Blog Jihlavských listů

Marek Hovorka
49- Vystudoval Katedru dokumentární tvorby pražské FAMU, je ředitelem Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, od listopadu 2010 jihlavským zastupitelem.

Osobní vzpomínka na Františka Dohnala

Marek Hovorka | Úterý, 13. 8. 2013 v 1:54

Rozhodl jsem se napsat svou osobní vzpomínku na Františka Dohnala. Kdybych neměl možnost se s ním během uplynulých dvaceti let průběžně setkávat, myslel bych si na po přečtení těch stovek a tisíců článků v českých novinách, že je dalším z gaunerů, kteří chtějí rychle a snadno zbohatnout pomocí propojení politiky a byznysu, užívat si luxusu a moci. Má osobní zkušenost, na kterou dám však víc, je opačná.

Líbivé české rovnostářství

Pěnu dní před několika dny přiživili novináři Mladé fronty Dnes, když titulek o úmrtí Františka Dohnala doplnili vedlejší větou „který proslul kauzou luxusních bytů“. Tím jen završili vlastní (ale ne jen vlastní) eticky sporný přístup k Dohnalovým kauzám. Ty ve své podstatě spojuje souboj o smysl, význam a pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu.

Mám-li použít slovo proslul, jak velí titulek, tak pro mě František Dohnal proslul vybudováním úřadu, který neohroženě upozorňoval na chyby ministerstev a státních podniků – často v řádu stovek milionů i miliard korun. A přestože MF Dnes v mnoha kauzách odvádí poctivě práci „hlídače demokracie“, v případě Františka Dohnala vsadila na laciné argumenty a líbivé české rovnostářství.

Řev divočiny

Ale popořadě. Poprvé jsme se setkali, když mi bylo třináct let a psal jsem – dnes by se řeklo investigativní – reportáž o otevírání rekonstruované budovy jihlavské radnice. Ještě na základní škole a pro školní časopis Řev divočiny. Z našeho rozhovoru mi utkvěly dvě vlastnosti tehdejšího starosty: velká otevřenost a schopnost přesně a jednoduše formulovat vlastní postoj.

O několik let později stál František Dohnal u zrodu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava. Dnes již mytický a mnohokrát zmíněný příběh o tom, jak jej – po domluvě se sekretariátem – na pracovní večeři vyrušil sedmnáctiletý kluk, v jedné větě představil nápad uspořádat za několik měsíců filmový festival a ve druhé nastínil rozpočet, aby vzápětí po několikavteřinové odmlce uslyšel „Tak to zkusme.“. Na pozadí tohoto rozhovoru se rýsují další vlastnosti Františka Dohnala: intuice, rozhodnost, odvaha.

Kraj, který neměl vzniknout

Následovalo vybudování krajského úřadu, a to z pozice historicky prvního hejtmana Kraje Vysočina. I díky jeho preciznosti patřil kraj se sídlem v Jihlavě, který podle mnohých vůbec neměl vzniknout, od samého počátku k premiantům, oceňovaným za svou otevřenost a profesionalitu. Co funguje, přirozeně považujeme za samozřejmé. Až nyní vidíme v jiných krajích, že to tak samozřejmé není.

Na Dohnalovu práci navíc navázal Miloš Vystrčil a pokračuje v ní i Jiří Běhounek – byť každý z jiné politické strany, všechny tři spojuje nesmírná pracovitost, nadhled nad sebou samými a schopnost přemýšlet o smyslu své práce v dlouhodobé perspektivě.

Minové pole

I pro výše popsané byl František Dohnal jmenován do vedení Nejvyššího kontrolního úřadu. A s podobnou soustředěností a cílevědomostí, s jakou zakládal kraj, který neměl vzniknout, se zaměřil na i budování smyslu a prestiže NKÚ. Post, který by mnozí přijali s touhou příjemně si jej užít, proměnil František Dohnal v minové pole.

V době, kdy začínaly titulní strany českých deníků šermovat titulky o příliš luxusním bydlení, jsem si během několika vteřin vygoogloval závěry kontrol NKÚ z posledních měsíců. Takové množství pochybení či přímo pochybných rozhodnutí, na které kontroly jím vedeného NKÚ poukazovaly, zřejmě v Česku nemohly zůstat bez reakce.

Úroveň demokracie

Na základě velké mediální kampaně si stále mnoho Čechů myslí, že František Dohnal pro své pohodlí okrádal či zneužíval stát. Osobně je mi z toho smutno. Je evidentní, že problém byl jinde – ve sporu, zda může existovat nezávislý úřad, který bude poukazovat na nedůslednosti či záměrné chyby českých politiků a úředníků.

Česká současnost působí v mnoha dokumentárních filmech jako absurdní groteska. Zatrne nám, až když si uvědomíme, že v takovém filmu žijeme každý den. Příběh Františka Dohnala je součástí tohoto těžko uvěřitelného českého každodenna. A po jeho smrti je na nás, zda se ke sporům, které vedl, vrátíme – a budeme se je snažit s odstupem času prohlédnout a pochopit. Nebo zda si necháme vnutit karikaturu, která má více zakrýt, než ukázat, a spokojíme se s epitafem „který proslul kauzou luxusních bytů“.

23 komentářů k článku “Osobní vzpomínka na Františka Dohnala”

  1. Jirka říká:

    Jn malá poznámka k NKU……..význam a pravomoci NKU. Co vlastně NKU řeší, potvrzuje co všichni ví- se tu krade a předražuje- a i přes jeho zprávy se tu krást a předražovat bude dál a povětšinou beztrestně- takže klasika po česku, instituce která vůbec nic neřeší, luxusní sídlo, platy, autíčka- vše za peníze daň poplatníka……………. tahle společnost je už hodně rozdělená, jeden má makat za 8500 měsíčně, prý mu to na živobytí stačí a druhý…………..to není závist a tzv. české rovnostářství, to je fakt. Mám pocit, že lidi ani tak netouží po nějakých větších statcích, ale chtějí spravedlnost, pravdu, nápravu věcí veřejných……

  2. VladimírV říká:

    Co je na celé kauze nejsmutnější je, že média opravdu dokázala „uchopit problém“, tj. zhmotnit aroganci politiků z poslanecké sněmovny ve vztahu k panu Dohnalovi a nabídnout lidem jeho obraz v podobě, že by si od něj ani pes kůrku nevzal. Shrnuto, jak je jednoduché zlikvidovat člověka, a to doslova. Pokud jde o činnost NKÚ, tak výsledky kontrol NKÚ projednávaly vlády většinou stylem: „Bordel na úřadech je vlastně bordelem naším, tak šup s tím pod stůl“. Ne náhodou se proto obce brání tomu, aby NKÚ mohlo kontrolovat i jejich hospodaření.

  3. XXXXX říká:

    Dohnala jsem neznal, a ani jeho počínání nijak nesledoval. To co jsem se dočetl mi moc po vůli nebylo, tedy ty jeho byty a auta, ale nedočetl jsem se nikde jak řídil NKU, takže ani nemám chuť ho nějak hodnotit. Pro mě to byl maník, kterej se dostal z prdelákovic do hlavního města, takže vlastně pozitivní. No a kdo z nás někdy něco neukradl, žejo? Spíš mě nevoní, že ještě nebyl tak starej.

  4. Blanka říká:

    Pana Hovorku omlouvá jeho mládí v době, kdy co by žák „vládě věcí svých“ moc nerozuměl a byl jednostranně zaměřen. O schopnostech pana Dohnala nikdo nepochybuje, stejně jako o jeho schopnosti čehokoli. Já na rozdíl od pana Hovorky znám lidi, kterým pan Dohnal prokazatelně ublížil. Jemu ostatně můžeme děkovat, že Jihlava v minulosti proslula jako město s největší korupcí zakázek na Vysočině. On to byl, který bránil v řešení průvodních sociálních jevů nové společnosti: bezdomovci, potřeba azylových domů, pomoc ženám z domácího násilí, péče o staré lidi modernizací nebo výstavbou nového domova důchodců. Jeho konání bylo většinou motivováno osobním prospěchem a to právě již od pozice starosty. A tak by se dalo pokračovat. O mrtvých jen dobře, ne vždy to však lze.

  5. Tomáš Ďásek říká:

    Také jsem osobně neznal a tak také nesoudím. Aféra ohledně „nadstandardního“ bytu bohužel reálný podklad měla a byť bych beztak v rámci zabezpečení rodiny nejednal jinak – když bych měl tu možnost a šlo to – tak je to u šéfa NKÚ přece jenom řekněme nevhodné. Je to jako když dnešní senátor pan Antl kdysi horoval pro absolutní dodržování zákona ( jeho kniha „Gaunery nemám rád“) – a pak byl načapán za volantem podnapilý. Netvrdím, že se ta bytová aféra mnoha lidem nehodila do krámu a že ji nevyužili – ale prostě ten základ tam byl. Musím ale také říci, že jeho odmítnutí amnestie mi přišlo velice sympatické.

    Já osobně bych asi řekl jako kdysi Pilát Pontský – „Ecce homo“. Zkrátka normální člověk se svými silnými i slabšími stránkami. A doplnil bych to možná dalším citátem z bible : „Vrhni kámen, kdož sám viny neneseš…“

    Je poměrně pochopitelné, že pan Hovorka jako „úspěšný žadatel o podporu“ má na pana Dohnala jen ty nejlepší vzpomínky a že někdo jiný, kdo třeba také o něco žádal a nebyl úspěšný, bude o panu Dohnalovi naopak hovořit jako o špatném člověku. Ale pan Hovorka mluví svým pravým jménem a uvádí i KONKRÉTNÍ příklad. Což mi třeba u Blanky s jejím „znám lidi…“ tak trochu chybí…

    XXXXX – jojo, ono to vždycky tak trochu píchne, když najednou sviňa bába zubatá křísne někoho ve věku, kam už taky pomalu nakukujeme :)

  6. Dagmar říká:

    Marku, díky, že jsi to napsal. František byl můj kamarád asi 25 let, i když jsme se v poslední době už nevídali. Důležité je, že zůstal vždycky normální a dokázal spoustu dobrých věcí, jako jeden z mála politiků i pro kulturu (nejen pro festival dokumentárních filmů, ale i pro divadlo). A mohl ještě spoustu dobrých věcí udělat. Ale nechci psát žádné argumenty, prostě jen s tebou souhlasím a děkuji za ten článek.

  7. Marek Hovorka říká:

    Pokusím se na několik komentářů zareagovat. Začal bych poznámkou pana XXXXX o tom, že nikde „nečetl, jak řídil NKU“. To je přeci naprosto přesný postřeh. Všechny politické/mediální kauzy se točily kolem otázek, které s výkonem práce/fungováním úřadu nesouvisely. Proč si toto nikde nepřečteme?

    Co se týče otázek bytu, opět se nikde nepíše, jaké jsou náklady na zajištění bydlí pro vrcholné ústavní činitele. Kdo co hradí, jaké jsou schvalovací postupy, jaké vychází srovnání a co je společensky definovaný ideál. Já jen vím, že chci žít v zemi, kde je prezident NKU – pokud možno – nezkorumpovatelný. A ne že bude cítit mindrák při prvním večírku ve vile některého z byznysmenů.

    Považuji za chybu, že poslanci dnes mají čistý příjem 40 000 Kč, se zpochybňovanými náhradami pak 75 000 Kč. Demokracie je drahá. Jinak je příliš snadné dostat do zákonů výhody pro některé lobystické skupiny. A náklady jsou ve výsledném součtu podstatně vyšší. To samé platí pro plat premiéra. Když jsem si teď přečetl, že jeho výše je 150 000 Kč, což odpovídá (jak komentoval expert na personalistiku v byznysu) platu finančního ředitele středně velké firmy, myslím, že je to špatně. Vždyť premiér nese odpovědnost za rozpočet této země v řádu stovek miliard. I pro mě jsou to samozřejmě nepředstavitelné částky a velmi mě trápí, jak mizí střední třída. Ale šetřit na těchto lidech znamená, že ti kvalifikovaní se do politiky nikdy nevydají.

    A závěrem k poznámce o „úsěšném žadateli o podporu“. Jsem rád, že už dlouho žijeme v zemi, kdy grantová podpora nezávisí na jednom člověku – a doufám, že to tak bude i nadále. O všech grantech pro festival rozhodují grantové komise. Mnou zmíněný příběh má samozřejmě také právní oporu, rada města může schválit příspěvek do výše 50 000 Kč – a tímto způsobem jsme byli v prvním ročníku podpořeni. Oceňuji však to gesto. A jako jihlavský a vysočinský patriot věřím, že každou do festivalu investovanou korunu městu i kraji násobně vracíme – a to doslova. To ale neznamená, že jsem s panem Dohnalem vždy ve všem souhlasil. Jistě ne. Nikdy, s nikým. To je přece přirozené. I s nejbližšími lidmi jsme ve sporu. A jak zmiňuje Blanka, devadesátá léta byla divoká v mnoha rovinách. Naše země se proměňovala z komunistické na kapitalistickou, s mnoha chybami, ale navzdory jim sebevědomě. Dnes mám o vydobytou svobodu větší obavy, v devadesátých letech jsem cítil mnohem větší energii a respekt k jinakosti, víru v sebe sama. Chybí nám ale reflexe těchto časů dnešní optikou. Ale reflexe úplná. Překvapivě se o ni dosud pokusil jen jediný dokumentární film, který jsme loni hráli a který mapuje privatizaci Barrandova.

  8. Jirka říká:

    v zemi, kde je minimální mzda 8000,- Kč by si snad mohl státní úředník ze 150 000,- měsíčního platu bydlení hradit sám nebo bydlet alespoň skromněji, to není závist, ale otázka určité osobní slušnosti. Jinak srovnávat platy v soukromém a státním sektoru- je financován z daní občanů, spousta jich pracuje i za tu minimální mzdu- nejde a názor, že premiér a poslanci nesou u nás nějakou odpovědnost je hodně komický- tak maximálně směrem ke kmotrům…. a pokud je poslanec zkorumpovatelnej gauner, tak mu můžete platit třeba milion měsíčně a stejně vezme další troník za pro někoho výhodné zákony…..

  9. Tomáš Ďásek říká:

    Je to jednoduché a už jsem to kdysi psal. Slušnej základ a k tomu podíly na zisku. Klidně s koeficientem ve výši percentuálního růstu ekonomiky. Je růst letos tři procenta ? Dostaneš k základnímu platu třikrát tolik. Ekonomika letos neroste ? Máš jen holej základ. Musíte se víc snažit, pane správče…

  10. Monami říká:

    No, nikdo z vás se tu nezmínil o firmě Gordic a spojení s Dohnalem a postavení Gordicu a spojení s Dohnalem coby předsedou svazku měst a obcí. A také ekonomickými výsledky Gordicu v návaznosti na datum nástupu do funkce.

    Mohl to být lidský a pracovitý člověk, nezavděčí se každému, někdo na něj vzpomíná v dobrém, někdo ne… rozhodně ale lidumil vypadá jinak, nepomáhá okolí pokud se mu to vyplatí, ale protože to má v krvi…

    Pane Hovorko…na Vašem místě bych ten text blogu smazal. Nejsme už žádní mladíci, abychom psali takové bláboly a bylo nám odpuštěno – a nemyslím text o panu Dohnalovi. Sebeoslavné teorie ze svého života vypusťte a věnujte se tvrdé práci pro město, ke které jste se na volební období upsal – založte věcný blog o tom, co se vám podařilo pro město udělat a něohánějte se už minulostí.

  11. VladimírV říká:

    Promítnout efektivitu práce do mezd lidí je dobrý nápad. A to nejen do výkonů, v tomto případě použít hospodářský výsledek, ale zejména do nákladů. Prvotní je stanovití pro úřad takový rozpočet, který by nutil jejich představené k úsporám. Kde nejvíce, no přece ve mzdových nákladech, které činí vesměs převážnou část výdajů úřadů. V praxi je to šikovně provozováno. Prosadíme určitý počet pracovníků, na ty dostaneme rozpočtové prostředky a potom tento stav cíleně neobsadíme. No a penízky mohou jít do odměn, samozřejmě „u lizu“, tedy nahoře se vyplácí nejvíce. Jenomže problém je v tom, že vnitřní auditoři jsou placeni z peněz úřadu, takže se nic nezjistí. Zajímavé na celé věci je, že i bez chybějících lidí na tabulkových místech se úřad nepoloží.

  12. Tomáš Ďásek říká:

    Jak který úřad – někde toho mají chudáci opravdu moc.

    Například včera jsem četl srdceryvnou zpověď jakési paní Parkanové, která prý v hektických dobách, kdy byla ministryní, musela DENNĚ podepisovat někdy až DVACET různých listin a proto absolutně neměla čas kontrolovat, co vlastně podepisuje…

  13. VladimírV říká:

    Takové vyjádření ukazuje na absolutní nekompetenci paní Parkanové. Ona si totiž ve své hlavince nedala vůbec dohromady, že existuje odpovědnost šéfa úřadu za rozhodnutí, které podepisuje. Mohla rovnou popsat, že jako husa naletěla svým podřízeným, který vědouc, že čas kvapí, přišli s podpisem nejlépe v pátek odpoledne. A ona, aby byl prázdný stůl, prostě podepsala. Tedy nejen smlouvy, ale i svoji vinu na této zlodějině. Vše je samozřejmě nadnesené, ale na úřadech to takhle běžně chodí.

  14. Pepa říká:

    Monami: Vážený pane, málokdo z občanů Jihlavy udělal pro známost a kulturní význam Jihlavy tolik jako pan Hovorka. Uvědomte si, že vybudoval největší festival dokumentárního filmu, který má obrovské renomé i mimo republiku. A není to jednorázová akce, ale pravidelně se opakující projekt. Kdo se může podobným počinem pochlubit? Jedině Milan Kolář s Havířením. Za tyto akce si tyhle chlapi zaslouží nejen úctu okolí, ale i patřičné vlastní sebevědomí. Jenže jsme v České republice, kde se úspěch neodpouští a hlavně lidem nevoní uznávat ostatní, že něčeho dosáhli. Pana Hovorku osobně neznám, na festival nechodím, ale jeho zásluhy jednoznačně uznávám.

  15. Anička říká:

    Neznala jsem pana Dohnala, ale o všech mrtvých se mají mluvit jen dobré věci.Ukončeme tuto debatu a berme to tak, že každý lidský tvor má své chyby i přednosti.I pan Dohnal je bez rozdílu měl, i když jeho život byl kratičký. Nezáleží na délce života, ale na obsahu, jak ho prožijeme.Všechny, kteří o něm píší negativně, bych chtěla poprosit, aby od toho již upustili.Jednak on sám už se bránit nemůže, a také s ohledem na jeho rodinu.Sami přece také nevíme, co třeba jednou jiní budou psát o nás.Díky.

  16. Marek Hovorka říká:

    Na zaver jen jednu poznamku a to, ze je zajimave, jak odlisne pisi o Frantisku Dohnalovi regionalni a celostatni media. A tyka se to i samotne MF Dnes, ktera na internetu i v celostatni tistene verzi uverejnila clanek, ktery zminuji vyse, ale v regionalni priloze prinasi mnohem vrstevnatejsi texty a pohledy na jeho osobu, podobne treba Jihlavsky denik.

  17. Jirka říká:

    Všeobecně- Anička píše o mrtvých se mají mluvit jen dobré věci, což je samozřejmě nesmysl. Má se říkat především pravda a pokud se chováme nehezky, nemůžeme čekat, že po smrti nás budou najednou chválit. Mysleme na to.

  18. jiroušek říká:

    František Dohnal udělal pro Jihlavu a pro Kraj Vysočina mnohem víc, než si dovedete představit. Františku dík.

  19. Monami říká:

    Pepo, naopak Váš postoj k tomu mi přijde typicky Český. Zpochybnění významu obou pánů jste do diskuze zátahnul až Vy. Já jsem zase nespokojený s tím, že oba pánové neplní očekávání, která jsem měl, když jsem je volil. Oba mají za sebou nějakou práci, ale další se už nedostavila – není přece hned potřeba kopat kolem sebe, že se v Česku úspěch neodpouští a podobné.

  20. jojo říká:

    Dohnal byl švindlíř.Tečka.Přes dotace.Kdyby tady nebyla ta oslavná tiráda,nepsal bych to.

  21. Standa říká:

    Vážený pane Hovorko, obávám se, že Vaše mládí je dosti silným handicapem, abyste mohl vůbec někoho hodnotit, takže toho raději zanechte. Z Vašeho článku přímo čiší snaha pochválit každého hejtmana, který se v Jihlavě vyskytl. Z jednoho prostého důvodu. Protože kraj sponzoruje Váš festival. A ty pohádky o jedné větě si nechte pro děti, i když Červená Karkulka je lepší. Jinak Nejvyšší kontrolní úřad se svými pobočkami v každém kraji (!) je zajímavý podnik, dokáže jednu stavební akci papírově kontrolovat 3 lidmi třeba také půl roku, aby zjistil to, co před tím zjistila kontrola z ministerstva a další kontrola z finančního úřadu. A ty 3 lidi za 10 tisíc měsíčně nepracují.

  22. VladimírV říká:

    K panu Standovi: Jednou z metod kontrol NKÚ, a mají na to právo, je kontrola přijatých opatření z vnitřních kontrol v úřadech a také z dalších vnějších kontrol. Jinak řečeno, zjišťují, zdali se zjištěné nedostatky z jiných kontrol odstranily a jakým způsobem. V souvislosti s panem Dohnalem jsem se ovšem nikde nedoslechl, že by právě on řídil NKÚ špatně. Tomu, že si nenechal lézt do evidencí NKÚ kdejakým „povolaným“ z poslanecké sněmovny, se nedivím. A to z toho důvodu, že dbal na to, aby se nezávislý orgán nestal obětí drbárny, jak je o sněmovně známo.

  23. Jiroušek Vladislav říká:

    Marku dík za Františka, je pro mně ctí, že jsem jej mohl nazývat svým přítelem, takových lidí je v politice opravdu málo.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.