Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Hitlerův lid + Stalinův lid + demokracie

Zdeněk Gryc | Úterý, 17. 9. 2019 v 11:53

Hitlerův lid
16. září20:00

Počátkem roku 1945 se Saul Padover pohyboval těsně za spojeneckými frontovými jednotkami, které se chystaly uštědřit Třetí říši rozhodující úder. Chystal se zkoumat zemi, kterou z dětství dobře znal, a zajímalo ho, co s ní válka a nacisté provedli. Německý dokumentární cyklus Válka už byla prohraná, to muselo být počátkem roku 1945 jasné každému rozumně uvažujícímu Němci. Většina německých vojáků se však navzdory tomu vzdávala až v bezvýchodné situaci a někteří dokonce volili raději smrt. Vyšetřovatel Saul Padover nechápal proč. Co se těm mužům honilo hlavou? Co je k tomu vedlo? Odpovědi na tyto otázky mohl získat jen při rozhovorech s lidmi. Proto v doprovodu svých bojových druhů zamířil do jednoho zajateckého tábora u belgických hranic. Od následujícího rozhovoru si hodně sliboval. Měl si totiž promluvit s výsadkářem, příslušníkem jedné z Hitlerových elitních jednotek. Jeho vychovatelé a školitelé odvedli dobrou práci. Saul Padover se nemohl zbavit pocitu, že mluvil s dokonale vycvičeným strojem na zabíjení. Němci na potvrzení slov onoho mladého výsadkáře zahájili nedlouho nato u belgických hranic takzvanou Ardenskou ofenzívu. Hitler vrhl do boje veškeré své zbývající vojenské síly, v jejichž čele postupovali nejfanatičtější bojovníci Třetí říše, výsadkáři a příslušníci jednotek Waffen SS. Tento útok zastihl Američany naprosto nepřipravené.
——————————————

Spor o sochu Koněva zaujal i v zahraničí. Zrcadlí se v něm rozdělení české společnosti
Socha maršála Koněva. (Video: Milan Šíma, RFE/RL) včera 22:55
Reportéři Rádia Svobodná Evropa se věnovali vyhrocenému sporu o pomník maršála Koněva. Proč se stal někdejší sovětský velitel 74 let po konci druhé světové války středem konfliktu?
Článek
Historik Ondřej Matějka z Institutu pro studium totalitních režimů v reportáži RFE/RL říká, že spor ukazuje na hluboké rozdělení české společnosti.
„Odehrává se tady jakýsi současný politický střet o vztah k putinovskému Rusku, který je pro většinu české společnosti negativní,“ řekl Matějka v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa. Ti, kdo jsou podle Matějky proti Putinovi, jsou kritičtí i k Sovětskému svazu a jeho minulosti – tím pádem jim vadí i socha maršála Koněva.
V reportáži rovněž zaznívá, že celá kauza může působit zmateně zejména pro lidi za zahraničí, kteří nejsou seznámeni s českou historií. Přispívá tomu ale i prezident Miloš Zeman, který se k Putinovi hlásí a vede tím podle Matějky „jakousi svoji zahraniční politiku“, která je ale v rozporu s celkovým politickým a společenským konsenzem.

Aktuální ukázka :

1. XXXXX říká:
Neděle, 15. 9. 2019 v 9:44
A můj skromný názor je že Gryc je čurák.

Výstraha:

XXXXX říká:
Sobota, 30. 1. 2016 v 13:34
Tak já myslel, že už je od tebe klid na věky a zas ne. Proč to tu vlastně visí? Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj? Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel. Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční. Neříkám že si za to opět většinově nemůžou sami, ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá? Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon, někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí, lidi to užívají, tudíž tvé práci čest.
Ale koho to kurva dneska zajímá?
—————————————————————————————-
Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj?

„Spor o sochu Koněva zaujal i v zahraničí. Zrcadlí se v něm rozdělení české společnosti“

Devastovaná historická architektura

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 12. 9. 2019 v 21:38

Devastovaná architektura
Den architektury se koná od 1. do 7. 10.
Modrá krev (2/8)
Dnes20:00
Čt 2

Přes překážky ke slávě. Takové je rodové heslo Hildprandtů, kteří ho mnoho století věrně dodržovali. Otisk jejich slavných předků je patrný v dějinách mnoha evropských zemí. I v daleké Africe. Nová řada dokumentárního cyklu o české šlechtě, která hrdě navazuje na kořeny svých slavných předků. Režie A. Činčerová Původně tyrolský rod Hildprandtů do Čech přivedl císař a král Rudolf II. Habsburský. Císař Jana Reinharta Hildprandta jmenoval dozorcem královského Lvího dvora. Roku 1756 byl Karel Josef Hildprandt povýšen císařovnou Marií Terezií do stavu svobodných pánů Království Českého. Jeho následovník František de Paula patřil mezi obrozence podporující vznik Národního muzea, věnoval mu nemalé finanční prostředky i sbírku mincí. On také najal jako domácího učitele pro svého syna mladého učence Jana Evangelistu Purkyně. Otisk jejich slavných předků je patrný v dějinách mnoha evropských zemí. I v daleké Africe. Ostatně rodové heslo Hildprandtů zní: Přes překážky ke slávě. Druhá řada dokumentárního cyklu Aleny Činčerové je výpravou do světa českých šlechtických rodů. Jak a čím žijí? Jak vnímají mladou českou demokracii a jaká tajemství ukrývají jejich rodové pokladnice? V mnoha zemích světa patří aristokraté mezi celebrity. Téměř každý jejich pohyb neunikne pozornosti tisku. A nejen bulvárního.
U nás je ale moc neznáme.
Je to hořký důsledek perzekuce z časů komunistické totality,
kdy českým aristokratům byly vyvlastněny jejich rodinné statky,
mnozí emigrovali a ti, co zůstali, skončili často ve vězení nebo přežívali v potupných životních podmínkách. Je na čase tento dluh splatit.

Odborný průvodce pořadu František Kinský

Zdeněk Gryc, Výtvarná díla v architektuře » Centrum pro dějiny…
socharstvi.info/zdenek-gryc-vytvarna-dila-v-architekture

Obr. 24, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu
Obr. 25, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu

obr. 26, Kristus pro faráře Toufara, Ćihošť
Obr. 27, R. Podrázský pracuje na střední části oltáře se svatostánkem pro kapli „Obětem zla“ v Plzni

Výtvarné dílo mohlo být v architektuře realizováno podle předem daných socialistických pravidel: Soubory staveb, počínajíce rodinnými domky a končíc sídlištěm, byly realizovány v rámci pravidel daných Ministerstvem výstavby,

PRÁVĚ DNES 10:35

Zdeněk Gryc | Sobota, 31. 8. 2019 v 14:58

převzato:
„Mít zelený trávník celé léto je už minulostí. Zahrady v Česku se začínají měnit. Ještě donedávna běžné rostliny a stromy usychají. Postupně je nahrazují rostliny z jihu. A skutečně i ve středních Čechách můžete vidět na zahradách palmy.“

NIKDO V ČESKU, SE TAK NEZASLOUŽIL SVÝM ŽIVOTNÍM DÍLEM A OSVĚTOU O PREVENCI TOHOTO STAVU, JAKO PRVNÍ PROFESOR EKOLOGIE OTAKAR ŠTĚRBA.

Za totáče, jak ve své knize píše,
po jeho přednáškách a setkáních na ministerské úrovni mu soukromně řekli:

„Na ty tvé blbiny nemáme čas“

Svými názory vadil budování světlých zítřků v Československu,
po vzoru grandiózních zásahů do krajiny podle Velkého bratra.
Štěrbovým dílčím úspěchem je prosazení:
„Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví.“

Pomalu už se zapomnělo na dílo urbanisty arch. Jiřího Jirmuse.
Jeho četné územní plány od Jihlavy, až po Telč.

Bylo to obdobné nepochopení jeho ekologické snahy o uzákonění:

„Chráněné krajinné oblasti Javořického polesí.“

Také se to setkalo s nepochopením nejenom místních státních lesů a JZD,
kterým vadila snaha o uzákonění šetrnějších zemědělských prací, práškování a těžení dřeva.
Jeho práce byla natolik zajímavá, že syn zpracoval na toto téma práci do krajské soutěže SOČ,kde laborát, dostal 1. místo.
To nebylo jenom někde něco opsat ve stylu státnic našich exponentů,
ale krajinu sledovat více let v rámci 4 ročních období.
Pořídit aktuální foto pro porovnání třeba stavu porostu na Míchové skále
a polomů u Studánky Páně, kde také přespával.
Kdo zná život krajiny i v noci ?
Je ekologické nabalit výstroj, nasadit běžky a zajet k mytické studánce Páně,
a zamyslet se nad nápisem u jejího křížku.

Kdo poznal svět, o kterém píše, lépe než Štěrba ?
Dílo Jiřího Jirmuse se nesetkalo s úspěchem, lobby zabránila vyhlášení této krajinné oblasti, v níž by musely být zemědělské práce, práškování a těžení dřeva prováděno šetrněji.
Jistě, časy šlechty a jejich nadlesního Čermáka jsou pryč.
Šlechta po staletí prováděla práce na panství Telč v kontextu s dalšími staletími.
Prachy a momentální zisk, promazal soukolí „mafiánského kapitalismu“.
Prvního profesora ekologie v CZ jmenoval po sametové revoluci Václav Havel, že ?

PS. Psáno z jedné vody na základě vzpomínek.

S picnutím bych počkal…

Zdeněk Gryc | Středa, 24. 7. 2019 v 23:17

1.Berka říká:
Středa, 24. 7. 2019 v 7:59
Publikovat nechutnosti ?
Pokud o někom napíšu že BYL agentem, nebo důvěrníkem StB – což oba jmenovaní Háj i Fridrich prokazatelně byli, tak je to nechutnost…
No já se picnu…
——————————————————————
Možná, že byste mohl, podobně jak občas pan Vladimír Havlíček v komentáři uvádí:
„pro vyrovnanost“
uvést také seznamy agentů a důvěrníků, města Jihlavy.
Připadá mi „nevyrovnané“, že uvádíte jen mé přátele,
kterých si vážím,
nejenom za jejich práci s mládeží v plaveckém oddílu.
———————————————
Je to tak asi dva roky, když jsme si podali ruce Arifem Salichovem, právníkem a básníkem,
na náměstí v Třešti. Tehdy mne ujistil, že anonymní debaty, nad mými blogy s pobavením čte.
———————————————
Za CK se říkalo, že každý švec, krejčí a služka, podobně jako moje babička
Anna Grycová pracoval nějakou dobu ve Vídni.
O dědečku Františkovi, který se tam učil zámečníkem,
bych raději z hlediska vojenského utajení pomlčel, byl tam dragounem.

1.Berka říká:
Úterý, 23. 7. 2019 v 15:42
Z.G. nikdy kvůli případnému podepsání spolupráce na StB zván NEBYL a zcela vědomě lže, protože v opačném případě by musel figurovat minimálně jako zájmová osoba ve svazcích StB a to nefiguruje.
Když už si nutně potřebujete nějak upravovat váš třeťoodbojový kádrový profil, tak to prosím dělejte alespoň tak, aby se lež nedala během pěti minut ověřit…
Kolaborant a ještě k tomu lhář.
———————————————————————-
Berka má pravdu, že?
Jak jinak by se mohl někdo dostat individuelně, jako člen SA do Vídně.
Bydlel v Telči a tak to vzal dne 17. 10. 1964. přes Novou Bystřici.
Nejspíš 17. 10. 1964. tudy jiný podezřelý architekt, ba vůbec nikdo, neprojížděl.
Architekt, to už samo o sobě zapáchá, jak poodhalil v Jiskře v roce 1975 ve svém článku k Vítěznému únoru 48 Milan Dvořák.
Tak začali dle J. A. Komenského od jednoduššího k složitějšímu.
Tedy technické prohlídce auta a jeho součástí od spodu.
Pak si mne pozvali do vzorně soc. real stylově vybaveného interiéru k striptýzu.
Po odložení svrchního oděvu byly dány pokyny v tomto pořadí.
Stáhnout ponožky
Stáhnout trenky
Předklonit se a rozevřít půlky.
Hned za hranicí jsem vyfotil malé sídliště v Heidenreichsteinu,
fotku mám uloženou.
Když se podíváte na sídliště Štěpnický rybník v Telči, tak hned pochopíte,
že moje cesta nebyla nadarmo. Zmíněnou fotku pošlu pro porovnání do redakce JL.
———————————————————
V JL je dnes článek ilustrovaný fotografií
„Dvě Francouzsky vystavují v Telči“
24.7.2019 Videa JL/Komentáře (0), autor: Jiří Varhaník
Ve slavnostním duchu byla minulou sobotu v Městské galerii Hasičský dům v Telči završena bezmála měsíční rezidence výtvarnic Nicole Pérignon a Charlotte Van der Veken z francouzské Remeše, partnerského regionu Grand Est. Výtvarnice v Telči pobývaly a tvořily od 1. 7., jejich ateliér v Hasičském domě byl od 5. 7. otevřen i veřejnosti. Své kolegyně z Francie pozval telčský výtvarník Jan Vičar, odborným garantem rezidence byla Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Akce se uskutečnila ve spolupráci s Krajem Vysočina a městem Telč. Je novým rozměrem Francouzsko-české hudební akademie, mistrovských kurzů, pořádaných v Telči pro talentované mladé hudebníky. Výtvarnice vystoupily s Janem Vičarem při vernisáži. Výstava potrvá do 28. 7.

U článku je ilustrační foto. Vlevo je na něm kouzelná Charlotte Van der Veken,
která má na výstavě vedle sebe 2 krásné obrázky hor v černo-bílém tónu.

Dost se zlobím na Václava Havla a konec totality, rád bych se dostal k pohraničníkům.
S kádrovými posudky, mých rodičů, které jsem nesnadno získal, bych měl asi malou naději.

Přísahám, že nahaté Charloty bych se ani nedotkl, jen bych koukal.

ČO SA SKRÝVÁ ZA ÚSMEVOM

Zdeněk Gryc | Neděle, 21. 7. 2019 v 8:29

Čo sa skrýva za úsmevom bankových úradníkov
Ján Lauko | Čtvrtek, 3. 12. 2009 v 9:44

Čo sa skrývá za úsmevom nestárnoucího Jána Lauka bez identity už 10 let od:
Čtvrtek, 3. 12. 2009 v 9:44 ?

Kapitalismus bez lidské tváře! Pravda o súčasné realitě
Ján Lauko | Čtvrtek, 18. 7. 2019 v 19:33
———————————————————————————
Socializmus s lidskou tváří a 21. Srpen 1968

Převzato:
Martin Fendrich
Srpen 1968: Okupace české duše trvá dodnes.
Češi mají strach
20. 8. 2015 11:30

/Tuto fotografii pořídil v Praze těsně po okupaci v srpnu 1968 Jan Palach. | Foto: Archiv Ladislava Žižky /
Jak souvisí okupace Československa v roce 1968 a Výzva proti strachu a lhostejnosti, kterou dali dohromady čeští vědci? Minulost si neseme v sobě. Návyk se bát, ohýbat.
V pátek 21. srpna to bude 47 let, co Československo okupovala vojska Varšavské smlouvy pod diktátem Moskvy. Souvisí to šlápnutí na krk rodící se svobodě nějak s dneškem? Podepsala se okupace na duši českého národa tak, že jsme její důsledky ještě nepřekonali?
Když se dnes díváme na Česko, vidíme hrdou, nepokořenou, po svobodě toužící zemi? Nepoddajný lid, který neskočí na kdejakou blbinu, uvažuje samostatně, pyšní se suverénními elitami, jež pilně slouží nezávislosti? Nebo vidíme reptáky, kteří věčně jen ukazují prstem na někoho jiného a křičí: To on může za můj zpackaný život!
Vnímáme svoje dějiny? Podobáme se v tom Němcům, kteří dokázali po fašismu a po prohrané válce akceptovat svoji vinu? Ne. Naše potíž tkví mimo jiné v tom, že se neustále vnímáme jako oběti, že vždycky za náš osud může někdo jiný, že o suverenitě, která je ryze vnitřní záležitostí a nezáleží na velikosti, jen mluvíme.
V srpnu 68 jsem byl malý kluk. Dodnes si pamatuju tu atmosféru. Jak se věci měnily, jak se mohlo mluvit, jak rodiče ožili. Jinak se zpívalo dokonce i v rádiu. Můj otec zakládal s Emilem Ludvíkem Společnost pro lidská práva, něco do té doby naprosto nemyslitelného. A pak nás Rusové zašlápli. Chvilku ještě menšina vzdorovala, upálil se Palach, ale pak to šlo šupem do háje.“




© 2008 Parola s.r.o.