Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

PRÁVĚ DNES 10:35

Zdeněk Gryc | Sobota, 31. 8. 2019 v 14:58

převzato:
„Mít zelený trávník celé léto je už minulostí. Zahrady v Česku se začínají měnit. Ještě donedávna běžné rostliny a stromy usychají. Postupně je nahrazují rostliny z jihu. A skutečně i ve středních Čechách můžete vidět na zahradách palmy.“

NIKDO V ČESKU, SE TAK NEZASLOUŽIL SVÝM ŽIVOTNÍM DÍLEM A OSVĚTOU O PREVENCI TOHOTO STAVU, JAKO PRVNÍ PROFESOR EKOLOGIE OTAKAR ŠTĚRBA.

Za totáče, jak ve své knize píše,
po jeho přednáškách a setkáních na ministerské úrovni mu soukromně řekli:

„Na ty tvé blbiny nemáme čas“

Svými názory vadil budování světlých zítřků v Československu,
po vzoru grandiózních zásahů do krajiny podle Velkého bratra.
Štěrbovým dílčím úspěchem je prosazení:
„Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví.“

Pomalu už se zapomnělo na dílo urbanisty arch. Jiřího Jirmuse.
Jeho četné územní plány od Jihlavy, až po Telč.

Bylo to obdobné nepochopení jeho ekologické snahy o uzákonění:

„Chráněné krajinné oblasti Javořického polesí.“

Také se to setkalo s nepochopením nejenom místních státních lesů a JZD,
kterým vadila snaha o uzákonění šetrnějších zemědělských prací, práškování a těžení dřeva.
Jeho práce byla natolik zajímavá, že syn zpracoval na toto téma práci do krajské soutěže SOČ,kde laborát, dostal 1. místo.
To nebylo jenom někde něco opsat ve stylu státnic našich exponentů,
ale krajinu sledovat více let v rámci 4 ročních období.
Pořídit aktuální foto pro porovnání třeba stavu porostu na Míchové skále
a polomů u Studánky Páně, kde také přespával.
Kdo zná život krajiny i v noci ?
Je ekologické nabalit výstroj, nasadit běžky a zajet k mytické studánce Páně,
a zamyslet se nad nápisem u jejího křížku.

Kdo poznal svět, o kterém píše, lépe než Štěrba ?
Dílo Jiřího Jirmuse se nesetkalo s úspěchem, lobby zabránila vyhlášení této krajinné oblasti, v níž by musely být zemědělské práce, práškování a těžení dřeva prováděno šetrněji.
Jistě, časy šlechty a jejich nadlesního Čermáka jsou pryč.
Šlechta po staletí prováděla práce na panství Telč v kontextu s dalšími staletími.
Prachy a momentální zisk, promazal soukolí „mafiánského kapitalismu“.
Prvního profesora ekologie v CZ jmenoval po sametové revoluci Václav Havel, že ?

PS. Psáno z jedné vody na základě vzpomínek.

S picnutím bych počkal…

Zdeněk Gryc | Středa, 24. 7. 2019 v 23:17

1.Berka říká:
Středa, 24. 7. 2019 v 7:59
Publikovat nechutnosti ?
Pokud o někom napíšu že BYL agentem, nebo důvěrníkem StB – což oba jmenovaní Háj i Fridrich prokazatelně byli, tak je to nechutnost…
No já se picnu…
——————————————————————
Možná, že byste mohl, podobně jak občas pan Vladimír Havlíček v komentáři uvádí:
„pro vyrovnanost“
uvést také seznamy agentů a důvěrníků, města Jihlavy.
Připadá mi „nevyrovnané“, že uvádíte jen mé přátele,
kterých si vážím,
nejenom za jejich práci s mládeží v plaveckém oddílu.
———————————————
Je to tak asi dva roky, když jsme si podali ruce Arifem Salichovem, právníkem a básníkem,
na náměstí v Třešti. Tehdy mne ujistil, že anonymní debaty, nad mými blogy s pobavením čte.
———————————————
Za CK se říkalo, že každý švec, krejčí a služka, podobně jako moje babička
Anna Grycová pracoval nějakou dobu ve Vídni.
O dědečku Františkovi, který se tam učil zámečníkem,
bych raději z hlediska vojenského utajení pomlčel, byl tam dragounem.

1.Berka říká:
Úterý, 23. 7. 2019 v 15:42
Z.G. nikdy kvůli případnému podepsání spolupráce na StB zván NEBYL a zcela vědomě lže, protože v opačném případě by musel figurovat minimálně jako zájmová osoba ve svazcích StB a to nefiguruje.
Když už si nutně potřebujete nějak upravovat váš třeťoodbojový kádrový profil, tak to prosím dělejte alespoň tak, aby se lež nedala během pěti minut ověřit…
Kolaborant a ještě k tomu lhář.
———————————————————————-
Berka má pravdu, že?
Jak jinak by se mohl někdo dostat individuelně, jako člen SA do Vídně.
Bydlel v Telči a tak to vzal dne 17. 10. 1964. přes Novou Bystřici.
Nejspíš 17. 10. 1964. tudy jiný podezřelý architekt, ba vůbec nikdo, neprojížděl.
Architekt, to už samo o sobě zapáchá, jak poodhalil v Jiskře v roce 1975 ve svém článku k Vítěznému únoru 48 Milan Dvořák.
Tak začali dle J. A. Komenského od jednoduššího k složitějšímu.
Tedy technické prohlídce auta a jeho součástí od spodu.
Pak si mne pozvali do vzorně soc. real stylově vybaveného interiéru k striptýzu.
Po odložení svrchního oděvu byly dány pokyny v tomto pořadí.
Stáhnout ponožky
Stáhnout trenky
Předklonit se a rozevřít půlky.
Hned za hranicí jsem vyfotil malé sídliště v Heidenreichsteinu,
fotku mám uloženou.
Když se podíváte na sídliště Štěpnický rybník v Telči, tak hned pochopíte,
že moje cesta nebyla nadarmo. Zmíněnou fotku pošlu pro porovnání do redakce JL.
———————————————————
V JL je dnes článek ilustrovaný fotografií
„Dvě Francouzsky vystavují v Telči“
24.7.2019 Videa JL/Komentáře (0), autor: Jiří Varhaník
Ve slavnostním duchu byla minulou sobotu v Městské galerii Hasičský dům v Telči završena bezmála měsíční rezidence výtvarnic Nicole Pérignon a Charlotte Van der Veken z francouzské Remeše, partnerského regionu Grand Est. Výtvarnice v Telči pobývaly a tvořily od 1. 7., jejich ateliér v Hasičském domě byl od 5. 7. otevřen i veřejnosti. Své kolegyně z Francie pozval telčský výtvarník Jan Vičar, odborným garantem rezidence byla Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Akce se uskutečnila ve spolupráci s Krajem Vysočina a městem Telč. Je novým rozměrem Francouzsko-české hudební akademie, mistrovských kurzů, pořádaných v Telči pro talentované mladé hudebníky. Výtvarnice vystoupily s Janem Vičarem při vernisáži. Výstava potrvá do 28. 7.

U článku je ilustrační foto. Vlevo je na něm kouzelná Charlotte Van der Veken,
která má na výstavě vedle sebe 2 krásné obrázky hor v černo-bílém tónu.

Dost se zlobím na Václava Havla a konec totality, rád bych se dostal k pohraničníkům.
S kádrovými posudky, mých rodičů, které jsem nesnadno získal, bych měl asi malou naději.

Přísahám, že nahaté Charloty bych se ani nedotkl, jen bych koukal.

ČO SA SKRÝVÁ ZA ÚSMEVOM

Zdeněk Gryc | Neděle, 21. 7. 2019 v 8:29

Čo sa skrýva za úsmevom bankových úradníkov
Ján Lauko | Čtvrtek, 3. 12. 2009 v 9:44

Čo sa skrývá za úsmevom nestárnoucího Jána Lauka bez identity už 10 let od:
Čtvrtek, 3. 12. 2009 v 9:44 ?

Kapitalismus bez lidské tváře! Pravda o súčasné realitě
Ján Lauko | Čtvrtek, 18. 7. 2019 v 19:33
———————————————————————————
Socializmus s lidskou tváří a 21. Srpen 1968

Převzato:
Martin Fendrich
Srpen 1968: Okupace české duše trvá dodnes.
Češi mají strach
20. 8. 2015 11:30

/Tuto fotografii pořídil v Praze těsně po okupaci v srpnu 1968 Jan Palach. | Foto: Archiv Ladislava Žižky /
Jak souvisí okupace Československa v roce 1968 a Výzva proti strachu a lhostejnosti, kterou dali dohromady čeští vědci? Minulost si neseme v sobě. Návyk se bát, ohýbat.
V pátek 21. srpna to bude 47 let, co Československo okupovala vojska Varšavské smlouvy pod diktátem Moskvy. Souvisí to šlápnutí na krk rodící se svobodě nějak s dneškem? Podepsala se okupace na duši českého národa tak, že jsme její důsledky ještě nepřekonali?
Když se dnes díváme na Česko, vidíme hrdou, nepokořenou, po svobodě toužící zemi? Nepoddajný lid, který neskočí na kdejakou blbinu, uvažuje samostatně, pyšní se suverénními elitami, jež pilně slouží nezávislosti? Nebo vidíme reptáky, kteří věčně jen ukazují prstem na někoho jiného a křičí: To on může za můj zpackaný život!
Vnímáme svoje dějiny? Podobáme se v tom Němcům, kteří dokázali po fašismu a po prohrané válce akceptovat svoji vinu? Ne. Naše potíž tkví mimo jiné v tom, že se neustále vnímáme jako oběti, že vždycky za náš osud může někdo jiný, že o suverenitě, která je ryze vnitřní záležitostí a nezáleží na velikosti, jen mluvíme.
V srpnu 68 jsem byl malý kluk. Dodnes si pamatuju tu atmosféru. Jak se věci měnily, jak se mohlo mluvit, jak rodiče ožili. Jinak se zpívalo dokonce i v rádiu. Můj otec zakládal s Emilem Ludvíkem Společnost pro lidská práva, něco do té doby naprosto nemyslitelného. A pak nás Rusové zašlápli. Chvilku ještě menšina vzdorovala, upálil se Palach, ale pak to šlo šupem do háje.“

NACISMUS KOMUNISMUS a ARCHITEKTI

Zdeněk Gryc | Sobota, 20. 7. 2019 v 22:11

Speer a Hitler (3/3)
Dnes20:00
Životopisné drama N (2005). Spandau – vězení. Příběh muže, nadaného architekta a říšského ministra zbrojní výroby, který patřil k duchovní elitě třetí říše. Dokumentární drama, vyznamenané v roce 2007 cenou Elsa. (90 min)
————————————————————————-
Wikipedie:
Profesor Fuchs
„I přesto, že měl zejména v letech 1923–1928 zajištěn pravidelný „proud“ přímo zadaných úkolů – dychtivě, s plným nasazením a pravidelně se účastnil architektonických i urbanistických soutěží. Později byl i častým porotcem. Fuchs byl přesvědčeným soutěžním typem a přijímal téměř každou výzvu.[zdroj?] Vzdor kolujícím legendám o ovlivňování soutěží je ověřeno[kým?], že se choval „fair play“.[zdroj?]
Za války se stal učitelem na legendární „Baťově“ umělecké škole a ihned po válce potom, po obnově vysokých škol profesorem urbanismu na Vysoké škole technické v Brně
Perzekuce
Jestliže v prvních poválečných letech se před Fuchsem otevřela opět tvůrčí perspektiva a po roce 1945 byl logicky povolán za profesora architektury na brněnskou Techniku, po nástupu komunistického režimu byla jeho situace ve škole i profesi stále svízelnější. Veřejných úkolů valem ubývalo, což se prohloubilo po roce 1949. Soukromá klientela drobných stavebníků moravského venkova byla během raných padesátých let decimována. Fuchs byl sice nadále profesorem i dokonce děkanem, jeho práce na škole ale byla zákulisně omezována a sabotována. Byla předmětem žárlivosti a intrik mladších kolegů, kteří mistrně zneužili politického vývoje v nedemokratických poměrech, aby byl nakonec po roce 1958 inscenovaně obviněn z šedé ekonomiky a odsouzen.
Bohuslav Fuchs zemřel 27. září 1972 v podstatě na následky vnitřních a četných zranění, které utrpěl při automobilové havárii na cestě do Prahy v roce 1970.
Bohuslav Fuchs byl oceněn řadou cen, uznání a členství v prestižních uskupeních. V popředí je Herderova cena. Byl také čestným zahraničním korespondentem Královského institutu britských architektů – RIBA. Na domácí půdě byl dekorován titulem Národní umělec, v době, kdy si toto ocenění získalo opět, ale jen na krátký čas získalo společenský respekt. Později byl titul zdiskreditován. Fuchsovi byla na konci 40. let nabídnuta profesura na Cambridžské universitě.
————————————————————————
Profesor Rozehnal
V roce 1960 byl ve vykonstruovaném procesu (spolu s Ing. Alexandrem Grimmem, Ing. Karlem Weingartem a Ing. Milošem Kočím) podobně jako profesor Fuchs odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody za údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (honorářové a daňové nesrovnalosti). Během pobytu ve vězení v Praze v Pankrácké věznici pracoval v tzv. „Basaprojektu“. Dva projekty z tohoto období byly realizovány. V roce 1962 se podařilo Rozehnalovým přátelům – mj. hudebníkům Josefu Páleníčkovi a Miloši Sádlovi – prosadit, že byl na základě dekretu prezidenta republiky Antonína Novotného propuštěn z vězení. V roce 1968 byl rehabilitován a v roce 1970 Nejvyšší soud zrušil původní soudní proces z roku 1960 jako nezákonný.
Po návratu z vězení nastoupil jako vědecký pracovník na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1965 absolvoval přednáškové turné po Německé demokratické republice, v roce 1966 pak studijní cestu do Spolkové republiky Německo a do Velké Británie. Tam se setkal s Arnoštem Wiesnerem, významným brněnským architektem meziválečného období. Téhož roku se stal vedoucím Kabinetu tvorby životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1967 byla v Brně uspořádána výstava životního díla k 65. narozeninám. Výstava byla zopakována v roce 1968 v Liverpoolu a roku 1969 v Praze.
V roce 1968 byl Bedřichu Rozehnalovi po rehabilitaci vrácen profesorský titul a vrátil se na stavební fakultu VUT Brno, kde vedl mistrovský ateliér architektonické tvorby. Téhož roku mu byl udělen Řád práce. 1. ledna 1969 byl ustanoven ředitelem Ústavu tvorby životního prostředí VUT Brno. Tento ústav byl v roce 1971 převeden na Univerzitu J. E. Purkyně a posléze roku 1973 bezdůvodně zrušen. Profesor Rozehnal byl penzionován.
Od roku 1973 až do své smrti prof. Rozehnal pracoval v projekčním oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Brně. Zemřel 11. června 1984 v Brně.“
V rámci letošního výročí 30 let od sametové revoluce, vložil jako vzpomínku na své profesory, zejména Bedřich Rozehnala, v jehož atelieru strávil svá poslední léta na FA a pracoval na státnici: Zdeněk Gryc

Když se 2 perou, 3 tí se směje.

Zdeněk Gryc | Pátek, 7. 6. 2019 v 23:10

Za první světové války se smál Lenin.

Byla to armáda USA s Pattonem, která přišla pomoci osvobodit Evropu.
Hrdinové byli naši legionáři!

Za druhé světové války se smál Stalin, dokud Hitler na západě nezahnal
demokracii do moře a dostal apetit na Stalinovy východní zdroje a suroviny.
Na západě se prala s Hitlerem demokratická západní Evropa,
kterou Hitler zahnal u Dunkerku do moře.

Na východě se smál a kroutil si fousy
Hitlerův přítel Stalin, který po širokorozchodné železnici,
k tomu účelu zbudované, mu dodával strategické suroviny a potraviny.

Byla to armáda USA s Pattonem, která přišla pomoci osvobodit Evropu.
Hrdinové byli naši letci RAF!

Tato fakta, včetně dokumentů, grafických schémat znali dobře po válce,
terciáni RG Židenice v Brně.
Znali také story války a dne D ilustrovanou na modelech vystavených v a před Domem umění. Zejména však prohlíželi a půjčovali,
tehdy v Univerzitní knihovně,
28 dílů vázané publikace plné autentických fotografií:
Hutchinson: The Second World War.
Nyní: Der Zweite Weltkrieg, englische Ausgabe (anglicky)

Směr Dunkerk
ČT 2 Dnes13:15
Bez úspěchu evakuační operace Dynamo by se možná dějiny vyvíjely jiným směrem. Britský dokument 1. září 1939 přepadlo nacistické Německo Polsko, 3. září proto jeho spojenci, Velká Británie a Francie, Třetí říši vyhlásili válku. Pro posílení pozic spojenců na kontinentu vyrazil do Francie během pár dnů Britský expediční sbor vedený generálem Gortem. Na jaře roku 1940 dosáhl počtu tři sta tisíc mužů. Tvořil jádro britské pozemní armády a ve Francii měl s sebou také podstatné množství zbraní z britských arzenálů a moderních dopravních prostředků. 10. května 1940 se takzvaná podivná válka změnila ve válku opravdovou. Během několika dnů Němci převálcovali nizozemskou armádu a po ní stejný osud stihl i armádu belgickou. V severozápadní Francii rychlý postup wehrmachtu ohrožoval pozice Britského expedičního sboru i francouzských vojsk. Jejich nevyhnutelný ústup je přivedl až k moři, do přístavu Dunkerk a jeho okolí. Shromáždilo se zde na 400 000 britských a francouzských vojáků, kterým hrozila likvidace nebo zajetí. 26. května 1940 proto ministerský předseda Churchill rozhodl o provedení Operace Dynamo, jejímž cílem byla záchrana těchto mužů. Akce se zúčastnilo na 800 nejrůznějších plavidel, kterým se podařilo převézt většinu britských a francouzských vojáků do Anglie. Ztrátu těžkých zbraní a dopravní techniky považovali Britové za nutné zlo. Dunkerkský zázrak je dodnes součástí britského národního povědomí. Velké Británii v kritické době umožnil vybudovat nové, akceschopné pozemní jednotky z mužů, jež za pomoci Královského námořnictva a velkého počtu civilních lodí v poslední chvíli unikli z pasti, kterou jim nacisté připravovali.

ALFA + OMEGA

DUNKIRK + DEN „D“…75 let DNES




© 2008 Parola s.r.o.