Blog Jihlavských listů

Jan Žižka
149- Ing. Jan Žižka, BA (Hons.) Bezpartijní. VŠCHT a komparativní právo UW.

Kolik toho máme společného s první republikou?

Jan Žižka | Pátek, 2. 11. 2018 v 0:37

Kolik toho máme společného s první republikou?

Je asi nemožné, udělat objektivní srovnání toho, v čem jsme na tom byli lépe za první republiky a v čem jsme na tom lépe dnes. Jistě musíme zaprvé definovat – kdo je to „my“ – tedy my, řekněme Česká republika s ohledem na architekturu, ekonomiku a vlastní politiku.

Zkusme položit otázky, týkající se několika oborů, a srovnávat alespoň to, co srovnat jde.

Když vyjíždím z Prahy po D1, po několik desítek kilometrů je dálnice obklopena nevzhlednými budovami (velko)skladů, garáží a montoven. Jedná se budovy bez jakékoli ambice architektonické a především, je na první pohled znát, že jde o stavby na jedno, a to krátké použití. Nejsem pragocentristou a jsem přesvědčen, že situace je stejná kolem většiny českých měst.

Srovnejme provorepublikové stavby průmyslových objektů – jenom třeba ČKD, Baťovy závody, Kooh-i-nor i desítky menších firem po celé republice, které stavěly velmi reprezentativní i utilitární budovy.

Proč tehdy byly stavěny budovy, které vydržely dodnes a jsou povětšinou dodnes reprezentativní? Není to tím, že tehdejší průmyslníci byli především Češi a brali své továrny jako vlastní vizitku, která zde bude i dlouho po nich?

Pokud srovnáme bytové domy, obávám se, že je to podobné.

Tady, domnívám se, je na rozdílech v architektuře vidět i rozdílná filozofie současného a tehdejšího přístupu k budování průmyslu v naší republice.

Nejsem ekonomem, ale dovolím si tvrdit, že pokud přestaneme být soběstačnými v zemědělském zásobování, kde jsme za první republiky soběstační byli, a většina průmyslu je v cizích rukou, není to v pořádku. Nechápu horečnatou snahu prodat vše, co zde bylo, cizím kupcům,

Politika s tím úzce souvisí. Nemyslím, že bychom za první republiky byli tak silným státem, abychom mohli dělat naprosto nezávislou politiku, ale nemyslím si ani, že jsme tehdy byli přímo podřízeni nějaké cizí instituci, která by nám nařizovala například: kolik můžeme vypěstovat jablek, kolik můžeme vyrobit cukru, na jaké ploše smíme pěstovat vinou révu, nebo kam narukují naši vojáci.

Otázkou jinou, neměřitelnou, je společenská úroveň politiků i veřejně činných osobností.

Dovede si čtenář představit, jak by se vyjímali ti dnešní v tehdejším prostředí?

9 komentářů k článku “Kolik toho máme společného s první republikou?”

  1. Venca říká:

    Odpověděl jste si v podstatě sám. Za první republiky se firma budovala pro další generace. Dnešní průmyslové projekty jsou kvůli diametrálním posunům v ekonomice a především logistice projektovány max. na střednědobý horizont – tedy lidově řečeno „na jedno použití“ a proto je hlavním (a jediným) kritériem ekonomičnost stavby a nízké náklady na realizaci. Nelze jaksi čekat, že velké logistické centrum, nebo montovna bude projektována Corbusierem…

  2. Libor Furbacher říká:

    Pane Zizka ono je to neco podobneho jako kdyz se ozenite, pokud chcete mit spokojene manzelstvi tak uz nemuzete chodit domu kdy chcete ,kupovat si veci jake chcete jenom vy ,atd,proste musite kompromisovat.
    Specialne kdyz delate ve fabrice ktera patri vasi zene,ktera ji vyplatila kdyz to zbankrotovalo pod vasim vedenim.
    To mezistatni manzelstvi co tam mate je jeste horsi jak mnohozenstvi v matriarchatu.Ale penizky od“manzelek“chodeji ,tak se to nejak da vydrzet, ne?

  3. Jan P. říká:

    25.10, 2018.Týdeník Ekonom:Rozhovor s ekonomem Vladimírem Benáčkem

    Při pohledu na dnešní ekonomickou výkonnost Česka a Rakouska, nebyl z ekonomického pohledu rozpad ­Rakouska-Uherska chybou?
    Z čistě ekonomického hlediska lze rozbití Rakouska-Uherska, respektive vystoupení Česka z jeho svazku, považovat za hodně riskantní krok, jak se ukázalo brzy v krizích 1930, 1938 a 1947, které Česko tvrdě postihly. Tehdejší „czexit“ lze svou konstelací přirovnat k současnému brexitu. České země odcházely z vysoce integrované celní a ekonomické unie s 51milionovým trhem, liberálním protržním a propodnikatelským zázemím. Navíc v běhu své vysoce otevřené ekonomiky z předchozích 40 let průmyslového rozvoje v rámci rakousko-německého prostoru, s tehdy zázračným až dvouprocentním růstem, přičemž Velká Británie a Francie vykazovaly jedno procento a Německo 1,5 procenta. Nebýt první světové války, české země by čekal rozvoj srovnatelný se západní Evropou, kam svým geopolitickým zařazením patřily. Pozdější zařazení do labilního mostu mezi Východem a Západem lze považovat za politickou chybu.

    Ještě k první republice − šlo vůbec o českou ekonomiku?
    Otázkou je, co míníme slovem „český podnik“. Pokud bychom trvali na české etnicitě, tak zhruba 40 procent průmyslu a o něco více dělníků příslušelo k Sudetám zabraným v roce 1938 Německem. Škodovka v Plzni i Mladé Boleslavi patřila spolu s Avií francouzskému zbrojařskému koncernu Schneider. Ringhofferové se také za Čechy moc nepovažovali, podobně jako geniální vynálezci Hans Ledwinka, Ferdinand Porsche a Viktor Kaplan. Byl zde silný židovský kapitál, který reprezentovali nejen bratři Petschkové, Jiří Waldes, Rudolf Jelínek nebo ČKD vedené Emilem Kolbenem, ale množství menších podniků, zejména na Moravě. Těm nacionalismus nepřekážel a byli integrováni s českým bankovním kapitálem, například Živnobankou. Českou podnikatelskou obec by pak představovali například bratři Baťové, Jaroslav Preiss, František Křižík, Arnošt Rolný a Jan Nehera. Z tohoto úzce etnického pohledu by čistá česká ekonomika byla spíše jen průmyslově-agrární minoritou.

  4. Berka říká:

    Myslím, že ten druhý odstavec je velice tendenční a prokazatelně zcela nepravdivý. V Sudetech vůbec nebyl v převaze německý kapitál, naopak. Většina průmyslových podniků patřila čechům.

    Jak může proboha někdo tvrdit, že „čistá česká ekonomika“ byla minoritou ??? A co třeba Česká Zbrojovka (zbraně, motocykly ČZ atd.) ? Co třeba letecké továrny jako Letov, Avia a nebo Aero (Dr. Kabeš) ? Co třeba František Janeček (zbraně a především motocykly JAWA) – mimochodem vlastník karosárny v Kvasinách (sudety) ? Co třeba prostějovští Wichterle a Kovařík ? Co třeba František Malinský a jeho škrobárenský koncern ? Co třeba Ignác Stratílek (požární technika) ? Mám pokračovat ?

    Dále – proč se mluví o Hansi Ledwinkovi ? Ten přece žádným kapitálem nedisponoval, byl „obyčejným“ zaměstnancem u Ringhoffera (TATRA). To samé Viktor Kaplan – žádnou vlastní firmu neměl, jenom prodal svoje patenty. Ferdinand Porsche ? Ano, narodil se v sice v sudetech (Vratislavice nad Nisou), ale z čech odešel v osmnácti letech a už se sem nevrátil (mimochodem, byl také zpočátku vždy jen zaměstnancem, vlastní firmu založil teprve v roce 1931 a to už samozřejmě bylo v německu).

    Prostě milý Benáček naprosto mluví z cesty :-)

  5. Fejinka říká:

    Je zajímavé, že všechno co se kolem 100 výročí republiky napíše a řekne, tak se porovnává s První republikou a Masarykem (téměř ve všech oborech). Úplně jsme , asi schválně, vynechali ten minulý socialistický režim, kde všechno nebylo zase tak špatné, Toto by Němci určitě neudělali, přestože co napáchali jejich soukmenovci a naši socialističtí je neporovnatelné. Každý národ se na své předky dívá trošku jinak a my jsme v tomto neobjektivní. Těch 40 let se nedá „vygumovat“. Bohužel.

  6. Jan P. říká:

    K Berkovi

    Jenže naše černobílé vidění či mýtus o poměrech meziválečné republiky z akademického prostředí nerozbíjí jenom ekonom Vladimír Benáček(Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy),ale i jiní autoři.
    Např. Doc. PhDr. et JUDr. Jakub Rákosník(Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK).

    27.11.-30.11. se v Praze koná mezinárodní vědecká konference(„Made in Czechoslovakia“ ) pořádaná ke 100. výročí založení Československé republiky v rámci projektu „Společné století“
    Tuhle konferenci( Invence ve službách československého zahraničního obchodu a průmyslové výroby v letech 1918–1992)vidím programově jako velmi zajímavou a potřebnou.

  7. Berka říká:

    Určitě – já jsem poslední, kdo by idealizoval poměry (nejen ekonomické, ale především politické) za první republiky. Reagoval jsem jenom na ten konkrétní úryvek. On ani ten tatíček Masaryk nebyl černobílý. Pěstoval si slušný kult osobnosti a naoko vystupoval apoliticky, byť ve skutečnosti tahal za nitky. Ale na druhou stranu byl ve své době jednoznačnou morání autoritou a také se podle toho choval. Narozdíl od našeho současného selského prezidenta…

  8. Fejinka říká:

    Jakých 100 let ČSR tady oslavujeme. Já všude jenom vidím oslavy roku 1918 a První republiky s Masarykem ve všech možných pádech a hlavně těch „horních deset tisíc“ , jenom ne tu bídu, která byla mezi obyčejnými lidmi. Vždyť ta První republika trvala vlastně jenom 2o let, potom byla Druhá (zabrání našeho pohraničí), Třetí (protektorát Čechy a Morava bez Slovenska), pokračování necelých 3 let První republiky a následovala Čtvrtá (budování socialismu) a nyní je už Pátá republika (říkáme, že demokratická, ale k té má hodně daleko – připomíná mi to tu První a v ní se hodně lidí dnes vidí). Není to tak správně rozděleno ten náš stát za 100 let na jednotlivé „republiky“? Jak je vidět oslavujeme jenom necelou čtvrtinu naší republiky, o těch dalších taktně mlčíme. To nejsou naše dějiny? Nemluvím o Druhé a zvláště o Třetí, to je kapitola sama pro sebe, ale ta Čtvrtá a Pátá také existovaly(je). Nějak si ty dějiny upravujeme. Ani zde nemusí být ÚSTR a naši noví historici společně s komentátory, moderátory, analytiky, novináři, umělci, politiky atd. nám předkládají „svoje oslavy a dějiny“, poplatné tomu, kdo je platí. Zkrátka nic nového pod sluncem. A české „vovce“ mlčí. A zase nám někdo poroučí, jsme my to divný národ…nic jiného si nezasloužíme.

  9. Jan P. říká:

    K Berkovi

    Děkuji za názor.Vidím,že máme oba na to stejný pohled:-)

    Zajímavý článek k přečtení.
    Americká historička Mary Heimannová:
    Demokracii se v Československu tleskalo a byla podporovaná, jen když se to hodilo českému národu. Když to Čechům nevyhovovalo, opustili ji. Je jednoduché být demokratem, když vyhrávám, ale výzvou je zůstat demokratem, přestože prohrávám.
    5.11.2018/denikn.cz/Češi demokracii tleskali, když se jim to hodilo. Beneš lhal spojencům a zdiskreditoval se, říká americká historička

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.