Blog Jihlavských listů

Jan Schwarz
54- Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná, jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu, poslední kniha, kterou jsem napsal - Tajemné dveře do domu Bible, (nakl. Alfa 2010)

Opilý

Jan Schwarz | Pátek, 22. 2. 2019 v 8:03

Potkat večer po uzavírací hodině před hostincem souseda a odpovědět mu na pozdrav znamená dobrovolně si vyslechnout přednášku na libovolné téma, konzultované do této chvíle u výčepu. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Alkohol je největší nepřítel lidstva, jenže, pastore, nekázal jste v neděli ve sboru, že máme milovat i své nepřátele? – zeptal se mě soused opřený o dveře do lokálu. Kývl jsem hlavou a pokusil se odejít, ale přednáška z katedry schodiště místní restaurace mi byla souzena osudem. – Užíváme si dneska svobody demokracie, doktoři, podnikatelé i dělníci sedí u jednoho stolu, pijí pivo z jednoho sudu, ovšem končí to jako vždy, vážený doktore vědy duchovní, tady jsem si tu nespravedlnost světa sepsal a seřadil podle abecedy, takže poslyšte – po chvíli marného snažení se mu podařilo vyjmout z obálky čerstvý zápis a zvedl prst k hvězdné obloze.

Zatímco akademický malíř je pod obraz, anesteziolog skončí v bezvědomí, básník je v limbu, boxer ztřískaný, dermatolog je kožený. Dopravák má špičku, dřevorubec je zrubaný, elektrikář nadrátovaný, entomolog je na mol, ovšem hudebník na moll, funebrák je tuhý a chmelař jako žok.

Kanonýr je jako dělo, karbaník se zkároval, klempíř je na šrot, avšak pastor je jako slovo boží, kominík se zase zčadil a kamarád kovář je zbušený, nad nimi se kymácí kuchař na kaši, květinářka se jen trochu nakropila, ovšem kynolog je zas jak doga, lakýrník se zlakoval, letec je jako bomba, loutkoherec je zpumprlíkovaný, malíř pokojů zmalovaný, metař nametený, meteorolog na mraky, myslivec piclý, ocelář zkalený, ortopéd polámaný, pedagog vyškolený.

Písmomalíř zlinkovaný, pištec zhvízdaný, pneu-servisman je gumový, poslanec odhlasovaný, pumpař na totál. Pyrotechnik je jako puma, řezník jako prase, řidič se zřídil, sedlák ji má jako vidle a selka je na motyku, sklenář má okno, sládek je nachmelený, soudce jak zákon káže, švadlena je na hadry, tramvaják se vykolejil, truhlář je jak prkno, uklízečka na prach, veterinář jako zvíře.

Vyhýbkář zas namazaný, zahradník je zlitý, zoolog má opici, zootechnik skončil jako dobytek, zpěvák se zhulákal a zákazník má nakoupíno … kam utíkáte, pastore?

No, přece psát fejeton, přátelé nápojů, které mění mravy i mudrce.

 

2 komentářů k článku “Opilý”

  1. Dvořák říká:

    No jo,nad chlastem ještě nikdo nevyhrál,jen slováci prý remizovali. Ale je třeba s ním bojovat,mňam.

  2. Svatopluk Beran říká:

    Alkohol jako takový, je prý součástí kulturního dědictví lidstva.

    Někde jsem si přečetl, myslím že to bylo v National Geografic, že zkvašené plody v nichž evropští neandrtálci, či později moderní člověk přivšivší z Afriky, byly vlastně součástí vzniku lidských kultur a to přes ,,alkoholové záchvaty,, šamanů. I za dnešní trojrozměrné vidění každého z nás toho, co vidíme na každém obraze, prý může akohol a omamné látky užívané našimi pra, pra, pra……předky. Jsou dodnes lidské kmeny které uloví zvěř, ale když ji uvidí namalovanou na obraze nebo uvidí její fotografii, tak nejsou schopy rozpoznat, že je to to samé zvíře, které právě zabili.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.