Blog Jihlavských listů

Michal Stehlík
145- Historik a patriot. V letech 2006-2014 děkan Filozofické fakulty UK v Praze, od roku 2014 náměstek ředitele Národního muzea. V roce 2009 hlavní kurátor Dolnorakouské zemské výstavy v Telči, v letech 2010-2013 vedoucí týmu tvorby expozic Muzea Vysočiny Třebíč. Zastupitel města Dačic. Volný čas? Trocha fotografování a hlavně šest dětí.

Smysluplná, ale nepřesvědčivá EU

Michal Stehlík | Pátek, 24. 6. 2016 v 10:09

Britské referendum, které se přiklonilo s téměř 52 % k odchodu Velké Británie z Evropské unie, má mnoho spletitých důvodů. Zároveň je naopak velmi jednoduchým signálem a dokladem o stavu evropských struktur, a nejen jich.

Obecně. Každý projekt, který stojí na spolupráci více subjektů, vyžaduje nejen mnoho energie na jeho založení, ale především udržení či přímo rozvoji. Vedle toho, pokud je závislý na politické vůli – a tedy vůli občanů – musí věnovat pozornost citlivému vnímání toho, aby byl stále pro občany srozumitelným a smysluplným. Přesvědčivým. Obávám se, že pokud tento velmi jednoduchý – zjednodušující – model nasadíme na vznik, fungování, ale především aktuální stav Evropské unie, musí být odpověď poměrně stejně jednoduchá. Evropská unie ve stávající složité situaci nedokázala přesvědčit britské občany o své smysluplnosti. Ekonomické, mezinárodněpolitické a další věcné argumenty přitom nehrály v rozhodování tu zásadní roli. Emoce vítězily. Tvrdá kampaň se spoustou faulů – z mého pohledu výrazně na straně odpůrců EU – je samozřejmě součástí onoho přesvědčování. Pokud by ale tato kampaň vpadla do situace, kdy má EU stabilní pozici v názorech společnosti, nemohla by patrně být takto úspěšná.

Integrace Evropy měla své viditelné a vážné trhliny již v posledních letech, britské referendum je jen konkrétním dokladem tohoto procesu. Vykřičníkem. Hranicí. Mezníkem. Opět s trochou přehánění se na jedné straně spojená Evropa nese na křídlech idejí a pospolitosti, aby ji na druhé straně táhly ke dnu byrokratické mechanismy i tolik kritizovaný centralismus. Navíc, masivní vlna rozšíření v posledních letech vytvořila tak trochu jinou EU. Vztah ke společné struktuře se totiž nebuduje podpisem splněných kritérií a rozhodnutím vlády a parlamentu. Vztah je dlouhodobá záležitost, na které se musí pracovat, neustále jej znovuobnovovat, stejně jako demokracii. Spoléhat se na status quo je cesta ke konci podobných společných projektů.

Britské referendum tak přineslo kromě jiného dva jednoduché závěry. Rozhodně již nebude možné „tak nějak automaticky“ hovořit o postupující integraci Evropy. Druhý závěr je pak příliš smutný doklad o tom, že nestačí, aby byl projekt ve své podstatě smysluplný, musí být také přesvědčivý. A to nyní Evropská unie pro občany Velké Británie rozhodně nebyla. A pro nás?

4 komentářů k článku “Smysluplná, ale nepřesvědčivá EU”

  1. Pavel Ženčák říká:

    Přílišná centralizace, příliš mnoho direktivních zasahování do autonomních práv. Případ pomazánkového másla je jen jedním z příkladů.

  2. Jan P. říká:

    To, co se dnes v Evropě děje, by se dalo shrnout slovy marxistického klasika a italského revolucionáře Antonia Gramsciho, že krize se skládá právě z toho, že staré umírá a nové se stále nerodí; v tomto mezidobí se objevuje řada mrtvolných znaků.

    Souhlasím s autorem textu,že Evropská unie (EU) nedokáže řešit řadu podstatných otázek.
    Jako například uprchlická humanitární krize, nedemokratické instituce EU a situaci na Ukrajině.
    Máme v Evropě opravdu na výběr pouze mezi stáhnutím se do ulity národního státu, nebo bezpodmínečnou poslušností vůči nevoleným byrokratům?

  3. berka říká:

    A jsou nevolení ? Jistě, úředníci ne. Ale co europoslanci ? Nesmrdí obvykle ryba právě od hlavy ?

  4. Svatopluk Beran říká:

    Pokud bude Evropa přes NATO, americká okupační vojska v Německu a způsob navrhování zákonů v EU jištěna téměř pupeční šňůrou za Atlantický oceán, do té doby to nebude Evropa ku prospěchu Evropy. Samotné USA se svými vojsky, samotná Evropa se svými vojsky, samotné Rusko se svými vojsky, samotná Čína se svými vojsky a vzájemné vojenské dohody o neútočení i hospodářské smlouvy bez diskriminací jak občanů tak i kapitálu. Pokud nebudeme uvažovat v této rovině, těžko se pohneme dál a čeká nás jen válka o kterou Evropa vůbec, ale vůbec po svých zkušeností z feudálních i moderních válek ve dvacátém století nestojí.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.