Blog Jihlavských listů

Michal Syrovátka
60- Narodil jsem se v Jihlavě 1977, jsem zastáncem dobrého humoru a pozitivního života. Mám rád život, lidi a všechno kolem mně. Tímto bych rád ukázal lidem, že život může být krásný.

Žít nebo přežít.

Michal Syrovátka | Pondělí, 3. 2. 2014 v 22:41

Proč, zrovna žít nebo přežívat? Dali jste si otázku žijeme nebo přežíváme?

Jsou v životě situace, že všechno funguje, jste spokojení a potom přijde někdo nebo si něco přečtete a hned chcete dělat něco jiného, co jste ještě doposud nedělali. Žijeme si ten svůj nádherný poklidný život a potom tohle? Chceme žít nebo přežívat ze dne na den? Ráno se nasnídáme, uděláme každodenní hygienu a jdeme do práce, do škol nebo máme nějaké jiné povinnosti. Potom děláme svoji činnost, která je velmi důležitá. Chodíme do práce, protože se musíme živit, jinak bychom nepřežili. Studenti chodí do škol dostávat dobré známky,aby následně dostali dobře placenou práci.

Pokud máte rodinu,stejně jako já, asi víte, že  musíme hodně pracovat,abychom se měli co nejlépe.  Večer přijdete domu dáte si něco dobrého, podíváte se na televizi a ještě za vámi přijde manželka že se chce pomilovat. Máme to prostě naservírované od malička. Už jako dítě dostáváme příkazy nedělej to, nech to na pokoji, neskákej, nejez to atd….Dalo by se říct že, přežíváme ze dne na den. A nemáme tu svobodnou volbu v životě. I když si myslíme, že žijeme, tak stejně jenom přežíváme a čekáme na to,až další den bude u konce.

Ráno to začne znova a znova a stále dokola. Co bude za deset let? Bude to úplně stejné nebo se něco změní? Těch co opravdu žijí je naprostá menšina a těch co přežívají je většina.

Ti co opravdu žijí, si ten život sami vytvoří podle toho jak oni sami chtějí žít. Vytvoří si postoj k životu, co budou dělat, jak to budou dělat,a když se jim náhodou něco nepovede,tak to udělají znova a znova,až se jim to povede. Oni žijí, jak se říká “na plné koule”. Nemají problém vstávat brzy ráno, jsou  plní energie a vydrží jim to do večera. Nepotřebují kolem sebe rušivé elementy, jako televize, pravidelné návštěvy barů a hospod. Nepotřebují se dobíjet, někde na seminářích, poslouchat tuny cedéček, tito lidé mají v sobě nadšení a to předávají dál.

Ti co nežijí, se domnívají, že musí dělat to co dělají ostatní. Dalo by se říct, jít s davem, jako ovce. Je to nějaká pomyslná skořápka, která jim nejde odloupnout. Pak říkají, takhle se nedá žít, ale přesto nic neudělají a ještě jsou nešťastní. Nebo si to nechtějí přiznat. Strach ovládá jejich život. Strach, z toho jak se jim bude dařit v práci,ve škole,v životě. Co o mně budou říkat sousedi, rodina, příbuzní a kamarádi. Velice snadno se dá poznat, kdo umí žít a kdo pouze přežívá. Lidé jsou negativní a nechtějí se moc přizpůsobit a hlavně udělat v životě tu zásadní změnu.

Tento článek by měl vám napovědět jak vlastně žijeme. Pokud jste se rozhodli pro změnu, tak vám moc fandím. Protože vím z vlastní zkušenosti, že to jde!

6 komentářů k článku “Žít nebo přežít.”

  1. Honza P. říká:

    Prosím Vás, jak mi může toto napovědět? Kromě toho, že text připomíná nezdařilý sloh z prvních ročníků SŠ s velkým množstvím chyb si navíc autor protiřečí v pointě, když říká, že „ti, co opravdu žijí si ten život vytvoří sami“ a o něco níže od nich vyžaduje přizpůsobivost. Jak to tedy je? Tak aspoň gratuluji k té pozitivní změně v životě.

  2. Michal Syrovátka říká:

    Děkuji za komentář.

  3. Anička říká:

    Michale,

    já si myslím, že každý člověk má v životě různá období – dobrá, špatná, neutrální…Kdo by nechtěl být úspěšný, zdravý, mít lásku atd…
    Jenže…
    Někdy nám to prostě nevyjde, ve vteřině se nám může od základů změnit život a pokud jsme do této doby žili, můžeme najednou začít jen přežívat.
    Jedno moudré přísloví říká, že nemáme nikoho soudit…Kolo osudu se mění neustále a my můžeme najednou být v kůži toho, koho jsme soudili. Pokud skončíme na ulici, těžko nám bude do smíchu, když nám zemře blízký člověk, také nám trvá dlouho, než se z toho dostaneme.
    Lidé často nosí masku.Ten, kdo se směje na veřejnosti, může být doma úplně jiný. Lidí, co žijí dvojí život a mají dvojí tvář, je velmi mnoho a někdy to ani nepoznáme, dokud se sami neprozradí.Když to shrnu, já si myslím, že důležité je, jak to cítíme v srdci a podle toho žít. A rozhodně bychom neměli někoho odsuzovat, že jen přežívá, když často ani neznáme důvody, proč tomu tak je…Když třeba vidíte problémového člověka, řeknete si, ten to teda dopracoval… Ale pokud poznáte jeho pravdivý příběh, pak si řeknete, co bych asi dělal já, kdybych se ocitl v jeho kůži…Možná by celá řada z nás dopadla ještě hůř než dotyčný…Příklad:Je milující rodina, který si navzájem pomáhá, když někdo je v nouzi, má se na koho spolehnout. Protikladem je třeba člověk, který nemá zázemí, když se něco stane…Je na všechno sám…To jsou obrovské kontrasty a rozdíly. Když je člověk bez rodiny, bez přátel, jak lehce může skončit lidově řečeno“na šikmé ploše“… Michale, přeji vám i ostatním čtenářům, abyste vždy žili svůj život, nikoliv přežívali. Hezký večer:-)

  4. Berka říká:

    A to já si zas pěkně přežívám a jsem spokojenej. Von se život totiž nedá žít (jakože trvalý stav). On se bohužel dá jenom přežít. Od začátku do konce.

  5. Berka říká:

    Ale jinak super. Dneska mi přišel e-mail od ZUNO bank, kde mám konto, že můžu mít za 64 korun měsíčně PLATINOVOU kartu. Moc mě to potěšilo, připadám si jak největší kmotr a korupčník. Asi do toho půjdu – prý to má výhody o jakých se normálním levičákům ani nesní.

  6. Fejinka říká:

    Tak si ji užijte, pane Berka, když na to máte, levičákům natruc.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.