Blog Jihlavských listů

Archív: Duben 2017

O téměř neuvěřitelné podobnosti mezi socialismem a kapitalismem

Ján Lauko | Čtvrtek, 27. 4. 2017 v 17:13

Na současném kapitalismu středoevropského typu leží temný stín socialismu. Je totiž až fascinující, jak se historie opakuje. Neboť pokud jsme v minulosti byli vazaly východu, dnes jsme vazaly západu. Pokud jsme se v minulosti skláněli před diktátem Moskvy, dnes se skláníme před diktátem Bruselu. Pokud za minulého režimu bylo odsuzováno vše, co k nám přicházelo ze západu, dnes je odsuzováno vše, co k nám přichází z východu.

Ale jde to ještě dál! Pokud chtěl za socialismu někdo udělat kariéru, musel být nutně loajální s režimem. A žel, dnes je to podobné.

Vezměme si třeba oblast médií. Kariéru v nich mohou udělat pouze lidé poslušní neoliberální, prozápadní orientaci a Bruselskému diktátu.

Mladí redaktoři a novináři, kteří nezažili socialismus a poslušnost ideologii mohou být zcela klidní, protože vůbec o nic nepřišli. Neboť přesně to, co jenom v trochu jiné formě prožívají ve svém zaměstnání dnes je ve skutečnosti totéž.

Setrvat na svém postu může totiž jedině ten, kdo píše a mluví co má a co je pro systémově žádané. Ten, kdo chválí ty, kteří mají být chválení a haní ty, kteří mají být hanění. Ten, kdo se disciplinovaně vtěsná do sice nepojmenovaného, ale velmi jasně vymezeného rámce.

V obavě ztráty zaměstnání a s ní spojených existenčních problémech většina samozřejmě velmi rychle pochopí a poslušně se zařadí do oficiální linie, protože žít z něčeho třeba. Taková je reálná situace v médiích, které mají být jakýmsi základem svobody slova.

Ale podobnost dále pokračuje! Jestliže kdysi komunisté zavírali a mnohým jiným sankcím podrobovali lidí, kteří si dovolovali mít jiný názor, dnes je tomu velmi podobně. I dnes zde totiž máme názor většinový, mainstreamový a poplatný prozápadní, neo liberální linii.

Máme tu však i jiný názor a spolu s ním i úplně jiná fakta a skutečnosti, které jsou oficiálními médii popírány a odsouvány bokem, jakoby neexistovaly. Zpochybňují totiž jejich vlastní konstrukce a tím znejišťují masy, manipulované a ovládané mainstreamem. No a právě nositelé těchto alternativních faktů jsou zesměšňováni, vyhlašování za blázny, či za lidi pochybných a absolutně nedůvěryhodných.

A velmi paradoxně začíná nakonec docházet už také k tomu, že jako kdysi v dobách režimu východu bylo pro lidi osvěžením a příslibem všechno to, co přicházelo ze západu, dnes se stává pro mnohé osvěžujícím to, co přichází z východu.

Neboť lidé začínají mít pomalu plné zuby vší té sebe destruktivní Bruselské politiky, počínaje podporou válečných dobrodružství USA za vlády Obamu, schvalováním imigrace a demontáže národních států, přes prosazování nejrozličnějších úpadkových trendů, jako je gender ideologie, homosexuální partnerství, předčasná sexualizace nezletilých a podobně.

Ale ať se už mají věci jakkoliv, kde je naše vlastní svébytnost? Kde je naše vlastní samostatnost? Kde je naše vlastní nezávislost a svoboda? Vždyť jak se zdá, pro náš národ se toho až tak moc nezměnilo. Jho zůstává, pouze se mění jeho světová orientace z východu směrem na západ.

A pokud socialistický systém lhal a zaváděl, mnozí si v současnosti začínají uvědomovat, že toto zavádění a klamání nebylo aktuální pouze za socialismu, ale že je to paradoxně vlastností každého vládního systému jako takového.

A tedy i současného, který lidem podsouvá realitu tak, jak ji mají podle něj vnímat. A pokud byla realita v minulosti deformovaná ideologicky, v souladu s přáním moskevské elity, dnes je úplně stejně deformovaná prostřednictvím médií a různých nevládních organizací v souladu s přáním neo liberální světové elity nejbohatších a nejmocnějších západního světa.

Proč ale jsme stále nesvobodní? Proč se musíme neustále před někým sklánět? Jen proto, že jsme příliš malé národy? Nebo to má i jiné, mnohem hlubší příčiny?

Ano, jednoznačně to má i své hlubší příčiny, spočívající v neznalosti a ignorování určitých duchovních zákonitostí, co se následně promítá do reality naší vnější nesvobody. Neboť v podstatě kromě snahy o pozvednutí národa po stránce hmotné, čili v rámci hospodářství a ekonomiky se vůbec nebere zřetel na pozvednutí jeho úrovně duchovní, která je fatálně zanedbávána.

Avšak právě nevědomost o tomto nehmotném, skrytém a duchovním rozměru bytí způsobuje, že se stále nacházíme v područí a v útlaku! Že je tu stále někdo cizí, kdo nás manipuluje, zotročuje, vykořisťuje a upírá nám skutečnou svobodu.

Pochopení toho, jak přesně to funguje si přibližme na příkladu Krista, vcházejícího do Jeruzaléma, když ho nadšený dav vítal jako nového židovského krále. Mnozí židé totiž doufali, že se právě pod jeho vedením vzbouří proti Římu a nastolí svobodné, svrchované židovské království. Boží království svobody a míru na zemi!

Avšak Ježíš jim zdůrazňoval něco úplně jiného! Upozorňoval: boží království je ve vás! Těmito slovy naznačoval židům, ale i nám všem, že skutečné království nebeské a s ním spojená pravá svoboda mohou vzniknout pouze směrem zevnitř navenek. Nikdy ne pouze čistě vnějším, pozemským úsilím, ale vždy jen z toho vnitřního, skrytého a neviditelného, co je v nás směrem navenek k tomu zjevnému a reálnému.

Svobodu tedy není možné dosáhnout pouze vnějším bojem s okupanty, otrokáři, vykořisťovateli, či manipulátory. Cesta ke skutečné svobodě začíná jedině aktivací hodnot království nebeského v nás, v našem nitru. A toto, každým jednotlivým člověkem v sobě samém vnitřně uskutečněné království dobra, spravedlnosti, ušlechtilosti a cti nakonec postupně přeroste zevnitř směrem ven, do reality království nebeského na zemi, jehož jednou ze základních hodnot je také skutečná a pravá svoboda. Svoboda bez jakýchkoliv vykořisťovatelů, otrokářů a manipulátorů.

Pokud budeme prohlížet tyto skutečnosti, pokud budeme ignorovat Kristova slova, že království pokoje, míru a svobody začíná v první řadě v nás a v našem nitru, pokud nezačneme nikdy budovat jeho základy v podobě vlastní vnitřní snahy o dobro, čest, spravedlnost a ušlechtilost, budeme muset vždy zůstat nesvobodní a naše nesvoboda bude pouze měnit svůj šat, své vnější formy a svou světovou orientaci.

Člověče, pochop už přece konečně, že pokud chceš žít ve svobodě, musíš osvobodit nejdříve sám sebe od všech nectností, které zotročují tvé pravé lidství. Tvou skutečnou lidskou velikost! A právě pro tuto, tebou samým zapříčiněnou nesvobodu tvého vlastního ducha tě stíhá nesvoboda vnější, protože ten, kdo uvrhl do nesvobody nectností sebe sama si jednoduše nezaslouží žít ve svobodě.

Člověče, vnitřně se osvoboď! Zbav se chamtivosti, závisti, nečestnosti, bezohlednosti a egoismu. Zbav se vnitřní, myšlenkové a citové nečistoty, jako i mnoha jiných nectností a naplň své nitro dobrem, čistotou a spravedlností! Naplň jej vysokými a ušlechtilými hodnotami království nebeského, protože jedině tehdy k tobě může zavítat požehnání a prosperita království nebeského také v jeho hmotné a fyzické podobě. Jinak nikdy, protože, dokud tyto podmínky ty sám vnitřně nesplníš, budeš muset žít v nesvobodě a útlaku.

Závěr: Je samozřejmě třeba bojovat i proti všem vnějším projevům zla, či manipulace a nebýt v tomto směru pasivním. Ale pamatujme, že proti zlu a všem jeho negativním projevům musíme bojovat i ve svém vlastním nitru! Jinak nemůžeme nad ním nikdy zvítězit, protože uvnitř nás samotných bude mít stále svou oporu.

FRANCIE JE ZEMÍ TERORISMEM SUŽOVÁNA NEJVÍCE.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Úterý, 25. 4. 2017 v 18:00

A přesto tam Le Pen ( a tím pádem xenofobové a tím pádem Rusové…) nevyhrála a nevyhraje, což ostatně bylo jasné už před prvním kolem. Zdejší politici totiž mají dostatek rozumu a nadhledu aby za 14 dní ve druhém kole zkousli svůj neúspěch, uvědomili si nebezpečí a zapomněli na svojí levici, pravici a podpořili to, co je nad to vše, tedy svobodu, demokracii, slušnost a lidskost.

Jaký to skvělý příklad pro naši zemi za rok, byť se obávám že bohužel naprosto nereálný …

Vůbec netuším, jaký může být Emmanuel Macron prezident, znám o něm zatím jenom ten jeho romantický příběh lásky ke své o 24 let starší profesorce na gymplu, se kterou už mu to vydrželo také 24 let a která je i ve svých 63 neuvěřitelnou šťabajznou…

Ale jeho budoucí prezidentské kvality pro mně právě teď nejsou rozhodující. Protože stejně  jako u nás by to až tak nemělo být o tom, kdo prezidentem bude, jako spíše o tom, kdo jim nebude.

ANONYMNÍ POHROBCI REDAKTORA JISKRY, SOUDRUHA MILANA DVOŘÁKA, STÁLE V AKCI = OTÍRAT SI HUBU.

Zdeněk Gryc | Pondělí, 24. 4. 2017 v 22:19

Jihlavské listy Šéf Dukly: Za extraligou jsem tvrdě šel. Cíl se podařilo splnit
Autor: David Kratochvíl Sport : 22.04.2017 Komentáře (14) Diskuze u článku byla ukončena. Admin

—————————————————————

Pan architekt zde srdnatě bojuje proti anonymům a nickům. Přitom ale takový nick ledacos vypovídá o svém autorovi. Tak třeba nick pana architekta „Ca-Baret“ (dráček se třemi hla-vičkami) představuje skvělou autorovu tvúrčí invenci, naproti tomu „pozorovatel“ ukazuje naprostou absenci originality. Ovšem nick utvořený podle vynikajícího malíře prozrazuje autorovu nabubřelost.
pozorovatel | 2017-04-23 08:58:30 | Reagovat
—————————————————————
„zde“ ani nikde jinde, v souvislosti s předmětným článkem nenapsal Pan architekt ani slovo.
Architekt je přes plavání a leccos jiného. Jeho děda až vnuk, nebyli nikdy na stadionu při hokejovém zápasu, byli v rámci svých sportovních aktivit jinde.
Kampaň soudruhů s tím správným světovým názorem zahájil v tisku:
MILAN DVOŘÁK „Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.“ Obdobné osobní invektivy, na architekta Březinek, včetně uvádění jeho jména, jsou bohatou náplní aktuálních komentářů anonymů v Jihlavských listech.
————————————–
V úterý 25. února 1975 vyšla Jiskra, orgán OV KSČ, nositel řádu práce, číslo 16. za 50 haléřů. Za těchto pouhých padesát haléřů byli na první straně Jiskry občané jihlavského okresu obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou. Pod fotografií je tento nápis: PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil. Pod nimi je báseň Františka Branislava: ÚNOR. Pod hlavičkou Jiskry jsou uvedena slova vedoucího tajemníka: „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“. Komentář Jiskry: ZACHOVEJME POKROKOVÉ TRADICE A SYMBOLY “ Kvartal prověren“: Žijeme v prvních měsících roku, v němž oslavíme 30. Výročí osvobození. Mnoho k tomuto výročí chystáme. Otevřeme nové síně tradic – v muzeu, Motorpalu i jinde odhalíme v Jihlavě památník osvoboditelům v podobě slavného tanku T-34 atd. připomeneme zejména mladým lidem, poválečné generaci, že vítězství ve Velké vlastenecké válce je neodlučitelně spojeno se jménem Stalin. Pokloníme se památce padlých v desítkách míst okresu. My v novinách chceme přinést vzpomínky těch, kteří onu dobu žili a přiblížit ji dosud nepublikovanými fotografiemi. Podnětů je mnoho. Chci přispět dalším, jehož by se měli chopit soudruzi na městském národním výboru (finančně?!) a z Muzea Vysočiny (historicky).

Na rohu v ulici Pionýrů 1 můžete připozorném zahledění nalézt nápis starý 30 let. Zub času tu sice udělal své, ale zase natolik, aby nebylo možné vskutku historický nápis identifikovat. Vím o něm řadu let, a proto mi nedělá potíže jej rozluštit. Tehdy před 30 lety, se zde podepsal zřejmě jeden z příslušníků ženijní jednotky, která měl za úkol zajistí odminování. Stoupněme si dnes pod nápis na tabuli této budovy, hlásající, že na tomto místě stál Ditrichštejnský palác, v němž bydlil v r. 1830 až 32 jako student Karel Havlíček Borovský . . . a čtěte poněkud níže slova psaná na rychlo azbukou KVARTAL PROVEREN NIN NĚT! Podepsán samozřejmě rovněž azbukou „gardový nadporučík Rvalov“ a ještě níže připsán datum. Zřejmě nejde o jediný symbol tohoto druhu z konce 2. světové války v našem městě.

Při pozorném porozhlédnutí by se jich v Jihlavě našlo více. Své a užitečné by zde mohli sehrát pionýři se svými vedoucími. Měli by také prohledat půdy, sklepy a kůlny starých domů, podívat se na dávno odložené předměty, časopisy aj., v nichž může být také mnoho zajímavého o lidech a době, kterou vzpomínáme. „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré. Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě. Všimněte si však, že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem. Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky. My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplňkem stojících a připravovaných sportovišť.
Nezůstaňme však jen na polovině poučení. Byl a po desetiletí žil plným životem dnes již zbouraný blok domů U Jánů – i s hospodou. Ta hospoda s jejím okolím nebyla také obyčejným místem, pokud jde o dělnické hnutí Jihlavy a Jihlavska. Tady se vlastně bojovalo na sociálně demokratické levici o vznik komunistické strany v městě. Bližší nechť řeknou historici, ale příslušné městské orgány a komunisté v nich by si měli vzít za své uchování podobné tradice. Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení památníku 1. prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města, na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval. Domnívám se, že nestojí nic v cestě tomu, abychom odhalili (dříve či později) památníček událostem dělnického hnutí na zmíněném místě U Jánů. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude zřejmě pozdě.

Zachrání pejsek s kočičkou ODS?

Zdeněk Sadecký | Sobota, 22. 4. 2017 v 20:25

Se zájmem jsem se seznámil s volebním programem, který na ideové konferenci ODS představili jako 190 „konkrétních kroků“ pro zlepšení situace v České republice. Už po několika prvních „krocích“ jsem ale zjistil, že jsou mi tyto body nějak povědomé. Tak jsem si řekl, že spočítám ty, které tu řekněme již byly. I tuto snahu jsem ale po chvíli vzdal, protože to byly skoro všechny. Takže potíž, jak se v nich vyznat. Po chvíli jsem si uvědomil, co mi tento postup tvorby volebního programu nejvíc připomínal. Pro někoho možná více, pro někoho méně překvapivě mi to připomenulo pohádku Josefa  Čapka, jak pejsek a kočička pekli dort. Aby byl co nejlepší, dali do něj samé dobroty, co mají rádi. Tak se stalo, že namíchali do dortu buřty, myš, cukr, sýr…ale nakonec nebyl k jídlu. Tak vypadá i volební program ODS. A kde ty body vzali? Myslím, že možná na svém sekretariátu. Část věcí, co chtějí zrušit, totiž sami zavedli. Část věcí, pro které chtějí výjimky, když byl čas, výjimky nevyjednali. Část věcí, co chtějí podporovat, sami zlikvidovali. To, co z toho tedy vyplývá je, že asi nejpřesnější byl pan Fiala, když řekl, že ODS má možná největší koaliční potenciál. Možná mohl říci, že má 100% koaliční potenciál, nebo možná, že by si ODS vystačila sama. Jedno volební období by něco zavedla, následujcící volby by zjistila, že to bylo špatně a že tedy ve prospěch voličů nabízí, že to zruší. Tak by skutečně na naší politické scéně zůstali jen oni a to by bylo bezva ne….

Teď vážně. Co mi ale mezi těmito kroky chybí je to, jak ODS zajistí, aby voliči ztratili pamět?

REVITALIZACE CENTRA – SMÍŠENÉ POCITY.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Středa, 19. 4. 2017 v 18:21

V DIODu se v úterý uskutečnilo první veřejné setkání na téma revitalizace centra našeho města. Předcházely tomu dva roky postupných přípravných kroků a výsledky tohoto večera by měly sloužit také jako podklad pro zadání architektonické soutěže. A po ní by se mělo setkání opakovat. Dobrý postup. Opravdu .A také je super, že se takhle, po letech, začíná s lidmi mluvit, že se diskutuje. To tady dříve nebývalo.  I občany to zajímá, plný DIOD byl toho dokladem. A přišlo i hodně mladých lidí. Všechno velká pozitiva.

První ALE však je to, jestli to ti, kdož ve městě drží reálnou moc, opravdu myslí vážně a vezmou výsledky tohoto setkání vůbec v potaz…..No tak si trošku pokecejte a my si to zase stejně uděláme podle sebe…. Jako dřív. Asi už není třeba proslovů a uvítání , spíše by asi bylo pěkné, kdyby  se aspoň jeden z vedení města chtěl zapojit do práce mezi řadovými občany, využít výjimečnou příležitost poslechnout si své voliče. Stejná skutečnost byla kritizována i na přípravných setkáních, které proběhly celkem tři. Tehdy nezávislý odborný moderátor na to prohlásil, že teď to nevadí, když tam nejsou, ovšem že podstatně horší by to bylo na téhle akci. Nuže, stalo se….

Druhé ALE se mně zdá být ještě podstatně závažnější. PRIOR. Řešit střed města a chodit jenom takto cudně kolem něj s poukazem že je to soukromý majetek a město nemá  peníze  na  to, aby jej koupilo a zbouralo je podle mého názoru velice špatně. Protože se připravuje velká architektonická soutěž, což samo o sobě bude značný výdaj veřejných peněz ( hlavně na honoráře poroty a ceny….) a nevymezit aspoň rámec při zadání architektům – co s tímto dominantním soliterem- je jenom polovičatost a vyhozené peníze.

 

Ovšem je pravdou, že o tomto se včera diskutovalo. Protiargumenty lze shrnout zhruba do třech oblastí :

1. Proč by se majitel PRIORu s někým vůbec bavil? Má tam svůj fungující byznys a nic ho k tomu nenutí, aby si zbytečně přidělával starosti…..??? ALE ZKUSIL TO NĚKDO VŮBEC DLOUHODOBĚ A SYSTEMATICKY ? Položit společně na stůl všechny možnosti co s tím v dlouhodobém horizontu, zvážit je že všech možných aspektů, propracovat je odborně. Hned po volbách se k tomuto úkolu přihlásil náměstek Výborný, ovšem zůstalo jenom u první, zdvořilostní návštěvy před dvěma lety. Nové vedení města to jako problém vnímá, a tak se toho ujal agilní radní Mayer. Ovšem – při vší úctě – na místě protistrany, tedy člověka ovládajícího mnohamiliardový majetek, bych se možná nejprve zeptal – opravdu na něčem chcete vážně spolupracovat? Není to zase jenom předvolební trik ? Proč by to jinak zastřešoval někdo až ze třetí úrovně řízení města, tedy jenom radní? Chci tím říct, že aby to vůbec mělo naději na úspěch, tak by se nejdříve měli aspoň rámcově dohodnout první muži… Než třeba předají své kompetence.

2. Je zbytečné tyhle diskuse vést, když město nemůže stejně investovat do soukromého majetku a majitel by byl blázen, kdyby dával peníze do něčeho, co mu přímo nevydělává….??? ALE VŽDYŤ TAKHLE DOPŘEDU, ANIŽ SE TO ZKUSÍ, NELZE ANI ODHADOVAT JAK TO DOPADNE. Třebas majitel usoudí, že mu to například přinese konkurenční výhodu v boji s Cityparkem o nájemce. A také existují i jiné zdroje financování než městské a majitelovy.. Vzpomene si například dneska ještě někdo, že náš krásný kostel bez věží v bývalých Velkých kasárnách je opravený za desítky milionů z Norska ?

3. Město na toto téma už jedná s pražskou specializovanou agenturou….??? PROSÍM UŽ NE ! Těchto planých studií a teorií  bez konkrétních návaznosti na realizaci jsme tu už zaplatili z veřejných​ peněz v různých oblastech opravdu dost! Cokoliv se takto zadá a nebude to v koordinaci  s majitelem je úplně zbytečné ! Přitom na ta přípravná jednání jezdili lidé z majitelovy firmy až z Budějovic a spolupracovali se zájmem, ovšem bylo vidět, že jim jakékoliv základní zadání od šéfa chybí. A to se nezrodí okamžitě – aby mělo smysl tak by mělo mít základ v dlouhodobější spolupráci obou stran, zastřešené těmi nejvyššími.

 

Proto jsem velice zásadně proti včera prezentovanému harmonogramu dalšího postupu, tedy zadávat architektonickou soutěž, aniž se projde výše naznačeným procesem, býť třeba neúspěšným.Chce to zkusit . A zkoušet. Minimálně půl roku navíc. To už nikoho nezabije, když to čtvrtstoletí stálo úplně.

 




© 2008 Parola s.r.o.