Blog Jihlavských listů

Josef Novotný
58- Narodil jsem se v porodnici v Dačicích. Mládí jsem strávil ve Staré a Nové Říši, studoval jsem v Jihlavě, kde také jako pracovník v sociálních službách pracuji. Mám rád hudbu a svoji rodinu.

Peníze a blbost

Josef Novotný | Úterý, 6. 12. 2011 v 10:35

Globální nadvláda peněz a blbosti. To jsou slova Ivana Martina Jirouse, kterými komentoval dnešní dobu. V mnohém s ním souhlasím a příměr se mi zdá být přesným a výstižným. Vždyť stačí jen otevřít noviny, zapnout televizi nebo koukat kolem sebe. Když jsem si chtěl tyto slova, dnes bohužel již nežijícího básníka ověřit, stačila k tomu jen tužka, papír, zapnutý televizor, internet a trocha nadhledu. Co vnímám to zapisuji a postupně se vracím k tomu, co registruji, pokouším se na informace, které se na mne hrnou, koukat nezaujatě a bez emocí. Najednou zjišťuji, že mám na papíře celkem pěknou kupku hnoje.  Zprávy, které jsou jen o penězích,  nebo s penězi nají nějakou souvislost mému zápisníku dominují, potom také krev a již zmíněná blbost.

Jsem zásadním odpůrce bulváru, ale myslím, že má jednu velikou výhodu. Jeho výhoda spočívá v tom, že blbosti co se v něm píšou, jsou jaksi přiznané. Bulvár se netají tím, že se na jeho stránky tisknou bulvární zprávy. O jiných (tištěných) médiích se to říci nedá. Bohužel. A tak se v dnešním (seriózním) tisku dopátráte toho, že se zima zatím na obzoru neobjevuje, že se mají děti připravit na mikuláše, že si čeští zákazníci nechají všechno líbit. To samé platí o televizi a internetu. Člověk si prostě musí dát práci, aby našel opravdu seriózní médium, aby nemusel  „polykat“  blbosti, které jsou mu servírovány.

Když jdu po městě a oproštěn od všeho co mne ovlivňuje, vidím další blbosti a další peníze. Všude samá reklama, lidi se tlačí v supermarketech, aby urvali co nejlevnější kuře. Kupují věci, které nepotřebují a ještě si na ně berou půjčky.  Fotbalisté budou mít nový trávník, nebo vlastně „umělotinu“, která jako trávník vypadá. V chrámu peněz a blbosti u  Koželužského potoka si můžete dát kafe za třicet korun. To samé kafe si doma uděláte za deset korun. Pak taky slyšíte čím dál tím častěji řeči o nějakých nepřizpůsobivých občanech. Kdo to je? A čemu se nepřizpůsobují? Zákonům? Pravidlům?  A kdo z nás teda přizpůsobiví je? To bych potřeboval vysvětlit. Připomíná to předválečnou atmosféru o které jsem četl. Rozohněný dav si vybírá a míří prstem na původce jejich potíží. To je přece pěkná blbost opakovat černé období našich dějin.

Cestou domů potkávám bezdomovce. Usmívá se a je z něj cítit alkohol. Přeje mě a mojí rodině hodně štěstí několikrát po sobě. Pak vytáhne z kapsy tři koruny a žádá mne, abych mu prodal cigaretu. Na nic nečekám a odsypu mu půl balíčku tabáku, který jsem zakoupil. Peníze nechci. Když odchází, zvedne se mi nálada. Byl to totiž nejpříjemnější kontakt dneška. Byl totiž bez blbosti a neplatil jsem za něj.

PS: To jsou jen příklady, té blbosti najdeme mnohem víc. Ohledně peněz….to asi víte.

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.