Blog Jihlavských listů

Archív: Duben 2018

JAKÝ PÁN, TAKOVÝ KRÁM.

Zdeněk Gryc | Pátek, 27. 4. 2018 v 16:53

„Teď když máme, co jsme chtěli“,

do vlády bez důvěry, ale z vesela!

Jihlava PRO sociální III.

Aleš Urban | Pondělí, 16. 4. 2018 v 7:52

V minulých příspěvcích jsme se seznámili se sociálním bydlením a sociální izolací seniorů.

Dalším důležitým tématem je veřejná doprava. Tento rok radní města dosáhli významného kroku, kdy občané starší 65 let budou cestovat jihlavskou městskou dopravu zdarma. Dle mého názoru to bylo výborné rozhodnutí, ale také je potřeba vzpomenout na seniory, kteří již nejsou tak mobilní. Těm by město mohlo pomoci rozšířením již stávající služby Novodobé sanitky, což je služba, která klienta nejen dopraví k cíli, ale personál doprovodí pasažéra až na kýžené místo, třeba k lékaři, na úřad, nebo na nákup. V jiných městech je tato služba hojně využívaná a městem podporovaná. Příkladem mohou být Karlovy Vary, Praha, ale i města na Vysočině, jako například Světlá nad Sázavou, Náměšť nad Oslavou nebo Telč.

Veřejná doprava se ale netýká jen seniorů. Měla by být přátelská i pro ostatní obyvatele města. Jednou z cest, jak ulehčit obyvatelům, by byla MHD zdarma, bohužel je to finančně nad možnosti města. Reálnější variantou je zavedení možnosti platit v MHD platební kartou, kdy cestující nemusí mít u sebe Jihlavskou kartu, která se naneštěstí minula původní myšlence integrování nejen jízdenky MHD, ale i vstupenky do zoo, aquaparku Vodní ráj, průkazku do knihovny, či platby za parkování. V rámci Smart city se dozvídáme, že budeme mít v Jihlavě chytré zastávky, nebylo by tedy od věci mít i možnost chytré platby v dopravě. Výhodou by mohlo být, díky platbě kartou, levnější jízdné. Další možností je mobilní aplikace pro chytré telefony, která by občanům umožnila kupovat jízdenky kdykoliv a kdekoliv, informovala by o dopravní situaci ve městě, kulturních aktivitách a jiných důležitých událostech.

Jak jistě víme, město trápí řada věcí, nejenom bydlení, sociální izolace seniorů a doprava, ale například i pracovní podmínky zaměstnanců v městských firmách, ale o tom až příště.

Ve středu 4. dubna 2018 se architekti rozloučili s Ivanem Rullerem

Zdeněk Gryc | Pátek, 6. 4. 2018 v 10:57

Morální kredit, erudice, nápady.
Kouzlo, jež vyzařoval, mělo obrovský vliv i na lidi kolem, takže dokázali věci, které by je ani nenapadly. Byl znamenitý člověk a vynikající odborník. Tak vzpomínají na architekta Ivana Rullera, který v neděli zemřel v 91 letech, jeho kolegové.
Pamatovat si jej budou jako architekta, jenž po sobě zanechal nesmrtelné stavby a hlavně miloval Brno, v němž celý život bydlel a snažil se jej měnit k lepšímu. A stále bude, protože právě podle jeho návrhu město zrevitalizuje nábřeží řeky Svratky.

„V Brně jsem se narodil a zůstal mu věrný. Nikdy bych odsud neodešel, i když těch příležitostí bylo opravdu hodně,“ prohlásil Ruller u příležitosti svých devadesátin.
Vitální architekt měl záběr jako málokdo, jeho dílo čítá přes 500 položek. Zahrnovalo interiéry, rodinné domy i malé stavby, jako třeba hrobku básníka Jana Skácela, i obří veřejné projekty – sportovní halu Rondo, pavilon E na brněnském výstavišti či Janáčkovo divadlo, pro něž vytvářel společenské interiéry.
A kromě toho vychovával studenty, působil v řadě architektonických sdružení, publikoval. „Všem nám bude moc chybět jeho vitalita, nadšení a nápady. To, jak mistrně dokázal organizovat sebe a své okolí a přitom přátelsky a s úsměvem,“ říká bývalý děkan fakulty architektury a Rullerův dlouholetý přítel Vladimír Šlapeta.

Komunisté mu zakázali učit i publikovat

Znali se od 60. let minulého století. „Pamatuji se, že když jsem v létě 1968 přijel do Brna, visel tam plakát, že by měl tehdejší rektor VUT a představitel stalinistické éry Vladimír Meduna svůj post opustit. Za brněnské architekty ho podepsal Ivan Ruller. Už tehdy se postavil do čela obrody,“ popsal Šlapeta.
A komunisté mu jeho angažovanost rozhodně nezapomněli. Musel opustit Svaz architektů, nemohl učit ani publikovat, takže se začal specializovat na interiéry, nad kterými úředníci příliš dohled neměli. A zapojoval vynikající výtvarníky, kteří byli také v nemilosti
– například Vladimíra Preclíka, Olbrama Zoubka či Bohumíra Matala.

Fakultě architektury vrátil prestiž

Zdůrazňuje, že to byl Ruller, kdo opět zvedl prestiž brněnské fakulty architektury, do jejíhož čela se postavil po roce 1989. „Byla to šťastná volba.
Díky jeho morálnímu kreditu a erudici mohl navázat na své velké učitele
Bohuslava Fuchse i Bedřicha Rozehnala
a vrátit fakultě její jméno,“ doplňuje Sedláček.
Ruller i v pokročilém věku stále pracoval a vyhrával soutěže – třeba na revitalizaci nábřeží řeky Svratky v Židenicích.

Spojoval generace

Podle architekta Petra Pelčáka byl Ruller absolutně nenahraditelný ve spojování generací.
„Pocházel z rodiny stavitele a znal jak prvorepublikové architekty, tak později jako pedagog i všechny další generace architektů až dodnes. Navíc se v jeho krásném ateliéru vybraní studenti scházeli za komunismu nejen k poslechu Havlových her, ale právě tady vznikl i brněnský profesní odboj včetně spolupráce s Chartou 77, pro niž jsme zpracovávali zprávu o stavu českého stavebnictví a architektury,“ vyzdvihuje Pelčák.
Autoři: Milada Prokopová, jasu
Zdroj: https://brno.idnes.cz/architekt-ivan-ruller-smrt-brno-kolegove-vzpominky-fya-/brno-zpravy.aspx?c=A180327_391948_brno-zpravy_krut
PS. Jihlavský architekt Martin Laštovička byl jedním, ze 3 studentů, jejichž vlivem se stal arch. Ruller prvním post-totalitním děkanem FA.

Západní způsob myšlení se hroutí. A spolu s ním také západ!

Ján Lauko | Čtvrtek, 5. 4. 2018 v 19:42

Není žádná náhoda, že v Čechách i na Slovensku se společnost výrazně polarizuje. Že se vytvářejí dvě skupiny lidí, stojící proti sobě až v nepřátelství.

Že jedni jsou za Zemana a druzí proti Zemanovi. Že jedni byli za protesty za slušné Slovensko a druzí zase proti nim. Že jedni jsou za Rusko a Putina, a druzí zase proti Rusku a Putinovi.

Ve všem tomto se skrývá něco zásadnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Jde tu totiž o vzájemné pnutí mezi dvěma typy myšlení a cítění, které úzce souvisí se současnou změnou charakteru vesmírného záření.

Toto záření totiž dosud podporovalo individualismus a racionálně analytické myšlení, příznačné pro západní svět. Odteď však začíná být vesmírem podporován východní typ myšlení a vnímání světa, postavený na intuitivnosti, spolupráci a kolektivním úsilí o dobro celku.

Celkem reálně se tyto tendence začínají stále viditelněji projevovat právě vzestupem Ruska a Číny, zatímco naopak na západě začíná celkem viditelně docházet k různým rozkladným, až sebe destruktivním procesům.

Takové je současné dění v hrubých rysech a my se nyní podívejme na celou věc trochu detailněji, protože jeho důsledky se bytostně dotýkají každého z nás.

Vývoj na naší planetě je univerzem řízen zcela konkrétním směrem, a tento směr je určován, nebo jinak vyjádřeno, doslova vynucován celkem konkrétním typem vyzařování vesmíru.

V minulosti žili třeba na naší planetě dinosauři a jiní ještěři. Existenci a rozvoj tohoto typu fauny, ale také flóry podmiňoval konkrétní charakter vyzařování univerza. Po čase se však toto vyzařování změnilo a vzalo vítr z plachet ještěrům, kteří byli do té doby vedoucím živočišným druhem. Jeho změna pro ně znamenala záhubu, avšak otevřela dveře možnosti plného rozvinutí nového vedoucího živočišného druhu, a sice savců. Tím došlo k zahájení dalšího velkého časového cyklu ve vývoji života a vědomí na naší planetě.

No a podobným způsobem to pokračovalo až do novověku, kdy opět nová změna vesmírného cyklu začala podporovat analyticko kritický a racionalisticko individualistický způsob myšlení. Všechny národy, které se dokázaly naladit na tento typ záření, byly s podporou univerza vynesené nahoru a staly se vedoucími. A byly to především národy západní. Jejich postupný, intelektuálně racionální vývoj začal středověkou učeností, prudce expandoval v renesanci, později v osvícenství, pak v technické revoluci, a nakonec vyvrcholil vědecko technickým rozvojem současného typu.

Západní racionalismus dal světu mnohé nové poznatky, objevy a vynálezy. Došlo k obrovskému rozvoji matematiky, fyziky, astronomie, mechaniky, filozofie a mnoha jiných odvětví. Šlo o období ve vývoji lidstva, které mělo svůj obrovský význam a posunulo nás výrazným způsobem dopředu v mnoha oblastech. Lidé se prostřednictvím svého analyticky racionálního myšlení stali doslova pány světa. A nejen doslova, ale zcela konkrétně se na absolutní vrchol vyšvihly právě národy racionalistické a technicky zdatné.

Tyto národy se však žel, na základě své převahy začaly vyvyšovat nad ostatní. Začaly se nad ně nadřazovat, začaly si je podmaňovat a zotročovat, protože zaostalejší obyvatelé jiných zemí jednoduše nedokázali svými luky a šípy čelit dělům a puškám dobyvatelů.

Ještě před nástupem velkého vesmírného cyklu, podporujícího západní racionalismus se dostalo celému světu důrazného upozornění, že vždy a za každé situace je třeba mít na zřeteli nejvyšší princip bytí, spočívající v úctě a lásce k bližnímu, jako k sobě samému. Poznání a uplatňování toho principu se totiž mělo stát jakousi záchrannou brzdou. Ta měla zabránit tomu, aby vedoucí národy světa nezneužívaly všeho toho, čeho mohly dosáhnout za podpory univerza. Aby toho nezneužívaly ve formě jakékoli nadvlády člověka nad člověkem, nebo národa nad národem. Neboť racionalismus, ničím nekorigován, má tendenci zvrhnout se právě k takovémuto zneužívání.

Žel národy, které byly univerzem vyneseny na vrchol nedbaly principu lásky k bližnímu, a proto svou nabytou moc zneužily ve formě kolonialismu, bezcharakterního uctívání peněz a kapitálu, rozpoutáváním válek, ekonomickým zotročováním národů, nebo jejich okrádáním o přírodní zdroje. Vedoucí národy upadly do dychtivosti po moci a vlivu, do bezuzdného užívání, do nemravných zvráceností a do mnoha jiných negativních věcí.

No a v současnosti dosahuje zvrácenost tohoto způsobu myšlení svého vrcholu. Pěkná slova o humanismu, demokracii, lidských právech a jiných ušlechtilých věcech se stala jen zástěrkou bezohlednosti, chamtivosti a geopolitických, nebo čistě ekonomických zájmů. Zástěrkou neovladatelné touhy po absolutní moci nad lidmi a národy, prostřednictvím jejich totálního zotročení, jako konečného cíle.

Avšak na vrcholu bodu již v současnosti absolutně zvráceného principu racionalisticky individualistického myšlení západního typu dochází k pravidelné cyklické změně vesmírného záření, která má posunout naši civilizaci opět o další krok vpřed v jejím vývoji.

Svět začíná být univerzem tlačen do nové kvality! Pokud totiž kdysi mluvil Kristus o lásce k bližnímu jako o možnosti, nový typ vyzařování vesmíru to nyní přináší jako požadavek! Jako nezbytný požadavek uskutečnění nového evolučního kroku ve vývoji lidské civilizace. Kdo tuto změnu charakteru vyzařování vesmíru zachytí a bude s ní kráčet v souladu, toho síly univerza vynesou na vrchol a budou ho podporovat.

Vesmírné záření začíná tedy podporovat snahu o kolektivní dobro a snahu o dobro celku, namísto předchozí individualizace. Začíná podporovat intuici a lidskost, namísto dosavadní racionality. Začíná podporovat spolupráci a rovnost, namísto dosavadního hierarchického nadřazování bohatých a mocných nad chudších a slabších.

Reálnou ukázkou těch dvou pólů, to jest starého a již zdegenerovaného způsobu myšlení západního typu a nového, konstruktivního, a na spolupráci založeného myšlení východního typu získáme porovnáním zahraniční politiky západu a Ruska. Ze strany západu jde stále jen o zastrašování, výhrůžky, agresivitu a neustále vyvolávání konfliktů, s křečovitou snahou za každou cenu udržet svou převahu a profitovat z ní. Na rozdíl od toho ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov mluví všude, kde jen přijde o spolupráci. Je přímo do očí bijící a jasně viditelné, jak západ sází pouze na provokaci a konfrontaci, zatímco východ usiluje o spolupráci.

Abychom ale dobře rozuměli, také princip rozvoje rozumové racionality byl ve vývoji lidstva potřebný a přinesl mu nesmírně mnoho užitku. Byl to nezbytný krok, ale protože žel nebyl předními národy světa, které zachytily toto vesmírné záření a dlouho kráčely v jeho podpoře, dostatečně razantně korigován principem lásky k bližnímu, dospěl nevyhnutelně až do zdegenerované podoby, v jaké ho známe dnes, třeba s jeho prosazováním gender ideologie, která kromě rodu mužského a ženského zná ještě dalších padesát rodů.

A podobných, vysloveně zvrácených prvků je v současnosti na západě velmi mnoho. Je očividný doslova až kolaps logického myšlení, když například příslušníci komunity LGBTI vítají imigranty, přičemž v zemi, odkud migranti přicházejí hrozí za homosexualitu trest smrti. A pokud by imigranti zavedli právo šaríja na území Evropy, hrozil by trest smrti homosexuálům také zde.

Nebo třeba skutečnosti, jdoucí přímo proti základnímu pudu sebezáchovy a sebeúcty, kdy se ozbrojení němečtí policisté dají zmlátit migranty jen proto, aby v případě adekvátní odpovědi na jejich násilnosti nebyli označení za politicky nekorektní, nebo za islamofoby.

Pokud jsme tedy na začátku mluvili o polarizovaní naší společnosti, velmi úzce to souvisí se všemi, výše uvedenými skutečnostmi. Jde totiž o střet mezi lidmi, ještě západního typu racionalistického myšlení, který má stále reálnou moc a opodstatnění svého dalšího trvání vyvozuje z toho, co dosud vytvořil, i když už v podstatě ztrácí vítr z plachet.

Na druhé straně barikády stojí lidé nového, intuitivního, na spolupráci a rovnosti založeného, východního typu myšlení, cítění a vnímání světa, jejichž začínají protlačovat do popředí síly vesmíru. A tyto síly budou tlačit do popředí každého jednotlivce, každého člověka, ale také každý národ, který se na ně naladí a začne jednat v jejich duchu. Je tedy jen čistě na nás, zda zachytíme tyto nové impulzy univerza a přizpůsobíme se jim, nebo se budeme stále křečovitě orientovat na to staré, které má zatím ještě velkou sílu a moc. A proto také mnoho přívrženců.

Ale tato moc se už hroutí! Už kolísá, protože ztrácí dosavadní podporu univerza, ačkoli se ještě z posledních sil snaží udržet dosavadní status quo. Rozpadající se moc západu se dostává do agónie, čímž se ale stává mimořádně nebezpečnou, protože nejvíce kope kůň, který se právě ve smrtelní agonii nachází.

Je to tedy celé jako z pohádky o dvanácti měsíčkách, kdy žezlo vlády drží v rukách určitou dobu vždy jeden z nich, a pak předá svou vládu druhému. A tak nyní také my žijeme v době, kdy musí racionalistický způsob západního typu myšlení, který přinesl světu mnoho dobrého, chtě nechtě nezbytně předat žezlo vlády do rukou intuitivního, o dobro celku a o spolupráci usilujícího způsobu myšlení východního typu.

Neboť to, co vytvořil západ dosud, představovalo určitý nezbytný stupeň vývoje lidské civilizace. Představovalo to určitý schod, na kterém naše civilizace stála dlouhá období oběma svýma nohama. Avšak nastává čas vyložit v přirozeném vývoji nohy na další schod, přičemž to staré a předešlé se nikde neztrácí. Odnášíme si to totiž sebou, jako nezbytnou a potřebnou součást našeho předchozího vývoje.

PS. Ono je v podstatě bezpředmětné rozlišovat mezi způsobem myšlení západního a východního typu. Ve skutečnosti totiž existuje jen myšlení konstruktivní, nebo nekonstruktivní. Jen myšlení, z hlediska dalšího evolučního vývoje naší civilizace perspektivní, nebo neperspektivní. Nerozhodují tedy žádné hranice, ani žádná národní omezení, protože představitele obou těchto typů myšlení můžeme najít v každém národě.

Zároveň však ale platí, že toho perspektivního a konstruktivního typu myšlení a vnímání světa se, vyjádřeno v procentech, nachází mnohem více na takzvaném východě a naopak, toho nekonstruktivního a neperspektivního mnohem více na západě.

No a zcela na závěr se ještě podívejte na tento krátký, desetiminutový dokument o vzhledu současné moderní Moskvy, který pravděpodobně nikdy neodvysílá žádná z našich nenávistně a protirusky zaměřených televizí.

https://www.youtube.com/embed/hZaN4jaQT_4




© 2008 Parola s.r.o.