Blog Jihlavských listů

Archív: Duben 2019

Byl jednou jeden dům

Aleš Urban | Pondělí, 29. 4. 2019 v 8:44

Dostupné bydlení, zejména pro mladé lidi a seniory, by mělo být v krajském městě prioritu. Dnes není tedy nic zvláštního, že se generace mladých dvaceti a třicetiletých lidí každé ráno probouzí ještě pořád ve svých dětských ložnicích u rodičů. To by mělo být signálem a budíčkem, protože je něco špatně. Ta věta říká opravdu vše o stavu bydlení v České republice.

Bydlení v České republice trpí již téměř 30 let stejnou chorobou, Města nemají  nabídky různých forem bydlení, nemají dlouhodobé strategie a vize. Je špatná právní úprava bydlení vlastnického, družstevního i nájemního. Úsměvná je víra ve funkci trhu, ten nic nevyřeší. Místo toho, aby se města postarala i o existenci forem bydlení pro lidi v potížích, nečinností vznikly podivné ubytovny, kde za velké peníze pronajímají podivní podnikatelé hrozné byty. Města své bytové fondy rozprodaly, za pakatel, téměř 700.000 bytů, které získaly bezplatně od státu.

Například město Jihlava by mělo zrekonstruovat své nemovitosti. V minulosti jich mnoho ze svého bytového fondu prodala.  Nejenom byty, taktéž budovy a domy. Příkladem může být dům na horním Masarykově náměstí, který ještě před prodejem prošel rekonstrukcí a následně byl prodán. Zda za cenu výhodnou pro město, nechám na uvážení každého. Lze to veřejně dohledat. Ovšem to nejde na vrub stávajícímu vedení města. To byl ve vedení města jiný politický slepenec.  (*Jedna strana je ovšem u všech slepenců městských koalic, včetně prodeje domu na Masarykově náměstí.)

Přitom řešení bytové krize je vcelku jednoduché. Zrekonstruovat a následně  nabídnout městské byty potřebným. Příkladem může být budova na Brněnské ulici, kde by mohlo být na dvě desítky bytů. Vedení města nedávno schválilo její rekonstrukci. Super, tak přece jen je tu vize. Budova je od roku 2015 opuštěná a její využití přichází vhod. Konečně se myslí na nejpotřebnější.

Co ovšem na vrub nového vedení města jde, je nelogické rozhodnutí k budově na Brněnské ulici. Bohužel při drobnohledu zjistíme, že budoucím nájemcem podle uzavřené budoucí nájemní smlouvy bude ScioŠkola Jihlava. Ano, soukromá firma.  Stačí se podívat na internetu, jak k tomu došlo. Myslím si, že by nám zastupitelka za Fórum Jihlava mohla říci historii transformace sdružení Montessori, když byla členkou správní rady. V článku z 6. 6. 2017 na zpravodajském serveru iDnes je doslova uvedena tato její citace: „Jak se zvyšuje se počet dětí, prostory nám už nevyhovují. S hledáním vhodného místa nám pomáhá jihlavský magistrát. Intenzivně jednáme o možnosti přesunu do budovy v Brněnské ulici.“ Materiál finanční výbor nedoporučil zastupitelstvu města ke schválení s názorem, že se jedná o nehospodárné nakládání veřejných prostředků. Náklady na rekonstrukci až 20 miliónů korun z kasy města. Nájem? 850 tisíc za rok. Pronájem budovy je stanoven na 10 let.  Jednoduchou matematikou z toho vychází krásná investice. Školné se pohybuje okolo 4 500 Kč za měsíc pro studenta. Bohužel vize a zájem byly silnější než argumenty, tak jako u každého vedení města. (viz. dům na Masarykově náměstí)

Sociální demokracie na to ve městě poslední roky moc nedbala. Je na čase to změnit a zaměřit se na chyby, aby se neopakovaly. Přitom inspirace dostupného bydlení je všude kolem nás. Například Vídeň je proslulá nabídkou dostupného bydlení. Nemusíme ovšem za hranice kraje. V Třebíčí mají skvěle vyřešenou problematiku bydlení. Chce to jen chtít a zapracovat na sociální oblasti.

Bohužel ani předchozí vedení města v této problematice mnohé neudělalo, a tak se nabízí otázka. Přijde někdo s rázným řešením a zaměří se na tuto početnou skupinu obyvatel, která si pomoc zaslouží? 

 

Máme vize, ale dejte nám čas

Aleš Urban | Středa, 24. 4. 2019 v 10:50

Asi dvacet organizací působících v sociálních službách čekalo na „svůj“ domov. Bohužel se ho nedočkají. Projekt byl zastaven. Krok, který překvapil všechny strany, které byly do projektu zapojené. Překvapení to bylo veliké, jelikož nová koalice se zaštitovala odborností a vizí pro město. O to úsměvnější je důvod. Důvodem je prý špatně připravený projekt. Vedení města své rozhodnutí obhajuje především nevhodným umístěním budoucího centra v oblasti, kde je špatná dostupnost MHD. Opravdu úsměvné, když se jedná o území, kde se bude vyskytovat i nový domov pro seniory, který bude stavět Kraj Vysočina i za podpory Ministerstva práce a sociálních věcí. Již nyní je na místě nemocnice a domovy s pečovatelskou službou. Komunitní centrum sociálních služeb je potřeba. Vzhledem ke stárnutí populace a přibývání zdravotně postižených občanů je nezbytné předcházet nežádoucím situacím, ve kterých se občan může ocitnout. Díky tomuto demotivujícímu rozhodnutí pro organizace poskytující tyto služby se může stát, že nebude mít kdo nabízet pomoc lidem v nelehké životní situaci. Radní by se měli dohodnout na řešení co nejdříve a začít myslet více (PRO) sociálně a (JI)hlavou.  Nejenom kulturou je člověk živ.

Mezinárodní den skautů a skautek

Zdeněk Gryc | v 10:49

Mezinárodní den skautů a skautek připadl na tento den, neboť má svátek patron všech skautů a skautek svatý Jiří.

Stručná historie českého skautingu
• 1911 Profesor tělocviku A. B. Svojsík počátkem léta odjel do Anglie, aby poznal zdejší skauty. Poté začal překládat Scouting for boys do češtiny.
• 1912 A. B. Svojsík vydal knihu Základy junáctví a v červenci a srpnu uspořádal první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice s třinácti chlapci.
• 1914 Založen spolek Junák – český skaut.
• 1915 Založen dívčí skauting. Začíná vydávání časopisu Junák.
• 1916 První dívčí tábor Sasanky

• 1918 Skauti se aktivně zúčastňují zakládání republiky. Vzniká Skautská pošta.

• 1919 Založen Svaz junáků – skautů RČS, na první schůzi ústřední rady Junáka byla zavedena jako znak svazu lilie s hlavou psa na štítě.
• 1931 Slovanské jamboree v Praze.
• 1938 Zemřel A. B. Svojsík.
• 1939 Největší české skautské organizace spojeny do nového svazu Junák. Skautské skupiny, které nebyly do Junáka přizvány, buď zanikly, nebo se v dalších letech snažily přežít individuálně.
• 1940 28. října vydal K. H. Frank nařízení o rozpuštění organizace Junák. Ostatní skautské organizace mohly ale dál pokračovat v činnosti.

• 1945 Junák obnoven.
• 1946 V Praze odstartován 1. ročník Svojsíkova závodu, založena mohyla na Ivančeně.
• 1948-1950 Postupné převzetí Junáka komunisty skončilo jeho likvidací.

• 1968 Junák obnoven.
• 1970 v září ukončil Junák pod nátlakem svou činnost.
• 1975 založení mezinárodní federace ČSES – Český a slovenský exilový skauting ve švýcarském Winterthuru
• 1975 založení exilového nakladatelství Skautská edice
————————————————————-
• 1989 Junák potřetí obnoven.

Upomínku na výročí Mezinárodního dne skautů a skautek
věnuji památce na skauta a spolužáku na fakultě architektury, Zdeňka Dvořáka, nadaného malíře, který byl jako první z našeho ročníku vyhozen ze studia v roce 1952.

Kronospan

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Pondělí, 22. 4. 2019 v 19:57

Je pravdou, že dnešní vedení města přistupuje k celému problému Kronospanu úplně jinak než ta předchozí.

A že už podniklo kroky, které byly dříve nemyslitelné. Odmítnutí prodeje městských pozemků k dalšímu rozšíření závodu a hlavně zamítavé stanovisko k radikální změně technologie v první proceduře EIA ( posouzení vlivu na životní prostředí) – to jsou nebývalé věci.
Ovšem tato změna postoje sama o sobě ještě moc neznamená, byť je to změna kursu zásadní.Daleko důležitější bude vývoj věci příštích.
Pro mně osobně to  pak konkrétně v nejbližší době bude znění stanoviska města k opakované žádosti Kronospanu v jejich úsilí prosadit prodloužení lisu na prvotní surovinu a změnu poměru dřevní hmoty a recyklátu,  v čemž nevidím nic jiného, než další zhoršení životního prostředí v Jihlavě.
S napětím pak také budu očekávat výsledky schůzky primátorky města s majitelem Kronospanu panem Keindlem v Salzburgu. Ne že bych hned čekal zázraky, napoprvé by mně zcela postačovalo trochu elementární ucty a uznání k obyvatelům města, kterým tato rakouská firma ničí město a zdraví obyvatel přičemž si odsud každoročně odnáší miliardy zisku po zdanění. Což jejich místní vedení v Jihlavě velice  dotčeně odmítlo.
Buď jak buď, bude to velice těžké. Něco jako nastoupit do rozjetého rychlíku. Kronospan je po všech stránkách opevněn velice dobře a nepoddá se lehce. A umí to pěkně dát najevo. Co si třeba myslet o situaci, když jeden z nejvyšších představitelů dozoroveho odbornéhoo orgánu, který má být sám papežtějští než papež, vystupuje na jejich tiskové konferenci na jejich podporu?
Jejích častým argumentem také je, že veřejnost je s jejích aktivitami smířená, že to vlastně nikomu nevadí. A mají trochu pravdu. Vždy, kdypž uvidím debatu na toto téma, vyzývám k podnětům na magistrát, k poskytnutí konkrétních podkladů, pozorování. Většinou s minimálním ohlasem. Je to potřeba. A možná už i demonstrace.

Velikonoční

Jan Schwarz | v 10:51

Křesťanství je základním kamenem euroamerické civilizace – hlásá můj soused a s tím nelze než souhlasit, takže před velikonočními svátky mě napadlo pokusit se o malý test, který by prověřil znalosti o jednotlivých dnech. Anketní výslech přátel na ulici nedopadl slavně, ale kdo nevěděl, tak se většinou omluvil, že má naspěch, abych se prý nezlobil, a já doma místo zlobení mohl zasednout k sepsání dnešního fejetonu.

Škaredá středa. Nejdřív mě zajímalo, proč je taková, abych si u sousedů potvrdil, že Jidáš se ve středu na Ježíše škaredil, a kdo by ho následoval, ten by se mračil každou středu celý rok. V některých zemích je středa nejen škaredá, ale taky sazometní neboli smetná, jelikož v ten den se všude vymetaly komíny.

Zelený čtvrtek připomíná barvu palmových ratolestí, kterými vítali Židé zázračného proroka Ježíše u Jeruzalémské brány, ale i v Čechách se už všechno zelená. Chcete-li podle tradice něco udělat pro své zdraví, připravte si na prostřený stůl špenát, kopřivy, popenec, řeřichu, hlávkový salát, prostě něco zeleného.

Velký pátek je den hlubokého smutku, kdy byl Ježíš ukřižován a pohřben do skalního hrobu. V tento den se nesmělo hýbat zemí, proto lidi nepracovali na poli ani v sadu, vstávali před východem slunce, omývali se tekoucí vodou z potoka, dodržovali přísný půst a nepůjčovali nic z domácnosti, protože by mohlo dojít k očarování nezbytných nástrojů. Nesmělo se ani prát prádlo, které by se namočilo do prolité krve.

Na Bílou sobotu se všude uklízelo, bílilo a připravovalo na den slavného Vzkříšení, hod Boží Velikonoční. Hoši pletli pomlázky z vrbového proutí, hospodyně vázaly březové metličky, zdobily vajíčka, vymetaly ohniště a žehnal se nový oheň, kterým končila doba přísného půstu.

A nastal Hod Boží velikonoční, z chrámů zněly varhany, zvonily zvony a radostné AlleluJah – Chvalme Pána bylo slyšet ze všech stran, doma na stole zavoněly mazance, beránci a vejce jako příslib jara probouzely v srdci naději, přátelé svátků duchovního probouzení a věčného života, milostiplné Velikonoce i vám přeje

 




© 2008 Parola s.r.o.