Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

PRÁVĚ DNES

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 7. 3. 2019 v 23:30

Tomáš Garrigue Masaryk, prezident Osvoboditel

(7. března 1850 Hodonín14. září 1937 Lány),

byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog,

první prezident Československé republiky.

K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka,

obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“,

a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil

a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.

7. března v roce 1950 vstoupil profesor matematiky, sokol, Miroslav Horníček do sexty   RG Židenice.

Pravil:  “dneska má TGM narozeniny, nikdo si toho  nevšimne,

KDO PLIJE PŘED MASARYKEM,

PŘED TÍM PLIVÁM JÁ“

Nikdo ho tehdy neudal.

6 komentářů k článku “PRÁVĚ DNES”

  1. Jan P. říká:

    „Nerovnost mezi mužem a ženou není přiro­zená, ale vyvinula se historicky.Potlačení ženy motivuje se zastánci starého řádu společenského několikerými důvody čerpa­nými z chybné psychologie a sociologie.“ citoval Tomáš Tožička(teolog,evropský odborník na regionální rozvoj) na tisk.konferenci Tomáše Garrigua Masaryka v den jeho 169.narozenin

    7.3.2019/Česko proti chudobě a nerovnostem spolu s Social Watch tisk.konferenci k problematice „Nebezpečná genderové ideologie v ČR“ v Nadaci Rosy Luxemburg.

  2. Zdeněk Gryc říká:

    PRÁVĚ ZÍTRA, 10. ÚNORA
    ———————————————————
    „Nik-do ho tehdy ne-udal“. . .

    Něk-do při prověrkách po Únoru 48 udal:

    Profesora Stanislava Spurného, klasického filologa, aprobace čeština-francouzština.

    Našeho třídního profesora, v době když gymnásium sídlilo na ul. Šámalové v Brně.
    Hodiny češtiny hodně zaplnila třídnická problematika a administrativa ročníku.

    Po vyhazovu ze školství, byl profesor Spurný umístěn do nedaleké První brněnské strojírny.
    Elegantní postava nepraktického filologa, trochu pedanta, se stala snadno terčem posměšků a šikany.
    Situaci nesl těžce a nakonec ji neunesl.
    Skočil z okna.
    Dopadl nešťastně. Zarazil si nohy do břicha a čtyři dny umíral.

    Po jeho nepochybné sebevraždě – zaražení nohou do břicha – hodně přemýšleli jeho žáci,
    v souvislosti s popsaným nálezem těla Jana Masaryka, po jeho „sebevraždě.

    Převzato:

    „Ke smrti Jana Masaryka došlo 10. března 1948; původně byla označena za sebevraždu, dnes je považována spíše za vraždu. Úmrtí bylo předmětem několika vyšetřování: v roce 1948, 1968–1969, 1993–1996 a 2001–2003, jejichž závěry se různily nebo byly přímo v rozporu.
    Poslední vyšetřování bylo v roce 2003 uzavřeno jako vražda provedená neznámým pachatelem“.

  3. Zdeněk Gryc říká:

    PRÁVĚ DNES

    Vlajka pro Tibet je každoroční mezinárodní kampaň konaná vždy 10. března
    na výročí Tibetského národního povstání,
    jejímž cílem je poukázat na porušování lidských práv v Tibetu formou vyvěšení tibetské vlajky.

    Celosvětová akce vznikla v západní Evropě v polovině devadesátých let 20. století.
    V roce 1996 se poprvé připojila také čtyři česká města (např. Praha 3).
    V ČR kampaň koordinuje spolek Lungta.
    V roce 2011 podpořilo v ČR akci 403 obcí, měst, městských částí nebo krajů.¨
    Roku 2013 tuto akci vyvěšením tibetské vlajky podpořilo celkem
    467 obcí, měst, městských částí nebo krajů.

  4. Zdeněk Gryc říká:

    „Po jeho nepochybné sebevraždě – zaražení nohou do břicha –
    hodně přemýšleli jeho žáci,
    v souvislosti s popsaným nálezem těla Jana Masaryka, po jeho sebevraždě“
    ———————————-
    Jeho žáci, naši spolužáci:

    Aleš Pěnčík a Matyáš

    Se rozhodli emigrovat.

    Na hranicích je chytili a zmlátili natolik,

    „že nemohli jít mezi lidi“

    po měsících jsme jejich šrámy viděli,
    kam pak zmizeli jsme nevěděli.

    Na podélnou stěnu naproti oknům ve třídě gymnásia RG Židenice, Křenová ulice,
    jsme udělali velký nápis, použili jsme heslo, které bylo tehdy „v módě“:

    KAŽDÉ NÁSILÍ JE FAŠISMUS

  5. Zdeněk Gryc říká:

    KAŽDÉ NÁSILÍ JE FAŠISMUS

    Před prázdninami roku 1951, na stupni ve třídě, mám sdělil člen výboru SČM Vlastil Burger:

    „kdo nepůjde o prázdninách na brigádu, na trať mládeže, nepůjde k maturitě“.

    Trať mládeže úsek Kozlov byl žulovém zářezu. Krumpáče, kladiva, výbušniny. Pracovalo se tvrdě.
    Mozoly, ty druhé, se prořezávali po odvozu do nemocnice v Novém Městě.
    Nebylo to ojedinělé, jak u kluků, tak u holek.

    V roce 1952 jsme maturovali a přihlašovali se na vysokou školu,
    která vyžadovala od gymnásia kádrový posudek.
    Ten vypracovával výbor SČM. Za naši třídu tam byl uvědomělý Vlastimil Burger.
    Toho jsme asi poněkud nadzvedávali zájmy o válečnou story a invazní techniku dne D.
    Zmíněný Aleš Pěnčík, který se pokusil uprchnout z vlasti měl přezdívku Leiting,
    jiného jsme oslovovali laskavým Tundrboltíku.

    Občas, když píši do JL blog, nebo komentář, myslím na zajímavou větu,
    kterou napsal Vlastimil Burger do mého kádrového posudku:

    „Vědomě se nezajímá o současnou politickou situaci“.

    Snaživě vypracované kádrové materiály se na poslední chvíli před „odesláním vejš“ zdejchly.
    Po udání nastalo velké vyšeřování.
    Našeho ředitele s titulem správce gymnásia, významného brněnského astronoma,
    profesora Aloise Peřinu, postihl při vyšetřování infarkt. Zanedlouho pak umřel.
    Nějak moc se toho nevyšetřilo, takže pro jistotu bylo zrušeno, celé doupě zmijí
    - „Reálné gymnásium Brno-Židenice“ se sídlem na Křenové ulici.

    Loni vyšel k 111 letům gymnásia almanach, kde se dají jména a data dohledat.
    Na str. 112 je uvedeno, že v symbolickém roce založení republiky 1918,
    tam maturoval Bedřich Rozehnal.

    Pikantní ale na celé věci je skutečnost, že soudruh Vlastimil Burger, absolvent důstojnické školy,
    voják z povolání emigroval v roce 1968 do Švýcarska.
    Spolužáci se dozvěděli, že se rozvedl naší spolužačkou Alenou Sobotkovou,
    prodavačkou v obchodu se zeleninou a vzal si Švýcarku.
    Domů poslal foto jejich dítěte položeného na ubrusu s nápisem „Bůh žehnej dítěti“.
    Burger se stal leteckým dipečerem na letišti v Curychu.
    V roce 1968, tam emigroval také můj přísedící v lavici na gymnásiu Zdeněk Kříž.
    Naskytla se i úvaha, jestli uvědomělý, čestný a zapálený soudruh tam nebyl nasazen STB.

    Dost přemýšlím o aktuálním blogu s vloženým komentářem:
    UMŘÍT V OSMDESÁTI JE SLUŠNOST
    1. Dvořák říká:
    Středa, 13. 3. 2019 v 10:47
    Možná se budu opakovat…
    …….. Umřít v osmdesáti není tragédie,ale slušnost. ………… Jiří Sovák
    ——————————————
    Zdeněk Kříž, narozen 29. 1. 1934. Zemřel nečekaně po krátké nemoci 30. 9. 2018 ve stáří 84 let v Curychu je napsáno na jeho parte. Není tam ale uvedeno, že posledních asi 10 let strávil po infarktu na vozíčku. „Draze zaplacená neslušnost!“

    PS. SČM na FA, snad v dalším komentáři

  6. Zdeněk Gryc říká:

    SČM na FA, snad v dalším komentáři:

    Na gymnásiu jsem seděl léta v jedné lavici:
    Se Zdeňkem Křížem, který v roce 1968 emigroval do CH

    Na fakultě jsem seděl v prvním ročníku:
    Se skautem Zdeňkem Dvořákem,
    kterého z FA vyhodili, hned k PTP.

    Na fakultě jsem seděl v druhém ročníku:
    Se skautem Josefem Opatřilem, kterého také vyhodili.

    V noci v lednu 1958, zatkli spolužáka jihlaváka, Jana Sedláka,
    šel sedět na 2 roky do kriminálu, což se podepsalo na věku jeho dožití.

    V roce 1959 si StB přišla do atelieru pro profesora Fuchse.
    Začal proces s profesorem Fuchsem, Rozehnalem, Grimem a dalšími.

    Ti co proti nim svědčili, docenti Putna a Meduna, získali následně titul vysokoškolského profesora.

    V lednu 1960 byl žalářován profesor Rozehnal,
    odsouzený na 4 roky kriminálu.

    Členové výboru ČSM:
    Josef Marčonek
    Adolf Pospíšil
    Po létech, při setkání uvedli, že vyloučení ze studia se řešilo na výboru ČSM.
    Iniciátorkou byla předsedkyně Růžena Bártková, kandidátka KSČ, asistentka u profesora Kuriala.
    Později i se svým manželem Bártkem získali titul vysokoškolského profesora na FA.

    Po srpnu 1968 KSČ dosazená předsedkyně nového Svaz architektů Růžena Bártková,
    přijímala a prověřovala členy SA.

    Tento stav na FA trval až do sametové revoluce,
    kdy vystoupili studenti proti komunistickým profesorům
    a zasadili se, aby odešlo staré vedení FA.
    Navrhli jako nového děkana, disidenta profesora Ivana Rullera.
    Jihlavský architekt, Martin Laštovička, měl v této souvislosti přes 20 let soudní tahanice.
    ——————————–
    Socioložka Jiřina Šiklová říká: „nejlepším argumentem je skutečný PŘÍBĚH.“

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.