Blog Jihlavských listů

Archív: Červen 2018

Středisko výchovné péče (SVP) mění svoji adresu

Radek Vovsík | Sobota, 30. 6. 2018 v 18:29

Ambulance SVP, v níž probíhá poradenská, terapeutická a intervenční činnost směrem k dětem ohroženým vznikem poruch chování a směrem k rodičům a pedagogům, kteří s těmito dětmi pracují, mění svoji adresu. Do konce školního roku veřejnost využívala ambulanci v prostorách sociálního odboru magistrátu města Jihlavy na ulici Vrchlického. Od 1. července začne ambulance působit na nové adrese, Pod Rozhlednou 8 (jedná se o budovu bývalého ředitelství SML těsně nad lesnovským domovem pro seniory).

Činnost SVP je veřejností velmi žádána a v současné době je na pokraji svých kapacitních možností. I z tohoto důvodu je naší snahou rozšířit působnost SVP o další služby pro veřejnost, které v Jihlavě a v celém Kraji Vysočina zcela absentují – jedná se o denní stacionář SVP, případně jeho internátní oddělení. Zásadní rozhodnutí by ze strany zřizovatele SVP mělo zaznít v průběhu prázdninových měsíců.

SVP je detašovaným pracovištěm Dětského domova se školou, Jihlava a jeho hlavním posláním je ve spolupráci s OSPODy, školními poradenskými pracovišti a dalšími odborníky působit na poli prevence nařizování ústavních výchov u dětí s touto indikací. Zároveň se SVP věnuje i terapeutické práci s ohroženými dětmi a jejich rodinou, zajišťuje výkon soudně nařízených terapeutických programů, působí v oblasti poradenství a intervencí směrem k rodičům a pedagogům škol, zajišťuje diagnostiky u dětí a v neposlední řadě se věnuje i oblasti preventivních aktivit ve školách v rámci našeho kraje.

Kniha mého života – Desatero

Jan Schwarz | Čtvrtek, 28. 6. 2018 v 9:30

Kniha mě provází od dětství, už v 5 letech jsem se naučil číst a objevil, snad symbolicky, Honzíkovu cestu, později mě oslovily Foglarovky, a taky příběh Bílého tesáka Jacka Londona, a počet autorů utěšeně rostl, avšak inspirací pro psaní knih mi bylo až setkání s paní Zezulkovou, tehdy všem dobře známou a oblíbenou spisovatelkou Vlastou Javořickou – u babičky ve Studené, takže knih utěšeně přibývalo, jenže knihou mého života se stala bible, ta mě posilovala při pobytu ve vězení v Plzni na Borech, bible mě provázela životem, bible mě vedla i k bádání dr. Vlasty Fialové v Kralicích nad Oslavou v tamější, dnes by se řeklo ilegální tiskárně kralických Bratří Jednoty bratrské a po letech mě inspirovala k sepsání knihy Tajemné dveře do domu Bible.

Stáří je poslední dějství života jako dramatu, zvláště když k tomu přistoupila omrzelost a přesycení – napsal kdysi Cicero, a Karel Čapek o stáří poznamenal, že je parazitem vlastního mládí, ale já s těmi pány docela nesouhlasím, a proto, snad mi posluchači odpustí to srovnání, jsem, jako Mojžíš 21. století, sepsal Desatero seniora.

1. Staň se sám sobě přítelem.
Nikdy bych neměnil přátele za míň šedivých vlasů nebo za ploché břicho. S přibývajícím věkem jsem k sobě laskavější a méně kritický.

2. Buď rozhodný a svobodný.
Viděl jsem příliš mnoho přátel opustit tento svět předtím, než pochopili svobodu, která přichází s věkem. Co je komu do toho, když se rozhodnu číst nebo psát na počítači do rána a spát až do poledne?

3. Buď veselé mysli.
Začnu klidně tančit na ty nádherné melodie z 60. a 70. let a zpívat Vlajku, hymnu trampů jako tenkrát, když jsem stál nad táborovým ohněm a sledoval kamarády, kteří MUSÍ být přece o hodně lepší, přátelští, čestní a ušlechtilí.

4. Nestyď se.
Když se mi zachce při vzpomínce plakat, začnu. A na pláž půjdu v těsných plavkách, natažených na vypouklé břicho, navzdory soucitným pohledům mladíků atletických postav, vždyť vím, že i oni budou jednou staří.

5. Buď zapomnětlivý.
Vím, že jsem občas zapomnětlivý, ale některé životy byly úplně zapomenuty, a nikoho to nezajímá. A já si pamatuji důležité věci a vše potřebné si píšu do diáře.

6. Zvykej si na pocity zlomeného srdce.
V minulých letech bylo moje srdce zlomeno bolestí. Když ztratíte někoho blízkého, pokud trpí vaše dítě, jestliže vašeho oblíbeného psa přejede auto… ale zlomené srdce mi dalo sílu, porozumění a soucit.

7. Buď spokojen.
Tak rád jsem žil, až mi vlasy zšedly a mladičké úsměvy se vryly do hlubokých rýh na mé tváři. Mnozí se přede mnou nezasmáli, a zemřeli dřív, než jejich vlasy zbarvilo stříbro.

8. Mysli pozitivně.
Jak stárnu, snažím se být optimistický. Už mě nezajímá, co si o mně myslí ostatní. Nemám otázky, sám sebe se už neptám. Dokonce jsem získal výsadu být v očích druhých i špatný.

9. Buď rád zralý.
Můj věk mě přivedl do času posledních plodů při sklizni života. A tak ukládám do věčných stodol čitelnou památku mého jména.

10. Nehořekuj a užívej si daru každého dne.
Nebudu žít pořád, vím, ale dokud jsem tu, neztrácím čas hořekováním, co mohlo být, a dělat si starosti, co bude. A jíst řízek a večer pít kávu s čokoládou můžu každý den, pokud budu mít chuť. Amen.

V zastoupení Mojžíše Desatero seniora  zapsal nikoli na kamenné desky na hoře Sinai, ale do notebooku pod Hrádkem u synagogy v Třebíči pastor pro 21. století Jan Schwarz

O vznešených hodnotách, které mohou přinést staří lidé společnosti

Ján Lauko | Čtvrtek, 21. 6. 2018 v 18:39

Stáří přináší mnoho problémů. Jak fyzických, tak  psychických. No a jedním ze zásadních psychických problémů bývá to, že mnozí staří lidé se po ukončení svého aktivního života nedokážou dlouhodobě vypořádat se silným pocitem zbytečnosti. S pocitem, ještě navíc podporovaným charakterem současné doby, která vidí celý smysl lidského bytí jedině v schopnosti vytváření materiálních hodnot. Je pak samozřejmě snadno pochopitelné, že pokud někdo tuto schopnost ztratí, cítí se zbytečný. Cítí se na obtíž. Cítí se, jak se říká, už jenom do počtu. Toto trápí mnohé staré lidi a vnitřně jich to užírá.

Vše je však ve skutečnosti úplně jinak a dokonce také zcela nemocný člověk, odkázán na cizí péči, může být za určitých okolností pro náš svět a naši planetu mnohem užitečnější, než tisíce lidí v nejproduktivnějším věku.

Tyto skutečnosti jsem si velmi silně uvědomil při slovech jistého starého člověka, kterého opravdu hluboko trápilo, že je už jenom do počtu. Ale co když právě on patří do počtu spravedlivých, kteří světlou hodnotou své spravedlnosti stále udržují opodstatnění trvání lidské existence a bytí na naší planetě?

Naše planeta, ale v širším kontextu také celé naše univerzum je totiž velkým jevištěm boje dvou protichůdných sil. Síly Světla a síly temnoty. No a každý z nás, jednotlivců, se svými postoji, myšlením, hodnotami a jednáním vždy zařazuje do první, nebo do druhé kategorie.

Jinými slovy řečeno, vždy se stáváme buď služebníky Světla, nebo služebníky temnoty. Vždy se musíme nakonec rozhodnout, na kterou stranu se přidáme, protože na obou židlích se dlouhodobě sedět nedá. Vždy totiž musíme tak, jak se píše, pouze „jednoho z těchto dvou pánů milovat a druhého nenávidět“. No a to, na kterou stranu se přidá většina lidí, většina národa a většina světové populace pak formuje konkrétní osud každého jednotlivce, každého národa, nebo celé naší planety.

Pokud se tedy většina z nás rozhodne pro Světlo a jeho hodnoty, budeme určitě kráčet ke světlé budoucnosti. Pokud se ale rozhodneme pro temnotu a její hodnoty, čeká nás nevyhnutelně temná budoucnost.

Světlem a jeho hodnotami je spravedlnost, ušlechtilost, dobro, nezištnost, lidskost, ohleduplnost, skromnost, úcta, čestnost, mravnost, vnitřní čistota a v reálném životě žitá duchovnost.

Temnotou a její hodnotami je nespravedlnost, zlo, bezohlednost, nečestnost, lež, podvod, chamtivost, kariérismus, nemravnost, vnitřní nečistota, formální duchovnost, ale také bezmyšlenkovitost, konzum, plytkost a nízký materialismus.

Většina lidí našeho světa se svou hodnotovou orientací dobrovolně rozhodla kráčet cestou temnoty a proto svůj osobní osud, osud vlastního národa i osud celé naší planety směřují do temnoty. Do temnoty zničení! Do temnoty a zkázy naší planety, ale i do absolutního konečného rozkladu vlastní osobnosti. Toto musí být jasné každému, kdo žije v současném světě a vnímá jeho základní hodnotové směřování.

No a za situace, kdy si většina obyvatelstva světa vybrala cestu temnoty, směřující ke zničení, je nesmírně cenný každý člověk, jednotlivec, který si naopak svou celkovou životní orientací zvolil cestu Světla. Cestu pozitivních, konstruktivních a budujících hodnot dobra, které drží náš svět a zabraňují jeho totálnímu zhroucení.

Bez těchto lidí by se už totiž muselo všechno dávno sesypat, protože oprávněnost existence života a bytí na každé planetě je podmíněna pouze zachováváním konstruktivních a budujících hodnot Světla. Bez nich ztrácí oprávnění své existence jakýkoli život a jakékoliv bytí. Bez nich musí proto vše nevyhnutelně samovolně směřovat do zkázy a sebe destrukce.

Pokud ho od ní nezadržuje odpovídající počet spravedlivých!

Neboť jedině tento, relativně malý počet spravedlivých drží při životě i naši planetu a zabraňuje zániku všeho, co se na ní nachází. Taková je žel realita, aniž by si její nesmírnou závažnost uvědomovala většina lidí, sloužících temnotě.

Pokud se ale máme vrátit zpět k našemu tématu o starých lidech, kteří se cítí být zbyteční a už jenom do počtu, měli by si hluboko uvědomit, že vůbec nejsou zbyteční a vůbec nejsou do počtu, pokud svou celkovou životní hodnotovou orientací patří právě do toho počtu spravedlivých, kteří drží naši Zemi a zabraňují jejímu zániku. A to je nesmírně cenné! To totiž přináší Světlo na Zemi! A toto Světlo rozhání temnotu, která by se jí chtěla zmocnit úplně.

Proto není zbytečný život žádného člověka, který je v tomto smyslu nositelem Světla. Ať by byl jakkoli starý a jakkoli nemocný. Nejvíce rozhodující kritériem kvality života a jeho skutečné hodnoty není totiž nic jiného, než právě míra Světla, kterou jsme schopni kotvit a zprostředkovávat svou existencí.

To je skutečná hodnota! To jsou skutečně hodnotní lidé! Jediný takový člověk, i kdyby byl jakkoli nemocný, nebo starý, je ve skutečnosti mnohem větším přínosem pro naši planetu, jako tisíce jiných lidí v produktivním věku, ponořených do průměrného, standardního sobectví své služby temným hodnotám.

Proto bylo také řečeno, že první budou poslední a poslední první. Neboť prvními ve světě temných hodnot se stávají především lidé, kteří sami tyto temné hodnoty preferují. Velká čest všem výjimkám!

Pravé hodnoty a tím pádem i opravdu hodnotní lidé jsou naopak našim světem odsouváni bokem, až na poslední místo, i když právě oni jsou ve skutečnosti těmi prvními. Prvními v linii Světla, dávající ještě opodstatnění životu na zemi. Jsou prvními, protože jsou skutečně lidmi! A lidskost, pravé lidství člověku propůjčuje pouze jeho úsilí o hodnoty Světla.

Tam totiž, kde tohoto úsilí není se postupně ztrácí také lidskost, až se nakonec ztratí úplně. Pak zůstane už jenom živočich temných hodnot, stále více stahující do temnoty sebe samého i celý svět. Jedině vznešené hodnoty Světla mohou dát vysokou hodnotu každému člověku, který se na ně orientuje bez ohledu na to, jakého je věku.

No a právě k této vysoké metě, k této hluboké životní moudrosti by měl dospět na sklonku svého života, ve svém stáří každý člověk. Neboť jedině ten žil správně, kdo dospěl až sem, i když třeba v mladším věku určitý čas holdoval falešným hodnotám.

Není ale nic smutnější, když starý člověk na sklonku svého života nedozrál k takovémuto druhu moudrosti. Když nakonec zůstal pouze malicherným, hádavým, trvale nespokojeným a plným negativity, kterou vrší na svém okolí. Takovýmto způsobem se pak žel v jistém smyslu stává mnoho starých lidí opravdu přítěží. Ne však svým věkem, ani svou nemohoucností, ale svým ustavičně negativním duševním naladěním, bez pravé moudrosti. Tím se totiž přidávají k obecnému směřování našeho světa do zkázy úplně stejně, jako většina ostatních lidí v produktivním věku, vědomě nebo nevědomě sloužících temnotě.

DEMAGOGIE a POCITY

Zdeněk Gryc | Pátek, 15. 6. 2018 v 19:09

„mám pocit, že i Vy by jste nejraději prováděl razie, možná i zavíral lidi do kriminálu“

Na podobné demagogii pocitů se dá postavit, na základech nenávisti, zneužité v politice, za podpory „chytrých agentur“ a dobře využitého strachu, nejenom holokaust, ale i výnosná prebenda. Začít ale pomalu a opatrně, anonymně, jako s tím TGM, jehož sochy obě totality likvidovali. Ti druzí dokonce 2x.

Petr Klukan: „V gotické síni jihlavské radnice ožily příběhy našich sousedů“

Žáci deseti jihlavských škol v rámci projektu příběhy našich sousedů zpracovali pohnuté osudy čtrnácti pamětníků kruté doby komunistického režimu. V pondělí se v zaplněném gotickém sále jihlavské radnice konala prezentace celého projektu. . .
. . . Jako nejlépe zpracovaný životní osud porota vyhodnotila příběh Jitky Liškové, který představili žáci ZŠ Evžena Rošického.

http://jihlavske-listy.cz/clanek17765-prezentace-skolniho-projektu-pribehy-nasich-sousedu.html

První komentář:
Nihil novi sub sole !
Nic nového pod sluncem. V padesátých letech minulého století obdobně chodili starci pod rádoby důvěryhodnou značkou Osvětová beseda po školách a vykládali prvňáčkům,
jak Masaryk střílel do dělníků.
čtenář | 2015-06-19 16:23:47 | Reagovat
—————————————-
Nela Kovářová napsala do JL aktuální článek:

„Kameny zmizelých už patří k třešťskému náměstí Svobody“,
Který končí těmito slovy:

„Jejich pátrání po minulosti je pozoruhodné. Tady to přesně začalo, u těchto mladých, tehdy 14letých žáků, a Heleny Štumarové.
Věnovali projektu energii, museli hledat na internetu, a promlouvali s pamětníky.
Tohle je nová generace třešťských studentů.“

Ke studentům a jejich aktivitám nic, ale první komentář by se Hitlerovi nepochybně líbil:
Komentáře:
„je smutné, že někteří příslušníci tohoto těžce zkoušeného národa po tragických zkušenostech s nacismem se vzápětí propůjčili k budování podobně nelidského bolševického systému u nás, asi nemá cenu psát, kdo byl Karel Vaš , Rudolf Slánský- je popisován jako jeden z hlavních organizátorů komunistického teroru, Reicin- teď byl v TV pořad, ve kterém bylo řečeno,

že chtěl zlikvidovat letce z Anglie……..

km | 2018-06-13 18:36:58 | Reagovat“
———————————————–
Je otázkou, po konci obou totalit, co je smyslem a cílem psát tyto komentáře.
Aktualitou dnes ve zprávách je:
„Velká razie v Německu. Úřady zakročily proti šiřitelům nenávisti na internetu
Německá policie provedla ve čtvrtek v deseti spolkových zemích razie proti lidem, kteří umísťují trestně postižitelné nenávistné komentáře na internet, a mimo jiné zabavovala počítače. Informovala o tom agentura DPA. Takzvaný akční den v boji proti nenávistným příspěvkům koordinoval Spolkový kriminální úřad (BKA).“

Aktualitou, procítěně demagogickou, je napsat v této souvislosti k článku další komentář:
„pravda se dnes často nehodí, vůbec v Německu, kde imigranti znásilňují a vraždí mladé dívky, během posledního týdně dvě oběti???co je nám po nich že, zachraňujeme přece miliony tzv. migrantů, dvě holky no a co, tak nějak se dnes uvažuje, ale ony chtěly žít, měly sny…………..a mám pocit, že i Vy by jste nejraději prováděl razie, možná i zavíral lidi do kriminálu, pokud nechtějí vidět svět zjednodušeným pohledem, Vašim pohledem…………
km | 2018-06-15 15:34:15 | Reagovat“

Byl Kalousek skutečně otráven novičokem?

Jan Žižka | Neděle, 3. 6. 2018 v 1:43

Byli jsme v poslední svědky hned dvou bezmála zázraků. Skripal přežil útok jedem, který nikdo jiný ještě nepřežil, a novinář Babčenko ožil okamžitě po oficiálním oznámení, že byl zabit.

Jak se říká: bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo tak trapné a nebezpečné.

Jen pár lidí – naštěstí včetně prezidenta – si trouflo postavit se k těmto podivným kauzám čelem a ptát se po důkazech. Okamžitě byli obviněni ze všech zločinů, co si jen člověk dokáže představit.

Do kampaně proti M. Zemanovi se, jako obvykle, zapojil univerzální a břitký rétor ing. Kalousek. Po shlédnutí jeho vystoupení v ČT jsem si uvědomil, že i on se možná stal obětí útoku nervově paralytickými jedy.

Posuďte sami po shlédnutí jeho vystoupení. Naprostá neschopnost věcně odpovídat, třes rukou, rudé tváře, neustále grimasy. Vzhledem k tomu, že se u ing. Kalouska nedá předpokládat, že by byl opilý, i vzhledem k tomu, že jsme podle jeho slov obklopeni agenty, se mi zdá celkem pravděpodobné, že i on se stal terčem útoku. Důkazy sice nemám, ale prosím vás, k čemu důkazy.




© 2008 Parola s.r.o.