Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Jihlava jako sci-fi

Marek Hovorka | Čtvrtek, 4. 10. 2018 v 0:41

C1E24CF4-E92F-4B58-AA6F-D1B789E83171

Jistě jste už viděli sto let staré jihlavské pohlednice, na kterých si jejich autoři představovali, jak bude naše město vypadat v daleké budoucnosti – třeba za sto let? Jak to, že dnes vzducholodě oblohu nekřižují a lidé na kolech také nelétají vzduchem… Co je špatně?

Pamatuji se, jak jsem byl zaražen, když jsem listoval starou knihou o Jihlavě, vydanou ve třicátých letech dvacátého století. Město na mě působilo mladistvě, sebevědomě, moderně. Nebálo se dobré současné architektury, pěstovalo si klíčové instituce, mělo šmrnc a energii – a to přesto, co dnes o té době před druhou světovou válkou víme.

Je taková Jihlava i dnes? Jak bude asi působit na mé pravnuky, až se náhodou dostanou k nějaké rešerši o Jihlavě, kterou jim připraví pilní roboti (zašití kdo ví kde v jejich těle).

Nechci ale udělat stejnou chybu jako vtipní karikaturisté před více než sto lety, nechci se zaměřit na vývoj technologií, který naše představivost není schopna předvídat. Vyjdu ze své zkušenosti, osm let v zastupitelstvu, v takzvané opozici, tedy v místech, kam paprsky slunce často nedopadají. O čem sním, když procházím téměř tisíc stran připravených na každé zastupitelstvo?

Mým snem je město otevřené jako otevřená mysl, zkrátka prostor pro všechny jako příležitost pro každého. Například nepochopím, že si za těch osm let se mnou – stejně jako s žádným jiným (opozičním?) zastupitelem nedal primátor města schůzku a nechtěl znát moje plány, nápady, sny – nechápu, že mi nikdo nezadal úkoly, jak bych něco vyřešil. Ne do šuplíku, ne jen v rámci běžné agendy – ale zkrátka s výhledem do budoucna. Čekal bych takové schůzky aspoň jednou ročně.

Podobně mne trápí, když vidím, že podobná zeď je i mezi radnicí a zbytkem města, zbylými obyvateli. Proč nemá primátor jednou měsíčně na námeští stůl, židli, kafe a koláčky a nemluví s lidmi – jen tak, bez nutného problému. Každý má co říct, každý má mít možnost přijít.

Jak často chodí primátor a jeho náměstci do škol ptát se studentů, co by oni dělali na jejich místě. I já jsem se musel naučit, že každý nápad, který nenapadne mne samotného, není kritika a důkaz mé neschopnosti, ale naopak přiležitost, šance pro společený dialog. Vztah mezi městem, jeho zástupci a nastupující generací je klíčem k dobré budoucnosti.

Proč máme stále jen anketu o nejlepšího sportovce, ale už ne o nejlepší kulturní akci, nejlepšího kuchaře, sociálního pracovníka, prodavače, manažera, byznysmena, učitele, řidiče trolejbusu nebo popeláře? Nechci, aby se toho chopily soukromé firmy, ale aby město vytvářelo prostor pro pozitivní myšlení a zájem o sebe navzájem, hledalo způsoby, jak děkovat lidem, kteří chtějí svou práci dělat nejlépe – nebo zkrátka “jenom” dobře.

Chci žít ve městě, které je přirozeným centrem kraje ne proto, že ho tak před staletími někdo založil. Chci vnímat, že lidé, kteří to mají v popisu práce, každý den usínají s tím, že chtějí, aby Jihlava byla skutečným centrem. Tak jako první cesta českého prezienta bývá na Slovensko a pak do Německa, měl by jihlavský primátor jet hned po zvolení do Třebíče a Havlíčkova Brodu. A ne s rukama v kapsách, ale s kapsami plnými nápadů, jak města i jejich obyvatele vzájemně přiblížit.

A to nemluvím o tom, že by měla existovat propgační kampaň, jak Jihlavu v okolních okresních městech prezentovat, jak a proč lákat jejich obyvatele k nám. Až budeme přirozeným centrem pro okolních sto kilometrů, můžeme usilovat o zaujetí dalších krajů.

Krajské instituce jsou pak dalším milníkem na cestě do budoucnosti. Stačí vyměnit cedulky “okresní” za “krajské” a je hotovo, nebo potřebujeme něco víc k tomu, abychom se stali krajským městem? A chceme jím vůbec být, nebo se těšíme, až první šetřící ministr zmenší počet krajů a Jihlavu někam připojí?

Jistě, peníze jsou k tomu všemu potřeba, ale samy o sobě nestačí. Podobně jako nestačí hezky předláždit námeští, aby začalo více žít. Změna je v přístupu, v myšlení, v odvaze – a tak vás prosím, vyberte si na volební plachtě ty kandidáty, kteří nás nasměrují do budoucnosti skutečné, a nemalují jen vzducholodě a horkovzdušné balóny. Máte na to 37 křížků a určitě víc než 37 možností. Dá to chvíli práci, ale beztak se v Jihlavě všichni známe. Za sebe i za své a vaše pravnuky vám děkuji.

Má zkušenost v zastupitelstvu aneb Co bylo a co bude

Marek Hovorka | Středa, 8. 10. 2014 v 12:12

Čtyři roky v opozici byly pro mě cennou zkušeností a každému zvolenému zastupiteli bych ji (paradoxně) doporučil. Máte čas přemýšlet, jak byste postupovali v koaličních řadách, kde jsou hranice možného a proč.

Cílem je být lepší průměr

Zásadní zkušeností pro mě bylo, že zastupitelstvo (potažmo radnice/úřad) má za hlavní úkol udržet status quo. Je to konzervativní, ale pragmaticky srozumitelný postup. Abych to vysvětlil: mojí dlouhodobou zkušeností při přípravách festivalu a jeho prosazeni mezi nejvýznamnější akce svého druhu v Evropě je schopnost a instinkt odhalit slabší místa jiných a být v těch správných věcech odvážnější, než ostatní. Nastavovat trendy, nebát se neznámého. Mít touhu dělat zajímavé věci jako první. To ale předpokládá nečekaná rozhodnutí a určitou míru rizika, že nevyzkoušená věc nevyjde.

Takový přístup ale je, jak jsem během uplynulých čtyř let zjistil, z hlediska zastupitelstva či politických stran na komunální úrovni spíše rizikový. Nikdo nechce příliš vyčnívat – na druhou stranu ale ani být pod průměrem. Jde o to splnit si své, zopakovat vyzkoušené a držet lepší průměr.

A právě tato má čtyřletá zkušenost mě naučila být vůči tomuto fenoménu citlivý. Ne a priori změnit přístup, protože mě zajímá hledat nové a využívat takových věcí ve prospěch Jihlavy a jejích obyvatel. Ale zároveň pochopit, jak důležité je tyto odvážnější kroky vyargumentovat, vysvětlit, definovat prostor pro kreativitu, hledat pro ně shodu napříč zastupitelstvem. Mluvit o nich delší čas, aby jim měli i ostatní možnost porozumět, zjistit, že vlastně nejsou nebezpečné, ztotožnit se s nimi.

Nevěř nikomu přes třicet!

Závěrem musím přiznat, že jsem si v zastupitelstvu připadal trochu osaměle. V době zvolení mi bylo 30 let a byl jsem nejmladším zastupitelem, do 40 let jsme tam byli jen dva. A aniž bych si myslel, že generační pestrost vyřeší vše, je určitě cestou k tomu, aby radnice mluvila ke všem Jihlavanům.

Staré prověřené heslo ‚Nevěř nikomu přes třicet!‘ bych tak protáhl aspoň na pětatřicet a doporučil Vám, voličům, kroužkovat i takové ‚zelenáče’. A nepíši to kvůli sobě, jak by mohlo někoho napadnout (sám jsem již téměř na věkové „hraně“), naopak! Napříč stranami vidím zajímavé osobnosti, s různorodou zkušeností, se zápalem pro věc. Nebojí se snít – a to je i u komunálních politiků dobře, protože jinak můžeme snadno uvíznout v šedivé a pragmatické mlze.

Ptáte se, koho třeba? Nemohu zmínit všechny, ale z těch, které znám (a zdaleka ne všechny na kandidátkách znám) a kterým je mezi 20 a 35 lety, bych byl rád, kdyby se do zastupitelstva dostali mimo jiné Vilém Antonů (KDU-ČSL), David Beke (ODS), Barbora Brossová Zemanová (Zelení a Piráti Jihlava), Karolína Koubová (Forum Jihlava), Kryštof Kothbauer (TOP 09), Vojtěch Prchal (Zelení a Piráti Jihlava), Roman Štork (ČSSD) či Lenka Tomášová (Forum Jihlava). Ale i mezi kandidáty ve věku 35 – 49 let nabízejí kandidátky mnoho zajímavých osobností.

Komunální volby mají zkrátka tu výhodu, že můžeme volit lidi, které skutečně známe. Proto má opravdu smysl kandidátky pečlivě přečíst a vybrat si svých 37 zastupitelů.

A nemířím tím proti svým o trochu starším kolegům, protože oni mají své zvolení téměř jisté. Jen říkám, po své osobní zkušenosti, že by zastupitelstvu snížení průměrného věku i větší pestrost prospěly.

Politika nesmí ztratit étos, protože politici nejsou úředníci.

 

 

Sever proti Jihu aneb Popírá referendum zastupitelskou demokracii?

Marek Hovorka | Úterý, 17. 12. 2013 v 0:44

„Svým výrokem jste mě urazil, beru si ho osobně.“ – „Myslíte to vážně???“ – „To už nezkoušejte.“ –  Takové věty doplněné o vyčítavé pohledy dalších kolegů zastupitelů shodujících se v mé nesoudnosti a ztrátě jejich času jsem si vysloužil na včerejší schůzi zastupitelstva poté, co jsem navrhl řešit rozhodování o variantách strategického rozvoje města OBECNÍM REFERENDEM.

Pokračování »

Osobní vzpomínka na Františka Dohnala

Marek Hovorka | Úterý, 13. 8. 2013 v 1:54

Rozhodl jsem se napsat svou osobní vzpomínku na Františka Dohnala. Kdybych neměl možnost se s ním během uplynulých dvaceti let průběžně setkávat, myslel bych si na po přečtení těch stovek a tisíců článků v českých novinách, že je dalším z gaunerů, kteří chtějí rychle a snadno zbohatnout pomocí propojení politiky a byznysu, užívat si luxusu a moci. Má osobní zkušenost, na kterou dám však víc, je opačná.

Pokračování »

Nejste si jistí, koho volit?

Marek Hovorka | Pátek, 25. 1. 2013 v 0:00

Před prvním kolem jsem se rozhodl až v pátek ráno, v první den voleb. Neměl jsem jasného kandidáta, ideální kandidát neexistuje. Třeba jste na tom teď někteří podobně. Proto jsem se rozhodl napsat, jaké důvody u mne převládly nyní, před druhou volbou.

Budu volit toho:

Pokračování »




© 2008 Parola s.r.o.