Pozvánka na výstavu životního díla architekta

Bedřicha Rozehnala

Výstava se koná v Galerii Jána Šmoka, Střední umělecké školy grafické, Dvořákova 12. Jihlava. Jsou to opravdu hezké prostory, již jejich prohlídka stojí za to.

Otevřena je  ve dnech školního vyučování SUŠG.  pondělí-středa: 9:00 – 12:00 a 13:00 – 17:00, sobota: 9:00 – 12:00

Pospěšte,  potrvá do 10. prosince 2011.

Je první výstavou tohoto druhu v Jihlavě.

Pan  profesor Rozehnal,  svým vlivem,  zájmem a možnostmi,  značně přesáhl svoji práci na fakultě architektury VÚT v Brně.  Pro své žáky a jejich projektování hodně znamenal i po dokončení studia. V rámci VÚT,  svými přátelskými styky,  mezi profesory,  získal pro rekonstrukci Sklípku, svého  přítele profesora Mojmíra Cigánka./ Jeho žákem byl skvělý Jihlavský statik Ing. Šilhan. / Na základě nových technologických dovedností – rubových kleneb, injektování a sešívání zdiva, a pod. které jeho asistenti prakticky naučili pracovníky MěSP,  bylo rekonstruováno historické jádro. Obdobně to bylo s řešením dopravy na Březinkách a sídlišti Bedřichov. Zprostředkoval spolupráci s dopravářem profesorem Vladimírem Veselým. Nynější trasa Pávovského přivaděče je realizována s ohledem na tuto spolupráci.  Na webových stránkách bedrichov.atlas­web.cz jsou fotografie původní krajiny se zákresem přivaděče. Profesor Veselý, přinesl do Jihlavy v předstihu,  snahu o segregaci dopravy, kterou prosazují  humanistické tendence EU. Pěší páteř Březinek  se snažil  propojit s historickým jádrem 4m širokou lávkou přes údolí. S ohledem na realizaci  přizval  profesora Lederera, autora pavilonu Z na výstavišti v Brně.  Byl vypracován projekt,  dodavatelem odsouhlasena předběžná cena.

V rámci normalizace  1968 přišli   lidé, kteří  zmařili nejenom tento projekt. Zmařili i  záměry profesora Rozehnala. Prosím pozorného návštěvníka, aby si přečetl na panelu v chodbě vlevo za vchodem jediný odstavec – jeho projev z roku 1968 na schůzi Svazu architektů – je stále aktuální. Po vstupu vojsk byl Rozehnal  znovu odstaven a SA rozpuštěn. Meritum výstavy jsou zajisté jeho díla architektonická. Dětská nemocnice v Brně, areál nemocnice v Dačicích, Novém Městě a další. V Jihlavě je to hospodářský pavilon, který Rozehnal navrhl do areálu psychiatrické léčebny. Všimněte si prosím,  na této blízké ukázce jeho tvorby, nejenom jak důstojně jeho architektura působí, jak po létech funguje a v jakém technickém stavu se nachází. Podívejte se prosím na jeho grafiku, jeho výtvarná díla jsou nejenom pěkná, ale i srozumitelná.  Věřím že zaujmou hloubavého návštěvníka.  Pan profesor v Brně,  byl pro nás studenty vzorem – aristokratem ducha – podobně jako  PhDr.  František Hoffmann v Jihlavě. Komunismus se na obou podepsal.  Rozehnala zavřeli, Hoffmanna vyhnali. Postiženy byly i jejich rodiny.

Pan profesor měl velkou snahu o vytvoření nemocnice jako funkčního střízlivého a klidně působícího celku. Nevím co by řekl prodávání ponožek v nemocniční chodbě. Bylo by  zajímavé, jak by hodnotil areál nemocnice, parkování a přístup pacienta s ohledem na současnou motorizaci. Ekonomické tlaky dokáží realizovat stavbu,  kde zákazník pohodlně zaparkuje poblíže výtahu  obchodního centra. U nemocnice, která slouží postiženým a mnohdy bolestivě se pohybujícím pacientům se to nedaří. Tlaky peněz jsou mocné a nemilosrdné. ¨

Osobně lituji brutálního  zásahu do obchodního centra na Březinkách, které jsem navrhl jako  veřejné prostranství,  v duchu architektury, kterou mne naučil. Porovnejte prosím současný zásah s fotografiemi  <font color=„#800080­“>brezinky.atlas­web.cz</font> 

Zdeněk Gryc

25. února 1975.

V úterý 25. února 1975. vyšla JISKRA Orgán OV KSČ, nositel řádu práce,  číslo 16.  za   50 haléřů.  Za těchto pouhých padesát haléřů byli na první straně Jiskry občané jihlavského okresu obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou. Druhý zprava vypadá  zvlášť uvědoměle a rozhodně, ti ostatní nikoli.

Pod fotografií je tento nápis:PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil. Pod nimi  je báseň Františka Branislava ÚNOR.

Pod hlavičkou Jiskry jsou uvedena  slova vedoucího tajemníka: „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“.

V listu  se připojuje redaktor Milan Dvořák a vyzývá: 

„Zachovejme pokrokové tradice a symboly – Kvartal prověren“.  . . . . . „Chci přispět dalším, jehož by se měli chopit soudruzi na městském národním výboru /finančně?!/ a z Muzea Vysočiny /historicky/“. . . „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána.  Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré. Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě. Všimněte si však, že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem. Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky. My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplńkem stojících a připravovaných sportovišť. . . . Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“. . .  

Na závěr vysvětlení, proč se „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“:

1/ Bylo   riziko, že se nějaká babička, či nestydlivý věřící se před stupem do Březinek u sochy sv. Jána požehná.

2/ Musíme zabránit, tomu, aby nebylo za socialistické peníze realizováno něco co připomíná církevní architekturu. V rámci Březinek v souvislosti s Okružní jsme s Ing.  Hlaváčem navrhli  opěrnou zeď hřbitova a já pak na ni márničku-kapličku se zvoničkou.  V rámci autorského dozoru jsem zajistil i  zavěšení zvonu. /Bylo o něj podobně postaráno jako o uložení sochy sv. Jána. /  Po zavěšení se  vyzkoušelo, jak funguje a jaký má zvuk.  Soudruhům se to doneslo.  Vedoucí stavebního odboru ONV Jiří Vondrák pamatuje, jak mu také za tuto realizaci „umyli hlavu“. U mně se o to postaral soudruh ředitel Kavalec.  

A co je v souvislosti s dobou nejzajímavější,  Phdr.  František Hoffmann byl z města odklizen. Také proto, že jeho  články v Jiskře zabývající se památkářskou problematikou  byly nežádoucí.  Soudruzi   „z Muzea Vysočiny /historicky/“,  jak je vyzývá v článku 25. února 1975.  M. Dvořák,  se poslušně zapojili do publikace v rámci dalších výročí Únorových událostí. Nikdo z nich se neodvážil  prezentovat odborný památkářský požadavek na zachování sochy sv. Jána in situ.  

Taková byla doba.  

Jihlava pátek, 25. února 2011.  Zdeněk Gryc 

 Je 16. ledna 2011.  

Bez dalšího komentáře vkládám něco z dopisů adresovaných na: 

Magistrát Jihlava

Vážený pane primátore a paní náměstkyně,         Jihlava 25. listopadu 2009.  

rekapituluji si události z doby před 20 lety. Vzpomínám, jak jsem  se snažil v událostech orientovat a snad i nějak přispět.  První přímou zprávu mi podal student, který přijel z Prahy, Radek Šerý, viz. Článek „Kdo první oznamoval listopadové události „ na str.  22.  JL z 20. 11. 2009. Po letech totality to na mne silně zapůsobilo. Měl jsem dojem, že bych se měl něco udělat, aby na snahy studentů nebylo zapomenuto. Požádal jsem o návrh na pomník Jana Palacha  pro Jihlavu,  starostu Přibyslavi Akad. Soch.  Romana Podrázského. Ten mi v dubnu 1990 přivezl návrh, sádrový model 1:5. Ukázal jsem ho paní starostce, ale nějak jsem nedopadl. Vrátil jsem ho autorovi. V současné době je uložen u jeho dcery v Přibyslavi. S pozdravem: Zdeněk Gryc Přiloženo: foto návrhu na pomník

Magistrát Jihlava                                          Jihlava 13. 4. 2010.

Primátor Ing. Jaroslav Vymazal 

Věc: náměty na investice, které zasluhují  v Jihlavě pozornost a nápravu.  

. . . . . K rukám paní náměstkyně, která se stará o sochařská sympózia,  jsem poslal foto modelu – návrhu na pomník Jana Palacha od starosty Přibyslavi, autora sochy matky s dítětem na Březinkách. Jeho pískovcová socha před PVT odešla neznámo kam. Mohla se přemístit na Březinky. Rád jsem přijal pozvánku pana primátora na přijetí PhDr. F. Hoffmanna na radnici. Hoffmann mne upozornil v rámci rekonstrukce Sklípku na jeho bohatou minulost a legendy, které ho doprovázejí. Dokonce poradil a ovlivnil podobu sgrafita v mázhauzu. Čtyřlístek prezentoval stěžejní historické události města Jihlavy. Je pryč, nikoho to nezajímá.

Od sametové revoluce uplynulo 20 let. V JL jsem v těchto souvislostech upozornil na podíl studentů, nejenom tedy Palacha,  kteří mohou být právem hrdi na to,  jak pohnuli svědomím národa. Také jsem upozornil na hrůzy, které se odehrály v prostorách STB, později Stavoprojektu a nyní magistrátu,  v Hluboké ulici. Nedalo by se uvažovat o plaketě, nebo plochém reliéfu, který by návštěvníka upamatoval.        Zde­něk Gryc 

Jihlavské listy

Vážený pane doktore,                                                      Jih­lava 2. 2. 2007.

Děkuji Vám za uveřejnění článku o Královském vršku…Zaujal mne však článek dole: „Osobnosti našich obcí“ a zmínka o faráři Toufarovi. To,  co se s ním stalo,  nesmí být zapomenuto! Hned po sametové revoluci přemýšlel Akad. soch.  Roman Podrázský, starosta v Přibyslavi, jak uctít jeho památku. Za totality jsem inicioval jeho sochařské práce na Březinkách. Po sametové revoluci jsem R.  Podrázského požádal o návrh na Palachův pomník v Jihlavě.  Přesto, že jsem považoval návrh za zvláště zdařilý, tak se mi ho nepodařilo uplatnit.  Chtěl jsem ho tehdy umístit před gymnáziem. /Na nynější podobě pomníku se později Podrázský podílel./ Krátce na to  se na mne Podrázský obrátil jako na spoluautora se žádostí o spolupráci na Toufarově pomníku v Čihošti. Přikládám  foto modelu

• Návrh Podrázského na pomník Jana Palacha v Jihlavě.

Za pozornost děkuje Zdeněk Gryc 

Bohuslav Fuchs – Architekt české avantgardy. Ve výstavním centru v budově Ringturm ve Vídni začala výstava s názvem Bohuslav Fuchs – Architekt české avantgardy. Autora slavných brněnských funkcionalistických staveb,  jako Zemanova kavárna či hotel Avion přiblíží publiku v rakouské metropoli do 18. března. Podle jednoho z kurátorů Adolpha Stillera je to poprvé, co se Fuchsovo životní dílo představuje mezinárodně. Podle něj jsou Fuchsovy stavby mimořádně kvalitní a mohly by stát v New Yorku, Paříži či Londýně.

Fuchs nejprve pracoval jako architekt městského stavebního úřadu, / tedy kolega pracovníků  na jihlavském magistrátu/, díky čemuž výrazně ovlivnil tvář jihomoravské metropole. Později si otevřel vlastní ateliér. Vypracoval na 520 projektů. Kolem 160 z nich se realizovalo.

 „Československo bylo ve střední Evropě tehdy nejblahobytnější zemí. To se projevilo také na moderních stavbách. Funkcionalistické budovy ve Vídni by se daly spočítat na prstech. Rakousko bylo v meziválečném období chudé,“ řekl ČTK kurátor Adolph Stiller.

Podle kurátora Jana Sapáka je jeho dílo srovnatelné s pracemi nejznámějších architektů meziválečné doby. „V případě Fuchse se nebojím říct, že byl světový. Asi bychom si to měli uvědomit hlavně doma,“ řekl ČTK Sapák.

---

TEDY ZEJMÉNA V JIHLAVĚ.  

V Brně Zemanovu kavárnu zbourali. Pak se chytili za hlavu a postavili ji znovu. Jihlavě máme jisté zpoždění, zatím je v plánu bourání - původního „Hospodářského pavilonu“ v areálu staré nemocnice.  

Smůla je v tom, že veřejnost + odborníci pohlíží na pavilon jako na bezdomovce.  

JE ŠPINAVEJ, OPUŠTĚNEJ, SMRDÍ, CO S NÍM? 

Uděláme príma akvárium, sklo a ocel! Vložíme do něj nějakou celkem sofistikovanou dispozičku. To se bude líbit! 

Nikdo kompetentní se nejspíše nenamáhal prostudovat excelentní původní výkresy s podpisem pana profesora,  uložené v archivu.

Přemýšlet, proč a jak pavilon   zachovat.

Je to ekonomické, ale asi nezajímavé. . . . rehabilitovat cizí realizaci.

Prohlédnout pavilon-pacienta, udělat diagnózu a stanovit terapii. 

 Zdravý a krásný pavilon vhodně začleněný do areálu,  by stejně jako všechny stylově funkcionalistické stavby,  kontrapunkty v parkové zeleni,   překvapivě vynikl.

Myslím, že zvláště zahraniční hosté – vysoké školy,  by ocenili setkání v „mírovém časoprostoru“ avantgardní architektury první poloviny 20. století.

Současné, často dosti sterilní,  architektury,  je nejenom v Evropě hojně.  

Zdeněk Gryc 

Mgr. RADEK VOVSÍK JEDNIČKA ODS

Je to možné, s takovým renomé? Vážení občané, nejenom  Březinek, zamyslete se a hlavně běžte k volbám. Zdeněk Gryc