Blog Jihlavských listů

Archív: Květen 2016

Kritika materialismu a jeho důsledků

Ján Lauko | Čtvrtek, 19. 5. 2016 v 16:48

Když se detailněji podíváme na nejrůznější odvětví společenského, ekonomického a kulturního života, najdeme velké množství věcí, které nejsou dobré. Věcí, které způsobují problémy, pnutí a konflikty. A to platí nejen v rámci naší společnosti, ale i mezi národy a náboženstvími. Na základě toho pak často dochází k projevům nespokojenosti, násilí a teroru. Dochází k lokálním ozbrojeným střetům, ba v současnosti narůstá i hrozba opětovného, ​​velkého celosvětového válečného konfliktu. A to už není žádná maličkost!

Druhotným projevem tohoto, nepříliš uspokojivého stavu je například stále rostoucí znečištění životního prostředí, problémy s množstvím emisí, s globálním oteplováním, s rozšiřující se ozónovou dírou a s mnoha dalšími podobnými věcmi, které nám slepým již až příliš očividně naznačují dlouhodobou neudržitelnost života na naší planetě, za současného stavu uspořádání lidských záležitostí.

Kdo nežije v nějakém uměle vytvořeném skleníku mimo reality a komu není vše kolem něj naprosto lhostejné, ten si musí nutně položit zásadní otázku: Co s tím? Jak by se dala situace zlepšit? Jak by se dala zlepšit kvalita života, který žijeme? V čem se skrývá skutečná příčina toho, že mnohé věci nefungují a nejsou dobré? A jak by se dala tato příčina odstranit? Jak by bylo možné vybudovat opravdu harmonickou společnost, v níž by byli všichni lidé spokojeni? A je něco takového vůbec možné?

I když mnozí pravděpodobně zaujmou k eventuální možnosti úspěšného vyřešení všech těchto otázek postoj značně pesimistický, měli bychom přece jen vědět, že cosi takového, jako vybudování harmonicky fungující společnosti je možné. Především je však třeba pochopit skutečnou příčinu dnešního problematického stavu v nejrozličnějších odvětvích společenského života, protože bez pochopení a odstranění této skryté vnitřní příčiny prostě nenajdeme cestu ven z našich problémů.

V první řadě si musíme uvědomit, že absolutně všechno, co kolem nás prostřednictvím lidí vzniká má svůj počátek v naší mysli a v našem nitru. Každý výrobek, každý čin, ba dokonce každý náš pohyb i každé naše slovo. No a kvalita všeho, co takovým způsobem směrem zevnitř ven vzniká je přímo závislá na kvalitě vnitřního nastavení lidí. Na kvalitě hodnot, které uznávají a preferují.

Jinými slovy řečeno, vysoká morální a mravní kvalita vnitřního naladění lidí musí mít nutně za následek vysoce kvalitní vnější poměry, ve kterých tito lidé žijí a naopak, nízká kvalita jejich vnitřního naladění má za následek nepříliš kvalitní společenské poměry, které je tísní.

No a z hlediska této skryté, neviditelné, ale zásadní a vše určující kvality vnitřního nastavení lidské populace můžeme rozlišit dva základní vnitřní proudy. Dvě cesty, z nichž jedna je cestou ducha a druhá cestou materialismu.

No a my se nyní zkusme detailněji podívat na každou z nich. Nejdříve na cestu materialismu, která je mnohem širší a pak na cestu ducha.

Cesta materialismu je cestou priority hmotného dobra. Je to cesta priority peněz, konzumu, osobního egoismu, kariérismu a snahy o užívání si. Lidé ní kráčející uvažují především v intencích pojmů „já“ a „mně“. Tyto dva přívlastky jsou dokonalým vyjádřením materialistického náboženství sobectví a egoismu, které vyznává většina našich současníků.

No a takový způsob vnitřního nastavení lidské populace se nutně přiměřeným způsobem transformuje a zhmotňuje do vnějších poměrů. Vnější poměry totiž nejsou nikdy ničím jiným, než dokonalým odrazem stavu nejhlubšího, vnitřního, hodnotového naladění lidí. Jde o spojité nádoby a zároveň také o zákonitost, ve které spočívá jakási velká spravedlnost, na jejímž základě jsme nuceni žít přesně v takových poměrech, jaké si zasloužíme, protože my sami jsme si je vytvořili prostřednictvím vlastního, prioritního hodnotového naladění.

No a právě pod tlakem vnějších poměrů máme pak poznat a pochopit nesprávnost hodnot, kterým věříme a které vnitřně preferujeme.

Žel, lidstvo si stále neuvědomuje tyto skryté, ale zásadní skutečnosti, a proto se často stává, že když jsou již společenské poměry opravdu nesnesitelné, vzniká tendence odstranit je. Snaha svrhnout je a vymanit se z nich. A to třeba i násilím! Tak dochází k revolucím a jiným převratům. A to buď nenásilnou, nebo násilnou formou.

A hle, co se nestane! Když lidé odstraní jedno společenské zřízení, které již bylo pro ně nesnesitelné a nastolí jiné, o kterém doufají, že se jim v něm bude žít lépe, brzy zjistí, že se dostali z deště pod okap. Že jednu formu útlaku pouze vystřídala forma jiná.

Tak jako například u nás, když jsme odstranili socialismus a nastolili kapitalismus, neboli takzvanou liberální demokracii. Avšak po čase ti vnímavější začínají zjišťovat, že diktaturu ideologie socialismu se všemi jejími negativními průvodními znaky pouze vystřídala diktatura kapitálu a chamtivosti se všemi jejími negativními důsledky.

Nemůže to být jinak, protože to nejpodstatnější, neboli lidský materiál, se vůbec nezměnilo. A proto dnes trpíme pouze novou formou útlaku. Kdo to ještě v současnosti nechápe a není si to ochoten připustit, brzy sám na vlastní kůži zažije, jak se budou negativní příznaky současného systému stále více stupňovat. A účelem tohoto stupňování bude to, aby vnější poměry svou nesnesitelnosti dotlačili lidí k pochopení zvrácenosti hodnot, které v současnosti vnitřně preferují. V poměrech, které lidé snášejí a teprve budou muset snést mají jako v zrcadle poznat sami sebe a zvrácený charakter hodnot, kterým věřili a které, zhmotněné do vnější podoby, jim udělali ze života peklo.

Lidé budou muset prostě pochopit, že ke skutečnému obrození společnosti nemůže dojít ani revolucí, ani změnou společenského systému, ba ani změnou vlády. Lidé budou muset pochopit, že ke skutečnému obrození společnosti nemůže dojít bez jejich vlastního, vnitřního hodnotového obrození. Budou prostě muset pochopit hlubokou zvrácenost principu materialismu, osobního egoismu, kariérismu, konzumu, priority peněz a snahy o užívání si. Budou muset pochopit, že existuje pouze jedna jediná cesta k trvalému rozkvětu celého lidstva a všech národů, a to cesta ducha! Cesta, spočívající v preferování a budování ušlechtilosti, spravedlnosti, cti a lidskosti.

Cesta ducha, vyznačující se všeobsáhlostí, jejíž stoupenci uvažují a jednají ve smyslu pojmů „my“ a „nám“. Cesta, ve které jde vždy v první řadě o zájmy celku, na rozdíl od materialistického egoismu, ve kterém jde v první řadě o zájmy vlastního já

A toto nové, vnitřní hodnotové naladění lidí se pak postupně začne projevovat tak, jak to dosavadní, na charakteru poměrů ve společnosti. Neboť my lidé máme prostě schopnost formovat charakter vnějšího světa podle svého vlastního, aktuálního hodnotového zaměření a utvářet vnější svět ke svému vlastnímu, vnitřnímu obrazu.

Zkusme si představit kmen, ze kterého proudí míza do všech, i těch nejmenších větviček. Jakého charakteru a kvality bude míza koncentrovaná v kmenu stromu, přesně takový druh kvality se dostane do všech větviček, ba až do všech nejmenších žilek listů.

Kmen stromu představuje charakter lidského myšlení a základního vnitřního naladění. Větvemi a větvičkami jsou všechny oblasti společenského života, do kterých se tato základní kvalita vlévá. Pokud je kmenem, to jest základem lidského myšlení jed materialismu, otráví tento jed zcela všechna odvětví společnosti přesně tak, jak je tomu dnes.

Pokud se však kmenem, to jest základem lidského myšlení a vnitřního naladění stanou vysoké a ušlechtilé hodnoty ducha, rozlije se to jako požehnání do všech oblastí života společnosti.

A právě v tomto spočívá změna k lepšímu! V tomto se skrývá zlepšení poměrů v každém národě a v každé společnosti. Neboť každá jiná cesta, která nebere na zřetel zákonitost projekce hodnotového naladění lidského nitra do vnější reality je cestou kontraproduktivní.

Pokud se totiž budeme snažit zlepšit vnější poměry pouze reformami, zákony, revolucemi, či jiným, čistě vnějším způsobem, nemůže se nám to nikdy podařit, protože naše nitro a naše myšlení zůstane stále stejné. Neboť nakonec každý zákon a každé nařízení se dá šikovně obejít a pod zdáním práva je dokonce možné klidně provádět vlastní, sobeckého egoistické záměry.

Pokud se však lidé vnitřně přeorientují na ušlechtilou cestu ducha, mnohé se zákonů se stanou nepotřebnými, protože každý bude mít přímo v sobě pevnou oporu ve vnitřní mravnosti a ve svém svědomí.

Toto je jediná cesta, která nás může vytrhnout z převeliké bídy, která se k nám blíží, protože jsme vnitřně vsadili na principy egoistického materialismu. A tento náš vnitřní postoj, zhmotněný do vnější reality postupně otravuje, až nakonec zcela otráví všechno kolem nás.

Jediná možná záchrana se skrývá ve změně naší vnitřní hodnotové orientace. Neboť věci hmotné se nikdy neměly stát cílem a smyslem lidského života. Jsou to totiž jen prostředky, které nám mají být nápomocné k naplnění a realizaci skutečného cíle a skutečného smyslu života, kterým je nabytí velikosti a vznešenosti ducha. Cesta k tomuto cíli vede přes vědomou bdělost nad čistotou a ušlechtilostí vlastní mysli a přes úsilí o naplňování vysokých a vznešených hodnot v každodenním životě.

Antikoncepce jihlavského parkování, aneb občane plať!

Stanislav Doležal | Úterý, 17. 5. 2016 v 9:28

Na veřejnost se pomalu, ale jistě dostává dokument s honosným názvem Nová koncepce placeného stání statutárního města Jihlavy (chystané změny v roce 2016). Pokud bych měl tento dokument vyjádřit jednou větou zněla by:

„Občane zaplať, a když budeš mít štěstí, tak i zaparkuješ.“

Koncepce totiž neřeší problém parkování, pouze stanovuje platební podmínky pro občany, kteří si zaplatí možnost, pokud bude volné místo (v plánu je opět prodej většího množství karet než je parkovacích míst), na něm zaparkovat. Cílem má být upřednostnění rezidentů před dojíždějícími. To co se na první pohled zdá jako dobrá myšlenka, je při druhém pohledu pouhé tahání peněz z kapes občanů. Co bude následovat, po zavedení nových placených zón? Přesně to stejné, co se dělo, když byly zavedeny ty první, řidiči nevlastnící parkovací kartu zaparkují v nejbližší ulici, kde rezidenční parkování dosud zavedeno není. Problém se tedy neřeší pouze přesouvá na jinou ulici. Odbor dopravy si tak připravuje půdu k tomu, aby i další ulice za „mírný“ poplatek „osvobodil“ od mimojihlavských nájezdníků, kteří mají tu drzost a dovolili si do našeho města přijet osobním vozem a ještě by chtěli i slušně zaparkovat.

Jistě problém parkování je třeba řešit, ale systém který prosazuje jihlavský odbor dopravy pod vedením ing. Vymazala, problém rozhodně neřeší. Začíná totiž tak, jak je u projektů prosazovaných ing. Vymazalem běžné od konce. Jím zavedené represivní opatření totiž nedává na výběr. Prosazovaný systém „zaplať nebo vypadni“ je veden pouze touhou kasírovat majitele automobilů. Možná chce tímto přínosem peněz dokázat koaličním partnerům svoji důležitost nebo  je to pouze nenávist k automobilům jako k celku, nevím. Souhlasil bych se zavedením rezidenčního parkování, ale musel by být zaveden systémem který má návaznost a logiku. Prvním bodem by mělo být zřízení záchytných parkovišť s dostupností k MHD a teprve potom omezení parkování. V Jihlavě se to dělá přesně naopak.

Samostatnou kapitolou je samotná rezidenční karta. Náklady na provoz této karty včetně pořízení jsou cca 2,50 Kč, nejlevnější cena ročního parkování 800,- Kč. Pro někoho je tato cena marginální položkou v rodinném rozpočtu, jiný v ní vidí deset hodit práce. Co mi však vadí mnohem více je fakt, že je tato karta vázána na SPZ. Nechápu co je komu (odboru dopravy) do toho, jaké auto parkuji. Zaplatil jsem si možnost zaparkovat v rezidenční zóně, ale pokud přijedu náhradním vozidlem ze servisu, služebním vozem (soukromý nechám ve firmě), půjčím příbuznému své auto a vezmu si jeho, mám prostě smůlu. Odbor dopravy tyto situace řeší jak jinak než poplatkem. Mohu si totiž koupit dražší verzi karty, která bude přenosná.

Jihlava potřebuje systém parkování, ale systém který bude řešit parkování a nikoli financování egoistických projektů představitelů města (letiště, vláček pro turisty, zasněžování běžkařského okruhu, atd.).

Závěrem bych si dovolil příklad, jakým způsobem je v Jihlavě řešeno parkování. V poslední době je výbušným tématem jihlavské politiky stavba (rekonstrukce) zimního stadionu. Na argument že stávající místo zimního stadionu neposkytuje dostatek parkovacích míst, odpověděl pan primátor:

„Parkovacích míst je dostatek, to se rozpustí v okolních ulicích.“

Ano, právě v těch ulicích v kterých má být od října 2016 zaváděno rezidenční parkování.

Zásnuby Sobotkovy vlády se sudetskými Němci

Jan Žižka | Pondělí, 16. 5. 2016 v 0:32

Zásnuby Sobotkovy vlády a sudetských Němců

Herman – ministr kultury Sobotkovy vlády – vystoupil na srazu sudetských Němců.

Aby nenechal sudetské Němce na pochybách – oslovil je německy – „vážení krajané“.

Téměř ve stejné době probíhaly v Čechách tryzny za Čechy pozabíjené za II. Světové války.

Pozabíjené ve válce, kterou pomáhali zahájit právě obyvatelé sudet. Sudetští Němci se dopouštěli zločinů, které si dnes nedovedeme ani představit.

Bohužel, lidé, pamětníci mizí a současná propaganda se snaží, aby generace, které již pamětníky nepoznají, pomalu získají dojem, že válka vznikla hlavně kvůli existenci Sovětského svazu.

Pravdou je, že ještě žádná vláda v sobě nenašla tolik surovosti vůči obětem, aby její člen vystoupil na sudetoněmeckém srazu.

Lidé by si měli uvědomit, že dochází k falšování dějin, kdy jsou znevažovány stovky tisíc obětí německého nacismu a je, dle mého soudu samozřejmostí, že teď přijdou další požadavky ze strany sudetských Němců. Vždyť celou dobu se pravicové strany snaží „prolomit“ zákony, kterým se nepřesně říká dekrety a které otevřou možnost dalších „restitucí“

Slabošský Sobotka nemá sílu ani dostatek charakteru, aby okamžitě sjednal nápravu a odvolal z vlády lidi jako je Bělobrádek, Herman nebo Zaorálek.

Je to alarmující, ale ozve se ještě někdo?

Na závěr citace Dr. E.Beneše „Vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovu osídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu,na základě rozhodnutí vítězných mocností,  a na základě zákonů z naší republiky odsunuti.Může se stát,že zákony,vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války,budou postupem času prohlašovány za neplatné.Může se stát,tak jako v minulosti, že se najdou“takzvaní čeští vlastenci“,kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu“.

Letiště v Jihlavě – šéfredaktor společně s anonymy

Pavel Paulát | Neděle, 15. 5. 2016 v 20:50

tak se dá ve zkratce, kterou novináři mají tak rádi, nazvat komentář šéfredaktora JL, který mě v pátečních JL ve svém sloupku nazvaném „Ach, ty diskuze“ označil za člověka, který argumentuje vymyšlenými údaji k tématu, který jsem si sám vybral a kterému on zřejmě pramálo rozumí.

I pan Klukan bohužel podlehl názorům jednoho komentátora pod mým blogem, navíc anonyma, na které já v drtivé většině vůbec nereaguji, kde píši o lžích náměstka Vymazala na posledním zastupitelstvu a místo toho, aby si mé údaje ověřil, raději mě nařkne také ze lži a opře se o nekompetentní  názory  anonyma, který se rád vyjadřuje k věcem, kterým vůbec nerozumí. Je to totiž daleko pohodlnější.

Tato moje informace je o to závažnější, že člověk na postu šéfredaktora novin krajského města  by měl minimálně, než něco napíše, ověřit si ze svých zdrojů pravdivost uvedených faktů. A protože to anonym ani pan šéfredaktor neudělal, udělám to za ně já a uvedu jejich vymyšleniny a dohady (mírně řečeno), na pravou míru.

Oběma pánům, poukazujícím na mou manipulaci s daty, sděluji  následující:

Letiště Zlín (LKZL) skutečně existuje, podobně jako existuje letiště Jihlava (LKJI).

·         Letiště Zlín bylo původně opravdu letiště Otrokovice (LKOT), na LKZL bylo přejmenováno teprve v létě minulého roku.

·         Jsou však 2 důvody, proč nelze tímto letištěm argumentovat ve prospěch Zlínu v diskusi o letišti evropského typu se zpevněnou dráhou.

1.       Status letiště:

-  Anonym označený jako „Berka“ uvádí, že letiště má kód ICAO a tudíž je plnohodnotným letištěm.

-  Nevím, co anonym myslí pojmem „plnohodnotné letiště“ (v jeho pojetí má Kraj Vysočina plnohodnotné letiště v Náměšti nad Oslavou, jež má taky ICAO označení)), každopádně LKZL má status neveřejného vnitrostátního letiště, což vyplývá z jeho vlastnění soukromou firmou.

-  V praxi to znamená, že na rozdíl od jihlavského veřejného letiště, které je přístupné všem civilním letadlům oprávněným vykonávat lety nad územím České republiky, musí každý uživatel před použitím neveřejného letiště získat souhlas od jeho provozovatele a musí se informovat o provozní použitelnosti letiště. Neveřejné letiště dále nemusí mít stanovenou provozní dobu a žádná omezení provozu nemusí být okamžitě publikována prostřednictvím Letecké informační služby.

-  Z tohoto pohledu tedy nemá pan Vymazal  Zlínu co závidět, na rozdíl od zlínského je jihlavské letiště otevřené všem, kdo na ně přiletí.

2.       Parametry letiště:

-  LKZL má asfaltovou dráhu o rozměrech 650 x 25 m.

-  Pro srovnání – LKJI má v současné době travnatou dráhu 920 x 100 m .

-  Navrhovaná zpevněná dráha na LKJI má mít rozměry 1300 x 23 m, má být tedy 2x delší, než je dráha na LKZL.

-  Krátká zpevněná dráha na LKZL nemůže být tedy srovnávána s parametry dráhy plánované  na LKJI, 650 m stačí pouze na provoz malých sportovních letadel a UL letadel, zatímco cílovou skupinou zpevněné dráhy na LKJI jsou zejména malá dopravní letadla.

·         Výše uvedené informace potvrzují skutečnost, že Jihlava nemá Zlínu co závidět, naopak, co by dali Zlínští sportovní letci za travnaté letiště v Jihlavě.

·         Výše uvedené informace vysvětlují, proč je zcela absurdní hovořit o Zlínu jako o městu, jež vlastní letiště se zpevněnou dráhou.

·         Chce-li přesto pan Vymazal touto 650m dlouhou dráhou v Otrokovicích argumentovat, nezbývá, než mu poradit, jak si splnit svůj životní sen a přitom ušetřit 30, potažmo 60 milionů korun. V Komárovicích u Brtnice stojí opuštěná asfaltová letištní plocha, jejíž délka je o pouhých 50 m kratší, než je dráha v Otrokovicích. Pan Vymazal zde může začít provozovat letiště takřka okamžitě a ještě ušetří z kasy města i kraje pořádný balík peněz…myslím si ale, že “betonová lobby“ v kraji ho přesvědčí o tom, že to vůbec není dobrý nápad…

Dovolte mi, vážení čtenáři, ještě pro úplnost  připomenout, že náměstek Vymazal mluvil o krajských městech, nikoliv o krajích jako takových – přesná citace: „jsme jediné krajské město, které nemá letiště se zpevněnou dráhou“. Takže argument, že Zlín letiště má, ale je v Otrokovicích, nemůže obstát. Navíc další čtyři krajská města letiště prostě nemají a s tímto faktem neudělá nic ani náměstek Vymazal, ani šéfredaktor Klukan, ani všeználek anonym.

Závěrem: pane Klukane, nereagoval jsem na vaše osobní invektivy, ale na vaše chybné závěry, které jste prezentoval ve svém sloupku. Vaši větu o mé „lži“ vůči náměstku Vymazalovi jste založil pouze na tvrzení jednoho z anonymních komentátorů pod mým blogem. Pokud nemáte své novinářské zdroje v této oblasti, tak výše uvedené informace si můžete ověřit v Letecké mapě ICAO vydané 15.10.2015 a rovněž v Databázi letišť 2016.

A jen tak na okraj, ono to tvrzení náměstka Vymazala, kde si vyloženě vymýšlí údaje o letištích v krajských městech a dělá ze zastupitelů hlupáky, aby zdůvodnil  a hlavně prosadil nesmyslnou veřejnou investici je to samé, jako když na posledním zastupitelstvu přesvědčivě tvrdí, že mezi PPP projekty patří mj. i projekt Jihlavské kotelny a hned první zastupitel ho veřejně přímo na zasedání zastupitelstva usvědčí ze lži…

FORUM JIHLAVA…

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Středa, 11. 5. 2016 v 8:34

…není nic ojedinělého, nic co by nebylo analogicky v jiných městech. Koncentrace zájmu  o veřejný život, o tzv. místní politiku u těch lidí, kteří jsou znechuceni a otráveni stávajícími politickými stranami, nebo se nechtějí stranicky nikterak vázat a vyhovuje jím spíše volnější svazek, ale zároveň chtějí nějak pomoci, aktivněji vyjádřit svůj názor.

Přitom je to pouze naplnění současného trendu, který v okolí nebo podobných městech vidíme – odklon od stranické politiky k prosté občanské angažovanosti –  touha, chuť a potřeba něco změnit, promluvit účinně  do řešení problémů.

Zde v Jihlavě to vzniklo spontánně, na troskách předchozích marných snah, a vykvetlo to v reálnou politickou sílu. Velice mladou, nevyzrálou, ale o to s větším nábojem. Ze 37 lidí na kandidátce v posledních volbách 32 nikdy nikam za nikoho nekandidovalo, převažují mladí sice s malými životními zkušenostmi ale o to s větším elánem. K názorům Fóra dnes konvenuje přímo či nepřímo a podporuje jej spousta lidí s podobným smýšlením, ale opravdové jádro nyní tvoří asi dvacítka těch nejaktivnějších, kteří se velice pravidelně scházejí a snaží se současnou situací ve městě zabývat.

Docela nás překvapilo, že se nám podsouvá pouze zájem o kulturu – není tomu tak, ba právě naopak. Z  té dvacítky nejaktivnějších se dají za opravdové kulturní exponenty považovat tak 2 – 3 lidé, jinak je to jako všude jinde, tedy směsice nejrůznějších profesí – od architektky, ajťáka, přes aktivní sportovce, zemědělce, manažery, pedagogy, sociální pracovníky až po dělníky … Ale naprosto převažují OSVČ, tedy živnostníci – to znamená střední třída – lidé kteří se o sebe pracovně musí postarat sami, z čehož vyplývá i převaha pravicových názorů.

Rozhodně není pravdou, že usilujeme o konec hokeje v Jihlavě nebo odmítáme stavbu nebo rekonstrukci zimáku – jsme jenom velice důslední v naplňování svých vizí, tedy našim cílem je privatizace Dukly a po všech stránkách podstatně lepší příprava tak obrovské investice než se zatím bohužel děje.

Spojuje nás především to, že nejsme spokojeni, jak se město vyvinulo a bylo vedeno za poslední čtvrtstoletí, proto jsme ostatně takto do voleb šli, a chceme pro každou základní oblast permanentně pracovat na jasné vizi do budoucna, ze které se všechno  další následně  odvíjí. Někde se to už daří slušně (kultura), někde se to  sice zadrhlo, ale aspoň to má nějaký směr (střed města), někde s tím zatím vůbec nemůžeme hnout (doprava, Dukla, územní plán..) a někde je to úplná katastrofa, nedaří se vůbec nic (vodohospodářská infrastruktura…)

Pomozte nám.  Jde přece o naše město, o nás.




© 2008 Parola s.r.o.