Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Po nás potopa ? Ještě chvíli vydržet ?

Zdeněk Gryc | Úterý, 14. 1. 2020 v 13:17

Kafe za 40 Kč ?
Ve žlutém autobusu za 23 Kč
+ Lidové noviny o jízdném nemluvě.
——————————————–

Černý scénář: Do penze v 70 a důchod od 8000 na měsíc
DANIELA BRODCOVÁ
Foto: Pixabay
Tři varianty možných změn důchodového systému představilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Kterou z nich si politici vyberou?
Buď si důchodci pohorší, nebo se prudce zvýší věk odchodu do penze. Taková je budoucnost bez reformy.
Článek
„Je nejvyšší čas na politické rozhodnutí a zapojení Ministerstva financí. Pokud nic neuděláme, hrozí v příštích letech, že si všichni důchodci v poměru k dnešku pohorší o 11 procent, nebo budeme muset masivně navyšovat věk odchodu do důchodu – a to nad 70 let,” varovala po pátečním jednání Komise pro spravedlivé důchody ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD.
S podobnými závěry se ztotožňují i někteří ekonomové – upozorňují na to, že se český důchodový systém bez dalších příjmů začne od 30. let prudce propadat kvůli nástupu silných ročníků do penze.
Vláda si už při svém vzniku změny v důchodech stanovila jako jednu z priorit, kterou chce dle programového prohlášení vyřešit „bez zdlouhavých a neplodných diskusí”. Premiér Andrej Babiš (ANO) teď ale naléhavost vládní priority spíše zlehčuje.
Bez obav?
V neděli v televizi Prima dokonce uvedl, že o penze není třeba se obávat. „Tím, že navyšujeme mzdy, máme vyšší odvody sociálního pojištění. Proto nejsou žádné obavy. Co ekonomové vědí o tom, co bude v roce 2030? Kdo bude u vlády?“ řekl premiér.
S takovým názorem ale nesouhlasí předsedkyně důchodové komise a rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. Situaci, která Česko za 10 let čeká, pokud se důchodový systém nezmění, prý už dnes odborníci dokážou poměrně přesně namodelovat. A nejde o optimistické výhledy.

SÍDLIŠTĚ BEDŘICHOV JIHLAVA

Zdeněk Gryc | Pondělí, 6. 1. 2020 v 16:23

Právě dnes – aktuální motto:

Spalovnu v Jihlavě NÉ !!!
Jste se úplně pomátl ZG !!! Spalpovnu přímo na sídlíšti může vymyslet tak leda blázen. Si ten smrad z toho dýchejte sám. Stačí zasvinění od krono. Zde je myšlena spalovna pro několik měst.
blade | 2020-01-06 11:26:07 | Reagovat

Cvoku, tak jen se zlob a nasírej, o své diagnoze rozjímej !
blade | 2020-01-06 15:09:22 | Reagovat

SÍDLIŠTĚ BEDŘICHOV

Návrhy a projekty byly vypracovány s cílem optimálního využití dané krajiny a zjištění možností rozvoje Jihlavy v tomto prostoru. Práce byly započaty na konci šedesátých let.

Program byl schválen ONV Jihlava 28. 4. 1971.
Rozsah a ohraničení bylo navrženo tak, aby terénní tvar, na kterém bylo sídliště umístěno, byl v širších souvislostech co nejlépe pojat a logicky ukončen. To se týkalo zejména dálničního přivaděče. Nerespektoval jsem tehdy platný územní plán a navrhoval přivaděč přemístit do údolí Smrčenského potoka. Tato trasa zvětšila plochu sídliště a umožnila příjemnější stoupání nivelety dálničního přivaděče. Jejím zasazením do údolí byl zároveň snížen dopad hlukové zátěže na sídliště a navržené areály škol. Zpracovatel územního plánu Ing. arch. Jiří Šubrt s tímto odsunutím zásadně nesouhlasil. Projektant se proto obrátil s touto problematikou na vedoucího katedry dopravních staveb na VÚT v Brně Prof. Dr. Ing. Vladimíra Veselého. V rámci navázané spolupráce mu předal situační podklady ve 12 exemplářích. Katedra předala 6 exemplářů na katedru dopravních staveb v Praze. Podklady posloužily pro vypracování 12 státnic. Při jejich obhajobě, na kterou jsem byl jako krajinář přizván, byla vybrána optimální trasa, kterou katedra VÚT napomohla spoluprací s Dopravními stavbami realizovat.

/ Přiložený návrh územního plánu s původní trasou přivaděče, zpracovaného Ing. arch. Jiřím Šubrtem, jsem dal do archivu v Jihlavě, stejně jako fotografie původního terénu /.

Nebylo to vždy jednoduché, pan profesor mi napsal soukromý dopis,
jehož rukopisný originál je vložen do textu:
Vážený p. architekte.
Posílám 5x dopravní řešení sídliště Bedřichova.
Jednou Vám povím, co všechno mi stálo v cestě,
že jsem to splnil tak pozdě a s tak velkým vypětím.
Zdraví Veselý

Stejný způsob návrhu dopravy byl použit na Březinkách. Ing. Tošer, dopravní inženýr, který nastoupil po promoci do Stavoprojeku v Jihlavě, byl jedním z šesti brněnských absolventů, kteří na základě mnou předané dokumentace původního terénu Březinek, vypracovali diplomovou práci. I zde bylo v rámci obhajob vybráno optimální řešení, které pak katedra zpracovala. Ing. Václav Hlaváč, můj kolega ve Stavoprojektu na tomto základě vypracoval projektovou dokumentaci Březinek, stejně jako dokumentaci pro komunikace realizované v 1. stavbě sídliště Bedřichov.
Z dnešního pohledu, tedy po létech, je vidět logiku posazení dálničního přivaděče do terénu. Přiložené fotografie krajiny, do kterých jsem ve spolupráci s panem profesorem Vladimírem Veselým přivaděč zakreslil dokládají, jak to zde původně vypadalo.
Za zmínku stojí, jak profesoři na VÚT v Brně mne vstřícně a nezištně přijímali.
Se zájmem se ujímali praktického řešení dané problematiky k níž přizvali i své kolegy na dopravní katedře v Praze.
Na modelu sídliště Bedřichov je patrná snaha o jednoduché a účelné řešení. Je zde vidět dopravní segregaci navrženou také na Březinkách. Vnitroblokové chodníky jsou stahovány do pěších tras, vedoucích do centra a nadchodu nad sběrnou komunikací sídliště. I zde je využit reliéf terénu, stejně jako u podchodu na Březinkách. Motorová doprava je pak vedena na druhých stranách domů. Cílem je vytvořit klidné životní prostředí a připustit pouze cílovou dopravu. Cyklistické trasy, navrhované profesorem Veselým byly členy komise ONV zamítnuty. Pobaveně se dotazovali a kam by jako vedli dál, soudruhu profesore?
Ze sídliště Bedřichov byla realizována pouze první stavba, občanskou vybavenost měla poskytnout pro začátek Jitřenka. Stav bohužel trvá dodnes.
V rámci sídliště měla být realizována spalovna odpadků pro okres Jihlava. Viz přiložené usnesení rady ONV z 28. 7. 1977. Plynulému realizování dalších staveb sídliště, zabránila neschopnost resortů operativně sdružit finanční prostředky na spalovnu a vyvolané investice. Stávající kapacita čističky odpadních vod, dle tvrzení správců neumožnila připojení této soustředěné zástavby, problém byl i s pitnou vodou.
Odpadové teplo spalovny odpadků mělo částečně vytápět sídliště.

Spalovna byla umístěna mimo sídliště do stávajícího hliniště u trati. S ČSD bylo jednáno o zavlečkování. Jasné a snadné bylo její umístění poblíže mimoúrovňového křížení dálničního přivaděče u Lesnova. Mělo tak být dosaženo dobrého dopravního napojení na silniční síť okresu a zajištěn klid nejen pro sídliště, ale i obyvatele Jihlavy.

Projekční práce na tomto záměru tehdy dost pokročily. Byly provedeny studie svozu odpadků, spočítáno jeho množství a dopravní vzdálenosti. Na základě těchto údajů byla nadimenzována kapacita spalovny. Navrženy byly otáčivé spalovací pece firmy Buderus z Duseldorfu. S firmou byla dodávka projednávána. Dokonce topenář Nováček, předseda ZV KSČ, tedy kádrově spolehlivý, byl v Duseldorfu na předběžné domluvě a obhlídce kotlů. Kapacita odpadového tepla se jevila jako postačující na přípravu teplé vody a částečně na vytápění v zimním období. Placení v devizách a sdružení prostředků THU a fondu čistoty ovzduší narazilo na potíže. Záměr byl nad možnosti chápání a energického prosazování představitelů města a okresu.

Koncepce jejich snah a uvažování se pohybovala někde mezi zbouráním Kreclu a přizdobení náměstí Priorem.
Co však zůstalo je, že krajina nebyla nelogicky přeseknuta. Prostor vymezený dálničním přivaděčem a stávající zástavbou je nepochybně organickou součástí města Jihlavy.
Součástí návrhu sídliště Bedřichov byly také areály rodinných domků viz. severní okraj situace. Byly postaveny podle dílčích projektů. Pracovali na nich Ing. arch Marie Vašková a Ing. Václav Hlaváč. Odkanalizování suterénů domků nebylo jednoduché. Nezastavěnou výjimkou je ochranné pásmo tehdejší dřevostavby, jejíž formadehyldové zplodiny se již tehdy podařilo hygienikům pojmenovat.
Urbanistické řešení mělo mnoho svízelí. Některé jsem si vytvářel sám ve snaze použít alespoň pro některé objekty upravenou technologii sortimentu jihlavské panelárny a ekonomii jeřábových drah PS. / Obdobně jako vestavba garáží do panelových domů 2. stavby na Březinkách/. Jiné vznikaly při snahách vědomě a ze soukromého důvodu podrazit projektantu nožičky. O to se zasloužil soudruh ředitel Kavalec. V dubnu 1978, když už má práce byla dosti daleko a prošla kladně UTR ve Stavoprojektu, radou ONV a KNV, pindami ve Stavoinvestě v Jihlavě a v Brně, sdružil Kavalec málem všechny architekty podniku, slíbil jim odměny ze svého fondu. Žádal, aby vypracovali „lepší“ urbanistickou alternativu, kterou on pak svým vlivem prosadí.
Alternativy se dělají normálně na začátku prací určitého stupně a pak nějaká porota vybere vítězný návrh. Soudruh ředitel ale zasáhl do mé práce až v pokročilém stavu rozpracovanosti, tedy až v době, kdy mne chtěl postihnout tím, že mi mnoholetou práci odejme a zničí. Důvodem bylo, že jsem odmítl vyhodit ze svého atelieru architekta Seligu. Mělo se tak stát v rámci nomenklaturního komplexního hodnocení, které jsem jako vedoucí atelieru každý rok zpracovával na pracovníky atelieru. O tomto soudružském podrazu se dá dočíst v článku Borise Dočekala:“Hodnocení jako zbraň, “ uveřejněném 17. 5. 1990 v Mladé Frontě.
Ředitel šel ve svých krocích tak daleko, že dokonce zakázal proplatit práci katedry dopravních staveb VÚT, řádně Stavoprojektem objednané, viz přiložené doklady. Bylo pak velice trapné, když fakturu později u mne pan profesor Veselý osobně urgoval s tím, že on jako nic nechce, ale že musí zaplatit spolupracovníkům. Zejména pak za výpočetní za výpočetní techniku, kterou bylo pro zpracování návrhu zapotřebí. Bylo to krušné období. Ředitel protlačil protinávrh na okrese. Projednání této „ředitelovy“ alternativy za jeho osobního nátlaku a za účasti kolektivu autorů alternativy č. 2. uvedených na presenční listině, bylo provedeno na úrovni KNV dne 29. května 1978. Pozváni byly zástupci OÚP Jm KNV, OV Jm KNV, ONV Jihlava, Stavoprojektu Brno, Stavoprojektu Jihlava, Stavoinvesty Brno a MěNV Jihlava, včetně profesora Veselého. /Originál zápisu je přiložen založen /. V zápisu je mimo jiné uvedeno:
K jednání předložil Stavoprojekt Jihlava ještě jedno alternativní řešení a jinou urbanistickou koncepci – obchvatovou komunikaci kolem navrhovaného sídliště.
Obě alternativy byly posouzeny, projednány ze všech hledisek, zejména dopravního řešení, urbanistické skladby bytů a občanské vybavenosti, včetně vazby na širší vztahy.
Po výměně názorů a obsáhlé diskusi bylo rozhodnuto pokračovat v dopracování alternativy č. 1. , která byla předložena k posouzení již 30. 3. 1978.
Tato varianta se navrhuje k dokončení zejména z toho důvodu, že stupeň rozpracovanosti je daleko vyšší a to zejména vazba na dopravní skelet organismu města, vazba na širší vztahy, propracování inženýrských sítí.
Nedoporučuje se pokračovat na variantě č. 2 a to především z důvodů odčerpání kapacity specialistů a také proto, že varianta nepřinesla zásadní výrazné zkvalitnění urbanistické koncepce, které by opodstatňovalo její dopracování do další fáze řešení.
Současně byla při dnešním jednání schválena v zásadách urbanistické ekonomie alternativa č. 1 v těchto parametrech:
3 244 bytů, 11 762 obyvatel, plocha území 47, 55 ha, 274, 3 obyv. /ha. Všechny řadové sekce jsou uvažovány teoreticky jako průchozí.
Stavoprojekt Jihlava svolá ve smyslu zápisu ze dne 30. 3. 1978. na 19. 6. 1978 jednání, na kterém bude předložena a projednána ekonomie sídliště, včetně technické vybavenosti a podmiňujících investic.
Kalvárie jednání na všech úrovních včetně MVT s pověstnými ministerskými expertizami Ing. arch Blažka se táhla dál. Dokumentuje to přiložený dopis náměstka ředitele Stavoprojektu Dvořáka. Odeslán byl po roce malicherných tahanic dne 30. července 1979 na KNV. Je v něm mimo jiné uvedeno: Dne 21. března 1979 se uskutečnilo jednání na odboru výstavby ONV v Jihlavě, za účasti zástupců Stavoinvesty Brno, Stavoinvesty Jihlava, odboru výstavby ONV a našeho závodu.
Závěrem náměstek uvádí:
Na dnešním jednání byly vyřešeny připomínky Stavoinvesty z 7. února 1979. Další připomínky ke zpracovanému KN PÚP již investor ani ONV Jihlava neuplatnil.

To tedy byla úroveň podrobného územního plánu. Který teprve otvíral cestu na začátek projektování a dalších složitých jednání. Svízele s realizací došly tak daleko, jak jsem viděl při autorských dozorech, že aby bylo možno realizovat 1. stavbu sídliště Bedřichov, musili si budoucí obyvatelé, zaměstnanci Motorpalu, vykopat základy pod panelové domy svépomocí.
Ale zpět k sídlišti Bedřichov, přezvaného soudruhy na Sídliště Julia Fučíka. Velká doba vedla také k přezvání Březinek na Sídliště Antonína Zápotockého. Už jenom foneticky a v korespondenci, nebyl tento „vlezismus“ moc hezký.
Při pohledu na sídliště Bedřichov s barevně odlišenou, realizovanou 1. stavbou vidíme, že centrum je umístěno u oblouku části sběrné komunikace. Segregovaný přístup z odlehlejších částí zabezpečují mimoúrovňové přechody nad sběrnou komunikací zaříznutou do terénu. Tímto řešením mělo být vyhověno bezpečnosti chodce a naopak znepříjemněno chaotické překračování této páteřní komunikace. Vpravo a vlevo vidíme na modelu areály škol s hřišti. Mateřské školky a jesle jsou umístěny uvnitř jednotlivých staveb tak, aby docházka těchto nejmenších dětí byla krátká a bezpečná. Návrh počítal se zachováním vzrostlé aleje u Smrčenské a Kněžského rybníka, jehož plážka měla být upravena dovezeným pískem na koupání. Navrhované mimoúrovňové pěší napojení sídliště, na rekreační krajinu u rybníka Borovinka bylo v dopravním řešení přivaděče pečlivě ohlídáno a logickým způsobem realizováno.
Komplexní zástavba sídliště Bedřichov byla posléze zahájena. Krajinný útvar vyčleněný na sídliště Bedřichov se dočkal pouze 1. stavby. Je otázka, zda tento útvar bude se ve své kompoziční a dopravní komplexnosti vhodně dostavěn. Satelitky nedávno postavené okolo Jihlavy mnoho městotvorných nadějí nedávají.

Bylo by chybou, kdyby byl prostor Bedřichova utilitárně příštipkářsky zastavěn. Měl by mít svoji urbanistickou organizaci, centrem počínaje, komunikacemi s hromadnou dopravou a cyklistickými trasami konče. Byl bych rád, kdyby moje mnohaletá práce nebyla zcela opominuta. Myslím, že její výsledky by mohly být alespoň konfrontovány s aktuálními urbanistickými záměry.
Od realizace 1. stavby Bedřichova uplynulo mnoho času. Popsané práce a záměry už nemají na odborné úrovni pamětníky. Nová doba si neváží archivů, včetně toho ve Stavoprojektu. Myslím, že současní projektanti řeší problematiku Jihlavy ad hoc. Nezajímají se o historické souvislosti, mapy a veduty města. Ovlivněni jsou podnikatelskými záměry. Smyslem této práce je zachovat paměť na to, co v tomto prostoru bylo řešeno a za jakých okolností realizováno.
Spalovna a odsunutí trasy Pávovského dálničního přivaděče, vyvolané návrhy na sídliště Bedřichov, mohly být přínosem nejenom pro město Jihlavu, ale pro celý okres. Dokladová část této prezentace ukazuje, jak málo chybělo, aby se i tato druhá vize sídliště Bedřichov dočkala realizace.
Velká sídliště, byla jedinou příležitostí, jak sdružit značné finanční prostředky a získat generálního dodavatele na stavbu, kterou realizovat jako solitér nebylo možné.
Tím že byly na Březinkách školy koncentrovány do jednoho areálu, bylo možno vybudovat druhý plavecký bazén v Jihlavě. Kdyby nám nebyla poskytnuta bratrská pomoc, tak by i lávka do města byla realitou.

Jihlava úterý, 10. února 2009.

BLOG pro PS-áky co nenávidí V.H. a udavače jihlavských občanů

Zdeněk Gryc | Neděle, 5. 1. 2020 v 23:07

blade říká:

Neděle, 5. 1. 2020 v 19:11

Milý G-blogere, šáhni do šrajtofle, přemísti se do USA. Tam vyhledej Havel-bystu. Tu pohlaď, polib Havla ústa. Udělej selfie. To zde zveřejni. Až tohle uděláš, tak pak teprve budeš ten pravý havlista. Zatím jsi pouhý slouha KSČ jen. Mazálku >>> kašpárku.

Čekám na to selfie z USA

——————————————-
Venca říká:
Sobota, 9. 3. 2019 v 11:13
Byl teda ten Ervín agent StB, nebo ne ? Nebo si to Berka vymyslel ?
1. Berka říká:
Sobota, 9. 3. 2019 v 15:34
Samozřejmě že byl a jestli snad někomu ublížil, ať ten si ho soudí. Mě je to absolutně fuk.
Akorát že náš architekt se svým smyslem pro spravedlnost a pravdu rád po komunisticku selektuje historii. Že byl příkladně Zeman jeden rok ve straně, o tom se psát může a je to velmi zavrženíhodné. Že ale architektovi kamarádi byli agenty a vědomými spolupracovníky státní bezpečnosti, to je zcela omluvitelné a psát o tom přinejmenším „není příliš šťastné“.
To by se jednomu ukroutila hlava…
———————————————————————————
„Že ale architektovi kamarádi byli agenty a vědomými spolupracovníky státní bezpečnosti, to je zcela omluvitelné“
Hrdina:
Berka říká:
Úterý, 26. 2. 2019 v 0:34
Spoluzbabělci Olda Háj a Ervín Fririch ?
Fridrich Ervín, narozen 4.01.1934, od roku 1971 evidován jako důvěrník, svazek č. 15566, správa StB Brno
Háj Oldřich, narozen 12.01.1932, evidován nejprve jako tajný spolupracovník (spisová značka 806006), následně jako agent – svazek č. 18060, správa StB Brno
Proč spoluzbabělci ? Prostě chtěli jet do Steyru, tak jeli. Účel světí prostředky. Gryc chtěl do Švédska, tak jel. Stačilo jen po návratu zajít na kafíčko, že…
Berka chtěl do Španělska, ale přece jenom zas až tak moc ne. To z něj rozhodně nedělá žádného hrdinu – hrdinství totiž k tomu potřeba nebylo.
Ale taky to – aspoň doufám – z něho nedělá šedou kolaborantskou svini,
kvůli kterým to tady tak dlouho mohlo fungovat.

Na magistrátu začíná platit etický kodex

Zdeněk Gryc | v 18:08

POD SVŮJ NÁZOR SVŮJ PODPIS

80 let jsme vám nablízku aneb Příběh novoměstské nemocnice.

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 2. 1. 2020 v 17:22
„Knížka byla symbolicky přivítána na adventním koncertu BROLNu v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě 15. prosince v 16 hodin. Kmotrou knihy byla dcera architekta Bedřicha Rozehnala, který nemocnici v roce 1937 navrhl, paní Eva Rozehnalová.
Koncert byl pořádán společně s Českým rozhlasem Vysočina.
————————————–
Článek:
„Na Ing. arch. Bedřicha Rozehnala vzpomíná jeho dcera Ing. arch. Eva Rozehnalová.“
Článek je s fotografií Rozehnala na stránce 14.
Převzato:
Životopis mého tatínka architekta Bedřicha Rozehnala je jistě dobře známý a dostupný. Pokusila jsem se proto zde zaznamenat několik osobních a důvěrných vzpomínek na tohoto výjimečného člověka, který mi bude vždycky chybět, který byl mým vzorem a na kterého budeme já i jeho žáci a moji kamarádi vždy s úctou vzpomínat.
Nejranější vzpomínky na mého tatínka jsou vázány s naším bytem na Květné ulici v Brně. Na protější straně ulice je známá Bulínova vila, kde bydlely moje dvě nejbližší přítelkyně : Zdena Bulínová (lékařka, nyní žijící v Havířově) a Iva Morávková (taky lékařka a emigrantka, nyní žijící v Bernu). Vše je nějak svázáno s rodiči.
Můj otec projektoval (po konzultaci s madame Curie v Paříži) Masarykův onkologický ústav v Brně na Žlutém kopci, Ivin tatínek – profesor Vladimír Morávek – tam byl šéfem laboratoří. Na základě laboratorních výsledků byla stanovována diagnóza a následná terapie rakovinných nádorů. Zdenin tatínek byl právníkem a všem radil.
Takže jak vidno, byli naši rodiče plně zaujati svým povoláním. Dosvědčuje to i skutečnost, že ani totalita, kdy lékařka Iva emigrovala do Švýcarska, nedokázala přerušit naše vztahy, trvající dodnes. Mnohé věci jsme si tehdy neuvědomovaly a teprve odstup času je umožňuje lépe pochopit.
Stačí se zhruba seznámit s dílem mého otce, tedy s areály všech realizovaných moravských nemocnic, jejichž je autorem a s mnoha dalšími projekty zdravotnických staveb, které zůstaly na výkresech.
Zážitky z dětství se vedle Brna týkají i Letovic, kde se otec narodil a kde i zanechal kus svého díla, např. domy na náměstí a pozoruhodně pojatou vilu s atelierem malíře Daňka, kterou malířova vnučka – nyní primářka místního zdravotnického zařízení – obnovila v původním stavu. Z Letovic jezdil otec studovat do Brna – to vše je uvedeno v jeho životopise.
Dalším místem vzpomínek je Nová Říše u Telče, kde jsem v tomto malebném městečku trávila všechny prázdniny a kde žila řada našich příbuzných. Jedním z nich je např. i slavný hudební skladatel Jan Novák, jehož pamětní deska je umístěna na náměstí. Tam nás tatínek vždy zavezl autem, aby se vrátil do Brna ke svým projektům.
Otec myslím nemusel začínat své projekty (jak to všichni děláme) kresbičkami na duplexech. Vzal jezevčíka a šel s ním na procházku, kde projektoval ve svých představách, které po návratu dokázal málem z jedné vody načisto nakreslit. Své projekty i v myšlenkách vkládal do modulového systému, v jehož rytmu uspořádal funkcionalistickou dispozici nemocnice, složenou z optimálních dílčích provozů, třeba areálu chirurgického sálu. Tatínek říkával, že není snadná domluva s lékaři, ani třeba na tom, kde má být v ordinaci umývadlo. . . .
Skvělá však byla jeho spolupráce s profesorem Teyschlem, který se zasadil, aby dětskou nemocnici v Brně projektoval otec. Teyschl měl velký vztah k umění, byl sběratelem kumštu a známým mecenášem a znalcem, a to nejen malíře Procházky, pod jehož monumentálním obrazem „Prométhéus přináší lidem oheň“ jsme promovali.
Otec byl velice ovlivněn hudbou, jejími tóny i rytmem. V našem bytě byli častými hosty tehdejší slavní muzikanti Českého tria : Josef Páleníček (klavír), Alexandr Plocek (housle) a Miloš Sádlo (violoncelo). Tito citliví umělci těžko nesli tatínkovo čtyřleté uvěznění a zasloužili se návštěvou u prezidenta o to, že prezident dal po dvouapůlletém věznění otci milost.
Zmiňovat se o tom, že já jako dcera Rozehnala bych měla studovat něco jiného, než architekturu, to je asi zbytečné. Také je známý vztah otce s profesorem Fuchsem, který napsal úvod k jeho dílu „Nemocniční otázka města Brna“ a který byl na architektuře mým učitelem stejně, jako můj otec zde byl učitelem Fuchsova syna architekta Kamila Fuchse, mého staršího spolužáka.
Myslím, že i v době mého studia mne otec příliš neovlivňoval a ponechal to na atelieru přítele Fuchse, ve kterém jsem svá studia ukončila. Pamatuji si i to, jak tohoto profesora přišli odvést k výslechu a ani mu nedovolili vrátit se pro jeho pověstnou rádiovku, kterou na věšáku zapomněl. Fuchse odsoudili podmínečně a měl štěstí, že Gočár, tehdy hradní architekt v Praze tehdy ovlivnil jeho podmíněný rozsudek. Můj tatínek takové štěstí neměl a byl odsouzen k pobytu ve vězení na Pankráci v Praze na čtyři roky.
Za hodně vděčím i tatínkovým slovenským přátelům architektům, kteří ovlivnili to, že jsem byla v roce tatínkova odsouzení připuštěna ke státnici a k ukončení studia. V té době, tedy od ledna 1960, byl už otec žalářován. To byl asi klíčový okamžik, kdy by se byl mohl otec architekt věnovat dceři architektce, což se ale nestalo. Otec byl v kriminále a já jsem musela opustit Brno a byla vyhnána do Jihlavy, kde jsem jako dcera kriminálníka ani nemohla být zaměstnána ve státním ústavu, ale pouze v družstevní Údržbě obchodu. Odtud jsem v noci, za těžko popsatelných okolností po cestě nočním Jihlavským parkem přistupovala do vlaku k mamince, jedoucí z Brna a kdy jsme jednou za čtvrt roku měly povolenou krátkou návštěvu tatínka ve věznici na Pankráci.
Tuto obtížnou situaci poněkud zmírnilo to, že v Jihlavě byli tehdy zaměstnaní vděční žáci mého tatínka, kteří mi všemožně pomáhali. Těžko si dnes někdo dokáže představit tuto dobu, kdy nám byla zabrána v Brně polovina bytu a věci z této poloviny byly naházeny do zbytku bytu, až málem ke stropu. Dodnes ještě dokážu v přestěhovaných zbývajících věcech najít nepublikované dopisy tatínka z vězení. Přikládám první tři, které otec doplnil nostalgickými kresbičkami na vzpomínky z mládí. I to mu bylo pak zakázáno, aby snad v nich nebyl nějaký nežádoucí jinotaj.
Když už jsem se v rámci příznivější situace mohla vrátit do Brna, opět to byl profesor Fuchs a jeho syn Kamil, se kterými jsem spolupracovala. Vzpomínám i na odměk totality – Pražské jaro, kdy jsem doprovázela otce na setkání s ministrem Císařem a Smrkovským.
——————————————————————————
„Koncert byl pořádán společně s Českým rozhlasem Vysočina.“
Jeho reportérka natočila rozhovor s autorkou textu vzpomínky na B. R.
který bude dle příslibu odvysílán během tohoto měsíce.

Vyprávěj… nynějším studentům

Zdeněk Gryc | Neděle, 29. 12. 2019 v 21:20

Prezidentem ČSSR se stal místo Gustáva Husáka Václav Havel
Listopad 1989, který intenzivně prožili všichni hrdinové našeho seriálu, vedl mj. také k zásadním změnám i k výměnám na nejvyšších politických postech. Dosavadního československého premiéra Ladislava Adamce, který se pokoušel zachovat převahu komunistické strany ve vládě, nahradil již počátkem prosince Slovák Marián Čalfa. I on byl sice členem komunistické strany a již od roku 1988 působil ve federální vládě jako ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády ČSSR, ale po několikadenním intermezzu dokázal ve spolupráci s dosavadní opozicí sestavit tzv. Vládu národního porozumění, v níž už KSČ neměla většinu. Sám Čalfa ostatně z komunistické strany vystoupil hned v roce 1990 a ve volbách kandidoval za slovenskou obdobu Občanského fóra, hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN). Tvrdý politický boj se ovšem strhl o post prezidenta. Přestože prezident neměl v československém ústavním pořádku příliš silnou pozici, byl vnímán veřejností jako nejvýše postavená politická osobnost. Opozice sice prosadila, že z funkce odstoupí tehdy již těžce nemocný Gustáv Husák, nebylo však hned jisté, kdo se stane jeho nástupcem. Představitelé Socialistického svazu mládeže se snažili prosadit Čestmíra Císaře, který byl považován za prezidentského kandidát již v roce 1968. Velmi intenzivně usiloval o své zvolení prezidentem také dřívější první tajemník ÚV KSČ a nejvýznamnější postava tzv. Pražského jara v roce 1968 Alexander Dubček, na kterého údajně sázela i sovětská diplomacie. Pro řadu představitelů opozice byl ale Dubček příliš spojen s komunistickou minulostí. Navíc se jim značně emotivní politik nejevil jako dostatečně silná osobnost, schopná čelit nejrůznějším hrozícím nebezpečím. Nedokázali mu také zapomenout jeho velké ústupky nastupujícímu režimu tzv. normalizace v roce 1969, mj. podpis pendrekového „Zákonného opatření“ v srpnu 1969. I z těchto důvodů se opozice nakonec rozhodla kandidovat na post prezidenta nejrespektovanější osobnost českého disentu, dramatika Václava Havla. I když ve Federálním shromáždění, které volilo prezidenta, stále výrazně dominovali komunisté, tlak veřejnosti byl natolik silný, že Václav Havel byl zvolen již 29. prosince stejným způsobem, na jaký byli zvyklí jeho komunističtí předchůdci, tedy jednomyslně. Karel s Evou i Honzík se z této zprávy těšili stejně jako naprostá většina občanů země. Václav Havel se stal doslova ikonou listopadové revoluce

—————————-

U některých, tedy NE-ANO-nymů JL to trvá do-dnes.
Viz odporný ksicht v záhlaví blogu.




© 2008 Parola s.r.o.