Blog Jihlavských listů

Zdeněk Geist
147- Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zajímá se o dějiny a dějiny umění. Autor publikací Nezlomený vězeň totalit, Rakušan z Jihlavy, Bez kresby v malbě nepokročíte ... . S rodinou žije v Jihlavě.

Mistři malby z Vysočiny v oblastní galerii

Zdeněk Geist | Pondělí, 25. 4. 2016 v 14:50

Součástí nové stálé expozice v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě jsou mimo jiných  také díla dvou akademických malířů z Vysočiny. Jedná se o Františka Mořice Nágla, rodáka z Kostelní Myslové u Telče a bývalého ředitele jihlavského muzea, Hanse Canona.

Obrazy obou malířů jsou na výstavě přítomny jako připomínka autorů pocházejících z našeho regionu, přičemž jejichž životy i dílo byly shodně poznamenány složitými dějinami první poloviny 20. století. Přibližme je tedy ve stručnosti.

František Mořic Nágl, jenž je na výstavě zastoupen vedutou Dačic, se narodil v roce 1889 v Kostelní Myslové u Telče. Jeho rodiče zde vlastnili mlýn a statek. Nágl navštěvoval telčskou reálku a s prvním kreslířským školením se setkal u telčského profesora kreslení Františka Fromka. Zájem o malbu a výtvarné umění poté Nágla zavedl na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde studoval od roku 1905 a následně v letech 1909 – 1912 na Akademii výtvarných umění, kde byl jeho profesorem Hanuš Schwaiger (tedy podobně jako tomu bylo u jeho o něco staršího souputníka H. Canona; Náglovým spolužákem byl i jiný rodák z Vysočiny, krajinář Oldřich Blažíček). Po studiu odešel na krátký čas do Vídně. Jeho další malířskou dráhu však přerušila I. světová válka, do které narukoval a z níž se vrátil se zraněním ruky.

V umělecké tvorbě pokračoval Nágl v meziválečném období. Zachycoval zejména náměty z rodné Vysočiny, kam se vrátil na rodný statek do Kostelní Myslové a později do Telče. Často znázorňoval zákoutí horáckého venkova i měst, vesnické slavnosti, trhy, poutě apod. Zvláště se věnoval technice akvarelu. Jeho většinou realisticky zpracované náměty jsou typické svou sytostí barev. Svá díla vystavoval od roku 1919 v Brně, Jihlavě, Telči, Českých Budějovicích, Táboře, Znojmě či Pelhřimově. Ostatně o jeho úspěšné prodejní výstavě, konané v dubnu 1931 v jihlavském Legiodomě, obsáhle referovaly tehdejší Jihlavské listy.

V době nacistické okupace byl Nágl i s rodinou internován v Terezíně. Během tamního pobytu unikátně ztvárnil v obsáhlém a dochovaném souboru akvarelů a kreseb tehdejší prostředí ghetta a život jeho obyvatel. Práce byly autorem zazděny na půdě jednoho z terezínských domů a objeveny v roce 1950. V roce následujícím byly na výstavě v pražském Mánesu představeny veřejnosti.

František Mořic Nágl zahynul v říjnu 1944 v koncentračním táboře Osvětim. Jeho památku v současnosti připomíná pamětní deska na telčském náměstí Zachariáše z Hradce.

Jiným autorem, jehož v galerii vystavené dílo „Starý mlýn v Bergersdorfu“ bylo nedávno zakoupeno do soukromé jihlavské sbírky, je vídeňský rodák Hans Canon (1883 – 1960). Po vzoru svého otce, uznávaného rakouského portrétisty stejného jména, se Canon stal malířem. V letech 1905 – 1908 studoval pražskou Akademii výtvarných umění (u profesora Hanuše Schwaigera) a poté v letech 1909 – 1914 také Státní akademii výtvarného umění v Karlsruhe (u profesora Wilhelma Trübnera).

Po svém studiu se usadil v Jihlavě, kde od dvacátých let 20. století pracoval jako kustod a později ředitel zdejšího muzea. Proslul jako malíř přírody na Vysočině, je rovněž autorem mnoha katalogů sbírek jihlavského muzea, uspořádal zde mimo jiné proslulou ornitologickou sbírku barona Friedricha Dalberga z Dačic.

Hans Canon se věnoval rovněž ilustracím přírodopisných spisů, malbám podobizen, krajin, zátiší a zachycování selského života na Vysočině.

Po roce 1945 musel Jihlavu opustit a zemřel v roce 1960 v jihoněmeckém Esslingenu.

Díla obou malířů, umístěná ve stálé expozici jihlavské oblastní galerie, jsou malou připomínkou jejich malířského umu, ale i násilného a vynuceného ukončení jejich tvůrčího života nejen na Vysočině.

2 komentářů k článku “Mistři malby z Vysočiny v oblastní galerii”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    ZÁPAS „idealis-musu s materialis-musem“ + Jir-musem. . . taky samotář v umění i životě.

    Adolf Born (12. června 1930 České Velenice – 22. května 2016 Praha)
    Byl znám svými … monarchistickými postoji.

    Kelt … , samotář v umění i životě.

    Dnes 9:58 Ve věku 81 let zemřel v pondělí v nemocnici v Praze jeden z nejoriginálnějších českých grafiků a ilustrátorů Zdeněk Mézl. Věnoval se technice dřevorytu a inspiroval se lidovým pouťovým uměním i tvorbou starých mistrů, jako byl třeba Hieronymus Bosch.

    Svými dřevoryty ilustroval Starověké báje a pověsti Rudolfa Mertlíka, Ezopovy bajky, Dantovu Božskou komedii nebo Obrázek ze života rudolfinské Prahy Josefa Janáčka.
    Sám se považoval za potomka keltského kmene Bojů a svou tělesnou konstitucí jako Kelt i vypadal. Byl menší a zavalitý, měl zvláštní smysl pro humor, což promítal do téměř každého svého díla. Na snímku je zachycen v čelence keltského válečníka z vernisáže své výstavy v pražském Hollaru před dvěma roky.
    Lidské slabosti, temné vášně, poklesky i delikty vůči mravům, to bylo jeho umělecké téma. Vše zobrazoval ironicky, kousavě až sarkasticky.
    Co se týká filozofie, vyznával názor o bratrovražedném zápasu

    „idealismusu s materialismusem“,

    jak sám oba směry nazýval.

    „Mír je dočasný, žel příliš krátký k vytvoření hodnot, leč vhodný k doražení raněných a spočítání mrtvých,“

    napsal v textu ke své nejslavnější grafice Boj o katedrálu (1979), kde Češi na ochozech chrámu svatého Víta svádějí zuřivý boj o svoje vidění světa.
    Sám nefandil ani jednomu z obou směrů.
    Po celý život zůstával svůj – samotář v umění i životě.

    S „musem“ vložil, taky Zdeněk – Gryc,
    s omluvou autorovi blogu

  2. VladimírV říká:

    Vážený pane Gryci, píšu mimo obsah článku.

    S odkazem na Vámi zmíněné výroky pana Mézla si dovoluji připodotknout, že mír, který v u nás trvá již více než 70 let, navodil v myšlení lidí jejich přesvědčení, že to tak bude napořád. V rámci „mírové euforie“ pak slyšíme takové výroky jako, že je třeba Rusy napadnout jaderným úderem, že ze zjevné kolonizace Evropy muslimy nic nehrozí a podobné hrůznosti.

    Tady nejde o souboj materialismu s idealismem, ale o hazard jedinců s lidskou existencí vůbec. V koho prospěch? Nejsem sice zastánce teorií o iluminátech, ale zato existují nepochybné důkazy o tom, že ti naši představitelé, kteří hlásají tvrdý postoj vůči Rusku nebo multikulturní myšlenky, mají svoje hnízdo vybudované někde hodně daleko od své domoviny. V případě války vezmou kramle a pak, pokud bude ještě kam, se s velkou slávou vrátí jako exulanti.

    Nejsmutnější na tom všem je, že dosud nezačal působit pud sebezáchovy až do té míry, že se většinová společnost natolik nesemkla, aby dala těmto „mírotvorcům“ dostatečně jasně najevo, co si o nich myslí a urychleně je vyřadila na okraj společnosti.

    Přeji Vám hezký den. Vladimír Havlíček

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.