Blog Jihlavských listů

Archív: Duben 2016

Mistři malby z Vysočiny v oblastní galerii

Zdeněk Geist | Pondělí, 25. 4. 2016 v 14:50

Součástí nové stálé expozice v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě jsou mimo jiných  také díla dvou akademických malířů z Vysočiny. Jedná se o Františka Mořice Nágla, rodáka z Kostelní Myslové u Telče a bývalého ředitele jihlavského muzea, Hanse Canona.

Obrazy obou malířů jsou na výstavě přítomny jako připomínka autorů pocházejících z našeho regionu, přičemž jejichž životy i dílo byly shodně poznamenány složitými dějinami první poloviny 20. století. Přibližme je tedy ve stručnosti.

František Mořic Nágl, jenž je na výstavě zastoupen vedutou Dačic, se narodil v roce 1889 v Kostelní Myslové u Telče. Jeho rodiče zde vlastnili mlýn a statek. Nágl navštěvoval telčskou reálku a s prvním kreslířským školením se setkal u telčského profesora kreslení Františka Fromka. Zájem o malbu a výtvarné umění poté Nágla zavedl na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde studoval od roku 1905 a následně v letech 1909 – 1912 na Akademii výtvarných umění, kde byl jeho profesorem Hanuš Schwaiger (tedy podobně jako tomu bylo u jeho o něco staršího souputníka H. Canona; Náglovým spolužákem byl i jiný rodák z Vysočiny, krajinář Oldřich Blažíček). Po studiu odešel na krátký čas do Vídně. Jeho další malířskou dráhu však přerušila I. světová válka, do které narukoval a z níž se vrátil se zraněním ruky.

V umělecké tvorbě pokračoval Nágl v meziválečném období. Zachycoval zejména náměty z rodné Vysočiny, kam se vrátil na rodný statek do Kostelní Myslové a později do Telče. Často znázorňoval zákoutí horáckého venkova i měst, vesnické slavnosti, trhy, poutě apod. Zvláště se věnoval technice akvarelu. Jeho většinou realisticky zpracované náměty jsou typické svou sytostí barev. Svá díla vystavoval od roku 1919 v Brně, Jihlavě, Telči, Českých Budějovicích, Táboře, Znojmě či Pelhřimově. Ostatně o jeho úspěšné prodejní výstavě, konané v dubnu 1931 v jihlavském Legiodomě, obsáhle referovaly tehdejší Jihlavské listy.

V době nacistické okupace byl Nágl i s rodinou internován v Terezíně. Během tamního pobytu unikátně ztvárnil v obsáhlém a dochovaném souboru akvarelů a kreseb tehdejší prostředí ghetta a život jeho obyvatel. Práce byly autorem zazděny na půdě jednoho z terezínských domů a objeveny v roce 1950. V roce následujícím byly na výstavě v pražském Mánesu představeny veřejnosti.

František Mořic Nágl zahynul v říjnu 1944 v koncentračním táboře Osvětim. Jeho památku v současnosti připomíná pamětní deska na telčském náměstí Zachariáše z Hradce.

Jiným autorem, jehož v galerii vystavené dílo „Starý mlýn v Bergersdorfu“ bylo nedávno zakoupeno do soukromé jihlavské sbírky, je vídeňský rodák Hans Canon (1883 – 1960). Po vzoru svého otce, uznávaného rakouského portrétisty stejného jména, se Canon stal malířem. V letech 1905 – 1908 studoval pražskou Akademii výtvarných umění (u profesora Hanuše Schwaigera) a poté v letech 1909 – 1914 také Státní akademii výtvarného umění v Karlsruhe (u profesora Wilhelma Trübnera).

Po svém studiu se usadil v Jihlavě, kde od dvacátých let 20. století pracoval jako kustod a později ředitel zdejšího muzea. Proslul jako malíř přírody na Vysočině, je rovněž autorem mnoha katalogů sbírek jihlavského muzea, uspořádal zde mimo jiné proslulou ornitologickou sbírku barona Friedricha Dalberga z Dačic.

Hans Canon se věnoval rovněž ilustracím přírodopisných spisů, malbám podobizen, krajin, zátiší a zachycování selského života na Vysočině.

Po roce 1945 musel Jihlavu opustit a zemřel v roce 1960 v jihoněmeckém Esslingenu.

Díla obou malířů, umístěná ve stálé expozici jihlavské oblastní galerie, jsou malou připomínkou jejich malířského umu, ale i násilného a vynuceného ukončení jejich tvůrčího života nejen na Vysočině.

ANONYMNÍ BLOGY A KOMENTÁŘE V JIHLAVSKÝCH LISTECH

Zdeněk Gryc | Úterý, 19. 4. 2016 v 11:01

VČERA POVAŽOVALA REDAKCE JL ZA NUTNÉ SMAZAT NEKOREKTNÍ A NESLUŠNÉ KOMENTÁŘE, JE TO SPRÁVNÉ.

Došlo k tomu proto, že na systematická osobní oslovování bylo odpovězeno stylem na hrubou díru hrubá záplata a to česky a foneticky.
Tyto invektivy jsou zarámovány časově podle dat u komentářů, ukázka ze staršího i aktuálního a další:

1. Málem bych si nevšiml, že dědoušek zase zakvičel.
Dědo, není vám ani trochu stydno, srovnávat Prezidenta Osvoboditele TGM s takovou špínou, jakou byl Venca Lahev? Jen stáří vás omlouvá. Tak se uklidněte, váš milovaný Bělobrádek vám dá v prosinci šest stovek, to se budete mít. Tak ať vám slouží !
čtenář | 2015-06-10 17:15:47 | Reagovat
———————————-
aktuální a další:
———————————–
Nazdar. Zdendo, ty starý popleto.
Říkal jsem si, co je s tebou, že už dlouho jsi básnicky neopěvoval žádného svatého Utřinosa na mostě. Konečně jsi zase tady. Ale poslyš, nebyl on ten Mahler náhodou žid? Nevím, nevím, jestli by z něj měl svatý Honza z Nepomuku velkou radost, jakou určitě měl, když kdysi biskupství zakázalo hrát Mahlera v kostele u Ignáce právě pro Mahlerův židovský původ.
Tak díky za odpověď a cyklostezkám zdar ! Čauky.

čtenář | 2016-04-09 13:05:00 | Reagovat
————————————————————–

CO OBDOBNĚ, ZAČALO U DĚTÍ, CO SBÍRAJÍ ODPADKY, JE SMAZÁNO.
JE FAKT ŽE SLUŠNÝ JSEM NEBYL A POSLAL JSEM ANONYMA PONĚKUD FONETICKY JADRNĚJI DO HÁJE.

Už si mne i partička pojmenovala, abych pochopil, budeš se zastávat Havla, tak budeš. . . OTLOUKÁNEK

„čtenář“ nenávidí církev, židy, historickou architekturu. Nesnáší zmínky a povídání o obětech komunismu. Křesťanský pohřeb Faráře Toufara = Hyenismus. Specielně nesnáší architekta svobody a nastolení lidských práv, Václava Havla.

Nyní se už nepíše na jeho účet, s Foldynou že Havel vraždil v Jugoslávii děti.
Útočí se anonymně stovkami drobnými invektivami na jeho sympatizanty.
v JL se to děje asi pod 3 anonymky, kteří se neštítí psát a vyhrožovat. Viz blog:

HAVLOVA DEMOKRACIE UMOŽŇILA KYBERN-ŠIKANU, BUMERNG, KTERÝ MŮŽE DEMOKRACII PROGRAMOVĚ NIČIT.

Ještě jsem nic nenapsal k nedávnému článku o Kulturáku
Architekti ocenili dílo autorky „odboráku“ Věry Machoninové
a úvodem tam je:
————————————-
V článku marně hledám jméno našeho „otloukánka“.
—————————————
Co to, co to ?
čtenář | 2016-01-06 11:32:10 | Reagovat
————————————–
čtenáři neser!!!!
nebo se ho nezbavíme, jak popadne dech
XXXXX | 2016-01-06 19:03:29 | Reagovat
—————————————-
Příteli, to je stejně marné.
Ten je Merkelová v kalhotech.
čtenář | 2016-01-06 19:46:08 | Reagovat
———————————————————–
JINDE ZASE:
———————————————————
XXXXX říká:
Čtvrtek, 17. 12. 2015 v 21:27
ani to nečtu a jak jsem řek VŮL.
Hele architekte mel si svou, já už to nebudu dál komentovat. Meleš, meleš a meleš ale vo hovně. Na tvý úvahy každej sere lidi mají narozdíl od tebe starosti jak existovat a ne jak prudit s havlem.
„Faktem je , že to nejspíš dlouho nevydržíš. Díky Bohu.
A kdybys to chtěl urychlit stačí skočit z šityparku s lanem kolem krku, jak to před léty předvedl jinej magor tvýho ražení.“
—————————————————–
Hluboce demokratická partička, která se snaží demagogicky ovlivnit čtenáře bez úvozovek. Nyní se chystá opakovat provokace v Praze.
Legrace je že „čtenář“ na opakovanou snahu setkat se v Jihlavě mne zve anonymně do Prahy.

Má, x „Pia Fraus“ omluvenek,
proč nemůže přijít na chvilku na náměstí v Jihlavě,

Takže se zaštítí TGM a pošle imperativně stylizovanou pozvánku  na nějakou nenávistnou „Konvičkárnu“
do Prahy.

Ví v rámci svých posměšků na stáří, přesně komu ji posílá, takže ji navíc dosti podle akcentuje:

„jsi přece vlastenec a jestli jsi věren ideálům Masarykovým, neplatí pro tebe žádné výmluvy (ani věk!)!“. . charakter, že?
—————————————————–

Jé Zdendo, ty tolik bažíš po nějaké pozvánce?

Tak já tě zvu do Prahy na nejbližší demonstraci proti islamizaci Evropy, termíny budou předem včas oznámeny. Sleduj to na příslušných webových stránkách. Tak se budu těšit, jsi přece vlastenec a jestli jsi věren ideálům Masarykovým, neplatí pro tebe žádné výmluvy (ani věk!)!
čtenář | 2016-04-13 13:23:08 | Reagovat
—————————————-
SYSTEMATICKÉ OSLOVOVÁNÍ, NEPŘÍJEMNÉ LEPENÍ, NA NEJLÉPE COKOLI, CO NAPÍŠI JSOU JISTĚ DOBROU TECHNIKOU POST-TOTALINÍ NENÁVISTI.
Aktivista sedí u svého PC, nic nečte, jak píše, ale hlídá každé písmenko.
Ve snaze tomu čelit jsem vložil do JL četné blogy, na příklad:

ANONYM a ANONYMITA, SLUŠNOST a SPROSTOTA
Zdeněk Gryc | Úterý, 8. 12. 2015 v 12:24

Po přečtení diskuzních komentářů vložených včera a předevčírem do JL je redakce smazala
—————————-
Aktuality : 15.04.2016
Diskuze u článku byla ukončena. Admin
—————————–
Nicméně předtím jsem stačil okopírovat vstřícný komentář „čtenáře“ ze včerejšího dne:
—————————-
Souhlas, ale žádám o reciprocitu.
Žádné konkrétní osobní urážky a nadávky.
čtenář
——————————
Za tento jeho závěr mu děkuje:

Ing. arch. Zdeněk Gryc

Kauza zimák: koalice propadla

Petr Klukan | Pátek, 15. 4. 2016 v 13:51

Tak tohle vůbec nepůsobilo dobře. Jihlavská koalice na posledním zastupitelstvu propadla, když nedokázala prosadit důležité body – řešení Horáckého zimního stadionu nebo výstavbu zpevněné dráhy letiště.

Jihlavští zastupitelé sice ocenili bývalého vynikajícího reprezentačního hokejistu Jirku Holíka, který se podepsal se svým bráchou Jardou pod největší úspěchy Dukly Jihlavy, poté ale nedokázali zvednout ruku pro rekonstrukci zimáku.

Koalice si ale za to může sama. Kdybychom chtěli hledat viníka, pak by jím byla nejvíce sociální demokracie, a to v podobě pana primátora Rudolfa Chloupka. Vlastně ne, může za to první náměstek primátora Vratislav Výborný (také z ČSSD), který návrh na veřejnou soutěž architektů k zimáku předkládal. Jenže byl v zahraničí, a tak tento bod vzal pan primátor na sebe. Jistě si to poté vyčítal.

Jak sám primátor v přímém přenosu prohlásil: „Já bohužel nevěřím svým očím, bohužel tady nejsou ti, kterým bych vynadal… teď už jsem opravdu naštvanej…“ Reagoval tak na výtky opozice, že v dokumentu je psáno, že se bude stavět o rok později, než se doposud říkalo. A nejenom to, sami radní pořádně nevěděli, která „varianta“ rekonstrukce právě platí, když se vše pořád mění. Od rekonstrukce Žáka, Buchty, přes totální zbourání zimáku až k veřejné soutěži architektů. A do toho opozice otevřela možnost stavět na zelené louce. Návrh, který tu padl již před lety, ale zastupitelstvo jej tehdy odmítlo.

Opozice především z ANO konala svou práci a cupovala chabý jednostránkový návrh. Jedná se přece o největší porevoluční investici v rámci města, říkala. Ani na částce, kolik asi bude zimák stát, se koalice s opozicí neshodly. Zatímco jedni hovořili o přibližně 700 milionech, druzí dokonce o 1,3 miliardách korun…

Primátor Chloupek musel opět zvýšit hlas, aby někomu vyčinil za tvrzení, že koalice nic celou dobu nedělala a nyní dostává od opozice rady, co měla dělat. Až dokonce prohlásil: „Jestliže máte pocit, že to na městě nikdo neumí, proč tedy nepřijdete a své schopnosti nenabídnete?“

Jenže to úplně není cílem ani povinností opozice. Ta má koalici kontrolovat a „jít vládě po krku“, což do slovníku politiků „vložil“ kdysi sociální demokrat Miloš Zeman.

Lze se tak jen podivit, že zástupce opoziční ANO hned nevystoupil s jasným tvrzením, že rádi radnici povedou, protože by ji určitě vedli lépe. A neudělají to jen proto, že na svržení koalice ještě nemají dost hlasů.

Chvílemi to však vypadalo, že i sociální demokrat Jiří Dvořáček či Karolína Koubová z Fora Jihlava jsou v opozici. Zvlášť u paní Koubové to bylo překvapením, neboť sedí dokonce v radě města, takže by měla mít nejvíce informací, a z první ruky.

Rekonstrukcetvorný apel bývalého primátora Jaroslava Vymazala (ODS) už nemohl situaci zvrátit. Schváleno nebylo nic. Kdo ví, jak to tedy dopadne. Třeba se zjistí, že životnost zimáku lze papírově prodloužit. Nebo se ze zahraničí vrátí náměstek Výborný a vše, na rozdíl od svého spolukolegy primátora Chloupka, vyřeší.

Nejednotnost koalice, nepřipravenost, rozpory v předkládaném dokumentu s dřívějšími tvrzeními, to vše muselo mít za následek jediné – neúspěch. Koalice byla úspěšná jen v jednom: že za takových okolností nebyla odvolána.

Karel Kryl jako nepříjemné zrcadlo

Michal Stehlík | Úterý, 12. 4. 2016 v 12:29

Je 12. dubna a kromě připomínky vzletu prvního člověka do vesmíru si připomínáme – tedy, měli bychom – nedožité dvaasedmdesáté narozeniny Karla Kryla.

Karel Kryl. Pro několik generací symbol roku 1968, jeho píseň „Bratříčku, zavírej vrátka…“ emotivně, možná sentimentálně, pateticky, ale se silou prožitku vyjádřila zmar nadějí roku reforem. Stal se tak symbolem naděje i pádu myšlenek na změnu. Co na tom, že reforma systému komunistického státu patrně nebyla možná, navíc, okupace překryla všechny rozpory Pražského jara. Jak píše aktuálně a trefně Petr Pithart: „Ty tanky poskytly reformnímu komunismu nevyvratitelné alibi, které jej – očima jeho představitelů – jednou provždy historicky rehabilitovalo.“

Karel Kryl se po své emigraci stal nejen symbolem roku 1968, ale také nesmiřitelným kritikem prázdnoty normalizace, ztráty svobody, zdánlivé spokojenosti „blahobytu v mezích zákona“. Jeho písně a texty směrované k realitě komunistického Československa nemířily primárně ani tolik vůči politické garnituře, o které se nedělal iluze. Směrovaly k tiché a mlčící většině. Stačí si dobře poslechnout jeho dlouhou píseň Martina. Je přesným a jasným výčtem toho všeho, čeho by Kryl osobně nebyl schopen, pokud by zůstal žít v Československu.

Jenže společnost, lidé a jejich vidění světa miluje černobílé obrazy. Když se Karel Kryl vrátil do Československa, pozdravil na prvním koncertě publikum: „Ahoj, občani…“ – a to za ohromného a nadšeného potlesku dotyčných občanů – spolutvůrců nové demokracie. Když se však vzápětí začíná Kryl vyjadřovat kriticky k negativním jevům divokých devadesátých let, stal se pro mnohé nepochopitelným. Když automaticky nejásal a přesně popisoval negativa, nebyl chápán. Lidé očekávali černobílou reakci – když odmítal komunistickou diktaturu, musí přece jednoznačně vítat cokoliv, co následuje po jejím pádu. Nebylo tomu tak. Ano, jednoznačně odmítal diktaturu a neexistenci základních lidských práv. Byl pro demokracii a férový souboj politických stran. Jenže vedle toho byl i pro vládu práva, právní stát. A vedle toho se nebál ani slov, jako byla solidarita. Místo toho byl však konfrontován s divokým kapitalismem ignorujícím právo a bránícím se jakémukoliv náznaku slova socialismus – logicky, tolik zprofanovanému. Sobecký liberalismus nebyl Krylem vzýván jako jediná správná alternativa dějin. Dostávalo se mu tak nálepky kverulanta, zhrzeného člověka, který není z podstaty spokojený se vším. Přitom chtěl jen normální (nikoliv normalizovaný) stát, kde se člověk dovolá svého práva a zároveň má vedle odpovědnosti i nárok na potřebnou míru solidarity.

Kdo ví, jak by se dnes díval na to, co zahlcuje náš veřejný prostor? Těžko říci přesně, jedno je však jisté – kriticky. Dnes už přitom ani nelze hovořit o žabomyších válkách, dávno jsme tento eufemismus překonali. Rozdělení společnosti, vzájemná obviňování, prorůstání byznysu a politiky, ztráta funkčního pojmu „veřejný zájem“. To vše si mentálně neseme možná již z normalizace, generačně pak bezpochyby také z divokých devadesátých let.

Karlu Krylovi se přitom v posledních letech dostalo i pro něj možná až absurdních poct, pamětních desek, bust či jiných veřejných „zkamenění“. Z hlediska jeho naturelu je však nutné něco jiného – ne kamenný Karel Kryl – ale Karel Kryl čtený, chápaný a inspirující.

kryll

Krize eurozóny

Pavel Paulát | Pátek, 8. 4. 2016 v 23:40

Samotná krize eurozóny má dva důležité momenty – první, že ji sama Merkelová zmiňuje a srovnává řešení krize eura a migrační krizi. U obou shodně vidí jako řešení „více Evropy“. Obě situace podle ní ukázaly, že se EU dostatečně neintegrovala (viz Schengen zachrání jen přerozdělování migrantů, prohlásila Merkelová- Novinky,25.11.2015). A druhý, že krize eura, přestože se to tak nyní nemusí zdát, hrozí EU zničit stejně silně jako migrační krize.

Fiskální unie

V případě eurozony má Merkelová pravdu, že by ji zachránila větší integrace. Eurozóna by skutečně mohla být stabilnějším seskupením, kdyby se více integrovala a stanovil se fiskální mechanismus přerozdělování peněz od úspěšných států k těm neúspěšným. Bylo by to neefektivní, velmi nákladné a ještě více by to poštvalo jednotlivé národy proti sobě, ale fungovat by to do nějaké míry mohlo. Takové návrhy se čím dál častěji mezi evropskými politiky projednávají. Britský ministr financí George Osborne vzkázal Merkelové, ať souhlasí s britskými reformními návrhy. Výměnou Britové nebudou bránit další integraci eurozóny a tak bude moci přežít. Krize se zatím „řeší“ levnými penězi a novými dluhy, tedy ideálním receptem na vytvoření dalších finančních krizí.

Snaha Bruselu kontrolovat rozpočty členských států zesílila s touto krizí. Státy eurozóny se podpisem tzv. Fiskálního kompaktu zavázaly dodržovat určitá pravidla hospodaření. Pokud jejich deficity přesáhnou sjednané limity, může Evropská komise rozhodnout o sankcích, například uložit těmto státům pokutu. Evropská komise také vydá sadu návrhů, které by měly daný stav napravit. Stát, který hospodaří s příliš vysokým deficitem, bude muset tyto návrhy přijmout. Tento diktát z Bruselu prakticky znamená konec demokracie ve špatně hospodařících státech.

Úředníci Komise ale neví, co doopravdy jednotlivé státy potřebují, proto jejich univerzální návrhy reforem nefungují. To vidíme i na příkladu Řecka, které přijalo všechny nadiktované reformy a dostalo se ještě do hlubší krize.

Oddálený konec Řecka v EU ?

Během léta minulého roku bylo Řecko velmi blízko odchodu z eurozóny. Dokonce se s tím už smiřovali i mnozí jinak fanatičtí zastánci integrace za každou cenu. Byly připraveny i plány na zavedení drachmy, ale Řecko nakonec dostalo další půjčku a akutní fáze krize se tak posunula opět do budoucna. Jako už několikrát předtím.

Protože neexistuje mechanismus na legální odchod z eurozóny, spekulovalo se o konci Řecka v EU. Právě v tom je velký zádrhel pro budoucnost EU. Kdyby se zhroutilo euro, zhroutí se i EU. Až se znovu dostane hospodářský cyklus do klesající fáze či přijde nějaká náhlá krize, kdo by si vsadil na udržení eurozóny pohromadě, když sotva přežila první krizi ? Protože se neřešily příčiny a zadlužení států i firem dále narůstá, může být příští krize ještě bolestivější než ta poslední a znamenat skutečně rozpad EU.

Schůdné řešení  budoucnosti eurozóny

Eurozóna  by měla být dobrovolná a obousměrná. Když zkrátka nebude pro nějaký stát společná měna výhodná, tak ať z ní může zase vystoupit. Zároveň by se přijetím takové změny zrušila povinnost dalších členů EU včetně České republiky do eurozóny vstupovat. Lidé jako Juncker se ale obávají toho, že jakmile by se eurozóna začala drolit a ukázalo se, že se daným státům bez eura daří lépe, bude to znamenat postupný konec pro jejich vysněnou ideu sjednocené Evropy – Spojených států evropských.




© 2008 Parola s.r.o.