Blog Jihlavských listů

Jan Schwarz
54- Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná, jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu, poslední kniha, kterou jsem napsal - Tajemné dveře do domu Bible, (nakl. Alfa 2010)

Pyrrhův

Jan Schwarz | Středa, 5. 9. 2018 v 14:46

Když jsem v čase Husákovy normalizace nastoupil do práce v cihelně, to abych poznal, jak nesmiřitelná je pěst dělnické třídy, naučili mě cihláři odebírat vypálené kousky jílové hlíny z rozjetého pásu, stavět ještě horké cihly do hrání a zbavit se včas nánosů popela na tvářích, a při tom rovnání se zajímali, jak jsem se k té dřině dostal, a já přiznal veřejnou kritiku soudruha Gustáva, který se rozhodl napravit hlavy všem snílkům pražského jara, takže po nápisu – PRAVDA VÍTĚZÍ – DUBČEK – SVOBODA, který jsem s přáteli psal na Masarykovu rozhlednu v noci 21. srpna 1978, tedy v čase 10. výročí srpnové invaze spojeneckých vojsk, jsem byl zařazen k pásu na výrobu cihel, ale mistr kroutil hlavou a řekl – Nic si z toho nedělej, uvidíš, že to bylo Pyrrhovo vítězství.

A tak jsem mezi cihlami lovil z paměti vzpomínky z dějepisu, abych si vybavil jednoho z největších starověkých dobyvatelů a vládců Alexandra Velikého, jehož říše se rozprostírala od Makedonie až k Egyptu a Indii. Nicméně po jeho smrti r. 323 se říše rozpadla a na jejím místě se utvářely nové státní celky. Jedním bylo království epirské, v jehož čele stanul král Pyrrhos. Nebyl to panovník ledajaký, svůj původ odvozoval přímo od Achilla a bojovností rozhodně nedělal hrdinovi od Tróje hanbu.

Pyrrhos byl ovšem povaha neklidná a dobrodružná a celý život válčil. Krutou bitvu s Římany rozhodli nakonec Pyrrhovi sloni, kteří natropili v řadách Římanů takovou spoušť a zmatek, že jejich vůdce, konzul Valerius Laevinus, se dal na útěk. Počet mrtvých a zraněných byl obrovský na obou stranách, takže Pyrrhos obhlížel po boji bitevní pole a věcně poznamenal – Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni.

Dobyvačný vladař si však ani pak nedal pokoj, a vedl války i doma v jednom kuse, až se zapletl do stranických bojů v městě Argu, kde po něm při pouličních šarvátkách hodila jakási bojechtivá žena ze střechy cihlu, král spadl z koně, a nepřátelští vojáci mu uřízli hlavu.

A já u běžícího pásu obdivně potěžkal mokrou, ještě nevypálenou cihlu, abych na vlastní kůži poznal, jak složitě někdy historie začíná a jak jednoduše, přátelé marných pokusů o mou nápravu, končí.

Jeden komentář k článku “Pyrrhův”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    „A já u běžícího pásu obdivně potěžkal mokrou, ještě nevypálenou cihlu, abych na vlastní kůži poznal, jak složitě někdy historie začíná a jak jednoduše, přátelé marných pokusů o mou nápravu, končí.“
    —————————————————————————————–

    Ctím Jiřinu Škilovou, za její názor, že nejlepší argumentací je příběh. ¨

    Každý si pamatuje příběhy svých: „Osudy sousedů“,
    kterých se týkal v JL obdobně nazvaný článek redaktora Klukana.

    Také bychom neměli zapomínat na osudy spolužáků a učitelů:

    111 let Jihlavské psychiatrie

    Je název publikace, která k této příležitosti vyšla. Je tam článek o učitelích-profesorech, kteří areál navrhli. Oba byli za totáče odsouzeni. Jeden na 4 roky a odseděl si 2,5. Oba byli rehabilitováni a jejich jménem jsou udělovány prestižní ceny za architekturu.

    111 let Gymnázia Křenová

    Jedinečnou událostí bude závěrečná oslava výročních 111 let Gymnázia Křenová,
    která proběhne 6. října 2018 v budově školy, tedy v sobotu 6. října.

    Z dopisu odeslaného profesorce Mgr. Veronika Waldhansová:

    „Krátce po osvobození, měl náš třídní profesor, češtinář klasický filolog, Miroslav Spurný
    v ruce papír s předtištěnou azbukou, která vyšla jako příloha v novinách.
    Vyvolával k tabuli: „napiš velké psací F!“ Pak koukal na papír a zkoumal, zda kresba odpovídá.

    Pan profesor Spurný neprošel po roce 1948 prověrkami a byl nasazen do průmyslu
    – První brněnské strojírny. Spurný byl našim třídním a učil češtinu.

    Elegantní a štíhlý profesor se smyslem pro pořádek a slušnost.

    Jako klasický filolog, čeština – francouzština, leč nepraktický člověk, to měl v prostředí továrny těžké.
    Jeho osobnost a vrozená noblesa v továrně dráždila. Vedla k posměškům.
    Bezvýchodnost člověka, profesora gymnázia, v tomto zcela novém prostředí ho dovedla k řešení.
    Spáchal sebevraždu.
    Profesor Miroslav Spurný, podle kusých zpráv, které se jeho žákům dostalo:
    „skočil z okna, zarazil si nohy do břicha a 4 dny umíral“.
    ———————————————————————–
    Znám příběhy sochaře Kokrdy /socha dívky na Březinkách/z vězení, který přežil nacistický koncentrák.
    Za totáče byl odsouzen k popravě provazem.
    Znám příběh Rozehnala/pavilon ředitelství jihlavské psychiatrie/ z vězení.

    Pokusy o jejich „nápravu“ skončili jejich rehabilitací.

    Pro nepraktického profesora Spurného bylo velmi těžké snášet posměšky v První brněnské strojírně.
    Profesor Rozehnal ve vězení přednášel spoluvězňům a ti ho také učili.¨
    Říkal jsem nebezpečný člověk, vím, co se dá udělat s vlásenkou.

    „A já u běžícího pásu obdivně potěžkal mokrou, ještě nevypálenou cihlu, abych na vlastní kůži poznal, jak složitě někdy historie začíná a jak jednoduše, přátelé marných pokusů o mou nápravu, končí.“

    Opakuji:
    Ctím Jiřinu Šiklovou, za její názor, že nejlepší argumentací je příběh.
    Obdivuji autora blogu kterým je cyklista:

    Emeritní patriaarcha Cčsh a unitářský pastor, nyní po havárii na kole odpočívá v Třebíči a vzpomíná,
    jak objel na kole po hranicích Československo a stavil se v Užgorodu.

    Jsem přesvědčen, že pastoři a kněží v současnosti mají nezastupitelnou úlohu autorit,
    které mohou pomoci zjemnit a kultivovat

    NENÁVIST

    a drsnou sprostotu ve veřejném prostoru.
    ————————-
    Aktualita:
    Okamurův extajemník obžalovaný z podněcování nenávisti nepřišel k soudu. Podle advokáta zkolaboval
    Jaroslav Staník podle svědků ve sněmovní restauraci vyzýval k tomu,
    aby se všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.