Blog Jihlavských listů

Archív: Říjen 2014

Nejdříve hodnoty, pak chléb!

Ján Lauko | Pátek, 31. 10. 2014 v 14:11

Jsou lidé které popuzuje, když se jim říká o vyšších hodnotách. Když se jim říká o tom, že úsilí každého člověka by mělo být trvale zaměřené k dosahování a realizování těch nejvyšších duchovních a morálních hodnot. Popuzuje je to ne proto, že by snad byli docela špatní, ale proto, že je život příliš bije. Neboť jsou nuceni každodenně bojovat téměř o holé přežití a ve svých starostech, ve svém pracovním nasazení a existenčním strachu nemají čas ani chuť zabývat se podobnými „hloupostmi“.

Takových, životem těžce zkoušených lidí je dnes hodně. Je velmi mnoho lidí, kteří mají podle jejich vlastního názoru příliš těžký život na to, aby se mohli nějak vážněji zaměřit na realizování vyšších hodnot ve svém životě.

Ale pozor! Tito lidé, a vůbec všichni lidé by měli vědět, že život kolem nás, že vnější poměry ve kterých se nacházíme jsou jen zákonitým odrazem hodnot, kterým žijeme a které uznáváme! Nefunguje to tedy tak, že se nejprve musíme snažit, abychom se měli lépe a až potom, když se už lépe mít budeme si najdeme čas a chuť na něco takového, jako jsou vyšší hodnoty.

Je to ale úplně naopak! Jedině příklon lidí k vyšším hodnotám, jedině jejich snažení o ty nejvyšší duchovní a morální principy může přivodit zlepšení jejich života! A všude tam, kde takového úsilí není, všude tam, kde bylo blahobytu a prospěchu dosaženo nějakým jiným způsobem, třeba lží, podvodem, nečestností, nemorálností, bezohledností, či zneužíváním jiných, všude tam nebude mít takový blahobyt dlouhého trvání a dříve nebo později to začne jít od desíti k pěti. Vždyť přesně takto je tomu i v případě současného společenského systému, kterému chybí úsilí o ty nejvyšší duchovní a morální ideály, čehož důsledkem je velký všeobecný úpadek nazvaný slovem krize.

Už Kristus jasně pojmenoval tento problém a poukázal na tuto zákonitost slovy: Netrapte se tím, co budete jíst, co budete pít a čím se budete oblékat. Hledejte především hodnoty království nebeského a vše ostatní se vám přidá!

Pokud si přeložíme tato slova do jazyka dnešní doby znamenají asi tolik, že výška hodnotového systému člověka souvisí přímo úměrně s jeho příznivými nebo nepříznivými životními poměry. Znamená to, že pokud se člověk začne snažit o naplňování těch nejvyšších morálních a duchovních principů, dostane se mu všeho, co ke svému důstojnému životu potřebuje.

Ale také to zároveň znamená, že pokud by dokázal dosáhnout čehokoliv, ovšem za cenu popření vysokých morálních a duchovních principů, takový člověk nebude nikdy v pravém slova smyslu šťastný a časem se mu i jeho životní jistoty začnou ztrácet. A nakonec o ně v mnoha případech i přijde.

Uvědomme si už jednou konečně, že život, který jsme nuceni prožívat je odrazem výšky hodnot, které žijeme! Uvědomme si, že výše našich morálních a duchovních ideálů určuje a přímo formuje vnější poměry, ve kterých jsme nuceni žít.

Mnozí přece tvrdí, že i současná krize je krizí hodnot. To není jen nějaké klišé, či řečnický zvrat. To je doslovná pravda! Neboť úpadek vysokých duchovních, morálních a lidských hodnot s sebou zcela zákonitě přináší i úpadek hmotný. A to se nyní děje!

Zastavení velké celosvětové krize spočívá v pochopení a zrealizování této zákonitosti. Spočívá v pochopení, že prohlubující se úpadek není již možné zastavit žádnými politicko ekonomickými opatřeními, ale jen přiměřenou snahou lidí i celé společnosti o velké morální, duchovní a lidské pozvednutí.

Úsilí o hodnoty „království nebeského“, o ideály vysokého morálního, lidského a duchovního druhu, takové úsilí však žel dnes absolutně chybí. Proto přichází úpadek! A spolu s ním ještě více nečestnosti, chamtivosti, sobectví, bezcitnosti a nelidskosti, protože každý se snaží urvat si se zmenšujícím se koláče co nejvíce sám pro sebe. A tím se úpadek ještě více a ještě rychleji prohlubuje.

Do tohoto velkého všeobecného marasmu však znějí zásadní Kristova slova, na které málokdo z lidí bere zřetel: Proč se tak staráte o to, co budete jíst, co budete pít a čím se budete oblékat? Proč vám honba za hmotným prospěchem stravuje všechny vaše životní síly? Hledejte přece hodnoty království nebeského a vše ostatní se vám přidá! Hledejte a naplňujte ty nejvyšší lidské, morální a duchovní ideály a všechno ostatní dostanete navíc!

Mezi ty nejvyšší duchovní, morální a lidské hodnoty, o které je třeba usilovat patří čestnost, spravedlnost, dobrota, lidskost, soucit, ušlechtilost a čistota myšlení. A patří sem i touha po poznání a naplňování smyslu vlastního bytí.

Kdo tedy postaví snahu o tyto principy na první místo ve svém hodnotovém žebříčku, kdo na ně bude myslet víc a zabývat se nimi alespoň v té míře, v jaké se zabývá starostmi o své hmotné zabezpečení, tomu se všechno ostatní přidá. Tomu se dostane přesně tolik, kolik potřebuje ke svému důstojnému životu na zemi. Neboť vysoké hodnoty, ke kterým se upnul mu pozitivním způsobem urovnají jeho životní cestu. V poznání této zákonitosti je skrytý prospěch každého jednotlivce i každé společnosti, která to pochopí a začne se podle toho řídit.

Avšak v neznalosti této zákonitosti a v její odmítání je skrytý úpadek! Úpadek každého jednotlivce, který o to nedbá i každé společnosti, která to ignoruje.

No a na závěr ještě odpověď na důležitou otázku, jak je tedy možné, že se nejednou výborně daří takovým lidem, kteří žádné vysoké hodnoty neuznávají?

Hledejte hodnoty království nebeského a všechno statné se vám přidá – říká Kristus. O to, co nám mělo být přidáno až na základě našeho života podle vysokých hodnot, o to lze samozřejmě usilovat i jiným způsobem. To si lze vydobýt i jinak! I nespravedlností, nečestností a lží! I bezduše hmotným životním snažením!

Nicméně mezi to ostatní, co bychom při našem správném postoji dostali přidáno nepatří pouze věci hmotné, ale i duševní harmonie, vyrovnanost, klid, štěstí a vnitřní naplnění. Toto už ale nelze získat jinak! Ani nespravedlností ani nečestností ani lží! Ani bezduše hmotárskym životním snažením!

Proto rozervanou, neklidnou, nenaplněnou a nešťastnou musí navždy zůstat duše každého člověka, který neusiluje o vysoké morální, lidské a duchovní principy. Takový člověk si totiž může vydobýt jen to hmotné, ovšem pravému, velkému a skutečnému štěstí zůstane navždy vzdálený. Jeho duše zůstane navždy žíznivou, hladovou a nenaplněnou. A takový člověk se ve své zmatenosti většinou ještě více upne na získávání hmotného prospěchu v naději, že právě jím utiší štvavých neklid vlastní duše.

Nenechme se proto mýlit demonstrací vnějšího blahobytu, úspěchu a dostatku, o jakou dnes není nouze. Je to všechno jen prázdná vnější fasáda, pokud za tím není úsilí o naplňování vysokých morálních a duchovních hodnot. Je to pouze vnější póza, za kterou se skrývá prázdná, nenaplněná a rozervaná lidská duše.

Neboť jediná cesta k pravé plnosti lidského štěstí spočívá v již zmíněných Kristových slovech: Pokud budete hledat hodnoty království nebeského, pak se vám všechno ostatní v hojné míře přidá.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s J.L.

Tři akce

Petr Klukan | Čtvrtek, 23. 10. 2014 v 16:35

Volby, knižní veletrh, festival dokumentu. Tři události během měsíce. K volbám chodí málo lidí a k těm senátním už tuplem, stěžují si politici. Na veletrhu se dveře netrhnou a festival je stále krásnější a prestižnější.

Udělali soudruzi z NDR někde nějakou chybu? aplikoval bych slavnou hlášku z filmu Pelíšky na nízkou účast ve volbách. Neudělali, odpovím si sám. Lidé se i přes české nadávání mají dobře a dokazují to právě svou nechutí jít k volbám.

Knihy je ale baví, proto se po stovkách vydávají i do neprůjezdného Havlíčkova Brodu, a na festival se sjíždějí z celé republiky. Je to jen dobře, protože filmový dokument i knihy podporují kulturu ducha a zdravé myšlení. Bez nich by nemělo smysl k volbám vůbec chodit.

Nenasytnost radnice nezná mezí

Pavel Paulát | Středa, 8. 10. 2014 v 19:58

V první řadě musím připomenout, že Jihlava se za posledních osm let stala jedním z nejdražších měst v České republice. To je velký problém, občané Jihlavy platí daně státu a další skryté daně v podobě různých poplatků městu místo toho, aby město využilo peníze z rozpočtového určení daní právě na pokrytí těchto místních služeb, jinými slovy, aby z těchto peněz pokrývalo základní potřeby města.

Druhý problém je nevyrovnaný rozpočet hlavně vlivem půjčování si peněz na akce, které jsou podpořeny dotacemi, ať už od kraje, státu nebo Evropské unie. Bylo by dobré tento způsob uvažování zastavit – finanční spoluúčastí města na těchto projektech a posléze každoroční hrazení provozních nákladů stále více zatěžuje městský rozpočet. Nedávno, tedy před koncem mandátu současných zastupitelů, si město půjčilo přes 100 milionů korun právě z důvodů možnosti čerpat dotace. Chápu tuto snahu, ale jenom potud, pokud na to město má peníze. Půjčování dalších a dalších milionů, kteréžto půjčky jsou motivované dalšími a dalšími dotacemi je cesta do pekel. Je to nejen nemravné, ale také nezodpovědné vůči nově zvoleným politikům a hlavně vůči občanům Jihlavy, kteří jsou zadlužování stále více.

Další z mnoha problémů je ten, že město by nemělo podnikat, ale mělo by připravovat podmínky pro podnikání soukromých subjektů a neházet jim klacky pod nohy v podobě různých zákazů a omezení. Město ale dělá přesný opak. Schválilo tzv. tržní řád, který velmi omezuje podnikání ve městě.

Jak řešit „drahou“ Jihlavu. Město není schopno příliš ovlivňovat své příjmy a „vrátit lidem peníze“, otázkou je, jak lze tuto politiku praktikovat bez změny pravomocí obce. Nabízí se proto například podstatné snížení či zrušení poplatku za svoz a likvidaci odpadu či snížení daně z nemovitosti. Jihlava má vyšší poplatek za odpady než Brno, má dražší vodu než Praha, má nejvyšší daň z nemovitostí, která je dle zákona přípustná (koeficient 4,5). Cena jízdného MHD, kde z náměstí vidíte pole za městem, je na takto malé město nepřiměřeně vysoká.

Někdo může namítnout, kde na to vezme město peníze – pokud by proběhly všechny tyto úpravy včetně snížení koeficientu na daň z nemovitosti na 1,0 možný dle zákona a poplatku za psa na 250 korun, pak by městské kase scházelo 67,5 milionu korun (4-5% rozpočtu). Při téměř miliardovém rozpočtu nevidím problém vykrýt tuto částku namísto megalomanského sociálního inženýrství motivované snahou čerpat dotace a dotačního šílenství na kdejaké nesmysly a „pomníky“ politiků, kteří je vymysleli. Rovněž některé dotace města jsou na pováženou, protože upřednostňují skupiny lidí, organizací či sdružení dle módních trendů a ne podle skutečných potřeb občanů.

 

 

Má zkušenost v zastupitelstvu aneb Co bylo a co bude

Marek Hovorka | v 12:12

Čtyři roky v opozici byly pro mě cennou zkušeností a každému zvolenému zastupiteli bych ji (paradoxně) doporučil. Máte čas přemýšlet, jak byste postupovali v koaličních řadách, kde jsou hranice možného a proč.

Cílem je být lepší průměr

Zásadní zkušeností pro mě bylo, že zastupitelstvo (potažmo radnice/úřad) má za hlavní úkol udržet status quo. Je to konzervativní, ale pragmaticky srozumitelný postup. Abych to vysvětlil: mojí dlouhodobou zkušeností při přípravách festivalu a jeho prosazeni mezi nejvýznamnější akce svého druhu v Evropě je schopnost a instinkt odhalit slabší místa jiných a být v těch správných věcech odvážnější, než ostatní. Nastavovat trendy, nebát se neznámého. Mít touhu dělat zajímavé věci jako první. To ale předpokládá nečekaná rozhodnutí a určitou míru rizika, že nevyzkoušená věc nevyjde.

Takový přístup ale je, jak jsem během uplynulých čtyř let zjistil, z hlediska zastupitelstva či politických stran na komunální úrovni spíše rizikový. Nikdo nechce příliš vyčnívat – na druhou stranu ale ani být pod průměrem. Jde o to splnit si své, zopakovat vyzkoušené a držet lepší průměr.

A právě tato má čtyřletá zkušenost mě naučila být vůči tomuto fenoménu citlivý. Ne a priori změnit přístup, protože mě zajímá hledat nové a využívat takových věcí ve prospěch Jihlavy a jejích obyvatel. Ale zároveň pochopit, jak důležité je tyto odvážnější kroky vyargumentovat, vysvětlit, definovat prostor pro kreativitu, hledat pro ně shodu napříč zastupitelstvem. Mluvit o nich delší čas, aby jim měli i ostatní možnost porozumět, zjistit, že vlastně nejsou nebezpečné, ztotožnit se s nimi.

Nevěř nikomu přes třicet!

Závěrem musím přiznat, že jsem si v zastupitelstvu připadal trochu osaměle. V době zvolení mi bylo 30 let a byl jsem nejmladším zastupitelem, do 40 let jsme tam byli jen dva. A aniž bych si myslel, že generační pestrost vyřeší vše, je určitě cestou k tomu, aby radnice mluvila ke všem Jihlavanům.

Staré prověřené heslo ‚Nevěř nikomu přes třicet!‘ bych tak protáhl aspoň na pětatřicet a doporučil Vám, voličům, kroužkovat i takové ‚zelenáče’. A nepíši to kvůli sobě, jak by mohlo někoho napadnout (sám jsem již téměř na věkové „hraně“), naopak! Napříč stranami vidím zajímavé osobnosti, s různorodou zkušeností, se zápalem pro věc. Nebojí se snít – a to je i u komunálních politiků dobře, protože jinak můžeme snadno uvíznout v šedivé a pragmatické mlze.

Ptáte se, koho třeba? Nemohu zmínit všechny, ale z těch, které znám (a zdaleka ne všechny na kandidátkách znám) a kterým je mezi 20 a 35 lety, bych byl rád, kdyby se do zastupitelstva dostali mimo jiné Vilém Antonů (KDU-ČSL), David Beke (ODS), Barbora Brossová Zemanová (Zelení a Piráti Jihlava), Karolína Koubová (Forum Jihlava), Kryštof Kothbauer (TOP 09), Vojtěch Prchal (Zelení a Piráti Jihlava), Roman Štork (ČSSD) či Lenka Tomášová (Forum Jihlava). Ale i mezi kandidáty ve věku 35 – 49 let nabízejí kandidátky mnoho zajímavých osobností.

Komunální volby mají zkrátka tu výhodu, že můžeme volit lidi, které skutečně známe. Proto má opravdu smysl kandidátky pečlivě přečíst a vybrat si svých 37 zastupitelů.

A nemířím tím proti svým o trochu starším kolegům, protože oni mají své zvolení téměř jisté. Jen říkám, po své osobní zkušenosti, že by zastupitelstvu snížení průměrného věku i větší pestrost prospěly.

Politika nesmí ztratit étos, protože politici nejsou úředníci.

 

 




© 2008 Parola s.r.o.