Blog Jihlavských listů

Archív: Říjen 2018

V Jihlavě se zřejmě máme na co těšit…

Pavel Paulát | Středa, 31. 10. 2018 v 0:26

Budoucí primátorka Karolína Koubová (Fórum Jihlava) omlouvá protizákonné jednání svého budoucího náměstka, lídra předvolební trojkoalice „Žijeme Jihlavou!“ a člena TOP09 Víta Zemana ohledně jeho černé stavby v ulici Fibichova v Jihlavě. Pan Zeman, který je lídrem politického uskupení TOP09-Zelení-Piráti se v komunální předvolební kampani mohutně oháněl profesionalitou a vysokou odborností, kterou dle jeho slov MUSÍ disponovat budoucí jihlavská vláda, sám a to ještě před nástupem do slibované funkce (vládnoucí koalice ještě není podepsána, dle informací má být podepsána dnes v 10 hodin dopoledne) pošlapává svojí odbornost a hlavně svůj morální kredit tím, že jaksi pozapomněl jednat se stavebním úřadem o začátku stavebních úprav svého domu, respektive nepočkal na konečný pravomocný verdikt tohoto úřadu. Začal údajně s rekonstrukcí havarijního stavu  střechy  svého domu, které bylo neodložitelné právě z důvodu havárie, aby se posléze ukázalo, že  porušil výškovou zonaci a přistavěl dům o 1 metr nahoru, což už není avizovaná rekonstrukce kvůli havarijnímu stavu střechy, ale čistokrevná přestavba, kterou začal realizovat bez stavebního povolení.

Nezmiňoval bych se vůbec o tomto přístupu pana Víta Zemana, kdyby tento nekandidoval v komunálních volbách do zastupitelstva s tím, že město musí vést pouze odborníci na slovo vzatí, tedy minimálně jeho kvalit. Co si ale má nyní myslet jeho volič, když takovýto odborník se sám neřídí zákonem (navíc Stavebním zákonem, který by měl tento profesionál mít v malíčku..) Co si má myslet jeho volič, a teď už ne jenom on o tom, že tento lídr trojuskupení, které podle výsledků voleb má mnoho voličů najednou zjistí, že pan Zeman něco sliboval a něco jiného dělá ještě předtím, než je stvrzena jeho funkce náměstka, tedy vysoce postaveného komunálního politika koaliční smlouvou.

Jak už jsem zmiňoval, korunu tomu všemu nasadila budoucí primátorka Jihlavy Karolína Koubová, když bagatelizovala toto porušení zákona a celou záležitost komentovala slovy, že počínání pana Zemana je, cituji:  „opodstatněné“ (rozuměj, je v pořádku, že můj budoucí náměstek porušuje zákony).

No a já se v této souvislosti a s těmito fakty obávám, jak tedy bude vypadat situace, kdy tito lidé, odborníci tedy na slovo vzatí, budou rozhodovat o daleko důležitějších věcech, kde finanční nároky na městský rozpočet budou dosahovat ne milionů, ale stamilionů korun, až půjde opravdu do tuhého a kde daňový poplatník bude spoléhat na sliby toho kterého politika, kterému dal svůj hlas..

100 letí republiky – Vincenc a Zdeněk Makovský – sochaři TGM a Václava Havla

Zdeněk Gryc | Sobota, 27. 10. 2018 v 15:27

1/ Vincenc Makovský
——————————————–
Převzato:
„Osudy sochy TGM za totality
Přežila v uhlí i pod zemí.
Masarykova socha se na náměstí vždy vrátila.
Jako by symbolizovala odpor a protest lidí proti režimům potírajícím lidské svobody.
Socha prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v Humpolci má za sebou nevšední příběh.
Několikrát byla vystavena a několikrát musela být ukryta.
Třeba v hromadě uhlí a dřeva nebo zakopána pod zemí.

Právě socha prvního prezidenta Masaryka bude středobodem oslav stého výročí založení Československa v Humpolci.
S dílem sochaře Vincence Makovského a jeho nevšedním osudem detailně zájemce seznámí pedagog a historik Zdeněk Škrabánek. Ten historii sochy zmapoval.
A při oslavách 13. října s podrobnostmi seznámí zájemce.

„Nejzajímavějším střípkem z její historie je určitě její ukrývání za války a odvaha lidí, kteří se podíleli na tom, zachovat symbol první republiky pro budoucí léta. Její příběh je barometrem politické situace, odvahy, nebo naopak pokrytectví,“
vypráví Škrabánek.
Lidé, kteří myšlenku Masarykovy sochy iniciovali,
se sešli poprvé v říjnu 1936.
Za tvůrce pomníku vybrali sochaře Vincence Makovského, kterého doporučil i architekt Josef Gočár.
Ve veřejné sbírce na sochu bylo tou dobou přes 43 tisíc korun.
Socha byla na Tyršově náměstí slavnostně odhalena v létě 1937. Jenže za pár let zmizela.
Původně se lidé domnívali, že z bronzu odlitou sochu odstranila v roce 1940 německá správa a odvezla ji do sběru.
Její skutečný osud popsal v roce 1946 Jindřich Trnka.
Rukopis je dnes uložený v humpoleckém muzeu.
Konce války se socha dočkala.
Pak ji dvakrát uklidili komunisté.
Sochu zachránil se svými spolupracovníky
tehdejší starosta Emil Hrdlička,
kterého později nacisté popravili.
„Nejprve ji ukryli ve sklepě měšťanské školy pod dřevem a uhlím. Když se začaly tenčit zásoby otopu a hrozilo prozrazení úkrytu, přemístili ji do bývalého Beckova hospodářství.
Byl to prozíravý krok,“ podotkl Škrabánek.
Asi o měsíc později už školní budovu obsadilo německé vojsko. Ani v novém skladu však socha dlouho nevydržela.
Kvůli zpřísňujícím se domovním prohlídkám ji lidé zasvěcení do jejího ukrývání raději zakopali asi dva metry od vchodu do skladu. Formálně ji nechali zmizet zápisem v městském archivu,
podle kterého byla poničená a posloužila jako materiál pro stavební úpravy.
Socha se pod zemí dočkala konce války a v říjnu 1945 už stála na svém původním místě, kam se vracela ještě dvakrát.
Poprvé v roce 1968, devět let poté, co ji odstranili komunisté.
V roce 1959 sochu uložili do skladu radnice a žulový podstavec rozsekali na dlažební odseky.
Na novém podstavci ale vydržela jen čtyři roky.
S odůvodněním, že se na Tyršově náměstí bude stavět kvůli přivaděči k dálnici, skončila bronzová socha v roce 1972 v depozitáři Krajského střediska ochrany památek a přírody v Brně. Do Humpolce se vrátila až po pádu komunistického režimu, 10. března 1990.
Vyprávění o nevšedním osudu sochy bude jen jednou částí oslav v Humpolci.
Ke stému výročí založení Československa připravuje výstavu muzeum, jedna z výstav bude věnována období končící habsburské monarchie.
Program zpestří rekonstrukce vyhlášení republiky a vycházka kopírující průvod, jenž městem v okamžiku vyhlášení republiky procházel.
Zdroj: https://jihlava.idnes.cz/socha-masaryk-oslavy-vyroci-ceskoslovensko-humpolec-muzeum-vysocina-1zm-/jihlava-zpravy.aspx?c=A180802_081941_jihlava-zpravy_mv

Díla sochaře Makovského si TGM cenil.
„Odlitky obličeje a levé ruky prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, bezprostředně po smrti TGM pořídil sochař Vincenc Makovský.“

———————————————————-
2/ Zdeněk Makovský
Převzato:

„Po prezidentovi T.G. Masarykovi je Václav Havel ve Varech nejvíce připomínaným státníkem. Kromě nové busty v hotelu Prezident stojí v blízkosti Grandhotelu Pupp i Lavička Václava Havla. Na festivalu odhalili bustu Václavu Havlovi. 03.07.2017

Jedním z politiků, který měl k MFF obzvláště vstřícný vztah, byl i Václav Havel. Právě proto mu na letošním MFF odhalili v hotelu Prezident (který je po něm dokonce pojmenován) bustu.
Jejím autorem je syn slavného českého sochaře
Vincence Makovského, Zdeněk.
Malý slavnostní akt, uspořádaný majitelkou hotelu a bývalou Havlovou lékařkou Miladou Sárovou, většina médií ani nezaznamenala.
A to přesto, že se ho osobně zúčastnila Uma Thurman, největší letošní festivalová hvězda. Přišla skromně, v černých džínách a černém sáčku a vřele se přivítala s Dagmar Havlovou.
Zatímco dříve se čeští prezidenti pravidelně zúčastňovali slavnostního zahájení nebo zakončení Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, v éře Miloše Zemana tomu tak není. Ten se opakovaně nechává slyšet, že MFF považuje za snobskou záležitost a nehodlá se nechat tahat z jedné recepce na druhou a setkávat se na nich s lidmi, s nimiž se setkat vůbec nechce, protože ho nezajímají.“

PS. Vincenc Makovský byl profesorem sochání na FA, v atelieru na Rybářské ulici v Brně.
V patře nad ním měl atelier profesor Bedřich Rozehnal.
Na Slavnostním večeru z Nové scény Národního divadla 21.října 2018, byli oceněni významní tvůrci v oboru divadla, hudby, výtvarného umění.
Za architekturu byla oceněna Růžena Žertová, která na tomto významném shromáždění, poděkovala svému profesorovi Rozehnalovi.

Ceny Ministerstva kultury 2018

Zdeněk Gryc | Pondělí, 22. 10. 2018 v 7:47

Ceny Ministerstva kultury 2018
21. říjen 21:55
Slavnostní večer z Nové scény Národního divadla, kde budou oceněni významní tvůrci v oboru divadla, hudby, výtvarného umění a architektury, filmu a literatury. Večerem provází P. Beretová a Š. Pechar. Účinkují DEKKADANCERS. Kamera J. Špelda.
Režie:O. Kepka

Cenu za architekturu dostala architektka Růžena Žertová.
Její dílo uváděl profesor Šlapeta.
V ukázce z její tvorby presentoval na modelu návrh na rekonstrukci jihlavského náměstí,
který by neměl být zapomenut.
Ve své děkovné řeči uvedla:
“ děkuju všem, kteří mi k tomu pomáhají, panu profesoru Rozehnalovi, rodiče, manžel“.

Další promarněné šance ke zproštění povinnosti zavést euro v ČR

Pavel Paulát | Pátek, 19. 10. 2018 v 23:32

Zproštění povinnosti zavést v ČR společnou měnu euro dosud žádná česká vláda nenavrhla i přes to, že až si Evropská komise usmyslí, euro v ČR zavede i bez našeho souhlasu. V praxi chci doufat, že zatím k tomuto scénáři nedojde, avšak podle úmluv k tomuto může dojít kdykoliv i přes odpor občanů i našeho parlamentu. Lze ale vyjednat výjimku ve Smlouvě o fungování EU. Tuto smlouvu změnit lze, několikrát se tak i stalo. Ze strany ČR se příležitosti k prosazení této výjimky již v minulosti naskytly, ale byly bohužel promarněny ve jménu dobrovolného předávání našich dosavadních národních pravomocí do Brusele nevoleným byrokratům. O první promarněné příležitosti jsem se již zmínil v minulém blogu, a to při vlastním vstupu do EU při přístupových jednáních…

Druhá promarněná příležitost – Lisabonská smlouva

Další příležitostí, jak prosadit výjimku ze zavedení eura pro ČR byla „Lisabonská smlouva“. Ta změnila zásadním způsobem Smlouvu o Evropské unii. Lisabonskou smlouvu vyjednávala vláda Mirka Topolánka a hlavním Topolánkovým vyjednavačem byl Jan Zahradil. Česká republika se ve smlouvě vzdala práva veta v mnoha oblastech rozhodování Evropské unie, souhlasila se zmenšením váhy hlasu při rozhodování!!  Nic za to ČR nezískala. Ani výjimku ze zavedení eura nikdo neprosazoval. Silové prosazení Lisabonské smlouvy u nás zůstává velkou ostudou celé České republiky a zejména ODS a jejího tehdejšího premiéra Mirka Topolánka. Existuje málo případů v dějinách, kdy by se někdo dobrovolně vzdal svých práv, aniž by za to cokoliv získal.

Třetí promarněná příležitost – ESM

Třetí příležitost nastala, když německá kancléřka Merkelová připravila změnu Smlouvy o fungování EU, na jejímž základě by eurozóna mohla zřídit Záchranný fond eu-zóny.

Eurozóna se v roce 2010 dostala do velmi vážných potíží. Kombinace jednotné měny a předlužení jižních států eurozóny si vyžádala obrovské půjčky předluženým zemím.

Toho se obávali Němci už v r. 1992, kdy Evropská unie vznikala. Ochota k zavedení eura a opuštění spolehlivé německé marky byla tehdy mezi lidmi a mezi ekonomy hodně malá. Euro bylo spíš snem politiků, kteří byli posedlí evropským sjednocováním.

Němci ale v tomto roce 1992 do smlouvy o fungování EU prosadili několik ustanovení, která měla zabránit tomu, aby na zbytek eurozóny jednou finančně dopláceli. Němci souhlasili se zavedením společné měny, ale aby se zabránilo tomu, že by do budoucna byli nuceni neustále finančně pomáhat slabším členům eurozóny, přidaly se do smluv věty o tom, že Evropská centrální banka nesmí být zneužita k financování státních rozpočtů a že v EU nikdo neručí za dluhy druhých. EU tedy nemohla zřídit záchranný fond, skrze který by jedni platili dluhy druhých. Bránila tomu Smlouva o fungování EU. Ve smlouvě to bylo napsáno jasně právě proto, aby nebyli ostatní nuceni na slabé ekonomiky eurozóny doplácet. Politici ale chtěli záchranné fondy za každou cenu zavést a udržet euro při životě.

Německý ústavní soud konstatoval, že se buď musí skoncovat se zachraňováním zemí eurozóny z peněz daňových poplatníků ostatních zemí, což by byl nejspíš konec eura jako takového, nebo že se musí změnit smlouva. Kancléřka Angela Merkelová se rozhodla pro změnu smlouvy.

Merkelová na zasedání Evropské rady v březnu 2011 navrhla, aby se do Smlouvy o fungování EU přidal nový odstavec:

Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti.

Tento výše zmiňovaný odstavec měl umožnit zřízení finančního fondu na zachraňování zemí eurozóny. Když nemůže půjčovat zemím peníze Evropská unie nebo Evropská centrální banka nebo jednotlivé státy, zřídí země eurozóny nový fond – Evropský stabilizační mechanismus.

Se změnou smlouvy, aby byla platná, museli vyslovit souhlas premiéři všech členských států. Každý premiér tak měl právo veta. To byla skvělá příležitost pro vyjednávání.

Českým premiérem odpovědným za přijetí změny smlouvy byl tehdy Petr Nečas (ODS).

Prezident republiky i Česká národní banka tehdy premiéru Petru Nečasovi doporučovali, aby využil příležitosti a vyjednal pro Českou republiku výjimku ze zavedení eura.

Prezident republiky Václav Klaus 18. listopadu 2010 oslovil premiéra Petra Nečase dopisem:

Vážený pane předsedo vlády, od guvernéra České národní banky jsem dostal stanovisko ČNB k materiálu ´Východiska k připravovanému trvalému mechanismu krizového řízení pomoci pro eurozónu´, který má být projednán na vládě České republiky. Názor ČNB se mi zdá velmi rozumný a myšlenka podmínit souhlas České republiky s připravovanou změnou Lisabonské smlouvy a s ustavením permanentního krizového mechanismu požadavkem, aby byl České republice poskytnut opt out na zavedení eura, je vysoce potřebná. Velmi se za ni přimlouvám.

Prezident znovu apeloval na premiéra 27. ledna 2011

Přestože Česká republika dosud nepřijala euro a zmíněný mechanismus má platit pouze pro členské země eurozóny, otevírají se přijetím navrženého postupu do budoucnosti značná rizika ohledně dalšího směřování EU v hospodářské oblasti a schopnosti České republiky je ovlivnit a prosazovat své zájmy. Na tato rizika jsem Vás upozornil již ve svém dopise ze dne 18. listopadu 2010 a doporučil v souvislosti s připravovanou změnou Lisabonské smlouvy a ustavením permanentního krizového mechanismu nastolit požadavek na poskytnutí opt outu pro Českou republiku na zavedení eura, který by možná rizika pro nás omezil.

Premiér ale na tyto dopisy nedbal a v březnu 2011 se změnou smlouvy bez podmínek souhlasil.

Stačilo, aby premiér Nečas Merkelové sdělil, že podpoříme jí navrhovanou změnu smlouvy o fungování EU, ale jen když tam ještě přidají větu, že Česká republika nemusí přijmout euro, když nebude chtít.

Nic takového Petr Nečas neřekl. Změnu smlouvy podepsal a nic za to nechtěl. Nepřímo tak Českou republiku zavázal vstoupit nejen do eurozóny, ale i do záchranného fondu ESM. Až EU rozhodne o zavedení eura v ČR, budeme se muset přidat i do fondu ESM (lidově „trvalý euroval“), kam budeme muset přispívat miliardami korun na zachraňování krachujících států eurozóny (Slovensko, které přijalo euro na to doplácí dodnes a v budoucnosti při krachu dalších evropských ekonomik ještě doplácet bude..).

Čtvrtá promarněná příležitost – přístupová smlouva s Chorvatskem

Nečasova vláda promarnila ještě třetí příležitost. Smlouva o EU se měnila znovu, když k Evropské unii přistupoval její další člen – Chorvatsko. To byla opět příležitost pro nás, kdy se tato smlouva měnila.

České republice byla na jednání Rady EU slíbena výjimka v jiné věci – výjimka z uplatňování Charty základních práv EU. Bylo domluveno, že se taková výjimka (jakou si již během vyjednávání Lisabonské smlouvy sjednaly Polsko a Velká Británie) přidá do Smlouvy o přistoupení Chorvatska do EU. V roce 2009 se premiéři dohodli, že naše výjimka bude připojena ke Smlouvě o Evropské unii v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy. Bylo dojednáno i přesné znění textu, který se ke smlouvě měl připojit: „[Výjimka] o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království se použije na Českou republiku.

http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=CS&t=PDF&gc=true&sc=false&f=ST%2015265%202009%20INIT

Do přístupové smlouvy s Chorvatskem se ale nepřidalo nic z toho, co bylo slíbeno. Nejenže česká vláda souhlasila nakonec s tím, že se výjimka pro nás z uplatňování Listiny základních práv EU do přístupové smlouvy s Chorvatskem nepřidá. Česká republika za své netrvání na této slíbené výjimce nezískala nic. Opět stačilo požadovat, aby se do Smlouvy o fungování EU přidala věta, že se na Českou republiku nevztahuje povinnost zavést euro. Naše vláda ale jako obvykle nepožadovala vůbec nic.

 

Je vysoká volební účast pozitivem?

Radek Vovsík | Sobota, 6. 10. 2018 v 0:52

Slýcháváme z úst politiků věty: Pojďte volit….. Dokonce jsme zaznamenali nákup hlasů voličů….
Normální volič ví, jak volit, zná možnosti zaškrtávání volební listiny. Děsí mne, jak se některé politické strany snaží urvat hlasy těch „hůře teoreticky i motivačně vybavených voličů“, co do poslední chvíle neví, jak na to…. A proto jim sdělují „své návody“ k jejich volbě. Nevím, ale opírat se o elektorát těchto voličů by pro mne nebylo vítězstvím, i kdybych zvítězil…. Někdy menší volební účast může znamenat více – pro společnost…. Asi proto nebudu volit populismus….a nefandím vysoké volební účasti….




© 2008 Parola s.r.o.