Blog Jihlavských listů

Ján Lauko
38- Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!

Ján Lauko | Čtvrtek, 5. 4. 2018 v 19:42

Není žádná náhoda, že v Čechách i na Slovensku se společnost výrazně polarizuje. Že se vytvářejí dvě skupiny lidí, stojící proti sobě až v nepřátelství.

Že jedni jsou za Zemana a druzí proti Zemanovi. Že jedni byli za protesty za slušné Slovensko a druzí zase proti nim. Že jedni jsou za Rusko a Putina, a druzí zase proti Rusku a Putinovi.

Ve všem tomto se skrývá něco zásadnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Jde tu totiž o vzájemné pnutí mezi dvěma typy myšlení a cítění, které úzce souvisí se současnou změnou charakteru vesmírného záření.

Toto záření totiž dosud podporovalo individualismus a racionálně analytické myšlení, příznačné pro západní svět. Odteď však začíná být vesmírem podporován východní typ myšlení a vnímání světa, postavený na intuitivnosti, spolupráci a kolektivním úsilí o dobro celku.

Celkem reálně se tyto tendence začínají stále viditelněji projevovat právě vzestupem Ruska a Číny, zatímco naopak na západě začíná celkem viditelně docházet k různým rozkladným, až sebe destruktivním procesům.

Takové je současné dění v hrubých rysech a my se nyní podívejme na celou věc trochu detailněji, protože jeho důsledky se bytostně dotýkají každého z nás.

Vývoj na naší planetě je univerzem řízen zcela konkrétním směrem, a tento směr je určován, nebo jinak vyjádřeno, doslova vynucován celkem konkrétním typem vyzařování vesmíru.

V minulosti žili třeba na naší planetě dinosauři a jiní ještěři. Existenci a rozvoj tohoto typu fauny, ale také flóry podmiňoval konkrétní charakter vyzařování univerza. Po čase se však toto vyzařování změnilo a vzalo vítr z plachet ještěrům, kteří byli do té doby vedoucím živočišným druhem. Jeho změna pro ně znamenala záhubu, avšak otevřela dveře možnosti plného rozvinutí nového vedoucího živočišného druhu, a sice savců. Tím došlo k zahájení dalšího velkého časového cyklu ve vývoji života a vědomí na naší planetě.

No a podobným způsobem to pokračovalo až do novověku, kdy opět nová změna vesmírného cyklu začala podporovat analyticko kritický a racionalisticko individualistický způsob myšlení. Všechny národy, které se dokázaly naladit na tento typ záření, byly s podporou univerza vynesené nahoru a staly se vedoucími. A byly to především národy západní. Jejich postupný, intelektuálně racionální vývoj začal středověkou učeností, prudce expandoval v renesanci, později v osvícenství, pak v technické revoluci, a nakonec vyvrcholil vědecko technickým rozvojem současného typu.

Západní racionalismus dal světu mnohé nové poznatky, objevy a vynálezy. Došlo k obrovskému rozvoji matematiky, fyziky, astronomie, mechaniky, filozofie a mnoha jiných odvětví. Šlo o období ve vývoji lidstva, které mělo svůj obrovský význam a posunulo nás výrazným způsobem dopředu v mnoha oblastech. Lidé se prostřednictvím svého analyticky racionálního myšlení stali doslova pány světa. A nejen doslova, ale zcela konkrétně se na absolutní vrchol vyšvihly právě národy racionalistické a technicky zdatné.

Tyto národy se však žel, na základě své převahy začaly vyvyšovat nad ostatní. Začaly se nad ně nadřazovat, začaly si je podmaňovat a zotročovat, protože zaostalejší obyvatelé jiných zemí jednoduše nedokázali svými luky a šípy čelit dělům a puškám dobyvatelů.

Ještě před nástupem velkého vesmírného cyklu, podporujícího západní racionalismus se dostalo celému světu důrazného upozornění, že vždy a za každé situace je třeba mít na zřeteli nejvyšší princip bytí, spočívající v úctě a lásce k bližnímu, jako k sobě samému. Poznání a uplatňování toho principu se totiž mělo stát jakousi záchrannou brzdou. Ta měla zabránit tomu, aby vedoucí národy světa nezneužívaly všeho toho, čeho mohly dosáhnout za podpory univerza. Aby toho nezneužívaly ve formě jakékoli nadvlády člověka nad člověkem, nebo národa nad národem. Neboť racionalismus, ničím nekorigován, má tendenci zvrhnout se právě k takovémuto zneužívání.

Žel národy, které byly univerzem vyneseny na vrchol nedbaly principu lásky k bližnímu, a proto svou nabytou moc zneužily ve formě kolonialismu, bezcharakterního uctívání peněz a kapitálu, rozpoutáváním válek, ekonomickým zotročováním národů, nebo jejich okrádáním o přírodní zdroje. Vedoucí národy upadly do dychtivosti po moci a vlivu, do bezuzdného užívání, do nemravných zvráceností a do mnoha jiných negativních věcí.

No a v současnosti dosahuje zvrácenost tohoto způsobu myšlení svého vrcholu. Pěkná slova o humanismu, demokracii, lidských právech a jiných ušlechtilých věcech se stala jen zástěrkou bezohlednosti, chamtivosti a geopolitických, nebo čistě ekonomických zájmů. Zástěrkou neovladatelné touhy po absolutní moci nad lidmi a národy, prostřednictvím jejich totálního zotročení, jako konečného cíle.

Avšak na vrcholu bodu již v současnosti absolutně zvráceného principu racionalisticky individualistického myšlení západního typu dochází k pravidelné cyklické změně vesmírného záření, která má posunout naši civilizaci opět o další krok vpřed v jejím vývoji.

Svět začíná být univerzem tlačen do nové kvality! Pokud totiž kdysi mluvil Kristus o lásce k bližnímu jako o možnosti, nový typ vyzařování vesmíru to nyní přináší jako požadavek! Jako nezbytný požadavek uskutečnění nového evolučního kroku ve vývoji lidské civilizace. Kdo tuto změnu charakteru vyzařování vesmíru zachytí a bude s ní kráčet v souladu, toho síly univerza vynesou na vrchol a budou ho podporovat.

Vesmírné záření začíná tedy podporovat snahu o kolektivní dobro a snahu o dobro celku, namísto předchozí individualizace. Začíná podporovat intuici a lidskost, namísto dosavadní racionality. Začíná podporovat spolupráci a rovnost, namísto dosavadního hierarchického nadřazování bohatých a mocných nad chudších a slabších.

Reálnou ukázkou těch dvou pólů, to jest starého a již zdegenerovaného způsobu myšlení západního typu a nového, konstruktivního, a na spolupráci založeného myšlení východního typu získáme porovnáním zahraniční politiky západu a Ruska. Ze strany západu jde stále jen o zastrašování, výhrůžky, agresivitu a neustále vyvolávání konfliktů, s křečovitou snahou za každou cenu udržet svou převahu a profitovat z ní. Na rozdíl od toho ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov mluví všude, kde jen přijde o spolupráci. Je přímo do očí bijící a jasně viditelné, jak západ sází pouze na provokaci a konfrontaci, zatímco východ usiluje o spolupráci.

Abychom ale dobře rozuměli, také princip rozvoje rozumové racionality byl ve vývoji lidstva potřebný a přinesl mu nesmírně mnoho užitku. Byl to nezbytný krok, ale protože žel nebyl předními národy světa, které zachytily toto vesmírné záření a dlouho kráčely v jeho podpoře, dostatečně razantně korigován principem lásky k bližnímu, dospěl nevyhnutelně až do zdegenerované podoby, v jaké ho známe dnes, třeba s jeho prosazováním gender ideologie, která kromě rodu mužského a ženského zná ještě dalších padesát rodů.

A podobných, vysloveně zvrácených prvků je v současnosti na západě velmi mnoho. Je očividný doslova až kolaps logického myšlení, když například příslušníci komunity LGBTI vítají imigranty, přičemž v zemi, odkud migranti přicházejí hrozí za homosexualitu trest smrti. A pokud by imigranti zavedli právo šaríja na území Evropy, hrozil by trest smrti homosexuálům také zde.

Nebo třeba skutečnosti, jdoucí přímo proti základnímu pudu sebezáchovy a sebeúcty, kdy se ozbrojení němečtí policisté dají zmlátit migranty jen proto, aby v případě adekvátní odpovědi na jejich násilnosti nebyli označení za politicky nekorektní, nebo za islamofoby.

Pokud jsme tedy na začátku mluvili o polarizovaní naší společnosti, velmi úzce to souvisí se všemi, výše uvedenými skutečnostmi. Jde totiž o střet mezi lidmi, ještě západního typu racionalistického myšlení, který má stále reálnou moc a opodstatnění svého dalšího trvání vyvozuje z toho, co dosud vytvořil, i když už v podstatě ztrácí vítr z plachet.

Na druhé straně barikády stojí lidé nového, intuitivního, na spolupráci a rovnosti založeného, východního typu myšlení, cítění a vnímání světa, jejichž začínají protlačovat do popředí síly vesmíru. A tyto síly budou tlačit do popředí každého jednotlivce, každého člověka, ale také každý národ, který se na ně naladí a začne jednat v jejich duchu. Je tedy jen čistě na nás, zda zachytíme tyto nové impulzy univerza a přizpůsobíme se jim, nebo se budeme stále křečovitě orientovat na to staré, které má zatím ještě velkou sílu a moc. A proto také mnoho přívrženců.

Ale tato moc se už hroutí! Už kolísá, protože ztrácí dosavadní podporu univerza, ačkoli se ještě z posledních sil snaží udržet dosavadní status quo. Rozpadající se moc západu se dostává do agónie, čímž se ale stává mimořádně nebezpečnou, protože nejvíce kope kůň, který se právě ve smrtelní agonii nachází.

Je to tedy celé jako z pohádky o dvanácti měsíčkách, kdy žezlo vlády drží v rukách určitou dobu vždy jeden z nich, a pak předá svou vládu druhému. A tak nyní také my žijeme v době, kdy musí racionalistický způsob západního typu myšlení, který přinesl světu mnoho dobrého, chtě nechtě nezbytně předat žezlo vlády do rukou intuitivního, o dobro celku a o spolupráci usilujícího způsobu myšlení východního typu.

Neboť to, co vytvořil západ dosud, představovalo určitý nezbytný stupeň vývoje lidské civilizace. Představovalo to určitý schod, na kterém naše civilizace stála dlouhá období oběma svýma nohama. Avšak nastává čas vyložit v přirozeném vývoji nohy na další schod, přičemž to staré a předešlé se nikde neztrácí. Odnášíme si to totiž sebou, jako nezbytnou a potřebnou součást našeho předchozího vývoje.

PS. Ono je v podstatě bezpředmětné rozlišovat mezi způsobem myšlení západního a východního typu. Ve skutečnosti totiž existuje jen myšlení konstruktivní, nebo nekonstruktivní. Jen myšlení, z hlediska dalšího evolučního vývoje naší civilizace perspektivní, nebo neperspektivní. Nerozhodují tedy žádné hranice, ani žádná národní omezení, protože představitele obou těchto typů myšlení můžeme najít v každém národě.

Zároveň však ale platí, že toho perspektivního a konstruktivního typu myšlení a vnímání světa se, vyjádřeno v procentech, nachází mnohem více na takzvaném východě a naopak, toho nekonstruktivního a neperspektivního mnohem více na západě.

No a zcela na závěr se ještě podívejte na tento krátký, desetiminutový dokument o vzhledu současné moderní Moskvy, který pravděpodobně nikdy neodvysílá žádná z našich nenávistně a protirusky zaměřených televizí.

https://www.youtube.com/embed/hZaN4jaQT_4

60 komentářů k článku “Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!”

  1. Venca říká:

    A jéje… tohle ZetGéčko nerozchodí.

    Tři, nebo pět obrazovek ?

    Už se těším na obligátní odstavce o studiích Putinovy dcery, majetku jejího manžela, o paktu Ribbentrop-Molotov a o statečném pozorovateli tanků v 1968 z pozorovatelny na Skalce.

    Akorát nevím, jak se mu tentokrát do toho povede zamontovat nenávistný a likvidační článek z jihlavské Jiskry ze dne 25.2.1975

  2. XXXXX říká:

    Až si ten jeden architekt, milovník humanitárního bombardéra, přečte o vyvolávání zastrašování, výhrůžek, agresivitě stran západu, tak dostane nejspíš psotník.
    Až na tu Moskvu se vším souhlasím.

  3. Venca říká:

    Já až na toho koně. Kupodivu ve smrtelné agónii vůbec nekope. Stejně jako ježeček si nenapichuje jablíčka na bodlinky.

    Ono i to spojení „smrtelná agónie“ je takový trochu divný. Nemyslím že by existovala nějaká jiná.

  4. Zdeněk Gryc říká:

    NEZOUFEJME !

    Dcera pana presidenta po přijetí u anglické královny a vyznamenání pilota RAF,
    „Západní způsob myšlení“
    intenzivně nas-sává v Londýně.

    PS.
    Zeman káže vodu /nikoli vod-ku/a pije Becherovku.

    „Že jedni jsou za Zemana a druzí proti Zemanovi. Že jedni byli za protesty za slušné Slovensko a druzí zase proti nim. Že jedni jsou za Rusko a Putina, a druzí zase proti Rusku a Putinovi.“

    POŘÁD TI SAMÍ DEMOKRATÉ:
    Přepadli v roce 1968 republiku.
    Nyní zkušenosti uplatňují na Krymu a v Ukrajině

  5. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci,

    Vaše: POŘÁD TI SAMÍ DEMOKRATÉ: Přepadli v roce 1968 republiku. Nyní zkušenosti uplatňují na Krymu a v Ukrajině“.

    To je podobné tomu, že dnes jsme v holportu s Německem, které rovněž přepadlo naši republiku a nyní se nám pokouší implantovat svoji politiku řízené kolonizace.

    Nic moc, co říkáte?

  6. Zdeněk Gryc říká:

    Milý pane Vladimíre,

    Stále stejně,

    Rusko tehdy bylo “ holportu s Německem“.
    Jinak by Němci nezahnali spojence do moře.

    Piloti RAF byli jediní, kteří zachraňovali v té době demokracii před totalitou černou a rudou.
    Rusko, stále stejně uplatňuje:

    „svoji politiku řízené kolonizace“. Litva, Lotyšsko atd. . . nyní Krym, Ukrajina,
    a/po přepadení Polska, 14 dní po Hitlerovi. Po válce posunutím hranice na západ.
    b/po „osvobození 1945″ osvobodilo Podkarpatskou Ukrajinu.
    c/po „bratrské pomoci“ jsme byli „Pro-tenokrát“ co?

    Víte prosím, jak označovali poslech BBC za Pro-tentokrátu naši rodiče?… Kromě-říž!

    d/Rusové si ohraničili pastvinu českého dobytka koncentráčnickým plotem, který polepšili elektřinou.
    Nepamatujete na Dienstbiera a Havla s nůžkami na plech u ostnatého drátu?
    To „aktivisté“ Havlovi nemohou zapomenout, že?

    Humanista Lauko, začínal před 5 lety transcendentně, nyní teritoriálně za použití světových stran.

    PS. Mnichov je dobré mít na mysli, jako Apeasmeant, který vede do pekla!

    - Nástup Hitlera v Německu sledovala Francie i VB s nedůvěrou, přesto však prosazovala politiku APEASMEANT = politické usmiřování, ústupky -) nacisti si díky tomu mohli dovolit čím dál tím víc. Francie. VB, ale i jiné státy se totiž bály nové války. To byl také důvod, proč oba tyto státy podepsaly Mnichovskou dohodu – doufaly, že tak Hitler dá pokoj, tímto aktem však jen oddálily nevyhnutelné.

    -23.8. 1939 se v Moskvě setkala německá a ruská delegace :
    ruský ministr zahraničí VJAČESLAV MOLOTOV a německý ministr zahraničí JOACHIM VON RIEBBENTROP → tyto zprvu znepřátelené ideologie spolu uzavřely smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci. Smlouva však měla také tajný dodatek, o kterém, nikdo jiný nevěděl = šlo o rozdělení svět = tzv. Sféra vlivu, kdy SSSR mělo připadnout Finsko, Pobaltské republiky, část Rumunska (dnešní Moldávie), Německu zbytek
    -Hitler se díky této smlouvě nemusel bát, že by se SSSR pustil do války proti němu, byl kryt
    -naopak SSSR se domníval, že až se Hitler pobije s demokratickými státy a Evropa vykrvácí vzájemnými boji, zabere ji celou SSSR
    -Japonci také později uzavřeli smlouvu o neútočení se SSSR, Hitler tak mohl rozpoutat válku

  7. venca říká:

    Zřejmě máte na mysli spíše appeasement, nikoli APEASMEANT. Neužívejte cizích slov, když to neovládáte :-)

    Takže z toho co píšete, tak nás ta evropská demokracie tehdy přece jen obětovala, ŽE ?

  8. Zdeněk Gryc říká:

    Chyba v maturitních otázkách?
    ————————————————–
    „Dějepis maturitní otázky: 20.1. Německo-sovětský pakt …
    dejepis-maturita.blogspot…-nemecko-sovetsky-pakt-episment.html
    … přesto však prosazovala politiku Apeasmeant = politické usmiřování, ústupky -) nacisti si díky tomu mohli dovolit čím dál tím víc.

    Dějepis maturitní otázky: 17.6. Nástup Hitlera k moci …
    dejepis-maturita.blogspot…-nastup-hitlera-k-moci-nacisticke.html
    Apeasmeant = politické usmiřování, ústupky -) nacisti si díky tomu mohli dovolit čím dál tím víc – V roce 1935 se tedy uskutečnil …“
    ———————————————————-

    Co je to vlastně ten hnusnej „západ“, kdy kde začínal?
    Že by za železným plotem německého vyslanectví v Praze, kam dojeli Trabanty z NDR?
    ———————————————————–
    Praktické ukázky dle J. A. Komenského:

    Zachovalá část železné opony u Čížova
    Zbytky plotu, Bratislava, městská část Devínska Nová Ves
    Zarůstající průsek poblíž hranic s Rakouskem, léto 2003
    Zbytky plotu na vrchu Havran

    Železná opona se na české západní hranici začala vytvářet prakticky již od roku 1948,
    ovšem skutečně neprostupnou se stala až v letech 1952 a 1953,
    jako reakce na neustávající útěky některých lidí přes hranici.

    V Německé demokratické republice proběhlo budování železné opony o něco později,
    poslední fází byla výstavba Berlínské zdi, která rozdělila město Berlín na dvě části.
    I v ČSSR bylo vytvořeno hraniční pásmo, do nějž byl povolen vstup pouze na speciální propustku.
    Hraniční pásmo mělo šířku 4 až 10 km a tato část republiky se tak stala pro normálního člověka nepřístupnou (šlo o 1,5 % rozlohy státu). Většina vesnic v hraničním pásmu byla postupně vysídlena, jejich zbytky byly v letech 1953 až 1959 postupně zničeny, aby stojící opuštěná stavení nemohla uprchlíkům přes hranici poskytovat úkryt. Hraniční pásmo bylo přísně střeženo příslušníky Pohraniční stráže.

    Ploty byly ve skutečnosti tři – první, který byl asi dva metry vysoký, tvořila změť ostnatých drátů. Další plot, výšky 2,5 metru, byl od roku 1953 nabit vysokým napětím 3 000 až 6 000 voltů. Poslední plot sloužil jako zábrana zvěři, aby směrem od hranice nemohla proniknout k nabitému plotu. Pod ploty se nacházelo zorané pásmo o šířce cca 20 metrů, kde bylo možno snadno najít stopy, a tedy i místo, kde případný narušitel překonal plot.

    Tento systém plotů nestál přímo na hranici, ale v dostatečné vzdálenosti od ní (cca 2 km), aby i v případě jeho překonání stihli pohraničníci narušitele chytit dříve, než se dostal až na hranici. Kolem celých hranic navíc vedla v asi kilometrové vzdálenosti asfaltová komunikace, která pohraničníkům usnadňovala přiblížení k místu zásahu.

    Za hranicí už totiž oficiálně zasáhnout nemohli, neboť by se jednalo o narušení území cizího státu. Neoficiálně zde ovšem často zásahy probíhaly, neboť pohraničníci byli motivováni tím, že dopadnou-li narušitele, mohou být odměněni dovolenou, povýšením, případně udělením řádu. Naopak pokud jej nedopadli, mohlo to mít pro jejich další kariéru osudné následky. Mezinárodní problémy vyplývající z incidentů spojených se zásahy mimo státní území (viz případ Johanna Dicka) ČSSR vedly k jejich postupnému zákazu.

    Mezinárodní stížnosti vedly k tomu, že v roce 1965 bylo vysoké napětí z plotu odstraněno.
    (Šlo o jeden z následků „Chruščovova tání“.) V roce 1968 navíc došlo k velkému uvolnění hranic. Prakticky otevřené hranice krátce na to ulehčily druhou vlnu poválečné emigrace po invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.

    V následujících třech letech opustilo Československo asi 74 000 uprchlíků.

    Toto uvolnění hranic bylo ovšem krátké –
    již v roce 1970 byla ještě před systémem tří plotů vybudována signální linie,
    která reagovala na dotyk a mohla tak varovat pohraničníky výrazně dříve.
    Navíc se dále rozrostla síť pozorovacích věží (celkem jich bylo 314) a po incidentu,
    kdy řidič autojeřábu přerazil celní závoru v Českých Velenicích a dostal se tak do Rakouska,
    byly značně zesíleny i hraniční závory.

    Pád železné opony, umožněný pokračujícím rozpadem Sovětského svazu,
    byl zahájen uvolněním hranic v Maďarsku v létě 1989
    (celá řada lidí se z dovolené u Balatonu ten rok již nevrátila).
    Berlínská zeď padla 9. listopadu 1989,
    československá železná opona postupně následovala během prosince téhož roku.

    Dnes ji připomíná jen onen kdysi pravidelně oraný pás s občasnými zbytky kůlů nebo drátů
    – kvůli užívání herbicidů zabraňujících růstu plevelů a strhávání půdy je sukcese na těchto pásech pomalá a mnohdy zde ani po téměř 30 letech nerostou žádné stromy –

    toto „pásmo smrti“, dnes ovšem jen pro byliny.

    Československá železná opona za sebou nechala během let 1948–1989 celou řadu obětí

    Civilistů bylo 450,[1] ne vždy šlo přitom o narušitele, (např. Johann Dick byl turista) či nešťastné náhody. Pohraničníků při výkonu služby zemřelo celkem 654,
    z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou.[1]
    Při přestřelce s uprchlíky zemřelo 10 z nich.[1]
    ——————————————————————————
    Lauko píše:
    „V minulosti žili třeba na naší planetě dinosauři a jiní ještěři.“

    Oproti oběma totalitám to byla vcelku ekologické pohoda.

    ZABILI JENOM TO, CO MOHLI SEŽRAT!

  9. Fejinka říká:

    Jak bychom dnes byli rádi, kdyby ty ploty tam zůstaly a chránily nás před nechtěnými imigranty, kteří nás čekají ať chceme nebo ne. Tenkrát z toho měli pánové radost stříhat dráty a řezat závory, ale dnes už je situace jiná (jinde se opět stavějí ploty – i naši noví bratři je dělají a daleko vyšší a odolnější) a slušní lidé chodí jenom místy, která jsou k tomu určena a určitě by nikomu nevadilo, že opět pojede přes celnici a členové EU ukáží jenom pas a projedou místem pro ně určeným. Prakticky žádné zdržení. Hodně by se vyřešilo. Předčasně jsme jásali a časy se změnily.

  10. Zdeněk Gryc říká:

    PLOT JE PLOT

    pane Fejinka,

    FUNFUJE TAM I ZPĚT,NE ?

    optejte se lyžařů, co jeli letos do Dolomit,

    co oni NATO

  11. Zdeněk Gryc říká:

    na to?… nezaměnit s NATO!

  12. Zdeněk Gryc říká:

    Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!
    Ján Lauko | Čtvrtek, 5. 4. 2018 v 19:42

    Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

    Zejména v Jihlavě pane Lauko, že?

    Není žádná náhoda, že v Čechách i na Slovensku se společnost výrazně polarizuje. Že se vytvářejí dvě skupiny lidí, stojící proti sobě až v nepřátelství.
    ——————————————–
    Chce to selekci v domácí knihovně!

    Nedej Bože, aby se dítku dostaly do ruky knížky, jako třeba 3 muži…

    V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis jakéhosi průvodce po horním toku Temže s titulkem The Story of the Thames, který by připomínal historické události na jejích březích.
    Redaktorovi se rukopis zamlouval, nicméně přiměl jej (tehdy třicetiletého) aby podstatně zkrátil historické pasáže a namísto nich přidal veselé příhody třech veslařů,
    třech kamarádů George, Harrise, samotného Jeroma a jeho psa Montmorencyho.
    Tento nápad se mu zalíbil a pod novým titulem Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
    (Three Man in a Boat to Say Nothing of the Dog)
    začal vycházet v časopisu seriál, který se pro svou obrovskou popularitu u čtenářů brzy dočkal i knižní edice. Sám autor byl takovým úspěchem překvapen a dle svých vlastních slov měl některá svá díla za mnohem lepší, ale proč se stali populární Tři muži ve člunu, neví.

    Po zhruba deseti letech vydal volné pokračování s názvem Tři muži na toulkách (Three Man on the Bummel), kde popisoval cyklistický výlet třech přátel po Německu,

    přičemž zavítali i do Rakouska-Uherska a do Prahy.

    I v tomto vyprávění se řídil radou redaktora z Home Chimes a popsal hlavně veselé vyprávění z cesty, v závěru však vyjádřil svoji nelibost nad některými obyčeji v té době v Německu panujícími.

    Jako příklad uváděl bezmeznou poslušnost vůči nejrůznějším předpisům a nařízením,
    byť jakkoliv nesmyslným (lavičky vyhrazené pouze dospělým v městských parcích).

    Žádné jiné jeho dílo se nestalo takovým bestsellerem jako vyprávění o třech mužích a do značné míry tyto dvě knihy zastínily jeho ostatní tvorbu.
    První překlad Třech mužů ve člunu do českého jazyka vytvořil tehdejší soudce a pozdější

    protektorátní prezident Emil Hácha, spolu se svým bratrem Theodorem.

    PS. Dr. Emil Hácha, jak a proč dopadl po osvobození.
    Hlavně to nechce přemýšlet.
    Všímat si, ne co se stalo u nás, ale nejlépe, tam kde to ještě lépe známe v Argentině:

    1. Svatopluk Beran říká:
    Pátek, 23. 3. 2018 v 12:13
    PROČ O TOM NAŠE VYROVNANÁ MEDIA NEPÍŠÍ
    Mučírna značky Ford
    V sedmdesátých letech byli ve Fordu mučeni a zabíjeni levicoví aktivisté.
    ——————————
    Chce to selekci a zachovat si hygienu duševna.

    Tedy v žádném případě se ani malíčkem nedotknout roku 1945.

    A probůh nikdy se nepokusit přečíst, natož se zamyslet nad:
    TU-ZEMSKOU knihou:

    Od Kateřiny Tučkové:
    „Vyhnání Gerty Schnirch“

    Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!
    Ján Lauko | Čtvrtek, 5. 4. 2018 v 19:42
    Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.
    Zejména v Jihlavě pane Lauko, že?
    Není žádná náhoda, že v Čechách i na Slovensku se společnost výrazně polarizuje. Že se vytvářejí dvě skupiny lidí, stojící proti sobě až v nepřátelství.
    ——————————————–
    Chce to selekci v domácí knihovně!
    Nedej Bože, aby se dítku dostaly do ruky knížky, jako třeba:
    V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis jakéhosi průvodce po horním toku Temže s titulkem The Story of the Thames, který by připomínal historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis zamlouval, nicméně přiměl jej (tehdy třicetiletého) aby podstatně zkrátil historické pasáže a namísto nich přidal veselé příhody třech veslařů, třech kamarádů George, Harrise, samotného Jeroma a jeho psa Montmorencyho. Tento nápad se mu zalíbil a pod novým titulem Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) (Three Man in a Boat to Say Nothing of the Dog) začal vycházet v časopisu seriál, který se pro svou obrovskou popularitu u čtenářů brzy dočkal i knižní edice. Sám autor byl takovým úspěchem překvapen a dle svých vlastních slov měl některá svá díla za mnohem lepší, ale proč se stali populární Tři muži ve člunu, neví.
    Po zhruba deseti letech vydal volné pokračování s názvem Tři muži na toulkách (Three Man on the Bummel), kde popisoval cyklistický výlet třech přátel po Německu, přičemž zavítali i do Rakouska-Uherska a do Prahy. I v tomto vyprávění se řídil radou redaktora z Home Chimes a popsal hlavně veselé vyprávění z cesty, v závěru však vyjádřil svoji nelibost nad některými obyčeji v té době v Německu panujícími. Jako příklad uváděl bezmeznou poslušnost vůči nejrůznějším předpisům a nařízením, byť jakkoliv nesmyslným (lavičky vyhrazené pouze dospělým v městských parcích). Žádné jiné jeho dílo se nestalo takovým bestsellerem jako vyprávění o třech mužích a do značné míry tyto dvě knihy zastínily jeho ostatní tvorbu.
    První překlad Třech mužů ve člunu do českého jazyka vytvořil tehdejší soudce a pozdější protektorátní prezident Emil Hácha, spolu se svým bratrem Theodorem.

    PS. Dr. Emil Hácha, jak a proč dopadl po osvobození.
    Hlavně to nechce přemýšlet.
    Všímat si, ne co se stalo u nás, ale nejlépe, tam kde to ještě lépe známe v Argentině:
    1. Svatopluk Beran říká:
    Pátek, 23. 3. 2018 v 12:13
    PROČ O TOM NAŠE VYROVNANÁ MEDIA NEPÍŠÍ
    Mučírna značky Ford
    V sedmdesátých letech byli ve Fordu mučeni a zabíjeni levicoví aktivisté.
    ——————————
    Chce to pane Beran selekci a zachovat si hygienu duševna.
    Tedy v žádném případě se ani malíčkem nedotknout roku 1945.
    A probůh nikdy se nepokusit přečíst, natož se zamyslet nad:
    TU-ZEMSKOU knihou:
    Od Kateřiny Tučkové:
    „Vyhnání Gerty Schnirch“

  13. Zdeněk Gryc říká:

    od repete…

    Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!

    se omlouvám a přeji slunečný weekend,
    nejlépe pěšno, či na kolle…

  14. Venca říká:

    Nezklamal !!! Já věděl, že mu Lauko udělá radost a vleje krev do žil :-)

    Jinak je určitě super, že důstojný kmet čerpá vědomosti z webů s maturitními otázkami. Je to ale bohužel právě přesně ukázka toho, jak (zejména starší lidé) bezmezně věří všemu co na internetu najdou a ochotně pak všechny nepravdy a chyby šíří dál.

    Tak tedy například obyčejná „hloupá“ wikipedie, která také jistě není úplným etalonem důvěryhodnosti informací, ale pravopis přece jenom umí a dodržuje : https://cs.wikipedia.org/wiki/appeasement

    Zkrátka sloveso „appease“ znamená anglicky „uklidnit“ a ment je klasická přípona vyjadřující jak v angličtině, tak i třeba ve francouzštině průběh nebo formu. Prostě to samé jako třeba management, dokument, parlament, element, regiment…

  15. Zdeněk Gryc říká:

    ZÁPADNÍ DEMOKRACIE
    ———————————-
    Letos je 100 let od založení republiky na principech

    ZÁPADNÍ DEMOKRACIE – Washingtonská deklarace

    Žádný Čech, ba ani humanistický Slovák ba neměl na ni kálet.

    Pobyt v USA a vliv na prezidenta Wilsona
    Do první světové války vstoupily v dubnu 1917 na straně západních spojenců i Spojené státy americké. Po tzv. Velké říjnové revolucia svržení Prozatímní vlády Alexandra Kerenského v listopadu 1917 se zcela změnila celková situace v Rusku, když byl v Brest-Litevsku uzavřen separátní mír bolševického Ruska s Německem, a tím i podmínky pro působení československých legií na jeho území. Z tohoto důvodu se Masaryk rozhodl k daleké cestě přes Sibiř a Japonsko do USA, aby tam působil na prezidenta Woodrowa Wilsona, který tehdy již převzal evropské názory o možné transformaci rakouské monarchie do národnostně svobodného svazku autonomních států. To ovšem ještě neznamenalo podporu vzniku zcela samostatných států a zánik mnohonárodnostního Rakouska-Uherska. Během strastiplné cesty lazaretním vlakem, na kterou se vydal v den svých 68. narozenin 7. března 1918, nejen zajišťoval místa budoucího pobytu legií, ale tvořil též svůj známý spis „Nová Evropa“. Ještě z Tokia, kam dorazil z Vladivostoku přes tehdy Japonskem okupovanou Koreu a poté na lodi, poslal prezidentu Wilsonovi memorandum o stavu Ruska, v němž zdůraznil význam a úspěchy Československých legií. Dosáhl tak předpokládané pozornosti a účinku. Doporučoval tehdy západním spojencům, aby uznali ruskou bolševickou vládu.[29]
    Dne 29. dubna 1918 Masaryk dorazil do kanadského Vancouveru a 5. května byl ke svému překvapení přijat jásajícími davy u Michiganského jezera v Chicagu a bezmála dvousettisícovým průvodem na jeho počest. Byl žádán o projevy a zasypáván květinami.[29] V Americe zorganizoval velkou přesvědčovací kampaň mezi americkými Čechy a Slováky na podporu samostatného československého státu. K nim se připojili i představitelé Rusínů. Po sepsání Clevelandské dohody pak následně 31. května 1918 podepsali zástupci krajanů v Pittsburghu Pittsburskou dohodu o společném státu.[30]
    Masaryk jednal s diplomaty řady zemí, organizoval zpravodajství, psal do novin a přednášel. K přesvědčení americké veřejnosti a státníků o československé věci pomohly i Masarykovy dobré styky s představiteli krajanů a vlivnými osobnostmi z jeho předcházejících návštěv u rodiny jeho manželky Charlotty a z tehdejších veřejných vystoupení. Prezidentovi Wilsonovi jeho poradci doporučovali, aby k poradám o ruské otázce přizval Masaryka jako znalce ruské problematiky.[30] Do Bílého domu dorazil Masaryk 19. června.[30] Přesvědčoval Wilsona, že válku je možno vyhrát jedině tehdy, bude-li rozbito Rakousko-Uhersko, největší spojenec Německa.[30] Žádal o americkou pomoc s dopravou Československých legií z Ruska do Evropy, vyslovil se ale proti zamýšlené západní intervenci v občanské válce v Rusku.[30]
    ———————————————————
    18. října 1918 Wilson veřejně změnil svoje dosavadní stanovisko a přispěl tak rozhodujícím způsobem k rozpadu Rakouska-Uherska. Podpořil tím i vznik samostatného Československa. Masarykova Washingtonská deklarace se tak stala v podstatě zakládající listinou nového demokratického československého státu, Republiky československé, ke dni 28. října 1918.

  16. Venca říká:

    No ale jak to teda bylo s tím Mnichovem ? Nenakálela ZÁPADNÍ DEMOKRACIE na nás ?

  17. Zdeněk Gryc říká:

    VÁLEČNÝ ŠTVÁČ:

    Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou.
    Zvolily hanbu. Budou mít válku.
    (Churchill k Chamberlainovi v House of Commons po podpisu Mnichovské dohody, 1938)

    http://azcitaty.cz/citaty/winston-churchill/#ixzz5C1RGFINd
    ————————–
    Mnichovská dohoda (neboli Mnichovská zrada či Mnichovský diktát[pozn. 1]) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938).[3] Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.
    Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu.
    Které vedou do pekla.
    —————————————–
    Aktuálně tedy pozor na proklamace Zemana o Krymu.
    CZ anexe Podkarpatské Ukrajiny 1945
    CZ „bratrská pomoc“ 1968

  18. Zdeněk Gryc říká:

    PS.
    Venco

    Epísment
    je
    EPÍSMENT.

    Nezáleží jak se slovíčko napíše.

    Jde prostě o význam, v širším smyslu, kteří někteří to chápou, jiní nikoli, že?

    Dějepis maturitní otázky: 20.1. Německo-sovětský pakt …
    dejepis-maturita.blogspot…-nemecko-sovetsky-pakt-episment.html
    Německo-sovětský pakt, epísment Začátek 1. 9. 1939, konec 8.5. 1945 v Evropě, 2.9. Nástup Hitlera v Německu sledovala Francie i VB s …

  19. Venca říká:

    Ale my snad všichni víme, co, kdy a kde byla mnichovská dohoda. Napsat do adresního řádku http://www.wikipedia.cz taky umíme všichni, opravdu nám tady z ní nemusíte neustále kopírovat celé pasáže.

    Já se vás ptal, jestli nás západní demokracie v roce 38 zradila a nebo ne. Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď.

  20. Berka říká:

    Pane Gryci, vy tu pořád omíláte ten pakt Stalin- Hitler. Jako znalec dějepisu zajisté také víte, proč vlastně tento pakt vznikl, že ?

    Dovolím si zkopírovat odstavec z vaší oblíbené wikipedie (pan Venca promine) :

    Ke změně postojů evropských mocností došlo 15. března 1939 po obsazení Čech a Moravy německými vojsky. Týž den vyzval Litvinov významné evropské státy k zahájení konference, která by se zabývala německou agresivní politikou v Evropě. 16. března vyzval Velkou Británii a Francii k jednání o smlouvě o vzájemné pomoci, ke které by se mohlo připojit i Polsko. Britský premiér Neville Chamberlain však jednání odmítl s tím, že je předčasné, a začal prosazovat myšlenku společného prohlášení Velké Británie, Francie, SSSR a Polska vůči ohrožení. Polsko, však toto prohlášení odmítlo podepsat. Jednání mezi SSSR a Velkou Británií, která probíhala od poloviny března do konce dubna 1939, však dopadla neúspěšně.

    Stalin věděl, že dřív nebo později po něm Hitler půjde. A protože se prostě nedokázal domluvit se západem, tak se raději lišácky domluvil s Hitlerem. Choval se v rámci tehdejší situace přísně pragmaticky (ne, to skutečně není obdiv k němu – to je jen konstatování).

    No a zde jeden citát přímo z pamětí toho vašeho oblíbeného Churchilla:

    „16. dubna Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb…, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ (Churchill, Winston. Druhá světová válka – str. 326)

    Co vy na to, západní demokrate ???

  21. Zdeněk Gryc říká:

    Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!

    Jíří Jirmus měl rčení, „přeložme si to do češtiny“:

    Takže. . . než se západ úplně zhroutí…

    Chce se penzista dožít průměrného věku jako v USA, nebo v Rusku ?
    O výši důchodu, zdravotnickém zabezpečení a životní úrovni nemluvě.

  22. Fejinka říká:

    Pane Gryci, nevím co těmi lyžaři myslíte, já jsem tam nebyl a rád bych to věděl. Jestli museli někde chvíli počkat, ale to asi bylo kvůli imigrantům, nevím. To nám nadrobila madam Merkel, ale to je jiná kapitola.

  23. Daňový soumar říká:

    Fejinko vy jste galaktický obrmyslytel. Co by se asi stalo, kdyby němci zavřeli hranice a uprchlíky přestali přijímat? Myslíte, že by ti lidé zůstali doma na prdeli? Buďte rád za němce a jejich velkorysost. Jinak jsme je měli všechny u nás. Jednak by tady byli ti, jenž by se tam pokušeli nelegálně dostat a druhak by nám je zvesela vraceli. A věřte tomu, že by to stálo docela dost peněz.

  24. XXXXX říká:

    Venca: chybí ti tam ještě dement :-)

  25. XXXXX říká:

    Jako jestli čekáš, že ti ten trotl co neustále kopíruje to samý odpoví, že se na nás vysrali, tak se nedočkáš.

  26. Svatopluk Beran říká:

    Po anšlusu Rakouska se Československo se dostalo ještě do většího ohrožení. Anšlus Rakouska zároveň podstatně změnil teritoriální status quo vytvořený Versailleskou smlouvou, přičemž ke změně situace došlo bez souhlasu Společnosti národů Západní mocnosti protestovaly pouze formálně, přestože byl narušen celý princip evropské bezpečnosti vytvořený po první světové válce.

    19. září podle tajného sedmého návrhu E. Beneše předloženého Jaromírem Nečasem navrhly oficiálně vlády Anglie a Francie československé vládě, aby hrozící ozbrojený konflikt mezi národnostními skupinami v ČSR řešila postoupením pohraniční oblasti s více než 50% německého obyvatelstva (podle posledního rakouského sčítání lidu v roce 1910,[38] zjišťujícího národnost podle tzv. obcovací řeči) Německu. Československá vláda však tento požadavek odmítla.

    20. září zaslalo vedení SSSR E. Benešovi telegram, v němž Stalin a další sovětští činitelé potvrzovali, že jsou připraveni Československu pomoci, pokud se pomoci zúčastní i Francie, dle uzavřených smluv mezi SSSR a ČSR

    21. září vyslanci Velké Británie a Francie předložili Československu ultimativní požadavky, na což vláda přistoupila. Toto rozhodnutí však vyvolalo v Československu demonstrace, které požadovaly, aby byl svolán parlament a aby byla ustavena vláda skutečné obrany státu. Téhož dne vystoupil na obranu Československa ve Společnosti národů sovětský ministr zahraničí Maxim Litvinov, který podrobil nátlak na ČSR velké kritice. Přesto SSSR ani částečně nemobilizovalo armádu, což učinila jen Francie.

    22. září se uskutečnila generální stávka, jejímž výsledkem byl pád Hodžovy vlády a nastolení úřednické vlády vedené generálem Janem Syrovým. Ve dnech 22. a 23. září probíhala jednání mezi Hitlerem a Chamberlainem. Henleinovcům se daří obsadit celý Varnsdorf a zbytek Šluknovského výběžku. Chamberlain znovu jedná s Hitlerem, tentokrát v Bad Godesbergu. Hitler žádá také splnění územních nároků Polska a Maďarska.

    23. září Československé síly znovu dobývají Šluknovsko, proti povstalcům podporovaným jednotkami SA a SS nastupují dva prapory čs. pěchoty s podporou útočné vozby. Ve 22:15 je vyhlášena mobilizace. Prvním mobilizačním dnem je stanovena neděle 25. září.

    24. září probíhá mobilizace podle nástupového plánu VII, který se mění na válečný plán. V Bruntále před půlnocí začíná velká přestřelka mezi čs. ozbrojenými složkami a SdFK. Francie vyhlašuje částečnou mobilizaci své armády.

    25. září britský velvyslanec předává čs. vládě text Hitlerova memoranda z Godesbergu, a ta jej následně odmítá. Francie oznamuje, že v případě německého útoku přijde Československu na pomoc.

    26. září vyslal Chamberlain svého vyjednavače H. Wilsona k jednání s Hitlerem do Berlína.

    27. září Hitler zasílá britskému ministerskému předsedovi Chamberlainovi ultimativní dopis, ve kterém se opět domáhá svých požadavků, jejichž splnění žádá do 14:00 následujícího dne. V opačném případě hrozí anšlusem Československa. Nadále pokračuje československá mobilizace, stejně jako ozbrojené střety v čs. pohraničí. Chamberlain promluvil 27. září v britském rozhlase a mimo jiné řekl:

    - CO ŘEKL TO DOCELA ZAJÍMAVÉ – Jak je to hrozné, fantastické, neuvěřitelné, mají-li Britové připravovat zákopy a zkoušet plynové masky v Anglii pro spor v daleké zemi a mezi lidem, o němž my nevíme nic. (…) A i kdybychom měli sebevětší sympatie s malým národem, proti němuž stojí veliký a mocný soused, nemůžeme jednat za všech okolností tak, abychom přivedli celou britskou říši do války prostě jen kvůli němu.

    28. září Neville Chamberlain upozornil v dopise Hitlera, že „vše podstatné může být řešeno bez války a bez odkladu.“ Zároveň požádal B. Mussoliniho o prostřednictví v mezinárodním jednání o německých požadavcích. Na Mussoliniho výzvu dal Hitler souhlas ke schůzce představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie, která se uskutečnila o den později v Mnichově.

    29. září jsou zahájena jednání v Mnichově.

    Mnichovská dohoda (neboli Mnichovská zrada) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.

  27. Svatopluk Beran říká:

    Chce se penzista dožít průměrného věku jako v USA, nebo v Rusku ?
    O výši důchodu, zdravotnickém zabezpečení a životní úrovni nemluvě.

    Ale to by bylo také potřeba z flintou v ruce bránit prosperitu Spojených Států na Afgánských pláních, být letcem při bombardování Kosova či osobně pomáhat při likvidaci desetitisíců jihoameričanů, jinak je to příživnictví.

  28. Honza54 říká:

    Pane Berane, ještě exkurz do roku 1948 a 1968, aby to bylo úplné.

  29. Svatopluk Beran říká:

    Ale proti tomu zde nikdo nebrojí a neříká že to bylo naopak, tato historie je již dostatečně známa. A jsem přesvědčen že tento zkomplikovaný čas pro nás, byl předpřipravený již v Jatě a Teheránu, kterážto setkání byla v podstatě opět jenom důsledkem Mnichovské dohody a goopolitické německé touhy po surovinách ny východě.

  30. Jan P. říká:

    K zamyšlení:
    Zeman jako spojka na Rusko aneb Co Čína nechtěla, aby svět věděl o praktikách CEFC
    10. dubna 2018 info.cz web

    Když osvícenecký filosof Voltaire prohlásil, že Svatá říše římská nebyla ani svatá, ani římská, a nebyla ani říší civilizace, můžeme brát za osvícenecký názor výrok, že liberální světový řád již není ani liberální, ani světový, natož aby byl řádem.
    Pád liberalismu a ztráta původních voličů
    06. dubna 2018 MIRKO RADUŠEVIČ literárky.cz/Civilizace

    Pro pana Berana:
    V únoru letošního roku proběhla na Filosofické fakultě v Olomouci zajímavá přednáška o období třetí republiky (1945-1948) kterou pořádala Ekumenická akademie-Pražská škola alternativ.
    Vystupující Jakub Rákosník(sociální historik) a Dalibor Státník(vedoucí Státního okresního archivu v Mělníku)se především zaměřili na způsoby vzpomínání na Únor 1948, jak se proměňovala pozice a úloha této události v paměti české společnosti a v čem spočívají rizika způsobů, jak je připomínána dnes.
    Celé video přednášky/Vítězný únor? Příčiny, možnosti, důsledky/ lze stáhnou z youtube.

  31. Svatopluk Beran říká:

    Díky moc za odkaz.

  32. Svatopluk Beran říká:

    Zdeněk Gryc říká:
    Sobota, 7. 4. 2018 v 18:5

    Do první světové války vstoupily v dubnu 1917 na straně západních spojenců i Spojené státy americké. Po tzv. Velké říjnové revolucia svržení Prozatímní vlády Alexandra Kerenského v listopadu 1917 se zcela změnila celková situace v Rusku, když byl v Brest-Litevsku uzavřen separátní mír bolševického Ruska s Německem, a tím i podmínky pro působení československých legií na jeho území.

    k tomuto tématu doporučuji jako dodatkovou četbu knížku Carl J. Richarda – Americká invaze do Ruska aneb 60 000 amerických mariňáků na sibiři a české legie.

  33. Zdeněk Gryc říká:

    k tomuto tématu doporučuji jako dodatkovou četbu knížku:

    VYHNÁNÍ – VYZNÁNÍ,

    leč pochybuji, že je někdo z blogerů, zvládne a už vůbec, že by se zamyslel.
    Vždyť upozorňovat na problémy v Argentině je tak snadné.
    Znát podrobněji tu-zemskou story je mentálně příliš náročné, že?

    Vyhnání Gerty Schnirch
    ——————————————-
    „je první knížkou Kateřiny Tučkové, která vstoupila v širší povědomí svou druhotinou Žítkovské bohyně. Je pravděpodobné, že většina čtenářů sáhla po Vyhnání až na základě zaujetí bohyněmi. Jako já.
    Gerta je průměrná a vlastně ničím zajímavá dívka z Brna ze smíšené českoněmecké rodiny. Příběh de facto začíná někdy mezi jejím 18 a 20 rokem, které připadly na roky 1943 až 1945. Víme, že tou dobou dějiny běžely na plné obrátky. Gerta však dějiny ve svých strastech a slastech dospívání jako dějiny vůbec nevnímá. A už vůbec ne jako roztočené do obrátek. Registruje je vlastně jen ve formě nepříjemné ozvěny, která jí do života přináší nepřirozené artefakty různých nutností – počínaje nošením stejnokroje německých dívek ve všelijakých kolektivních akcích a shromážděních, přes hloupnutí otce z německé válečné propagandy, až po urychlující se mizení blízkých – kamarádek, známých, sousedů – ze života, a to z různých důvodů.
    Maminka je Češka a otec (kterému jinak než otec nikdy neřekne) Němec. Gerta je dvojjazyčná. To pěkné v životě k ní přichází v češtině, to divné pak v němčině. Maminka umírá někdy v 1942. Bratr se etabluje v Hitlerjugend a odchází na frontu. Otec z toho hloupne ještě víc. Tak jako všichni hloupnoucí si o sobě ale myslí pravý opak. Přichází nálety, potravinové lístky, osvobození a šoky z toho, jak váleční strašpytlové rychle převlékají kabáty a mění se na razantní posly všeho nového a pokroku zejména. Gertu při oslavách osvobození potkáváme s několikatýdenní dcerou Barborou. Nevíme, kdo je otcem. V příběhu prostě není. Resp. mihne se tam, ale je to tak důležité pro začátek Gertina vyhnání (tedy vyhnání v širším smyslu, něco jako „vyhnání ze života“) , že to nejde na tomto místě vyzradit.
    A pak přichází peklo. Němečtí muži v letech 14-60 byli internováni v táborech v Brně jako hrubá síla na odklízecí práce. Ženy, děti a staří lidé byli pěším pochodem odsunuti z Brna někam na jih k Rakousku. V počtu 20-35 tisíc. Daleko asi není tvrzení, že to byl pochod smrti. Mnoho set, možná tisíc (nikdo neví) nepřežilo. Bití, střílení, znásilňování, hlad, žízeň, úplavice, tyfus, masové hroby. Organizovaná krutost větší měrou brněnské dělnické opilé lůzy a menší pak ruskými vojáky. Kdo je Němec se vlastně ani moc neřešilo. Hodně šlo o majetky. Němci se přeci měli dobře, vybaveni spoustou hezkých věcí, hezkých bytů, které je třeba si přivlastnit. Kdo rychle bere, dvakrát bere. Kdo je přitom hodně vidět a hodně u toho křičí, je pokrokový revolucionář, kterému patří budoucnost.
    Gerta je po otci Němka, to je jasné. Že to nejde poznat vzhledem, chováním ani dokonalou češtinou, to nikoho nezajímá. Důležité je, že bydlela v hezkém bytě. Nástup 2. června 1945 na Mendlově náměstí. Bez věcí, jen s kočárkem s Barborou.
    Z makrodějin drsné války, drsného osvobození a drsného odsunu se stávají mikrodějiny Gerty a s ní několika dalších z Brna odsunutých Němek – Johany, Terezy, Uly, Hermíny, které našly s dětmi určitý azyl jako námezdní síla pro sklizeň 1945 na statku u zkušené selky Cipfelky a ještě zkušenějšího sedláka Šenka kdesi na jižní Moravě nedaleko Mikulova. Perou se s tím těžce, nemají práva na nic, občas ze situací vyhřezne, že ani na život ne. Jsou přeci představitelkami poraženého národa, co mnoho let způsoboval všem příkoří. Přesto však se zde rodí určité nové společenství a nové základy pro nové životy. Zpětně při setkání po letech to vlastně hodnotí téměř jako šťastnou dobu.
    Makrodějiny ale nestojí. Přichází kolektivizace, politické procesy. Šenk odmítá dát svůj statek do družstva a končí v uranových dolech v Jáchymově, Cipfelka pak v totální chudobě. Tradice a tradiční lidé mizí, přicházejí Jechové a s nimi nové pořádky, jézetdé, betonové bytovky.
    Gertu potkávají nečekané 2 roky štěstí, když ji dávná láska Karel, toho času hodně vysoce postavený komunista, vytáhne od Cipfelky zpět do vysněného Brna, z kterého ji odsun vyrval. 2 roky proto, že jej také vymetou čistky v raných 50tých.
    A pak už jen Gerta zažívá od padesátých let vlastně jen sešup. Přes svou šikovnost a jí způsobený občasný letmý vzestup po šprušlích života dělnice v továrně za Brnem je vždy znovu vyháněna – nejen jako nespolehlivý třídní nepřítel, ale i svou dcerou Barborou, která mamčinu hořkost na svět kolem odmítá sdílet. A happyend nenastane, snad jen špetka smíření skrze vnučku Blaničku, která si vzala za své vymoci omluvu za ta příkoří, která brněnským Němcům začala odsunem z Mendlova náměstí 2. června 1945. A pak smrt někdy ve věku 75+, na rakovinu a v bolestech.
    Vztah k Bohu ať už Gerty nebo dalších postav nikde v knize není popisován. Vyjma jedné Gertiny věty: „Když jsem Boha nejvíc potřebovala, nepřišel“.
    Proč tedy tento text zde na blogu? Protože ta knížka je jednoduše poctivá. Z té poctivosti lze řadu věcí vyčíst. A položit si třeba i řadu otázek. Zkusím jejich výčet, který se při čtení dral na mysl mně:
    1. Nečteme nikde hodnocení, kdo byl dobrý a kdo špatný. Do těchto kluzkých končin autorka nejde. Vždy, když líčí v nějaké kapitole hrůzy odsunu, až se čtenář otřásá hnusem nad lůzou a lidskou malostí, vyváží to pak v další kapitole excesy podobných z druhé, německé strany.
    2. Umíme si vůbec představit ty mezní situace, které jsou v knize popisované jedna za druhou? Zvládli bychom v nich zachovat si víru v Boží milost? Uklouzli bychom? Kdy? Můžeme na sobě pracovat, abychom byli odolnější?
    3. Co bychom uměli odpovědět na otázku, která bezpochyby mnoho čtenářů napadla: kde byl Bůh, když se tohle všechno dělo?
    4. Byly Benešovy dekrety v souladu s Boží vůlí? Nebo byly vyvzdorovány lidmi?
    5. Jsme dostatečně imunní vůči jakékoliv kolektivní vině, kdy se člověk stává viníkem proto, že patří k nějaké skupině? Rozpoznáme ji vůbec?
    6. Makrodějiny mají přímý vliv na mikrodějiny každého z nás. Napadne nás občas, že makrodějiny kolem, ať se nám v našich každodenostech zdají jakékoliv, lze popsat 3 slovy: mír, demokracie, svoboda? Umíme být svými životy Bohu za to vděčni?
    7. Často se bývalému prezidentu Havlovi jakoby vyčítalo, že „nezatočil s komunisty“. Ale jak by to pak bylo, kdyby zatočil? Nesvezla by se na tom zas nějaká lůza?
    8. Ve slově Vyhnání stačí pozměnit jedno písmenko a máme z něj slovo Vyznání. Vyznání Gerty Schnirch. Čeština je zajímavá :)
    Pavel Gardavský“

  34. Svatopluk Beran říká:

    VYHNÁNÍ – VYZNÁNÍ

    leč pochybuji, že je někdo z blogerů, zvládne a už vůbec, že by se zamyslel.
    Vždyť upozorňovat na problémy v Argentině je tak snadné.
    Znát podrobněji tu-zemskou story je mentálně příliš náročné, že?

    ČESKÉ STORY NEPŘEBERNĚ NAŠE TELEVIZE I RADIA V NESPOČETNÝCH RELACÍCH UVÁDĚJÍ. TATO HISTORICKÉ NÁHLEDY JSOU BĚŽNĚ DOSTUPNÉ A NEUSTÁLE DOKOLA OMÝLANÉ. TO CO NEZNÁME JE TO, CO SE SKUTEČNĚ VE SVĚTĚ DĚJE A DĚLO. DŘÍV TO TAJILA KOMUNISTY CENZUROVANÁ MEDIA. DNEŠNÍ MEDIA NIC SICE NECENZURUJÍ, POPUZE MAJÍ NAŘÍZENÝ NÁHLED JAKÉ SKUTEČNOSTI ZVEŘEJŇOVAT A JAKÝ MÍT NA TYTO ZVEŘEJNĚNÉ SVĚTOVÉ UDÁLOSTI SPRÁVNÝ A ZODPOVĚDNÝ TRANSATLANTICKO KŘESŤANSKÝ VJEM. TO CO SE DĚJE U NÁS JE POUZE SVĚTOVÝM ODRAZEM. NEJSME TO MI KDO ŘÍDÍME SVĚT. PROTO ABY MĚL ČLOVĚK ZNALOSTI O TOM CO SE VLASTNĚ DĚJE DOMA, MUSÍ ZNÁT CO SE NEZKRESLENĚ NAŠIMI MEDII, DĚJE VE SVĚTĚ. JE VŠAK MEZI ZDEJŠÍMI BLOGERY JEDEN – A TO JSTE VY PANE GRYC – KDO MÁ ZAHRABANOU HLAVU V DOMÁCÍM PÍSKU A NENÍ SCHOPEN SE PODÍVAT VEN PŘES PLOT. OBČAS MOŽNÁ VYHLÉDNE JEDNÍM OKEM VEN, ALE ZRAK MU SKONČÍ TAK AKORÁT NA PLÁTNĚ VNITŘNÍ STRANY PLOTU. JIŽ OD SEDMDESÁTÝCH LET OVLÁDÁ CELÝ SVĚT – A TEDY I NÁS – GLOBALIZACE, PROTO HODNOTIT SVŮJ POUZE ZDEJŠÍ SVĚT, PRIZMATEM TOHO CO SE DĚJE A UDÁLO KOLEM MNE V ČESKÉ KOTLINĚ JE NEZODPOVĚDNÉ A ZJEDNODUŠUJÍCÍ. JE TO SAMOZŘEJMĚ VAŠE PRÁVO A VÁMI POJATÁ DNEŠNÍ VLASTNÍ SVOBODA, KTERÁ VŠAK VYPOVÍDÁ HODNĚ O SCHOPNOSTI REÁLNĚ A ZODPOVĚDNĚ SE ORIENTOVAT V DNEŠNÍ DOBĚ. ABYCH TO ZAKONČIL. ZNÁT SVĚT KAŽDÝ MENTÁLNĚ NEZVLÁDNE, JE JEDNODUŠÍ PŘEDKLÁDAT POUZE LEHCE ZVLÁDNUTELNÁ DOMÁCÍ TÉMATA BEZ ZNALOSTI PŘÍČIN A JEJICH NÁVAZNOSTI NA ÚDÁLOSTI CELÉHO SVĚTA. TO BY TOTIŽ ZNAMENALO TAKÉ U TOHO MYSLET.

  35. Svatopluk Beran říká:

    3. Co bychom uměli odpovědět na otázku, která bezpochyby mnoho čtenářů napadla: kde byl Bůh, když se tohle všechno dělo?

    Podle mne nebyl bůh nikde, protože žádný neexistuje. On totiž nikdy nebyl ani u toho když křesťani vraždili Katary či upalovali nebo topili čarodějnice. Určitě ale byl historicky vyražen na přezce opasku každého německého vojáka ať už na frontě nebo při práci okolo krematorií v koncentrácích, či žehnal jedné globální velmoci při rozprašování pesticidů letadly nad vietnamskou džunglí s tisíci následně deformacemi postižených kojenců. Prostě je to tak, že se jen tlupa lidí svobodně rozhodne vraždit pod dojmem že má na to z nějakého důvodu právo a bůh už potom jenom žehná těm vyvoleným. Zrovna tak jako nechal mezi sebou zavraždit bratr bratra, když jeden z nich mu místo tučného zvířete dal pouze rostlinná semena, když on měl zrovna chuť na bílkoviny.

  36. Zdeněk Gryc říká:

    Snad ani ne tak moc vážený humanisto,
    pane Lauko,

    nahlédněte občas do inzerce Jihlavských listů:

    Prožijte stáří důstojně – Přilepšíme Vám k důchodu

    Můžete si důchod užívat.

    Přestaňte se omezovat a

    buďte jako senioři na západě.

    rentaznemovitosti.cz

  37. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane Beran,

    Jak říkal Husák: „v globálu máme všechno“.
    Jenom tam chybí jednotlivé příběhy.

    Ty jsou nejlepší ilustrací doby a mementem před líbivými populismy:

    „Svoboda a přímá demokracie“
    Tomio Okamura – SPD

    „Nenávist a strach“

    Zaujaly, konečně umožnily po dlouhém hledání,
    mušce poletušce politický byznys !
    ———————————————————————-
    S panem Laukem, nejenom v tomto blogu, je tomu podobně, že?

  38. Jan P. říká:

    Vážený pane architekte,nenávist a strach nemění jenom českou společnost.
    Proč nevidíte,že i západní společnosti se přiklánějí k autoritářství, a konzervativnímu nacionalismu?
    Mají sice zemi od země trochu odlišnou, specifickou podobu, jinak je ale jasné, že se děje něco, co je v jádru společné Spojeným státům americkým i bývalému východnímu Německu, Maďarsku i Francii, skandinávským zemím i Rakousku. Kde vidíte příčiny tohoto evropského a světového trendu ?
    Kdo je ve skutečnosti volič a volička např. Donalda Trumpa,německé AfD nebo Miloše zemana či SPD ?

  39. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane Jene,

    „Vím, že nic nevím“, tedy v češtině a že jsem málem propadl z latiny, která obsahovala tento citát.

    Leč vím, co moje rodina zažila za strachy za obou totáčů Protektorátu a totality Mandmade.cz.

    Je jisté, že není tak důležité, co je pravda, jako čemu se věří.
    Obrovské prachy jdou do agentur na prodej pracích prášků.
    Je to ale „pr-lajs“ proti prachům a zájmům, které perou mozky voličů,
    jak na západě, tak i tam kde slunko vychází.

    I na ty jiné, by se mělo pamatovat, mění se jenom lidé, podrazy a lži nikoli,
    technika pomluv na fecebooku, atd. je pračka za všechny prašule,
    čím blbější, tím lepší. Aktuální doklad tuzemské provenience:

    Oldřich Lukáš:
    „Zamyšlení nad prezidentskými volbami – veškerá legrace končí !!!
    Ne, ne, milí přátelé!
    Tyto prezidentské volby nejsou jen dalšími v předlouhé řadě bezvýznamných. Tentokrát jde o událost natolik významnou, že ovlivní zcela zásadně existenci každého z nás, našich rodin i naší země na dobu náramně dlouhou a možná nevratně. Pokud vám není osud vás, vašich blízkých i nás všech lhostejný, je naprosto nejvyšší čas dát stranou vše nepodstatné, vzít rozum a zkušenosti do hrsti a vyrazit k volebním urnám. To proto, že nadnárodní síly temna už nezakrytě vytáhly do boje
    za zničení bílé rasy. . . / viz. přímo tento blog pana Lauko/
    české země, našeho kulturního dědictví, hodnot, rodin, domovů, zkrátka všeho čím jsme. Pokusme se proto odložit uměle vytvořené předsudky, pomluvy a nenávistné projevy „expertů“ ČT a ČR, jakož i Bakalových plátků a nahlédněme do politické kuchyně obou kandidátů!
    Jiří Drahoš:
    Přeskočme informace z netu o tom, že Drahošovu spolupráci (agent Bas)
    Vynutila díky jeho homopedofilním sklonům, že odcizoval kolegům jejich nápady a patenty, že sepsal „vědeckou vítačskou chartu“ pražské kavárny, která odstartovala polarizaci společnosti. Pomiňme i konspirační úvahy proč používá bezdioptrické brýle (podobně vypadají špionážní zařízení, které dokáže zobrazovat nápovědu nebo fungovat jako sluchátko). Pominout však nemůžeme tvrzení nezávislých medií, že je členem Římského klubu, dokonce prý šéfem české pobočky, neboť jde o zednářské společenství ovládané západní“Černou šichtou“ a třinácti nejbohatšími iluminátskými rodinami z USA usilujícími o vyhlazení velké části světové populace – se Slovany v čele. Že tento pán činí v zájmu osobní kariéry je sice pochopitelné, nikoli však omluvitelné.
    Jak se zdá nemá Drahoš jasný názor na řadu zásadních otázek života, neboť soudě dle jeho výroků v médiích mění neustále své postoje – nejspíš podle pokynů svých poradců zjišťujících, co dělný lid chce slyšet a co ne /což svědčí o nevyzrálé osobnosti chudé na životní zkušenosti). Ještě horší je spektrum těch, kteří tuto loutku pražské kavárny podporují. Jde vesměs o rádoby umělce, experty na všechno kromě morálky, zkorumpované presstituty a parazitní multikulti neziskovky plné deviantů nejrůznějšího zrna, novodobých fašistů, kteří ukazují na každého s jiným názorem a řvou“fašisti!“ V čele mrzkých charakterů podporujících Drahoše, pro které jsou slova jako vlast či národ symbolem zavilé nenávisti, stojí světově proslulý tunelář Kalousek a mj. i Muslimská obec v Praze. Náhoda?“
    Oldřich Lukáš:
    „to byl můj názor, který jsem poslal několika svým přátelům. A to je konec. Stojím si za každým slovem“
    Veronika Hokrová, mluvčí Městské policie Plzeň:
    „Koncem tohoto roku jsme přijali trestní oznámení na 63letého muže v souvislosti s medializací zpráv, které by měly obsahovat lživé či nepodložené informace. V současné chvíli plzeňští kriminalisté ve věci provádí potřebná šetření, zdali došlo ke spáchání trestného činu“.

    Aktuální doklad provenience našich pomocných bratrů na věčné časy,
    /a pro jistotu/ nikdy jinak. Pamatujete?

    Ruský armádní web:
    „Maslovskij v textu mimo jiné tvrdí, že „vstup vojsk do Československa (v roce 1968) nedovolil Západu uskutečnit státní převrat podle technologie ‚sametových‘ revolucí a zachoval na více než 20 let život v míru za souhlasu všech národů Varšavské smlouvy“. Za takový čin by podle Maslovského mělo být Československo Sovětskému svazu vděčné.

    Bývalý premiér Mirek Topolánek na twitteru poznamenal, že „Rusové opět nezklamali“. Podotkl, že historická paměť Rusů vůči bezpráví a násilí, které způsobili jiným národům, je nulová. Článek označil za brutální překrucování historie.

    Návštěvu v Rusku by v pozici prezidenta přerušil bývalý velvyslanec Pavel Fischer. „Nelze stavět vztahy zemí na lhaní o dějinách. A co horší: překrucování se dopustil web řízený armádou,“ uvedl na twitteru.Zároveň podotkl, že Československo nemá být Sovětskému svazu co vděčné za rok 1968.

    Aktivista a lékař Marek Hilšer označil článek za naprostou dezinterpretaci srpnových událostí. Podotkl, že stejně zněla i oficiální obhajoba Sovětského svazu „agresivního útoku na suverénní zemi“. „Pokud takto píší média svázaná se současnými ruskými vládními institucemi, jde o další důkaz, že se nic nezměnilo,“ sdělil.“
    —————————–
    Němci měli kdysi Goebellse, my máme dnes, ne salóónem,
    ale Hradem přijatelného Okamuru a také folkrór pana Oldřicha Lukáše.

  40. venca říká:

    „Podotkl, že stejně zněla i oficiální obhajoba Sovětského svazu „agresivního útoku na suverénní zemi“

    Takový akt je přece ve světě zcela běžný. Třeba dneska v Sýrii…

  41. Jan P. říká:

    Jestli jsem tomu dobře rozuměl pane architekte,tak za vším vidíte proruskou propagandu a vliv dezinformačních a konspiračních webů.Vůbec nepodceňuji jejich vliv na veřejné mínění.Nicméně příčiny a kořeny nenávisti a strachu, na rozdíl od Vás vidím jinde.Beru to od Vás jako čistě subjektivní názor.V tomhle ohledu Vám nic nevyčítám. Já si taky myslím,že v rámci kapitalismu je liberální demokracie jasně tím nejlepším politickým systémem.
    Stejně jako já ani Vy nejsme politology či sociology,aby jsme jako laici dokázali na řadu věcí,které se ve společnosti a na politické scéně poslední dobou odehrávají a proč si kvalifikovaně odpovědět. I pro Vás jako ,,Kavárníka“ může být pravda stejně nepříjemná jako pro ty,který jsou uhranutý Zemanem nebo podléhají předsudkům a mýtům.(…)

    Rok starý rozhovor s politologem Janem Charvátem o frustraci, nenávisti a setrvačnosti stále stojí za přečtení:BOJ O MÍSTO NA SLUNCI na A2/rozhovor

    Jako obvykle skvělá Katka Smejkalová: Německou společnost mění strach/Deník Referendum
    Kateřina Smejkalová popisuje aktuální sociologické výzkumy v Německu již dokážou pojmenovat příčiny. Od analýzy ke změně je však dlouhá cesta – a my ji máme před sebou ještě delší.

  42. VladimírV říká:

    Milý pane Gryci,

    snad to není Váš záměr, když jste ve výčtu kritiků v Rusku medializované bratrské pomoci v roce 1968 nezmínil i ostrou reakci prezidenta Zemana, kterou si vynutil omluvu z ruských nejvyšších vládních postů? I to je o paměti, kterou zmínil Mirek Topolánek.

    Mějte slunečný víkend.

    Zdraví Vladimír Havlíček

  43. VladimírV říká:

    S ohledem na situaci v Syrii si dovolím toliko: „Sbohem v lepších časech.“.

  44. Svatopluk Beran říká:

    Jak říkal Husák: „v globálu máme všechno“.
    Jenom tam chybí jednotlivé příběhy.

    Jednotlivé příběhy o které předkládáte jenom vy, nebo to mohou být i jednotlivé příběhy mimo váš okruh.

    Četl jste například něco z poslední doby. Pokud by vás zajímalo něco o mučení lidí kteří neudělali nic jiného než to co udělali u nás věznění lidé komunisty v padesátých letech – totiž že vystupovali proti organizování vlastní vlády vládou jiné země – , přečtěte si Deník z Guantanáma od Mohamedou Ould Slahia. Tato kniha vydaná v anglickém originále byla již vydána i v češtině. Deník The Guardian o této knize napsal. Průkopnické zápisky současného vězně z Guantanáma, které odhalují trýznivé podrobnosti o americkém programu vydávání a mučení z pohledu jedné z obětí, vycházejí po šestileté bitvě za odtajnění rukopisu. John le Carré – britský autor špionážních a politických románů – Obraz pekla přesahující Orwella a Kafku: nekonečné mučení dle předpisu šílených lékařů z Washingtonu. The Washington Post – Mohamedou Ould Slahi je dle jednoho z federálních soudců nepopiratelnou obětí krutého zacházení obřích rozměrů.

  45. Jan P. říká:

    „JENOM TAM CHYBÍ JEDNOTLIVĚ PŘÍBĚHY“

    Navzdory pozitivní situaci a zlepšujícím se životním podmínkám ale v České republice stále žije mnoho těch, kteří si nemohou dovolit jet na týdenní dovolenou, případný výdaj ve výši 10 000 Kč by pro ně byl neúnosný a nebo jsou dokonce ohroženi příjmovou chudobou. Nejen to vyplývá z letošní studie Životní podmínky, kterou každoročně zpracovává Český statistický úřad.

    Nejtěžší to mají samoživitelky a osamělí senioři

    Studie byla zpracována v roce 2017 a mapovala příjmovou situaci domácností za rok 2016. V tomto roce byl průměrný čistý peněžní příjem domácností 14 348 Kč na osobu za měsíc. Medián se však zvýšil na 13 308 Kč na osobu za měsíc. Oproti roku 2015 tak vzrostl průměrný nominální příjem o 4,4 % a reálný nárůst představuje 3,8 %. I přesto má mnoho lidí potíže se svým příjmem vyjít.
    Více na zpravodajském serveru Měšec.cZ/Pětina Čechů žije od výplaty k výplatě. Čtvrtina nemá na týdenní dovolenou (11. 4. 2018)

  46. Zdeněk Gryc říká:

    „Prožijte stáří důstojně –
    Přilepšíme Vám k důchodu

    Můžete si důchod užívat.
    Přestaňte se omezovat a buďte
    jako senioři

    na západě.“

    viz. reklama v JL
    tak tedy kdo má pravdu Lauko nebo Tu-zex

  47. Jan P. říká:

    Po dekádách nezřízeného neoliberalismu se paradigma mění. Ekonomické autority volají po rovnosti, vzdělaní a zdravotnictví pro všechny, po aktivní pol. zaměstnanosti. Tedy to, co někteří říkali už před 25 lety. Dokážeme však ještě rozdělenou společnost scelit?

    WORD EKONOMIC FORUM:Inkluzivní rámec růstu/Budoucnost hospodářského pokroku

  48. VladimírV říká:

    Pane Jane P.

    Jedním ze základních zákonů dialektiky je jednota a boj protikladů, což je předpoklad rozvoje společnosti. Příklon „kapitalistické“ společnosti více k sociálním tématům je dán především výší její prosperity, kdy si to zkrátka může dovolit.

  49. Zdeněk Gryc říká:

    NO A JE TO…PŘÍMO OD PRAMENE !

    Zkušený stratég Kremlu předpovídá Rusku sto roků samoty
    S překvapivou vizí budoucnosti Ruska přišel poradce ruského prezidenta Vladislav Surkov (54), označovaný za šedou eminenci Kremlu.
    V článku v časopisu Rusko v globální politice předpověděl své zemi staletí „geopolitické samoty“.

    Dnes 15:59
    „Rusko čtyři století směřovalo na Východ a další čtyři na Západ. Ani tam, ani tam však nezakořenilo,“ napsal Surkov.
    ———————————————————————————–
    Kulturní a geopolitická sounáležitost Ruska připomíná podle něj
    „bludnou identitu člověka narozeného ve smíšeném manželství“.
    ———————————————————————————–
    Surkov, jenž v prezidentském úřadu začal působit ještě před nástupem Putina do Kremlu, pak upozornil na význam roku 2014, kdy si Rusko připojilo Krym. „Tehdy skončilo epické putování Ruska na Západ, četné a bezvýsledné pokusy stát se částí západní civilizace a spříznit se s ,dobrou rodinou‘ evropských národů,“ konstatoval.
    Nemyslí si přitom, že by se Rusko mělo „vrhnout na Východ“, protože „tam už bylo“.

  50. Zdeněk Gryc říká:

    DVAKRÁT MĚŘ + JEDNOU ŘEŽ

    „Tehdy skončilo epické putování Ruska na Západ,

    četné a bezvýsledné pokusy stát se částí západní civilizace
    a spříznit se s

    ,dobrou rodinou‘ evropských národů,“ konstatoval.

  51. Jan P. říká:

    Děsivě přesný popis toho, co nás čeká. „Maďarský příklad dokazuje, že majetné vrstvy nejsou bytostně liberální a rády se demokratických institucí zbaví, poslouží-li to jejich zájmům.“
    Josef Patočka:Poučení z Maďarského vývoje. Jak a proč se kapitalismus zbavuje demokracie. Klíčová je frustrace pracujících, hmotný zájem elit na demontáži lib. dem. institucí a neschopná levice, argumentuje maďarský ekonom Gábor Scheiring.
    Deník Referendum/článek

  52. Zdeněk Gryc říká:

    VÁŽENÍ DŮCHODCI POZOR NA CHVOST A VÝCHOD !

    Nejlépe se seniorům žije v západní Evropě

    – 8 z 10 zemí, které jsou v čele žebříčku, leží právě zde.
    Absolutními vítězi po součtu všech kritérií jsou Norsko, Švýcarsko a Island.
    ———————————————————–
    Na chvostu jsou naopak Brazílie, Rusko, Čína, Indie, Řecko či Turecko.
    ———————————————————–
    Mimoevropské země v top 10 jsou Austrálie a Nový Zéland. Z vyspělých evropských zemí se do přední desítky nedostala Francie, Belgie, Rakousko ani Finsko.

    Česká republika od minulého srovnání poskočila o dvě místa, protože se, stejně jako v Irsku, zlepšilo materiální zabezpečení českých důchodců. Pozitivní trend zaznamenalo také Dánsko, Lucembursko a Malta. Slovensko uzavírá nejlepší pětadvacítku s tím, že si od loňska polepšilo o jednu příčku.

    Naopak největší propad Natixis zaznamenala u Rakouska a Spojených států. Nejenže rakouští senioři mají k dispozici méně financí něž při předchozí analýze, ale také klesl jejich ukazatel kvality života a pocitu štěstí. Spojené státy se letos propadly až na sedmnácté místo, těsně za Českou republiku, a to hlavně kvůli nerovnosti v příjmech a snížení průměrné délky dožití.

    Podle Global Retirement Index si Česká republika ze čtyř zkoumaných oblastí vede nejlépe v materiálním zabezpečení, kde se umístila dokonce na šestém místě. Země si polepšila ve finanční oblasti díky poklesu veřejného dluhu i daňové zátěže.

    Analýza pozitivně hodnotí i snížení emisí CO2 a častější využívání obnovitelných zdrojů energie, což pozitivně ovlivňuje kvalitu životního prostředí. Největší rezervy má tuzemský zdravotní systém a předpokládaná délka dožití, která se oproti loňsku snížila.

    Zdroj: http://ekonomika.eurozpravy.cz/ceska-republika/221657-maji-se-cesti-duchodci-spatne-takhle-jsou-na-tom-ve-svete/

  53. Svatopluk Beran říká:

    NO A JE TO…PŘÍMO OD PRAMENE !

    Zkušený stratég Kremlu předpovídá Rusku sto roků samoty
    S překvapivou vizí budoucnosti Ruska přišel poradce ruského prezidenta Vladislav Surkov (54), označovaný za šedou eminenci Kremlu.
    V článku v časopisu Rusko v globální politice předpověděl své zemi staletí „geopolitické samoty“.

    Nemyslím si že má pan Surkov pravdu a že vůbec uvažuje v rozumové úrovni. Určitě ale jsou tací kteří nepoužívají vlastní hlavy a nabíhají si hloupě na newsfejky. Rusko určitě stále nic moc oproti západu a ještě to nějakou dobu potrvá. Jsem ale přesvědčen, že je to na světě jediná země, která je schopná na počet svých občanů a úroveň ekonomiky, žít ze svých surovin. To se nedá říci o žádné jiné západní zemi na světě. Takže určitě nebude prožívat v dnešní době, (kdy letí průmysl a hlad světa po surovinách mílovými kroky), žádné roky ,,geopolitické samoty,,. To je pohled vyloženého ekonomického negramota. Buď se s ním budou ostatní kamarádit, nebo se pokusí Rusko zničit. Nebude to ale válkou, tím by se vůbec nikam nedostali. Půjde o to rozložit Rusko ze vnitř jeho vlastní pátou kolonou a chytře manipulovanými občany, vedenými ,,nezávislými A PRAVDIVÝMI západními medii.

  54. Berka říká:

    Sice to nevidím tak razantně jako p. Beran – ale přece jenom, docela zajímavé je třeba to, jak si amíci – takoví uvědomělí ochránci a obránci celosvětové demokracie – najednou začínají padat kolem krku s Kimem. Zatím je sice takový scénář zcela nemyslitelný – ale přece jenom při pohledu na mapu by bylo jistě velmi lákavé, mít Putinovi v zádech spřátelenou, nebo nedej bože dokonce sjednocenou Koreu…

  55. Zdeněk Gryc říká:

    JO, JO, USA kolos na hliněných nohou.

    Emigranti, imigranti, pochopte, už jednou, že:

    Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!

    Zamiřte do země kde se dožijete vysokého věku a důchodu,
    jakož i sociálního zabezpečení a kvalitního alkoholu.
    Nikoli Becherovky, ale. . .

    VODKA „CARSKAJA ZOLOTAJA“ 40% 0,05 L
    Skladem 6 ksVýrobce: Ladoga – ЛадогаZáruka: doživotní
    Carská vodka „Carskaja“ ztělesňuje samotný duch St. Petěrburgu:

    myšlenku vzájemného vztahu mezi historií, současností a kulturou.

    fakt za 55 Kč… najdete a objednávejte na internetu.
    Do půlnoci zbývají sotva 2 hodiny.

    Kdo zaváhá – nechlastá

  56. Zdeněk Gryc říká:

    MYSLETE KONEČNĚ VÝCHODNĚ, Kdo nemá 55 Kč, tak . . .
    Kód: 502

    SkleničkaVodka Carskaja 0,05l

    Na dotaz Výrobce: Ladoga – Ладога Záruka: doživotní
    40 Kč . . . no nekupte to!

    Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

    40 Kč . . . no nekupte to!

  57. Zdeněk Gryc říká:

    Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!
    Je nadpis blogu.
    Molotov a Riebentrop…
    Jediní oponenti a obránci demokracie v Evropě RAF !

    „Dominik kardinál Duka (občanským jménem Jaroslav Václav Duka; narozen 26. dubna 1943 Hradec Králové) je dominikánský duchovní, 36. arcibiskup pražský, 24. primas český (jmenován 13. února 2010) a kardinál.[1]
    Narodil se v dubnu 1943 na Rožberku v Hradci Králové a pokřtěn byl 9. května téhož roku v pouchovském kostele. Jeho otec František Duka byl za druhé světové války nejdříve příslušníkem vládního vojska, z něhož roku 1944 v Itálii dezertoval a přes Švýcarsko se dostal do Anglie,

    kde působil jako zbrojíř 311. československé bombardovací perutě,
    britského Královského vojenského letectva.

    V 50. letech byl spolu s dalšími letci ze Západu odsouzen k žaláři na Mírově.
    Zemřel v roce 1991.

    Duka působil v pohraničních farnostech pražské arcidiecéze (Chlum sv. Maří nad Ohří, Jáchymov, Nové Mitrovice. Roku 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V této době se také stal novicmistrem řádu dominikánů a pracoval spolu s Metodějem Habáněm na možnostech formace členů řádu, později se stal magistrem kleriků a vikářem provinciála. Tato činnost skončila jeho odsouzením roku 1981 a pobytem ve vězení Plzeň-Bory (ve stejné době tam byl vězněn a to i ve stejné cele i Václav Havel).
    Svou první mši v nové hodnosti sloužil kardinál Duka 25. února 2012 v katedrále sv. Víta.[7] Při této příležitosti uctil památku svatého Vojtěcha a připomenul též památku Josefa Toufara, který v roce 1950 právě v tento den zemřel na následky vyšetřování komunistickým režimem.“

  58. Zdeněk Gryc říká:

    Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!

    Ján Lauko | Čtvrtek, 5. 4. 2018 v 19:42
    Ján Lauko
    Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.
    —————————————————
    Milý pane Lauko,
    Napište pokud možno zítra epištolu,
    ne do Jihlavských listů,
    ale do Plzeňských.

    Čest Vašemu všeplatnému humanismu přeje:
    Zdeněk Gryc

  59. Jan P. říká:

    Často dnes slýcháme, že jsme se nikdy neměli tak dobře jako dnes. A to především z úst těch, kteří chtějí umlčet kritiky Evropské unie. Co přichází z Bruselu, je pro ně často nedotknutelné. Do toho ovšem lidé upozorňují na zjevná fakta, které nesouvisí s životní úrovní danou penězi. Stále více lidí propadá depresím a beznadějím. Svět se jim nezdá tak růžový, jak je prezentován. Drtivé soukolí státu či „moderního života“ postupně semílá v neosobním, počítačově řízeném systému složenek, povinných plateb, starostí o to, jestli bude na nájem, jídlo pro děti nebo školní výlet, stále více lidí. Vzniká dojem, že z tohoto nelidského vězení není úniku. Proto se objevují myšlenky o tom, že současný řád by bylo nejlepší odstranit. A vznikají různé snahy najít nějaký jiný, nový, lidštější systém, a také asi nové lidi… Je možné pojmenovat příčiny tohoto stavu? A pokud ano, lze se poučit a nalézt něco lepšího, kdy nebude život většiny určován jedním procentem populace? Nad těmito a souvisejícími otázkami rozmlouvá Martina Kociánová s ekonomkou a docentkou Ilonou Švihlíkovou.
    Ilona Švihlíková: Jsme svědky vzpoury proti řádu… (1. díl)
    Celý rozhovor, včetně textového přepisu, na webu KupreduDoMinulosti.cz

  60. Zdeněk Gryc říká:

    Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!

    STŘET CIVILIZACÍ

    Pattonova facka – versus střelba do zad

    Kapitulace (2)
    16. květen22:00

    Tento program oslavuje 70 let od konce války v Evropě a nabídne vám pohled na poslední kapitoly 2. světové války a první kroky do nového světa od Vánoc roku 1944 do léta 1945. Těšte se na příběhy plné chaosu ale i nové naděje vyprávěné samotnými civilisty i vojáky, kteří se stali součástí těchto dějinných událostí. Díky nově barevným archivním záběrům s vylepšeným zvukem i HD obrazem vás pořad přenese do klíčových měsíců, kdy se rozhodoval osud celých národů.Číst méně
    Fr., 2015

    Teprve v současnosti je možno u nás publikovat dokument tohoto typu.

    Ukazuje, že střelba do zad vlastních vojáků byl prostředkem k vítězství nad nacismem.

    Epizoda, kdy na Sicilii facka Pattona vojákovi v lazaretu ukazuje rozdíl mezi civilizacemi.

    George Smith Patton Jr., generál \ druhasvetova.com
    druhasvetova.com/?p…/americke/General-George-Smith-Patton-Jr
    Patton dal facku jednomu vojákovi, který řekl, že se bojí dělostřelby,
    Patton ho označil ho za zbabělce a přikázal, aby se vrátil k …

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.