Blog Jihlavských listů

Archív: Září 2017

Nigel Farage v Praze

Zdeněk Sadecký | Neděle, 24. 9. 2017 v 14:05

Minulý týden zavítal duchovní otec Brexitu a strůjce návratu svobody a demokracie do rukou Britů do Prahy. Zajímavá konference, diskuze, besedy s novináři i neformální rozhovory po ukončení programu na večeři, to vše byl nevšední zážitek.

Pro mě osobně byla zajímavá hlavně tři témata, jedno apolitické a dvě politická.

Osobně jsem byl potěšen, že Nigel Farage se živě zajímal o připomínání památky našich letců v RAF naším klubem a rozhovor s ním byl velmi milý. Z jeho povídání mi utkvělo v paměti, jak si Britové dodnes cení našich letců a toho, jak  jim v jejich nejtěžší hodince pomohli. Dále mě zaujalo, že skutečně klade důraz hlavně na zlomový rok 1940, tedy na vlastní Bitvu o Británii. I když válka samozřejmě trvala ještě dalších pět dlouhých let.

Z řekněme politických témat mě zaujaly dva komentáže k Bruselu.

První zajímavostí z Bruselských kuloárů, ze které ale mrazí, jsou úvahy Bruselu zregulovat volby v členských zemích. Chtějí prosadit,  aby politické strany a uskupení, která mají v programu kritiku EU, měla zakázáno dostávat od příznivců finanční dary na volby. Za sebe dodávám, že když k tomu připočítáme snahu umožnit cizím zahraničním (například muslimským) politickým subjektům se naopak voleb účastnit, nelze říct nic jiného, než se v Bruselu buď zbláznili, nebo začít uvažovat o skutečně urychleném odchodu z tohoto EUCCCP.

Druhou zajímavostí je, jak pregnantně odpověděl na otázku, zda omezení vlivu EU, nebude znamenat zvýšení vlivu Ruska. To je otázka, na kterou se ptá dost lidí. Nigel Farage odpověděl tak, že naopak snaha  centralizované EU o vytvoření jakési „Evropské armády“, nezávislé na NATO a mimo NATO je velmi nebezpečný experiment. Ztrátou síly USA a Velké Británie by taková armáda byla proti ruské armádě spíš pro legraci a rozhodně by naši bezpečnost a nezávislost nezvýšila, ale snížila. Zajímavá odpověď, která se mi líbí.

 

Alzheimerova choroba

Aleš Urban | Pátek, 22. 9. 2017 v 8:36

Asi málo kdo z nás ví, že 21. září je Mezinárodní den Alzheimerovy choroby. Tato choroba nahání hrůzu nejenom nemocnému, ale i blízkým lidem v jeho okolí. Nemocný se neorientuje v čase ani prostoru a uchyluje se tak do svého vlastního světa. Jak člověk stárne, dostává se do bilanční fáze je tedy potřeba chovat se k těmto lidem s úctou, respektem a hlavně empatií.  V Česku trpí Alzheimerovou chorobou více než 140 tisíc lidí a se stárnutím populace jich přibývá.  Podle odhadů by mělo být v roce 2050 přes čtvrt miliónů lidí s touto chorobou. Jak tomu předejít? Není nic jednoduššího než zajít do Alzheimer poradny, kterou v Kraji Vysočina máme ve všech pěti městech v kraji. Veškeré poradenství je zdarma a pomůže předejít budoucím komplikacím.

Na růžovo

Petr Klukan | Středa, 13. 9. 2017 v 8:14

Já v tom spíš vidím fialovou, ale budiž, hovořme o růžovém mostě v Lukách. Na první pohled je to milé, černý most se změnil, oživil a zaplál pěknou barvou. Takovou trochu recesistickou, i když růžová patřila spíše k tomu tanku, který v devadesátých letech v Praze přemalovali.

Růžový most je prý dílem nějakého mladíka, vtipálka. Bylo by zajímavé zjistit, zda tak učinil z recese, nebo za tím byla sázka, či něco jiného.

Zajímavější je však možná fakt, že se našlo dost lidí, kteří byli ochotni podepsat petici žádající zachování růžového mostu. Snad to lze chápat z hlediska výjimečnosti, kterým natřený most je, a možnosti zvýšení turistického ruchu v obci.

Z pohledu práva není o čem diskutovat. Patří ti ten most? Ne? Tak na něj nesahej! Jakpak by se komu líbilo, kdyby váš soused naznal, že vaše bílá škodovka by byla hezčí s červenými pruhy, a pomaloval ji? Neminulo by ho trestní oznámení, a možná ani pár facek. I proto nelze pomalovat cizí věc. Ledaže by si mladík-vandal řekl: Most patří SŽDC. A to patří státu. A stát jsme přece my!

Legenda se vrací

Zdeněk Sadecký | Sobota, 9. 9. 2017 v 12:10

V tom tak trochu všeobecném marasmu došlo v Jihlavě k radostné významné události. Dukla Jihlava se vrací do extraligy. Doufejme, že nastálo. Nádherný zápas, první vstřelená branka domácími, dvoubrankové vedení, dotahování Boleslavi, bojovný výkon, kruté vyloučení těsně před koncem třetí třetiny potrestané vyrovnávacím gólem a pohledný ťukec v prodloužení zakončený přesnou střelou, to vše byl první zápas Dukly před domácím publikem.

Doufejme, že to pohne i zkostnatělými kompetentními „orgány“ a přestavba/stavba moderní haly dostane zelenou. Dukla je rodinné stříbro Jihlavy a neobstojí ani obvyklé povídačky o vykrádání ostatních týmů do tehdy vojenské Dukly. Nebýt skvělého realizačního týmu a trenérů, ani to by tehdy nestačilo, aby získávala jeden titul za druhým. Mnoho z nás si jistě pamatujeme skvělé zápasy s Holíky, Augustou, Králíkem…..

Snad skončí i kontroverze mezi zastánci haly a odpůrci. Vždyť jsme krajské město a z haly by měli mít užitek všichni. Moderní velkokapacitní halu Jihlava nemá. Využití, které by bylo širší než jen sport je mnoho, koncerty, výstavy, trhy a mnoho dalšího. Jezdím často do Brna na veletrhy, jen málo z nich je dnes v celém areálu výstaviště, mnoho si vystačí s jednou nebo dvěma halami-pavilony. Navíc Brno má Rondo a další sály. Co má Jihlava z toho, že je „krajské město“? Nechápu proč by nenávistné osočování nemělo skončit a proč se nechce najít řešení ku prospěchu všech. Peněz je dost, místo nesmyslů na různé podpory pochybným euronesmyslům a zbytečným projektům, se na tom může podílet i stát – ministerstvo školství, kraj, město a soukromé subjekty se snad najdou taky. Když se náklady rozdělí řekněme na čtvrtiny, tak se suma hned stane snesitelnou. Proč se máme všeho, v čem jsme (byli) dobří jako třeba v hokeji vzdávat a přepouště své místo….? Když Čína vyrábí hračky, auta, ocel, dobře dejme tomu, ale když začíná hrát hokej, tak my skončíme? Co z nás bude?Kde je špetka národní hrdosti?

Navíc z haly by měli prospěch jak podnikatelé (prodejní trhy a výstavy), občané Vysočiny (koncety, kulturní akce) i město (příjmy z akcí).

Vzpomeňte si na Martinu Sáblíkovou, jak jí všichni po olympiádě slibovali. Mám obavu, že z rychlobruslařského stadionu taky nebude nic. Proč taky. Politici se s Martinou vyfotili, zviditelnili se v televizi, naslibovali hory doly a ……..Pokud zkušeností týmu kolem Martiny Sáblíkové, zejména skvělého trenéra nevyužijeme a nenavážeme na ně, tak až skončí, zas nebude ČR v rychlobruslení nic znamenat. Takto bychom mohli uvažovat i o vrcholovém středisku mládeže, třeba u hokejivých brankářů aj. Jsou věci, ve kterých jsme špička. Máme ale tendenci si ničeho nevážit, vše kvalitní pohřbít. Ať si nás Čína a další převálcují….

 

 

 

 

Ne šaškárna, marketingový tah

Petr Klukan | Pátek, 8. 9. 2017 v 9:00

Tak nějak má vypadat šaškárna. Přenos z poslanecké sněmovny, kde se diskutovalo o vydání, či nevydání k trestnímu stíhání předsedy ANO Andreje Babiše a jeho pravé ruky Jaroslava Faltýnka, byl úsměvný.

Ti, kteří se před čtyřmi roky na plakátech holedbali, že nejsou jako politici, dokazují pravý opak. Lhaní, odvádění pozornosti k jiným tématům, sebevědomý výraz s troškou ublíženosti v očích, a nakonec okázalé hlasování pro své vlastní vydání Sněmovnou. Už v době, kdy bylo jasné, že vydáni stejně budou.

Kdo někdy navštívil nějaké soudní líčení s nějakým recidivistou, a tedy oficiálně uznaným darebákem, zjistil by, že politici též používají obdobných metod výmluv. Osočují policii, státní zástupce, a když dojde k soudu, tak třeba i ty „zkorumpované“ soudce.

Proč ta všechna šaškárna vůbec byla? Proč se Babiš s Faltýnkem bránili, aby pak hlasovali pro? Protože se nejedná o vydání, ale už o předvolební kampaň, přenášenou zdarma Českou televizí do všech domácností. Protože chování Babiše a jeho vzkaz televizním divákům  – voličům, že jen ANO je nezkorumpované a nezkorumpovatelné, může utkvět v myslích lidí, kteří sice neví, ale nechají se přesvědčit výraznou rétorikou: přece by tak nemluvil, kdyby na tom něco nebylo…

Přitom je jasné, že Sněmovna nikoho neodsuzuje a neříká, kdo je či není vinen.

Přitom je jasné, že událost se stala před nástupem do Sněmovny, proč by se na ni měla vztahovat imunita?

Přitom je jasné (tomu, kdo kauzu Čapí hnízdo aspoň trochu sledoval), že v ní Babiš bezostyšně lhal (nebo – chcete-li – upravoval výpovědi dle toho, co mu bylo dokázáno).

Babiš má pravdu snad jen v jednom. Když tvrdil, že kdyby nebyl politikem, nikdo by se o Čapí hnízdo nezajímal. Už ale neřekl, proč. Protože by nikoho nenapadlo se v Čapím hnízdě šťourat. Je-li ale politikem, a ještě ke všemu hlásajícím o zářivé čistotě svého podnikání, kde je bílá ještě bělejší, musí počítat s tím, že nejen novináři se na tu bílou podívají zblízka.

Že to z pozice nezasvěceného člověka na bílou moc nevypadá, není z hlediska práva důležité. Důležité jsou důkazy a verdikt případného nezávislého soudu. Jestliže však někteří občané a voliči vnímají mnohamilionovou dotaci v kauze Čapí hnízdo jako nemorální, je věc druhá.

Je tedy dlouhá a emotivní diskuze o vydání, či nevydání dvou politiků v této kauze skutečně šaškárnou? Vlastně ne, je kalkulem. A precizně vypracovaným marketingovým tahem.




© 2008 Parola s.r.o.