Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Ve středu 4. dubna 2018 se architekti rozloučili s Ivanem Rullerem

Zdeněk Gryc | Pátek, 6. 4. 2018 v 10:57

Morální kredit, erudice, nápady.
Kouzlo, jež vyzařoval, mělo obrovský vliv i na lidi kolem, takže dokázali věci, které by je ani nenapadly. Byl znamenitý člověk a vynikající odborník. Tak vzpomínají na architekta Ivana Rullera, který v neděli zemřel v 91 letech, jeho kolegové.
Pamatovat si jej budou jako architekta, jenž po sobě zanechal nesmrtelné stavby a hlavně miloval Brno, v němž celý život bydlel a snažil se jej měnit k lepšímu. A stále bude, protože právě podle jeho návrhu město zrevitalizuje nábřeží řeky Svratky.

„V Brně jsem se narodil a zůstal mu věrný. Nikdy bych odsud neodešel, i když těch příležitostí bylo opravdu hodně,“ prohlásil Ruller u příležitosti svých devadesátin.
Vitální architekt měl záběr jako málokdo, jeho dílo čítá přes 500 položek. Zahrnovalo interiéry, rodinné domy i malé stavby, jako třeba hrobku básníka Jana Skácela, i obří veřejné projekty – sportovní halu Rondo, pavilon E na brněnském výstavišti či Janáčkovo divadlo, pro něž vytvářel společenské interiéry.
A kromě toho vychovával studenty, působil v řadě architektonických sdružení, publikoval. „Všem nám bude moc chybět jeho vitalita, nadšení a nápady. To, jak mistrně dokázal organizovat sebe a své okolí a přitom přátelsky a s úsměvem,“ říká bývalý děkan fakulty architektury a Rullerův dlouholetý přítel Vladimír Šlapeta.

Komunisté mu zakázali učit i publikovat

Znali se od 60. let minulého století. „Pamatuji se, že když jsem v létě 1968 přijel do Brna, visel tam plakát, že by měl tehdejší rektor VUT a představitel stalinistické éry Vladimír Meduna svůj post opustit. Za brněnské architekty ho podepsal Ivan Ruller. Už tehdy se postavil do čela obrody,“ popsal Šlapeta.
A komunisté mu jeho angažovanost rozhodně nezapomněli. Musel opustit Svaz architektů, nemohl učit ani publikovat, takže se začal specializovat na interiéry, nad kterými úředníci příliš dohled neměli. A zapojoval vynikající výtvarníky, kteří byli také v nemilosti
– například Vladimíra Preclíka, Olbrama Zoubka či Bohumíra Matala.

Fakultě architektury vrátil prestiž

Zdůrazňuje, že to byl Ruller, kdo opět zvedl prestiž brněnské fakulty architektury, do jejíhož čela se postavil po roce 1989. „Byla to šťastná volba.
Díky jeho morálnímu kreditu a erudici mohl navázat na své velké učitele
Bohuslava Fuchse i Bedřicha Rozehnala
a vrátit fakultě její jméno,“ doplňuje Sedláček.
Ruller i v pokročilém věku stále pracoval a vyhrával soutěže – třeba na revitalizaci nábřeží řeky Svratky v Židenicích.

Spojoval generace

Podle architekta Petra Pelčáka byl Ruller absolutně nenahraditelný ve spojování generací.
„Pocházel z rodiny stavitele a znal jak prvorepublikové architekty, tak později jako pedagog i všechny další generace architektů až dodnes. Navíc se v jeho krásném ateliéru vybraní studenti scházeli za komunismu nejen k poslechu Havlových her, ale právě tady vznikl i brněnský profesní odboj včetně spolupráce s Chartou 77, pro niž jsme zpracovávali zprávu o stavu českého stavebnictví a architektury,“ vyzdvihuje Pelčák.
Autoři: Milada Prokopová, jasu
Zdroj: https://brno.idnes.cz/architekt-ivan-ruller-smrt-brno-kolegove-vzpominky-fya-/brno-zpravy.aspx?c=A180327_391948_brno-zpravy_krut
PS. Jihlavský architekt Martin Laštovička byl jedním, ze 3 studentů, jejichž vlivem se stal arch. Ruller prvním post-totalitním děkanem FA.

SBOHEM PANE PROFESORE

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 22. 3. 2018 v 10:45

100 let od vzniku republiky, jejíž zakladatel byl profesor.

Almanachy vydané ke kulatému jubileu:
100 let Psychiatrické léčebny v Jihlavě
Milý čtenáři, /bez uvozovek/
„S touto publikací vstupuješ do světa jihlavské psychiatrické léčebny.
Letos je jí sto let! „Stoletiny“ jsou významnou událostí, kdy je rozhodně o čem hovořit, na co vzpomínat, hodnotit“…
111 let Psychiatrické nemocnice Jihlava
Milý čtenáři,
S touto publikací opět vstupuješ do světa jihlavské psychiatrie, do její historie, současnosti a snad i budoucnosti.

100 let GYMNÁSIUM KŘENOVÁ
Dámy a pánové,
Po deseti letech můžeme opět listovat v almanachu vydaném při příležitosti kulatého – tentokrát dokonce velmi kulatého – výročí naší školy. RNDr. Miloš Jaroš

111. výročí založení Gymnázia Křenová v Brně
Milí studenti, absolventi, profesoři a příznivci Gymnázia Křenová,
na stránkách 111.gymkren.cz vás budeme průběžně informovat
o akcích chystaných k 111. výročí založení naší školy.
—————————————————
V gotické síni jihlavské radnice ožily příběhy našich sousedů.
19.6.2015 Aktuality/Komentáře (23), autor: Petr Klukan
Žáci deseti jihlavských škol v rámci projektu příběhy našich sousedů zpracovali pohnuté osudy čtrnácti pamětníků kruté doby komunistického režimu. V pondělí se v zaplněném gotickém sále jihlavské radnice konala prezentace celého projektu.
————————————————————
Nejen včera u nás, ale i v budoucích volbách jde o masivní masáž mozků, jak o tom jednají na nejvyšší úrovni v USA a GB.
Spolehněme se na osobní zkušenosti a vzpomeňme zejména na osudy svých spolužáků. Pokusme se vzpomínat na kantory, kteří nás ovlivnili svým umem, slušností a rozhledem.

Dneska je čtvrtek.
Vzpomínáte na frontičky ve čtvrtek?

Před knihkupectvími v Jihlavě, kdy jsme se snažili koupit třeba:
Sbohem, pane profesore! / Goodbye, Mr. Chips (1969 …

https://www.nafilmy.com/sbohem-pane-profesore

Vysloužilý učitel a bývalý ředitel internátní školy se ohlíží zpět za svou kariérou i osobním životem v průběhu několika desetiletí …

PS. Dík paní Kunčové v knihkupectví na Benešové
a paní Hildemannové v knihkupectví na Komenského.

Dnes je 20 března.

Zdeněk Gryc | Úterý, 20. 3. 2018 v 21:09

Výročí: 624 let od mučednické smrti jednoho z patronů českých zemí – Jana Nepomuckého
Přesné datum narození Jana nebo, chcete-li, Johánka z Pomuku, dnešního Nepomuku, není známé. Podle všeho se narodil mezi lety 1340 až 1350. S datem jeho násilné smrti je to podobné. Nicméně převládá názor, že byl umučen 20. března 1393 Otcem Jana z Pomuku byl pomucký rychtář. Podle ústních dobových svědectví stával jeho malý domek v místě, kde byl později postaven kostel sv. Jana Nepomuckého. O Janově matce není známo vůbec nic.
Život Jana Nepomuckého
Číst, psát a počítat se Jan naučil nejspíš ve škole založené roku 1344 při farním kostele sv. Jakuba. Jeho další studia jsou zahalena rouškou tajemství a barokních legend. Předpokládá se však, že studoval u cisterciáků v blízkém klášteře a později i na pražské univerzitě.
Ve své době to byl jistě velmi vzdělaný a schopný člověk. Od roku 1369 působil v Praze jako veřejný notář a později jako hlavní písař na pražském vikářství. Celý deset let do roku 1383 pracoval jako vedoucí kanceláře arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Zároveň však byl i oltářníkem a farářem. V roce 1383 zahájil studia církevního práva na Padovské univerzitě. Studium ukončil o čtyři roky později v roce 1387 s dnes již nepoužívaným titulem „doktor dekretů“. Po návratu z Padovy se stal kanovníkem a později i generálním vikářem pražského arcibiskupa.
Úřad generálního vikáře hrál v té době významnou roli ve správě arcibiskupství a hlavně ve sporu mezi arcibiskupem Janem s Jenštejna a králem Václavem IV., který se týkal sporů spojených s rozdělením církve na západní katolickou a východní pravoslavnou větev a hlavně neshod při jmenování biskupů a dalších církevních hodnostářů. V kronice Václava Hájka z Libočan se dokonce spekuluje o tom, že Jan Nepomucký, coby zpovědník královny Žofie, nechtěl prozradit nic, co se týkalo zpovědního tajemství a tím si krále znepřátelil, a že za jeho mučednickou smrtí je právě tento konflikt. Zdá se to však velmi nepravděpodobné.
Mučednická smrt
Psal se 20. březen 1393, kdy se brzy ráno sešli král Václav IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna. Oba muži se krátce hádali a jejich rozepře vyústila v zatčení čtyř mužů z arcibiskupova doprovodu, mezi nimiž byl i Jan z Pomuku. Jejich první výslechy a nejspíš i mučení probíhaly na Pražském hradě a později na staroměstské rychtě. Jan utrpěl během mučení vážné poranění hlavy a na to nejspíš i zemřel. Jeho tělo bylo svrženo z Karlova Mostu do Vltavy. Janovo tělo našli rybáři až o skoro měsíc později zachycené u břehu a domnívali se, že nešťastně utonul. Smrtelné poranění hlavy objevil při studiu jeho pozůstatků až antropolog Emanuel Vlček v minulém století.
Tělo Jana z Pomuku převzali od rybářů členové řádu Cyriaků, křižovníků s červeným srdcem, a pohřbili ho se všemi poctami v kostele sv. Kříže.
Co bylo dál?
Zdálo by se, že smrtí a pohřbem všechno skončí. V případě Jana Nepomuckého bylo všechno o trochu složitější. Příběh jeho života a smrti si v průběhu dalších desetiletí a staletí žil svým vlastním životem a dal vzniknout legendě, která vedla až k Janově svatořečení a vzniku kultu, který nemá v českých dějinách obdoby.
Zmínky o Janově životě, díle a odkazu se objevují v řadě spisů a kronik z konce 14. a z průběhu 15. století. Augustiánský opat Ludolf o Janu Pomuka kolem roku 1398 mimo jiné napsal, že se jedná o „ctihodného onoho muže, milého Bohu i lidem, Čechům i Němcům“. Kolem roku 1416 bylo tělo bývalého generálního vikáře pohřbeno v katedrále sv. Víta.
V průběhu 17. a začátkem 18. století jsou stavěny první kostely a kaple zasvěcené Janu Nepomuckému. Snaha o Janovu kanonizaci začíná v druhé polovině 17. století. Trvalo však víc než půl století, než 31. května 1721 prohlásil papež Inocenc Ferdinand Khünburg Jana z Pomuku za blahoslaveného. Kanonizační komise uznala celkem čtyři zázraky – zachování jazyka, resp. jeho naběhnutí a zčervenání, zachránění Rozálie Hodánkové a uzdravení Terezy Veroniky Krebsové. Na základě toho prohlásil papež Benedikt XIII. 19. března 1729 Jana Nepomuckého za svatého.
Sochu sv. Jana Nepomuckého poznáme bezpečně podle typických atributů, mezi které patří pět hvězd kolem hlavy, kříž v ruce, prst přes ústa a palma.
Text: David Hainall
————————————
Socha sv. Jana Nepomuckého je neopominutelnou národní památkou na Karlově mostě.
Socha sv. Jana Nepomuckého musela být v Jihlavě na Březinkách, na nátlak OV KSČ publikovaný v rámci vzpomínkového článku na vítězný únor v roku 1975 zničena.
V úterý 25. února 1975. vyšla JISKRA Orgán OV KSČ, nositel řádu práce, číslo 16:
„Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré.“
„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě z něhož k občanům Jihlavska promlouval“
———————————————————–
Mučedníkem je také Farář Toufar.
Jeho socha u kostelní zdi v Číhošti, je dílem Romana Podrázského.
Jeho socha v kostele v Zahrádce, poblíže Želivského kláštera,
je posledním velkým dílem Olbrama Zoubka.

ŠTUDÁCI a KANTOŘI

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 15. 3. 2018 v 9:35

Studenti odejdou z vyučování. Půlhodinová stávka zasáhne školy v celé republice
Velký protest studentů začal na pražské DAMU, postupně se k němu přidalo na 250 vysokých a středních škol i učilišť.
Studenti vysokých a středních škol i učilišť opustí ve čtvrtek v poledne na mnoha místech republiky na půl hodiny učebny. Vyjdou ze školních budov a podepíšou výzvu adresovanou politikům.
„Vyzýváme ústavní představitele České republiky, jmenovitě prezidenta České republiky, premiéra České republiky a Parlament České republiky k obraně ústavních a společenských zvyklostí a hodnot,“ zní začátek textu, jejž budou stávkující podepisovat a který formuluje důvody akce nazvané #Vyjdiven.
Výzvu sepsali původně studenti pražské DAMU a od nich se pak stávka prostřednictvím Facebooku rozšířila mezi studenty po celé republice. Do středečního večera se k ní přidalo na 250 škol, několik hodin před zahájením akce je potvrzena účast více než 300 škol.
„Když ve čtvrtek vyjdeme na půl hodinu před školu, nezmění se všechno mávnutím kouzelného proutku. Ale jsme přesvědčeni, že akce má nějaký symbolický význam, že ukážeme, že je velké množství studentů, kteří jsou na tom názorově podobně jako my,“ uvádí student DAMU a jeden z deseti organizátorů Václav Strýček.
Akce se koná jen den poté, co do ulic vyšli demonstranti vyjádřit svůj nesouhlas s chováním prezidenta Miloše Zemana a jiných politiků.

Den, kdy zemřel Jan Masaryk (10. březen 1948)

Zdeněk Gryc | Sobota, 10. 3. 2018 v 8:35

Zveřejněno dnes
Smrt Jana Masaryka dodnes budí spoustu otázek. Zde jsou shrnuty přednosti a slabiny jednotlivých hypotéz:
Sebevražda:
• Hypotézu podporuje psychický stav zemřelého, u kterého se střídaly nálady radosti a smutku.
• Prý o sebevraždě mluvil před svými komorníky
• Na druhou stranu: je tu absence dopisu na rozloučenou. Byl sice nalezen dopis J.V. Stalinovi, ve kterém Masaryk naznačuje možnost sebevraždy, ale ten historici považují za padělek.
• Jan Masaryk večer před smrtí přislíbil personálu setkání na druhý den a připravoval si projev – sebevraždu tedy neplánoval
• Oblečení pyžama je pro sebevraždu nezvyklé (navíc oblečené naruby).
• Únik stolice před skokem značí strach. Strach z pádu u sebevrahů je výjimečný, neboť jsou s pádem vyrovnaní, je to jejich cíl.
• Skok čelem oknu, zády napřed, je pro sebevraždu velmi netypický (sebevrah skáče čelem napřed, obrácen pohledem ke svému cíli – hloubce pádu).
• Je sporné, zda by při skoku vzad z římsy mohl Jan Masaryk dopadnout 2,9 m od stěny.
• Přítomnost cizích osob v ložnici Jana Masaryka (se kterou pracuje vyšetřování v letech 1993–1996, doložené např. svědectvím o analýze cigaretových nedopalků) činí dobrovolnost a spontánnost skoku z římsy nepravděpodobnou.
Vražda:
• K variantě vraždy nepřímo směřují: nepořádek v ložnici i v koupelně (rozhozené prostěradlo, rozházené holicí čepele), polštáře na podlaze koupelny, existence přístupových cest do bytu (které byly ve vyšetřování za komunismu zamlčeny).
• Někteří svědci uvádějí, že slyšeli příjezd a odjezd vozidel.
• Přítomnost cizích osob, doložená svědectvím o analýze cigaretových nedopalků (pocházely od 3 lidí, jedny cigarety byly vyrobeny v SSSR).
• Stolice na parapetu okna svědčí pro strach, zcela fyziologický u obětí násilí a vraždy.
• Poloha dopadu čelem k oknu nasvědčuje, že se oběť snažila přidržet stěny (za nehty měl podle svědků omítku), a že nebylo jejím úmyslem spadnout.
• Místo dopadu 2,9 m horizontálně od stěny nasvědčuje pro velikou sílu směrem od stěny, která pravděpodobně vznikla cizí osobou.
• Zkreslené a zaujaté vyšetřování v r. 1948, a od srpna 1968, které variantu vraždy přehlíželo, je samo podezřelé.
• Množství podezřelých úmrtí lidí, kteří o smrti Jana Masaryka něco věděli (svědci i podezřelí)[11], lze vysvětlit hlazením stop organizovanou násilnou skupinou, nebo nečistým svědomím těchto zemřelých. Obě možnosti poukazují na jiné vysvětlení smrti Jana Masaryka, než byla ta oficiálně prezentovaná (sebevražda v r. 1948, nešťastná náhoda v r. 1969), a nepřímo nasvědčují pro variantu třetí – vraždu.[9]
Stále nevysvětlené pochybnosti
Lze shrnout, že úmyslná sebevražda byla vyloučena. Také to, že by bezvládné tělo někdo vyhodil z okna. To však ale nesmí znamenat, že se muselo nutně jednat o úkladnou vraždu, a to jenom proto, že se před 14 dny odehrál Vítězný únor a k moci se dostali komunisti podporované Stalinem. Existují nesrovnalosti a pochyby výše uvedených hypotéz, které nebyly dosud vyvráceny, přitom se jedná o objektivní fakta z místa činu a pitevního protokolu:
• Uvádí se velká síla cizí osoby směrem od stěny, aby tělo získalo energii a dopadlo pozadu 2,9 m od budovy. Jak ale mohla vzniknout cizí osobou, když stál Masaryk na římse a před ním byla zeď? Tělo dopadlo 1,2 – 1,6 m vlevo (při pohledu z venku) od okraje okna, nikoliv pod okno.
• Výkaly na parapetu. Uvádí se, že pád byl z římsy, nikoliv z parapetu (stopy omítky za nehty). Nikdo doposud nevysvětlil, jak se dostaly výkaly na parapet. V pitevním protokolu je uvedeno, že výkaly byly rozmazány po řiti. Masaryk se tedy musel na parapet posadit. Při vylézání ven?
• Pitva odhalila v krajině pupku sérii červenohnědých, souběžných, dolů ubíhajících skvrn na ploše 10x6cm. Zřejmě, jak se svezl po římse při pádu. To však odporuje teorii o velké síle směrem od zdi. Ta by způsobila, že by tělo římsu minulo.
• Pokud by působila ona síla z okna šikmo ven, poloha těla by nebyla kolmo k budově, ale šikmo k oknu. A to nebyla. Vzdálenost těla od okraje okna byla 3,2m. Taková síla však způsobí, že živý člověk nepadá kolmo dolů, ale je v záklonu, neboť síla musela působit na horní polovinu těla (nad parapetem). Tělo však dopadlo kolmo na zem (destrukce chodidel).

zdroj: wikipedia.org




© 2008 Parola s.r.o.