Blog Jihlavských listů

Archív: Únor 2019

Náš vnitřní život se svou kvalitou podobá katastrofě

Ján Lauko | Čtvrtek, 28. 2. 2019 v 19:45

Existují věci nesmírně důležité, jejichž dosah podceňujeme. Věci, kterým nepřikládáme velký význam, avšak ve skutečnosti právě oni zásadním způsobem ovlivňují celý náš život. Nevědět o nich, nepřikládat jim význam a podceňovat je pak musí mít nevyhnutelně katastrofální dopad na celé naše bytí.

No a jednou z takovýchto věcí je také náš vlastní, osobní vnitřní život, zahrnující naše cítění a myšlení. Abychom byli schopni pochopit, o čem konkrétně je řeč, uveďme si názorný příklad:

Představme si člověka, který si koupil byt. Nový byt nejprve celý nanovo vymaluje a pak si do něj velmi uvážlivě a pečlivě vybírá každý kus nábytku, aby ho měl co nejútulnější a aby se v něm co nejlépe cítil.

Představme si ale jiného člověka, který si také pořídí byt, ale dále už jedná úplně jinak, než by bylo normální a správné. Jde totiž na smetiště, kde se probírá a postupně zaplňuje svůj byt starými, poškozenými, špinavými a zapáchajícími věcmi.

Určitě není třeba zdůrazňovat, který z těchto dvou majitelů nového bytu prožívá ve své domácnosti vyšší kvalitu života. To je nám přece okamžitě každému jasné.

Nicméně paradoxně to, co je nám v tomto konkrétním příkladu tak jasné, nám není vůbec jasné ve vztahu k našemu vlastnímu, vnitřnímu životu. V této oblasti totiž jednáme úplně stejně, jako onen člověk, který vnáší do svého bytu nejrůznější odpad.

Neboť také náš vnitřní život je možné považovat za jakýsi osobní, vnitřní „bytový“ prostor, do kterého s neuvěřitelnou lehkomyslností a naivitou dovolujeme vstupovat té největší nečistotě a tomu největšímu balastu. Své nitro totiž důvěřivě otevíráme všem, i těm nejnečistějším podnětům, přicházejícím k nám zvenčí. Ať již prostřednictvím knih, filmů, internetu, nebo mnoha jiných věcí. A tento balast, odpad a nečistota se pak stává součástí našeho vnitřního života. Součástí naší vnitřní domácnosti.

Měli bychom tedy už konečně začít vnímat také prostor našeho vnitřního života podobně, jako náš osobní bytový prostor a měli bychom naprosto stejným způsobem rozhodovat, co si do do něj vneseme a co musí navždy zůstat venku za dveřmi.

Naše nitro je totiž místo, kde má svůj počátek vše, co z nás vychází. Ať již v podobě slov, nebo v podobě činů. Všemu tomuto předchází náš citový, nebo myšlenkový impuls.

Pokud ale máme své nitro zavalené různými odpadky a špínou, jaké pak mohou být naše slova, činy a celé naše jednání? Pokud totiž máme naše nitro nečisté, nevyhnutelně to ovlivňuje kvalitu všeho toho, co z nás vychází, protože vycházet z nás může vždy pouze to, co je stejnorodé kvalitě našeho vnitřního života.

Většina lidí dneška, kteří sice žijí v útulných a hezky zařízených domácnostech vůbec netuší, že vnitřně žijí mezi špínou a odpadky, které kvalitativně velmi negativně ovlivňují jejich osobnost, jakož také absolutně všechno, co z nich vychází.

Proč nejednáme ve vztahu k „bytovému“ prostoru našeho vnitřního života stejně, jako každý normální člověk ve vztahu k vlastnímu bytu, který si do něj vědomě a důkladně vybírá pouze věci krásné a vkusné, aby se mezi nimi dobře cítil?

Člověk by proto měl do svého nitra vpouštět pouze to, co je hezké, dobré a ušlechtilé. A naopak, měl by bránit vstupu tomu, co je ošklivé, nečisté, nemravné, neušlechtilé, zvrhlé a obscénní. Takovému něčemu by neměl v žádném případě dovolit vstupovat do osobního prostoru svého vnitřního života. Měli bychom si tedy vědomě vybírat! Vědomě vpouštět do svého nitra pouze věci dobré a ušlechtilé, a nekompromisně přibouchnout dveře onoho pomyslného bytu před vším zkaženým a nečistým, co by se chtělo dostat dovnitř.

Neboť vědomým výběrem toho, co prostřednictvím nejrozličnějších vnějších podnětů vpouštíme do svého nitra můžeme ze svého vnitřního života udělat nádherně a vkusně zařízený byt, ve kterém se budeme výborně cítit. Nebo dokonce jsme z něj schopni udělat chrám!

Avšak my z něj ve své naivitě a nevědomosti děláme místo plné nejrozličnější špíny a odpadků. A naivně si myslíme, že takové něco nemá žádný zásadní vliv na kvalitu celého našeho života. Že to nemá žádný zásadní vliv na naši současnost a naši budoucnost. Na celou naši osobnost a celý náš osud.

Existuje mnoho lidí, kteří se aktivně snaží hledat východiska z bídy a problémů našeho světa. Jde o politiky, státníky, vědce, žurnalisty, nebo umělce. Jejich snahy jsou častokrát upřímné, avšak přesto nejsou schopni dát světu jasné vize a najít cestu ke skutečně lepší budoucnosti.

Tito lidé totiž nevědí, že základním předpokladem k tomu, aby jejich úsilí mohlo být úspěšné, je snaha o čistotu a ušlechtilost vlastního vnitřního života. Pokud tak totiž oni sami nečiní a podceňují to, okna bytu jejich vnitřního života jsou nevyhnutelně zanesená nečistotou, přes kterou není vůbec vidět, nebo je vidět jenom velmi matně. A proto jim ani nelze nalézt a spatřit pravou, pozitivní cestu vpřed.

Tuto pravou cestu vzestupu mohou totiž národu a společnosti ukázat pouze lidé, jejichž vnitřek je čistý! Lidé, jejichž okna bytu jejich vnitřního života jsou čisté a proto přes ně vidí jasně a daleka. Až tam, kam má lidstvo směřovat a oni jsou schopni ho tam vést. Nikdo jiný toho schopen není! Žádné jiné schopnosti a předpoklady to nezaručí!

Budoucnost a dobro lidstva jsou tedy přímo závislé od čistoty a ušlechtilosti našeho vnitřního života. Jedině v tomto a v ničem jiném se skrývá naše naše lepší, hezčí a lidsky mnohem hodnotnější budoucnost. Všechny ostatní cesty jsou jenom slepými uličkami, po kterých je sice možné určitou dobu kráčet a na kterých se nám může i nějakou dobu zdánlivě dařit, ale na jejich konci se vždy nachází neprostupná zeď v podobě nejrozličnějších krizí, recesí, konfliktů a agresí.

Náš svět si totiž myslí, že budoucnost je ve vzdělanosti a ve vědě. V učených, vzdělaných a inteligentních lidech. Toto je ale zásadní omyl! Pokud totiž vnitřek lidí nebude čistý, není možné v žádném případě zaručit, že vzdělání, kterého se jim dostalo, bude opravdu použito správně, čili ke prospěchu všech.

Znamená to tedy, že jakékoli vysoké vzdělání, jakékoliv vysoké poznatky a schopnosti budou lidmi vždy používány pouze způsobem, přesně odpovídajícím kvalitě jejich vlastního vnitřního života. Čili v současnosti způsobem ne nejčistším, nejspravedlivějším a nejmorálnějším.

Neboť každý člověk může jednat pouze tak, jak mu dovoluje stav jeho nitra. Nijak jinak! To je logická zákonitost. Skutečná realita je proto dnes žel taková, že nekvalita vnitřního života většiny lidí navzdory všem našim poznatkům, znalostem, vzdělanosti a blahobytu směřuje naši civilizaci do propasti.

Člověče, jestli chceš osobně přispět k tomu, aby se stal svět lepším místem pro život, dbej o ušlechtilost a čistou svého vlastního vnitřního života! Vpouštěj do něj pouze to, co je dobré, pěkné a ušlechtilé, a uzavírej ho před nízkým a nečistým. Vnitřně se nezaobírej žádnou nečistotou a neživ ji! Tím velmi pomůžeš sobě samému, ale i celému našemu světu.

Akce „Z“

Zdeněk Gryc | Úterý, 26. 2. 2019 v 10:06

  1. Berka říká:
    Úterý, 26. 2. 2019 v 0:34

Spoluzbabělci Olda Háj a Ervín Fririch ?

Fridrich Ervín, narozen 4.01.1934, od roku 1971 evidován jako důvěrník, svazek č. 15566, správa StB Brno
Háj Oldřich, narozen 12.01.1932, evidován nejprve jako tajný spolupracovník (spisová značka 806006), následně jako agent – svazek č. 18060, správa StB Brno

Proč spoluzbabělci ? Prostě chtěli jet do Steyru, tak jeli. Účel světí prostředky. Gryc chtěl do Švédska, tak jel. Stačilo jen po návratu zajít na kafíčko, že…

Berka chtěl do Španělska, ale přece jenom zas až tak moc ne. To z něj rozhodně nedělá žádného hrdinu – hrdinství totiž k tomu potřeba nebylo. Ale taky to – aspoň doufám – z něho nedělá šedou kolaborantskou svini, kvůli kterým to tady tak dlouho mohlo fungovat.

————————————–

Vítejte na webu Axis Masters Jihlava:

„Díky trenérům Hájovi, Fridrichovi,

později Stránskému a Ryškovi se jihlavští plavci zařadili mezi nejúspěšnější v tehdejším Československu a i v současnosti patří mezi nejúspěšnější v České republice.  Mnozí naši odchovanci se uplatnili v tehdejších vynikajících plaveckých klubech jako Dukla Praha či RH Brno, další se stali členy středisek vrcholového sportu, někteří z nás, především v dorosteneckých kategoriích, byli reprezentanty republiky.“

—————————————-

Jednoho krásného dne za totáče,  za nimi přišel na basén Zdeněk Gryc.

U podélné nasluněné stěny, nad družstvem plavců, stál  Olda Háj  s Ervínem Frídrichem.

Pozdravili ho slovy:

„Dneska by to šlo“.

Jako co?

Vysvětlili:

„jednoho krásného dne vykopeme rusáky“.

—————————————-

Pokud  je tedy pan Berka, operativně zběhlý v archivech STB,

má obdobný údaj o evidenci Zdeňka Gryce,

jako u Oldřicha Háje a Ervína Friedricha,

Bylo by ho zajímavé uvést:

Zdeněk Gryc narozen 15.05.1934.

Evidován jako:

svazek č. :

správa StB :

šedou kolaborantskou svini, kvůli kterým to tady tak dlouho mohlo fungovat“

Pak  bychom byli tři, „sviňský plavecký kolektiv“

Memoriál Oldřicha Háje má už dlouholetou tradici.

Olda mne přátelsky přijal v plaveckém oddíle v únoru 1958.

—————————————————————–

Krví podlité oči Berky,

s nenávistí k USA, Nato, Bruselu a sametové revoluci Václava Havla zasviní cokoli.

HÝKNOUT na oslavu Února 1948.

Zdeněk Gryc | Sobota, 23. 2. 2019 v 9:31

„Žádný VLASTNÍ MOZEK, jen prostě HÝKNOUT, jinak dostane osel pěkně za ušiska. V podstatě nic nového. Známe to dobře z dřívější doby, kdy se jezdilo souhlasně HÝKAT do Kremlu.“

—————————————-

Ano to máte pravdu,  viz dobový článek v Jiskře orgánu OV KSČ z 25. 2. 1975 na oslavu Února 1948:

Převzato:

Únor 1948 (též únorový puč, v komunistické terminologii a historiografii Vítězný únorči jen Únor[1]) je pojmenování komunistického státního převratu v Československu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem 1948. Po roce 1990[zdroj?] je vnímán jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě, připojení k sovětskému mocenskému bloku, počátek útlaku obyvatelstva, příčina ekonomického úpadku a obrovské emigrační vlny obyvatelstva. V době totality byl 25. únor slaven jako významný den, „Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky“, a v omezenější míře je členy Komunistické strany Čech a Moravy každoročně slaven i po roce 1990.

Redaktora JL  Jelíneka zaujalo  významné HÝKNUTÍ:

„Min uže nět“

A také už zřejmě nikdy nedojde k realizaci „avantgardní“ myšlenky, jejíž autor – někdejší redaktor jihlavské Jiskry Milan Dvořák – by nejraději osadil pamětními tabulkami všechny domy s podobnými nápisy v azbuce, jimiž sovětští vojáci v prvních dnech po válce označovali, že byl „kvartal prověren“

Trápila ho otázka, jaký že to vůbec máme vztah k „pokrokovým tradicím“, když sdělení gardového poručíka Rvalova „Kvartal prověren – min nět“ není zvěčněno pro příští generace podobnou pamětní tabulkou jako třeba to, že „V tomto domě bydlil v roce 1830-31 Karel Havlíček Borovský

. . .  „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána.  Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré.

Projektant tu dbal pozorně památky, možná i umělecké. My bychom měli pamatovat na to, aby na ono prázdné místo (kam chtěl projektant sochu znovu umístit) vyplnila soch třeba sportovce“…

„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude pozdě. Tady – i jinde.“

 

Ještě štěstí, že v historii žádný plod přisluhování tomu, co momentální představuje dobré bydlo, v porovnání se skutečnými hodnotami neobstojí a že nás nic nenutí učit „naše inženýry – architekty myslet a tvořit především ideově, v úctě ke komunistické straně“

Josef Jelínek

Jihlavské listy 28. 6. 94

————————————————-

„Žádný VLASTNÍ MOZEK, jen prostě HÝKNOUT, jinak dostane osel /Zdenda/pěkně za ušiska“

Zdendo, nechtěl bys už přestat s tím svým dětinským opruzováním?

Mně sice sloužíš jako kašpárek k obveselení, ale dovedeš si představit, kolik lidí otravuješ svým infantilním blábolením? Nebo si snad ty čihošťský zázraku představuješ, že někoho zajímá nějaký Rozehnal, Havel, Dvořák, Toufar, Podrazník, Kavalec nebo nějaký náhrobek někde u Čihoště? Když tě to baví, zajeď si k tomu náhrobku a modli se tam k svatému Utřinosovi třeba celý den, ale prosím tě, neotravuj lidi na diskuzích ! Pro mně si dělej kašpara klidně, ale proč se pořád před lidmi tak ztrapňuješ a zesměšňuješ? Jdi se už s Kulisákem, Rozehnalem a náhrobkem vycpat !

čtenář | 2016-05-12 19:24:34 | Reagovat

————————————————————-

Nejen Jiskra je zdrojem poučení, ale i v Jihlavských listech vyšlo spoustu komentářů od post-komunistických aktivistů, kteří nenávidí Václava Havla o kterých píše

PRÁVĚ DNES

Vojtěch Gibiš

dnes 07:19

Pro Polední zprávy Seznamu na článek zavzpomínal Havlův bývalý osobní tajemník Vladimír Hanzel

Byl to švindl a vytrhávání věcí ze souvislostí, vzpomíná Havlův bývalý osobní tajemník Vladimír Hanzel na článek, který vyšel přesně před třiceti lety.

Článek

Přesně před 30 lety, 23. Února 1989, věnoval deník Rudé právo půlstranu tehdejšímu disidentovi Václavu Havlovi. V článku nazvaném „Kdo je Václav Havel?” a podepsaném pouze zkratkou „red” autor píše i o údajném napojení Havlových příbuzných na nacisty či o tom, že Havlova „protistátní aktivita vzrůstá”.

„Byl to švindl a vytrhávání věcí ze souvislostí. Václava Havla zaujalo a překvapilo, kolik prostoru v Rudém právu dostal. On ho četl ve vězení,” zavzpomínal pro Polední zprávy Seznamu na onen článek Havlův bývalý osobní tajemník Vladimír Hanzel.

Rudé Právo tehdy mimo jiné dále o Havlovi psalo: „Koncem roku 1976 patřil i mezi hlavní autory prvého pamfletu `charty`, v němž 242 signatáři určili sami sebe za kontrolory plnění principů helsinského Závěrečného aktu u nás. Je také vybrán za jednoho z prvních „mluvčích“. V souvislosti s činností této nezákonné skupiny je zadržen a později i odsouzen k podmíněnému trestu za pokus o poškozování republiky v cizině. Je brzy u několika dalších podpisových akcí, u vzniku další nezákonné skupiny, jež si dala název Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, jejímž posláním je dodávat materiály pro vysílačky typu Svobodná Evropa, BBC, Hlas Ameriky apod. Přes podmíněný trest jeho protistátní aktivita neustále vzrůstá. V rozhovorech pro zahraniční novináře zkresluje československý politický a hospodářský vývoj a přímo či nepřímo napadá socialistický stát.”

Václav Havel byl v době vydání článku ve vězení za „protesty“ během Palachova týdne. O devět měsíců později, tedy 23. listopadu, vypískal dav někdejšího vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ Miroslava Štěpána. 363 dní po vydání článku – 21. února 1990 – prezidentu Václavu Havlovi tleskal ve stoje americký Kongres.

v Havel? Lži Rudého práva četl

 

 

PRÁVĚ DNES

Zdeněk Gryc | Pátek, 22. 2. 2019 v 11:49

OSvN: KLOSN: OSN: KLDR žádá o potravinovou pomoc, hladoví d41 procent dnešní obyvatelKLDR žádá o potravinovou pomoc, hladoví 41 procent

Severokorejský režim požádal mezinárodní humanitární organizace o potravinovou pomoc, jejíž nutnost vyvolala údajně nepřízeň počasí a mezinárodní sankce. Oznámil to ve čtvrtek v New Yorku mluvčí OSN Stéphane Dujarric.

KLDR žádá o humanitární pomoc, izolovanému komunistickému režimu podle OSN chybí 1,4 milionu tun potravin, hlavně rýže, pšenice, brambor a sojových bobů.

——————————————————————

Co to byla UNRRA?

 

/ v době „osvobozování“ lecčehos,  to byla lidová dobově všeobecně používaná zkratka pro to co se nejenom v Brně dělo:“Unás Rabovala Rudá Armáda“

Převzato:

Už asi jenom pamětníci vědí co to byla UNRRA. Byla to zkratka United Nations Relief and Reha- bilitation Administration. Byl to vlastně v podstatě, svého druhu první projekt humanitní mezi- národní a rozvojové pomoci,  pod hlavičkou Spojených Národů, ze dvou třetin dotovaný Amerikou a z jedné třetiny Canadou, Anglií a několika dalšími státy.
Účelem bylo zabránit hladu a epidemiím nakažlivých chorob po druhé světové válce. Dodávky masových konzerv, hemenexů a lanšmítů, rýže, sardinek, mouky, makaron, másla, léků, sušenek, cigaret, kávy, kakaa, čokolády, šatstva a bot, což bylo zjevně solí v očích komunistů, kteří se všemožně snažili tuto pomoc nějak bojkotovat a zesměšnit, ale většina obyvatelstva byla nadšena.

Už asi jenom pamětníci vědí co to byla UNRRA. Je to zkratka United Nations Relief and Rehabilitation Administration. Byl to v podstatě svého druhu první projekt mezinárodní humanitní a rozvojové pomoci pod hlavičkou Spojených Národů, ze dvou třetin dotovaný USA a z jedné třetiny Canadou, Anglií a několika dalšími státy./Mirek Toms/

  • 25. 11. 1945. byl proveden první výkop pro základy OVN (okresní veřejné nemocnice) předsedou ONV Josefem Codrem a předsedou MNV Fr. Horníkem – v 9:00 h dopoledne. Tím byla zahájena stavba hlavního pavilonu nemocnice, jejímž autorem je Profesor Rozehnal,
  • který se nám o technických a finančních souvislostech v přednáškách zmiňoval.
  • Nemocnice byla vybavena,

technologií označenou krásným grafickým nápisem:

MEDICAL USA DEPARTMENT

počínaje froté ručníky a konče penicilinem,

který se již v roce 1943 ve velkém množství dodával do armády na léčení raněných.

Konvoje USA do Murmanska ovlivnily průběh války. Je otázka kolika vojákům RA také penicilin zachránil život.

———————–

Sir Alexander Fleming lékař známý objevem baktericidních účinků lysozymu, ale hlavně získáním penicilinu z plísně Penicillium notatum.V roce 1941 se začal penicilin masově vyrábět a používat v medicíně. Zásluhu na tom mají také německý biochemik Ernst Chain a australský patolog Howard Florey, kteří objevili způsob izolace a průmyslové výroby. Všichni tři dostali za své objevy v roce 1945 Nobelovu cenuV roce 1943 se již ve velkém množství dodával do armády na léčení raněných. Za objev penicilinu dostal Fleming celou řadu cen, dne 25. října 1945 získal, společně s Floreyem a Chainem, Nobelovu cenu za medicínu

———————————————————

DAČICE. INFO :

„Na našich webových stránkách jsme před třemi lety věnovali nemocnici mimořádnou pozornost, proto nebudu v sáhodlouhých větách popisovat všechny aspekty geneze, ale zaměřím se pouze na základní charakteristiku a snad i postižení důvodů i odpovědností. Předně je nutné konstatovat, že v horizontu vnímání města Dačic a jeho občanů představuje nemocnice a její osud skutečně citlivé téma, které logicky mnohdy sklouzne do subjektivního náhledu, emotivního rozčarování či jednostranného hledání viníků. Historie nemocnice bezpochyby napomohla tomuto vztahu, neboť boj o postavení nemocnice byl téměř půlstoletý a podíl občanů na jejím postavení není zanedbatelný

(byť šla většina prostředků ze státní kasy

a z pomoci americké UNRRY po roce 1945…).

ale přistupme nyní k aktuální situaci…“

————————————————————————————-

Válka ještě ani zdaleka nebyla u konce, ale mezinárodní organizace UNRRA (United Nation Relief and Rehabilitation Administration = Správa Spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu) v červenci 1944 požádala vlády evropských národů, aby oznámily celkové odhady svých potřeb a také i možnosti pomoci při nákupu a dopravě tohoto zboží. Ještě v průběhu dalšího měsíce obdržela UNRRA odpověď v podobě prvního plánu požadavků na následující půlrok po definitivním osvobození Československa. Na podzim téhož roku byla také provedena jednání o způsobech, jakým zboží a suroviny do Československa dopravit a jak posléze řídit jeho distribuci přímo ve státu. Nutno podotknout, ČSR byl jediný stát, který zboží UNRRA přebíral již v přístavu. Ostatní státy přebíraly zboží až po jeho vstupu na své území, nebo ve svých vlastních přístavech. Dopravu zboží a rozdělování příslušným institucím měl na starost později vzniklý Dopravní a distribuční odbor Československého úřadu pro pomoc a obnovu, jehož pracovníci přejímali zásilky v námořních přístavech, a který měl zodpovědnost za celou přepravu zboží, jeho evidenci a záležitosti, které se toho přímo dotýkaly.

Východní trasa

Lodě UNRRA přivezly první zboží pro ČSR již 8.dubna 1945, a to do přístavu Constantza (Constanţa v Rumunsku na pobřeží Černého moře – přes půl roku jediný, kam byly dodávky pro ČSR zasílány), kde byly dále překládány na vlaky. V Constantzi byl dekretem předsednictva vlády z 5. dubna 1945 ustanoven pro dohled na příjmem zásilek Dr. Ivan Matúšek (poději zaměstnanec Čs. Úřadu pro hospodářskou pomoc a obnovu)

První vlak dorazil na území republiky 2. května u města Trebišov (jihovýchod Slovenska). Transport obsahoval masové konzervy, luštěniny, tuky, obnošené oděvy a obuv, léky a lékařské vybavení a 44 nákladních aut. Vše bylo složeno v místním skladišti na cukr a ve skladištích Svazu hospodářských družstev která byla narychlo vyklizena od vojáků Rudé armády. Celková kapacita všech skladů byla odhadována asi na 1 300 – 1 400 vagonů zboží. Poté co byly opraveny zničené mosty do Košic, mohlo být zboží dopravováno i do tamních skladišť. Odkud bylo vozy (jelikož však karoserie byly ještě ve skladech v Constantzi, musely být na místě provizorně vyrobeny z prken) rozváženo do nejpostiženějších oblasti Slovenska. Z důvodu nedostatku pohonných hmot však bylo nutno vyslat nákladní vozy zpět do Constantze, aby dovezly potřebné množství benzínu.

Vozy UNRRA (zdroj www.state.sd.us)

V květnu byly zajištěny prostory i v Bratislavě a také počátkem června dorazil první vlak i do slovenského hlavního města.

V prvních poválečných měsících vycházela vstříc akci UNRRA i Rudá armáda, která „velkoryse“ propůjčovala prázdné vagony, které se vracely do střední Evropy pro válečnou kořist.

Za celou dobu funkce expozitury v Constantzi bylo v přístavu vyloženo 40 lodí a zboží vypraveno do ČSR v 347 transportech o celkovém rozsahu 12 228 vagonů o váze okolo 167 812 tun.

V Černé Vodě (okres Constantza) bylo vypraveno 12 transportů na lodích proti proudu Dunaje.

Poslední transport z Constantze dorazil do ČSR 4. května 1946.

Také byly vypraveny transporty zboží ze dvou lodí ze sovětského přístavu Oděsa a z bulharského přístavu Varna, kde byla vyložena 1 loď obsahující něco málo přes 300 vagónů zboží.

Západní trasa

V říjnu 1945 byla zajištěna přeprava z Hamburku a Brém, V lednu následujícího roku i z Rotterdamu a Amsterodamu, v únoru z Benátek a Terstu. Posléze i Antverp, Aschaffenburgu, Frankfurtu n.M. a naposledy v prosinci 1946 z přístavu Rijeka (odsud byly vypravovány transporty kuchyňské soli – 30 transportů o celkovém objemu 15 341 t soli) Tím se přeprava velice zjednodušila a také se značné zkrátila doba přepravy. Z Constantze trvala cesta transportu po železnici okolo 5 dní a po Dunaji dokonce téměř 2 týdny, zatímco z Německých přístavů to byla doba takřka poloviční, což vzhledem nárokům především na železniční dopravu bylo dosti klíčové.

Do konce roku dorazily na naše území „západní cestou“ 262 vlaky, z nichž každý obsahoval asi 50 vagonů, do skladů v městech Plzeň, Cheb, Děčín, České Budějovice, Praha a Brno. V Plzni také v říjnu 1945 vzniklo sběrné středisko pro vozidla UNRRA, která byla dovezena do Le Havru a odtud pokračovala po silnicích až do ČSR. Celkem takto bylo přepraveno 3 180 vozidel z Kanady, 2 680 z Velké Británie a v pozdější době i 4 000 vozů a 5 800 vleků vyrobených ve Francii. Koncem roku 1945 také byly odstraněny překážky na toku Labe, díky tomu počátkem prosince připluly z Hamburku do Prahy první čluny se zbožím UNRRA, které tím velice ulehčily přetížené železnici. Touto cestou bylo dopravováno především zboží jako palmová jádra, fosfáty, juta, těžké stroje, rybí tuk a benzín. Celkem bylo do roku 1947 dopraveno 320 člunů, každý s nákladem srovnatelným asi s 10 vagony. Také něco přes 78 000 tun zboží UNRRA dorazilo z Rotterdamu na člunech do Aschaffenburgu a poté byly přeloženy na vlaky a dopraveny do ČSR.

Malou měrou se na dopravě podílela i letecká doprava – při 80 leteckých zásilkách bylo přepraveno 83 tun zboží. Mezi jiným i například 60 000 vajec k líhnutí od Drůbežářské a pěstební asociace Spojených států amerických.

Praha – Ruzyně 1946 (zdroj Unicef.cz)

Od ledna 1946 již proudilo každý měsíc na území ČSR ze všech směru okolo 150000 tun zboží, strojů a materiálu UNRRA.

Opilý

Jan Schwarz | v 8:03

Potkat večer po uzavírací hodině před hostincem souseda a odpovědět mu na pozdrav znamená dobrovolně si vyslechnout přednášku na libovolné téma, konzultované do této chvíle u výčepu. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Alkohol je největší nepřítel lidstva, jenže, pastore, nekázal jste v neděli ve sboru, že máme milovat i své nepřátele? – zeptal se mě soused opřený o dveře do lokálu. Kývl jsem hlavou a pokusil se odejít, ale přednáška z katedry schodiště místní restaurace mi byla souzena osudem. – Užíváme si dneska svobody demokracie, doktoři, podnikatelé i dělníci sedí u jednoho stolu, pijí pivo z jednoho sudu, ovšem končí to jako vždy, vážený doktore vědy duchovní, tady jsem si tu nespravedlnost světa sepsal a seřadil podle abecedy, takže poslyšte – po chvíli marného snažení se mu podařilo vyjmout z obálky čerstvý zápis a zvedl prst k hvězdné obloze.

Zatímco akademický malíř je pod obraz, anesteziolog skončí v bezvědomí, básník je v limbu, boxer ztřískaný, dermatolog je kožený. Dopravák má špičku, dřevorubec je zrubaný, elektrikář nadrátovaný, entomolog je na mol, ovšem hudebník na moll, funebrák je tuhý a chmelař jako žok.

Kanonýr je jako dělo, karbaník se zkároval, klempíř je na šrot, avšak pastor je jako slovo boží, kominík se zase zčadil a kamarád kovář je zbušený, nad nimi se kymácí kuchař na kaši, květinářka se jen trochu nakropila, ovšem kynolog je zas jak doga, lakýrník se zlakoval, letec je jako bomba, loutkoherec je zpumprlíkovaný, malíř pokojů zmalovaný, metař nametený, meteorolog na mraky, myslivec piclý, ocelář zkalený, ortopéd polámaný, pedagog vyškolený.

Písmomalíř zlinkovaný, pištec zhvízdaný, pneu-servisman je gumový, poslanec odhlasovaný, pumpař na totál. Pyrotechnik je jako puma, řezník jako prase, řidič se zřídil, sedlák ji má jako vidle a selka je na motyku, sklenář má okno, sládek je nachmelený, soudce jak zákon káže, švadlena je na hadry, tramvaják se vykolejil, truhlář je jak prkno, uklízečka na prach, veterinář jako zvíře.

Vyhýbkář zas namazaný, zahradník je zlitý, zoolog má opici, zootechnik skončil jako dobytek, zpěvák se zhulákal a zákazník má nakoupíno … kam utíkáte, pastore?

No, přece psát fejeton, přátelé nápojů, které mění mravy i mudrce.

 




© 2008 Parola s.r.o.