Blog Jihlavských listů

Ján Lauko
38- Nejsem sice z tohoto regionu, ale moje filozoficko humanistické články, reflektující každodenní život kolem nás budou mít všeobecně platný a tedy nadregionální charakter. Budu se snažit, aby byly přínosné pro každého jednotlivce a to bez ohledu na to, kde žije.

O západních zlodějích východoevropské půdy

Ján Lauko | Neděle, 28. 5. 2017 v 16:14

Na bezedné chamtivosti postavený současný systém, ve kterém chtějí mít bohatí stále více začíná zákeřně sahat na půdní fond zemí střední Evropy. Když se již totiž úspěšně podařilo rozkrást, nebo nadneseněji řečeno prodat do rukou zahraničních investorů téměř všechny strategické podniky, přichází na řadu půda.

Zvýraznit a podpořit je však třeba fakt, že země visegrádské čtyřky se snaží tomuto trendu zabránit. Například Polsko definuje půdu jako nejcennější národní bohatství s odůvodněním, že přece národy kdysi vedly války o území, čili o půdu, protože jim poskytovala obživu.

Slovensko a Maďarsko jsou Bruselem tlačeni ke změně legislativy, ochraňující jejich půdní fond, protože jinak jim hrozí žaloba na evropském soudu za to, že prý diskriminují občany ostatních evropských států v jejich právech na volný nákup zemědělské půdy v EU. Česko je zatím jedinou zemí, která prodej půdy nereguluje.

Vypočítavá zákeřnost prosazování zásady volného trhu v rámci EU je však postavena na jistotě finanční převahy. Prostřednictvím ní je možné ovládnout absolutně všechno, co se alespoň trochu nebrání. A právě toto je tím nejdůležitějším důvodem, proč staré země EU a Brusel tak vehementně tlačí na uplatňování principu volného trhu i v oblasti půdního fondu. Neboť každému, snad i tomu nejprostšímu musí být jasné, že hromadně skupovat půdu nezačnou Češi v Holandsku, ale naopak, Nizozemci u nás přesně tak, jak se to děje.

Zemědělci zemí V4 svorně tvrdí, že jsou ohrožováni kapitálově silnějšími cizinci, kteří se je snaží obrat o základní výrobní prostředek. Ztrátou půdy je zároveň oslabována potravinová soběstačnost, což může v budoucnu ještě více zhoršit kvalitu potravin pro naše spotřebitele.

Žel realita je taková, že cizinci se i přes omezení dokážou dostat ke středoevropské půdě prostřednictvím různých nastrčených, nejčastěji domácích firem, nebo jinými nekalými, ale legislativně regulárními způsoby. Ze strany zemí V4 je však snaha pohotově reagovat na všechny legislativní mezery a bránit cizincům v nakupování vlastní půdy, což se samozřejmě Bruselu vůbec nelíbí.

Maďarsko například odvážné deklarovalo, že tak, jak se dosud nezaleklo Bruselské kritiky svých vlastních postupů, nezalekne se ani teď.

Celou, výše popsanou kauzu lze vnímat jako určitý zásadní spor o hodnoty. Na jedné straně zde totiž máme názor starých členských států EU, pro které je všechno pouze zbožím. Zbožím, které lze volně prodávat a kupovat.

Na druhé straně je tu ale postoj středoevropských národů, které i přes morální a mravní balast, přicházející k ním ze západu přece jen ještě alespoň v určitých věcech vyciťují, že ne všechno je možné měřit pouze penězi. Že prostě národy, jakož i jednotliví lidé musí mít i nějaké vyšší hodnoty, než jen peníze a zisk.

A zcela konkrétně v našem případě je to hodnota půdy. Hodnota rodné země, která nesmí skončit v rukou cizinců. Neboť co potom zůstane národu, pokud přijde i o vlastní zem? Vždyť pak nebude u nás doma naše celkem nic! Úplně všechno bude patřit pouze cizincům a my sami se staneme cizinci ve vlastní zemi.

A přece právě takový trend razí Bruselská administrativa, z čehož je jasně vidět, že vůbec nehájí zájmy národních evropských států, ale především zájmy silného nadnárodního kapitálu. Zájmy peněz a zisku! Ty mají převálcovat všechny vyšší a ušlechtilejší hodnoty, jejichž zbytky v středoevropských národech ještě zůstaly.

A právě na potřebě ochrany zemědělské půdy před neregulovaným volným prodejem, jak to akutně vnímají země V4 je krásně vidět, že pokud člověk jednotlivec, nebo národ jako celek ztratí úctu k vyšším a ušlechtilejším hodnotám, ztratí nakonec úplně všechno. Ztratí podniky ve vlastní zemi, půdu pod nohama a stane se doma cizincem, vydaným na milost jiným.

Jasně tedy vidět, že důstojnost člověka i jeho reálná svoboda jsou přímo závislé na preferování vyšších a ušlechtilejších hodnot. Že jedině ten, kdo takové hodnoty má a uznává může být hrdým a svobodným.

Kdo však všechno vyšší a ušlechtilejší nahradí pouze zvrácenými hodnotami preferování peněz a zisku, ten nastoupí cestu hodnotového rozvratu vlastní osobnosti a stává se buď otrokářem, nebo otrokem. Stává se tedy buď tím, kdo slouží zvrácenému systému ekonomického zotročování lidí a národů, nebo se on sám stává otrokem, který se sice pod určitým tlakem, ale víceméně dobrovolně vzdal všech vyšších a ušlechtilejších hodnot a proto ve ztrátě lidské a národní hrdosti přišel o svou svobodu.

Svobodný a důstojný život může totiž přežívat pouze takový člověk, který je ještě schopen vnímat vyšší a ušlechtilejší hodnoty a preferovat je. A těmi hodnotami není jen rodná zem a půda, ale také například smysl pro čest, spravedlnost, dobro, nebo úcta člověka k člověku. Pokud totiž tyto skutečné hodnoty odvrhneme a postavíme nad ně současné pseudo hodnoty peněz, konzumu, materialismu a užívání si, spolu s nimi odhazujeme i své právo na vlastní svobodu a naše realita se postupně stane realitou zotročení a nesvobody.

Samozřejmě, že peníze a věci hmotné potřebuje ke svému životu každý z nás, ale v žádném případě bychom je neměli nadřadit nad cosi takové, jako je čest, spravedlnost, dobro, úcta člověka k člověku, nebo úcta k rodné zemi, na kterou se nelze v žádném případě dívat pouze čistě jako na zboží, tedy přes peníze.

Kdo se však dá strhnout dobou a pod jejím tlakem začne vzývat pouze peníze, zisk, hmotu a konzum, kdo se kvůli tomu stane ochotným být nečestným, nespravedlivým, nedobrým a bezohledným, ten se vzdaluje od duchovní podstaty vlastní lidskosti. Ve svém vlastním zotročení ducha se stává služebníkem temnoty. Stává se živočichem, otrocky sloužícím temnotě tím, že zotročuje jiných a nikdy nemá dost, nebo tím, že se on sám nechává zotročovat, protože se zřekl všeho vyššího a ušlechtilejšího.

A pokud se na první pohled zdá, že ten, kdo dokáže úspěšně manévrovat v tomto systému si může žít v pohodě, blahobytu a dostatku, je to jen částečná pravda, protože být úspěšným v temném a zvráceném systému bez jakýchkoliv vyšších hodnot učiní každou podobnou lidskou duši temnou a proto neschopnou dosáhnout pravého štěstí, ale pouze toho chvilkového a dočasného.

A ve své ztrátě nejelementárnější lidskosti, postavené na skutečných hodnotách ztratí takový jedinec i tak nakonec úplně všechno. Své tělo, své majetky, svou duši i své vědomé duchovní bytí, protože jeho existence bude vymazána ze zlaté knihy života tohoto univerza, pevně stojícího na ocelových pilířích skutečných hodnot.

Jedině to, co je opravdu hodnotné může dát bytí člověka skutečnou hodnotu! Jedině to mu může dát svobodu, štěstí, radost, naplnění a mír!

19 komentářů k článku “O západních zlodějích východoevropské půdy”

  1. FL říká:

    Marx by z vás měl radost.

  2. Venca říká:

    Největší radost z něj bude mít architekt. To zase bude pět obrazovek stalinů a putinů.

  3. XXXXX říká:

    No, pakliže pominu ten filosofický závěr a vrátím se k základu, má autor naprostou pravdu. Zem dokáže prodat jen hovado z města či druhého konce republiky co k ní nemá žádný vztah. Zapomněl jsem na místní alkoholiky, ti ale patří do kategorie – nezaslouží slitování – . Není ale prodej jako prodej. Pokud takový dědic kterému to nic neříká a skutečně ho vlastnictví obtěžuje, prodá tu hlínu místnímu sedlákovi, nebo jezedákům co na ní budou něco pěstovat, dá se to akceptovat. Konec konců drtivá většina nás vlastníků půdy ji má stejně v pronájmu těm co na ní skutečně pracují. Pokud ale prodá dotačním spekulantům, nebo developerům je to hovado co nezaslouží slitování. Ani kdyby byla nouze nejvyšší normální člověk půdu neprodá. Zcela samostatná kategorie je pak prodej k výstavbě pro náplavy. V plánech rozvoje obce jsem viděl nakreslené domečky na mém poli. Ovšem zajímalo by mě jak se tito domkáři k tomu mému poli dostanou. Je tu jistá nepatrná možnost, že by to prodaly moje děti, ale buduju v nich to povědomí, že taková věc se neprodává a tiše doufám, že to vezmou za vlastní. Totiž až jednou bude doopravdy zle, a ono bude, tak si v paneláku na balkoně nikdo z vás co jste zem prodali brambory nevypěstuje.

  4. Fejinka říká:

    Z té tzv. V4 jsme nejslabší článek díky našemu slabému premiérovi. Říká se, že denně u nás zmizí cca 15-20 ha orné půdy. Toto kdyby viděli naši předkové, tak okamžitě vezmou vidle a jdou na tyto pitomce, jinak se to nedá slušně říci, kteří takto likvidují naši zemi. Průmyslové zóny, „zrcátka“, prodej cizincům atd, to vše se buduje na špičkové půdě. Výjimku by mohly mít dálnice a vysokorychlostní tratě, ale nic jiného.
    Průmyslové zóny stavět na místě zchátralých a opuštěných továren, „zrcátka“ na stráních a střechách hal, nebo i na autobusových nádražních stáních. Příkladů se najde. Vše jde, ale to se musí chtít a ne vyhovět investorovi za každou cenu (hlavně blízko dálnice) a „zadarmo“ to asi nebude…

  5. VladimírV říká:

    Pro XXXXX. Souhlas. Ono se to nikterak nezveřejňuje, ale půda bude v další letech velmi ceněnou záležitostí. Už proto, že opravdu ubývá, a to nejen z důvodu jejího využití pro velké stavby a rozšiřování zástavby. Tání ledovců ovlivňuje i hladinu moří a přímořské státy (Holandsko) se dostávají do problému. Lidi se prostě začnou stěhovat tam, kde toto nebezpečí nehrozí a navíc, kde se najdou vlastníci, který jim půdu za pár grošů rádi přenechají.

  6. XXXXX říká:

    VladimírV:
    Já když slyším kolik země se u nás prodá k zhovadilostem typu solar park, logistik centre a podobně tak mě vomejvají. A po pravdě nevím, co ty lidi k tomu vede. Napadá mě jen mdlý rozum. No a když pak vidím na krámě vyleštěný brambory země původu Francie (bůh ví jestli) co do tejdne shnijou na sračku, a ti samí pablbové co prodali lamentujou nad tím hnojem, tak bych vzal bič a i s tou kurvu Klausovu je liskal až by se čoudilo. Já mám brambory ve sklepě od podzima a ještě ani nezačaly klíčit natož aby nějakej shnil. Český, z Vysočiny. A to nejsou jen brambory, to je všechno žrádlo.

  7. Venca říká:

    Bohužel je to trošičku jinak. Víte pánové, kolik stát platí za tzv. „uvedení půdy do klidu“ – nejrůznějším spekulantům, co skoupili bonitní ornou půdu a berou prachy jenom za to, že tam NIC NEBUDOU pěstovat ?

    Zemědělství je u nás jeden velkej tunel – počínaje zelenou naftou a konče výše uvedenými nepochopitelnostmi. Subvence, dotace, restrikce a nařízení. Proč každej zemědělec kašle na brambory a raději naseje řepku ? Je to zcela bez údržby, stříkat se to nemusí a hlavně – odbyt je zajištěnej v podstatě na státní úrovni. Proč jsou tu tisíce velkochovů prasat kde „výrobní“ cena převyšuje cenu prodejní ? Při normálním fungování na ekonomický bázi by to nikdo samozřejmě nedělal. Dotační politika je cesta do pekel – a asi to nebude nějak extra dlouho trvat. Nás možná ne, ale naše děcka to postihne (spolu s nedostatkem vody) určitě.

  8. VladimírV říká:

    Pánové,
    ještě bych přidal jednu „maličkost“. Je to pořád půda, která produkuje potraviny a krmení pro jatečná zvířata. Zlatavé lány řepky doplněné kukuřicí nejenže národ nenakrmí, ale krátí i rozpočet v podobě nižší spotřební daně. Věřím tomu, že pud sebezáchovy povede zbytky lidí, kteří dosud chápou význam půdy pro život, jednou k tomu, že se zemědělství stane pojistkou fungování naší společnosti. A nemusí to být jenom válka, kdy se podstatně změní životní nároky.

  9. XXXXX říká:

    Venca: To je zvláštní, že soukromníkům se ty brambory vyplácej. Dělají je kolik let a žijou. Nejsem zemědělec, ale vím, že bych zem prostě neprodal. To je to o čem se bavíme. Ne kdo a kolik spekuluje a jestli pěstuje řepku či brambory. Jesný, že na ní vydělá stejně jako kukuřicí nakrmí bioplynku, ale to není nic jinýho, než že potřebuje přežít.
    Já mluvím o těch co prodávají ne o těch co kupují. A už vůbec nemluvím o posranejch dotacích.

  10. Venca říká:

    XXXXX – jasně, to nijak nepopírám. I když upřímně – myslím si, že je to jen otázka nabídky. Kdybys měl tisíc metrů ornice uprostřed obrovskýho developerskýho pozemku a někdo by ti nabídl dvě mega, tak prodáš. To ale samozřejmě není úplně standardní situace – vím jak to myslíš a o čem mluvíš. Určitě se nedivím, když někdo bydlí v jihlavě v paneláku, najednou zdědí v Dolním Pětiprdelí deset hektarů půdy a obratem ju prodá. Ale pokud v místě bydlíš, patřilo to pěti generacím před tebou a máš co žrát, tak by opravdu musela přijít nabídka, co se nedá odmítnout, aby ses toho zbavoval. Možná až zakukáš, děcka to za tejden prodají. Proč ne – je to jejich věc a tebe už to bolet nebude. Ale zbavovat se toho za života, když tě nic nenutí, je fakt hovadina.

  11. Venca říká:

    Mimochodem, otázka pro chytré hlavičky – proč je třeba aktuálně máslo pětkrát dražší než sádlo – i když se oproti sádlu jedná o takříkajíc „obnovitelný zdroj“ ?

    Odpověď je velmi zajímavá.

  12. XXXXX říká:

    Ano to je přesné jen ta nabídka by stejně byla malá. Jestli je to princip, nebo to prostě nemusím prodat je druhá věc. To jsem rád, že jsme se shodli. Pozn.: Jako dvě mega to je fakt dost málo. -smajlík

    To fakt nevím. Nějaká loby? Nezajímal jsem se o to, a teď mám v budce 5 škopíků a pět kalíšků, takže iq je v nepřímé úměře. Zejtra to prolustruju.

    Zatím zdar

  13. Zdeněk Gryc říká:

    ZÁPADNÍ ZLO-DĚJOVÉ + VÝCHODNÍ BRATRSKÁ POMOC 1968.

    „Boží království svobody a míru na zemi!“
    Včetně církevních restitucí?

    Druhé dějství románu, slibuje pán Lauko v PO PRAVICI KRISTA v nebi, že ?
    ———————————————
    O tom, že česká půda má patřit v globálu Čechům je dokonale jasné.

    GULÁŠ Z AKVÁRIA BAROKNÍ ČESKÉ KRAJINY NEUVAŽILA ZÁPADNÍ IDEOLOGIE,
    ALE KOLEKTIVIZACE,
    NÁSILNĚ PROVÁDĚNÁ PODLE VZORU, S SSSR NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK.

    VČETNĚ ODTRŽENÍ GENARACÍ ROLNÍKŮ A JEJICH RODIN OD „RODNÉ HROUDY“.
    Film VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI je veřejnosti znám.
    ———————————-
    „Jedině to, co je opravdu hodnotné může dát bytí člověka skutečnou hodnotu! Jedině to mu může dát svobodu, štěstí, radost, naplnění a mír!
    Avšak právě nevědomost o tomto nehmotném, skrytém a duchovním rozměru bytí způsobuje, že se stále nacházíme v područí a v útlaku! Že je tu stále někdo cizí, kdo nás manipuluje, zotročuje, vykořisťuje a upírá nám skutečnou svobodu.
    Pochopení toho, jak přesně to funguje si přibližme na příkladu Krista, vcházejícího do Jeruzaléma, když ho nadšený dav vítal jako nového židovského krále. Mnozí židé totiž doufali, že se právě pod jeho vedením vzbouří proti Římu a nastolí svobodné, svrchované židovské království. Boží království svobody a míru na zemi! Svobodu tedy není možné dosáhnout pouze vnějším bojem s okupanty, otrokáři, vykořisťovateli, či manipulátory. Cesta ke skutečné svobodě začíná jedině aktivací hodnot království nebeského v nás, v našem nitru. A toto, každým jednotlivým člověkem v sobě samém vnitřně uskutečněné království dobra, spravedlnosti, ušlechtilosti a cti nakonec postupně přeroste zevnitř směrem ven, do reality království nebeského na zemi, jehož jednou ze základních hodnot je také skutečná a pravá svoboda. Svoboda bez jakýchkoliv vykořisťovatelů, otrokářů a manipulátorů.
    Pokud budeme prohlížet tyto skutečnosti, pokud budeme ignorovat Kristova slova, že království pokoje, míru a svobody začíná v první řadě v nás a v našem nitru, pokud nezačneme nikdy budovat jeho základy v podobě vlastní vnitřní snahy o dobro, čest, spravedlnost a ušlechtilost, budeme muset vždy zůstat nesvobodní a naše nesvoboda bude pouze měnit svůj šat, své vnější formy a . . .
    . . . svou světovou orientaci.“

    PŘELOŽENO DO ČEŠTINY ZÁPADNÍ ORIENTACI ODMÍTÁME,
    NA ROK 1968 JSME ZAPOMNĚLI.
    AKCE PUTINA NA KRYNU A UKRAJINĚ CHÁPEME JAKO SNAHU OKRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ NA ZEMI?

    Ján Lauko:“do reality království nebeského na zemi, jehož jednou ze základních hodnot je také skutečná a pravá svoboda“

    Luďácko-fašistický režim už jednou v zemi pana Lauka byl, že ?
    Takže „bacha“ na soukromé „nebe na zemi“ pana Lauka ze Slovenska,
    ,nebo ze zemně ,“kde včera již bylo zítra“…ležící východněji !

    „Nebe na zemi“ tu již bylo za Voskovce a Wericha, kteří se uchýlili k západním zlo-dějům, že?

    Wikipedie: „Po druhé světové válce (1946) se Jan Werich a Jiří Voskovec (Jaroslav Ježek zemřel roku 1942 v USA) pokusili obnovit Osvobozené divadlo (hra Divotvorný hrnec), ale společenské poměry nebyly politické satiře příliš nakloněny, navíc se společnost posunula doleva a pokud by chtěli pokračovat v nastalém trendu, museli by kritizovat to, za co v předchozích letech bojovali.
    Werich se vrátil již v roce 1945 záhy po osvobození. Spekuluje se, že jej k návratu povolal sám ministr Václav Kopecký. Voskovec zůstal v USA až do roku 1946. Voskovec se sám k situaci Československu nevyjadřoval nijak pochvalně, všude byla cítit kolaborace s fašisty a nacisty.
    Navíc se již počátkem tohoto období objevily rozpory mezi oběma autory o dalším směřování divadla, což se samozřejmě podepsalo na jejich dialozích. Po emigraci Jiřího Voskovce Osvobozené divadlo zaniklo úplně.
    Voskovec také jako syn ruského legionáře nedostal ve třicátých letech vízum do Sovětského svazu, kam odcestoval pouze Werich s Ježkem. I tyto obavy mohly sehrát po roce 1948 určitou rozhodující roli. Voskovec odcestoval do Paříže, kde pracoval pro organizaci Unesco. V roce 1950 do USA.

    Zdeněk Gryc

  14. Zdeněk Gryc říká:

    Překopírováno z komentáře:

    Zdeněk Gryc říká:
    Středa, 24. 5. 2017 v 16:18
    1. PS. poslední dva blogy pana Lauko jsou vysoce kvalitní sofistikovanou anti-západní propagandou.
    Její vysoké úrovně dosud žádný komentář v JL nedosáhl.

    Včetně jeho techniky, být ano i ne a nediskutovat.

    V posledním blogu Lauka je odstavec o úplatných novinářích,
    který je v souladu s aktuálním vyjádřením Zemana u Putina:

    Zeman: Novináře je třeba likvidovat. Putin: To není nutné. Omezit možno.

  15. Zdeněk Gryc říká:

    „Sovětská vláda se rozhodla podat jim BRATRSKOU RUKU“

    Porovnejme hranice Polska a Československa před 2. Světovou válkou a po ní.

    Vážený pane Lauko,

    ZÁPADNÍ ZLODĚJOVÉ VÝCHODOEVROPSKÉ PŮDY JÍ PO VÁLCE MOC NEZÍSKALI, že?
    ————————————————————————–
    O západních zlodějích východoevropské půdy

    Ján Lauko | Neděle, 28. 5. 2017 v 16:14

    „Například Polsko definuje půdu jako nejcennější národní bohatství s odůvodněním, že přece národy kdysi vedly války o území, čili o půdu, protože jim poskytovala obživu“.
    ——————————
    „V Polsku se vytvořila situace, která umožňuje jakýkoli vývoj a ten se může změnit v ohrožení pro Sovětský svaz. Do současné doby byl Sovětský svaz neutrální, avšak v současné době již nemůže v této politice pokračovat. Sovětský svaz nemůže nadále nečinně přihlížet osudu bratří na Ukrajině a v Bělorusku, kteří již dříve byli pokládáni za národy zbavené práv a nyní ponechané svému osudu.
    Sovětská vláda se rozhodla podat jim bratrskou ruku.“
    —————————-

    Přípravy na vpád do Polska
    Události, které nastaly v Polsku 17. září 1939 byly pouze vyústěním dlouhodobé politiky Sovětského svazu vedené v 30. letech 20. století. Po víceméně tajné spolupráci v oblasti zbrojení dal počátkem roku 1939 na XVIII. sjezdu VKSb Stalin jasně najevo, že zájmy SSSR a Německa na budoucí válce v Evropě jsou naprosto stejné. Stalin vyjádřil názor, že západní demokracie usilují o rozpoutání války mezi Sovětským svazem a Německem, aby po jejich vzájemném vyčerpání ovládly celou Evropu. Vyústěním těchto Stalinových snah bylo uzavření neslavně známého paktu Molotov – Ribbentrop, který defacto rozdělil předválečnou Evropu na dvě sféry vlivu.
    Ještě před podepsáním této dohody měl ovšem Stalin rozehranou dvojí hru. Počátkem července, kdy již naplno běžely sovětsko – německé rozhovory, kontaktovala sovětská diplomacie Británii a Francii s návrhem smlouvy o spojenectví proti Německu. Tento návrh však obsahoval i klauzuli o zaručení práva SSSR na invazi do Polska a pobaltských států. 11. srpna dorazily do Moskvy francouzská i britská vojenská mise k projednání podrobností smlouvy, ovšem dle očekávání k žádné dohodě nedošlo. Nic tak nebránilo uzavření paktu mezi SSSR a Německem.
    Dne 23. 8. 1939 tak byla v Moskvě dohoda podepsána ministry zahraničních věcí obou států, tedy Vjačeslavem Molotovem a Joachimem von Ribbentropem. Tato smlouva bývá často označována jako smlouva o vzájemném neútočení, nicméně klíčovými body smlouvy bylo právě rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Bylo dojednáno, že v Pobaltí připadne Sovětskému svazu Lotyšsko, Estonsko a Finsko a že hranici v Polsku budou tvořit řeky Narev, Visla a San. Německu měl připadnout zbytek Polska a Litva. Mělo se také vzdát vlivu v jihovýchodní Evropě. Naopak Stalin si ještě pojistil vliv na Besarábii (v současné době leží na území Moldavska a Ukrajiny).
    Toto územní členění bylo následně ještě upraveno dodatkem smlouvy z 28. září 1939, ve kterém se Stalin vzdává těch území Polska, které byly obývány převážně etnickými Poláky. Zastavil tak svá vojska na místech, která bývala do roku 1920 Západní Ukrajinou a Západním Běloruskem. Výměnou za uvolněné polské území ovšem na Hitlerovi požadoval Litvu. Tento po krátkém váhání souhlasil (Sovětský svaz však musel ještě dle dodatku smlouvy z 10. ledna 1941 !!, zaplatit Německu odstupné ve výši 7. 500 000 USD, což v té době činilo 31.5 milionu říšskoněmeckých marek. Tato suma měla být vyplacena dílem dodávkami surovin a dílem měla být použita na snížení existujícího dluhu Německa vůči SSSR), a tímto bylo rozdělení východní Evropy dokonáno.
    Díky této dohodě také získaly oba státy čas na uskutečnění svých dalších plánů. Německo pro invazi do západní a severní Evropy a Sovětský svaz k přípravě na nevyhnutelný konflikt právě s Německem.
    Zdůvodnění, provedení a následky vpádu vojsk SSSR do Polska
    Poté co německá armáda 1. září překročila hranice Polska a rychle postupovala kupředu, vyzval Ribbentrop již 8. září sovětskou stranu k obsazení dohodnutých částí Polska ve snaze roztříštit bránící se polské síly. K vlastnímu útoku Rudé armády však mělo dojít až ráno 17. září.
    Těsně před útokem byl o situaci informován polský velvyslanec v SSSR Grzybowski. Molotovův zástupce Poťomkin jej informoval o tom, že polská vláda je na útěku ze země a pokud tedy není v Polsku vláda, pak pozbývají platnosti mezinárodní dohody jí uzavřené. Mezi nimi i smlouva o neútočení mezi Polskem a Sovětským svazem. Později 17. září ve svém projevu již sám Molotov zdůvodnil napadení Polska takto:
    „V Polsku se vytvořila situace, která umožňuje jakýkoli vývoj a ten se může změnit v ohrožení pro Sovětský svaz. Do současné doby byl Sovětský svaz neutrální, avšak v současné době již nemůže v této politice pokračovat. Sovětský svaz nemůže nadále nečinně přihlížet osudu bratří na Ukrajině a v Bělorusku, kteří již dříve byli pokládáni za národy zbavené práv a nyní ponechané svému osudu.
    Sovětská vláda se rozhodla podat jim bratrskou ruku.“
    V brzkých ranních hodinách 17. 9. 1939 tak vyráží Rudá armáda stejně jako Wehrmacht bez vypovězení války přes východní hranici Polska a směřuje na západ. Konkrétně se útoku účastní dvě skupiny armád. První byl Běloruský front pod vedením armádního velitele 2. stupně Michaila Kovaljova v jehož svazku se nacházely 3., 10. a 11. armáda spolu s 4. rychlou skupinou mechanizované jízdy a 23. samostatným střeleckým sborem.
    Druhým uskupením armád byl Ukrajinský front pod vedením armádního velitele 1. stupně Semjona Timošenka s 5., 6. a 12. armádou.
    3. armáda Běloruského frontu pak měla za úkol postupovat směrem na Brest nad Bugem zatímco 11. armáda má obsadit území ležící u litevské a východopruské hranice. Útoky Ukrajinského frontu byly zaměřeny na Lvov (6. armáda) a na Ljublansko, kam měla udeřit 12. armáda. Podle odhadů polské strany se útoku mělo účastnit 20 až 24 střeleckých divizí, 15 jezdeckých divizí a devět tankových brigád. Celkový počet nasazených mužů Rudé armády pak činil bezmála půl milionu mužů.
    Po skončení osmnáctidenního tažení Rudé armády v Polsku se posunuly hranice Sovětského svazu o 250 až 300 kilometrů na západ a SSSR tímto anektoval na 190 000 km2 území na kterém se nacházelo 12 milionů obyvatel (6 milionů Ukrajinců, 3 miliony Bělorusů a 3 miliony Poláků a Židů). Přímo v bojích bylo více než čtvrt milionu polských vojáků zabito, zraněno, nebo vzato do zajetí. Toto ovšem ještě nebylo zdaleka vše, neboť další statisíce občanů Polska byly deportovány na Sibiř. Podle polských údajů bylo takto postiženo 1 646 000 občanů dřívější Polské republiky. Z tohoto počtu přišlo v SSSR o život 850 až 900 tisíc polských občanů.
    A jakou daň za toto vše zaplatila Rudá armáda? Zde se čísla v různých pramenech velice rozcházejí. První údaje o počtu mrtvých a zraněných uvedl sám Molotov na zasedání Nejvyššího sovětu SSSR dne 31. 10. 1939. Ve svém projevu řekl, že celkový počet obětí činí 737 padlých a 1 862 raněných vojáků. Existují však ještě mnohé jiné údaje: Podle britského historika Normana Daviese činily ztráty RA 993 padlé. Oficiální ruské statistické studie také postupem let počty obětí zvyšují. Nejprve se uvádí dle studie Grif sekretnosti sňat 996 obětí, respektive 1 139 padlých na jiném místě této studie. Nejnovější ruská statistická studie Rossija i SSSR v vojnach XX. veka již dospěla k počtu ztrát ve výši 1 475 osob. Zcela jiná čísla ale udávají polští historici K. Liszewski a V. K. Cygan, kteří dospěli k číslům 2 500 až 3 000 mrtvých a 8 000 až 10 000 zraněných rudoarmějců.
    Ať již jsou tato čísla jakákoli, nic nezmění na tom, že tato invaze vojsk Sovětského svazu předurčila další osudy Polska na dlouhých 50 let. A jak se objevují stále nové a nové informace z archivů, tak existuje naděje, že jednou budou plně objasněna všechna dosud skrytá fakta této krvavé události na počátku druhé světové války.
    Zdroje:
    Janusz Piekalkiewicz: Polské tažení, Naše vojsko, 2007, ISBN 8020607595
    Oleg Sarin – Lev Dvorecky: Vetřelci – Agrese Sovětského svazu proti světu 1919 – 1989, JOTA Military, 1998, ISBN 8072170651
    Janusz Magnuski – Maksym Kolomijec: Rudý blitzkrieg – Září 1939. Sovětská tanková vojska v Polsku, Bonus A, 1996, ISBN 808591428-x
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Pakt_Ribbentrop-Molotov

  16. Venca říká:

    No proto !

  17. Zdeněk Gryc říká:

    PRVNÍ EPIŠTOLA (LIST) SV. JÁNA LAKO

    DOBA: Nejpravděpodobněji po sepsání evangelia podle sv. Jana,
    tj. asi r. 2009 po Kr. Čtvrtek, 3. 12. 2009 v 9:44. Jazyk sv. Jána slovenština.

    K. H. Borovský: „Svatý Jane z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku“,
    aby Lauko nezapoměl rodný jazyk a nekolaboroval s jazykem pražské Café-house.

    ADRESÁTI: ne – Křesťané jihlavské komunity, které postihlo schizma.

    AUTENTICITA: Autor určitě patří k janovské tradici,
    pravděpodobně sám nesepsal většinu Janova evangelia.

    Podle R.E. BROWN, An Introduciton to the New Testament, Doubleday, New York 1997, 383-394.
    ——————————–
    Čo sa skrýva za úsmevom bankových úradníkov a sv. Jána Lauko vo slovenštině. . .
    Ján Lauko | Čtvrtek, 3. 12. 2009 v 9:44
    „Človek by sa nazdal, že pracovníci bánk, vzhľadom k ich nadštandardnému finančnému ohodnoteniu, musia zákonite patriť k spokojným a šťastným ľuďom. Ale nie je to celkom tak.

    Maska padá! Oficiální média ukázali svou pravou tvář!
    Také Jihlavské Listy, kam posílá autor už v pěkné češtině „Epištoly jihlavským“.
    Ján Lauko | Čtvrtek, 1. 12. 2016 v 13:32
    Všechny renomované světové média, včetně našich se prezidentskými volbami v USA dostaly do krize.
    Do krize důvěryhodnosti!

    Každému, kdo má oči bylo totiž v plné nahotě ukázáno jejich neobjektivní jednání.

    Jejich absolutní odklon od reálné skutečnosti, kterou by měli objektivně zrcadlit.
    Jak se ale ukázalo, média zrcadlí něco úplně jiného. Zrcadlí a vnucují veřejnosti názory těch, kteří je vlastní. / Safra, safra, že by Babiš?/

    A tomuto, v současnosti obecně preferovanému názorovému trendu intenzivně podléhají i naše oficiální média, včetně veřejnoprávních. /Safra, safra, jak shodně píše šéf anonymů JL/
    —————————————————–
    Kritika materialismu a jeho důsledků
    Ján Lauko | Čtvrtek, 19. 5. 2016 v 16:48
    Když se detailněji podíváme na nejrůznější odvětví společenského, ekonomického a kulturního života, najdeme velké množství věcí, které nejsou dobré. Věcí, které způsobují problémy, pnutí a konflikty. A to platí nejen v rámci naší společnosti, ale i mezi národy a náboženstvími. Na základě toho pak často dochází k projevům nespokojenosti, násilí a teroru. Dochází k lokálním ozbrojeným střetům, ba v současnosti narůstá i hrozba opětovného, velkého celosvětového válečného konfliktu. A to už není žádná maličkost!
    /Safra, safra, že by na Ukrajině ?/

    O západních zlodějích východoevropské půdy
    Ján Lauko | Neděle, 28. 5. 2017 v 16:14

    „Například Polsko definuje půdu jako nejcennější národní bohatství s odůvodněním,
    že přece národy kdysi vedly války o území, čili o půdu, protože jim poskytovala obživu.“

    POLSKO NAVRHLO USA A NATO, ABY NA JEHO ÚZEMÍ ROZMÍSTILY AMERICKÁ VOJSKA

    Polsko navrhlo Spojeným státům a NATO,
    aby na jeho území rozmístily americká vojska
    v souvislosti s událostmi kolem Ukrajiny.
    1. Venca říká:
    Středa, 31. 5. 2017 v 18:40
    No proto !

    Protože, zemědělskou půdu si hodlají orat vlastním silami, ekologicky, bez použití trhavin!
    V nedělním interview pro list The Washington Post to oznámil šéf polské diplomacie Radoslaw Sikorski.
    Podle jeho slov už o tom jednal s ministrem zahraničí USA Johnem Kerrym a vrchním velitelem ozbrojených sil NATO v Evropě, americkým generálem Philipem Breedlovem. 20. 4. 2014. 20:24

    PS. Pan Václav Dvořák by mohl natočit další fillm: „Ukradený Krym o Doněcku nemluvě“

  18. Svatopluk Beran říká:

    Mít vlastní pohled je v pořádku. Fabulovat s historickými fakty tak jak to dělá pan architekt vytrháváním jednotlivých světových, historicky proběhlých skutečností, tak k tomu musí být hodně odvahy s hazardem o vlastní důvěryhodnosti a prestiži. Ať vám bůh žehná. Pan Lauko konečně udeřil myšlenkou správným směrem. Půda a vůbec místo které je s ní spojené se neprodává. Buď vám ji někdo ukradne, nebo jí někdo hloupostí přepustí na svého známého, který ji následně zneužije proti darovateli. Viz bývalé Rusko a jeho svazová republika Ukrajinská.

  19. Jan P. říká:

    Jsem ateista-křesťan.
    Když sledují a poslouchám české biskupy jako kardinál Duka nebo duchovní kněze anonymní církve typu Jána Lauka k dění ve společnosti, tak si říkám DÍKY BOHU ZA PAPEŽE FRANTIŠKA.

    Papež František na mě působí svým chováním a gesty sympaticky.S jeho prohlášeními nemám žádný problém se ztotožnit a považuji je za fundované.
    V jednom prohlášení František řekl: „Finanční krize, kterou procházíme, nám dává zapomenout, jaká je její prvotní příčina – tedy hluboká antropologická krize. Zcela jsme popřeli prvenství člověka. Utvořili jsme si nové idoly. Starozákonní zbožňování zlatého telete dnes ilustruje nový, nelítostný jev – fetišismus peněz a diktatura ekonomie, která nemá lidskou tvář a nesleduje lidský účel…. Zavedli jsme kulturu, která se zbavuje nepotřebného odpadu. S tímto myšlenkovým posunem se setkáváme na individuální i společenské rovině.
    K přítomným muslimským imigrantům, řekl: „Dnes se za to ve světě nikdo necítí odpovědným, ztratili jsme smysl pro bratrskou odpovědnost, upadli jsme do pokryteckého postoje kněze a služebníka oltáře, o kterém mluví Ježíš v podobenství o dobrém Samaritánu. Hledíme na polomrtvého bratra u cesty, možná si myslíme „chudák“ a jdeme dál.
    Netýká se nás to a cítíme se být v pořádku. Uklidňujeme se tím, že to není naše věc. Kultura blahobytu, která nás vede k tomu, abychom mysleli na sebe, nás činí necitlivými ke křiku druhých, dává nám žít v mýdlových bublinách, které jsou krásné, ale jsou ničím, jsou jalovou iluzí, provizoriem, které přivádí ke lhostejnosti vůči druhým, ba dokonce ke globalizaci lhostejnosti. V tomto globalizovaném světě jsme
    upadli do globalizace lhostejnosti!“

    „Mysli globálně, jednej lokálně.“ Moudrá věta,

    Ano, Evropská unie jistě je neoliberální byrokratický moloch kapitálu.
    Zajímavostí je fakt, že totožné kritické argumenty vůči EU sdílejí i levicoví zastánci EU, tedy jacísi euroreformisté. V čem je tedy zakopaný pes? Proč jedni chtějí EU demokratizovat a druzí rozbít, když se shodnou prakticky na všem od lidské rovnosti po demonopolizaci soukromého vlastnictví?Pravdou je, že ony univerzální hodnoty, které Unie hlásá – tedy hodnoty úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv – stále více zůstávají jenom deklaratorní. Stále více se stávají pouhým cárem popsaného papíru.
    Nejdůležitější otázku autor nenastoluje: „Jsou malé státy, zejména takové, jako je ČR, schopné sami řešit nejen problémy ryze vlastní, ale i ty, o nichž se domnívají, že jsou způsobeny jejich příslušností k EU?“
    Odpověď je, myslím, zcela jasná. Nejsou.

    Co se týče zemědělské půdy ČR:
    Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2013 dokumentuje úbytek a ohrožení zemědělské půdy. Hnutí DUHA při té příležitosti představilo novou studii, která popisuje příčiny alarmujícího stavu a především navrhuje účinná opatření.
    Poslanecká sněmovna v roce 2015 rozhodla o novele zákona o ochraně půdy. Nakonec při hlasování zákonodárci upřednostnili menší ze dvou zel, která měli na stole: hlasovali pro svůj poslanecký návrh proti ještě horšímu senátnímu.
    Ekologové nicméně upozorňují, že přijatý zákon zhoršuje současnou ochranu půdy před zástavbou, přičemž už dosavadní předpisy ji chránily nedostatečně, ročně tak mizely desítky kilometrů čtverečníchkrajiny.
    Schválená poslanecká verze, která je horší verzí vládní předlohy, umožňuje mj. zbytečné výjimky, jež urychlí ničivé zábory půdy pro výstavbu skladů a průmyslových ploch namísto využívání starých průmyslových areálů. Pro senátní verzi hlasovalo sedmačtyřicet poslanců, konkrétně pak všichni přítomní poslanci ODS, drtivá většina lidovců a polovina zástupců sociální demokracie.
    „Přestože sněmovní návrh novely není zcela ideální, zdravý rozum u poslanců zvítězil tím, že odmítli přijetí senátní verze. Drtivou většinou zabránili masivnímu urychlení likvidace půdy, krajiny i českého zemědělství,“ komentuje rozhodnutí poslanců expert na politiku životního prostředí Zeleného kruhu Daniel Vondrouš.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.