Blog Jihlavských listů

Archív: Září 2019

Začne to Koněvem?

Jan Žižka | Sobota, 14. 9. 2019 v 11:58

 

Odhlasování odstranění sochy Koněva vnímám jako první „hmatatelný“ důkaz možného příklonu některých politiků k fašizaci společnosti.

Tento trend je patrný už od dob pravicových vlád, které se kromě naprosté servility k tomu co je americké a německé, vyznačovaly i opovržlivým postojem k naší republice a primitivní animozitou k Rusku.

Veřejnoprávní sdělovací prostředky většinou neinformují objektivně, ale neustále rozeštvávají společnost. Jen způsob jakým informují o osobě prezidenta je hanebný a navozuje pocit, že si každý ve vztahu k prezidentovi může dovolit cokoli.

Ač nejsem obdivovatele Havla, myslím, že i on by byl zděšen tím, jak skupinka morálně nedostatečných likviduje historii.

Vůbec nepochybuji o tom, že kdyby žil K. Čapek (nota bene na P-6) měl by opět často rozbitá okna.

Nevím, jestli se dočkáme doby, kdy pologramotné skupinky začnou instalovat vysvětlující destičky na k pomníků Wericha (byl komunista) nebo J. Žižky (bojoval na straně Čechů) nebo J. Lennona (poukazoval na sociální bezpráví).

Jediné, co nás odlišuje od totalitárního režimu, je zatím nestrannost policie a soudu.

Devastovaná historická architektura

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 12. 9. 2019 v 21:38

Devastovaná architektura
Den architektury se koná od 1. do 7. 10.
Modrá krev (2/8)
Dnes20:00
Čt 2

Přes překážky ke slávě. Takové je rodové heslo Hildprandtů, kteří ho mnoho století věrně dodržovali. Otisk jejich slavných předků je patrný v dějinách mnoha evropských zemí. I v daleké Africe. Nová řada dokumentárního cyklu o české šlechtě, která hrdě navazuje na kořeny svých slavných předků. Režie A. Činčerová Původně tyrolský rod Hildprandtů do Čech přivedl císař a král Rudolf II. Habsburský. Císař Jana Reinharta Hildprandta jmenoval dozorcem královského Lvího dvora. Roku 1756 byl Karel Josef Hildprandt povýšen císařovnou Marií Terezií do stavu svobodných pánů Království Českého. Jeho následovník František de Paula patřil mezi obrozence podporující vznik Národního muzea, věnoval mu nemalé finanční prostředky i sbírku mincí. On také najal jako domácího učitele pro svého syna mladého učence Jana Evangelistu Purkyně. Otisk jejich slavných předků je patrný v dějinách mnoha evropských zemí. I v daleké Africe. Ostatně rodové heslo Hildprandtů zní: Přes překážky ke slávě. Druhá řada dokumentárního cyklu Aleny Činčerové je výpravou do světa českých šlechtických rodů. Jak a čím žijí? Jak vnímají mladou českou demokracii a jaká tajemství ukrývají jejich rodové pokladnice? V mnoha zemích světa patří aristokraté mezi celebrity. Téměř každý jejich pohyb neunikne pozornosti tisku. A nejen bulvárního.
U nás je ale moc neznáme.
Je to hořký důsledek perzekuce z časů komunistické totality,
kdy českým aristokratům byly vyvlastněny jejich rodinné statky,
mnozí emigrovali a ti, co zůstali, skončili často ve vězení nebo přežívali v potupných životních podmínkách. Je na čase tento dluh splatit.

Odborný průvodce pořadu František Kinský

Zdeněk Gryc, Výtvarná díla v architektuře » Centrum pro dějiny…
socharstvi.info/zdenek-gryc-vytvarna-dila-v-architekture

Obr. 24, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu
Obr. 25, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu

obr. 26, Kristus pro faráře Toufara, Ćihošť
Obr. 27, R. Podrázský pracuje na střední části oltáře se svatostánkem pro kapli „Obětem zla“ v Plzni

Výtvarné dílo mohlo být v architektuře realizováno podle předem daných socialistických pravidel: Soubory staveb, počínajíce rodinnými domky a končíc sídlištěm, byly realizovány v rámci pravidel daných Ministerstvem výstavby,

Pomluva

Petr Klukan | Úterý, 10. 9. 2019 v 13:33

„Slyšel jsem,“ říkal mi kolega, „že někde na školním výletě to děvče otěhotnělo…“ Mělo jít o jakousi dívku, které mělo být dvanáct, třináct, nebo čtrnáct let. Slyšel to na jedné z akcí, kam jel nabrat reportáž.

Když jsme zapátrali, zjistili jsme, že každý slyšel něco trochu jiného: někdo výlet, jiný, že šlo o jakousi „hru na ježka“, další, že se to stalo na nějaké akademii nebo lyžáku…

Ředitel jihlavské školy, které se to mělo týkat, je naštvaný a na stránkách školy o tom píše: „Je to pomluva!“ A dokonce zvažuje podání trestního oznámení na neznámého pachatele, protože pomluvou je škola poškozena.

Těžko říci, kde a jak ta fáma vznikla. Byl to žert? Nebo úmysl někoho poškodit? Fámy se vždy šíří rychleji než pravda. Protože je v nich něco nečekaného, chytlavého, pobuřujícího nebo skandálního. A to lidi zajímá. Ověřovat si takové informace nejsou zvyklí, nebo si prostě řeknou: „Co bych se ptal, stejně to přece zapřou.“ I proto je ředitel školy naštvaný. Jak má ale takovou fámu vyvrátit?




© 2008 Parola s.r.o.