Blog Jihlavských listů

Archív: Červenec 2012

„Zelená úsporám“ by měla skončit

Ivo Strejček | Úterý, 24. 7. 2012 v 12:01

Vláda na svém pravidelném zasedání v polovině července odsouhlasila určení části výnosu z prodeje emisních povolenek (k samotné nesmyslnosti tzv. emisních povolenek se ale dnes nechci nijak vyjadřovat) ve výši asi 28,5 mld. Kč ve prospěch nové generace programu Zelená úsporám.

Sláva, mohl by se poradovat ten, kdo prostřednictvím Zelené úsporám hodlá zateplit svůj dům nebo byt. Sláva, radují se namísto nich stavební firmy! Škoda (pokolikáté už), mohou bědovat daňoví poplatníci.

Mnozí ze čtenářů jistě namítnou, co mám proti šetření? Proč si nepřeji, abychom spotřebovávali méně energií k vytápění našich domovů? A navíc, lidé budou mít práci!
A já namítám. Ano, šetřit se má. Šetřit má každý z nás v každé době. Šetřit má naše rodinná peněženka, šetřit má obecní rozpočet, šetřit mají města, kraje a hospodárně má vždy uvažovat i státní rozpočet.

Právě proto považuji „novou“ Zelenou úsporám za nehospodárné a rozmařilé rozhodnutí v době, kdy vláda přijímá bolestivá (a v mnohém sporná) rozhodnutí o zvyšování daní, zavádění socialisticko-komunistických „solidárních“ příspěvků vysokopříjmových skupin obyvatel či zpomalení růstu starobních penzí.

Zásadně tvrdím, že existence extrémně drahých – a ve své podstatě nedůvěryhodných – opatření, jako je státní program zateplování některých domů a bytů, si již dnes nemůžeme dovolit.

Zelená úsporám spotřebovala podle dostupných dat prozatím asi 35 mld. Kč, nový program počítá také s rozpočtem kolem 30 mld. Kč. Není namístě vzdát se této politiky, „odpískat“ ji a rozvázat alespoň trochu ruce státnímu rozpočtu? Ne ve smyslu ušetřené utratit, ale ušetřeným splatit část dluhů.

Nemravností tohoto programu je jeho nespravedlnost. Na prostředky určené k zateplení domů a bytů dosáhnou pouze někteří. Proč stát podporuje programy, které tolik pokřivují ceny? Proč jeden má svých úspor použít ke zvelebení svého bydlení a na základě vlastní svobodné úvahy dospět k rozhodnutí, že zateplit znamená uspořit, a jiný se k takovému rozhodnutí přiměje pouze na základě „centrálního“ programu? Proč stát podporuje nerovnost daňových poplatníků?

My sami jsme svobodní lidé, sami umíme na konci každého zúčtovacího období usoudit, zda nadále platit stoupající ceny za energie či raději uspořit investováním do některé z forem jasné úspory energie – výměnou oken či zateplením fasády?

Co vede stát a některé jeho politiky k tomu, že naše soukromá rozhodnutí o našem majetku přebírají oni? Ne, stát a své politiky si ze svých daní kvůli takovým návrhům neplatíme.

Nakonec největší radost mají stejně stavební firmy. Byly to nepochybně ony, kdo se při vidině dělení části „rozpočtového medvěda“ dokázaly spojit. Konkurence nekonkurence, v tomhle ruka ruku myje.

Jistěže si umím představit atraktivní analýzy o tom, kolik nových pracovních příležitostí takovým rozhodnutím vznikne. Pochopitelně jsem si jist důkladnými propočty příjmů do státního rozpočtu z „nových“ sociálních a zdravotních odvodů (zejména těch ukrajinských, že?).

A nakonec, řeknou si mnozí, proč ne? Když může stát naprosto nesmyslně dotovat solární a větrné energie, proč by nemohl přisypat i kousku stavebního průmyslu?
To snad může pro někoho být pravda, daňový poplatník a koncový spotřebitel ovšem ví své. Stejně to zaplatí on. Jednak svými daněmi, jednak v pravidelném vyúčtování.
Dotační program Zelená úsporám měl skončit. Je výsledkem zcela chybného politického uvažování o roli člověka v životním prostředí a ignoruje svobodná a nezávislá rozhodnutí majitelů nemovitostí. Vychází vstříc lobbistickým tlakům byznysu a plýtvá veřejnými prostředky v době, kdy na rozhazování není.

Prý unesli holčičku, jakou měla barvičku?

Josef Drbal | Čtvrtek, 5. 7. 2012 v 23:06

Že se v Ústí nad Labem údajně ztratilo dítě, všichni dobře víte. Nebudu Vážené čtenáře obtěžovat cynickými úvahami o známé prolhanosti některých menšin,  rození dětí za peníze pro adopce a podivnosti toho, že by se únosce ještě vyptával, jestli je to dítě opravdu její.

Co ale opravdu stojí za zmínku je chování některých novinářů.

Třeba tady

Zatímco o údajném pachateli bylo hned od počátku známo, že je “ bílé pleti „, tak o malém dítěti  jsme se tuto podstatnou informaci nedozvěděli. Teprve později byly k dispozici fotky  dítěte a videa členů rodiny. To už bylo všem jasné o co se jedná. Přesto na mnoha zpravodajských serverech etnicita pohřešované uvedena není ani teď.

Obleček s krokodýlem a růžové botičky snadno převlečete, ale nenapsat takhle zásadní věc jen ze strachu, aby nebyl někdo označen za rasistu – to zavání průšvihem.

Příště může policie zveřejnit třeba popis nebezpečného násilníka, vraha či jiného magora a já se v rámci přehnané korektnosti dozvím, co má na sobě, jak je asi vysokej, jestli má pihu na zadku, ale že je černej jako bota vědět nebudu.  Jemu pak stačí změnit garderobu a nikdo ho nepozná…

Přitom by stačilo tak málo … měřit všem stejným metrem.

Pokrok přináší riziko

Petr Klukan | Středa, 4. 7. 2012 v 14:10

Spalovna odpadu. Technická vymoženost, nutné zlo, zdroj nebezpečí, zbytečnost, nebo tunel na peníze? Brněnská spalovna si říká spalovna, i když je zařízením na energetické využití odpadu, kterého se ti, kteří jej chtějí stavět, zarputile drží. V Brně stála spalovna už před vznikem Československa, a snad proto nikomu slovo spalovna nevadí.

Exkurze do Brna, kterou uspořádal jihlavský magistrát, nebyla zbytečností. I když laik sotva dokáže rozeznat důležité od nepodstatného, a tak se hrozí komínu, protože je velký, a nemusí tušit o problémech skrytých pod pokličkou. Přesto je dobré provoz spalovny vidět. Mnoho hloupostí, které kolují mezi lidmi, se totiž vyvrátí.
Skládka odpadu není páchnoucí horou odpadků, posetou krkavci a supy, smrad je cítit až  uvnitř budovy a jen v jednom provozu – u dopravníku. Vše ostatní je vyřešeno technologicky čistě.

Spalovna je velmi složité zařízení a nikdo nikdy nemůže zaručit, že se nemůže nic stát. Stejně jako lidé měli v předminulém století strach z aut a před vozidlem musel běžet člověk s praporkem. Dnes se jezdí o sto šest a kolik je mrtvých a zraněných při haváriích! Stovky, tisíce. Od ježdění to ale člověka neodradí, neboť pohodlí a „nutnost“ být okamžitě někde jinde, riziko jízdy předčí.

Jistě, při havárii zahyne jeden, dva, pět lidí, ale při výbuchu továrny třeba sto, nebo dvě stě. Může spalovna vybuchnout? Podle hesla nikdy neříkej nikdy asi může, ale pravděpodobnost bude asi tak velká, jako že vás při čtení tohoto článku postihne dvojnásobný infarkt.
Pokrok s sebou přináší riziko. Riziko autonehod, poškození jaderných elektráren, výbuchů továren, spadlých letadel, nebo požívání léků, které se ukážou za několik let jako velmi nedobré.

Strach ze spalovny je dvojího druhu. Obavy z čistoty životního prostředí – a to snad lze technicky řešit, pokud je firma solidní a neporušuje zákony, předpisy apod., i když i zákony jsou dány politikou a současnými vědomostmi o možných vlivech a důsledcích – a obavy z nesmyslnosti celé stavby. Tady je na odbornících, aby lidem vysvětlili, jak dál s odpady, zda je spalovna skutečně nutná a zda množství odpadů nebude nakonec malé, abychom se nestali tím smetištěm Evropy…

Nedůvěra veřejnosti je i dalšího druhu – není spalovna tunelem? Vždyť v několikamiliardové zakázce se ztratí pár desítek milionů na úplatky, aby se vůbec stavělo, aby se vybrala ta a ta firma nebo technologie…

Nedůvěra veřejnosti vyplývá ze zkušenosti, takže se jí nelze divit. Že by vše mělo být dvojnásobně transparentní, je nabíledni. Hned od počátku tomu nepřidávají sami politici, kteří ví, že je spalovna nutná, a proto občany s možným řešením seznámí, aby o něm za pár měsíců hovořili jako o hotové věci.

Je jen na posouzení veřejnosti, jak velkou míru rizika jsme ochotni snášet, protože nikdy nebudete v daném čase znát všechna pro a proti. Jistě si pamatujete úžasný „lék“ proti komárům, moskytům a hmyzu zvaný DDT. Dnes je ve většině států pro svou toxicitu a schopnost akumulace zakázaný. Na druhou stranu je třeba si říci, zda jsme také ochotni ustoupit ze svého pohodlí a nebudeme kupovat zbytné věci a budeme lépe třídit… Vždy ale bude existovat skupina, která se odmítne uskromnit. A třeba kvůli nim bude nutné jít do „neznámých“ vod pokroku. A pokrok s sebou vždy přináší riziko.

Berte ohled na svého primátora

Josef Drbal | Neděle, 1. 7. 2012 v 16:04

Když jsem nedávno v rádiu Region slyšel ublíženého primátora Vymazala naříkat si nad peticemi od občanů města Jihlava, nevěřil jsem vlastním uším.

Reportáž Lucie Maxové

Vymazal petici ohledně rozšíření MŠ označil za zbytečnou, a prý nebylo “ košer “ to, že lidé petici sepsali, předali a dokonce ji ještě medializovali! No představte si tu drzost!

Síla petic občanů našeho města se nyní blíží nule. Vyjímkou jsou pouze ty petice, jejichž vyslyšením páni radní nic neriskují.  Volání po rozšíření MŠ v Jihlavě, které radní prý vyslyšeli,

budiž příkladem.

V dohledné době páni radní velmi pravděpodobně “ vyslyší “ ještě jednu petici. A sice tu proti stavbě spalovny odpadků v lokalitě Překladiště Pávov.  Výsledkem bohužel bude stavba spalovny odpadků v lokalitě Bedřichov.
Tak příště, občané města Jihlavy, až budete mít nějaký problém, berte ohled na pana Vymazala, svoji petici raději vůbec nesepisujte a hlavně ji nijak nemedializujte!

Pokud přesto budete mít potřebu petici sepsat, zapomeňte na čtvrtky či běžný papír a berte ohled na svého primátora…




© 2008 Parola s.r.o.