Blog Jihlavských listů

Archív: Prosinec 2018

100letí, 21. prosinec 1918 – 2018

Zdeněk Gryc | Pátek, 21. 12. 2018 v 10:04

RUD PERNICKÝ :

Dr. TOMÁŠ G. MASARYK.

Když v den sv. Tomáše 21. prosince 1918

vjížděl slavnostně do Prahy první občan svobodného státu Dr. T. G. Masaryk,

bylo mnoho uvítacích řečí, krásných proslovů a mezi nimi i srdečně zahovořil

k panu presidentu prostý, tvrdý Valach, Masarykův volič z Valašska, Čeněk Janík.

„Tatíčku náš milý, náš pane presidente!

Došli jsme z chudobného horského kraje z Tvého volebního okresu, abychom Tě přivítali.

Jednou prý Valaši putovali o vánocích k božskému děťátku,

aby uvítali vykupitele: my dnes o vánocích jdeme k Tobě,

k druhému otci národa, po prvním Palackém, který se též narodil v našem kraji,

abychom v Tobě uvítali našeho osvoboditele.

Neměj za zlé, ale vem si první od nás v naší zlaté Praze chléb a sůl

podle starého našeho zvyku. Tobě i nám pro štěstí!“

A bylo opravdu pro štěstí. Kéž by dlouho nám byl živ,

abychom ve zdravé, silné a kvetoucí republice mohli se dočkat spolu s ním

trvalého štěstí naší milé vlasti a spokojenosti našeho národa.

Buď zdráv, buď zdráv,

presidente buď nám zdráv !

———————————————————

Prvorepublikové čítanky s tímto článkem o TGM,  byly po okupaci nacisty zlikvidovány.

——————————————————-

První pozdrav presidentu Masarykovi v Praze.

Sobota 21. Prosince 1918 – byl kousek české pohádky.

Osvobozený národ vítal svého prvního presidenta, tvůrce své

Svobody, prvního vojáka svých legií. Sta vzpomínek, sta tklivých

I radostných podrobností letí myslí. Dnes jen jednu. Vzpomínáme,

kdo první pozdravil v Praze presidenta.

Byl to rolník z Valašska, rožnovský Janík s dcerou.

Hned jak president vystoupil na pražskou půdu, přistoupil k němu rázovitý

tento muž ve valašském kroji s chlebem a solí v ruce a zahovořil:

„Tatíčku náš milý, náš pane presidente Československé republiky!

Došli jsme z chudobného horského kraje, abychom tě přivítali.

Jednou prý Valaši putovali o vánocích k božskému děťátku,

Aby vítali vykupitele: my dnes o vánocích jdeme k tobě,

Druhému Otci národa po prvním, Palackém,

který se též narodil v našem kraji, abychom v tobě uvítali svého osvoboditele.

Neměj za zlé, ale vezmi si od nás v naší zlaté Praze chléb a sůl podle starého

našeho zvyku sobě i nám pro štěstí!

Vítej nám, presidente náš,

vítej nám, tatíčku náš milý!“

Pan president poděkoval, ukrojil si krajíček, osolil, pojedl

a teprve pak se obrátil k ostatním čekajícím.

Vítězný pochod Prahou potom započal.

——————————————————————

Po-válečné Čítanky s touto druhou verzí článku,

vydané v roce 1946, byly po Únoru 1948 opět s fanatickou zvůlí zlikvidovány.

100letí republiky – 80 let Rychlé šípy

Zdeněk Gryc | Pondělí, 17. 12. 2018 v 22:58

dnes 17. 12. 2018.

včera 16. 12. 2018 Betlémské světlo

Převzato:

„STÍNADLA Tak jako jinde ve světě, i u nás si různé věkové skupiny oblíbily různé ikony popkultury. Ale Rychlé šípy se vymykají: jejich postavy, příběhy i „hlášky“ ovlivnily už čtyři generace české společnosti.

Dokážete z hlavy vyjmenovat pět členů klubu Rychlých šípů? Jeden by se vsadil, že tady bude procento správných odpovědí nejvyšší. Ale pro pořádek výčet členů klubu uveďme: Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka (puntičkáři zařadí i psa Bublinu).

Samozřejmě, je to jen legrace. Přesto by test s tímto výsledkem nepřekvapil. Fenomén Rychlých šípů – od komiksu přes knižní příběhy ze Stínadel až po rozvoj klukovských klubů – slaví 80 let. Stojí za ním Jaroslav Foglar (1907–1999), osobnost dosti kultovní. Už proto nějak zasáhl celou dnešní společnost – od generace téměř stoletých až po ty nejmladší.

Skauti? Ne, klukovské kluby

První komiks s Rychlými šípy vyšel 17. prosince 1938 v časopisu Mladý hlasatel. Někdo by mohl říci, že byl dítětem druhé republiky. Ale to by bylo zjednodušující vidění. A hlavně by nevysvětlilo onu popularitu Rychlých šípů táhnoucí se již 80 let.

Příprava Rychlých šípů, natožpak inspirace k nim, musela začít dlouho před druhou republikou. Už jen technicky. Chystá-li se kreslený seriál vycházející každý týden,

autoři – v tomto případě Jaroslav Foglar a Jan Fischer

(později známí z noticky „píše Foglar, kreslí Fischer“)

– musí propracovat svou ideu i nějaký obecnější scénář už s předstihem. A k tomu se přidává fakt, že komiks Rychlých šípů nespadl z nebe, ale rozvíjel předchozí Foglarovy aktivity a nápady.

Obecně se ví, že Foglar („Jestřáb“) patřil k velkým postavám českého skautingu a byl otcem zakladatelem legendárního oddílu, pražské Dvojky. Ale připomeňme, že možná více uspěl na poli neformální péče o mládež. V roce 1935 stál u kolébky časopisu Mladý hlasatel. V květnu 1937 v něm otiskl výzvu k zakládání neformálních čtenářských klubů. A do května 1941, kdy nacisté Mladý hlasatel zastavili, vzniklo těch klubů 24 600 (každý měl nejméně čtyři členy). To byl ohromující výsledek.

Rychlé šípy ztělesňují ideál takové klukovské party. Byly sice klubem fiktivním, ale ne až tak stoprocentně. Foglar v autobiografické knize Život v poklusu píše: „A tu jsem narazil na partu výborných chlapců, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku. Já je přiměl, aby si založili náš čtenářský klub. Po různých příhodách si dali název Rychlé šípy a můj sen se začal naplňovat.“ Bylo to tak skutečně, či je to autorova mystifikace? To už se asi nedozvíme.

K oblibě Rychlých šípů přispělo i to, že získaly pověst zakazovaného díla.

Časopisecky vycházely jen krátce: 1938–1941 (do zákazu nacisty),

1945–1948 (do zákazu stalinisty)

a 1968–1970 (do zákazu normalizátory).

To z nich dělalo vzácný a obdivovaný artikl.

Prostě kdo měl doma staré ročníky Mladého hlasatele či poválečného Vpředu, byl „in“.

Jiným zdrojem obliby byly hodnoty, jež kluci z RŠ šířili, i jazyk těch příběhů. Je to jazyk z dnešního pohledu archaický, didaktický a někdy i nechtěně komický. Ale to bylo v časech totalit jeho plus. Pak ty hodnoty klukovského světa

– boj za spravedlnost, čest, na obranu slabších –

působily jako zrcadlo, ba opozice vůči tomu, co se říkalo a psalo oficiálně.

„Hoši Rychlých šípů se shromáždili v klubovně, připraveni k tisku prvního TAM-TAMU,“ píše Foglar. „Okukovali rozmnožovací stroj a sledovali s úžasem Mirka, jak pod jeho síto vkládá blánu s napsanou a pokreslenou první stránkou.“ To nemá chybu.

Leč zásadní otázka zní: ocení to mládež éry webu?“

Zbyněk Petráček

Zdroj: https://www.lidovky.cz/kultura/plantaznici-uz-je-nam-80-let-rychle-sipy-slavi-uspech-nekolik-generaci.A181217_110011_ln_kultura_jto#utm_content=freshnews&utm_term=80 LET MLADÝ HLASATEL&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

———————————————————————————————————————————————-

 

Betlémské světlo

Převzato:

„Pokoj ve mně – pokoj s tebou

Betlémské světlo 2018

V letošním roce probíhá třicátá cesta skautů s Betlémským světlem.

K této příležitosti se neuskutečnilo předávání světla ve Vídni, ale v Linci,

kde celá novodobá tradice začala (sídlí zde ORF Horní Rakousko).

Českou výpravu do linecké katedrály Neposkvrněného Početí Panny Marie (Mariendom) proto v sobotu 16. prosince vedli skauti z Českých Budějovic a z Plzně.

Betlémské světlo jsme s pomocí skautských kurýrů rozvezli po České republice v neděli 16. prosince.

Nyní již probíhají místní akce, na kterých skauti a další dobrovolníci rozdávají Betlémské světlo.

Na poštách v Praze, Brně a Olomouci bude možno v týdnu před Vánocemi získat příležitostné razítko Betlémského světla.

Heslo německých skautů pro letošek zní ¨

„Mír potřebuje rozmanitost – společně pro tolerantní společnost“

a odkazuje na klíčovou myšlenku zakladatele skautingu

lorda Roberta Baden-Powella.

Betlémské světlo v tomto může pomoci jako jeden ze symbolů míru a porozumění mezi národy.“

Uragán

Petr Klukan | Pátek, 14. 12. 2018 v 15:26

Nová koalice vzala nekonečné rozhodování o opravě–rekonstrukci-stavbě zimáku opravdu útokem. Na svém prvním zasedání zrušili, co bylo dohodnuto, a rozhodli o novém směru. Zimák zbourat, a na stejném místě postavit nový. Zastupitelé tak vše minulé převálcovali a řekli: konec úvah o hale na zelené louce či postupné opravě!

Co to znamená? Že rok, dva, tři (?) nebude mít Dukla Jihlava kde hrát a trénovat, a dukelská mládež včetně krasobruslařů jakbysmet. Za hokejisty budeme jezdit mimo Jihlavu; do Brodu, do Pardubic?

Další argumenty o nedostatečném parkování, složitosti výstavby, výkupu části budov u zimáku, kácení stromů nebo odporu lidí, pak koalice smetla slovy: Vše vyřešíme! Trochu to připomnělo heslo hnutí ANO: My makáme!

My už ale víme, že to jsou jen hesla. Vše může být příště zase jinak.

VELEmyší

Jan Schwarz | Pondělí, 3. 12. 2018 v 13:24

Problémy si nikdo z nás prožívat zrovna nepřeje, a přitom se často stávají školou života – poznamenal kolega pastor při debatě o solidaritě a vzájemné pomoci strádajícím obyvatelům zemí, v současné době zmítaných ve válečných vřavách, byť se odehrávaly zdánlivě daleko, na druhém konci světa. – Připomíná mi to příběh jedné myši. – Udiveně jsem kroutil hlavou – Osud lidstva chceš srovnávat s hlodavcem?

Určitě si podobná vyprávění pamatuješ z dětství, takže já ti jedno připomenu. Tahle myška koukala skrz otvor ve zdi a viděla farmářovu ženu, jak otvírá nějaký balíček. Uvnitř byla pastička. Vyděšená myš běžela přes dvůr a upozorňovala všechny křikem – V domě je pastička! – Slepice zvedla hlavu a kvokla – Myško, to je vážný problém, ale mne se netýká.

Myš se otočila na prase a vypískla – Pastička je v domě! – Prase soucitně zachrochtalo – To je mi líto, ale ani já pro tebe nemůžu nic udělat, ovšem budu se za tebe modlit. – Myš se vydala ke krávě – Pastička je v domě! Pastička! – Kráva smutně zabučela – Ach, myško, je mi tě líto, ale přece neponesu kvůli pastičce v kuchyni svou kůži na trh. – Odmítnutá myš se vrátila se skloněnou hlavou domů.

Té noci byl slyšet v kuchyni divný zvuk – CVAK – to pastička dopadla svou kořist. Rozespalá hospodyně se šla brzy ráno podívat, co se stalo. Potmě si nevšimla, že se do pastičky chytila za ocas jedovatá zmije, a ta ji uštkla. Farmář svou ženu odvezl do nemocnice, a domů se vrátila s horečkou. Muž se rozhodl jí pomoci léčbou silným vývarem, a zabil slepici. Jenže bolest ženy neustávala a přišli ji navštívit přátelé. Farmář je chtěl pohostit, a tak zapíchl prase. Farmářova žena však umřela. Na pohřeb přišlo tolik lidí, že vdovec musel zabít krávu, aby měl k obědu dostatek masa. A myš to pozorovala puklinou ve zdi. Proto když uslyšíš, že někdo má problém, a myslíš si, že se tě to netýká, vzpomeň si: pokud je někdo z nás ohrožen, všichni jsme ve velkém nebezpečí.

Neštěstí druhých je prubířským kamenem na cestě poznání, kdo je můj bližní, přátelé života i myšky bloudící, a poutníci na křižovatkách světa zatím jen tiše stojící.




© 2008 Parola s.r.o.