Blog Jihlavských listů

Archív: Červenec 2013

Svět v rovnováze

Tomáš Ďásek | Neděle, 28. 7. 2013 v 22:45

Možná jste si také všimli, jak se poslední dobou tak nějak všechno zvětšuje a roztahuje. Nemyslím tím teď zrovna nenažranost politiků, neboť o politice a jejích protagonistech se už raději ani nebavím – a zvlášťe ne tady, na blogu JL. Ale stačí se jenom rozhlédnout. Příkladně moje babička, ač chudá členka JZD, měla před půlstoletím jednu z prvních televizí ve vesnici. Byl to výkřik moderní techniky, přijímač TESLA 4001A, jenž disponoval obrazovkou o úctyhodném průměru 25cm. Tehdy se u nich scházeli všichni sousedé, koukali jak vyorané myši a obdivovali ten zázrak. Dneska ? Cha ! Dneska pokud nemáte plazmu s 3D superhyper turbozvukem a úhlopříčkou nejméně metr dvacet, tak jste ostatním leda tak k smíchu. Nebo auta. Správná moderní emancipovaná žena dneska přece nepojede do Kauflandu pro skleničku majonézy nějakým piditrabantem, ale musí mít minimálně alespoň jeden z těch korejských rádoby terénních nakynutých knedlíků – když už na ní manžel tak škudlí a nedopřeje jí rovnou Land Rovera.

Pokračování »

Informácie! Požehnanie alebo skaza?

Ján Lauko | Čtvrtek, 25. 7. 2013 v 17:17

Ako sa dá v dnešnej dobe nadbytku informácií informácie správne spracovávať tak, aby nám boli na úžitok a nie na škodu? Aby našu osobnosť pozdvihovali a nie ju degradovali? Aby sme sa stali ľuďmi múdrymi a nie ľahko manipulovateľnými hlupákmi?

V prvom rade je správny výber! Prísny výber medi hodnotným a nehodnotným. Človek totiž v skutočnosti vôbec nepotrebuje tak veľa informácií. Dôležité ale je, aby boli kvalitné, čiže hodnotné. Veď nakoniec veľmi výstižne to vyjadrujú slová, že menej býva niekdy oveľa viac.

Druhým krokom je spracovanie informácie. Naše vnútorné spracovanie hodnotnej informácie totiž potrebuje čas. Čas, zastavenie a stíšenie, aby človek mohol jej obsah v sebe vnútorne prežiť. Nie len informáciu zaregistrovať a uvedomiť si ju, ale jej obsah v sebe prežiť a precítiť. Jedine takto si ju môžeme privlastniť a ona sa stane našim vnútorným vlastníctvom. Stane sa niečím, čo nás vnútorne obohacuje a posúva. Čo prispieva k ďalšiemu dozrievaniu našej osobnosti. Čo nám teda prináša určitý úžitok.

V dnešnej dobe to však funguje úplne inak. V súčasnosti informácie neprispievajú k čoraz väčšej zrelosti ľudskej osobnosti ale naopak, osobnosť väčšiny ľudí rozleptávajú, degradujú a devalvujú. Dnes sa stali informácie nástrojom formovania nemysliacej a hlúpej masy, s ktorou sa  dá veľmi ľahko manipulovať.

V prvom rade ide o nekvalitu! Nekvalitu informácií, ktorých je síce veľa, ale väčšina z nich je iba obyčajný brak. Brak bez akejkoľvek hodnoty! Brak ďaleko vzdialený od pojmov, akými sú spravodlivosť, ušľachtilosť, česť, či dobro.

Filmy, knihy, noviny, časopisy, hudba, piesne a internet, takmer vo všetkých informáciách, prúdiacich k nám z týchto zdrojov chýba dominancia úsilia o dobro, čistotu, ušľachtilosť, spravodlivosť, čestnosť a podobné pozitívne hodnoty.

Hodnotné je totiž len to, čo hodnoty v sebe obsahuje. Čo v sebe nesie niečo vyššie a vznešenejšie. Kde toho niet, tam je o hodnote danej informácie škoda hovoriť.

A takýchto prázdnych a bez hodnoty je žiaľ väčšina dnešných informácií, ktorých je síce veľa, ba až záplava, ale ktoré v sebe takmer nič vyššieho nenesú. A preto sú bezcenné! Preto by ich mal človek ignorovať ako niečoho úplne bezcenného a navyše škodlivého. Práve takýmto spôsobom by sa ľudia mali správať k väčšine dnešných informácií. Ak by ich totiž selektovali z hľadiska ich skutočnej hodnoty, museli by väčšinu z nich nekompromisne zapudiť.

Človek dneška to však samozrejme nerobí a pokojne sa necháva zahlcovať bezcennosťou.  A to preto, lebo nemá chuť a ani silu bezcenné nekompromisne odvrhnúť.

Kto však dennodenne prijíma informácie bez skutočnej ceny a hodnoty, sám sa takým stáva! Stáva sa vnútorne bezcenným a nehodnotným! V tom spočíva degradácia ľudskej osobnosti prostredníctvom ustavičného prijímania nekvalitných informácií.

Druhým faktorom je čas, zastavenie a pokoj, ktoré by si mal človek dopriať ak chce, aby mohol hodnotné informácie vnútorne spracovať a privlastniť si ich tak, aby sa mohli stať majetkom jeho osobnosti.

Čas, zastavenie a ticho potrebné na správne spracovanie hodnotnej informácie však človek dnešnej doby nemá. Nemá ho preto, lebo stále je treba ísť rýchlo dopredu. Stále totiž k nemu zo všetkých strán prúdia nové a nové podnety a informácie, takže ak chce zostať v obraze a mať aký taký prehľad, nezostáva mu čas na ich spracovanie v zastavení a tichu, prostredníctvom ktorých by si mohol ich esenciu vnútorne privlastniť.

Ak sa teda v tom všeobecnom braku aj nájdu nejaké hodnotnejšie informácie, tak práve pre nedostatok času na ich spracovanie neprinášajú ľuďom nijaký úžitok.

A tak sa podobáme človeku, ktorý stojí vo vetre s otvorenou dlaňou a jasne cíti, ako mu prefukuje pomedzi prsty. Keď však zovrie dlaň v päsť a potom ju opäť roztvorí bude prázdna, pretože vietor iba prešiel pomimo a zachytiť sa ho nepodarilo.

Presne takto stojí dnes človek v prúde informácií, ktoré sa ho dotýkajú, ktoré vníma a zaznamenáva, ale z ktorých v skutočnosti nemá takmer nijaký úžitok. Preto dnes ľudia nie sú vôbec múdrymi, i keď žijú v dobe informačných technológií a prebytku informácií

Takže na záver si to ešte raz stručne zrekapitulujme. Ak chce človek mať z informácií úžitok a ak chce, aby sa prostredníctvom nich rozvíjala jeho osobnosť stačí mu ich menej, ale kvalitných, čiže hodnotných.

Zároveň si je treba nájsť trochu času, aby sme získané informácie mohli v sebe spracovať, čiže prežiť, pretože iba tak sa môžu stať našim najvnútornejším vlastníctvom a neprejdú našim vedomím len tak bez úžitku.

Ak hovoríme o prijímaní radšej menšieho počtu, ale predovšetkým hodnotných informácií znamená to, že musíme prejaviť určité odhodlanie, silu a nekompromisnosť v odmietaní všetkého, čo je bez hodnoty. Čo je prázdne, bezcenné, ba dokonca nízke! Takéto niečo už vôbec nie je hodné človeka a jeho ľudskej dôstojnosti. Takéto niečo totiž, ak to nekompromisne neodvrhneme, iba znižuje a devalvuje našu osobnosť. Preto by sme nemali dopustiť, aby nás informačný balast zdegradoval a prevalcoval. Aby postupne rozkladal našu osobnosť, pôsobiac nebadateľne, ale vytrvalo a každodenne.

Kto to prehliadne a dokáže sa tomu vzoprieť má šancu stať sa zrelou osobnosťou. Kto to podcení a podvolí sa tomu, vybral si cestu postupnej degradácie a devalvácie svojej osobnosti. Je to síce cesta pohodlná, pretože od človeka nič nevyžaduje, iba všetko nekriticky prijímať, ale je to žiaľ istá cesta vedúca k rozkladu vlastnej osobnosti. Osobnosti, neschopnej v konečnom štádiu vôbec slobodne a samostatne myslieť.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s J.L.

 

Pouze pro barevné, bílé nebereme.

Josef Drbal | Pondělí, 22. 7. 2013 v 9:09

Tak ve Žďáru nad Sázavou už se definitivně zbláznili. Dvě pracovní místa „asistent prevence kriminality“ neobsadili těmi nejschopnějšími, ale těmi se správnou barvou kůže.

Nemohl jsem tomu ráno uvěřit, tak jsem se pro jistotu podíval do Listiny základních práv a svobod , abych zjistil, že je něco špatně.  Čtěte se mnou:

Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

To všichni dobře známe, to nám vtloukají do hlav už víc jak 20 let. Ale co už neřeknou je ….

Hlava třetí

Práva národnostních a etnických menšin

Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.

Článek 25 (1) Občanům tvořícím národní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon. (2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též a) právo na vzdělání v jejich jazyku, b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku, c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.

Zde už z prosté logiky plyne, že jestli mám jednomu dát něco navíc, musím to někomu druhému sebrat. Okrást, zdanit, znevýhodnit, diskriminovat. Říkejte tomu jak chcete, ale dokud máme jako součást ústavy toto, měli byste se těm rómům postávajícím na spodním náměstí uctivě klanět.  Protože to Vy Češi, jste tady diskriminovaní a znevýhodňovaní.

 

P.s. Jako čtení na dobrou noc Vám doporučuji jednání jiného „kozla zahradníkem“. 

 

 

Návštěvníci

Tomáš Ďásek | Úterý, 16. 7. 2013 v 23:03

Určitě všichni budete znát starší československý seriál Návštěvníci. Nechci zde lamentovat nad úpadkem současné české seriálové tvorby, ani nostalgicky vzpomínat na tento dnes již klasický autorský i herecký koncert – proti němuž je i Star Trek se svými nosatými příšerkami pouze nudná estráda pro školky. Chci jenom poukázat na to, jak za těch třicet let svět strašlivě poposkočil dopředu. To co tehdy tvůrcům připadalo jako Sci-Fi, je dneska naprosto normální. Snad jenom ten CML, neboli Centrální Mozek Lidstva, prozatím ještě celou planetu neřídí, ale už i na tom se pracuje (údajně prý snad po této funkci pokukuje i náš jediný žijící exprezident)…

Ovšem třeba ty náramky, s nimiž se seriáloví lidé budoucnosti dorozumívali mezi sebou a domovem – to kdybyste ukázali dnešním školákům, tak vás pošlou rovnou do komunikačního pravěku. Mobil bez barevného displeje a polyfonního vyzvánění ? To je přece něco tak prehistorického, jako třeba vlak na páru. Videokonference ? Chacha ! To už přece takový Skype používá několik let. Nebo špionážní OKO 1 a OKO 2 – to se dá dneska koupit v každém počítačovém obchodě pod názvem Wireless Video Camera. Laserovou pilkou se neřežou jenom dřevěné ploty, ale třeba i oční čočky, nebo trojklanné nervy. Na takového toho „palubního vševěda“, z něhož ztepilá Dáda čerpala všechny informace z minulosti, dneska stačí pět let starý bazarový notebook s mobilním internetem a Wikipedia. I ten jejich oplastovaný superžigulík by dneska na parkovišti u Kauflandu uprostřed nablýskaných terénních esúvéček a empévéček vypadal jenom jako chudý příbuzný. Že uměl zaparkovat sám ? Bóže, to přece umí za příplatek už i škodovka střední třídy.

No a v některých případech pak vědeckotechnický rozvoj dokonce autory předběhl natolik, že jsou nyní zcela běžné věci, které si tehdy ani oni sami představit nedokázali. Proč by třeba nějaký hlupák z budoucnosti posílal kufr plný bankovek, když na jakékoliv placení stačí jedna malinkatá platební karta ? GPS navigace vás dovede poslepu od Vašeho domu až na druhý konec světa a ještě vás upozorní na to, kde mají nejlevnější benzín.

Prostě je to úžasné, jak jde vývoj neskutečně rychle dopředu a jak lidstvo naprosto samozřejmě přijímá věci, které ještě nedávno patřily do říše snů. Je to jako kdyby vám nějaký vizionář řekl, že za pár let auta nebudou mít volant. Dnes byste se tomu usmívali. Ale jak bude vypadat běžné rodinné vozidlo za deset let, to ví snad jenom pár zasvěcených vývojářů v nejtajnějších komnatách automobilek – a dost možná, že ani oni ne. Zkrátka a dobře, já jako technický typ a milovník všelijakých hračiček a elektronických blbinek jsem z toho pokroku zcela unešen. Srovnávám vizionářské přístroje a myšlenky Návštěvníků se současností a mám podezření, že mnozí vědci a vynálezci v tomto seriálu hledali inspiraci.

Akorát v jedné věci si podle mě mohl svět opisování od autorů Návštěvníků klidně odpustit. Poslední dobou totiž, když si v některém ze supermarketů koupím něco ke svačině, tak bohužel ať je to co je to – byť to zabalené vypadá sebelákavěji – na konci to stejně všechno chutná jako amarouny…

Sociální inženýři vystrkují drápky

Miloš Vystrčil | Čtvrtek, 11. 7. 2013 v 10:30

Sociální demokraté v čele s Františkem Bublanem přišli v Senátu s novým návrhem, chtějí zakázat prodej o sedmi z celkem třinácti státních a ostatních svátků. Zákaz se tedy týká jen zhruba poloviny z celkového počtu svátků a navíc se týká jen některých prodejen. Konkrétně těch, jejichž prodejní plocha přesahuje 200 m2. Za porušení zákazu pak navrhují sociální demokraté ukládat pokuty až do výše 1 mil. Kč. Tedy ve stejné výši jako hrozí například provozovatelům potravinářských podniků za šizení jakosti potravin. Za opakované porušení pak navrhují pokutu až do 5 mil. Kč.

Cílem navrhovaného zákona je údajně pomoci sladění pracovního a rodinného života, jak si prý přeje a prosazuje Evropská unie.

 

Jaká bude realita?

Asi jsme si již všimli, že Evropská unie také prosazuje odstranění jakéhokoliv typu diskriminace nebo chcete-li nerovného přístupu. Musím se tedy zeptat, jak se tento princip slučuje s navrhovaným zákazem?

Proč se zákaz týká jen některých svátku?

Proč se zákaz týká jen některých prodejen, a tedy jen některých pracovníků v obchodech?

Proč se zákaz také netýká například novinářů, televizních a rozhlasových pracovníků? Ti přece pracují o všech svátcích.

Proč sociální demokracie neřeší také práci v třísměnném provozu? Tam je přece sladění pracovního a rodinného života neméně významný problém.

Jak vědí sociální demokraté, že když budou lidé moci být o svátcích doma, že se budou více věnovat rodině a nebudou se třeba celý den věnovat koukání na televizi nebo sezení (v kupodivu otevřené) restauraci? Není ta příčina krize rodinného života náhodou někde úplně jinde?

Není to náhodou tak, že celá sociálně demokratická iniciativa je jenom populismus spojený s nedomyšleným sociálním inženýrstvím, které je navíc zdrojem nerovného přístupu? Pokud skutečně chceme něco zakázat, není přece možné to udělat tak, aby zákaz platil jen někdy a jen pro někoho. Jediným důsledkem v tom případě bude vymýšlení, jak zákon obejít, nárůst dalších podvůdků a hledání třetích cest.

 

Mají mít tedy obchody o svátcích otevřeno?

Nevím, jestli mají být obchody o svátcích otevřené nebo zavřené. Žádný obchod nevlastním, ale kdybych nějaký měl, rozhodoval bych se patrně podle toho, jestli chtějí mí zákaznici o svátcích nakupovat a také podle toho, jestli a za jakých podmínek jsou ochotni mí zaměstnanci v tyto dny pracovat?

Právě to je výhoda svobodného přístupu, na místo jednoho univerzálního řešení, které může být pro někoho výhodné a pro jiného nevýhodné, umožňuje svoboda rozhodování zohlednit mnohem větší množství informací a v celkovém výsledku tak nabídnout všem zúčastněným různá řešení, která není možné definovat žádným zákonem ani nařízením.

Návrh, který tak má dle vyjádření předkladatelů pomoci jedné určité skupině osob, tak ve svých důsledcích škodí všem. Zaměstnanci i zaměstnavatelé vydělají méně peněz. Spotřebitelé si nebudou moci nakoupit.

Přitom, proč mi má stát zakazovat pracovat, když pracovat chci a mohu? Přece lidé chodí do práce mimo jiné (často především) proto, aby vydělávali peníze. „Dobro“ z dílny levice by tak v praxi připravilo spoustu lidí o možnost výdělku a některé dost možná i o práci úplně. Něco takového, bychom rozhodně chtít neměli.

 

Miloš Vystrčil
senátor za Jihlavsko, Dačicko a Slavonicko,
1. místopředseda senátorského klubu ODS

 




© 2008 Parola s.r.o.