Blog Jihlavských listů

Archív: Září 2014

Referendová taškařice

Petr Klukan | Pátek, 19. 9. 2014 v 11:41

Kdo na internetu on-line sledoval poslední jihlavské zasedání zastupitelů, které se konalo v pondělí, a zajímal se jen o to proklaté referendum ke spalovně, musel si připadat jak v Jiříkově vidění.

A možná se mu otevřely oči. Některým z šoku, jiným pochopením. Člověk neznalý problematiky zákona na jedné straně od zastánců referenda slyšel, že zastupitelé teď vlastně MUSÍ vyhlásit referendum, jinak budou jednat protizákonně, zástupce radnice jinými slovy prohlásil, že zastupitelé teď NEMOHOU o referendu jednat, protože by konali také protizákonně.

Že se v tom nevyznáte? Nejste sami. Obě strany se přitom opírají o zákon.

Pro radnici hraje trochu fakt, že když se zastánci referenda obrátili na soud, byly v podání pěkné zmatky. Dokonce i ty, že místo Jihlavy tam bylo omylem zmíněné jiné město, tuším že Plzeň.

Pro radnici nahrává i to, že vedoucí správního odboru magistrátu hovoří jasně a jistě a zákon si podrobně nastudoval. Druhé straně takový člověk na zastupitelstvu chyběl. Takový, který by mu případně dokázal fundovaně oponovat. Nebo by uznal „porážku“.

Aby toho nebylo málo, zastupitelé, kteří si brali slovo, se shodli, že proti referendu nemají vůbec nic, ALE… nelíbí se jim navržené otázky, nelíbí se jim jejich tón a možná ani lidé, kteří za nimi stojí…

Co je však podstatné, na referendum uvolnili peníze – dva miliony korun, takže v tu chvíli naplnili svůj úkol daný zákonem. Referendum s nejvyšší pravděpodobností sice nebude v době komunálních voleb, ale se zpožděním, ale vše nasvědčuje tomu, že bude. A to je to hlavní.

Pravdivou myšlenku na jednání vyslovil zastupitel Víťa Schrek: „Referendum“ se teprve učíme, jak vy, tak my.

Ano, vždyť je to poprvé. Až se bude schylovat ke třetímu či čtvrtému, budou obě strany sporu vědět, jak se chovat. A nebude docházet k takovým absurdnostem, aby se obě strany obviňovaly z porušování zákona. Na takové zasedání se pak člověk dívá jako na pěknou taškařici.

Letiště Henčov: město “krade” peníze všech a daruje je několika vyvoleným

Martin Rumler | Čtvrtek, 18. 9. 2014 v 21:06

Kolikrát jste ve svém životě využili letiště v Henčově? A pokud vůbec, bylo to kvůli zábavě nebo jste se odsud rozhodli někam cestovat?

Současné vedení města se k letišti rozhodlo zachovat jako k veřejné dopravě, bohatě zadotuje výstavbu nové dráhy a výstavbu řídící věže. Prý je to potřeba a Jihlavanům to přinese jen a jen prosperitu a užitek.

Na předposledním jednání zastupitelstva schválili naši reprezentanti takřka padesátimilionovou investici, na kterou si ovšem půjčili u banky. Znamená to, že každého, včetně nemluvňat zadlužili o další tisícikorunu. Možná se vám to nezdá hodně, ale tu tisícíkorunu a úroky z ní budete muset splatit ze svých peněz, za které se mohly opravit chodníky, veřejné osvětlení nebo silnice ve městě. Je nepřípustné, aby občané byli zadlužováni, aniž by se k tomu mohli vyjádřit. Pokud se obec ve zcela výjimečné situaci musí zadlužit (napadá mě třeba odstranění následků po živelní katastrofě), mělo by se o tom obligatorně konat lidové hlasování.

Modernější letiště prý pomůže podnikatelům a hotelům v Jihlavě a okolí. Zajímavé je, že například vedení firmy Bosch, na které se sociální inženýři z magistrátu odvolávali, podle svých slov letiště nepotřebuje. Přihlásil se tak hlavně majitel firmy Jipocar (který má na letišti svůj aeroplán a přispěje asi 1,5 milionem korun) a pětihvězdičkový hotel z Herálce.

Nechápu, proč má město z peněz svých obyvatel platit opravy letiště, nechápu, proč má letiště vůbec vlastnit, nechápu proč si na to ještě půjčuje. A už vůbec nechápu, proč s lidmi z okolí o svých plánech za cizí peníze nehovoří a staví je před hotovou věc.

Letiště prostě není veřejný statek a jen polyká peníze, které využije menšina leteckých fanoušků na úkor drtivě většiny lidí z Jihlavy. Navíc nikdo z magistrátu není schopen říct a přiznat, že další milionové náklady vzniknou po modernizaci – letiště musí někdo udržovat, opravovat a provozovat. To není zadarmo.

Mám pro magistrát, kraj a ty, kteří chtějí letiště modernizovat, několik rad:

Letiště prodejte – město nemá vlastnit komerční dopravní uzel.

Nepůjčujte si peníze – zadlužování obyvatel je nemravné a splácet to všichni budeme ještě v době, kdy vy už v čele města sedět nebudete.

Ať se letiště ujme soukromník – pokud nějaká firma prahne po nové dráze, má skvělou příležitost letiště si koupit a novou dráhu zaplatit ze svého. Majitelé Jipocaru, Automotive Lighting či Jihlavanu určitě do tohoto projektu půjdou, nechtějí přece tahat peníze z kapes ostatních.

Čiň čertu dobře

Vítězslav Krejčí | Pátek, 12. 9. 2014 v 21:14

Čiň čertu dobře, peklem se Ti odmění!

Měl jsem rád svojí babičku. Byla pro mne vyjímečnou ženou. Celý život pracovala jako švadlena – živnostnice, patřila k Jihlavskému krejčovskému rodu Kočičků. Krejčím byl její otec i oba bratři. když pak ve čtyřiceti letech ovdověla, stačila sama vychovat své dvě dcery, při čemž jedna, moje matka ještě mohla vystudovat. A to bylo v první polovině minulého století!   Co však více, byla studnicí lidové slovesnosti a moudrosti. Pro každou situaci, pro každé jednání měla pohotově nějaké přísloví či rčení.

Právě na svojí babičku, tedy na její přísloví, jsem si vzpomněl, když jsem četl krátký článek ve výrazném grafickém provedení: „Pokutu za dvojí podpis petice dostali i dva komunističtí zastupitelé“, na : jihlava.idnes.cz.

Tolik snad k nadpisu!

Pro ty, kdo nečetli uvedený článek krátké shrnutí: pánové zastupitelé, jejichž fotografie, zřejmě z volební databáze magistrátu, které jsou hlavním grafickým prvkem článku, podepsali petici za referendum, jak sami uvádějí, omylem dvakrát a zaplatili úřadem vyměřenou pokutu. K tomu ještě nezbytné rýpnutí pana primátora do iniciátorů referenda, samozřejmě opět bez jakéhokoli důkazu.

Tolik tedy úvodem k inkriminovanému článku. Pokud bych chtěl teď skončit, psal bych zbytečně!

Proto k hlavnímu smyslu – otázkám, které se prostému jihlavskému občanovi honí hlavou po přečtení tohoto článku.

V první řadě přemýšlím, proč byl vůbec článek napsán.

Vím, je před komunálními volbami. Je jeho smyslem dehonestace uvedených zastupitelů, nakonec i novinář má své osobní politické priority a KSČM nemusí k nim patřit, či důkaz o „nestrannosti“ magistrátního úřadu ?

V obou případech by se pak neměl článek tvářit jako zpráva.

Chápu, že i novinář si musí svojí skývu chleba zasloužit a je pro něj zřejmě výhodné, získávat informace přímo z magistrátu, ale to by ještě nemělo znamenat jeho bezmeznou loajalitu ke svému zdroji. Proč je tedy součástí textu i poznámka pana primátora?

Druhou otázku je, podle mne, třeba adresovat samotným, v článku uvedeným zastupitelům.

Proč zaplatili pokutu, když sami uvádějí, že dvakrát podepsali omylem? Zákon č.22/204 v §56, odst.1 uvádí jako přestupek – cituji: „Přestupku se dopustí oprávněná osoba, která úmyslně podepíše podpisovou listinu k témuž návrhu přípravného výboru více než jednou.“ Udělali to proto, že v té době neznali znění výše uvedeného § ? Proč tedy, když s ním byli seznámeni nic nekonali ? Chtěli se snad vyhnout svojí medializaci ?

Právě zde právě nastupuje ono přísloví mé babičky z nadpisu!

Konformita s tím, co slibujeme změnit se nevyplácí! Pro mne osobně, a možná nejen pro mne, to slib změny znevěrohodňuje.

Třetí otázkou bych se hypoteticky obrátil na dalšího vystupujícího v článku, pana primátora.

Proč nekonáte, přesto, že jste byl zmocněncem přípravného výboru upozorněn, že jednání úřadu, jehož jste nadřízeným odporuje zákonu? To je Váš odpor k suverénnímu rozhodování občanů v referendu tak veliký, že pro něj zanedbáte i svojí povinnost a místo toho podsouváte vinu iniciátorům? Každý by si měl uvědomit, že všechno, co se snaží podsouvat druhým, svědčí pouze o jeho způsobu uvažování!

Moje babička k tomu měla opět přísloví: „Každej cigán podle sebe hádá“.

Příštím primátorem svého města bych si přál skutečného chlapa, který, když je to třeba, se nebojí kousnout i do kyselého jablka!

Vaše otázka, zda tomu opravdu věřím, je jistě legitimní. Opravdu, jako optimista jsem přesvědčen, že jednou to tak bude! Kdy? To záleží jen na nás, Jihlavácích, kdy si uvědomíme že město je naše a všichni zastupitelé jsou pouze našimi zaměstnanci, kdy se nás většina začne chovat jako skuteční vlastníci a zaměstnavatelé. Myslím, že současný pokus o referendum je k tomu prvním, malým krůčkem a proto budí takovou paniku u těch, kteří se nyní za pány města považují i těch, kteří je za své pány uznávají.

Doba revolučních změn!

Ján Lauko | Čtvrtek, 11. 9. 2014 v 18:18

Žijeme ve zvláštní a historicky výjimečné době revolučních změn. Nejprve to byly revoluční pohyby ve střední Evropě, pak přišli na řadu arabské země a nyní Ukrajina. Nicméně každého průměrného člověka se zmocňuje znechucení a odpor když vidí, jaké násilí, jaká agresivita a jaká lidská nízkost tyto revoluční pohyby doprovází. Zmocňuje se ho hrůza, když vidí lidi brutálně zbité a povražděné. Když vidí fanatické skandování revolucionářů, zuřivý hněv v jejich očích a odhodlání zabíjet. Když vidí, že zejména mladí lidé využívají tyto velké celospolečenské pohyby k ventilování toho nejubožejšího, co se v nich skrývá.

Při pohledu na to si člověk musí položit otázku: Může z takového něčeho sejít opravdu cosi dobré? Může sejít něco dobré z fanatického pokřikování, ze zuřivé nenávisti, ze zloby připravené k násilnosti, z brutality a krve? Vždyť přece věci dobré a pozitivní nelze prosadit prostřednictvím zla a nízkosti? Nebo snad ano?

U nás, ve středoevropském prostoru se nedávné revoluční události obešly bez podobného, viditelného násilí, avšak dnes, po dvaceti letech jsou ze společenského a politického vývoje rozčarováni i ti, kteří revoluční pohyby u nás svého času vedly.

Své vnitřní zklamání obvykle vyjadřují slovy: Vždyť přece takhle jsme si to vůbec nepředstavovali!

Takové slova, plné rozčarování ze směřování společenského dění vyslovují dnes u nás mnozí a je téměř jisté, že se s nimi ztotožňuje i mnoho lidí třeba v Libyi, a že toto trpké konstatování bude brzy aktuální i na Ukrajině.

Na jedné straně tu tedy máme rozhodující dobu nezbytných revolučních změn, které vyciťují a dávají do pohybu i ty nejširší masy obyvatelstva, bez kterých podpory by se něco takového nemohlo vůbec udát. Na druhé straně zde však máme hluboké znechucení a rozčarování z porevolučního společenského a politického dění.

Proč je tomu tak a co všechno se za tím vlastně skrývá?

Je nepochybné, že žijeme opravdu ve zvláštním období, v němž se jakoby ve vzduchu snášelo slovo „revoluce“! Když však to, co visí ve vzduchu masy podpoří a uskuteční, časem dochází ke zklamání a roztrpčení. Něco proto někde musí být špatné a v něčem se musí skrývat jakási zásadní chyba!

Lidé velmi správně vyciťují zásadní nezbytnost revolučních změn, avšak ona revoluce měla být a má být revolucí úplně jiného druhu. Má být revolucí ducha!

Má to být uskutečnění zásadní revoluční změny, avšak ne navenek, ale především směrem do svého vlastního nitra! Je to doba, v níž má každý člověk uskutečnit revoluční změnu sebe samého! Revoluční změnu vlastního vnitřního života směrem k získání těch nejvyšších, nejvznešenějších a nejušlechtilejších lidských hodnot.

Každý člověk má tedy revolučním způsobem vytříbit své vlastní cítění a myšlení. Jeho myšlení a cítění, celý jeho vnitřní život má být prostoupen pouze hodnotami dobra, čestnosti, spravedlnosti, lidskosti a ohleduplnosti.

Lidé se mají stát úplně jinými! Novými a lepšími! Právě k tomuto nás nabádá revolučnost doby! Právě tímto směrem se měl také udát onen zásadní celospolečenský porevoluční pohyb, protože jedině takovým novým způsobem myšlení a jednání může člověk vybudovat nové společenské poměry, odpovídající jeho vlastní vnitřní revoluční proměně. Jedině za těchto okolností by po letech nepřišlo zklamání a rozčarování, ale tak všemi dosud marně očekávané celospolečenské dobro. Neboť jedině jiný, vnitřně nový a lepší člověk může vybudovat nové a lepší společenské poměry.

Revoluční změna vnějších poměrů, bez revoluční změny vlastního nitra však musí lidem časem nutně přinést trpkost a rozčarování. A to proto, že změnily pouze své vnější poměry, dokud vnitřně zůstali stále stejní. Jelikož ale zůstaly ve svém nitru stále stejní, ve skutečnosti se nezměnilo vlastně nic! Stále tu proto máme přesně stejnou prázdnotu, tutéž chamtivost, tutéž nečestnost, nízkost a nespravedlnost, ledaže v jiném hávu. Pochopme přece, že pokud lidé vnitřně zůstávají stejnými, žádnou kosmetickou změnou vnějších poměrů se ve skutečnosti nic nezmění. Nebo přesněji řečeno, změní se, ale jen navenek, avšak podstata zůstává stále stejná.

No a to je právě tím důvodem, pro který dnes mnozí lidé cítí rozčarování. Rozčarování, které budou stejným způsobem zanedlouho pociťovat i lidé na Ukrajině. Vždyť v podstatě to jinak ani nemůže být!

Když člověk vidí hlasité skandování, když vidí revoluční nadšení, když vidí hněv namířený proti někomu, přerůstající až do agresivity a násilí, a to vše spojené s touhou po změně k lepšímu chce se mu hlasitě zakřičet: Lidé, změňte sebe samých! Právě k země sebe sama zaměřte všechno své revoluční nadšení! Zušlechtěte a očistěte své myšlení a cítění! Naplňte ho dobrem, spravedlností, čestností, ohleduplností a čistotou! Staňte se revolučním způsobem úplně jinými, lepšími a pak uvidíte, že se začnou zlepšovat i vaše vnější životní poměry a celkové dění ve společnosti.

Skutečnou a pravou revoluci můžete totiž udělat pouze zevnitř navenek! Revoluční změnou pouze  vnějších poměrů bez změny sebe samého nedosáhnete téměř vůbec ničeho. Vždyť ani nemůžete, protože v zásadě, v jádru se vůbec nic nezměnilo. Neboť vy samotní jste se vůbec nezměnily!

Svět stojí před nutností velké revoluce! Ne však takové, jakou jsme vídali a vídáme na televizních obrazovkách, kde jedni bojují proti druhým. Nemáme bojovat s jinými, ale ten boj máme nasměrovat do svého nitra! Do nitra nás samotných, proti našim vlastním chybám! Proti naší vlastní nespravedlnosti, nečestnosti, nečistotě, neušľachtilosti, bezohlednosti a plytkosti. To je náš nejzarytější nepřítel!

Svět stojí před nutností velké revoluce! Revoluce ducha! Před nezbytností revoluční změny lidského cítění a myšlení! Před nezbytností revoluční změny lidského vnitřního života! Jedině takovýto druh revoluce lidem po letech nepřinese zklamání, roztrpčení a rozčarování ale naopak, tolik očekávaný rozkvět, vzestup a mír.

Jedině ten, kdo dokáže pochopit princip skutečné revoluce a zrealizovat ho ve svém vlastním životě, jedině ten je člověkem, který prostřednictvím revoluční změny vlastního nitra a tím sebe sama přispívá ke zlepšení kvality života v naší společnosti i na celé zemi.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s J.L.

Zastavme okopávání kotníků jihlavským podnikatelům

Martin Rumler | Středa, 10. 9. 2014 v 13:24

Město a jeho úředníci by neměli překážet veřejnosti a je jedno, zda rodičům dětí, řidičům nebo třeba podnikatelům. A přece se to dnes a denně děje a Jihlava není výjimkou. Doufejme, že to změní komunální volby.

Představte si třeba, že podnikáte a máte penzion. Za to, že k vám lidé jezdí a utrácejí ve městě peníze, jste magistrátem potrestáni – za každého hosta musíte odvést městu 6 Kč za každou noc pobytu, hosta pořádně prověřit a jeho osobní údaje nahlásit úředníkům.

Nechápu, co je jim do toho, kdo se kde ubytovává a na kolik nocí. Nechápu, k čemu je třeba vybrat ročně cca 800 000 korun a už vůbec nechápu, proč má podnikatel ztrácet čas zbytečnou a vynucenou byrokracií. Ano, čtete dobře, za necelý milion nutí radnice podnikatele vyplňovat kolonky, perlustrovat hosty a za to ještě platit úřadu, který z jejich podnikání jen žije.

Pojďme tento nehorázný poplatek, který není ničím jiným než nemravnou daní, zrušit. V bezmála miliardovém rozpočtu se jistě najde 800 tisíc korun, o které město zrušením poplatku z ubytovací kapacity přijde (co třeba snížit počet placených zástupců města?).

Samotní majitelé hotelů, penzionů nebo ubytoven sami jistě budou vědět, co s těmi pár desítkami tisíc, které jim takto úředník nesebere, udělat. Třeba vymalují pokoje, koupí nové postele nebo si zaplatí jazykový kurz. Jejich věc, co se svými penězi udělají. Já je od nich nechci a nechci ani, aby město takhle překáželo a znepříjemňovalo podnikání.




© 2008 Parola s.r.o.