Blog Jihlavských listů

Jan Schwarz
54- Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná, jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu, poslední kniha, kterou jsem napsal - Tajemné dveře do domu Bible, (nakl. Alfa 2010)

Seménka pravdy

Jan Schwarz | Sobota, 9. 11. 2019 v 8:34

V hrobce starověkého egyptského vládce našli archeologové kromě jiného i misku s obilím, pokusili se obilí zasít a k překvapení všech ta tisíce let stará zrna vzešla. Ta zpráva mi utkvěla v paměti a vzpomněl jsem si na ni, když se mě jeden známý s úsměškem ptal, jak se může moderní člověk řídit zastaralými biblickými názory.
Mlčel jsem. Vždyť i v mém životě byla doba, kdy jsem považoval slova Písma za překonaná a neživotná, taky mně se zdála Bible nesrozumitelná a plná mýtů a ptal jsem se, proč ještě dnes věřit zprávě o potopě světa, k čemu jsou trouby, bořící zdi Jericha, a jak mohl Jozue zastavit slunce v dolině Ajalón po celý den, ale pak jsem prožil chvíli osvícení, a zakusil jsem, jak chutnají zrnka pravdy, ukrytá v Bibli na tisíce let, aby v mém srdci vzešla podobně nečekaně jako zrna obilná z faraónovy hrobky.
Jenže, jako je slunce a měsíc, světlo a tma, láska a nenávist, touha i lhostejnost, i tahle pravda má dva konce. Stačí si domyslet moudrý příběh, v němž se ďábel prochází s andělem a uvidí člověka, jak se shýbnul a cosi zvedl ze země. – Co našel? – ptá se znepokojeně ďábel a anděl mu radostně říká – Ten člověk právě prohlídnul a objevil kus pravdy. A já nedovolím, abys’ mu ji zase vzal. – Nevadí, – zahučel ďábel zlověstně a pak se zachechtal – nechám ho z té částečky pravdy vybudovat jediné a neomylné náboženství.
Jeví se mi tedy, že pravda prší k zemi jako seménka ke vzklíčení v našem srdci, je na člověku, jestli je v sobě zaseje a nechá růst, anebo je udusí duchovní pýchou, či je dokonce v teologickém snažení kříží a neuchopitelnou Boží moudrost mísí s lidským názorem, zda se postaví na místo Boha a Tvořivé tajemství, plynoucí z věčnosti, domýšlivě vysvětlí a překroutí svým rozumem.
Otevírám proto s uctivostí Knihu knih, vybírám zrnka Boží pravdy a žiju z nich, snažím se někdy umlčet rozum a nechat promluvit i srdce, a učím se snášet výsměch těch, kteří žasnou sami nad sebou a srdce nosí v řetězech, kteří vykládají s jistotou, jak a z čeho Bůh tvořil svět, kteří znají odpověď na každou otázku… snad jednou najdeme odvahu, abychom si přiznali, že nevíme tolik, co jsme si mysleli, přátelé semének pravdy, které jsme třeba právě nyní tiše zaseli.

18 komentářů k článku “Seménka pravdy”

  1. Svatopluk Beran říká:

    To je dobré, dokonce bych řekl že výborné. Má to ale jeden háček. Církev se toho ve své téměř dvoutisícileté životnosti držela jen okrajově a to pouze pro uchopení moci a nabývání majetku. Takže já bych tyto pravdy určitě také hlásal a jsem pro ně, jen bych je nezaštiťoval jako univerzum církve ale nezbytnou osobní morálkou každého občana. Z církví za zády, která lidem vymývala mozky, se mi to nezdá rozumné.

  2. grycz říká:

    NIKOLI SEMÉNKO, ALE STROM PRAVDY :

    FAKULTA ARCHITEKTURY ČVUT V PRAZE ZVE NA OSLAVU 30. VÝROČÍ SAMETOVÉ REVOLUCE
    6/11/2019
    Součástí oslav, které se budou konat v pondělí 11. listopadu, bude udílení medailí, křest knihy „30 let svobody. Rozhovory o společnosti a architektuře“ a moderovaná debata, na níž přislíbili účast významní čeští architekti spjatí s fakultou. Akce chce zprostředkovat současným studentům, kteří se narodili až po roce 1989, tehdejší dobu a stav architektury a společnosti. Právě generační zkušenost a dialog mezi generacemi produkují vztahy, na nichž vyrůstají, stojí a padají výsledky demokracie.

    „Třicáté výročí je příležitostí ke zdůraznění hodnot, pro které se tehdy demonstrovalo i ke zhodnocení polistopadové cesty české společnosti a architektury,“ říká proděkan pro vnější vztahy Jan Jakub Tesař. Stejně jako před pěti a deseti lety, i tentokrát fakulta pořádá veřejnou debatu. Letos navíc myšlenky, názory a vzpomínky architektů několika generací vydává knižně.

    Na otázky Jiřího Horského a Petra Volfa odpovídají v knize „30 let svobody“ vydané FA ČVUT a nakladatelstvím Karel Kerlický – KANT architekti Mirko Baum, Tomáš Hradečný, Ladislav Lábus, Miroslav Masák, Michaela Mrázová, Tomáš Šenberger a Zdeněk Zavřel. Jedná se o unikátní svědectví, která čteme jako jeden velký dramatický příběh. Kniha obsahuje také eseje od Oldřicha Ševčíka a Vladimíra Šlapety, v nichž se tito renomovaní autoři – každý ze svého úhlu pohledu – zamýšlejí nad odkazem Listopadu pro současnost.
    „Publikace přináší působivé, sugestivní svědectví generace architektů spjatých s Listopadem 1989, může se stát i výzvou k netriviálnímu přemýšlení o podstatném: o nesvobodě před Listopadem 1989, o technické zaostalosti stavebnictví v době „reálného socialismu“, o dobovém kontextu, o proměně hodnot, životních a profesních podmínek, o otevření perspektiv po Listopadu 1989,“ popisuje v úvodním eseji historik a teoretik architektury Oldřich Ševčík.
    Debata tematicky naváže na knihu, svou účast na ní přislíbilo téměř třicet významných českých architektek a architektů v čele s děkanem fakulty Ladislavem Lábusem. Dorazí někdejší poradce prezidenta Havla architekt Miroslav Masák, Mirko Baum nebo známý popularizátor československé poválečné architektury Vladimir 518. Z debatérů, kteří působí v současné době na Fakultě architektury jako vyučující nebo vedoucí ateliérů to budou Tomáš Hradečný, David Tichý nebo Ondřej Beneš. Chybět nebudou ani zástupci studentů, jako např. Vojtěch Rudorfer, náčelník fakultního Spolku posluchačů architektury. Moderuje Adam Gebrian.

  3. blade říká:

    Kamera na cestách – Domov aneb Kam směřuje naše cesta 2
    https://youtu.be/XHzx7_uy4hs

    Za všemi ekologickými neřestmi jsou peníze a chamtivost lidí, ale na druhou stranu klima se na Zemi všelijak měnilo i před opičáky :-)

  4. jihlavák říká:

    To co nastává nyní je jen a jen následek lidské chamtivosti. Na polích nevidíte brouka, nezaslechnete bzučení hmyzu,vše otráveno. Zato v lesních monolulturách je brouků.

  5. fotrák říká:

    Do kamene (lépe do srdce) tesat! A je v těch slovech zodpovězen i „háček“ Sv. Berana.

  6. blade říká:

    Válečná seménka:

    Podle CIA Amerika utratila na zničení SSSR celkem 13 bilionů dolarů.

    1941 – 1945 – Zatímco sovětská vojska bojovala s nacistickou armádou, Američané a Britové dělali to, co dělají obvykle – teror. Systematicky ničili civilní obyvatelstvo Německa, čímž ukázali, že nejsou o nic lepší než nacisté. Toto bylo děláno ze vzduchu pomocí kobercového bombardování měst, která neměla nic společného s válkou a válečnou výrobou: Drážďany, Hamburk. V Drážďanech bylo během jedné noci zabito přibližně 120 000 – 250 000 civilistů, většina z nich byli uprchlíci.

    Stručně řečeno: 1) Pomáhat SSSR začali až v roce 1943, předtím byla podpora jen symbolická, 2) výše podpory byla malá a za obrovské ceny (stále se to splácí), zároveň je přitom špehovali, 3) současně Amerika tajně pomáhala nacistům, i když se o tom teď přímo nemluví.

    Obchod je obchod. Mimochodem, Bushův dědeček Prescott Bush se na tomto přímo podílel. Obecně zločiny Spojených států během druhé světové války jsou nevyčíslitelné. Například podporovali extrémně násilnické chorvatské fašisty, kteří se pak aktivně zapojili do protisovětského boje. Jakoby náhodně útočili na sovětské vojáky v naději zastrašit je svou palebnou silou. Dohodli se s Hitlerem, že maximální počet vojáků byl hozen do boje proti Sovětům a Američané pochodovali vítězně od města k městu, aniž by se setkali s jakýmkoliv odporem. Až pak nasnímali hrdinské filmy, kde si připisovali hrdinské činy sovětských vojáků.
    Jedním z nejstrašnějších zločinů je samozřejmě tajné sponzorování nelidských experimentů na lidech americkými fondy v nacistických koncentračních táborech. Kvůli finanční pomoci měla Amerika neomezený přístup k výsledkům výzkumu. Po válce byly všechny němečtí a japonští odborníci převezeni do Spojených států, kde pokračovali ve svém výzkumu na vězních, obyvatelích domovů pro seniory, přistěhovalcích, lidech v Latinské Americe atd.

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    1945 – Dvě atomové bomby svržené na vyčerpané Japonsko, což mělo za následek smrt asi 200 tisíc (podle jiných zdrojů 0,5 milionu) lidí, většinou žen a dětí. Široce rozšířená domněnka o tom, že bomby byly shozeny pro záchranu životů Američanů není pravdivá. Bomby byly shozeny za účelem zastrašení nového nepřítele, Stalina, když Japonsko se již snažilo vyjednat kapitulaci. Vedoucí velitelé druhé světové války, včetně Dwighta D. Eisenhowera, Chestera Nimitze a Curtise Lemaye, všichni neschvalovali použití atomových bomb proti poraženému nepříteli. Kromě toho byly bomby shozeny navzdory zákazu Haagské úmluvy z roku 1907 – „neexistuje žádná omluva pro neomezené ničení nebo útoky na civilisty a civilní objekty jako takové“. Nagasaki byl námořní základnou … Po okupaci Japonska americkými vojsky zemřelo hladem 10 milionů lidí. Také, jako obvykle, Američané plně prokázali svou „civilizovanost“: dobrou tradicí bylo nošení „suvenýrů“, vytvořených z kostí a jiných částí těla mrtvých Japonců.

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    1945 – 1991 – SSSR. Samozřejmě, že všechny protisovětské sabotáže, teroristické činy, provokace není možné uvést. Měli bychom zvláště zmínit angloamerický plán „Nemyslitelné“, který byl odtajněn před několika lety, a nezpůsobil žádný zájem v „demokratických“ médiích. Toto není překvapující, jelikož plánem bylo zaútočit společnými fašistickými, britskými a americkými vojsky na Sovětský svaz už v létě 1945. Jaký demokrat se tohle odváží říct? Zajatí Němci se neodzbrojovali sovětskými „spojenci“, nikdo tu armádu nerozpouštěl, váleční zločinci nebyli ihned potrestáni. Naopak, nacisté byli shromážděni do stotisícové armády, která jen čekala na rozkaz zopakovat svůj blitzkrieg. Naštěstí, Stalinovi se podařilo přesunout sovětské vojáky a tím neutralizovat američano-fašisty a ti se neodvážili na „demokratizaci“.

    Nicméně, přátelství Američanů s nacisty pokračovalo. Prakticky žádný válečný zločinec v západním Německu nebyl potrestán, mnozí sloužili v NATO a na nejvyšších pozicích ve vládě. V té době Spojené státy, které měly monopol na jaderné zbraně, se začaly připravovat na preventivní válku, která měla být zahájena v roce 1948. Za prvních 30 dnů bylo naplánováno shození 133 atomových bomb na 70 sovětských měst, z nichž 8 na Moskvu a 7 na Leningrad a později se plánovalo shození dalších 200 atomových bomb. Nicméně, kontrolní výpočty ukázaly, že americké strategické letectví v letech 1949 – 1950 stále nemohlo zasadit smrtelný úder Sovětskému svazu, tak aby nebyl schopen odporu (plán „Dropshot“), takže „demokratizace“ byla odložena. Amerika se snažila všemi prostředky podnítit etnické konflikty, prodat vadné zařízení (které, mimochodem, kdysi vedlo k největšímu výbuchu v Sovětském svazu vůbec – v roce 1982 vybouchl plynovod s americkým zařízením na Sibiři).

    Pokud to bylo možné, tak proti Sovětskému svazu byly použity i biologické zbraně. Například shazování z letadel Mandelinky bramborové, čímž způsobili obrovské škody na úrodě brambor. Na Ukrajině je stále v některých oblastech rozšířen vědě neznámý kříženec mezi kobylkou a cvrčkem. Je zřejmé, že byl původně určen k rozšíření nějaké infekce. (Američané zajali během druhé světové války všechny japonské odborníky na biologické zbraně a aktivně využívali jejich odborné znalosti ve všech víceméně větších válkách, i na Kubě, rozšíření epidemie pomocí hmyzu bylo vyvinuto právě Japonci).

    V celé historii Sovětského svazu žádný bojový letoun nezasáhl do vzdušného prostoru Spojených států, nedělal přelety nad touto zemí a neprováděl v něm letecké bitvy. Za padesát let konfrontace se Sovětským svazem bylo sestřeleno kolem třiceti bojových a průzkumných letadel USA. Ve vzdušném boji nad Sovětským svazem sověti ztratili pět bojových letadel, Američany byli sestřeleno několik sovětských transportních civilních letadel. Celkem bylo zaznamenáno pět tisíc porušení sovětských hranic americkými letadly. Za stejné období v Sovětském svazu bylo identifikováno a zatčeno více než sto čtyřicet parašutistů – sabotérů s konkrétní úlohou o vedení sabotáže na sovětském území. CIA aktivně tisklo sovětské peníze a dodávalo je všemi možnými způsoby do SSSR kvůli způsobení inflace. Západní vědci urychleně rozvíjeli některé vědecké teorie o přírodním ruském sklonu k násilí a otroctví, o podvědomě předprogramované chuti obsadit celou Zemi.

    Dnes je již veřejně známo mnoho plánů na rozpoutání jaderné války se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, „Chariotir“, „Trójan“, „Bravo“, „Offtekl“. Američané byli dokonce ochotni zaházet atomovými bombami své evropské spojence, aby poslední Rusové neměli kam běžet od jadernými zbraněmi zničeného Sovětského svazu. Nejvážnější obavy ze strany tehdejšího Sovětského svazu byly, jak se ukázalo později, zcela rozumné. V 70. letech byl odtajněn plán, který byl navržen rozvědkou už 3. listopadu 1945, podle kterého byl schválen atomový útok zároveň na 20 měst v SSSR. Byl naplánován „nejen v případě nadcházejícího útoku SSSR, ale i když úroveň vědeckého a průmyslového rozvoje země dá soupeři příležitost k útoku na Spojené státy nebo na obranu proti našemu útoku“…

    Ale hrdinské úsilí sovětského lidu, neuvěřitelné totální úsilí pracovníků a intelektuálů dovolilo ekonomický zázrak a zcela nečekaný vývoj jaderné zbraně pro USA. Američané, kteří promarnili správný okamžik k útoku ještě mnohokrát chtěli zasadit preventivní úder později v 50. letech, ale byli po celou dobu zastaveni strachem z odpovědí. Podle CIA Amerika utratila na zničení SSSR celkem 13 bilionů dolarů.

    Zdroj: net

  7. grycz říká:

    Pan Vladimír Havlíček,

    nejen že se podepisuje,
    ale občas i uvádí své komentáře „pro vyváženost“:

    „Podle CIA Amerika utratila na zničení SSSR celkem 13 bilionů dolarů.“

    Kolik utratilo SSSR na zbrojení, to se do tohoto dosti dlouhého článku jaksi nevešlo?
    Kolik utratilo Rusko na zdravotnictví?
    Kolik zaplatilo za náš uran z Jáchymova?

    Převzato:
    „VODKOVÝ KRÁL
    EDINGBURG (mav)
    Ruský magnát Jurij Šefler (49), který vyrábí mj.
    slavnou vodku Stoličnaja,
    kupuje vyhlášené rybářské panství ve Skotsku. Podle Daily Mail za něj zaplatil 790 milioů Kč, což z Tulman Estates činí nejdražší sportoviště celé Skotské vysočiny. Aby ne, na lososy tam jezdili i králové.“
    ———————————————
    Profitovat na alkoholicích v Rusku a tak si zajistit v rámci vlády Stalinova policisty Putina
    beztresnej kšeft pro jeho oligarchii.
    Matematický výsledek je zjevný z průměrného věku dožití obyvatelstva !

    Proč Putinovy děti nenesou jeho jméno a jeho milenka rodí jeho dítě v Lasagne,
    ne jako běžná Ruska ? Zajisté náhoda, že ?

    Pracovníci Chirany při montáži technologie na poliklinice v Třešti a Telči o poměrech v ruských nemocnicích dost povídali, takže starost Putina o jeho dítě je pochopitelná, že?

    Že USA je darebáckej podnik víme.

    Taky víme, že v roce 1968 byly americké tanky u mostu v Davli.
    Taky víme, že v roce 1948 byly ruské tanky na Václaváku a u rozhlasu v Praze.

    Nejlepším školením v politice je „Paměť národa“.
    Aktuálně – demonstrace v Praze a Hongkongu.

  8. grycz říká:

    AUTOR:

    blade říká:
    Středa, 20. 11. 2019 v 9:52

    ZDROJ: net

    To tedy chce věřit, číst více-kráte a moc nepřemejšlet

  9. grycz říká:

    Seménka pravdy tam není,

    je to také dosti dlouhé,
    ale zase to má autora,

    Prostě:
    NĚCO za NĚCO a převzato:

    Jsem hvězdou dezinformačních webů, plat klidně zveřejním, říká Fridrichová

    MARKÉTA BIDRMANOVÁ
    Moderátorka ČT Nora Fridrichová. (Video: Seznam.cz)
    14:43
    Týdeník 168 hodin moderuje už 13 let. Její pořad i jméno ovšem působí na politiky jako rudá na býka. Hostem Výzvy je Nora Fridrichová, moderátorka České televize, dobrý den.
    Článek
    Zuzana Bubílková kdysi v České televizi moderovala pořad S politiky netančím. Vy teď už tu taneční průpravu trochu máte. S kým z politiků byste si chtěla zatančit?
    Já nevím, jestli by teda někdo chtěl tancovat se mnou, protože jsem prokázala, že patřím spíše do té netaneční ligy, ale s politiky bych asi netancovala s nikým.
    Takže s politiky taky netančíte?
    Ne, ne… nenapadne mě ani jedno jméno.
    Třeba Radek Vondráček z ANO hraje dobře na kytaru, ale jak to má s tancem, úplně nevím.
    Ale on je sólo hráč. A ještě potřebuje být na vyvýšeném místě, aby byl vidět.
    Bála byste se, že byste dostala košem?
    Jako od politiků? Já myslím, že to je lepší varianta než být jimi plácána po zádech. Takže koš beru.
    Myslíte, že je provokujete?
    Těžko říct, já bych řekla, že ta moje postava je trošku vyzdvihována neprávem. Já ten pořad už dělám dlouho, politici si už zvykli na to, že tam každou neděli večer jsou. Vím, že třeba Malostranské korekce, kde jsou i zrychleně, tak sledují docela bedlivě. A vím, že mnozí jsou tam rádi, protože vědí, že i trocha výsměchu na jejich účet není špatná. Prostě v politice je hodně lidí a ne každý se dostane na tu obrazovku. Takže možná to berou trošku s rezervou.
    ————————————————————————————————————
    A když o mě mluví nějak zle, tak pro mě je to pořád lepší, než kdyby si mě pochvalovali,
    protože to bych byla nervózní, jestli dělám svoji práci dobře.

    Polibek smrti.
    No…
    Některým váš pořad vadí velice. Proč zrovna vy jste tím symbolem kritiky celé České televize?
    Nevím, jestli jenom já, řekla bych, že je nás trošku víc těch lidí, ale není nás mnoho, to je pravda.
    Václav Moravec a Marek Wollner mě napadají.
    Já jsem o tom s nikým z těch politiků, kteří o nás občas mluví nebo píšou na sociálních sítích, nemluvila. Možná je ta personifikace toho problému pro ně jednodušší, protože lidi si pod tím víc mohou představit, co pod tou kritikou můžou čekat. Od té 168 už veřejnost ví, čeho se tam dočká každou neděli. Stejně tak od Václava Moravce nebo od Marka Wollnera. Zrovna my tři jsme novináři v České televizi, kteří dělají dost kritické produkty, takže je také možné, že je ta kritika svým způsobem obhajoba a do určité míry tak funguje. Prostě když 100× něco omíláte, tak minimálně některým lidem začne připadat, že na tom něco může být. Nám přišlo docela legrační a to je nová věc, když nám někteří politici začali říkat: Vy lžete, vy manipulujete. My jsme si to do toho pořadu zařazovali, protože jsme si říkali: Tak to je přece jasné, že nelžeme, protože kdybychom lhali, tak na nás hned zakleknou členové rad, kteří nás mají na starosti nebo nás hlídají. Ale fakt je, že slova politika mají docela velkou váhu.

    Vy říkáte, že to je nová věc, dokázala byste říct, odkdy to trvá? Odkdy se říká „prolhaná 168, prolhaná Fridrichová“?
    Řekla bych, že ta změna přišla s nástupem politiků nového typu, které bych klidně neváhala označit souslovím intuitivně populističtí politici. Vybírají si témata, kterým lidi rozumí. A strefovat se do lidí z televizní obrazovky není zas tak těžké. U nás žije část lidí, kteří moc nezkoumají to, jestli to je pravda nebo ne.
    Na druhou stranu, neříkáte si o to tak trochu konkrétně vy osobně sama? Protože když se podíváme na vaše profily na sociálních sítích, tak tam najdeme například tweet na adresu poslance Radka Vondráčka: „Papaláš, papaláš, s kytarou si to rozdáš.“ Anebo na prezidenta Zemana: „Poláci jste čučkaři, náš pan prezident říká, že Huawei je v pohodě.“ Nenabíháte si tím tak trochu na vidle?
    No dělat si z něčeho legraci je něco jiného než o někom lhát. Prostě když o mně někdo říká, že za reportáž beru peníze anebo že upravuji televizní záběry…

    Tomu rozumím, ale ty tweety jsou ještě legrace? Nejsou to urážky?
    Já doufám, že legrace u nás stále ještě jako urážka brána není. A kdyby ano, tak se u nás něco změnilo. Prostě politická satira do veřejného prostoru patří. A že novinář zažertuje na účet politika, je v pořádku. A je to vlastně pro společnost docela i ozdravné.

    Radek Vondráček to ale možná cítí jinak. Přece jenom, kde je ta hranice? Papaláš, to může být pro někoho přece urážlivé.
    Konkrétně u pana předsedy Poslanecké sněmovny mi z té fotky přišlo, že je trošku v podnapilém stavu. A domnívám se, že řadový občan, kdyby přišel do Poslanecké sněmovny, tak si prostě v podnapilém stavu nevyskočí na pultík. Takže v tom chování podle mě lze spatřit něco, co lze za papalášství označit.
    Označujete Radka Vondráčka za podnapilého?
    Je pravda, že by mě za to klidně mohl zažalovat, ale mimochodem to je informace, se kterou přišly Seznam Zprávy.
    Ano. Kolega Vašek Dolejší.
    Ale já si popravdě řečeno neumím představit, že by člověk, který by něco nevypil, jen tak s kytarou vyskočil na pultík. A zároveň si, pokud si dobře vzpomínám, tak tam byla nějaká oslava. Tak pokud pili sodovku, tak se panu předsedovi hluboce omlouvám.
    Kritika mé práce je v pořádku
    Přemýšlíte nad tím, že takovýmito tweety a vyjádřeními nahráváte těm, co Českou televizi kritizují?
    Mně vůbec nevadí, když mě někdo kritizuje za mnou práci, to je v pořádku. Mně vlastně vadí jenom to, když mě někdo nařkne z něčeho, co je lež.
    Ptám se na to, jestli chápete, že se to třeba potom sváží i na celou Českou televizi? Kvůli tomu, že jste chtěla zavtipkovat na Twitteru.
    Ale v České televizi stále ještě jsou pořady, které vtipkují anebo vtipkovaly na účet politiků. To není nic, co by bylo trestné, není to nic, co by podle mě veřejnost vnímala jako škodlivou věc.
    Myslíte, že vedení České televize je spokojené s tím, jak vystupujete na sociálních sítích?
    To nevím, protože se mnou o tom nikdo nemluvil.

    Nebyla jste na koberečku?
    Ne, ne. Ale mým šéfem, mým šéfredaktorem je Marek Wolner, který je zároveň i dramaturgem a moderátorem Reportérů ČT. A on hodně píše taky, i když on píše trošku jinak. A ten mi nevyčítal, že si někdy z někoho dělám srandu.
    Vedení České televize teď dalo dohromady takový nový kodex, který upravuje jednání moderátorů, redaktorů na sociálních sítích. Bylo to i kvůli vám?
    Já jsem tam lex Nora našla.
    A v čem jste se našla?
    Je tam ten bod, který upozorňuje, abychom zvažovali použití ironie, nadsázky.
    A sarkasmu.
    A tam jsem se našla, protože se to týká té mé údajné deportace lidí nad 40 plus. A je pravdou, že tohle bylo něco, co mě samotnou překvapilo.

    Takže už byste ho nenapsala?
    Ne, já teď nad tím přemýšlím… ale bohužel je doba, kdy se dá otočit spousta věcí, fakt absurdně. Vlastně by mě nenapadlo, že někdo mě nařkne z deportace lidí 40 plus, když sama jsem 40 plus. V legraci jsem si napsala i o letenku pro sebe. A taky ti lidé, kteří si tam se mnou začali hned psát, což byli zejména teda mí přátelé, kam bych chtěla letět, tak to pochopili. A stalo se to, co se tady děje dost často teď, o několik dní později se toho chopily dezinformační servery a „událost” byla na světě. A to je něco, co se mi doposud nestávalo. Na to si teď dávám pozor. Protože často i veřejně vystupuju a mluvím o věcech, které se tu dějí.
    Na formulace si už dávám pozor
    Takže se budete krotit kvůli kodexu nebo kvůli sobě?
    Ne, dávám si pozor ve formulacích, protože já tak jako tak jsem hvězdou dezinformačních serverů do jisté míry. A podsouvají mi kde co. Ale tady si uvědomuji, že ty deportace 40 plus je opravdu něco, čemu…
    Bylo to moc?
    Ne, to ne, ale někteří tomu uvěřili. Takže pár lidí mi napsalo, že je chci deportovat, a já jsem jim odepsala: A víte, že mně je 40 plus? Tak najednou ti lidi pochopili, že to je nějak jinak. Ale samozřejmě dneska bych to napsala asi jinak, protože to bylo překrouceno fakt hodně. A uvědomila jsem si, že ta doba je o překrucování hodně.
    Na druhou stranu jste moderátorka, velice výrazná tvář veřejnoprávní televize, takže toho vnitřního cenzora asi musíte mít o dost přísnějšího něž třeba redaktoři nějakých komerčních médií.
    No, tak já bych třeba v životě nepodpořila žádného politika, ať už na sociálních sítích nebo při své práci. Já svou kontrolu nebo svou sebekontrolu vnímám tak, že bych nikdy nepodpořila nikoho ani bych neprotežovala nikoho na politické scéně.
    Není to totéž jako ho naopak poškodit? Respektive zmínit nějaký nešvar jako u zmíněného Radka Vondráčka?
    To si myslím, že je naopak mou prací. Já se domnívám, že je prací novinářů být kritickými vůči politické reprezentaci.
    Psát o někom, že je papaláš, to je práce novináře?
    Myslím si, že ano, nepochybně. Pokud se tak někdo chová nebo jeví takové znaky, tak proč to nenapsat? Nepoužila bych žádné sprosté slovo. Ale papaláš sprostým slovem není. Všichni vědí, co to znamená.
    Cítíte to jako povinnost?
    Takovou vnímám roli novináře. Aspoň tak novinařina začala vypadat po roce 89. Novináři psali kriticky, psali ironicky a upozorňovali na jevy, které jsou ve společnosti. Je to na místě a pokud bychom chtěli změnu, tak pozor, protože ta se pak může dotknout úplně nás všech. A jak vypadala, si přece spousta z nás může ještě pamatovat.

    Pořad 168 hodin moderujete už 13 let. Takže jste zažila řadu politiků. Řekla byste, že ty výpady, teď nemyslím konkrétně proti vám, ale třeba proti celé České televizi, jsou nějak ostřejší? Nebo v něčem jiné?
    Nepochybně se to velmi změnilo za posledních pár let. Mě ze lhaní, z korupce a z manipulace nikdo předtím neosočoval. Politici se obecně chovali jinak. Používali méně expresivní výrazy. Samozřejmě že část z nich si může hojit nějaké své osobní rány. Ale někteří z nich považují tohle za zbraň k sebezviditelnění. Někteří politici nemají témata, a tak je tím tématem kritika novinářů.
    Reaguje na to vedení České televize adekvátně?
    Myslím, že moc ne. Myslím, že se drží trochu stranou, že mají strategii nekomentovat to, tzv. nepřilévat olej do ohně.
    A ta je podle vás správné?
    No, nevím. Myslím, že vedení České televize tuhle taktiku vyhodnotilo jako lepší.

    Problematické je to v tom, že politici na nás útočí konkrétně, na konkrétní lidi, na konkrétní jména, tak se nás to trošku dotýká.

    Protože pokud se o mně někde píše, že jsem zkorumpovaná, tak mi to není příjemné, protože zkorumpovaná nejsem.

    To je přece žalovatelné, proč to nežalovat?
    Já jsem si to už i zjišťovala. Pokud například politik napíše veřejně, že ten pořad, ti redaktoři berou peníze, a žalovala bych ho já osobně, pak je to obtížné, říkal můj právník. Za poškození značky například by tou žalující stranou měla být Česká televize a ne já. A ty výroky, které doposud zazněly, byly v takové rovině, že tou žalující stranou by měla být Česká televize a ne já. Pro mě je to trošičku obtížné v tom, že jsem si vědomá toho, že se žaloba otočí proti mě. Když ten politik zase v pořadu dříve či později bude.
    Uvítali bychom razantnější přístup ČT k urážkám politiků
    Tomu rozumím, ale za vás by tedy Česká televize měla jít do sporu, konkrétně třeba s Tomiem Okamurou, který nazval pořad Newsroom zkorumpovaným?
    Ano, o nás teď v září napsal Tomio Okamura status, že konkrétně my v pořadu 168 hodin upravujeme záběry pana prezidenta tak, aby vypadal víc nemocný. A to je naprostý nesmysl. A ještě že je vyhledáváme záměrně. A ten status byl napsaný tak, že působil docela důvěryhodně, protože on použil údajnou citaci exkolegyně, kterou ona nikde neříkala. Tohle jsem s právničkou řešila a žalovatelné to je. Ale zda se televize rozhodne k tomuhle kroku, nevím. Dosud to neudělala.
    A šla jste za ředitelem Petrem Dvořákem a řekla jste mu: To už je poslední kapka. Postavte se za nás?
    Ne, to ne. Ale s právničkou České televize tyhle situace řešíme. To je pravda.
    Máte pocit, že by se ředitel České televize za vás měl více postavit?
    My se stavíme dost sami. Píšeme o tom, já jsem hned reagovala na status Tomia Okamury. Pak je to o tom, jak jste se mě ptala, jestli když napíšu, že nějaký politik lže, tak je to výpad proti němu.
    Teď se ptám na vedení České televize, jestli máte pocit, že ta podpora je dostatečně silná nebo je Česká televize možná trochu ustrašená?
    Tak za ustrašenou bych ji považovala, kdyby mě třeba vyhodila. To, že přistupuje střídmě a méně aktivně v těhle případech, podle mě je dosavadní strategie. A na naší vnitřní debatě teď je, jestli tahle strategie bude pokračovat. Nás konkrétních pár, o kterých oni mluví a píšou, my bychom uvítali razantnější přístup. Ale věšet se kvůli tomu nebudeme.

    Ptám se proto, že Česká televize podala trestní oznámení na Jaromíra Soukupa z televize Barrandov, který označil Luboše Rosího z pořadu Newsroom za „blba, kreténa, kluka ušatýho”. Přijde mi to jako nepoměr, toto Česká televize žaluje, ale když někdo řekne, že jste zkorumpovaní, tak to neřeší?
    Ona podávala trestní oznámení a já bych třeba cestou trestního oznámení ani v mém případě jít nechtěla. Já se domnívám, že lepší je občanskoprávní žaloba a ani nevím, jak ten Lubošův případ dopadl. Takže mně to nevadilo, že to udělali, byla jsem ráda, že se něco dělo, ale já osobně bych asi spíše byla pro ten občanskoprávní spor, přijde mi víc na místě. Nevadí mi ani trestní oznámení. Ale nevadilo mi, že není podáno kvůli mně. Mimochodem já teda u pana Soukupa dost často vystupuju, pasivně, v tom pořadu, taky tam o mně mluví a vím, že u nás celkem Soukupovy výroky na naši adresu sledovali.
    Nedotýká se vás to?
    Mně to vždycky pak někdo vypráví, já se na tu spoustu pořadů, ve kterých pan ředitel vystupuje, nedívám, takže nemám takový přehled a zatím jsem nezachytila výrok, který by mi za to stál. Ale ono zase na druhou stranu víte, jak to dneska je na tom mediálním poli, to byste musela žalovat kde co a ti, co říkají tyhle lži, tak na to trošku sázejí. Samozřejmě, že do nekonečna to nepůjde, pak jednou padne něco, kdy i já budu moci někoho žalovat a třeba se tou cestou vydám, ale dopředu to říkat nebudu. Zatím si myslím, že jsem nebyla v situaci, kdy bych mohla žalobu podávat a moc se mi do toho nechce. Když o těch lidech vysíláte reportáže, tak to není úplně novinářsky komfortní.
    V souvislosti s výročními zprávami, které teď ležely ve Sněmovně, čtyři z nich byly schváleny, další dvě tam čekají, brzy přijdou další dvě za rok 2019…
    To bude pořád dokola.
    … se hodně také mluvilo o platech zaměstnanců České televize. To je takové téma, které se neustále opakuje, komunistický poslanec pan Valenta třeba navrhl, aby se platy novinářů z ČT zveřejnily. Zveřejnila byste svůj plat?
    Já nemám problém se zveřejněním svého platu, třeba v BBC se odehrálo též. Já jsem učinila jistý návrh, jestli třeba nezveřejníme nějaké zanonymizované průměry jednotlivých profesí, podle mě by to bylo dobré i proto, že by řada politiků pochopila, že v kategoriích, o kterých oni mluví, opravdu nejsme. Zároveň myslím, že politici vědí, jak na tom platy novinářů jsou.
    Finančně nadhodnocená jako moderátorka ČT nejsem
    Takže konkrétně pod vaším jménem, jak to chtěl pan poslanec Valenta, to by vám vadilo?
    Nevadilo, ale já si myslím, že by to stejně mělo být provedeno, pokud k tomu Česká televize přistoupí, nějakým normálním standardním způsobem, ne, že jedinec vystoupí a něco řekne a ti ostatní budou v roli – aha, oni to nechtějí říci, oni asi něco tají. Já absolutně nemám problém obhájit svůj plat v České televizi, taky když dostávám nabídky z jiných médií, tak jsou vždycky docela podstatně vyšší než ta výplata, kterou beru v České televizi, čímž bych chtěla své kritiky ujistit, že tedy nejsem nijak nadhodnocená.
    Podle poslanců to takhle vypadá, že Česká televize něco tají.
    No, tak tohle je věc spíše vedení a já jsem pro to, abychom třeba jako první krok například zveřejnili průměry platů moderátorů, průměry platů redaktorů, já myslím, že to není nic proti ničemu a tohle je prostě první krok a můžeme se pak dál bavit. U nás je pak ošemetná ta věc, že máme ve smlouvách, že o tom mluvit nemáme, ostatně jako to má asi spousta dalších lidí, takže aby jedinec vystoupil a řekl: A já mám to a teď se bude spekulovat – a co ti ostatní, proč to nechtějí říci – tak to je divné, ale nějakým směrem se vydáme určitě a já nejsem proti, vůbec. Nemám co skrývat,
    Šéf komunistů pan Vojtěch Filip, aktuálně podává nebo respektive už ve Sněmovně je návrh, aby novináři České televize, Českého rozhlasu podávali majetková přiznání. To by vám také nevadilo?
    Ne, vůbec. On by zjistil, že jsme celkem jako lidé bez velkých majetků. A to je totiž ale jinak. Podle mě politici, kteří navrhují tyhle věci, které podle mě ani nemají šanci na projití, tak oni vlastně do veřejnosti podsouvají to, že jsme bohatí lidé, kteří si syslí velké majetky za peníze těch ostatních. To je nefér. Notabene je to nefér od člověka, který sám, si myslím, žije celkem blahobytným způsobem.
    Možná je to jenom pokus o nějakou transparenci. Sama říkáte, že v BBC to funguje.
    Tam před časem zveřejňovali platy top moderátorů. Ale majetková přiznání, abych zveřejnila, že vlastním byt, auta, nebo psíka, tak to je úplně v pořádku a dá se to i dneska dohledat ve veřejných zdrojích. Já bych to vnímala trošku jako populistický návrh, ale každý má právo navrhnout si cokoliv. Nemám problém zveřejňovat. Zveřejním vše.

    Baví vás ta práce ještě vůbec?
    Hodně. Pořád.

    Přes veškeré výpady politiků.
    Je to trošku kontaminované prostředí. Já se hodně pohybuju v prostředí samoživitelek, tam je úplně jiné klima, ony mě mají ženy rády a uvědomila jsem si, že já je mám vlastně ještě radši než ony mě. Protože pro mě je to jistá očista.
    Jsou ty reakce pozitivnější, než se kterými se potkáváte třeba na ulici?
    Já se na ulici potkávám jenom s milými reakcemi – to negativní dostávám od některých politiků a pak tedy z anonymních e-mailů. To je opravdu stoka. Ale v kontaktu s lidmi na ulici nebo s mámami, tam to naopak z těch lidí čerpám jako velkou pozitivní sílu. Protože jsem si jako uvědomila, že ta práce je kontaminovaná a není pěkná.
    Jak dlouho myslíte, že budete ještě v České televizi moderovat?
    Na tuhle otázku odpověď neznám.

    Chcete to dělat do konce života?
    Nevím, kdy slezu z obrazovky. Tak je mi 42 let. Příští rok se obměňuje třetina Rady České televize a jsem dost zvědavá, kdo projde Poslaneckou sněmovnu, protože mediální rady samozřejmě mají velký vliv. To obsazování je hodně vnímáno a sledováno. Když se jejich (radních, pozn.red.) chování vůči nám změní, tak to může mít velký dopad na naši práci.

  10. grycz říká:

    mluva s opravou:
    Taky víme, že v roce 1968 byly americké tanky u mostu v Davli.
    Taky víme, že v roce 1968 byly ruské tanky na Václaváku a u rozhlasu v Praze.

  11. blade říká:

    Jak gryzc šíří polopravdu:

    Most v Davli kousek za Prahou se dostal do centra bizarního příběhu z okupace v roce 1968. Sovětská armáda tady narazila na americké tanky a džípy z druhé světové války, které filmaři využívali během natáčení bitvy o most v Remagenu pro stejnojmenný film.Kromě toho víme, že pro natáčení na stráních u Davle postavené dělostřelecké posty i s kanóny.

    Takže opět plky + sebeukájení Norou, co G-blogere … :-)

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    Také víme, že CIA měla špiona v Putinově aparátu. Američanům poskytoval i fotokopie dokumentů z prezidentova stolu.

    Stručné, výstižné i nadčasové – řeč v Bundestagu – https://youtu.be/1uslyxIm6Hk (pustit SVK titulky)

    >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

    Státy s největšími vojenskými výdaji v roce 2018:

    1. USA (649,0 miliard $ / 14,99 bilionu Kč)
    2. Čína (250,0 miliard $ / 5,77 bilionu Kč)
    3. Saúdská Arábie (67,6 miliardy $ / 1,56 bilionu Kč)
    4. Indie (66,5 miliardy $ / 1,54 bilionu Kč)
    5. Francie (63,8 miliardy $ / 1,47 bilionu Kč)
    6. Rusko (61,4 miliardy $ / 1,42 bilionu Kč)
    7. Velká Británie (50,0 miliard $ / 1,15 bilionu Kč)
    8. Německo (49,5 miliardy $ / 1,14 bilionu Kč)
    9. Japonsko (46,6 miliardy $ / 1,08 bilionu Kč)
    10. Jižní Korea (43,1 miliardy $ / 1.00 bilion Kč)
    11. Itálie (27,8 miliardy $ / 0,64 bilionu Kč)
    12. Brazílie (27,8 miliardy / $ 0,64 bilionu Kč)
    13. Austrálie (26,7 miliardy $ / 0,62 bilionu Kč)
    14. Kanada (21,6 miliardy $ / 0,50 bilionu Kč)
    15. Turecko (19,0 miliard $ / 0,44 bilionu Kč)

    Zdroj: SIPRI (Stockholm International Peace Research Institute) je nezávislý mezinárodní institut založený v roce 1966 ve Stockholmu, který je zaměřený na výzkum konfliktů, vyzbrojování, kontroly zbraní a odzbrojení. (zpravodajství FTV Prima)

    Z výše uvedeného se nejeví zpráva „Podle CIA Amerika utratila na zničení SSSR celkem 13 bilionů dolarů“ jako plácnutí do vody.

    Aktuálně – 1. USA … až na šestém místě Rusko. Taková je realita G-blogere :-)

  12. Svatopluk Beran říká:

    Bylo by správné to přepočítat na jednoho obyvatele kolik který stát investuje, pak by se militarizace USA a dnešní obrana proti celosvětové hospodářské agresi zaštítěnou armádou USA a NATa, ukázala jako nezbytná.

  13. grycz říká:

    Aktualitou JL je článek:
    Víkend ve znamení předadventní nálady

    Ilustrační foto: archiv JL

    22.11.2019 Aktuality/Komentáře (0), autor:
    Ladislava Brabencová
    Nadcházející víkend se ponese obcemi na Jihlavsku v předvánoční náladě. Přinese ji řada akcí.
    V sobotu 23. 11. nachystali v sokolovně v Opatově Adventní krámek (10 – 17). Vánoční trhy mají na tento den připravené ve vyhřívaném stanu na náměstí v Lukách nad Jihlavou (9 – 15)

    Sváteční atmosféru navodí akce Před-adventní světélkování v Třešti. V sobotu od 10 do 16 hodin se bude před tamním kulturním domem i v jeho prostorách konat prodejní předvánoční trh. Nabídne vánoční aranžmá, věnce, ozdoby, bižuterie nebo řezbářské výrobky.

    VÁNOCE 2019 BEZ STROMEČKU, BETLÉMU?

    NEBO V RÁMCI PŘÁTELSTVÍ NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK,
    „DJÁDJA MARÓZ“ ?

    Jan Schwarz
    Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor v Třebíči:

    Spinoza, Tolstoj, Schweitzer i Kant a další moudří věděli, že pravá víra je zatím skryta v zárodku, že záleží jenom na nás, na lidech, jestli se jí podaří uchovat, jestli mezi námi zahyne, nebo se zítra v našem srdci rozvine, přátelé již dnes probuzení, avšak nikým a k ničemu nenuceni; pravá víra nás objevuje láskou.

    TGM má na vlajce: Pravda vítězí. . . syn Jan, ale dá to fušku,
    viz současné demonstrace v Praze.

    Havel: Pravda a láska zvítězí na lži a nenávistí, to není klišé jak říká Klaus,je to
    / demokracie nad totalitou/
    ————————————————————————————————
    1. blade říká:
    Středa, 20. 11. 2019 v 9:52
    Válečná seménka:
    Podle CIA Amerika utratila na zničení SSSR celkem 13 bilionů dolarů.

    Je komentář určený pro tu část veřejnosti nad 60 let o které mluví Zeman:

    „Třetina obyvatel této země je slabá
    duchem. Každý sedmý občan je debilní
    nebo dementní nebo alkoholik,“ to
    prohlásil Miloš Zeman v roce 1992,
    když bojoval proti celostátnímu referendu.
    ———————————————————————
    Obsah anonymního komentáře pochází ne z prefabrikátů vyrobených v panelárně v Jihlavě,
    ale v Moskvě.
    Podílejí se na ní renomované agentury na prací prášky.
    Oddělení pro praní buněk mozkových
    důchodců a venkovského obyvatelstva,
    spolupracují s renomovanými
    psychology a psychiatry.

    V roce 1939, stejně jako v roce 1989, stejně jako dnes je zřejmé,

    PRAHA CAPUD REGNI
    / pejorativní Pražská kavárna byla už na Zemanovu koresponďáku k jeho první volbě/

    Hlavní město s universitami a studenty,
    kteří se ve svém věku zatím nebojí o své děti dokáže říct co si myslí.

    Nejlepší ukázkou a dokladem je jak dlouho to trvalo, než Sametová revoluce dorazila do Jihlavy,

    TRVALO TO TÝDEN

    30 let je dlouhá doba od Sametové revoluce,
    teprve pan Beran mne upozornil na můj omyl v datování. Fakt je, že:

    ————————————————————————————————
    Listopad 1989 propukl v Jihlavě až týden po demonstraci v Praze
    ———————————————————————————————–

    Více na https://www.e15.cz/magazin/listopad-1989-propukl-v-jihlave-az-tyden-po-demonstraci-v-praze-853327
    Listopad 1989 propukl v Jihlavě až týden po demonstraci v PrazeTomáš Blažek11. listopadu 2009 • 10:31 var author = ‚Tomáš Blažek’; Revoluční nálada se do Jihlavy dostala opožděně. První jiskry solidarity s Prahou vznikly mezi vysokoškoláky. div#ads-widesquare td{ background:transparent; margin:0px; padding:0px; } if(typeof _SAS === ‚object’) _SAS.ad({site:’E15′,pos:’Rectangle480-1′,type:’article’}); Fáma, že při zásahu policie proti studentům na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 byl ubit student Martin Šmíd, působila výbušně i v Jihlavě. Byla překročena mez toho, co byli lidé ochotni odumírajícímu totalitnímu režimu tolerovat. Jenže zde byli toho dne na okresním výboru KSČ ve vší spořádanosti přijati nejlepší studenti okresu. Po revoltě ani stopy. Na vysoké to začalo První ohnisko revoluce vzniklo už následujícího dne v prostředí tehdejší jihlavské pobočky brněnské Vysoké školy zemědělské, kde se studenti scházeli v učebnách už o víkendu 18. a 19. listopadu. Radili se, jak na pražskou protistudentskou represi reagovat. „Protože jsem měl v té době syna na brněnské architektuře, prvně jsem volal tam. Studenti vysokých škol si přes víkend vyměňovali informace a domlouvali se na protiakci. Nebyl internet, nebyly mobily, a tak se šířily informace často i značně zmatečné,“ vzpomíná Zdeněk Laštovička, kterého 17. listopad 1989 zastihl jako pedagoga zmíněné vysokoškolské pobočky. V pondělí poté ještě Jihlava spala. Aktuální informace z Prahy a Brna sem proudily pomalu a to ještě jen do akademických kruhů. Změna přišla v úterý 21. listopadu ráno, kdy studenti vysoké školy vstoupili do stávky. A v ohlase na zprávy o každodennních a stále sílících demonstracích v Praze se shromáždila hned ráno skupinka studentů také před jihlavskou střední průmyslovou školou. Zpočátku brali své shromáždění jako recesi (autor článku byl mezi nimi). Jenže události už měly svou vlastní energii, takže zprvu nadsazené volání: „Je stávka, nechoďte do školy!“ už nebrali další příchozí jako legraci. Před osmou hodinou už byl z původních čtyř studentů dav dobře dvousethlavý, opojený euforií, že už není cesty zpátky. Na průmyslovce už toho dne vyučování nezačalo. „Dění na průmyslovce uvedli do pohybu studenti, kterým se zřejmě ten den nechtělo moc do vyučování. Vyzývali, abychom podpořili revoluční dění v Praze. Před vchodem se srotil celý dav,“ říká Jiří Šenigl, který byl tehdy ve čtvrtém ročníku. Vedení školy proti studentům nezasahovalo, od počátku s nimi jednalo. Malé skupinky se z průmyslovky vydávaly na ostatní školy, aby vymohly možnost promluvit s dalšími studenty. Pětice, ve které šel Šenigl, zamířila na zdravotní školu v Husově ulici. „Ve vstupu nám bránil školník, nakonec jsme se dovnitř dostali. Když jsme po jednání vyšli ven, posbírali nás policajti. Zapsali si údaje a zase nás pustili,“ říká Šenigl. Když se vrátil, stávkový výbor už jednal s vedením školy. „Byli jsme jeden z kamínků, které uvolnily lavinu,“ míní. Hlavními lídry prvních dnů revoluce v Jihlavě však byli vysokoškoláci. Zprostředkovávali přísun informací, na školách vysvětlovali, jak kreslit letáky a kam je vylepovat. „Na jednání OV KSČ se hodně probíralo dění na vysoké škole, studenti mluvili o výhrůžkách, že kdo se bude angažovat, nemusí dostudovat,“ vzpomíná nynější zástupce ředitele gymnázia Miloš Janderka. Ve středu 22. listopadu se večer poprvé na náměstí Míru sešla skupina lidí, kteří na znamení solidarity s pražskými demonstranty u kašny zapálili svíčky. „Informace jsem měla od dcery z Prahy. Říkala jsem si, že se něco podstatného děje, a přestože jsem byla na nemocenské, tak jsem se zabalila do kabátu a šla na náměstí. Cítila jsem, že u toho musím být,“ vzpomíná na listopad 1989 evangelická farářka Daniela Brodská, tehdy disidentka a dispečerka autodopravy. O tři měsíce později se Brodská stala starostkou města. Ještě něco se stalo 22. listopadu. Mimořádně zasedaly rady Okresního národního výboru a okresní Národní fronty. Schválily podporu tehdejší vládě generálního tajemníka KSČ Miloše Jakeše. Stalo se nevídané: hlasování, které se mělo stát aktem jednoty KSČ a trpěných stran a organizací, se zdrželi zástupci socialistů, lidovců a Klubu filatelistů. Zdánlivě překvapující je, že mezi těmi, kdo se postavili proti Jakešovi, byl dodnes přesvědčený komunista Pravoslav Schleiss. Vedl filatelisty. „Odmítl jsem podpořit Jakešovu vládu, protože partaj se nezasadila zásadně o to, aby lidi přesvědčila. Členové tehdejšího ÚV KSČ šli na ruku druhé straně. Drtivá většina Jakeše podpořila, ale já už tehdy neměl pocit, že je ten stav udržitelný, že se něco musí změnit, například propaganda mezi lidmi. Většina chtěla změnu, ale Jakeš už vládnout nebyl schopen,“ vzpomíná Schleiss. Občanské fórum vzniklo v Jihlavě 23. listopadu. U jeho zrodu byl například disident a pozdější spoluzakladatel ČSSD Pavel Novák, budoucí poslanec Tomáš Fejfar, zmíněná Daniela Brodská a její manžel Petr či lékař Pavel Svítil. Do konce listopadu vznikly na jihlavském okrese tři stovky buněk Občanského fóra. Každý večer se na náměstí konaly demonstrace, účastníků přibývalo. Čtyřiadvacátého listopadu se objevili už i řečníci, o den později přijeli i zástupci pražských studentů. Oficiální moc jednala se zástupci Občanského fóra v Jihlavě poprvé 26. listopadu. Velké generální manifestace 27. listopadu se na náměstí zúčastnilo deset až patnáct tisíc lidí. „Okamžitě jsme cítili, že ustal tlak. Ti, co nás hlídali, si velmi rychle začali hlídat vlastní záda,“ vzpomíná tehdy dlouhovlasý rocker Vítězslav Schrek. Toto datum bylo také pro mnoho lidí signálem, že je čas změnit stranu. Ze zarytých komunistů se přes noc stávali horliví revolucionáři. Říkalo se jim „převlékači kabátů“ a pro mnoho lidí je toto téma dodnes silně citlivé. ONLINE: Česko slaví 30 let svobody. Na listopad 1989 zavzpomínají Klaus i Horáček >>> Kdo se dral do KSČ Zmíněný filatelista Schleiss se netají: byl odpůrcem revoluce. „Já jsem přesvědčení nezměnil, ale převlékače kabátů jsem samozřejmě zažil, byli to ti nejposlednější členové KSČ. Vyloženě se tam drali a pak byli mezi prvními, kteří knížky zahazovali,“ řekl. Také Zdeněk Laštovička si převlékače pamatuje. „Dodnes je potkávám. Je jich několik kategorií – skromní, spíše pracovití, mírně aktivní a super aktivní. Z těch „super“ chtě nechtě musím sledovat jednoho, který je klasickým úspěšným a drzým převlékačem. Otočil o 180 stupňů, začal pracovat na popularitě své osobnosti a kupodivu mu to docela vychází,“ říká Laštovička, který byl v listopadu 1989 zvolen na jihlavské vysoké škole do čela Občanského fóra. Sám se s jedním z převlékačů úspěšně soudil. „Nemají daleko k vhodným advokátům, jsou drzí, dokáží nepravdivě napadat, jsou to ubozí jedinci. Pokud je někdo bystrý, snadno je pozná,“ míní Laštovička. $(‚p, h1.title’).selectionSharer(); $.clipboard(); Autor: Tomáš Blažek

  14. grycz říká:

    V NOVEM ROCE 2019

    BUDE UZÁKONĚN
    DEN ANONYMŮ

    NAVRHUJTE DATUM

  15. grycz říká:

    Sam Smith Live in London
    Dnes20:20
    Vyhledat na Seznam.cz

    Britský zpěvák a autor písní Sam Smith má v pouhých sedmadvaceti letech na svém kontě již řadu úspěchů – mezi jinými například prestižní ocenění Grammy nebo filmového Oscara za nejlepší originální skladbu. Koncertní záznam z roku 2017 přináší výběr největších hitů Sama Smithe v bohatém aranžmá za doprovodu Koncertního orchestru BBC

    Tedy nechci psát o zpěvákovi, ale o reportérce,
    která pořad uvádí,
    je krásná,

    Nora Friedrichová také, ale trochu jinak,
    snad to, že její řeč, jemná gestikulace, obličej, dokáže vyjádřit non-verbálně

    její duši zanícené průvodkyně pořadem.

    Pokud její obličej v ČT bude, tak naše skomírající demokracie ještě dejchá.

  16. blade říká:

    Jak grycz lže: „Obsah anonymního komentáře pochází ne z prefabrikátů vyrobených v panelárně v Jihlavě, ale v Moskvě.“

    Mordyjé grycz, ty kopyto, od kdy je Moskva ve Švédsku?!
    Vyměň si prášky kráso :-)!

    Státy s největšími vojenskými výdaji v roce 2018:
    1. USA (649,0 miliard $ / 14,99 bilionu Kč)
    2. Čína (250,0 miliard $ / 5,77 bilionu Kč)
    3. Saúdská Arábie (67,6 miliardy $ / 1,56 bilionu Kč)
    4. Indie (66,5 miliardy $ / 1,54 bilionu Kč)
    5. Francie (63,8 miliardy $ / 1,47 bilionu Kč)
    6. Rusko (61,4 miliardy $ / 1,42 bilionu Kč)
    7. Velká Británie (50,0 miliard $ / 1,15 bilionu Kč)
    8. Německo (49,5 miliardy $ / 1,14 bilionu Kč)
    9. Japonsko (46,6 miliardy $ / 1,08 bilionu Kč)
    10. Jižní Korea (43,1 miliardy $ / 1.00 bilion Kč)
    11. Itálie (27,8 miliardy $ / 0,64 bilionu Kč)
    12. Brazílie (27,8 miliardy / $ 0,64 bilionu Kč)
    13. Austrálie (26,7 miliardy $ / 0,62 bilionu Kč)
    14. Kanada (21,6 miliardy $ / 0,50 bilionu Kč)
    15. Turecko (19,0 miliard $ / 0,44 bilionu Kč)

    Zdroj: SIPRI (Stockholm International Peace Research Institute) je nezávislý mezinárodní institut založený v roce 1966 ve Stockholmu, který je zaměřený na výzkum konfliktů, vyzbrojování, kontroly zbraní a odzbrojení. (zpravodajství FTV Prima)

    To je realita G-blogere :-)

  17. Svatopluk Beran říká:

    Nora Friedrichová také, ale trochu jinak,
    snad to, že její řeč, jemná gestikulace, obličej, dokáže vyjádřit non-verbálně

    Nora Fridrichová je dobrá herečka ale obyčejná jednostranná provokatérka. Typicky se to ukázalo při jednom z jejích prvních moderováných pohledů dvou stran na schválení první americké vojenské základny v ČR. Za stranu proti zřízení první americké vojenské základny u nás vystupoval pan Tamáš, za stranu pro první vojenskou základnu u nás, pan Fiala. V té době pan Tamáš držel již přes týden s panem Bednářem hladovku na podporu svého názoru. Pan Fiala se tedy rozhodl že vyhlásí hladovku také a byl v ní druhý nebo třetí den. ČT zastupovaná mladou začínající moderátorkou paní Fridrichovou jim předložila jako jednu ze stěžejních otázek na toto závažné téma otázku, na jejíž odpovědi nekompromisně paní Fridrichová trvala, čímž zazdila téměř polovičku debaty a argumentů. Otázka zněla – NA JAKÉ JÍDLO SE TĚŠÍTE AŽ OBA DVA HLADOVKU UKONČÍTE -. Pan Fiala hned z žoviálním úsměvem reagoval, že těší na jaterničky. Pan Tamáš odpověděl že tato otázka je nedůležitá vzhledem k závažnosti tématu a žádal paní moderátorku, aby položila věcnou otázku k tématu. Ta mu ale v celé své grácii, jemná gestikulaci obličeje a non-verbálním vyjádření – vlastně v pokusu o jeho zesměšnění otázala -, proč se bojí odpovědět na tak prostou otázku, jejíž odpověď by zcela jistě veřejnost velice zajímala. Pan Tamáš se jí opět pokusil odpovědět, že je to pro ní, pro ČT i pro oba aktéry NEDŮSTOJNÁ A ZCELA ZBYTEČNÁ OTÁZKA, která nepřibližuje pohledy ani jednoho z účastníků. Následně paní moderátorce Fridrichové zmizela z obličeje grácie, jemná gestikulace obličeje a non-verbálním vyjadřování. Celkem rázně ukončila debatu s tím, že od pokládání otázek a řízení debaty je tam ČT, zastoupená její osobností.

    TAK ASI TOLIK K PANÍ MODERÁTORCE POŘADU ČT24 NOŘE FRIDRICHOVÉ A ČT VŮBEC.

  18. blade říká:

    Ono je úplně jedno jestli je mazal, kopyto i ten úd anonymní či neanonymní nick „grycz“.
    Vlastně sám se tu v JL prezentuje anonymně pod nickem „Zdeněk“ a „grycz“, to jsou dohromady se „Zdeněk Gryc“ (důchodce) tři anonymní identity.

    G-blogere, že si tam dáš něčí fotku a napíšeš k ní nějaký doprovodný slint ještě neznamená, že jsi opravdu ten Zdeněk Gryc, důchodce a architekt. Na tom fotu je spíše účastník festivalu Prague Pride.
    Ten nick „G-bloger“ by Ti slušel víc.

    Další tvůj blog, ale již pod nickem „G-bloger“ bude mít jistě velký úspěch, zkus to :-)

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.