Blog Jihlavských listů

Archív: Srpen 2015

Vzpamatujte se !

Tomáš Ďásek | Pondělí, 31. 8. 2015 v 20:49

Tak nějak jsem si kdysi říkal, co by se muselo stát, abych pocítil potřebu sem zase něco napsat. Je to tady. Dnes ráno jsem si s údivem přečetl v novinách, že ctihodný liberecký zastupitel za lidovou stranu, jakýsi pan Kalenda (původně v jednom článku psali, že dokonce prý poslanec parlamentu, což ale není pravda) si prý dal pár piv a pak si pustil hubu a klávesnici na špacír. Věc se týká události minulého týdne, kdy byl v Rakousku nalezen kamion se sedmdesátkou mrtvých běženců. Podle pana poslance to prý není žádná tragédie, ba právě naopak, protože tito běženci nejsou lidi, ale lůza, póvl a špína. Kdyby seděli doma a nelezli k nám do Evropy, nic by se jim nestalo.

Fajn, stane se. Může jít o ojedinělý exces a je možné, že to pan poslanec dokonce i nějak ustojí  a i když ho třeba nakrásně mateřská strana, která má lásku k bližnímu tak nějak ve svém programu, exemplárně vyloučí – v klidu si dozastupiteluje jako nezávislý. Nebylo by na tom tedy v podstatě nic divného, kdyby to byl názor ojedinělý. Když jsem si ale pročetl diskuse pod články s touto událostí, zatraceně mě zamrazilo. Minimálně devadesát procent lidí mu dalo zapravdu – a v podstatě nadšeně tleskalo. Samozřejmě se jedná především o takové ty „Pozorné Čtenáře“, „Platiče Daní“, „Spravedlivé Občany“ a další přezdívky, kteří si svoje komplexy obvykle léčí podobnými řečmi ve své virtuální realitě a pořád doufám, že v reálném životě by jednali přece jenom jinak. Ale i tak.

Víte – o co mi jde. Absolutně nemluvím o uprchlickém problému – byť mám na něj asi trochu jiný názor, než většinová veřejnost. Nezazlívám čechům jejich strach z neznáma a sám vnímám, že je to pro Evropu (a časem tedy i pro nás) opravdu problém s velkým P. To je ale jenom jeden aspekt věci. Jde mi o úplně něco jiného. O to, že někdo dokáže lidskou bytost, která má stejný počet končetin a tělních otvorů jako on sám, považovat za něco podřadného, špinavého a hodného maximálně tak zašlápnutí. Nemluvím o tom, že naše současná evropská civilizace se kupodivu zrodila právě tam, odkud nynější běženci přicházejí – v době kdy se naši českomoravští prapradědové ještě s radostným výskáním mlátili kamennými paličkami a baštili syrové maso. Nemluvím ani o tom, že udušené dvouleté dítě mě osobně přece jenom tak nějak úplně nezapadá do mediálního obrazu uprchlíka, coby bradatého divokého muslima, lačnícího po sociálních dávkách od českého úřadu práce a po tom, aby mohl obden beztrestně znásilňovat české holky a vraždit české důchodce ve frontě před Kauflandem.

Mluvím hergot úplně o něčem jiném. Je to jenom nějakých pětasedmdesát let, kdy se v nemlich stejně velkých autech s výfukem zavedeným dovnitř pokoušela jedna nadřazená rasa stejným způsobem řešit jeden podobný „Problém“. Problém s lidmi, kteří prý byli méněcenní, degenerovaní, přenášeli nemoce a mohli za veškeré ekonomické problémy lidstva. Tehdy také většinová veřejnost absolutně nic nenamítala. Byli naopak spíše rádi, že židé zmizeli a že si mnozí mohli i něco přilepšit z jejich majetku. Nezajímalo je, kde a jak židé končí. Prostě je někdo někam odvezl a je od nich pokoj. Byli totiž jiní a mohli za všechno špatné. Póvl, špína, lůza.

Dneska stojíme v němém úžasu nad obrázky z Osvětimi nebo Mauthausenu a naší mysli se příčí uvěřit, že to všechno byla vůbec pravda. Fotky hromad mrtvol na kost vyhublých a otrhaných vězňů bereme jako nějaké obrázky z jiné planety. Dodnes dáváme za vinu všem němcům bez rozdílu to, že něco tak zrůdného dokázali nejen vymyslet, připustit, ale i tak obludně zrealizovat.

Je mi strašně smutno a cítím, že to špatné v nás ani za těch sedmdesát let nikam nezmizelo, ale že to tam pořád je, doutná a čeká aby se mohlo zase někdy naplno rozhořet. Stejně takhle mi bylo smutno, když jsem kdysi četl knihu Ondřeje Neffa „Tma“ – protože jsem pochopil, že i když ten příběh nemá reálný základ, tak vše co by následovalo, je bohužel bolestně pravdivé.

Jde mi o to, že až za dalších sedmdesát let budou naši vnukové a vnučky nevěřícně kroutit hlavami nad obrázkem lidí vynášejících z jakéhosi odstaveného kamionu rozkládající se těla jiných lidí, jakému národu to pak budou dávat za vinu oni…

Výhoda

Petr Klukan | Pátek, 28. 8. 2015 v 15:30

O škole toho bylo tolik napsáno, že další text je jako nošení dříví do lesa, nebo sov do Athén. I když těch sov, které by oplývaly moudrostí, bude už v hlavním městě předluženého Řecka méně.

Avšak raději vyhublý stát než válku, která k nám žene desetitisíce lidí hledajících nový domov. Do Evropy přichází se svou kulturou, zvyky a návyky. Kdo by se jich neobával? Výhled do budoucnosti je proto pro mnohé nelítostný: Nic nebude jako dřív. Existuje východisko?

Snad jen jedno: vzdělání. To školní, kde získáte základní gramotnost, ale i životní v podobě gramotnosti sociální. Takový člověk bude mít výhodu: s měnící se Evropou se vyrovná lépe a rychleji.

 

NORMALIZACE

Zdeněk Gryc | Středa, 26. 8. 2015 v 19:22

Dnes je výročí Moskevského protokolu z 26. srpna 1968.  ZAČÁTKU NORMALIZACE

Tzv. Moskevský protokol, plným názvem Protokol o jednání delegace SSSR a ČSSR je dokument shrnující výsledek jednání mezi SSSR a ČSSR, která probíhala 23. až 26. srpna 1968. Dokument podepsali všichni členové československé delegace s výjimkou Františka Kriegela. 31. srpna byl protokol přijat ústředním výborem Komunistické strany Československa. Sověty diktované body protokolu znamenaly ideové popření celého Pražského jara, přijetí „bratrské pomoci SSSR“ a otevření cesty k budoucí normalizaci.

V současné době je,  nejenom v JL snaha o RENEZANCI NORMALIZACE.

Zabývají se tím pisatelé, dvojího druhu, SLUŠNĚ A NE-SLUŠNĚ

a/„LEKTOŘI“/marxismu-leninismu. Ti píší celkem sofistikované články slušnou formou. Nejsou štvavě osobní nevytýkají oponentům jejich dílo,  jejich komentáře jsou autorizované. Ukázkou je článek pana Josefa  Fejinky vložený s ilustračním fotem do dopisů čtenářů JL.

Jeho smyslem je relativizovat, srovnávat agresi ruských vojsk srpnu 68 s aktuální průjezdem US army. Je správně preventivně načasován a cílen na mladší generaci. Čtenář, který 21. Srpna 1968 při jízdě z Jihlavy do Brna viděl zastřeleného hocha a jeho motorku u Kohoutovické pumpy,  těžko přijme jeho závěrečnou větu:

„Americký konvoj opět pojede krajem

Máme zkušenosti s rokem 1968 a cizí vojáky zde nemáme rádi, ať jsou jednou z východu, nebo podruhé ze západu. Vždy nám byli nějakým způsobem vnuceni! „ Autor: Josef Fejinka

b/„SPROSŤÁČCI“. Ti píší opačnou formou i obsahem. Jsou štvavě osobní a jejich zbraní je zbabělost, neschopnost se postavit rovně čelem. Jsou to zákeřní političtí snipeři-agitátoři. Jejich zbraní je ano-nymita . Smyslem jejich práce je pomluvou současnosti a snaha  vrátit se ke starým pořádkům. Jejich literatura je velká a snaživá. Koukají zneužít a obrátit každé slovíčko. Leitmotivem je vztek na Václava Havla, který ukončil jejich ÉRU-NORMALIZACI.

Psychický stav „sprosťáčků“ je podrobněji popsán v blogu Jetlag a fašismus, ukázka:

—————————————–

Máte pravdu, Jetlachům a jetlagům se při nejlepší vůli přitakávat nedá.

Natož vašemu zbytnělému egu. A za tím, co jsem napsal kdysi dávno, už si to ani přesně nepamatuji si stojím. Ale ujišťuji vás, že jsem se ještě určitě krotil. O opilci, který neuměl ani pořádně postavit kulisy a měchu sádla v kardinálském rouše by se dalo psát mnohem razantněji. JL jsou ještě velmi „učesanou“ diskuzí. Podívejte se na jiné servery, jak se lidé vyjadřují a neberou si servítky, obzvláště s verbeží, která nám sem leze ze všech stran jako švábi na pivo. Brzy panu kardinálovi zboří katedrálu sv. Víta buldozerem, jako činí s kláštery v Sýrii. Ale jemu to bude jedno. Už si na podvodných restitucích nakradl dost.

čtenář | 2015-08-22 17:06:38 | Reagovat

———————————

Zdeněk Gryc,

který nezná jiné servery, takže  ne-pochopil, že JL „ jsou ještě velmi „učesanou“ diskuzí.“

„Ale ujišťuji vás, že jsem se ještě určitě krotil. O opilci, který neuměl ani pořádně postavit kulisy a měchu sádla v kardinálském rouše by se dalo psát mnohem razantněji. JL jsou ještě velmi „učesanou“ diskuzí. Podívejte se na jiné servery, jak se lidé vyjadřují a neberou si servítky,“

Mars velký jako Měsíc? Jistě, vždy v srpnu…

Miloš Podařil | v 6:22

Již několik let se vždy začátkem srpna začínají množit spamové emaily, které informují o fantastickém přiblížení Marsu k Zemi. I letos (již dvanáctám rokem!) se zprávy o neuvěřitelně “velkém” Marsu v našich emailových schránkách opět objevily.

Pokračování »

RAF

Zdeněk Gryc | Pátek, 14. 8. 2015 v 16:33

Na boskovickém náměstí stál model legendárního letounu Spitfire.

Na Hradčanském náměstí stojí model legendárního letounu Spitfire

Model legendárního stíhacího letounu Spitfire ozdobil v pátek pražské Hradčanské náměstí na připomínku 70. výročí návratu československých letců do vlasti. Slavnostní ceremonie se kromě válečných veteránů a zástupců ministerstva obrany zúčastnil také kardinál Dominik Duka.

Lidé si mohli u symbolu bitvy o Británii připomenout hrdinství 2500 Čechoslováků, kteří se během druhé světové války připojili k britskému Královskému letectvu (RAF).

„Když skončila válka, tak jsme si mysleli, že pojedeme Praze na pomoc, už jsme měli (na letadlech) namalované naše znaky, všechno bylo připravené. Bohužel ti Rusáci nás tady nechtěli, a tak se to oddalovalo, až se to oddálilo do ztracena,“ vzpomínal v pátek na dobu před 70. lety brigádní generál Emil Boček.
Jeden z veteránů vojenského letectva britských ozbrojených sil z druhé světové války Emil Boček.

Českoslovenští letci se z Británie do vlasti nevydali okamžitě po skončení druhé světové války v květnu, ale až v srpnu 1945. Čtyřiapadesát letounů Spitfire z Británie vyrazilo 7. srpna a do Prahy měly dorazit ještě týž den.
Mezipřistání v Německu se ale kvůli mlze a špatnému počasí protáhlo na několik dní, a letci se tak do vlasti dostali až 13. srpna, kdy v pozdních večerních hodinách přistávali na ruzyňském letišti…
Jeden z veteránů vojenského letectva britských ozbrojených sil z druhé světové války Emil Boček s Hanou Fajtlovou, vdovou po generálovi Františku Fajtlovi.ČTK
Na dobu po návratu vzpomínal i další z veteránů, plukovník Pavel Vranský. V národě tehdy podle něj bylo cítit nadšení z konce války a obrovská touha po znovuvybudování vlasti.
Ta ale po několika letech vyprchala, když se v únoru 1948 ujali moci komunisté. Změna režimu se silně dotkla i řady hrdinů z bitvy o Británii, kteří strávili léta ve vězení nebo pracovních táborech.
Právě ostudné pronásledování válečných veteránů v pátek ve své zdravici připomněl i ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Všem Čechoslovákům, kteří byli členy RAF, vyjádřil hlubokou úctu a obdiv. Poznamenal také, že nikdy nebude možné beze zbytku splatit dluh, který vůči nim společnost má.
„Bojovali za to, abychom zde mohli takto být, bojovali za to, aby země byla svobodná, bojovali za to, aby lidé mohli otevřeně hovořit, co si myslí, bojovali za to, aby náš stát byl samostatný,“ řekl ve svém projevu kardinál Duka.
Model stíhačky zůstane na Hradčanském náměstí do této soboty do dvou hodin odpoledne.
Tento model Spitfire je na ilustračním fotu, vloženém do čtenáři píší JL dne 12. 5. 05.
————————-
Na poli lidských konfliktů ještě nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu
Churchillův projev o Bitvě o Británii 20. 8. 1940. Hitler a Stalin, kámoši jak hrom, si v rámci bitvy o Anglii kroutili knírky.
Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko. 17. září 1939, tedy šestnáct dní později, zahájil Sovětský svaz (SSSR) invazi do Polska z východu. Krátce poté se do konfliktu vložily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu. Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o neútočení (tzv. Pakt Ribbentrop-Molotov), podepsanou 24. srpna 1939 (avšak datovanou o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Bitva o Británii (10. červenec 1940 – 31. října 1940) představuje střetnutí mezi německou Luftwaffe a britskouRoyal Air Force nad Británií a kanálem La Manche.
Komentáře pod ilustrativním fotem a článkem, od skupiny JETLAG, jsou značně nechutné, včetně jinde, k panu kardinálovi. Žádám tyto prominenty, aby si našli vlastní píseček s lopatičkou a nešpinili blog.
Zdeněk Gryc

ZÍTRA SLAVÍ LETCI RAF, SPOLU SE SVOU KRÁLOVNOU,
KONEC 2. SVĚTOVÉ VÁLKY. NAŠI LETCI BOJOVALI V TOMTO KONFLIKTU STATEČNĚ,
NA STRANĚ TĚCH, KTEŘÍ MOHOU BÝT HRDI NA TO, ŽE SI NA ROZDÍL OD TOTALITVÍCH STÁTŮ,
NEUŠPINILI RUCE, STRATEGICKÝMI SMLOUVAMI S AGRESORY, NĚMĚCKEM A JAPONSKEM.




© 2008 Parola s.r.o.