Blog Jihlavských listů

Archív: Květen 2019

PODĚKOVÁNÍ PANÍ PRIMÁTORCE

Zdeněk Gryc | Úterý, 21. 5. 2019 v 21:26

17. LISTOPAD 1989 Sametová revoluce které vedla k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii; v oblasti hospodářství plánované ekonomiky na tržní. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.

19. 5. 1989 před třiceti lety propustil komunistický režim Václava Havla z jeho posledního trestu vězení. Soud ho poslal za mříže v lednu 1989 za pobuřování při takzvaném Palachově týdnu. Havel tehdy v cele strávil čtyři měsíce. Na svobodu se dostal podmíněně.

21. 5. 2019 se na Václavském náměstí sešlo 50 tisíc lidí. Znovu demonstrovali proti Babišovi a Benešové.

13. 5. 2018 Na pondělní protibabišovské demonstraci v Jihlavě, na kterou přišlo na 350 lidí, vystoupila s projevem i jihlavská primátorka Karolína Koubová (Fórum Jihlava).
Hned na počátku prohlásila, že je naštvaná, ale jediné, co může dělat, je přijít na náměstí.

Zázraky jsou možné! Poznejte jejich mechanismus

Ján Lauko | Čtvrtek, 16. 5. 2019 v 19:44

Také v dnešní moderní době existují mnohé věci, které se udály jednotlivým lidem a které lze považovat za zázrak. A to proto, že se nejednou velmi radikálně vymykají z toho, co je považováno za normální a běžné. V převážné míře se jedná o různá zázračná uzdravení, ale také o mnohé jiné zázračné pomoci v nějakých kritických nebo vypjatých situacích.

Ale i když se v dnešní době stále dějí takovéto věci, málo se o nich mluví a píše, protože jde o něco, co přece jen stojí mimo rámec moderní  medicíny, moderní fyziky, nebo moderního, materialisticky ateistického světonázoru. A tím není dobré otřásat a zbytečně znepokojovat obyvatelstvo. Proto vládne tendence odsouvat tyto věci bokem a lidi, s nimi nějakým způsobem spojené, považovat za slušně řečeno „jiné“. Čili za méně normální a jistým způsobem vyšinuté.

Každopádně však takovéto věci zde jsou a stále budou. A lidé by měli vědět, že v podstatě nejde o žádné zázraky, ale o zcela zákonité dění. O zákonité dění za spolupůsobení vyšší duchovní reality, schopné ovlivňovat hmotnost až do takové míry, že se to jeví jako zázrak.

No a my se nyní zkusme detailněji podívat na tuto problematiku a zároveň zkusme poodhalit určité základní zákonitosti mechaniky jejího fungování.

My lidé žijeme v univerzu, ve kterém jsou činné a navzájem propojené dva základní principy. A sice princip materiální a princip duchovní.

Princip materiální představuje to fyzicky hmatatelné a materiální, co všichni tak důvěrně známe. A jakýmsi vrcholovým reprezentantem tohoto principu je rozum. Rozum, který poznává materiální svět a který se snaží jeho fungování logicky vysvětlit a zdůvodnit. Rozum, který zkoumá zákonitosti hmoty a jejich poznání dokáže využít v reálný, materiální prospěch lidstva.

No a rozum samozřejmě dokonale zná, co je ve hmotném světě reálné, co je možné a co je naopak nemožné, neuskutečnitelné a nereálné, protože fyzikální zákony materiálního světa to nedovolují.

Ale jak již bylo řečeno, v našem univerzu je činný a aktivní také princip ducha. Princip ducha, opírající se o existenci Stvořitele. O existenci Tvůrce všeho, a tedy také světa hmoty. Svět ducha se nachází blíže ke Stvořiteli, zatímco svět hmoty je od něj více vzdálen. Avšak to, co je Stvořiteli blíž, je nezbytně nadřazeno tomu, co je od něj vzdáleno. Co je Stvořiteli blíže stojí tedy výše a co je od něj vzdáleno stojí celkem logicky níže.

A právě proto, že princip ducha stojí nad principem hmoty, může duch v mnoha věcech hmotu ovládat. A když někdy k takovému činu dojde, jeví se to pak jako zázrak. Jako zázračné vyléčení, nebo jako jev, přesahující určité fyzické zákonitosti.

No a v tomto prostoru, čili mezi principem hmoty a principem ducha žije člověk se svou svobodnou vůlí. A právě na základě své svobodné vůle se on sám rozhoduje, ke kterému ze dvou základních principů se ve svém životě přikloní. Na každém jednotlivci záleží, který z nich se rozhodne považovat ve svém životě za dominantní. Na člověku záleží, zda se ve své svobodné vůli bezvýhradně přikloní jenom ke hmotě, nebo bude schopen respektovat oba tyto principy v pochopení, že to duchovní stojí výše, než hmotné. A proto to má mít také v našem životě vyšší prioritu.

Kdybychom měli vyjádřit ideální stav procenty, orientace lidí na oba zmíněné principy by měla být padesát na padesát. Takto by to bylo správné a vyvážené.

Ale žel, vnitřní obzor většiny lidí naší planety, čili celých sto procent jejich zájmu se zaměřuje pouze na princip hmotný. Existují samozřejmě určité skupiny obyvatelstva, pro které má duchovní princip význam. Ale má pro ně význam třeba jen v rozsahu deset procent, zatímco na devadesát procent jsou také oni zaměřeni na hmotu. U jiných je to zase dvacet procent zájmu o duchovní a osmdesát procent zájmu o hmotné. Ty poměry jsou různé a vznikají na základě svobodné vůle lidí ve výběru toho, kolik důležitosti jsou ve svém životě ochotni přisoudit jedné, nebo druhé straně.

No a po tomto nezbytném úvodním vysvětlení se už konečně dostáváme k objasnění mechanismu fungování zázraku. A ukažme si to na konkrétním příkladu, uvedeném v evangeliích. Na příběhu Petra, kráčejícího po moři.

Když se jednou v noci plavili učedníci v loďce na moři, jdouce po hladině se k ním blížil Kristus. Z dálky na ně zavolal, by se nebáli, že je to on. A tehdy ho Peter poprosil, zda by mu nemohl jít vstříc. A tak, se souhlasem Páně skutečně vystoupil z loďky a kráčel mu naproti po mořské hladině. A nějakou chvíli se mu to také dařilo, ale pak se lekl a okamžitě začal tonout. Ježíš přišel k němu, podal mu ruku, vytáhl ho do loďky a řekl mu: „Proč jsi zapochyboval, ty ty malověrný?“

Tento příběh nám říká o tom, že člověk je schopen za určitých okolností chodit po vodě. Nebo v širším slova smyslu, že člověk je schopen za určitých okolností dělat zázraky.

Otázka je za jakých okolností? A tady je odpověď:

Hmotná a materiální zkušenost, reprezentovaná rozumem tvrdí jednoznačně, že po vodě se chodit nedá. Avšak učedníci byli prostřednictvím osoby Ježíše, kráčejícího po moři, konfrontováni s realitou velikosti ducha, vycházející s existence Stvořitele.

Peter, vidoucí Ježíše kráčet po moři, celou hloubkou své bytosti uvěřil v realitu ducha a pomyslná ručička jeho svobodná vůle se plně posunula do této polohy. Ve své svobodné vůli si jednoduše dovolil uvěřit, že po vodě se kráčet dá. A jeho momentální silná víra v moc reality ducha mu skutečně umožnila po vodě také kráčet.

Během tohoto zázraku se však ručička Petrovy svobodné vůle pod tlakem dlouholeté zkušenosti reality hmoty přesouvá do opačné polohy. Projeví se to jako pochybnost a on začne tonout.

Kristus řekl: „Kdybyste měli tolik víry, jako hořčičné semínko a řekli byste vrchu, aby se zvedl a vrhl do moře, stane se tak!“

To znamená, že kdybychom dokázali přesunout ručičku barometru své svobodné vůle do reality ducha a naše pevná víra by se nezachvěla pod tlakem argumentů hmotných zkušeností rozumu, mohli bychom činit zázraky. Mohli bychom chodit po vodě, ale co je mnohem podstatnější, mohli bychom si vyléčit mnoho nemocí, nebo alespoň výrazně eliminovat jejich příznaky.

Při čtení Starého Zákona mi utkvělo v mysli jedno místo, kde Hospodin vytýkal jistému židovskému králi, který byl nemocný a dal si k sobě zavolat ty nejlepší doktory: „Proč ses spoléhal více na lékaře, jako na Mě?“ Čili: „Proč si podlehl tlaku reality hmoty a neměl si dostatek silné víry v moc reality ducha?“

A to, co dokáže realita ducha s mnoha lidskými chorobami je popsáno v evangeliích v podobě mnoha zázračných uzdravení. Když je Ježíš konal, vždy se ptal dotyčného, zda věří, že to může udělat. A když se nemocní uzdravili a jásali nad svým uzdravením říkal jim: „Vaše víra vás uzdravila!“

To znamená, že když nemocný uvěřil v nadřazení reality ducha nad realitou hmoty, když uvěřil, že uzdravení, přicházející z ducha může zvítězit nad nemocí těla, jeho víra, čili jeho vnitřní posun barometru svobodné vůle do reality ducha mu přinesl uzdravení.

Proč o těchto věcech mluvíme? Protože ani po staletích se na nich nic nezměnilo! Protože tyto možnosti tu máme stále! Neboť jedině my ve své svobodné vůli rozhodujeme, která ze dvou realit se pro nás stane klíčová.

Žel, většina lidstva věří jen v realitu hmoty a rozumu. Jedině tímto směrem trvale ukazuje ručička barometru jejich svobodné vůle. Pro co se však rozhodli, to také mají a v tom také žijí. A proto se spoléhají především na lékaře.

Netuší a nevěří, že ve stvoření proudí dobrotivá, léčiva, hojivá a uzdravující síla Páně, a že každý člověk může ve své vroucí prosbě o ni poprosit a přijmout její blahodárné účinky. A míra jeho čistoty, pokory a víry určí, jakou intenzitu této síly bude moci přijmout.

Když bude jeho pokora hluboká, jeho prosba čistá a jeho víra silná a neochvějná, léčivá síla Světla se v něm bude moci naplno projevit a stane se zázrak.

Když bude jeho pokora méně hluboká, jeho duše i jeho prosba méně čistá, a jeho víra méně silná, může dojít alespoň k částečnému zlepšení jeho problémů.

Pokud ale nebude mít žádné pokory před velikostí a jsoucností Páně, pokud bude vnitřně vzdálený od čistoty a nebude mít žádné víry v sílu vítězství ducha nad nemocí těla, pak se musí spoléhat už jenom na lékaře.

Miliony lidí se ze své svobodné vůle přimkli k realitě materie a rozumu. A to až do takové míry, že nejsou schopni vnímat, ba ani jen připustit existencí reality ducha se všemi jejími možnostmi doslova zázračného vlivu na svět materie. To hmotné a rozumové jich dokonale duševně uvěznilo a argumentací rozumu všemožně brání jejich osobnosti, aby se pozvedla k velikosti a moci vyšší reality.

Rozum těchto lidí najde tisíc důvodů, proč se něco nedá a proč je to nesmysl. Rozum totiž nechce ze svých spárů nijaký způsobem pustit takto uvězněnou osobnost člověka v strachu, aby poznáním velikosti reality ducha nakonec radostně nezboural všechny vězeňské zdi, které kolem něj vystavěl rozum. Aby se v žádném případě nestal pánem nad hmotou, prostřednictvím svého plného příklonu k realitě ducha. Ale také pánem nad vlastním rozumem, omezujícím jeho osobnost.

PS. Mluvili jsme o tom, že člověk má ve svém životě věnovat padesát procent své pozornosti věcem materiálním a padesát procent věcem duchovním. Co ale konkrétně má obsahovat těch padesát procent pozornosti, zaměřených na realitu ducha?

V první řadě to zahrnuje osobní rozvoj všech vysokých a ušlechtilých ctností, jako je například spravedlnost, čestnost, dobro a podobně. Kromě toho to má být také rozvoj poznání Vůle Páně, která se promítla do stvoření ve formě zákonů univerza. A je základní povinností člověka poznávat tyto zákony a naučit se žít s nimi v souladu. Naučit se je zohledňovat ve svém každodenním životě.

Pokud totiž bude člověk takto činit, pak pozná, že zázraky, v nichž duch vítězí nad hmotou nejsou žádnými činy libovůle, ale důsledně logickým děním, probíhajícím v rámci výše zmíněných zákonů stvoření. Neboť absolutně nic, co se děje ve stvoření, proniknutém zákony Nejvyššího, se nemůže dít mimo rámec těchto zákonů. V jejich rámci je duchovně znalý člověk schopen učinit mnoho opravdu neuvěřitelných věcí, které se z hlediska současné, obecné materialistické omezenosti jeví jako zázraky.

Avšak takový znalý člověk si je zároveň dobře vědom, že není v žádném případě proveditelné to, co nějakým způsobem přesahuje rámec těchto zákonů. Co je jen obyčejnou fantazií a neopírá se o jejich účinky. Takové zázraky, totožné se svévoli, bez opory v zákonech stvoření není tedy možné vůbec uskutečnit, a člověk na určité duchovní výšce si je toho dobře vědom. Avšak na takovou duchovní výšku se lze vypracovat jedině vlastní, vážnou snahou o poznání fungování zákonů univerza, které jsou projevem Vůle Nejvyššího.

Já se VÁM zeptám.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | v 6:56

Vandalové v Parku Gustava Mahlera poničili informační tabule, koš či pítko. Jezírko je vypuštěné. A navíc zde děti v místech, kde dříve stála synagoga, hrají fotbal….. píše se někde.

Protože jsem se už dlouho nemohl dívat na ten šílený nepořádek v ocelové baště u tohoto parku, tak jsme to v neděli s kamarády sami uklidili. Dokonalý příklad dlouhodobé netečnosti zodpovědných. A přitom tady musí každý den někdo z města chodit dvakrát denně, odemykat a zamykat ten neuvěřitelný bordel úplně všude. Střepy, vajgly, plechovky, papíry, prezervativy…. vůbec nikdo si toho nevšimne, všem je to úplně jedno a tohle všechno musí absolvovat turista, kterého hrdě zveme na pěknou vyhlídku…. Uklidit to nám vzalo víc času než celá ulice, takový tam byl svinčik.

Samozřejmě, že jsem  fotky i s žádostí o okamžitou nápravu okamžitě poslal té zodpovědné paní z magistrátu, co je jenom jako odbor a ona jako jeho vedoucí uvedená na  tabulce tady, že to provozuje a hned v pondělí jsem s ní o tom hovořil. A dozvěděl jsem se pro mně úplně šílenou a nepochopitelnou věc. Tak ona to sice má na starosti ten objekt, ona jej jenom „provozuje“ ale úklid ona nezajišťuje a ani neví kdo to dělá ! A chtít, aby to průběžně dělali její dva údržbáři, kteří tam denně tedy chodí to odemykat a zamykat, to přece nejde, ti mají úplně jiné povinnosti. Ale na závěr mně „uklidnila“ když slíbila doslova …. já se VÁM na to zeptám.

A tady je podle mého názoru zakopaný ten pes. Jak to všude kolem nás pořád vypadá, jaký je všude  bordel.  Jak řekla že se MNĚ na to zeptá! Jakoby ona také nebyla v první řadě občanka našeho města, kterou by to mělo také štvát, ten stav. A ona je navíc ta, která je uvedena jako zodpovědná na té tabulce ! A nic ! Ta zodpovědnost, to provozování – to přece není úklid, podle ní ! A ani neví kdo to dělá, ona to fakt „jenom provozuje“. A já se ptám – jak potom chcete po ostatních lidech, které jsou jinde kritizováni, že  dělají bordel, jiný přístup?

No nic, je čtvrtek, žádnou zprávu jsem od ní nedostal, asi se MNĚ od pondělí ještě nestihla zeptat , tak dneska jdu v jiné věci jako host na radu města, tak to nanesu tam! A uvidíme co radní.

Vynalézavé, předvolební, dosti hnusné strašidlo.

Zdeněk Gryc | Pondělí, 13. 5. 2019 v 13:51

Kondenzované 2 stránkové provolání protievropské nenávisti,
dnes v dopisní schránce, bez podpisu autora!

Dříve se v rámci voleb spíše slibovalo,
dneska se nenávidí.
Hitlerovi se protižidovská nenávistná propaganda povedla.
Strach a nenávist je účinějším trikem, než slib.
Plamená výzva je určena té části veřejnosti, tedy voličům,
o kterých se již v roce 1992 zmínil Zeman.

„Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel v této zemi má podprůměrný intelekt… Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem, a je to tedy polovina národa, uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa; a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení.“
Citace: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.

Praktickou ukázkou kam vede nenávist je story pana Baldy,
druhdy angažovaného u pultíku SPD.
Převzato:
„Od minulého týdne českými médii a internetem rezonuje případ Jaromíra Baldy. Jednasedmdesátiletý důchodce, který v roce 2017 záměrně způsobil nehodu dvou vlaků, aby u lidí vyvolal strach z migrantů a muslimů, byl toto pondělí nepravomocně odsouzen ke čtyřem letům vězení.
Během soudu, kdy se k činu sám Balda přiznal, vyplouvaly na veřejnost další detaily související s případem. Některé pořádně děsivé, jako telefonický rozhovor s okresní koordinátorkou SPD Blankou Vaňkovou, kde Balda barvitě mluví třeba o likvidaci žen v „arabských kutnách“ a házení novorozeňat do kanálu. Jiné naopak spíše absurdně úsměvné, jako falešné letáky záměrně psané špatnou češtinou, které Balda nechával na místech nehod. Případně chvíle, kdy se Balda u soudu nepřímo přirovnal k Janu Palachovi.“

Demonstrace, Babiš a Havel

Petr Klukan | Pátek, 10. 5. 2019 v 14:21

Demonstrace proti jmenování Marie Benešové a vlastně proti Babišovi opět dělí národ, včetně čtenářů Jihlavských listů.

Zatímco jeden čtenář e-mailem Jihlavské listy chválil, že o manifestaci napsaly, jiný se rozhořčuje, proč o té „hrstce uličníků“, jak je nazval, vůbec píšeme.

A další se ptá: „Myslíte si, že ta hrstka lidí, kterou vy nazýváte davem, opravdu demonstruje za správnou věc? Také nejsem zastáncem pana Babiše, ale ten dav stojí zatím za ním a myslím, že ještě hodně dlouho stát bude. Podívejte se na předchozí vlády před Babišem. ODS, TOP09, ČSSD, co tyto strany udělaly? Jen rozkradly a prodaly, co se dalo. Proto se ani nedivím, že lidé volí Babiše,“ napsal nám mimo jiné.

Poslední argument je slyšet poměrně často: Ty strany to rozkradly… Když už přistoupíme na fakt, že řada špatných zákonů umožnila nehezké věci a strany měly své kmotry, kteří z toho prosperovali, neměli bychom zapomínat, že ze zlobovaných poslanců těžili především lidé mimo politické strany.

A tak zatímco dnes v politice nenávidění Kalousek, Nečas, Gross, Topolánek, Sobotka, Paroubek, ale nezapomeňme, že tam patří i Klaus se Zemanem, se netopí v penězích (snad až na Grosse, kterému však již peníze nepomohou), lidé stojící v éře politických stran opodál neuvěřitelně zbohatli. A mezi nimi právě Babiš.

Je proto až komické, když se nyní vůči politickým stranám tak vymezuje, neboť bez jejich opojení mocí a jdoucí na ruku za „pár šupů“ lobbistům a podnikatelům by nikdy nebyl tam, kde je. Neměl by miliardy a nebyl by premiérem.

Přesto je třetinou národa oslavován jako člověk, který „napravuje poměry“. Václav Havel by to asi nazval paradoxem doby. A měl by přinejmenším úžasnou látku ke zpracování do další divadelní hry. Nad kterou bychom asi kroutili hlavami, že něco takového je vůbec možné.




© 2008 Parola s.r.o.