Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

PRÁVĚ DNES

Zdeněk Gryc | Pátek, 22. 2. 2019 v 11:49

OSvN: KLOSN: OSN: KLDR žádá o potravinovou pomoc, hladoví d41 procent dnešní obyvatelKLDR žádá o potravinovou pomoc, hladoví 41 procent

Severokorejský režim požádal mezinárodní humanitární organizace o potravinovou pomoc, jejíž nutnost vyvolala údajně nepřízeň počasí a mezinárodní sankce. Oznámil to ve čtvrtek v New Yorku mluvčí OSN Stéphane Dujarric.

KLDR žádá o humanitární pomoc, izolovanému komunistickému režimu podle OSN chybí 1,4 milionu tun potravin, hlavně rýže, pšenice, brambor a sojových bobů.

——————————————————————

Co to byla UNRRA?

 

/ v době „osvobozování“ lecčehos,  to byla lidová dobově všeobecně používaná zkratka pro to co se nejenom v Brně dělo:“Unás Rabovala Rudá Armáda“

Převzato:

Už asi jenom pamětníci vědí co to byla UNRRA. Byla to zkratka United Nations Relief and Reha- bilitation Administration. Byl to vlastně v podstatě, svého druhu první projekt humanitní mezi- národní a rozvojové pomoci,  pod hlavičkou Spojených Národů, ze dvou třetin dotovaný Amerikou a z jedné třetiny Canadou, Anglií a několika dalšími státy.
Účelem bylo zabránit hladu a epidemiím nakažlivých chorob po druhé světové válce. Dodávky masových konzerv, hemenexů a lanšmítů, rýže, sardinek, mouky, makaron, másla, léků, sušenek, cigaret, kávy, kakaa, čokolády, šatstva a bot, což bylo zjevně solí v očích komunistů, kteří se všemožně snažili tuto pomoc nějak bojkotovat a zesměšnit, ale většina obyvatelstva byla nadšena.

Už asi jenom pamětníci vědí co to byla UNRRA. Je to zkratka United Nations Relief and Rehabilitation Administration. Byl to v podstatě svého druhu první projekt mezinárodní humanitní a rozvojové pomoci pod hlavičkou Spojených Národů, ze dvou třetin dotovaný USA a z jedné třetiny Canadou, Anglií a několika dalšími státy./Mirek Toms/

  • 25. 11. 1945. byl proveden první výkop pro základy OVN (okresní veřejné nemocnice) předsedou ONV Josefem Codrem a předsedou MNV Fr. Horníkem – v 9:00 h dopoledne. Tím byla zahájena stavba hlavního pavilonu nemocnice, jejímž autorem je Profesor Rozehnal,
  • který se nám o technických a finančních souvislostech v přednáškách zmiňoval.
  • Nemocnice byla vybavena,

technologií označenou krásným grafickým nápisem:

MEDICAL USA DEPARTMENT

počínaje froté ručníky a konče penicilinem,

který se již v roce 1943 ve velkém množství dodával do armády na léčení raněných.

Konvoje USA do Murmanska ovlivnily průběh války. Je otázka kolika vojákům RA také penicilin zachránil život.

———————–

Sir Alexander Fleming lékař známý objevem baktericidních účinků lysozymu, ale hlavně získáním penicilinu z plísně Penicillium notatum.V roce 1941 se začal penicilin masově vyrábět a používat v medicíně. Zásluhu na tom mají také německý biochemik Ernst Chain a australský patolog Howard Florey, kteří objevili způsob izolace a průmyslové výroby. Všichni tři dostali za své objevy v roce 1945 Nobelovu cenuV roce 1943 se již ve velkém množství dodával do armády na léčení raněných. Za objev penicilinu dostal Fleming celou řadu cen, dne 25. října 1945 získal, společně s Floreyem a Chainem, Nobelovu cenu za medicínu

———————————————————

DAČICE. INFO :

„Na našich webových stránkách jsme před třemi lety věnovali nemocnici mimořádnou pozornost, proto nebudu v sáhodlouhých větách popisovat všechny aspekty geneze, ale zaměřím se pouze na základní charakteristiku a snad i postižení důvodů i odpovědností. Předně je nutné konstatovat, že v horizontu vnímání města Dačic a jeho občanů představuje nemocnice a její osud skutečně citlivé téma, které logicky mnohdy sklouzne do subjektivního náhledu, emotivního rozčarování či jednostranného hledání viníků. Historie nemocnice bezpochyby napomohla tomuto vztahu, neboť boj o postavení nemocnice byl téměř půlstoletý a podíl občanů na jejím postavení není zanedbatelný

(byť šla většina prostředků ze státní kasy

a z pomoci americké UNRRY po roce 1945…).

ale přistupme nyní k aktuální situaci…“

————————————————————————————-

Válka ještě ani zdaleka nebyla u konce, ale mezinárodní organizace UNRRA (United Nation Relief and Rehabilitation Administration = Správa Spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu) v červenci 1944 požádala vlády evropských národů, aby oznámily celkové odhady svých potřeb a také i možnosti pomoci při nákupu a dopravě tohoto zboží. Ještě v průběhu dalšího měsíce obdržela UNRRA odpověď v podobě prvního plánu požadavků na následující půlrok po definitivním osvobození Československa. Na podzim téhož roku byla také provedena jednání o způsobech, jakým zboží a suroviny do Československa dopravit a jak posléze řídit jeho distribuci přímo ve státu. Nutno podotknout, ČSR byl jediný stát, který zboží UNRRA přebíral již v přístavu. Ostatní státy přebíraly zboží až po jeho vstupu na své území, nebo ve svých vlastních přístavech. Dopravu zboží a rozdělování příslušným institucím měl na starost později vzniklý Dopravní a distribuční odbor Československého úřadu pro pomoc a obnovu, jehož pracovníci přejímali zásilky v námořních přístavech, a který měl zodpovědnost za celou přepravu zboží, jeho evidenci a záležitosti, které se toho přímo dotýkaly.

Východní trasa

Lodě UNRRA přivezly první zboží pro ČSR již 8.dubna 1945, a to do přístavu Constantza (Constanţa v Rumunsku na pobřeží Černého moře – přes půl roku jediný, kam byly dodávky pro ČSR zasílány), kde byly dále překládány na vlaky. V Constantzi byl dekretem předsednictva vlády z 5. dubna 1945 ustanoven pro dohled na příjmem zásilek Dr. Ivan Matúšek (poději zaměstnanec Čs. Úřadu pro hospodářskou pomoc a obnovu)

První vlak dorazil na území republiky 2. května u města Trebišov (jihovýchod Slovenska). Transport obsahoval masové konzervy, luštěniny, tuky, obnošené oděvy a obuv, léky a lékařské vybavení a 44 nákladních aut. Vše bylo složeno v místním skladišti na cukr a ve skladištích Svazu hospodářských družstev která byla narychlo vyklizena od vojáků Rudé armády. Celková kapacita všech skladů byla odhadována asi na 1 300 – 1 400 vagonů zboží. Poté co byly opraveny zničené mosty do Košic, mohlo být zboží dopravováno i do tamních skladišť. Odkud bylo vozy (jelikož však karoserie byly ještě ve skladech v Constantzi, musely být na místě provizorně vyrobeny z prken) rozváženo do nejpostiženějších oblasti Slovenska. Z důvodu nedostatku pohonných hmot však bylo nutno vyslat nákladní vozy zpět do Constantze, aby dovezly potřebné množství benzínu.

Vozy UNRRA (zdroj www.state.sd.us)

V květnu byly zajištěny prostory i v Bratislavě a také počátkem června dorazil první vlak i do slovenského hlavního města.

V prvních poválečných měsících vycházela vstříc akci UNRRA i Rudá armáda, která „velkoryse“ propůjčovala prázdné vagony, které se vracely do střední Evropy pro válečnou kořist.

Za celou dobu funkce expozitury v Constantzi bylo v přístavu vyloženo 40 lodí a zboží vypraveno do ČSR v 347 transportech o celkovém rozsahu 12 228 vagonů o váze okolo 167 812 tun.

V Černé Vodě (okres Constantza) bylo vypraveno 12 transportů na lodích proti proudu Dunaje.

Poslední transport z Constantze dorazil do ČSR 4. května 1946.

Také byly vypraveny transporty zboží ze dvou lodí ze sovětského přístavu Oděsa a z bulharského přístavu Varna, kde byla vyložena 1 loď obsahující něco málo přes 300 vagónů zboží.

Západní trasa

V říjnu 1945 byla zajištěna přeprava z Hamburku a Brém, V lednu následujícího roku i z Rotterdamu a Amsterodamu, v únoru z Benátek a Terstu. Posléze i Antverp, Aschaffenburgu, Frankfurtu n.M. a naposledy v prosinci 1946 z přístavu Rijeka (odsud byly vypravovány transporty kuchyňské soli – 30 transportů o celkovém objemu 15 341 t soli) Tím se přeprava velice zjednodušila a také se značné zkrátila doba přepravy. Z Constantze trvala cesta transportu po železnici okolo 5 dní a po Dunaji dokonce téměř 2 týdny, zatímco z Německých přístavů to byla doba takřka poloviční, což vzhledem nárokům především na železniční dopravu bylo dosti klíčové.

Do konce roku dorazily na naše území „západní cestou“ 262 vlaky, z nichž každý obsahoval asi 50 vagonů, do skladů v městech Plzeň, Cheb, Děčín, České Budějovice, Praha a Brno. V Plzni také v říjnu 1945 vzniklo sběrné středisko pro vozidla UNRRA, která byla dovezena do Le Havru a odtud pokračovala po silnicích až do ČSR. Celkem takto bylo přepraveno 3 180 vozidel z Kanady, 2 680 z Velké Británie a v pozdější době i 4 000 vozů a 5 800 vleků vyrobených ve Francii. Koncem roku 1945 také byly odstraněny překážky na toku Labe, díky tomu počátkem prosince připluly z Hamburku do Prahy první čluny se zbožím UNRRA, které tím velice ulehčily přetížené železnici. Touto cestou bylo dopravováno především zboží jako palmová jádra, fosfáty, juta, těžké stroje, rybí tuk a benzín. Celkem bylo do roku 1947 dopraveno 320 člunů, každý s nákladem srovnatelným asi s 10 vagony. Také něco přes 78 000 tun zboží UNRRA dorazilo z Rotterdamu na člunech do Aschaffenburgu a poté byly přeloženy na vlaky a dopraveny do ČSR.

Malou měrou se na dopravě podílela i letecká doprava – při 80 leteckých zásilkách bylo přepraveno 83 tun zboží. Mezi jiným i například 60 000 vajec k líhnutí od Drůbežářské a pěstební asociace Spojených států amerických.

Praha – Ruzyně 1946 (zdroj Unicef.cz)

Od ledna 1946 již proudilo každý měsíc na území ČSR ze všech směru okolo 150000 tun zboží, strojů a materiálu UNRRA.

43 komentářů k článku “PRÁVĚ DNES”

  1. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci,

    je od Vás chvályhodné, že zejména pro nás po válce narozené připomínáte dobu, na kterou by se nemělo nikdy zapomínat. Jenomže, nebýt Hitlerova válečného tažení naší republikou, které znamenalo velké oběti na lidských životech a nedozírné škody na majetku, nemusela existovat ani UNRRA. To proto, že náš stát patřil mezi nejrozvinutější průmyslové země v Evropě a žádnou podobnou pomoc nepotřeboval.

    Tak trochu stydlivě popisujete podíl na budování země po válce, kdy to byli především občané naší země, kteří pomohli státu se vyhrabat z důsledků válečné vřavy. A že dokonce dosti zanedbaný venkov, kdy až na výjimky přebírala vznikající JZD hospodářská zvířata v nelichotivém stavu a kdy dnes zesměšňovaným Akcím Z byly vystavěny na vesnicích nejen kravíny, ale i dodnes sloužící kulturní stánky. Statistiky toho, co se v rámci těchto akcí vybudovalo, zřejmě neexistují. Jedno je jisté, že takto vzniklý majetek nám z nebe nespadl.

    To jen kvůli vyváženosti tématu.

    Zdraví Vás Vladimír Havlíček

  2. Zdeněk Gryc říká:

    Za vyvážení tématu děkuje a zdraví:

    Zdeněk Gryc

  3. Zdeněk Gryc říká:

    ARMÁDA USA a ČTYŘI SVĚTOVÉ STRANY:

    JIŽNÍ A SEVERNÍ KOREA, je daleko. . .

    ZÁPADNÍ a VÝCHODNÍ NĚMECKO, je blízko. . .

  4. Svatopluk Beran říká:

    Nemusíme ani příliš chodit do historie

    Potravinovíé lístky potřebuje rekordní počet Američanů
    Potravinové kupony v USA.

    Ve Spojených státech přibývá lidí, kteří potřebují pomoc státu, aby si mohli nakoupit potraviny. Podle posledních dostupných údajů v květnu využívalo potravinové lístky ve Spojených státech 45,75 milionu lidí, tedy jeden ze sedmi Američanů. Jde o dosavadní rekord, uvedl deník The Daily.

    Program potravinových poukázek pro chudé začal ve Spojených státech v roce 1962. Na počátku 90. let byl v útlumu, když jeho kritici pro poukázky prosadili řadu omezení. Během vlády prezidenta Billa Clintona se ale situace začala měnit, za jeho nástupce George Bushe pak program dále expandoval a byl oficiálně přejmenován na „doplňkovou výživovou asistenci“, aby ztratil stigma poukázek pro chudé.

    Meziročně potřebných v květnu přibylo o 12 procent, oproti dubnu pak o 2,5 procenta. V některých státech se dokonce nárůsty pohybovaly kolem 20 procent. Největší přírůstek uživatelů potravinových lístků zaznamenala Alabama, kde se počet příjemců potravinové pomoci zejména kvůli ničivým dubnovým tornádům oproti minulému roku zvýšil o 120 procent.

    O pomoc žádali lidé, kteří ji nikdy předtím nepotřebovali,“ uvedl mluvčí alabamského ministerstva zdravotnictví Barry Spear. Celkem ve státě v květnu odebíralo potravinové lístky 1,4 milionu lidí, což bylo o 102,9 procenta více než v dubnu. V červnu se však podle místních údajů již jejich počet vrátil na dubnovou úroveň.

    Počty lidí používajících potravinové lístky ale rostly i ve státech, které žádná přírodní katastrofa nepostihla. Nejhorší situace byla v New Jersey a Severní Karolíně. Příjemců potravinové pomoci tam přibylo shodně o 20,4 procenta. Příliš lépe na tom ale nebylo ani hlavní město Washington, kde potravinové lístky potřebovalo v květnu o 19,1 procenta více lidí než před rokem. Počet příjemců se nezměnil pouze v Severní Dakotě.

    Za nepříznivými údaji podle deníku Daily kromě špatného stavu hospodářství a vysoké míry nezaměstnanosti, která byla v červnu na úrovni 9,2 procenta, jsou i rostoucí ceny potravin. Například v alabamské potravinové bance nyní žádají o pomoc lidé, kteří se dříve potraviny vozili.

    https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/amerika/potravinovie-listky-potrebuje-rekordni-pocet-
    americanu_208700.html

    Sojené státy se staly díky 1SV ze světového dlužníka světovým investorem. Po 2SV pak na úkor celého válčícího světa, světovou hospodářskou velmocí. Jako jediní dokázaly opět na SVĚTOVÉ VÁCE VYDĚLAT. Nejvíce pak na Velké Britanii a Francii.

    Nezapoměňme též ani na to, že aniž by Spojené státy kdy dobyly Japonsko v přímém boji, museli Japonci odevzdat jako válečnou kořist Spojeným Státům povinně všechny historické samurajské meče a historické ruční zbraně. Ty nejlepší si příslušníci americké armády mohli odvézt domů vždy po jedné chladné a jedné palné zbrani. Zbytek historických samurajských mečů, které museli pod ztrátou svobody, povině všichni občané Japonska odevzdat příslušníkům amerických ozbrojených sil, roztavili Spojené Státy v pecích. Tolik asi s ,,taky nakládáním,, historických artefaktů země, na jejichž civilním obyvatelstvu došlo k ověřování účinků dvou prvních atomových zbraní či jednorázovému masovému upálení 100tisíců obyvatel Tokia pomocí Napalmu.

    Bylo by též dobře připomenout že tak jak skončily české Lidice nebo francouzský Oradour-sur-Glane skončily na ruském území tisíce vesnic. Jen v Bělorusku osum set. Nevím o žádné takové vesnici nebo městě ve Spojených Státech. Spojené Státy byly jedinou zemí která finančně profitovala z 2SV.

    JE NEZBYTNÉ ABYCHOM SI TOHOTO BYLI VŠICHNI VĚDMI A MĚLI JASNO PŘI PSANÍ PODOBNÝCH BLOGŮ. POKUD NEBUDEME UVÁDĚT KONKRÉTNÍ HISTORICKÉ VAZBY, CHOVÁME SE PŘESNĚ JAKO TROLOVÉ.

  5. Svatopluk Beran říká:

    Místo poukázek krabičky s jídlem. Trump se chystá překopat systém potravinových lístků.

    Více na https://www.e15.cz/byznys/potraviny/misto-poukazek-krabicky-s-jidlem-trump-se-chysta-prekopat-system-potravinovych-listku-1343457

  6. Zdeněk Gryc říká:

    SPRÁVNÝ KOMENTÁŘ VE SPRÁVNÝ ČAS

    Převzato:
    „Mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem (72) a českým premiérem Andrejem Babišem (64, ANO), kterého pozval na 7. března do Bílého domu, je mnoho paralel. Oba se pyšní manželstvím s podstatně mladší partnerkou, politickou pověstí populisty a pohádkovým bohatstvím, které oběma vyneslo místo v žebříčku časopisu Forbes.

    A napěchovanějším bankovním kontem překvapivě disponuje právě český premiér. “

    1. Svatopluk Beran říká:
    Pátek, 22. 2. 2019 v 16:27
    Místo poukázek krabičky s jídlem. Trump se chystá překopat systém potravinových lístků.
    Více na https://www.e15.cz/byznys/potraviny/misto-poukazek-krabicky-s-jidlem-trump-se-chysta-prekopat-system-potravinovych-listku-1343457
    —————————————————–
    Tak tedy nejenom Jižní Korea, ale i USA. . .

    Babiš by měl dovézt jako doklad dobré vůle potravinovou pomoc,

    „Místo poukázek krabičky s jídlem“ z Kosteleckých uzenin.

    Určitě by si to mohl nechat také strhnout z daní.
    Byl by to historický počin s poukazem na revanš za UNRRA.

    Doufejme, že pánové, kteří odložili své původní manželky,
    nebudou šetřit na
    „zbroji svých novo-manželek“.
    Je předem jasné na koho budou upřeny oči světa.
    Paní Zemanová, jak jsme ji viděli ve Vladislavském sále by o kamery asi moc nestála.
    Paní Babišová, to je čerstvé kafe.

  7. Zdeněk Gryc říká:

    PRÁVĚ DNES
    má pan Beran pravdu, hlad v USA:

    Dnes 20:29
    Novinky
    Svých 13 dětí týrali hlady v řetězech.

    Kalifornští rodiče David Turpin (57) a jeho manželka Louise (50)
    se přiznali k týrání a mučení svých 13 dětí, napsal server metro.co.uk.
    Prokuratura pro ně žádá doživotní vězení bez možnosti podmíněného propuštění po 25 letech.
    BEZ KOMENTÁŘE: Svých 13 dětí týrali hlady v řetězech
    zdroj: Reuters

  8. Zdeněk Gryc říká:

    Svatopluk Beran říká:

    Pátek, 22. 2. 2019 v 16:22

    „Zbytek historických samurajských mečů, které museli pod ztrátou svobody, povině všichni občané Japonska odevzdat příslušníkům amerických ozbrojených sil, roztavili Spojené Státy v pecích. Tolik asi s ,,taky nakládáním,, historických artefaktů země, na jejichž civilním obyvatelstvu došlo k ověřování účinků dvou prvních atomových zbraní či jednorázovému masovému upálení 100tisíců obyvatel Tokia pomocí Napalmu.“

    To je jistě zajímavý názor na ukončení Světové války shozením 2 atomovek.
    O tom napalmu a jeho použití v Tokiu je třeba se pozeptat, nebylo to třeba také při náletu jako v Drážďanech? Kde to Churchill kritizoval.

    Dnes jsme měli u Mahlera plavecký večer, takže se omlouvám, za stručnost, později doplním.

    Ale to: “ roztavili Spojené Státy v pecích. Tolik asi s ,,taky nakládáním,, historických artefaktů země“

    Že jsou obyvatelé USA blbci, to jsem netušil.

    Za totáče se našel v Brně na ulici Josefské, na půdě u čísla 21. V 10 hod. meč brněnského kata.
    Po 12 hodině už ho nebylo.
    Pálit historické předměty v pecích, tak to jsou, no. . . divné,
    vždyť přeci věděli co s nimi jak píše pan Beran:

    „ale šel po cenějšívh věcech a to po historie Evropy, kterou dnes prodávají vnuci mnoha amerických vojáků na Eby portálu, aby mohli slušněji přežívat.“
    Mimo teda těch: „Místo poukázek krabičky s jídlem.“

    —————————————————–
    „CHOVÁME SE PŘESNĚ JAKO TROLOVÉ“, myslíte ti co míchají v kotlích červeno-hnědou barvu na hranicích, Švédska s Norskem, kde má chalupu bratr architekta Baueršími?
    ——————————————–
    Bylo by též dobře připomenout že tak jak skončily české Lidice nebo francouzský Oradour-sur-Glane skončily na ruském území tisíce vesnic. Jen v Bělorusku osum set.
    Nevím o žádné takové vesnici nebo městě ve Spojených Státech.

    Tak to jsme na tom fakt stejně, s pozdravem: Zdeněk Gryc

  9. Svatopluk Beran říká:

    Bylo by též dobře připomenout že tak jak skončily české Lidice nebo francouzský Oradour-sur-Glane skončily na ruském území tisíce vesnic. Jen v Bělorusku osum set.
    Nevím o žádné takové vesnici nebo městě ve Spojených Státech.

    Tak to jsme na tom fakt stejně, s pozdravem: Zdeněk Gryc

    Vnímáme asi oba dva možnost a schopnost zásobovat po válce postižené obyvatelstvo Evropy zcela jinak. Vy vyzdvihujete schopnost válkou nedotčených a na válce vydělaných Spojených Států, oproti tehdejšímu totálně zničenému SSSR. Proto jsem tam uvádě počet vypálených vesnic. Stále se domníváte, že pokud by byly zničeny Spojené Státy tak jako SSSR a v každé rodině amerického vojáka by byl někdo bez domova, vyvražděný, upálený, znásilněný, tak by němce s ochotou a bez problému vítal v zajetí. Navíc by zatopení v dluzích na desítky let za splácení válečných dluhů, organizovaly jejich zásobování? Už jen kde by to jídlo brali, když by měli celou zem spálenou a hospodářsky zničenou? Stačilo vykamuflovat 11 září přímo v USA a už jsou na světě občané jiných států zavření navždy ve vězení bez soudů. Válečné zločince fašisty, teda aspoň některé odsoudily a popravili či na několik let aspoň uvěznily. No s některými vlastně i spolupracovaly po válce, protože neničli jejich zem, neví se ani nic o tom že by je při výsleších po válce někde na svých základnách po celém světě mučili a věznili bez soudů.

  10. Svatopluk Beran říká:

    Doufejme, že pánové, kteří odložili své původní manželky,
    nebudou šetřit na
    „zbroji svých novo-manželek“.
    Je předem jasné na koho budou upřeny oči světa.
    Paní Zemanová, jak jsme ji viděli ve Vladislavském sále by o kamery asi moc nestála.
    Paní Babišová, to je čerstvé kafe.

    Opět máme oba rozdílný pohled na tuto událost.

    Já to vidím spíš jak přivázanému oslovi u kůlu (Babišovi) s oslíkem (Petříčkovi) je povoleno na povel souhlasně HÝKNOUt k nutné obchodní válce USA proti zbytku světa. Žádný VLASTNÍ MOZEK, jen prostě HÝKNOUT, jinak dostane osel pěkně za ušiska. V podstatě nic nového. Známe to dobře z dřívější doby, kdy se jezdilo souhlasně HÝKAT do Kremlu. No a naše zdělovací prostředky a zástupci státu napříč politickým spektrem nám to podají tak, že občané jsou přesvědčeni že nám je přednostně nabízena krásná a výmečná krabice převázaná růžovou mašlí. Že z té krabice ale smrdí ekskrement už z rádia a telvize díky našim ,,DEMOKRATICKY NEZÁVISLÝM MEDIÍM,, cítit není. :)

  11. Zdeněk Gryc říká:

    Všiml jste si prosím, že Stalin na rozdíl od Hitlera

    dodržel smlouvy o přátelství a neútočení i v případě Japonska.

    A nechal armádu USA dobývat ostrovy v Tichomoří až po Okinavu.

    Vyčetl jste něco o tom, že nejenom japonské babičky byly ochotny hájit
    každou píď země, nejenom samurajskými meči,

    ale bambusovými štěpinami ?

  12. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane Svatopluku Berane,

    mohu Vás ujistit, že „krabice“ z USA, v rámci akce UNRRA nesmrděly exkrementy.

    Byly pečlivě zabaleny a už nikdo moc neví,

    že měly voskový obal,v souvislosti s možným namočením dávek určených pro vojáky USA na pláži Utah.
    Co tato pomoc znamenala pro poválečnou Evropu

    hodně ví zejména ti a jejich rodiny, kteřé je otvírali.

    RENOMOVANÉ zprávy z BBC, hlasu Ameriky a svobodné Evropy
    smrděly pouze nacistům a komunistům,
    kteří jim čelili rušičkami. podobně to činí i anonymové v JL.
    Ukázka z tvorby „čtenář“ je vložena do aktuálního blogu.

    Je nejen zásluhou Václava Havla, že můžeme psát to co píšeme!

    Horší je to ve filmu a komentáři oficielní ruské vojenské agentury,
    která vysílala dosti smradlavé zprávy o událostech v roce 1968,
    v době,kdy byl president Zeman v Moskvě.

    RENOMOVANÍ novináři vadí stejně Zemanovi,jako Babišovi,
    třeba Sabina Slonková,
    plánovaná vražda její osoby se nepovedla.

    Vražda Kuciaka ano.
    Možná, že jeho jméno novináře vejde do dějin jako Palachovo hrdinství.

  13. Svatopluk Beran říká:

    Vážený pane Svatopluku Berane,

    mohu Vás ujistit, že „krabice“ z USA, v rámci akce UNRRA nesmrděly exkrementy.

    Pane Gryc určitě nesmrděly. Vždyť si na to USA jako jediné z válčících zemí vákou vydělaly. Tak proč by smrděly?

  14. Svatopluk Beran říká:

    Všiml jste si prosím, že Stalin na rozdíl od Hitlera
    dodržel smlouvy o přátelství a neútočení i v případě Japonska.
    A nechal armádu USA dobývat ostrovy v Tichomoří až po Okinavu.

    A já jsem si do teď myslel, že válku otočili Rusové až tím, že přestali zachraňovat (jak vy uvádíte) američany v Tichomoří a na Okinavě a stáhly síly z hranic s Japonskem ke Stalingradu. Nebo se snad domníváte, že by měli Rusové namísto osvobozování své země zachraňovat v Tichomoří a Indočíně americký, britský a holandský ….. hospodářský systém? To se mi zdá trochu hloupé a jak říkám, neudělaly to ani samotné Spojené Státy, dokud Spojeným Státům sám Hitler válku nevyhlásil po japonském napadení Perl Harbru v domění, že za to Japonsko pomůže Hitlerovi a vyhlásí zase ono samo válku SSSR. Což se nestalo a Hitlera velice zklamalo. Vy tu válečnou logiku trochu motáte pane Gryc.

    Nic také nevím o tom, že by američané pro potřeby demokratických zemí vyhlásili válku Hitlerovi. Samozřejmě vyjma výhodného obchodování se všemi a to i s americkou pobočkou IB Farben která, do své banky ve Spojených Státech přímala poměrné zisky z výroby Cyklonu B. Což znamenalo, že tato americká pobočka I B Farben plus americká banka měly finanční profit z každého zplynovaného Žida či příslušníka jakéhokoliv jiného národa usmrceného v koncentračních táborech Německa, tímto v Německu vyrobeným Cyklonem B.

  15. Zdeněk Gryc říká:

    „Vy tu válečnou logiku trochu motáte pane Gryc.“
    Na rozdíl od Vás, že ?
    A už to jinak asi nebude…
    ————————————————————————–
    Generál Patton si chtěl ponechat historické kopí

    Generál Eisenhower mu v tom zabránil.

    Generál Patton chtěl osvobodit Prahu.

    Generál Eisenhower mu v tom zabránil.

    Socha „děkujeme ti Ameriko“

    nemusela stát v Plzni, ale v Praze,
    kde stojí socha Churchilla a TGM,

    který se v roce 1918 vrátil z USA do Svobodné vlasti.

    Generál Patton chtěl osvobodit Prahu.
    Generál Eisenhower mu v tom zabránil,

    což mělo za následek veké ztráty na životech
    hrdinů pražského povstání,
    o architektuře Starroměstské radnice nemluvě.

    A životech sovětských vojáků, kteří po velkých ztrátách
    Prahu osvobodili … nebo ?

    NKVD hned po osvobození odvleklo
    “ JEDNOHO Z PRVNÍCH“
    jak je pojmenoval Bystrov.
    „otce manželky prof. Iva Baueršími.

    Daleko to nebylo. Jeden z vězňů, který se po létech z Gulagu vrátil vyhledal Baueršímovi.
    Sdělil, že jeho kolega dlouho netrpěl. Zemřel brzo v přeplněném kostele,kde byli uvězněni.
    Profesor Ivo Baueršíma, po emigraci vedoucí katedry astronomie
    na universitě v Bernu, dostal od američanů vysoké uznání
    za práci na GPS a kterém se podílel vysokou měrou.
    ————————————————————————————-
    Pro story naší republiky,

    která aktuálně vzpomíná na Únor 1948

    je velkou chybou,že bouřlivák generál Patton
    poslechl nadřízeného generála Eisenhowera.

  16. Zdeněk Gryc říká:

    Socioložka Jiřina Šiklová – nejlepší ilustrací je KONKRÉTNÍ PŘÍBĚH

  17. jihlavák říká:

    A kdyby to tak bylo, co by to znamenalo?

    Žoldáky ve službách USA dostal dotaz diváka. Neví co říci na pravdu a nastvenému zrcadlu jejich špinavé práce:

    čas 33:25 miuliony obětí amerického šíření svobody a demokraci

    https://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-m-jilkovou/218411030520032/

  18. Zdeněk Gryc říká:

    „Žoldáky ve službách USA dostal dotaz diváka. Neví co říci na pravdu a nastvenému zrcadlu jejich špinavé práce: “
    Škoda,že divák se nezajímal jak žili bratři-okupanti na Libavě a jinde.
    Škoda,že divák se nazajímal o špínu
    a ekologicky devastované území,které v repuplice po jejich pobytu zůstalo.

    Vážený pane Jihlavák,

    víte prosím jak je těžké nešlápnout do no…h…

    nepochybně víte jako Jihlavák,
    že existoval Stavoprojekt Jihlava,

    jehož uvědomnělý ředitel byl člen KSČ od ledna 1969.
    Pochopitelně se rád zavděčil projekcí staveb areálu pro bratrská vojska na Libavě.
    sám pochopitelně nedělal nic,pouze práci přikázal někomu,
    kdo byl beze zbytku úkol splnit.

    Byl to nesnadný problém,kdy ruští velitelé kašlali na tu-zemské hygienické normy
    nejenom při návrzích na centrální kuchyni a jídelnu.

    Nicméně s ohledem na dobré vztahy
    a přátelství na Věčné časy,leč nikdy jinak,
    se to upeklo.

    Autor projektu je povinen v rámci fakturace
    provádět AD, čili autorský dozor.

    tu byl ten problém:

    NEŠLÁPNOUT DO HOVNA

    Soudruzi vojíni, spše tisíce,než stovky,
    jak to říci slušně, prostě neměli čas zajít po probuzení na
    poněkud kapacitně pod-honocené zařízení,
    které tam,ale to pouze svým významem,nikoli podobou

    mělo podobný účel jako WC,

    takže nikoli „žoldáci“, ale uvědomnělí hošové,
    zaskočili tu i tam do rozestavěných objektů.

    To víte „příroda je příroda“

    Takže pracovníci Stavoprojektu v ránci AD
    měli problém.

    Vážený pan Jihlavák,

    tušíte jaký ?

    PS. fakt, Zdeněk Gryc, to tentokrát neprojektoval.

  19. Zdeněk Gryc říká:

    Žoldáky ve službách USA dostal dotaz diváka. Neví co říci na pravdu a nastvenému zrcadlu jejich špinavé práce:
    ———————————————————————
    Napřed by měl říci “ pravdu a nastvenému zrcadlu jejich špinavé práce“

    Kde ?
    KDY a jakou? Odpadky po balíčcích dodávek UNRRA ?

    Začít od blízkého:

    Tedy se serními Čechami, kde se platilo v rámci otráveného ovzduší „popelné“.

    Ví už dneska někdo co to bylo a jak nesnadné se odtud vystěhovat ?

    Severní Moravou, Libavou a tuzemskými koloniemi okupačních táborů sovětské armády.

    Ostravou “ železnou výhní a kovárnou socializmu“,
    kde se tavila nekvalitní ruda dovezená z SSSR.

    Jáchymova a jiných zdrojů na výrobu mírové atomové bomby,
    kde otrocky pracovala elita oponentů okupanta, jako jihlavské sochy TGM Šlezinger.

    S ekologickými dopady po pobytu sovětských vojsk se česká krajina dosud nevyrovnala,
    nebo má pan Jihlavák jiný názor ?

  20. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci,

    opět kvůli vyváženosti.

    Drtivá většina národa odsoudila vpád okupačních vojsk v roce 1968. Jejich příchod byl částečně dílem kolaborantského díla čtveřice potentátů KSČ BKJK. Na rozdíl od Hitlera, kdy vojska Wehrmachtu vítalo na Váslaváku dosud nepřekonané množství lidí. Ne všichni s jásavými pocity. Ruští vojáci přišli ze země, kde naše „včera“ u nich znamenalo „zítra.“. Tedy s návyky, z dob u nás dávno minulých, kdy naši předkové chodili vykonávat potřebu na hnůj a zároveň si v něm i ohřívali nohy. Co je na obou okupacích nejvíce bolestné, je devastace morálky lidí.

    Paradoxem doby po roce 1968, je třeba existence Milovic, výspy okupačních vojsk, kam byly organizované i zájezdy. Ne proto, aby se návštěvníci mohli pobratříčkovat s Rusy, ale z prostého důvodu. Aby zde mohli nakoupit věci u nás běžně nedostupné. Zkrátka něco na způsob Slušovic a alternativa k „houbařským zájezdům“ do NDR a Polska.

    Rusové odešli a i tato zkušenost vede většinu národa k tomu, že si zkrátka nepřejí pobyt jakýchkoliv cizích vojsk na našem území. A nepomohl ani hit „Dobrýý den rradare“. Naštěstí. I když je zde bohužel spousta lidí, kteří musí zkrátka usalašeni v nějaké cizí zádeli. Ano, nesmíme zapomenout na útrapy 2. světové války a ponížení ze srpnové okupace. Ale živit si svoje bolístky literárním ztvárněním okupantova lejna někde v koutě místnosti je dle mého názoru malicherné.

    Zdraví Vladimír Havlíček

  21. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane Havlíček,

    ne-mluvme tedy o…
    mluvme o…

    Pro story naší republiky,

    která aktuálně vzpomíná na Únor 1948

    „je velkou chybou, že bouřlivák generál Patton
    poslechl nadřízeného generála Eisenhowera.“

  22. Zdeněk Gryc říká:

    1. Milý pane Havlík,
    opět kvůli vyváženosti.

    Vzpomenete prosím na nedostatkové zboží NARPASAN ?

    Po udání „obhájce jihlavského rozhlasu před okupantem“ redaktorem Jiskry M.D.
    jsem byl občas zván na STB.

    Byla /asi/ cenzurována má pošta s emigrantem Jiřím Kučerou genetologem, který vystudoval Lomonosovu universitu v Moskvě, emigrantem v Malmo.
    V dopisech jsem dost básnil o venkovských kostelíčcích ve Skóně.

    Dostalo se mi pozvánky na STB. Přijat jsem byl jako vždy oběma mými přáteli.
    Přátelsky se mi dostalo nabídky cestovní doložky do Švédska s úkolem zjistit, zda existuje možnost návratu do vlasti Dr. Jiřího Kučery a jeho ženy MuDr. Marie Nekvapilové.

    Když jsem si konečně dodal odvahy a zeptal se, tak Jiří zmlkl,
    odešel na WC a dal mi ruličku – navoněný, prolamovaný a barevný, dánský toaletní papír.
    Na každém políčku mírně lechtivý leč krásný vtip, beze slov.

    Ukaž jim ho a řekni: „na jiný bychom si už nechtěli zvykat“!

    Podle Jiřiny Šiklové je nejlepší ilustrací příběh, nejenom z WC, že?
    Jenom tak úplně nevím, jak na stránkách JL přítomní aktivisté,
    kterým podobně jako mým 2 strážným andělům nic neuniklo,
    tuto „kolaboraci“ zhodnotí.

  23. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci,

    Generál Eisenhower zřejmě viděl dál než za případný úspěch Pattona při osvobozování Prahy. Tátou svatby na našem území byla totiž Rudá armáda se vším všudy, co vítězům patří. Jinak by hrozil další konflikt, tentokráte v podobě dobývání osvobozeného území Američany, který by u nás dokonal dílo zkázy.

    Je dobře, že Patton do Prahy nedorazil, určitě by Američanům zbyly nějaké ty bombičky na likvidaci pražských fabrik, jak se stalo plzeňské Škodovce. To, že s v ní nakonec objevil Žukov, nepřineslo nijak velké škody, protože se orloj zkrátka nedal naložit.

    Bohulibost počínání představitelů UNRRA celkem trefně zobrazuje film „Velká sázka o malé pivo“, kde si americký emisar UNRRY zakoupil hrad Karlštejn. Ne, to nebyl lupič, koupi si poctivě zaplatil. Že naletěl podvodníkům, potvrzuje přísloví: „Chceš mnoho, nedostaneš nic.“.

    Jinak pro Vaše info. Po výročí Vítězného února by, nebýt Vás, neštěkl ani pes. Tak jako i v jiných případech, jinak ale bohužel, třeba kulaté výročí napadení naší republiky Hitlerem. Dokonce se vyskytly i názory, že by se Rusové měli Němcům omluvit za újmu, kterou jim ve válce způsobili.

    Shrnuto, existují historická fakta, která se týkají naší země. A pokud se někdo, třeba i Vy šťárá v drobnostech, které výsledky nikterak podstatně neovlivnily, se snahou o navození jakéhosi prozření, nejen málokoho přesvědčí o své pravdě, ale některé i popudí. Neboli, stavět proti důležitým událostem, které pohnuly kormidlem dějin, malicherné příběhy, dopadne podle přísloví: „Jedna vlaštovka jaro nedělá.“.

    Výročí ne-výročí, nemějte obavy. Na Hradě dnes nesedí nikdo, kdo by přijal jakékoliv podmínky, co by poškodily naši zemi.

    Zdraví Vás Vladimír Havlíček

  24. Zdeněk Gryc říká:

    Bez činnosti NKVD by KSČ v Československu nezvítězila, tvrdil Stalin
    SERIÁL 26. února 2018

    Státní převrat 1948 – III. díl – Když se Gottwald Stalinovi chlubil, jak v únorových dnech zafungovaly Lidové milice, kremelský diktátor ho umlčel:
    „Bez činnosti našich tajných služeb byste nezvítězili!“
    Přinášíme třetí část pětidílného seriálu věnovaného únorovým událostem roku 1948.
    Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/ceskoslovensko-ksc-statni-prevrat-unor-1948.A180220_103631_vojenstvi_erp

    BBC : “ dobrou noc a pevnou naději „

  25. Zdeněk Gryc říká:

    Fair play

    Výraz, který nebývá napsán azbukou.

    Zvítězit za každou cenu i zdraví svěřených plavců. Za totáče o anabolikách,
    nám přednášel. . . jak trenují děti v NDR,
    na plavekých tenérských školeních MuDr. Rauš
    z odd. tělovýchovného lékařství nemocnice u sv. Anny v Brně.

    Zajímavý film:
    Dnes20:00
    Vyhledat na Seznam.cz
    Fair Play je filmem nejen o státem organizovaném dopingu, ale především o zachování lidské důstojnosti v totalitním státě a o ceně, kterou musel zaplatit každý, kdo se tomuto systému postavil. „Hlavní postavě Anně je ve filmu 18 let, je tedy přibližně stejně stará, jako jsem byla já v roce 1983. Fair Play není samozřejmě film o mně, ale je také o mém dospívání v socialistickém Československu, o problémech, které většina lidí kolem mě řešila, i když možná v méně vypjatých situacích. Dospívající děti tehdy často zjišťovaly, že jejich rodiče přežívají v systému založeném na lži, a doufaly, že nebudou stejné. Jejich rodiče zase řešili dilema, zda být morálním vzorem pro své děti a žít ve stínu, nebo se přizpůsobit lži režimu, kolaborovat s ním, a získat tak pro své děti lepší budoucnost. Do scénáře jsem dala mnoho prožitků svých, mých vrstevníků i našich rodičů. Film je v tomto směru velmi intimní,“ říká o filmu scenáristka a režisérka Andrea Sedláčková, která sama emigrovala na sklonku léta 1989 a politický azyl získala ve Francii přesně 17. listopadu 1989. „Vždy jsem toužila napsat a natočit film o boji za ‚malou lidskou svobodu‘ v komunistické diktatuře,“ říká režisérka Andrea Sedláčková. „Před několika lety se na veřejnosti poprvé objevily tajné materiály ministerstva vnitra o státem organizovaném dopingu československých sportovců pomocí anabolických steroidů. Programu zahájeného v roce 1983 se zúčastnilo mnoho olympioniků. To bylo obrovské téma,“ dodává Sedláčková, která se nechala inspirovat dobovými materiály a snažila se proniknout do světa československé atletiky počátku osmdesátých let. Spolu s producenty věnovala přípravám filmu několik let. Archivy odkryly tehdejší příšerné praktiky a metody, kdy stát vědomě ničil zdraví špičkových sportovců. Ti, kteří se odmítli této „specializované péče“ účastnit, se navždy vzdali možnosti reprezentovat svoji zemi a fakticky svoji sportovní kariéru odsoudili ke konci. „Při psaní scénáře jsem dané téma konzultovala s mnoha odborníky. Scénář je vzdáleně inspirován skutečnými událostmi,“ říká režisérka.

  26. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci,

    ano, film je velmi působivý. „Scénář je vzdáleně inspirován skutečnými událostmi,“ říká režisérka“. Podobné případy se opravdu staly a jsou jednou z charakteristik státem řízeného dění u nás. Být lepší na poli sportovním za cenu minimálních investic, naplňovalo jedno z hesel tehdejší vládnoucí garnitury: „Dohnat a předehnat“. V tom jsme ovšem nebyli vlajkovou lodí socialistického tábora. Nicméně, výrazné úspěchy našich sportovců na mezinárodním poli nelze zpochybňovat pouze poukazem na jejich dopování bobulemi. Co by tomu řekli Zátopek či Kratochvílová? Vy sám dobře víte, a to je z filmu rovněž patrné, že prvořadým základem úspěchu byl tvrdý trénink, odříkání a osobní disciplína.

  27. Berka říká:

    Není to Havlík, ale Havlíček a nebyl to NARPASAN, ale HARMASAN (Harmanecké papierne, n.p.)

    Kromě klasické popletenosti mě ale opět hlavně fascinuje to architektovo „jánicmuzikanství“.

    „…existoval Stavoprojekt Jihlava, jehož uvědomnělý ředitel byl člen KSČ od ledna 1969. Pochopitelně se rád zavděčil projekcí staveb areálu pro bratrská vojska na Libavě…“

    že v tom Stavoprojektu existoval také další kolaborant, který se rád zavděčil projekcí sekretariátů KSČ, to už ve své skromnosti nenapíše.

    Jak si někdo proboha může tak strašně nevidět do huby ?

    „…přátelsky se mi dostalo nabídky cestovní doložky do Švédska s úkolem zjistit, zda existuje možnost návratu do vlasti Dr. Jiřího Kučery a jeho ženy MuDr. Marie Nekvapilové.“

    Pokud architekt do toho Švédska skutečně jel, tak to znamená že oné přátelské nabídky využil a po návratu také ochotně poreferoval…

    A tenhle morální mrzáček se diví, že si ho někdo dovolí nazývat kolaborantem :-)

  28. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane Havlíček,

    Za totáče nešlo jenom o sport, už Hitler se snažil presentovat totalitu sportem.

    Dnes je 25. Února, dovolím si v této souvislosti přejít na blog:
    HÝKNOUT na oslavu Února 1948.

  29. Zdeněk Gryc říká:

    PRÁVĚ DNES

    převzato:

    Dnes si připomínáme 50. výročí upálení Jan Zajíce na protest proti sovětské okupaci.
    Zajícův bratr Jaroslav v rozhovoru pro Seznam promluvil o tom,
    jak se rodina poprala se smutkem i komunistickými represemi.

    „Byl to protest proti čirému zlu,“

    říká o činu svého bratra.
    Ani půlstoletí nezahojilo všechny rány.
    Jaroslav Zajíc se do konce svých dnů neztotožní se smrtí bratra Jana.

    Upálil se 25. února 1969

    na protest proti sovětské okupaci a komunistickému režimu
    a po Janu Palachovi se stal Pochodní č. 2.

    „Já jsem se s touto formou protestu nikdy nesmířil a do konce svých dní nesmířím.

    Skutečnost je ale taková, že se vždycky v národě objeví lidé, kteří tuto úlohu sehrají.
    Když se podíváte třeba na parašutisty Kubiše s Gabčíkem, vidím tam jisté paralely,”
    zamýšlí se Jaroslav nad Janovým činem.
    I po půlstoletí se mu hovoří těžko.

    „Byl to protest proti čirému zlu.

    Tito kluci zvolili extrémní formu protestu, protože doufali, že to lid vyburcuje,”
    dodává Jaroslav.Podle něj se jen hrstka odvážných dokáže odhodlat k něčemu,
    co se stane spouštěčem společenských změn.
    „Většina lidí se bojí, jen pár vystoupí z řady a dokážou ostatní strhnout.

    Paradoxně až po dvaceti letech v Palachově týdnu a
    v jiné generaci jejich čin Palacha a Jendy zafungoval.
    Je to možná jistá zákonitost.
    Lidé se tehdy nechali několikrát zmlátit.
    Přišli znovu a znovu.
    A nakonec společnost přiměli k velké reakci,”
    vrací se k počátkům sametové revoluce,

    která v roce 1989 skoncovala s komunistickým režimem.

    Jaroslav Zajíc v rozhovoru mluví o útlaku rodiny i o poznání zlých lidí a opravdových přátel.

  30. Zdeněk Gryc říká:

    PRÁVĚ DNES

    Lidé se rozloučili s kameramanem Stanislavem Milotou
    Ve velké obřadní síni strašnického krematoria se v pondělí lidé naposledy rozloučili s kameramanem a signatářem Charty 77 Stanislavem Milotou, který zemřel před týdnem ve věku 85 let.
    Dorazila i Milotova manželka Vlasta Chramostová.

    Dnes 13:59 – Praha
    ČTK
    Před zahájením pietní akce se před budovou krematoria sešly postupně desítky lidí,
    mezi nimi Milotovi přátelé.
    Přišel třeba kameraman Jaroslav Brabec,
    ale také polistopadový ministr vnitra a později senátor Jan Ruml.
    Rozloučení trvalo asi 40 minut, smuteční řeč pronesl Brabec,
    Chramostová na závěr všem přítomným poděkovala.

    Dvaadevadesátiletá herečka se s manželem rozloučila kyticí 57 růží, které symbolizovaly počet let jejich společného života. „Za 57 let 57 růží, Ferdovi V. CH.,” bylo na stuze smuteční kytice.

    Na poslední rozloučení se Stanislavem Milotou přišel i bývalý ministr vnitra a senátor Jan Ruml.

    Naposledy se rozloučit se Stanislavem Milotou přišla i herečka Jiřina Bohdalová

    Milota, který natočil například Spalovače mrtvol, podlehl 18. února těžkému zápalu plic.
    Jako samostatný kameraman debutoval v roce 1963 díky Janu Procházkovi,
    podle jehož scénáře natočil Ivo Novák psychologické drama Na laně.
    Několik krátkých filmů Milota natočil s režisérem Vladimírem Sísem,
    s režisérem Jánem Roháčem udělal v roce 1965 Recitál Jiří Suchý – Jiří Šlitr.
    Jeho posledním celovečerním filmem byl oceňovaný Spalovač mrtvol, ve kterém hrála i jeho žena.

    Se Stanislavem Milotou se rozloučila i socioložka a chartistka Jiřina Šiklová
    Na snímku je i Jan Rychetský

    V roce 1968 Milota při příjezdu okupačních vojsk Varšavské smlouvy natočil v Praze množství dokumentárních záběrů,
    v lednu 1969 dokumentoval pohřeb Jana Palacha.
    Za normalizace byl propuštěn z barrandovského studia a nemohl dále točit.
    Se svou ženou, které tehdy režim také znemožňoval společenské angažmá, organizoval bytové divadlo. Stal se signatářem Charty 77.
    Kvůli potížím se zrakem se po roce 1989 k práci kameramana nevrátil,
    ale z materiálů, které natočil na konci 60. let, mělo premiéru ještě několik filmů.
    Před třemi lety dostal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

  31. Zdeněk Gryc říká:

    Berka říká:
    Pondělí, 25. 2. 2019 v 10:02

    1. „…přátelsky se mi dostalo nabídky cestovní doložky do Švédska s úkolem zjistit, zda existuje možnost návratu do vlasti Dr. Jiřího Kučery a jeho ženy MuDr. Marie Nekvapilové.“
    Pokud architekt do toho Švédska skutečně jel, tak to znamená že oné přátelské nabídky využil a po návratu také ochotně poreferoval…

    Kolikrát byl Berka „přátelsky“ pozván na STB ?
    Jakou službu jim poskytl ?
    Nebo patřil k těm hrdinům, kteří pozvánku odmítli ?

    Je pozoruhodné jak aktivisté „7 statečných“ soudruha Foldyny,
    všechno pečlivě cenzurují a komentují.
    ——————————————————
    Asi podobně jako redaktor Milan Dvořák,
    když hájil v roce 1968 Jihlavský rozhlas,
    a pak udal své kolaboranty, včetně autora blogu.
    Jistě jsou pamětníci toho, jak rozhlas opakovaně žádal jihlavské občany,
    aby volali do rozhlasu zprávy o pohybu vojsk,
    zejména vozidel a tanků pod Pístovem s děly namířenými na Jihlavu.
    /dosti nekvalitní snímky, které rozmístění tanků dokumentují jsou v jihlavském archivu/.

    S Dvořákem jsme se dobře znali,
    docela, stejně jako naše telefonistky, se bavil mým brněnským přízvukem.
    Najdete to v jeho článku:

    „Obchodní středisko do finiše“
    v Jiskře 15. 6. 1966, který začíná takto:

    Inženýr architekt Zdeněk Gryc,
    z ateliéru inž. Arch. Řídkého jihlavského Stavoprojektu je projektantem akce,
    která dá konečnou tvář sídlišti II. U nádraží v Jihlavě.
    Projektantem, obchodního střediska, které bude svým způsobem unikátem
    je to „Brňák a kabrňák“. . .

    Článek redaktora Jiskry Milana Dvořáka 5. června. 1966.
    „Obchodní středisko do finiše“
    ukazuje, názorně co tento akt udělal v tisku Jihlavy z
    „Brňák a kabrňák“

    PŘED
    a PO
    VSTUPU BRATRSKÝC VOJSK V ROCE 1968 . . .

    Článek redaktora Jiskry Milana Dvořáka 25. února 1975:

    „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.
    A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké,
    ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění.“

    Citát je převzat z textu článku který vyšel :

    25. února 1975 v Jiskře, orgán OV KSČ, nositel řádu práce, číslo 16. za 50 haléřů.
    Za těchto pouhých padesát haléřů byli na první straně Jiskry občané jihlavského okresu obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou.

    Pod fotografií je nápis:
    PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil.

    PROČ MUSENÍ:

    „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.“

    DOSTA TEČNĚ NE-KOLABOROVALI ?

    „Historii píše život
    a je na nás, abychom naši dělnickou,
    pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali.
    Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad.
    Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána.
    Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města.
    Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun
    i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn.

    Nestane se tak a je to moudré.

    Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě.

    Všimněte si však,
    že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem.
    Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky.

    My
    bychom teď měli pamatovat na to,
    aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce,
    jako symbol mládí obyvatel sídliště,
    jež by také byla doplňkem stojících a připravovaných sportovišť.
    ———————————————————-
    Článek z února 1975 zaujal natolik redaktora Jihlavských listů, že napsal článek:

    „Min uže nět“
    A také už zřejmě nikdy nedojde k realizaci „avantgardní“ myšlenky, jejíž autor – někdejší redaktor jihlavské Jiskry Milan Dvořák – by nejraději osadil pamětními tabulkami všechny domy s podobnými nápisy v azbuce, jimiž sovětští vojáci v prvních dnech po válce označovali, že byl „kvartal prověren“
    Trápila ho otázka, jaký že to vůbec máme vztah k „pokrokovým tradicím“, když sdělení gardového poručíka Rvalova „Kvartal prověren – min nět“ není zvěčněno pro příští generace podobnou pamětní tabulkou jako třeba to, že „V tomto domě bydlil v roce 1830-31 Karel Havlíček Borovský

    . . . „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré.
    Projektant tu dbal pozorně památky, možná i umělecké. My bychom měli pamatovat na to, aby na ono prázdné místo (kam chtěl projektant sochu znovu umístit) vyplnila soch třeba sportovce“…

    „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

    Ještě štěstí, že v historii žádný plod přisluhování tomu, co momentální představuje dobré bydlo, v porovnání se skutečnými hodnotami neobstojí a že nás nic nenutí učit „naše inženýry – architekty myslet a tvořit především ideově, v úctě ke komunistické straně“
    Josef Jelínek
    Jihlavské listy 28. 6. 94

  32. Zdeněk Gryc říká:

    PRÁVĚ DNES

    je 25. února, kdy vyšel v Jiskře
    článek redaktora Milana Dvořáka.

    Važme si toho,
    co nastalo po sametové revoluci,
    co můžeme 25. února 2019 napsat!

    Mysleme na rok 1968 a

    PRÁVĚ DNES
    na Krym a Ukrajinu

  33. Berka říká:

    Tak jsem se trochu ztratil… Byl teda architekt v tom Švédsku, nebo nebyl ?

  34. Zdeněk Gryc říká:

    1. Berka říká:
    Pondělí, 25. 2. 2019 v 20:48
    Tak jsem se trochu ztratil… Byl teda architekt v tom Švédsku, nebo nebyl ?

    Byl,

    ale dánský toaletní papír odeslaný Jiřím Kučerou na STB Jihlava, nepředal.

    William Shakespeare citát – „Být či nebýt, to je oč tu…
    https://citaty.net/…shakespeare-byt-ci-nebyt-to-je-oc-tu-bezi
    Být či nebýt, to je oč tu běží. – William Shakespeare

    Včera jsme viděli film Fair Play

    Ukázku techniku jak získat podpis o spolupráci s STB.

    a/ Byl Berka v situaci, kdy po něm STB chtěla vázací akt o spolupráci, donašeče na kolegy v práci?

    / jako odpustek STB po udání donašeče Milana Dvořáka./

    b/ byl Berka v situaci, kdy neakceptoval nabídku na vstup do KSČ ?

    Od sekretářky ředitele, předjednaná na výboru ZV KSČ.

    Slečna Jarka Mafková i kádrová referentka ve Stavoprojektu, která nám vydávala s úsměvem naše kádrové materiály paní Trvrzová, jsou šarmantní dámy, které si vše dobře pamatují,
    zachovaly si hrdou páteř členky KSČ a zmínkám na dané téma se i s ZG nevyhýbají.

    Panu Berkovi doporučuji nezaváhat a osobně se vyptat.
    V případě problémů zprostředkuji, e-mail na sekretářku Mafkovou,
    původně zaměstnanou na OV KSČ za časů ved. taj. Marka je k dispozici.

    PS. V případných komentářích raději nepoužívejte různá jména a šmajlíky,
    jak zhusta zde zvykem. Svědčí to také o něčem, že?

    Svatopluk Beran říká:
    Sobota, 23. 2. 2019 v 7:22
    Že z té krabice ale smrdí ekskrement už z rádia a telvize díky našim ,,DEMOKRATICKY NEZÁVISLÝM MEDIÍM,, cítit není.
    /šmajlík 1x/

    1. Dvořák říká:
    Středa, 20. 2. 2019 v 17:30
    /šmajlík 3x/

  35. Zdeněk Gryc říká:

    omluva – šmajlíky nějak nejdou s komentářem kopírovat,
    ale na blogu barevně k nahlédnutí.

  36. Berka říká:

    Kdyby architekt nebyl sklerotik, nebo spíše nechtěl být sklerotik, našel by si zpětně, co tu kdysi Berka (je zjevně marné někomu kdo je natvrdlý pořád dokola opakovat, jaké je moje skutečné jméno) psal. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let chtěl jet s přáteli na radioamatérský conquest do Španělska. Pozvali si ho do Jihlavy na odbor StB, kde si s ním dva pánové (možná právě ti Zdeňkovi přátelé) celkem příjemně povídali s tím, že výjezd samozřejmě není problém, pokud milý Berka bude po návratu referovat o ostatních účastnících a o tom, s kým a co mluvili na míste samém. Berka to (nijak statečně, ale prostě jednoznančně) odmítl a s tím se po chvilce rozloučili. Berka samozřejmě nikam nejel. Nicméně žádný jiný postih to pro něj překvapivě nemělo. V zaměstnání se to možná ani nedozvěděli, nikdo Berku nebil, nikdo mu nevyhrožoval, nikdo nepřekážel jeho dětem ve vzdělání.

    Ještě nějaký dotaz, milý informátore ? Ale rychle prosím, dělá se mi z vás čím dál víc tak nějak špatně od žaludku.

  37. Zdeněk Gryc říká:

    PS.
    BYL pan Berka předvoláván, nebo alespoň jednou předvolán na STB Jihlava?
    ————————————————————————————–
    Soudruzi akceptovali moji pracovní dobu.

    U bratra naší sousedky z paneláku, číšníka z Grandu tomu bylo naopak.
    Ten tam seděl předem i potom.

  38. Zdeněk Gryc říká:

    1. Berka samozřejmě nikam nejel. Nicméně žádný jiný postih to pro něj překvapivě nemělo. V zaměstnání se to možná ani nedozvěděli, nikdo Berku nebil, nikdo mu nevyhrožoval, nikdo nepřekážel jeho dětem ve vzdělání.
    Ještě nějaký dotaz, milý informátore ? Ale rychle prosím, dělá se mi z vás čím dál víc tak nějak špatně od žaludku.
    ————————————————————
    Milý pane Berka,

    Tak to se mnou bylo horší,
    Chodil jsem po soudech, zastupovala mne JuDr. Kremláčková.
    A později JuDr. Zmátlová, šarmantní dáma, která by Vám to profesiálně vysvětlila.

    Závěrečný protokol podepsal po policejních výsleších svědků,
    aktuálně právě v JL zmiňovaný Judr. Salichov

    Budu se snažit…
    Chtěl bych opravdu, ale opravdu zabránit
    aby se Vám neudělalo opět zle,
    jako ve středu 22. 8. 2018 v 0:39
    —————————————————–
    22. Berka říká:
    Středa, 22. 8. 2018 v 0:39
    Dneska si herr Gryc zas užil kopírovací onanie, co ?
    Je tady docela zajímavá paralela – stejně jako si estébák dovolí řečnit o výročí okupace před českým rozhlasem, tak si to se stejnou chutí dovolí tady i budovatelský kolaborant z Jihlavy. Měli byste oba zalézt někam pod zem a vůbec se neodvažovat vystrkovat svoje narudlé a narychlo přebarvené rypáky. Teď v těch vedrech totiž máslo na hlavě strašně rychle taje…
    Masturbuj raději nad svejma zažloutlejma plánama ulice Antonína Zápotockého, za kterou jsi dostal a vděčně přijal čestné uznání plus prémie – a nebo možná nad legendárním výtiskem Jiskry ze dne 25.2.1975, kterou jsi tady dneska v té euforii úplně zapomněl vytáhnout, ty scvrklej pytlíčku smrdutý kolaborantský žluče…
    Omlouvám se ostatním za svůj půlnoční výlev, ale tyhle normalizační krysy, díky nimž se ty sračky táhly dalších dvacet let a který se vůbec opovažujou mluvit o nějakém pražském jaru, který přitom právě oni bez mrknutí oka spláchli do hajzlu, mi zvlášť dneska prostě nějak pijou krev.
    Karel Bernard, Královský vršek – Jihlava, ty anonymobijče.
    ———————————————-

    ale abych pokračoval…
    Byla by to dlouhá beletrie popisovat zájezd SA do galerie v Amsterodamu.

    Leč při návratu jsme vyplnili celní prohlášení.
    Celník je sebral a pravil:
    Za půl hodiny přijdu znovu.
    Po půl hodině přišel a pravil, ještě půl hodiny počkám a dodal:

    „Doufám, že víte, že smlčení bude mít přímý a nekompromisní dopad na vaše zaměstnání.“

    Po chvíli řidič omdlel. Kolegové říkali, máš ženu doktorku, dělej s tím něco.
    Tak jsem šel do celnice pro sklenici vody s jakým pohrdáním ji dali, to chtělo vidět.
    Trochu to sice pomohlo, ale řidič po zkolabování nebyl schopen.

    Pár hodin v noci jsme čekali, než přijel z Karlových Var náhradní.

    Co bylo na celnici při vjezdu do Německa je jiná podobně zajímavá kapitola.

    Co bylo na celnici při odjezdu vodáků Modeta Jihlava je také jiná kapitola.

    Co bylo na STB před odjezdem plaveckého oddílu do Steyru a školení,
    na koho a co dát pozor také.

    Je fakt, že pan Berka zůstal doma.

    Spoluzbabělci Olda Háj a Ervín Fririch ve Steyru závodili.

    Vidět tamní i školní hliníkové basény, to tedy byl zážitek.
    Po létech jsem dostal čestné uznání Třebíče, za plavecký areál,
    Na Polance s hliníkovým basénem, který jsem tam za 27mil.vyprojektoval.

    Bude půlnoc památného Února 1948.

    Vím, že Vám psaní po půlnoci nedělá potíže a Vaše aktivistická štafeta Dvořáků, Venců, XXXXX a dalších, se může střídat, ale mne dnes už omluvte.
    Na další případné povídání bych Vás raději pozval ke stolečku v recepci JL.
    PS. Prosím o laskavé omluvení případných gramatických chyb, či jmen.
    Pokud na ně poukážete, ochotně se omluvím.

  39. Zdeněk Gryc říká:

    (je zjevně marné někomu kdo je natvrdlý pořád dokola opakovat, jaké je moje skutečné jméno)

    Zdeněk Gryc,
    tedy zatím, nemá větší problém, si své jméno zapamatovat

  40. Berka říká:

    Spoluzbabělci Olda Háj a Ervín Fririch ?

    Fridrich Ervín, narozen 4.01.1934, od roku 1971 evidován jako důvěrník, svazek č. 15566, správa StB Brno
    Háj Oldřich, narozen 12.01.1932, evidován nejprve jako tajný spolupracovník (spisová značka 806006), následně jako agent – svazek č. 18060, správa StB Brno

    Proč spoluzbabělci ? Prostě chtěli jet do Steyru, tak jeli. Účel světí prostředky. Gryc chtěl do Švédska, tak jel. Stačilo jen po návratu zajít na kafíčko, že…

    Berka chtěl do Španělska, ale přece jenom zas až tak moc ne. To z něj rozhodně nedělá žádného hrdinu – hrdinství totiž k tomu potřeba nebylo. Ale taky to – aspoň doufám – z něho nedělá šedou kolaborantskou svini, kvůli kterým to tady tak dlouho mohlo fungovat.

  41. Dvořák říká:

    On tam byl ještě nějaký dlouhodobější závazek za tu úžasnou výměnu PTP VŠ.

  42. Svatopluk Beran říká:

    ZMĚNY K LEPŠÍMU V SLABŠÍCH STÁTECH SVĚTA ANO, ALE NE POD TAKTOVKOU NEJVĚTŠÍ DNEŠNÍ VRAŽDÍCÍ EKONOMICY Z USA. NEJDE JEN OSVOBODU ORÁLNÍ, ALE PŘEDEVŠÍM EKONOMICKOU. ORÁLNÍ SVOBODA, TAK JAK TO V POSLEDNÍCH DESETILETÍCH VIDÍME Z HLEDISKA USA, JE JEN O JEŠTĚ VĚTŠÍM VRAŽDĚNÍ A DESTABILIZACI SVĚTA.

    Pracoval sem v Lybii 4 roky. Kadáfí diktátor, ale země z největšími sociálním zabezpečením v celé Africe. Lybie se 3 – 4 miliony obycvatel zaměstnával 3 miliony cizinců, převážně z Afriky a zemí Blízkého a Středního východu. Co je tam dnes po americké bezletové zoně. Vydrancované zbraně z vojenských skladů napomohly IS rozjet válku a opanovat na nějaký čas Sýrii a Irák. Pak už, jak ukazuje ruský vlak s ukořisťěnými zbraněmi, výzbroj převážně americká a evropská.

    A Lybie dnes po americké bezletové zoně? Čeká to samé Venezuelu ležící na mnohem větším ropném ložisku než Lybie, prakticky za humny USA, po americkém humanitárním zákroku? Dobře si všichni pamatujem, jak to stále vypadá na Ukrajině po dotaci 5 miliard dolarů od vlády USA ukrajinským bandderovcům, kteří se pomocí tajně vycvičených polovojenských organizací vložili do legálních a oprávněných protestů ukrajinského lidu, proti ukrajinským oligarchům.

    Květiny a vzájemné poplácávání se po zádech v klimatizované bublině summitu v poušti. Evropští politikové, kteří všichni bojují s tlakem populismu ve svých zemích, vyvolaným migrační krizí. Tahle vrcholná schůzka byla předevšíḿ o jednom tématu.

    Donald Tusk, prezident Rady Evropy: „Chci potvrdit, a pochválit všechny tady, kteří sdílejí břemeno přesunů populace, pomáhají uprchlíkům a včasně zasahují proti pašování lidí.“

    Jednoduše řečeno, Evropská unie platí severoafrickým zemím, především Libyi, zemi v chaosu bez fungující vlády, aby chytala migranty ve Středozemním moři a věznila je.

    V minulosti topící se uprchlíky ve Středozemí zachraňovaly lodě nevládních organizací, a odvážely je do Evropy. Kde byli vítáni, než se tamější politické klima změnilo. Populistická vláda v Itálii odmítá dovolit těmto záchranným lodím, aby přistávaly u italských břehů. Novou politickou strategií je financovat libyjské pobřežní stráže, aby uprchlíky a migranty vylovily z moře a odvezly je zpět do Libye

    https://blisty.cz/art/94634-mili-cesi-vase-vlada-financuje-200-miliony-kc-brutalni-muceni-lidi-nesete-za-to-odpovednost.html

  43. Zdeněk Gryc říká:

    Co v Libii ? když. . .

    „Náš vnitřní život se svou kvalitou podobá katastrofě“

    1. Dvořák říká:
    Středa, 13. 3. 2019 v 10:47
    Možná se budu opakovat…
    …….. Umřít v osmdesáti není tragédie,ale slušnost. ………… Jiří Sovák

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.