Blog Jihlavských listů

Archív: Srpen 2017

Přidat, nebo ne?

Petr Klukan | Úterý, 29. 8. 2017 v 9:30

Pracovníci ve školství by chtěli přidat. Ostatně jako pracovníci ve zdravotnictví, vnitru, nebo úředníci na ministerstvu dopravy či zaměstnanci Správy železniční dopravní cesty. Proč ne, když na to bude stát mít. Jinými slovy, když na to od podnikatelů a všech, co pracují, vyberou dostatek peněz.

Co ale není úplně fér, je volání o přidání před volbami. Jak se asi politici zachovají? Budou slibovat: Ano, přidáme, máme to v plánu, zdroje jsou… Strana, která by řekla: Počkejte, na to teď nemáme, by si pod sebou podřízla větev a padla na zadek do nevolitelných čísel. A tak vlastně slibovat „musí“ všichni. Rozdíl snad bude jen v umírněnosti vyřčených slibů.
Voláním po penězích krátce před volbami tak tlačíme politiky do kouta. Když pak sliby nesplní, klademe jim to za vinu. Na druhou stranu je pravdou, že některé strany touhu po větším výdělku lidí v kampaních rádi využívají. Už teď se z vlády ozývá, jak chtějí těm a těm finančně přilepšit. Až to vypadá, že se někteří politici se řídí heslem: Nikdo na světě vám nemůže dát, co já vám dokážu slíbit.

Důstojnost a národní hrdost podruhé…

Zdeněk Sadecký | Neděle, 20. 8. 2017 v 15:28

Rád bych navázal na to, co psal pan Ján Lauko. Jeho příspěvek se mi líbí. Necítím se ale dostatečně erudovaný k posouzení národnostních a sociologicko-ekonomických názorů a zobecnění v článku. Nicméně souhlasím, i když nerad, s existencí pomyslné čáry, kterou autor kreslí na mapě Evropy. Ne, já nechci v žádném případě další železnou oponu, ale současný vývoj skutečně ukazuje na dva možné scénáře dalšího vývoje Evropy.

První, sjednotíme se pod vlajkou utopistické Evropské unie (kde nemáme ani svoji hvězdičku, jako třeba státy v USA). Radostně s budovatelskou socialisticko-lidoveckou písní a úsměvem na rtech vybudujeme pomocí direktiv, nařízení a směrnic konečně ten lepší řád. Zaniknou národnostní státy. Do EU bude moci přijít úplně každý, každý bude mít automaticky nárok na sociální dávky, bezplatnou lékařskou péči, důchody a další vymoženosti. Do naší kultury a práva implementujeme vše, jako pejsek s kočičkou. Vše nepřirozené bude podporované, abychom náhodou někoho nediskriminovali. Komunistický internacionalismus pod vedením soudruhů z Bruselu nahradíme globálním internacionalismem, budeme dál tisknou nekrytá Eura a bude nám všem fajn. Otázkou je jen, jak dlouho…

Druhý scénář, podotýkám, že podle mě pravděpodobnější je, že se  budou stále víc v EU zvětšovat ekonomické rozdíly sever/jih a národnostní rozdíly východ/západ. Polsko a Maďarsko a věřím, že i Česko, Slovensko (už bez Fica) a časem i další (středo -východní) státy, nebudou souhlasit s diktátem Bruselu ve věci povinného přijímání „migrantů“. Vzniklý spor dospěje k tomu, že tyto státy odmítnou chybnou a sebevražednou politiku Bruselu. Následující spor vytvoří skutečnou dvourychlostní Evropu. Jenže v opačném gardu, než si dnes západ myslí. Západ udělá stejnou chybu s multikulturalismem, jako kdysi východ s komunismem (nebo chcete-li socialismem). Ani jedno z toho není přirozené a západ už dnes ví, že integrace nefunguje a fungovat nebude. Jejich licoměrné podsouvání idee o potřebnosti míchání kultur je stejné, jako bychom jim mi nabízeli, ať si zavedou socialismus. Západ se začne propadat do terorismu a začne stále více připomínat Izrael a jiné nebezpečné oblasti na světě. Bezpečnostní složky budou přetížené, spory a omezování kvůli bezpečnosti zpomalí ekonomiku. Státy budou stále víc špehovat své občany a ti budou stále víc ztrácet svobodu. Východní státy naopak rozšíří národní spolupráci a ekonomicky začnou dohánět západ. Přitom budou preferovat sebeurčení, ne že padneme opět do vlivu Ruska.

Svoboda, rovnost, bratrství,  vše je hezké, ale na bezbřehé otevření se cizím kulturám ještě Evropa nedospěla. Z venku totiž může být naivní otevřenost považována za slabost. Ano, musíme potřebným pomáhat, vychází to z křesťansko-židovských pramenů naší kultury, ale to bychom museli skutečně chtít a museli účinně pomáhat na místě.  Evropa nepojme miliardy chudých. Místo rozsévání bomb po světě, vysávání levné pracovní síly a nerostného bohatsví nadnárodními giganty, je třeba budovat školy, studny, nemocnice a továrny s přijatelnými platy. To by byl účinný boj proti terorismu, bezpráví a chudobě. Ale to se nechce….

 

Nevalná důstojnost Slovanů z hlediska západu. Spíše až méněcennost!

Ján Lauko | Pondělí, 14. 8. 2017 v 19:25

Existují věci, které podvědomě tušíte až do chvíle, kdy se setkáte s jejich jasnou verbální formulací. Přesně takto jsem se nedávno setkal s názorem jistého mladého člověka, který pracoval ve třech západních zemích a tvrdil, že všude cítil určitou nadřazenost vůči nám. Vůči Slovanům z východní Evropy.

Dá se samozřejmě namítnout, že jde pouze o názor čistě subjektivní, avšak jako pádný protiargument vůči všem potencionálním obhájcům západu bych rád předložil volně  tlumočeno, mimořádně silné poselství slovenského historika Viktora Timuru:

„Pro západ jsou Slované stále cosi méněcenné, co mu má sloužit. Západ totiž vždy byl a stále je vůči Slovanům nepřející a nevraživý. Měli bychom si proto konečně uvědomit, že náš charakter a naše zájmy nejsou totožné se západními.

Základní bytostný princip západu totiž spočívá v expanzi, výbojnosti a v parazitování na bohatství poražených a podmaněných, z čehož až dosud profitoval. Hesla o svobodě, suverenitě, humanitě a lidských právech jsou pouze zastírací manévry, za kterými se skrývá agrese a expanze. A to hlavně pod vedením s USA. V současnosti se tento bytostný princip západu dostává do potíží, problémů a krizí. Proto narůstá agresivita a úsilí znovu expandovat. A to zase především na východ.

Slovanům byli vždy cizí západní principy života a bytí. Slovanský princip života a bytí totiž není založen na expanzi, výbojích a parazitování na materiálních zdrojích a přírodním bohatství podmaněných, ale na vlastní práci.

Čím více se však společenský systém na západě rozkládá, tím více investuje do expanzivních a represivních složek. Profesionální, to jest žoldnéřské armády mohou sice vyhrávat marginální bitvy, ale ne války, protože zániku rozkládající se společnosti nedokážou zabránit ani mnohočetné kordony těžkooděnců. “

Pan Timura, jako historik, zabývající se dávnou historii Slovanů dále říká, že naše historie tak, jak se o ní učí děti ve školách je pouze účelově zmanipulovaným, pangermánským obrazem skutečných dějin. Je totiž vytvořena na objednávku, aby dokonale vyhovovala mocensky politickým cílům a zájmům západu.

A já uvádím konkrétní příklad potvrzení slov pana Timuru. Je jím takzvaný franský kupec Samo, který prý sjednotil Slovany a položil základy Velkomoravské říše. Tím se však nám Slovanům nepřímo naznačuje, že jsme si nikdy nebyli schopni sami vládnout. Že ten, kdo nás dokázal sjednotit a vládnout nám musel přijít vždy jen ze západu.

V naší historii, ale i v naší nejaktuálnější současnosti tedy vládne cílená snaha potlačovat, relativizovat, ba až zesměšňovat absolutně vše, co není v souladu se západní gloriolou nadřazenosti a výlučnosti, nebo s politickými zájmy západu.

Média, jako rozhodující činitel ve formování názorů společnosti jsou v rukou západních majitelů a proto poslušně šíří jejich propagandu. A plně poplatné mocenským snahám západu jsou i média veřejnoprávní, dávající prostor lidem, kteří znevažují a relativizují to naše vlastní a národní a vyzdvihují zejména to evropské a tedy západní.

Média jsou tedy postaveny na masivní glorifikaci všeho, co se nachází od nás směrem na západ a naopak, na masivní dehonestaci všeho, co se nachází od nás směrem na východ. Na východě se totiž nachází velká, slovanská říše zla! Její největší zlo však ve skutečnosti spočívá v tom, že se odmítá sklonit před nadřazeností západu a že si nenechá poslušně vyrabovat a vydrancovat krajinu tak, jako středoevropští slovanští vazalové.

Vůči Rusku a Rusům je možné mnoho namítat. Třeba ruskou mafii, nebo ruskou vodku, kterou se opíjejí. Ano, rozhodně nejsou dokonalí a mají množství chyb. Navzdory všemu však mají přece jen cosi mimořádně cenné, co ostatní slovanské národy již téměř ztratili.

Mají hrdost! Hrdost na to, že jsou Rusové a že jsou Slované! Mají hrdost, to jest vlastnost, která se ostře příčí mentalitě otroků bez hrdosti, které z nás zformovala a stále usilovně formuje západní propaganda.

Žel, takovými politováníhodnými otroky a sluhy bez špetky vlastní hrdosti je dnes převážná většina naší mládeže, fascinované západem se všemi jeho příležitostmi, které se jim nabízejí. Skutečnou a nejhlubší podstatu této lži však již před staletími odhalil Ezop v jedné ze svých bajek:

Setkal se jednou tlustý pes s vyhublým vlkem. Pes se chlubil tím, jaké mu dává jeho pán dobroty. Chvály nebrali konce, avšak vlk si mezi tím všiml odřenou srst na krku psa. Zeptal se ho, od čeho to má?

„Přece od obojku,“ řekl pes.

„Ty býváš uvázán?“ Zeptal se vlk

„Ano, ale občas se mi podaří ujít. Tak jako dnes „.

„No, děkuji pěkně za takovou sytost,“ řekl vlk a odběhl do lesa.

A přesně takto je to také s naší mládeží, ale i se všemi ostatními, kteří odcházejí na západ. Ať již kvůli lepším pracovním příležitostem, kvůli slušným penězům, které si tam mohou vydělat, nebo kvůli vyšší životní úrovni. A přestože se jim toto všechno skutečně splní, vždy v podstatě zůstanou jenom tučnými psy, jejichž pán nesvobodně uvazuje na svém dvoře.

Vždy budou totiž jen něčím méněcenným, čemuž se milostivě házejí zbytky ze stolu hojnosti. Té hojnosti, která je ovocem parazitování na jejich vlastní práci, jakož i na práci jejich otců a matek u nich doma, kteří pracují za mizerný plat v otrockých boudách, patřících západním majitelům. A pracují tam v mnohem vyšším pracovním nasazení a za mnohem nižší mzdu, jako pracovníci v týchž firmách a na stejných postech na západě.

Kde je naše hrdost Slované? Neprodali jsme ji snad za plná břicha a za drobky ze stolu hojnosti, které nám házejí naši otrokáři? Neprodáváme ji snad za jidášských třicet stříbrných, čímž v očích otrokářů pouze potvrzujeme jejich teorii o naší méněcennosti?

Je snad opravdu méněcenný ten, kdo má schopnost poctivě pracovat? Kdo není výbojný? Kdo ze své vnitřní bytostné podstaty nikdy neusiluje žít v nadstandardu? V nadstandardu nad možnosti vlastní práce tím, že bude parazitovat na jiných?

Takový člověk není přece vůbec méněcenný! Naopak, je mnohem cennější! Neboť v konečném důsledku vůbec nezáleží na tom, jestli je někdo ze západu, nebo z východu! V konečném důsledku záleží pouze na tom, jaký je kdo člověk! Jako hodnotný je člověk! Jak vysoké hodnoty uznává! Zda je to člověk, spoléhající se na plody vlastní práce, projevující až naivní důvěřivost k jiným, nebo je to naopak člověk, žijící si v blahobytu, který on, jeho otcové a dědové nezískali jen vlastní prací. Nicméně on se z výšky tohoto nakradeného blahobytu dívá na jiných jako na méněcenných.

Je opravdu bezpředmětné a směšné rozdělovat lidi na lidi ze západu a z východu. Lidí totiž lze ve skutečnosti rozdělit jedině na dobrých a méně dobrých. Na hodnotných a méně hodnotných. To jest na ty, kteří uvažují a jednají ve smyslu lidsky konstruktivních hodnot a tímto způsobem také žijí a na ty, kteří uvažují a jednají jinak. A sice  destruktivně a paraziticky vůči jiným.

Avšak každá destrukce se musí nakonec obrátit proti tomu, kdo na ni sází. A přesně tak se morálně a mravně destruktivní způsob myšlení západního světa začíná pomalu měnit v destrukci reálnou. V reálný rozklad společnosti, která nespoléhala na lidsky a duchovně dostatečně konstruktivní hodnoty.

Kdo totiž mečem bojuje, musí i mečem zahynout! A musí zahynout proto, aby uvolnil cestu tomu, co je duchovně a hodnotově konstruktivnější. Co je lepší! Co je vnitřně zdravější! Co stojí hodnotově výše!

Současnému rozkladu západního světa, kterému předcházel jeho vnitřní, mravní, hodnotový a duchovní rozklad nedokáží opravdu zabránit žádné žoldnéřské armády, ani žádní těžkooděnci. Neboť jednoduše to, co z hlediska nastavení výšky hodnot elementární lidskosti dlouhodobě nekráčí správně, musí časem zdegenerovat a padnout tak, jak nezbytně padá shnilé jablko ze stromu. Strom tohoto univerza totiž ponese pouze vnitřně a hodnotově zdravé jablka, která pokud dozrají, přinesou bohatou úrodu.

Proto se tedy mohutná říše západu, stojící na hliněných nohách nekonstruktivních hodnot pomalu, ale jistě hroutí, aby se tím uvolnil prostor pro dosud utlačované Slovany, kteří jsou nositeli mnohem zdravějších a konstruktivnějších hodnot z hlediska skutečné lidskosti.

Ale namísto snahy o pochopení příčin současného stavu a následnému hodnotovému obratu západu směrem k lepšímu se pouze stupňuje jeho agresivita a restrikce. Neboť navyklý model jednání není tak snadné změnit. Jak se totiž říká, kůň, který se chystá zdechnout nejvíce kope. A tento kůň, nacházející se v agonii chce ještě nakonec dokopat svět do nové, velké války s Ruskem.

Slované, zvedněme již přece své hlavy! Mějme hrdost sami k sobě, protože pokud ji my mít nebudeme, nebudou ji k nám mít ani cizí!

Slované, postavme se třeba v tichém odporu vůči aroganci západu, který nás i přes naše protesty nadále krmí podřadnými potravinami. Potravinami, které mají sice stejný obal, ale diametrálně rozdílnou kvalitu na západě a na východě.

Mějme přece hrdost a nekupujeme to! Kupujme raději naše vlastní výrobky! Kdo si totiž nedokáže vážit své vlastní, mnohem kvalitnější, ten si pak opravdu zasluhuje, aby ho cizí krmili odpadem.

Kdykoli zapneme televizi a otevřeme noviny, buďme si dobře vědomi toho, že jde o nástroje západní propagandy, protože jejich vlastníky jsou západní majitelé. Přestaňme již konečně věřit tomu, co nám říkají! Přestaňme se klanět výlučnosti západu, pod ochrannými křídly jehož prý musíme zůstat navždy, protože bychom nikdy nedokázali být zcela samostatnými!

A tisíckrát opakovaná propagandistická lež o naší méněcennosti se pro mnohé naše bratry stala pravdou! Manipulujícím způsobem vnucenou pravdou, aby je nikdy ani ve snu nenapadlo zvednout hlavy a osvobodit se z nedůstojného vazalství západu. Proto jsou také uměle vnášené rozkoly do řad Slovanů a proto jsou štváni proti Rusku.

Prohlédněme konečně všechny tyto manipulující lži bratři a vzpamatujme se!

U památníku

Petr Klukan | Středa, 9. 8. 2017 v 12:01

Rok co rok chodím k památníku popraveným (vlastně zavražděným) v padesátých letech. Pietní vzpomínku dříve pořádali političtí vězni, pak se k nim přidalo město Jihlava. Díkybohu, protože muklové, pamětníci, to svědomí národa, stárnou a vymírají.
Rok co rok je vzpomínka jakýmsi mementem, zaznívají tam projevy o demokracii a svobodě, což je to nejcennější kromě života a zdraví, co máme. Projevit úctu obětem komunistického násilí přichází řada politiků – stále ze stejných stran.
Za pár měsíců tu jsou volby. Komunisté budou lidi ubezpečovat, že tato KSČM nemá co dělat s tou špatnou dřívější KSČ. Stejně tak spřízněné levicové strany na jejich kandidátce. Přesto (nebo právě proto?) u památníku popraveným žádného současného komunistu (již toho dobrého) nepotkáte. A asi ani ne člověka, který je dnes volí.
Předvolební průzkumy hovoří o podzimním jasném vítězi – Babišovi z ANO, o jehož demokratickém smýšlení lze úspěšně pochybovat. Když k tomu přidáme množství lidí volících komunisty, a vlastně neuznávající oběti komunismu, máme se na co těšit.

Babiš a „cinknuté“ předvolební karty

Zdeněk Sadecký | Pondělí, 7. 8. 2017 v 19:41

Jedno z největších ohrožení současné společnosti a největší brzda rozvoje je narůstající státní dluh. Současný a minulý ministr financí chystají na voliče hru, která má ukázat jejich hnutí jako skvělé hospodáře. Bohužel, jak je tomu u nás již obvyklé, je všechno jinak. Trochu se inspiruji u pana Kovandy, doufám, že promine a vypůjčím si jeho trefné přirovnání k cinknutým kartám.

Hnutí ANO vzniklo jako důsledek politiky zkorumpované pravice, jak pravil sám zakladatel Andrej Babiš. Jinak řečeno, jiní bossové tahali za nitky a na něj žádné nitky nezbývaly… Takže šup do politiky. Na první pohled přinesl svěží vítr, vyčetl konkrétním stranám celé seznamy jejich korupčních afér, otevřel tabuizovaná témata a přispěl ke sledovanosti ČT zejména, když si s panem Kalouskem vyměňovali „komplimenty“… Tedy samá pozitiva a lidé mu často uvěřili. V čem je tedy chyba? V tom, že je to opět jen hra, opět jen lež a předstírání. Nabízejí příjemné věci,  jednoduchá vysvětlení a snadná řešení, tak to ale není. Tragické je, že se takto chovají i jiní, do české politiky se dostávají další miliardáři, kteří si jako „koníček“ vydržují politické strany. Získají tak voliče, kteří v nich možná vidí naději. Ti přitom nepochopí, že budou zase jen využiti, respektive zneužiti. Nejde zdaleka jen o ANO.

O tom ale třeba příště. Dnes se zastavme u toho, že každý Čech bude letos na podzim po rozpočítání státního dluhu přímo dlužit cca 160.000,- Kč  a dalších minimálně 50.000,- Kč dá na správu dluhu a jeho splátky (tedy pokud by se hned začalo splácet a splácení by skončilo do 20 let). Taková čtyřčlenná  rodina tak dluží (A JEDNOU BUDE MUSET ZAPLATIT!) víc než  840.000,- Kč. Pan Babiš vloni na konci roku tvrdil, že státní dluh poklesl,  totéž bude tvrdit i letos před volbami. Je to ale jen hra s čísly, jde o posouvání termínů vydávání státních dluhopisů, o hru s termíny splatnosti a další víceméně „účetní“ triky se státním rozpočtem. Zájemce o detaily si je zajisté v dnešní informační době dokáže najít. Skutečností je, že se státní dluh v době růstu ekonomiky významně nesnižuje. Opět se navrhuje schodkový státní rozpočet, což je skutečně hrubá chyba, na kterou můžeme v budoucnu všichni vážně doplatit. Navíc pan Babiš sliboval, že po zavedení opatření ke zlepšení  výběru daní už nebude navrhovat deficitní rozpočty a nebude nás dále zadlužovat. Dá se mu tedy věřit? Těžko, dělá úplně to stejné, co vlády před ním. Populisticky bude rozhazovat cizí peníze, voliči ho budou volit a ještě mu tleskat. To musí skončit. Takto nás budou chlapci od „Morganů“ i nadále zařazovat mezi rozvojové země i když nám naše vlády budou říkat, jak je vše skvělé. Dnes možná pro část lidí život ujde, ale běžný člověk se chce mít jednou minimálně stejně jako dnes. Nechce žít s tím, že dřív či později na něj dopadne povinnost splatit dluhy, které navíc sám nezpůsobil…

Další rána by bylo přijetí eura. To bychom již na sebe vzali velkou část vnitřního dluhu eurozóny, který je již nyní na hranici reálné splatitelnosti. Proto nás tam tak státy eurozóny tahají. Jde jim o rozprostření dluhu na další miliony Evropanů. Když slyším české politiky, kteří euro propagují, nechce se mi takové drzosti a výsměchu daňovým poplatníkům ani věřit. A co pan Babiš? Můžeme mu věřit, když teď říká, že euro nechce? Co bude dělat až mu v Bruselu řeknou, že buď euro, nebo nebudou dotace pro Agrofert? Zachová se stejně jako když sliboval, že po zlepšení výběru daní nebude důvod pro schodkový státní rozpočet a přitom dnes ho navrhuje?

Nezodpovědné chování stran, které nyní něco  slibují a přitom ve skutečnosti dělají pravý opak a rozdávají z cizího,  se bohužel projeví až za několik let. Bohužel v politice je setrvačnost veliká. Máme na to být bohatá a suverénní země, to ale musí skončit rozkrádání, rozdávání cizího, přeregulovanost a zejména už musí konečně někdo zastavit další zadlužování. Jak je vidět, tak ANO to rozhodně nebude. Musí skončit ale naivita a důvěřivost lidí v politická hnutí a strany, jež nás stále jen ždímají, ohlupují a okrádají…..

 

 

 

 

 




© 2008 Parola s.r.o.