Blog Jihlavských listů

Pavel Ženčák
79- Vzdělání VŠ - matematika, původně programátor, v současné době pracuji jako technik, věk 50 let. Bydlím na vesnici nedaleko Jihlavy.

Je to ještě ochrana osobnosti?

Pavel Ženčák | Čtvrtek, 24. 7. 2014 v 7:43

Nepřehání to?
 
Tak mám často pocit, že soustava našich zákonodárců, zákonů a výkonné moci (soudy včetně ústavního) se tak nějak hrabou v právu a zákonech  tak nějak podobně, jako by hasiči po příjezdu k požáru místo hašení řešili kardinální otázku, kterou nohou mají vystoupit ze zásahového vozidla jako první. A přitom zapomínají na hlavní úkol, proč tu vlastně jsou, že mají hasit požár.
 
Laik se musí nutně pozastavit nad případy, kdy člověk řeší ochranu svého majetku a již nemá jinou možnost, než použít třeba i kamerový systém – a ochrana zafunguje, zařízení splní svůj účel a podaří se díky němu odhalit pachatele. A pachatel, místo aby se styděl a byl po zásluze potrestán, se začne obhajovat nelegálností či třeba příliš velkým rozlišením kamer nebo zveřejněním záznamu a podobně. Chápu postoj pachatele, který se chytá každé příležitosti, aby se vyhnul trestu. Samozřejmě je pak otázkou, zda člověk s takovým charakterem by se měl i nadále volně pohybovat mezi námi, ale vůbec nechápu naše zákonodárce (ty, kteří dané zákony schvalovali, i ty, kteří mají moc tyto zákony změnit, ale neřeší to) a soudy a institut ochrany osobnosti, že takové argumenty nesmetou ze stolu, a konečným efektem pak je to, že je nakonec postižen poškozený, místo aby byl potrestán zloděj či násilník.
 
Mám teď konkrétně na mysli například před pár lety medializovaný případ, kdy z obchodu s elektrokoly zloděj odcizil elektrokolo, majitel měl videozáznam, ten zveřejnil na Internetu a díky tomu se pak podařilo zloděje odhalit.
Podobně se teď řeší, zda majitel nemovitosti má právo na ochranu svého domu (opakovaně poškozeného sprejery) si pořídit kamery, které nutně zabírají i část veřejného prostranství (novinář v Třebíči). A místo toho, aby v obou případech byl řádně potrestán viník, tak se naše právní instituce zabýbají tím, že bylo porušeno právo na ochranu osobnosti, v prvním případě dostal okradený majitel obchodu pokutu, v druhém případě se touto „ptákovinou“ dokonce zabýval Evropský soud.
To opravdu nemáme na práci důležitější věci? Jaká „ochrana osobnosti“? Kdy konečně nastane doba a všichni pochopí, že každá akce vyvolá nějakou reakci a že každý svéprávný občan by měl být osobně a plně odpovědný za svoje činy a svoje chování a v případě, že někdo je útočník, tak musí nést i všechny následky svého jednání? Je vůbec smyslem institutu ochrany osobnosti přehnaně chránit útočníka, i když je to na úkor jeho odhalení, dopadení a potrestání? Není snad prioritou celého státního aparátu včetně soudů, aby chránily poctivé občany před těmi druhými? K čemu pak vlastně odvádíme daně, když tento zcela zásadní princip nefunguje? Podle ústavy má každý občan právo na ochranu osobnosti a ochranu svého majetku. A pokud někdo záměrně a vědomně napadá moji osobu či majetek, pak musím mít zaručené právo na ochranu sebe a svého majetku a útočním musí být plně odpovědný za veškeré následky mé obrany či ochrany majetku.
 

Jeden komentář k článku “Je to ještě ochrana osobnosti?”

  1. novák říká:

    je to tak

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.