Blog Jihlavských listů

Regina Havránková – Wuršerová
53- Aboslventka jihlavského gymnázia a studentkou divadelní vědy FF UK. Největší zálibou divadlo a psaní článků vedoucí k rozníceným diskuzím. :-)

Kritika potlesku

Regina Havránková – Wuršerová | Pátek, 1. 2. 2013 v 0:59

Ráda bych upozornila na celorepublikový jev, v našem případě fenomén, který by se dal paralelně označit za nákazu. Jde o tzv. standing ovation – potlesk ve stoje, který se v našem republikovém měřítku stal takřka nedílnou součástí, která zakončuje kulturní produkce nejrůznějších druhů. Potlesk ve stoje vlastně vyměnil a skoro nahradil klasický potlesk v sedě. Ještě než začneme bádat nad tím, proč český divák stejně hbitě stává, stejně tak jak hbitě a přirozeně slintal Pavlovův pes, věnujme trochu času tradici této formě poděkování.

Americký historik Douglas Harper velmi pečlivě popsal genezi standing ovation. Ve zkratce: Crassus, který porazil Spartaka, byl po jeho návratu do Říma odvděčen ovacemi (lat. ovo – jásat, plesat) – potleskem ve stoje. Připomeňme, že válka byla vedena mezi armádami čítající na tisíce vojáků, bojující v nečase a za velmi krtuých Crassových požadavků. S pojmem se později setkáváme opět kolem roku 1831, kdy se potlesk ve stoje používá pouze jako „special honor – speciální pocta.

V rámci našeho území nebyla tato pocta hojně používána, vlastně vůbec. Nejvyšší poděkování umělcům se projevovalo několikanásobnými potlesky, vracením se herců na scénu. Když v roce 1925 hrál Zdeněk Štěpánek v Divadle Na Vinohradech Rostandova Cyrana z Bergeracu, trval údajně potlesk déle než celá inscenace. Ovšem potlesk v sedě! A rozhodně bylo za co tleskat. Štěpánek byl jedním z nejlepších herců vůbec a o náročnosti Rostandova romantického textu v alexandrinu nemluvě.

Mor jménem potlesk ve stoje nezasahuje jenom naší metropoli, ale i menší města a obce, kde se koná skoro jakákoliv kulturní produkce. Této epidemie si všiml i český dramatik a kritik Roman Sikora: „Český divadelní divák je snad tím nejlepším divákem na světě. Jeho zásadní výhodou je, že umí být v divadle na povel bouřlivě spokojen takřka s čímkoli. Třeba i s představeními, u nichž zívá nudou, nebo dokonce usne. Jakmile padne opona, bouřlivě se ovšem roztleská a nechce herce spokojené s ohlasem pustit z jeviště. A nejspokojenější bývá český divák samozřejmě u komedií a muzikálů. Tam snad dokonce ani nespí.“

Hbitý vztyk a následné frenetické tleskání přicházející snad i po produkci v kině (což jsem nedávno zažila), vlastně působí mimo jiné také jako psychologická zbraň. Divák nesdílející stejné nadšení je davovou psychou strženu a nucen vstát jako ostatní, neboť je jinak ostře probodáván pohledy svých kulturních spoludiváků, plácajících na povel, kterým je pád opony nebo poslední nota ve suitě.

Drahý český diváku, prosím, uvědom si, že tímto potleskem dáváš najevo, že jsi nikdy neviděl a neslyšel nic lepšího a dlouho se tak nestane. Buď chodíš jen na unikátní inscenace a koncerty nebo jsi viděl v televizi, že někdo takhle hezky vstal a tleskal nebo jsi vlastně omezený a myslíš si, že takhle se projevuje dík normálně.

„Bývalo kdysi zvykem poměřovat úspěch inscenace intenzitou potlesku, tedy alespoň do určité míry. V poslední době je toto měřítko selhávající, a to napříč divadelními žánry i druhy, anebo je úspěšné takřka všechno. Míra spokojenosti navázaná na míru vkusu divadelního diváka je až morbidní. Jakoby se divák do ní nutil, jakoby ji považoval za závaznou, za společenskou normu. Zdeněk Hořínek, který si tohoto jevu také před nějakou dobou v jednom divadle povšiml, vyslovil dojem, že mu ten masový nadšený potlesk asociuje souhlasné, demonstrativní bouřlivé potlesky komunistických sjezdů nebo různých všelidových shromáždění, ten povinný jednolitý „nadšený“ souhlas. Ale možná je to jen snaha konkurovat hokejovému, „kdo neskáče, není Čech“, v tomto případě tedy „netleská“. Takže: Kdo naučil slintat českého diváka?“ Roman Sikora – Kdo naučil slintat českého diváka.

6 komentářů k článku “Kritika potlesku”

  1. Zdeněk Gryc říká:

    OPRAVDU ZAJÍMAVÉ A MOC PĚKNĚ NAPSANÉ

  2. XXXXX říká:

    už jsem si říkal kdy se konečně najde nějakej normální příspěvek, a je to tu

  3. Drbal J říká:

    Moc pěknej a trefnej příspěvěk! Poslední tuhle šarádu jsem zažil v jihlavským shity parku když Kryštof dělal „turné“ po kinech. Lidi tam pleskali přesně jak píšete – tehdy mi žena vytkla že zrovna já jedinej exot nevstal když „přeci všichni vstali“. Vidím že mi dáváte mi zapravdu:-) Díky

  4. Tomáš Ďásek říká:

    To že se na zmíněném Shakespearovi navíc v průběhu představení prodávalo a vesele konzumovalo pivo, víno a klobásy, to už byla jenom taková malá třešnička na dortu. Neruda by zaplakal, kdyby viděl jak po konci představení běželi po starých zámeckých schodech dolů houfy pantatíků – náměstků, podnáměstků a úspěšných podnikatelů se svými matrónami ve fleecových bundách REEBOK, aby stihli poslední metro a každý druhý z nich přitom držel v ruce papírovou krabici s dárkovým balením Budvaru, která za týden procházela a jehož velkou várku na hradním nádvoří šikovný podnikatel za dvě třetiny původní ceny vyprodal během půlhodinky…

    Vpravdě kulturní a obohacující zážitek.

    A to vše bylo k vidění v hlavním městě, matičce stověžaté – přímo na hradě. Včera jsem někde četl jakýsi postesk, že s novým prezidentem dojde na hradě k degradaci kultury. Nevím, školy nemám – ale zajímalo by mne, jak může degradovat něco, co má už dávno nulovou úroveň.

    Je docela úsměvné, jak si o sobě pořád myslíme, že jsme národem zlatých šikovných ručiček a především národem veskrze kulturním…

  5. VladimírV říká:

    Paní Regíno. Pokud chcete zanícenou diskuzi, prosím. Zkusila jste někdy udělat sondu mezi umělci, jak na ně potlesk účinkuje? Tak jako je sex chudého lidu omastek, tak i potlesk je balzámem na umělcovu duši. Samozřejmě, pokud se to přehání se strojenými nebo vynucenými emocemi, není to dobré. Ale jako výraz úcty bych to nezavrhoval.
    Je samozřejmě komické, když pár diváků projeví svoji nepřiměřenou náklonnost k účinkujícímu a ostatní to nechává chladnými. Na druhé straně máme dost velkou svobodu, aby si každý počínal podle svého gusta. A třeba nevstával s ostatními jen proto, že ho bolí nohy.
    A propós, co říkáte zažitému sloganu v Americe, kdy se při setkání užívá strojené „rád tě vidím“.
    Nebo z druhé strany. Naši reprezentanti ve fotbalu, když hraje hymna, stojí většinou bez hlesu jak píky. Jsou rovněž in?

  6. Klaudie S. říká:

    Regino, tak nějak mě Váš článek jakožto ženu milující divadlo ( včetně komedií ) urazil. Jsem z Ostravy a nezažila jsem nic takového,o čem píšete. Také vstanu, když si myslím, že už nic lepšího neshlédnu, ale pak přijde větší zážitek a vstanu znovu. Ale není to žádná běžná nebo masová záležitost, ano lidé i pískají a řvou jako na fotbale ( kdysi nepřijatelné, ovšem taky “ suchopárné ?“),ale divák, pokud obrovské emoce získá, chce je vrátit hercům a věřte nebo ne, pro herce je tohle sdělení lidí příjemné. Nevím jak u Vás v Jihlavě, ale v Ostravě jsou diváci nároční a nevstáváme v kulturních domech na cokoli nebo u každého kousku v divadle. A když vyskočí celé divadlo, tak to znamená, že se událo něco velkolepého. A protože v Ostravě je divadel více a tuhle zkušenost popsanou ve Vašem článku nemám, nevěřím Vám, že je to nákaza celorepubliková, jak píšete.Naposledy jsme potleskem ve stoje odměnili hru Habaďúra v divadle Myron. Komedie, při které tři hodiny v kuse diváci brečeli smíchy, ani na chvíli nás nenechali herci vydechnout.
    Myslím, že se mnou budete muset souhlasit, že tenhle žánr je nejtěžší, protože takhle v kuse devastovat bránici po pracovním dnu unavenému divákovi uprostřed týdne je skutečně výkon. Klaudie

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.