Blog Jihlavských listů

Zdeněk Sadecký
154- Bc. Ing. Zdeněk Sadecký, Ph.D., pracoval u MV. Nyní se věnuje bezpečnostní oblasti, letectví a historii. Zakladatel a předseda Czech Spitfire Clubu. Člen Strany svobodných občanů.

Malé zamyšlení nad velikonočními svátky.

Zdeněk Sadecký | Pátek, 14. 4. 2017 v 15:52

Jsou svátky a tak na chvíli odhoďme dohadování, kdo si co zrovna myslí a kdo má pravdu, teď v tomto okamžiku, v tomto roce. Spíš mě napadají myšlenky, zda se lidstvo za ty dva tisíce let od ukřižování Krista někam posunulo.

Ano máme televize, auta, letadla, automatické pračky, počítače a mobily… Máme taky ale atomové a chemické zbraně, válčí se na řadě míst na světě, další válečné konflikty hrozí, umírají děti a bezbranní. Jsme tedy lepší než lidé před tisíci lety? Jsme lepší než Ti, co používali ukřižování jako něco běžného? Mám obavy, že o moc ne. Jsou zde mechanismy jako demokratické volby, vlády, ministerstva, sdělovací prostředky apod., ale ani to všechno nezabrání a nebrání tomu, aby byla sestřelována dopravní letadla, používány chemické zbraně, aby na řadě míst světa probíhala genocida, hladomory,  aby tam vládla hrůza a násilí. Navíc téměř nikdy se nevypátrají skuteční viníci…. Je zabitých méně než dříve? Je těžko říct, zda je 295 pasažérů dopravního Boeingu nad Ukrajinou je moc nebo málo. Dodnes nevíme s jistotou, kdo dal příkaz k palbě! Ač mám rád létání, tak si nedovedu vůbec představit, co asi tito lidé prožívali, útěchou snad může být, že to bylo zřejmě rychlé.  To ale neplatí pro udušené sarinem a jinými podobnými bojovými chemickými  látkami, tam to obvykle až tak rychle nejde. A co Agent Orange – Dioxin, který zapřičiňuje dodnes genetické vady… A co takhle bomby a přejetí nákladním automobilem…., co yperit použitý prokazatelně Islámským státem-nestátem? Co upálení jordánského pilota před televizními kamerami? Co vyvražděné a vypálené vesnice v Africe? Co stále nutí lidi 2000 let po Kristu do válek? Co je nutí zabíjet? Je v nás něco špatného? Ve jménu čeho to děláme? Proč jsme tak zblbnutí, že si někdo dokonce dovolí říct totální nesmysl: „humanitární bombardování“?

Svoboda znamená, že si vážím své svobody, ale současně, že přeji svobodu i těm druhým. Braňme tvrdě naši svobodu, ale neúročme na jiné. Když před nedávnem jedna paní poslankyně téměř volala po „svaté“ válce proti Rusku, tak jsem si vzpomněl, jak kdysi, na vojně, nám vtloukali, že je zase naší internacionální povinností jít bojovat proti Němcům, Francouzům, Angličanům, Holanďanům, Američanům. Je to pořád stejné…jen máme mířit na druhou stranu. Proč, v zájmu koho? Já osobně půjdu kdykoli bránit naši vlast, když nás někdo napadne, ale fakt nestojím ani o uhlí z Porůří, o vinice ve Francii nebo o ropná pole na Sibiři. Ani nikomu nebudu násilím vtloukat do hlavy, aby byl křešťan, muslim nebo ateista.  Měli bychom z historie vědět, že to, co je nám mnohdy tvrzeno, je jen manipulace a zástěrka proto, aby někdo získal bohatsví , moc, suroviny apod. na úkor někoho jiného. A taky bychom měli  být ostražití, kdo za manipulacemi a provokacemi stojí. Požadujme pravdu. Neměli bychom hned věřit, bez důkazů, kdo za útoky stojí, ale měli bychom požadovat aby ti skutečně skuteční viníci byli vypátráni a pak požadovat spravedlnost. To jsme se fakt za ty dva tisíce let nepoučili a násilí je nám vrozené ? Věřím, že ne!

8 komentářů k článku “Malé zamyšlení nad velikonočními svátky.”

  1. FL říká:

    Proč si tedy dovolujete říct ten totální nesmysl ,,humanitární bombardování?“ Nebo jste to slyšel jinde? Můžete dát prosím odkaz?

  2. Fejinka říká:

    Samozřejmě, že lidstvo se „někam“ posunulo, hlavně v nových vynálezech, technologiích a technice a ve způsobu využívání, ale v těch základních věcech jako je morálka, slušnost, pravdomluvnost, úslužnost atd., atd. Tam je to horší. Jenom v takových „nicůtkách“ jako je pozdravení, nebo pustit staršího sednout v dopravním prostředku, to se u dnešní mládeže nevidí a nenosí (za mého mládí jsme čekali až přijde starší člověk do MHD a my ho mohli pustit sednout a to bylo za minulého režimu, a dnes – výjimky se možná najdou).
    A dospělí? Tam je to ještě horší. Jak se k sobě chováme, vše je podřízeno mamonu a hlavně peníze a majetek za každou cenu. Čím jich máme víc, tím jsme hladovější a horší. To bohatství a peníze má ve svých rukou malá vrstva lidí a drtivá většina lidí ve světě trpí nouzí a hladem. Vždyť si to bohatství nevezmou do hrobu. A co se týče zabíjení, tam jsme daleko „modernější“, třeba díky té technice.
    Zaujala mne věta o bránění naší vlasti. Co bych měl bránit v tomto státě a komu, vždyť téměř nic není už naše. Vše naši politici a „managéři“ prodali, případně pronajmuli cizincům a v lepším případě přihráli našim novodobým zbohatlíkům, v mnoha případech nelegálně nabytým způsobem, díky podvodům, či mizerným zákonům. A nějaká svoboda…nebo právo a zákony… jak pro koho.
    O Velikonocích se hodně mluví o Izraelských(příběhy dle bible-Abrahám, Jákob, Mojžíš atd.)) a o tom, že byli Bohem vybráni jako předurčený národ. A jak to vypadá dnes? Co myslíte, kdo a kde se rozhoduje o dění světa, zamyslete se?
    A otázka co dál v tomto světě? Buď přijede nějaká nová Aurora, nebo se lidé zničí samotní svým nepřístojným jednáním a chováním, což způsobí celosvětovou katastrofu.

  3. Svatopluk Beran říká:

    Humanitární bombardování

    Humanitární bombardování je pojem ražený původně pro bombardování Svazové republiky Jugoslávie zeměmi Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1999 v průběhu války v Kosovu (24. 3. 1999 – 10. 6. 1999), používaný kritiky této války coby ironický oxymóron jako odpověď na akce NATO, které měly ochránit obyvatele Kosova. Později byl používán i pro jiné vojenské intervence zdůvodňované humanitárními důvody.

    Původ

    Termín bývá připisován Václavu Havlovi, tehdejšímu presidentovi České republiky, kritikovi režimu Slobodana Miloševiće a jeho intervence v Kosovu.

    Slovní spojení „humanitární bombardování“ zmínil Richard Falbr, kandidující do Evropského parlamentu, v pořadu TV Nova Sedmička vysílaném 23. května 2004 „…řekl jsem, že člověk, který použil termín ‚humanitární bombardování‘, nemá co dělat ve funkci prezidenta Evropské unie.

    Havel ostře odmítl, že by byl autorem tohoto termínu. „Obskurní pojem ‚humanitární bombardování‘ jsem samozřejmě nejen nevymyslel, ale nikdy ani nepoužil a použít nemohl, neboť mám – troufám si tvrdit – vkus. (Něco jiného je postoj k Miloševičovi a jeho genocidním praktikám, v tom se asi opravdu s panem senátorem rozcházíme.) Jinými slovy: co pan Falbr říká, je čistá a zlovolná lež. Mohu k ní dodat jen to, že lidé, kteří lžou, nepatří do Evropského parlamentu. Později pojem označil za „ptákovinu, kterou nemohl říct ani kdyby byl při pominutí smyslů“ a „spleteninu novinářů“.

    Falbr ve své odpovědi poukázal na článek „Moi aussi je me sens albanais“, jenž byl otištěn 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde, a prohlásil, že „buď se [Havel] mýlí, nebo má krátkou paměť.“

    Text prvního odstavce tohoto článku zní francouzsky:

    Dans l’intervention de l’OTAN au Kosovo, je pense qu’il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intérêt matériel. Leur caractère est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l’homme auxquels est accordée une priorité qui passe même avant la souveraineté des Etats. Voilà ce qui rend légitime d’attaquer la Fédération yougoslave, même sans le mandat des Nations unies. Mais, en m’appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d’évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l’OTAN.

    V překladu do češtiny:

    Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO.

    Již 23. dubna 1999 vyšel analogický text v italštině pod názvem „Anch’io mi sento albanese“ v deníku La Repubblica.

    Text článku má vycházet z rozhovoru, který Václav Havel poskytl 14. dubna 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters. Přepis rozhovoru ovšem termín „humanitární bombardování“ ani „bombardování“ neobsahuje. Obsahuje pasáž: „I k tomu zastavení toho vyvražďování a vyhánění lidí z domovů i k eventuálním – vytvořit jakýsi prostor pro eventuální další politická jednání, k zabránění té katastrofě humanitární, jak se to nazývá, k té humanitární asistenci. K tomu všemu by napomohla přítomnost těch mírových sborů.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Humanit%C3%A1rn%C3%AD_bombardov%C3%A1n%C3%AD#cite_note-rfr1-3

  4. Zdeněk Gryc říká:

    „Požadujme pravdu. Neměli bychom hned věřit, bez důkazů“. . .
    ———————————————————————————-
    „Požadujme pravdu.“ Tou první je pod nějakou informací, či sdělením „PODPIS“

    „Neměli bychom hned věřit, bez důkazů“. . . „ANONYMNÍ PROPAGANDĚ“

  5. Fejinka říká:

    Havel to měl opravdu říci francouzskému ĺistu, četl jsem to již dříve.
    A pane Z.G, Vy jste snad na ty anonymy, nicky, atd. úplně zatížený, jeden by řekl, že jste snad, s prominutím, alergicky nemocný. Vždyť co bylo dříve napsáno knih a různých pojednání pod různými pseudonymy, které by ani nespatřily světlo světa. Vždyť dnes se lidé bojí vyjadřovat a mluvit pomalu jako za minulého režimu, především k daleko důležitějším otázkám a problémům ve společnosti, než k obyčejnému „plkání“ v JL. Ještě, že je ten internet s facebookem a twittrem. To je úplně stejné jako za socíku, kdy lidé poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Poslouchat náš současný mainstream (hlavně co si občané platí -ČT, ČRo) a jejich pořád stejné komentátory, novináře, herce, analytiky a pochopitelně politiky s jedním názorem a nedat opačným názorům možnost říci svůj názor (zakázat jim přístup na tato média), je prach obyčejná CENZURA.

  6. Zdeněk Gryc říká:

    Vážený pane Fejinka:

    Karel Čapek, spisovatel a přítel TGM:

    „Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou… Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání.
    Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul:
    Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“
    —————
    Kdo je slušný, byl slušný vždycky, ten věděl, že pokud někoho písemně osloví jménem,
    tak je povinen se podepsat.
    S pozdravem Zdeněk Gryc

  7. Zdeněk Sadecký říká:

    Technická poznámka. Zjednodušený termín „humanitární bombardování“, bohužel celou diskuzi přenesl poněkud jinam, než byla původně zamýšlena. Nicméně to, že Havel toto násilí na Srbsku (lidé z Jihlavy si možná ještě vybaví noční hřmění B-52 na nočné obloze) schvaloval, je pro mě osobně důležitější, než to, že to řekl více či méně zaobaleně.

  8. Fejinka říká:

    Ještě jedna poznámečka k tomu „bombarďákovi a spol“. Všichni ti, kteří v r.68-69 utekli přes Jugoslávii, potažmo Srbsko na západ, by měli těmto poplantancům nakopat do zádele, místo aby tu Jugošku velebili, která mnoha lidem umožnila dostat se ven a v r.89 se z mnohých stali zase navrátilci, kteří se na vývoji této země podíleli svými „radami“, které většinou vedly k tomu, co tady máme dnes…

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.