Blog Jihlavských listů

Archív: Září 2016

Nevěřte svým politikům!

Klaus Mike Hübner | Neděle, 25. 9. 2016 v 20:10

Bude referendum. Petici za jeho konání v Jihlavě podepsalo skoro 5 000 obyvatel. Proto bude, ačkoli se to primátorovi a některému z jeho náměstků vůbec nelíbí. Jejich názor VÁS ale zajímat nemusí. Nevěřte jim.
Aby bylo referendum vyhlášeno, museli jsme se dva roky rvát do krve, nenechali jsme si líbit, když nás označovali za škůdce města. Soudy ale daly za pravdu NÁM, NE JIM.
Teď přijde Vaše chvíle. Váháte? Slyšeli jste, že město Jihlava spalovnu neplánuje? Co bude zítra, kterého z politiků bude zítra zajímat, co řekl dnes? Nenechte se oblbnout. Motivační systém? Údajně existuje. To ano! Ale nikdo Vám nezaručí, že ho v budoucnu nezruší. Slevy pro ty, kteří poctivě třídí, jsou navíc příliš nízké.
Slova politiků nemají žádnou váhu, v případě jihlavské politické garnitury nevidím důvod k přehnané důvěře. Nepravd jsme od nich za poslední léta slyšeli až příliš mnoho. Aby Vás zmanipulovali, tvrdili, že aktivisté sami zfalšovali podpisy ve snaze referendum protlačit. Dodnes se nám za to nikdo neomluvil. Proto jim už nevěřím. Když neprošla ústavní stížnost v prvním kole hlasování, „přemluvili“ někoho z váhavých zastupitelů a hlasovali znovu. Totéž možná zažijeme kvůli zpevněné dráze na henčovském letišti. Jim se prostě věřit nedá.
V roce 2011, kdy chybělo v místních mateřských školách přibližně tisícovka míst pro děti, jsem byl spoluautorem petice „Za navýšení počtu míst v mateřských školách“. Nasbírali jsme kolem 2 500 podpisů, po necelých dvou rocích byl nedostatek odstraněn. Tvrdilo se tenkrát, že petice byla zbytečná, že by vedení města problém vyřešilo i bez ní. Jenže ačkoli na to bylo času dost, vedení nevyřešilo nic. Nevěřil jsem jim tenkrát, nevěřím jim ani teď.  Pojďte k referendu, rozhodněte sami! Vzkazují Vám, že nejste odborníky, že tomu nerozumíte. Přitom to byli oni sami, kdo na schůzi zastupitelů prohlásili, že se v problematice spaloven neorientují. A jak by taky mohli? I skuteční experti nemají jednotný názor. Někteří z nich Vám řeknou, že spalovna znečišťuje ovzduší, jiní tvrdí opak. Kdo z nich skutečnost zkresluje a proč? A kdo tedy bude rozhodovat? Vždyť i o Kronospanu říkali, že je všechno v pořádku. Ptám se: takhle si představujete pořádek? Když jdete k volbám, rozhodujete podle svých stranických preferencí o zahraniční a finanční politice, o vzdělání a zdravotnictví, o opatření v důchodovém systému a o mnoha dalších odborných věcech, kterým zcela jistě také nerozumíte do posledního detailu. Napadlo Vás kvůli tomu nevolit? Nenechte se odradit! Nevěřte svým politikům, kteří Vás chtějí přesvědčit o nesmyslnosti referendu, a pojďte hlasovat! Děkuji Vám za každý Váš hlas.

Strany honí seniory

Jaromír Kalina | Sobota, 24. 9. 2016 v 21:20

Pár dní před krajskými volbami se některé strany předhánějí v „horkých“ slibech seniorům, kteří ze všech věkových kategorií nejpoctivěji chodí k volbám. A tak se dějí nečekané věci. Šéf jedné strany „zázračně“ nachází 300 korun navíc pro každého důchodce. A vítěz minulých krajských voleb najednou hodlá stavět v Jihlavě dům pro seniory s rozšířenou péčí, aniž by to s někým konzultovala.

Má to být dům pro ty, kdo si nemohou dovolit drahé Alzheimer centrum. Je jistě potřebný, ale oranžovo-rudé vedení kraje záměr dopředu neřeklo ani opozičním zastupitelům kraje, ani jihlavské radnici. Zřejmě v duchu utajování strategických dokumentů, které známe u Integrovaného dopravního systému.

Každopádně nejsem si jistý, jestli jsou takové „trumfy“ zapotřebí. Jestli není lepší starší generaci podpořit dlouhodobě a celorepublikově. Protože něco jiného je halasně se fotit se stařečkem na volebních plakátech, a něco jiného je usilovat o kamenný hospic nebo podporovat venkov, kde řada starších lidí žije. Málokdo si uvědomuje, že kdyby KDU-ČSL nebyla ve vládě, že by ty ostatní strany možná už prosadily například vstřícnost k eutanazii nebo destrukci tradiční rodiny.

 

O tom, jak jsou lidé neuvěřitelně odtrženi od přírody

Ján Lauko | Čtvrtek, 22. 9. 2016 v 14:55

Nezvykle tvrdým způsobem budeme hovořit o problému, který dokonale odhaluje míru lidského odtržení od přírody a tím od schopnosti chápat a porozumět tomu nejjednoduššímu a nejpřirozenějšího dění kolem nás.

Lidstvo si totiž vytvořilo svůj vlastní svět se svými vlastními hodnotami a bezohledně nimi šlape po hodnotách velkého celku univerza, jehož je součástí. Avšak tímto pádem součástí škodlivou, nepřátelskou a destruktivní! Je chorobou části velkého celku univerza. Je chorobnou částí, které byl v nekonečné lásce darovaný čas k tomu, aby se prostřednictvím poznání a přehlédnutí okolní reality konečně uzdravila.

Pokud ale bude zhoubná nemoc této části přetrvávat, bude prostě muset být oddělena ostrým řezem, aby donekonečna neotravovala harmonii velkého celku nádherného univerza.

O co konkrétně jde?

První polovina července 2016 se vyznačovala vedry, výrazně přesahujícími 30 stupňů Celsia. Užitkové rostliny živořili a příroda trpěla suchem. Horka značně znepříjemňovali život zejména starším lidem, ale daly zabrat i mladším.

A pak, jakoby na zavolání přišla první vlna dešťů, která byla pro všechny doslova požehnáním. Pro užitkové rostliny, pro přírodu i pro lidi, protože kromě tak potřebné vláhy přinesla i osvěžující ochlazení.

Po dvou, třech dnech přibližně 25 stupňových teplot byla však již půda suchá, protože předchozí deficit vláhy byl velmi velký.

O víkendu přišla druhá vlna dešťů. Pršelo celou sobotu i část neděle. Půda byla až do hloubky promočená a výrazné ochlazení umožnilo dokonalé využití vláhy rostlinami, jakož i jejich regeneraci po období sucha.

Příroda ožila. Vedry a suchém vybledlá barva zeleně se stala sytou a svěží. Bylo očividně evidentní, že z hlediska přírody šlo jednoznačně o požehnání.

V denním tisku se však právě během zmíněného deštivého víkendu objevil článek s názvem: „Počasí se zlepší až po deštivém víkendu.“ Psalo se v něm zhruba toto: „Ošklivé počasí, déšť a vítr nás budou sužovat hlavně v sobotu. V neděli by mělo být přeháněk méně, ale počasí určitě nebude vhodné ani na koupání či opalování. Zlepšovat se to začne až v průběhu následujícího týdne. V pondělí by už hrozba deště měla být menší a v dalších dnech budou teploty ze dne na den stoupat.

Nešťastní jsou zejména provozovatelé koupališť. Manažer jednoho z nich řekl: Jakmile se zhorší počasí, respektive lidé si jenom vyslechnou horší předpovědi, následující den na koupaliště nepřijdou. Tehdy je to hotová katastrofa. “

Tolik článek. Co však má být tímto všem řečeno?

Před naším zrakem se zde v plné nahotě odhalují dva diametrálně odlišné pohledy na realitu, či dokonce dvě zcela rozdílné reality. Jedna je realitou přírodního dění, které je člověk součástí a která jej prostřednictvím zemědělských produktů živí. Druhou je realita světa lidí. Realita, beroucí v úvahu pouze co největší zisky, bez ohledu na cokoliv jiného.

Pro přírodu byl tedy déšť a ochlazení doslova požehnáním, avšak pro člověka moderní doby, odtrženého od přírody naopak neštěstím. „Hrozba deště“, jak se vysloveně píše ve výše uvedeném článku totiž atakuje výši zisků a možnosti užívání si.

Pokud se tedy pokusíme vše obrazně vyjádřit způsobem, zjednodušeným na maximální možnou míru, na jedné straně máme chléb a obživu a na straně druhé zisky a konzum.

Na jedné straně máme přírodu, přirozenost a chléb. Na druhé straně zisk a užívání si, které neberou v úvahu potřeby přírody, i když paradoxně člověk sám je její součástí. Ona jej živí a je tedy na ni bytostně odkázán.

Postoj moderního člověka je však postojem absolutního egoismu, který si špiní do vlastního hnízda. Jeho postoj je postojem neuvěřitelné zaslepenosti a obludného sobectví, ignorující vlastní přirozenost. Je to postoj bezohledného výrostka, který ztratil nejelementárnější úctu vůči své matce přírodě. Tato vyšinutá bytost vnímá totiž dar a požehnání jako hrozbu. Požehnání deště jako hrozbu ušlého zisku. Jde o postoj nepochopitelné a vrcholné zvrácenosti, projevující se spíláním místo vděčnosti za příchozí požehnání. Neboť déšť, za který by měli lidé děkovat tak, jak to dělali naši předkové, ještě spojení s přírodou, vnímáme dnes ve svém pomatení jako cosi špatného, ​​co kříži naše plány. Jako hrozbu! Až sem to dopracoval moderní člověk! Stal se žel už prostě neschopným rozpoznávat dobro od zla a skutečné hodnoty od prázdných pseudo hodnot.

Člověče, co se to jen s tebou stalo? Proč a kvůli čemu zapíráš sebe samého? Proč zapíráš své přirozené propojení s přírodou a s velkým celkem univerza? Proč se stavíš proti němu? Copak opravdu dopustíš, aby peníze, zisk, materialismus, konzum a užívání si zabili v tobě člověka? Aby zabili v tobě lidskost, jejíž jednou z nedílných součástí je pevná vazba s přírodou? Z její přirozenými cykly a tím s jednoduchostí a přirozeností skutečného bytí? Jak dlouho si myslíš, že ve svém nepřátelství a odtržení od přírody můžeš čelit obrovské síle celku, který reprezentuje?

Člověče, uvědom si přece, že nejsi ničím a že síla celku tě odvane jako zrnko prachu, když už bude mít dost tvé bezohlednosti a tvého egoismu, upřeného pouze na sebe. Neboť za současné situace tvého vlastního sebe uvěznění v pomýlené realitě hmoty, peněz, konzumu a zisku si jenom chorobným vředem, kazícím nádheru tohoto stvoření. Si škůdcem harmonie a jednoduché přirozenosti, protože kromě svého bytostného spojení s přírodou postupně ztrácíš i všechny ostatní, vyšší a vznešenější hodnoty, jako je čest, spravedlnost, dobro, nebo ušlechtilost. Ztrácíš, nebo už ani nemáš žádný zájem o věci vyšší a hmotu přesahující. Tímto způsobem si však sám sebe odstřihl od všeho, co má trvalou hodnotu a celou svou duší ses přimkl pouze k hodnotám prázdným a pomíjivým.

Ale tak, jak jsou pomíjivé hodnoty, kterým teď věříš, tak rychle pomine i ten poslední zbytek času, ve kterém ti to bylo ještě tolerováno. A tolerováno ti to bylo proto, abys konečně pochopil a přehlédl. Aby ses konečně stal člověkem, protože ta sobecká kreatura, odtržená od přirozenosti a od všech vyšších a ušlechtilejších hodnot, jakou si dnes nemůže v nádherném celku tohoto stvoření již dlouho obstát. Neboť nakonec právě ty přírodní síly, proti kterým tak pyšně a zpupně stála ji jako nečekaný mořský příval strhnou do nenávratna.

Jste blázni a sobci, protože ve dnech veder a sucha mluvíte o hrozbě deště! Vy sobečtí blázni vězte však, že je tu úplně jiná, skutečná hrozba, o  které nic netušíte a která visí nad vašimi hlavami! Hrozba úplného vymazání vaší, od reality odtržené osobnosti z tohoto stvoření, protože už nejste s ním schopni absolutně v ničem soucítit.

Krize koalice nebo krize komunikace?

Kryštof Kothbauer | Pondělí, 19. 9. 2016 v 12:04

V posledních dnech se vyrojila celá řada spekulací o tom, zda TOP 09 podporuje či nepodporuje koalici na jihlavském magistrátu, zda jsme ochotni spolupracovat, nebo jsme na něčem domluveni s Forem Jihlava. Je třeba to celé uvést na pravou míru.

TOP 09 není koaličním subjektem. Nebyli jsme přizváni na žádná jednání. Zástupci koalice oslovují naše zastupitele jen, když jim „teče do bot“ a potřebují dodatečné hlasy. To se bohužel stává častěji, než by bylo zdrávo. Takto si solidní spolupráci nepředstavujeme.  V případě zájmu jsme připraveni jednat a snažit se hledat to nejlepší řešení pro naše město. Forum Jihlava je subjektem, který takovou dobrou vůli se dohodnout prokazuje. Pokud bude podobná dobrá vůle patrná i u zbytku koalice, jednáním se nebráníme. Další politické strany však nemohou čekat, že vystavíme jakýsi bianco šek podpory bez toho, aby projevily alespoň elementární snahu a setkali se s námi.

Pranýřování Fora Jihlava za naši dohodu/nedohodu je jen další ukázkou toho, že někteří představitelé koalice se dohodnout nechtějí. Čekal bych od nich tedy jasné slovo, zda chtějí koalici udržet a jednat v této věci případně o tom, jak toho docílit, nebo mají v úmyslu spolupráci na současném půdorysu ukončit a hledat jiné řešení.

Situace, kdy na jednu stranu slýcháme od čelních představitelů města, že koalice je mrtvá a spolupráce nemožná, ale na druhou stranu od nich nevidíme žádnou snahu tento stav řešit, je pro město Jihlavu škodlivá a neudržitelná. Koalice se utápí ve vzájemných sporech a naléhavé problémy města stojí. Tím, koho současná situace poškozuje nejvíce, jsou jihlavští občané.

REKONSTRUKCE ZIMÁKU? URČITĚ ANO, ALE ROZHODNĚ NE TAKHLE! DÍL 2.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Čtvrtek, 15. 9. 2016 v 5:02

 

Díl jedna by měl shrnout historii, aby byl správně celý problém uveden v širších souvislostech – ale je už opravdu ztrátou času pořád se patlat v minulosti, poukazovat na naprostou nečinnost předchozích vedení radnice a říkat co by kdyby. Důležitá je současnost a především budoucnost. Proto hned k tomu a první díl pro tentokrát vynechme.

Pracovní seminář zastupitelů na téma Rekonstrukce HZS  dne 8.9.2016 jasně ukázal, že je zcela vyloučené zorganizovat celou akci v termínech vedením města deklarovanými (do roku 2020), technický je to téměř vyloučené v jakémkoli termínu  vůbec a finance jsou zahalené stále větší temnotou, přestože už dávno by se mohlo na kvalifikovaných odhadech pracovat.

Zoufalá snaha projekčního týmu (tvořícího pořád teprve úvodní studii) vyrobit alespoň nějaký kočkopes je limitována požárními předpisy, parkem a stromy nejen v něm (kaštan u vchodu do VIP už má asi své dny sečteny, u posilovny to bude podobné), dopravní situací a hlavně novým zimáčkem, který prostorově vše tak nesmírně zkomplikoval, že je teď z toho neřešitelný hlavolam. Základním problémem, co se až teď a vlastně pořád řeší, je dostat do tak malého prostoru arénu pro extraligové parametry s veškerým potřebným zázemím a aspoň trochu lepší podmínky pro mládež, než ta zoufalost, co je teď. Za dobu od realizace původní stavby se úplně vše, tedy předpisy, potřeby, parametry změnilo a ten malý prostor prostě  nafouknout nejde. A do toho všeho naprosto bizarní tvrzení náměstků o tom, že po dvě pro stavbu potřebné sezóny se třeba v mládežnickém hokeji, krasobruslení a bruslení veřejnosti vůbec nic nezmění, protože zimáček bude na tomto velice stísněném a rušném staveništi normálně v provozu když na šatny a sociální zařízení se provizorně přebuduje podzemní parkoviště! A pak se vše zase zbourá! Dneska téměř nestačí dvě ledové plochy a pan Vymazal bezostyšně tvrdí, že pro všechnu mládež bude po dobu stavby stačit jedna – když stěhovat na dva roky se bude jenom velká Dukla! Absurditu celého procesu ještě podtrhuje když zcela rozpolcený architekt, který je na jedné straně rád za lukrativní zakázku z volné ruky (již druhou na stejné téma – ale tentokrát „jenom“ za 250 tis…) na druhé straně při každé příležitosti řekne, že je vyloučeno nějak rozumně narvat do tak malého prostoru všechno co si pan Ščerban představuje a že všude jinde je to tak, že mládežnické zázemí je od velké haly zcela oddělené u tréninkové haly… Ale my v Jihlavě přeci víme všechno nejlíp….

Pro městské finance je pak největší úskalí čerstvé rozhodnutí organizace výstavby podle tzv. ŽLUTÉ KNIHY FIDIC. Vedení města velice dobře ví, proč se brání normální soutěži na dodavatele.Tento systém, v pozemním stavitelství u nás velmi málo využívaný,  je naopak častý u liniových staveb – dálnice, produktovody aj. Spočívá v tom, že zadání pro výběr dodavatele je pouze studie a tzv. popisy standartů, projekty musí udělat samotný dodavatel. Takže nic se tím neurychlí, ale vinu za případné problémy v přípravě stavby bude na koho svést.  Cena samozřejmě nemůže být při takovém způsobu nijak limitována a investor se ji vlastně dozví až na konci stavby. Tím že se na dodavatele takto přenáší podstatně větší zodpovědnost se tento naopak velice jistí tím, že do jednotlivých ve standartech  oceňovaných  jednotkových položek si dává na tato rizika velkou rezervu. S tímto způsobem výstavby zde nejsou žádné zkušenosti, proto bude muset být ještě vybraná specializovaná poradenská firma a městské investiční kapacity zůstanou nevyužité. Už je na stole návrh najmout si na tuto konzultační činnost jistého brněnského právníka za hodinovou sazbu 2.700 Kč. Celkem se jenom v této první přípravné fázi počítá, že to bude stát 350 tis kč…

Schválením dalších milionů do tohoto zcela zcestného procesu jak je navrženo v materiálech pro 14. Jednání ZM  20.9.2016 my zastupitelé jenom v zájmu… „… udělat už proboha něco…“  budeme pokračovat ve vršení fatálních chyb, vzájemného lhaní si do kapsy a rozhodováním bez kvalifikovaných podkladů. Ale to už nám vlastně může být úplně jedno. Protože jistota je jediná – toto zastupitelstvo již obrovské problémy na které je nyní zaděláno (a které  začaly zcela chybným rozhodnutím o současném umístění zimáčku)  již řešit nebude muset. To bude na našich nástupcích. A protože tuto velkou zodpovědnost jasně vnímám, v úterý pro nic takového nemohu zvednout ruku.

Přes úvodní deklaraci přece jenom na závěr malý exkurz do ještě čerstvé minulosti. Až nás zase skalní Dukly budou za tyto názory kamenovat a nálepkovat jako nepřátele jihlavského hokeje, nechť si vzpomenou na lednovou besedu v pivovarském salonku, kde náměstek Výborný s velkou pompou vyhlašoval jednoznačné vítězství varianty „aréna“ nad variantou „nočník“ v hlasování fandů a deklaroval zahájení stavby na jaře 2017. Ale to bylo ještě podle předchozí studie stejného architekta, co tvoří teď – tehdy za 300 tis…Než se zjistilo, že to takhle nejde. CO BUDE DÁL ?




© 2008 Parola s.r.o.