Blog Jihlavských listů

Petr Klukan
12- Narozen 2. 4. 1961 v Jihlavě, je absolventem Přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Od roku 1993 je šéfredaktorem Jihlavských listů. Mezi jeho největší záliby patří fotografování.

Trafiky končí

Petr Klukan | Pátek, 18. 5. 2018 v 11:26

Trafiky k životu patřily jakoby odnepaměti. Kupovaly se v nich noviny, časopisy, cigarety. Alespoň ti starší si vzpomenou.
V těch stáncích na ulici lidé kupovali Rudé právo, Práci, Lidovou demokracii, nebo třeba okresní Jiskru. A k tomu jedny Marsky, Cleyky, Startky, Petry, nejlacinější Partyzánky a Lípy, nebo ty drahé Sparty v měkké či tvrdé krabičce. A samozřejmě i sirky a zapalovače, nebo tikety na Sazku či Sportku.

Takový stánek byl křižovatkou cest především v ranní době, kdy se šlo do práce, a odpolední, kdy se šlo z práce. Dřevěné boudy, za jejímiž skly se skrývaly nejen časopisy, ale i alkohol, žvýkačky, limonáda…
Zcela svébytnou trafikou byl v Jihlavě stánek naproti Tuzexu. Seděl v něm pan Lauer. Chodilo se k němu i o svátku, protože měl třeba i chleba. Nebo když jste zapomněli na svátek někoho z blízkých, bonboniéra a víno od Lauera zachránily rodinný klid. Protože ostatní obchody byly v neděli zavřené. To, co po revoluci dokázali Vietnamci, mít „stále“ otevřeno, s tím začal ještě před nimi pan Lauer.
I po Listopadu 89 trafiky zůstaly. Jen obsah novin v nich prodávaných se změnil. Ani v tisku už nevládla jediná strana, a časopisy i noviny se rozrostly o tituly dosud nebývalé. Ať už to byly humoristický časopis Trnky-Brnky, erotický Nei Report, nebo obrovské noviny Prostor.

Doba letěla, noviny vznikaly a zanikaly, ale stánky zůstávaly. Stále měly co nabídnout. Svůj sortiment rozšířily o videa, posléze DVD, paperbacky, mapy, jízdenky…
Konec stánků zapříčinil globální internet „zadarmo“, v jehož elektronických útrobách především mladí získávají informace i zábavu. A moderní a zdravé je nekouřit, takže se kuřivo ze stánků přestěhovalo do několika mála kamenných trafik, kde mají doutníky i cigarety lepší zázemí.

Zatímco císař Josef II. rozhodl, aby se prodejny tabáku (trafiky), který byl v Rakousku státním monopolem, přednostně přidělovaly válečným invalidům za služby prokázané v boji, současná doba invalidům nepřeje. Ti by si mohli ve stánku přivydělat, a cítili by se užiteční.

Babišova vláda však dbá především na výběr stokorunových nebo tisícových daní, protože honit uniklé miliony je nesrovnatelně těžší, a tak se rozhodla zahrnout do elektronické evidence tržeb i malé stánkaře. Ten Babiš, který v džungli devadesát let využil všech svých pák, známostí a „darů“ politikům, aby se stal nejbohatším a nejmocnějším. Jím zavedené EET tak stánkařům dalo poslední ránu do vazu.
Trafiky tedy mizí. Jejich pojmenování je spíše slyšet v souvislosti s politickou scénou, kdy se „trafiky“ udělují odloženým politikům. Možná že přidělení „trafik“ také chápou, jako v době císaře pána – za prokázanou a neochvějnou službu v boji, i když politickém. Lidé však takové „trafiky“ spíše vnímají jako protislužbu či legální úplatek.

Zatím končí a jsou odstraňovány jen ty opravdové trafiky – stánky o rozměrech malilinkatého pokojíku. Na chodníku po nich zůstává prázdné místo. Je to škoda, ale život jde dál a prázdnotu zacelí čas. Tu na chodníku, i tu v duši, po nostalgických vzpomínkách.

7 komentářů k článku “Trafiky končí”

  1. XXXXX říká:

    dobrý, až na ten konec to je blábol

  2. fotrák říká:

    dobrý, až na ten konec

    jo, ti co „žijí náměstí“ tiskovinu nekoupí, matrijál do huby taky slabej, do žíly nic, pohlednice leda tak na indický velikonoce a všude kolem landy a edeny.
    však von mexičan (dobová přezdívka p. Lauera) by taky cuknul, kdyby mu dneska vybrakovali mrazák před stánkem a hygiena mu zakázala ukládat odpad metabolismu do kbelíku pod pultem.
    nádherný tenkrát časy

  3. Svatopluk Beran říká:

    Můj příspěvek se nebude týkat přímo meditu článku, snad se Petře nebudeš zlobit, ale události na kterou rád vzpomínám vždy, když se řeč nostalgicky stočí na bývalý prodejní kiosek pana Lauera. S kamarádem, dnes už mezi námi není, jsme si jednou zajeli po dešti z Okrouhlíku koupit něco tekutého pro hezký veselý večer. Mě bylo něco po 17 roce, jemu nebylo ještě ani 15 let. Já jel na Jawě Cross 90, on na odlehčeném kozím dechu bez blatníků. Já papíry na motorku měl, on ještě neměl ani malý papíry. Zaparkovali jsme motocykly u stánku a šli do sámošky naproti. Po nákupu já šel k devadesátce, kterou jsem měl postavenou z boku stánku, on pokračoval za stánek, kde měl opřeného ,,odlehčného a na výfuku ještě vytuněného stadiona,,. Než jsem já našlápl Crossku, tak on se již vracel ke mě a dozadu za sebe někomu říkal, že to jeho motocykl není. V tu ránu vystoupil z poza stánku příslušník VB a znovu se ptal, jestli ten nepředpisový Stadion je nebo není jeho. On opět odvětil že nemůže být jeho v žádném případě, protože je mladej a tudíž ještě nevlastní ani papíry. Se svislým proužkem bláta na svých zádech od hlavy až po zadek si pak sedl za mne a oba jsme s potutelným smíchem odfrčeli od kiosku. Ty Stadiony se daly tenkrát koupit bez papírů za 100 až 150kč, píst stál v Mototechně 3kč, pístní kroužek 1.20kč.

  4. petr klukan říká:

    Sváťo, tvá vzpomínka je moc pěkná. Myslím, že bys mohl zavzpomínat i na srpen 68, pamětníků není nikdy dost.

  5. Venca říká:

    Jawa 90 byl skvělý stroj – dneska už ho bohužel skoro nikdo nezná. Je div, že se něco tak pěkného a přitom živého vůbec vyrábělo. Byl tam trochu problematický motor (šoupátka), ale jinak to jelo jako pila :-)

  6. Svatopluk Beran říká:

    Petře už jsem tu jednou svoje zážitky popisoval při diskuzi s panem Grycem. Pokusím se to najít. Bylo mě čtrnáct, jezdily jsme na dřevěnejch motokárách v ulici pod příkopem s černejma vlaječkama a československým praporkem zavěšených na špicích z kola. Chodili na pístovskej tankodrom od zadu od Okrouhlíku do stanů ruskejch vojáků a snažili se jim vysvětlovat, že je to od nich svinstvo a že tu žádná kontrarevoluce není. Normální vojáci na nás nebyli agresivní nebo k nám nijak nebezpeční. Při naší asi třetí návštěvě nás načapal nějakej vyšší důstojník, který nám zakázal tam chodit a vojáky seřval že nás nemají do tábora co pouštět. To bylo hned ze začátku školního roku v devátý třídě.

  7. Svatopluk Beran říká:

    Jo, bylo to rotační šoupátko z pertinaxu s vyřízlým úhlem pro možnost nasátí směsi. Pokoušeli jsme se ten úhel měnit, ale vždy to bylo jenom horší. Crosska měla rychlopal a postavils jí na zadní jak nic a s beranovskýho kopce směrem na Vílanec jsem z ní dostával až 120km. Už je to téměř 50 let.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.