Blog Jihlavských listů

Archív: Prosinec 2011

Uzavření Extraligy- nejhorší řešení

Bedřich Ščerban | Středa, 21. 12. 2011 v 17:03

Rozhodnutí APK usilovat o uzavření Extraligy vzbudilo velké diskuse ve společnosti. Výrok „ proti všem“ je trefný a ukazuje na názor odborné veřejnosti a fanoušků na tuto snahu. Jako argument proč uzavřít extraligu se uvádí tyto důvody:

1. Ekonomické. Snížení nákladů na hráče, zlevnění činnosti klubu.

2. Větší počet mladých hráčů, kteří mohou dostat příležitost v Extralize.

S těmito dvěma body se dá úspěšně polemizovat.

Ad 1. Pokud bychom chtěli snížit náklady na hráče a zlevnit tím činnost klubu, je mnohem jednodušší řešení a dá se to učinit velice rychle a jednoduše. Zavést platové stropy na odměny hráčů. NENÍ TŘEBA UZAVÍRAT EXTRALIGU.

Ad 2. Pokud bychom chtěli dostat více mladých hráčů do zápasů Extraligy, lze to opět vyřešit velice jednoduše a rychle. Stačí zavést povinnost pro kluby mít na zápasové soupisce pět hráčů do 23 let z toho dva do 20 let. NENÍ TŘEBA ZAVÍRAT EXTRALIGU.

Pokud se tedy podíváme na snahu zavřít Extraligu z důvodů těchto dvou bodů, vidíme, že jsou bezpředmětné. Je mnohem jednodušší a snazší řešení. Pravý důvod zřejmě bude jinde. Uzavřít tuto společnost a dosáhnout klidu, bez nutnosti velké soutěživosti.

Odmítám názor, že uzavření Extraligy pomůže českému hokeji. Naopak, z dlouhodobého hlediska ho poškodí. Finové uzavřeli soutěž ze stejných důvodů, jako se uvádí u nás. Po určité době zjistili, že se nenaplnil ani jeden z očekávaných přínosů, ba naopak. Soutěž otevřou a zavedou širokou baráž. Chceme opravdu pomoci českému hokeji? Pak musíme jít jinou cestou.

1. Snížit počet účastníků v Extralize na deset. Zvýší se tím kvalita soutěže, protože nejslabší týmy vypadnou. Zvýší se tím kvalita jednotlivých klubů v soutěži, protože nejlepší hráči z těch čtyř klubů, které vypadnou, odejdou do těch zbývajících deseti a tím zvednou herní kvalitu daného mužstva.

2. Čtyři týmy, které vypadnou z Extraligy, zařadit do I. ligy. Šest nejslabších týmů současné I. ligy vyřadit do II. Ligy. Počet účastníků by pak v I. lize byl dvanáct, z toho čtyři ze současné Extraligy. Opět by se zvýšila jednak kvalita soutěže (zůstaly by pouze nejlepší týmy), jednak kvalita jednotlivých týmů (nejlepší hráči z těch šesti vyřazených by posílili zbývajících dvanáct).

3. Zavést širokou baráž 2+4 (dva poslední týmy z Extraligy plus čtyři týmy z I. Ligy).

Klíč, jak dojít k tomu radikálnímu řezu, by byl v minulosti. Sestavit dlouhodobou tabulku podle počtu bodů od sezóny 2005/2006 (tedy za sedm let) a pak udělat ten řez. Prvních deset z Extraligy by hrálo nejvyšší soutěž- Extraligu. V I. lize prvních 8 z dlouhodobé tabulky plus ty čtyři vyřazení z Extraligy. Došlo by tedy k hodnocení dlouhodobé práce bez vlivu jedné špatné sezony na základě zranění opor, či jiných náhlých vlivů (třeba i té sportovní smůly). Došlo by k ocenění dlouhodobé kvalitní práce s eliminací krátkodobých vlivů, ať už pozitivních, tak negativních.

To je cesta, která by skutečně z okamžitého hlediska i z hlediska dlouhodobého znamenala velké zlepšení a přinesla by českému hokeji kvalitu. Vše ostatní je kompromis. Lepší, či horší, ale kompromis. Uzavření soutěže je ten nejhorší kompromis pro český hokej.

Ticho

Petr Klukan | Pondělí, 19. 12. 2011 v 9:23

Symbol roku 1989, politik, státník, dramatik, Václav Havel. S ním je spjat polistopadový vývoj státu, kdy padl komunistický režim. On vedl zemi zpátky do Evropy mezi země, kde je svoboda a demokracie samozřejmostí. Ve světě měl ještě větší kredit než doma.

Dokázal pojmenovat, ukázat, kritizovat a on to byl, kdo v plén zavedl pojem blbá nálada. Ale také ten, kdo znovu připomněl málem zapomenuté: pravda vítězí, a rozšířil na známé: pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, i když o pravdoláskařích se dnes hovoří někdy až posměšně. Byl a zůstal zřetelným symbolem jednoznačné změny, ačkoliv dnes žehráme na neřesti lidí, kteří korumpují nebo se nechávají korumpovat a nechceme vědět, že si již vládneme sami a je jen a jen na nás jak.

Každý z nás má nějakou vzpomínku na Václava Havla. Řekněme si ji v duchu jen sami v sobě a nechme okolo zaznít ticho. Protože jak napsal sám Havel: Jak často je přece ve skutečnosti ticho výmluvnější než sebevýmluvnější řeč!

18.12.2011

Josef Novotný | v 0:31

Asi již všichni víte, že nás dnes (18.12.2011) opustil pan Václav Havel. Tato velmi smutná zpráva na vás vykoukne ze všech médií co mají na svoji internetovou mutaci. Ze všech až na jedno! Aktualitou dne Jihlavských listů je to, že ženy nestojí o řízení trolejbusů v Jihlavě. Říkám si, že je přece neděle a advent, redaktoři a redaktorky pečou cukroví, kupují dárky. Kdo ale dává na internet aktuality? Proč je tam dává? Proč je tam aktualita o trolejbusech, vždyť zemřela snad největší osobnost ČR? Proč této rubrice říkají aktuality? Proč si někdo nedá tu práci a nenapíše alespoň řádek. Třeba reakci pana primátora, nebo pana hejtmana?

Chce vůbec redakce J.L. aby jejich internetové „zpravodajství“ někdo četl a nebo je to další zbytečné místo na internetu? Snad mi někdo odpoví.

Zdrženlivý postoj vlády k návrhům eurozóny je na místě

Jana Fischerová | Čtvrtek, 15. 12. 2011 v 13:39

Půjčit či nepůjčit? Tohle velmi horké celoevropské téma se tento týden dostalo i na neméně horkou půdu poslanecké sněmovny. Ta debatovala o možné půjčce ve výši 90 miliard korun Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF), kterými by měla Česká republika přispět ke stabilizaci krizové ekonomické situace v eurozóně.

Jde o otázku natolik složitou, že jednoznačné stanovisko v této chvíli nelze zaujmout a okamžité rozhodnutí podle svého včerejšího stanoviska neočekává ani vláda v čele s premiérem Petrem Nečasem. Zúčastnit se „příspěvku“, který by měl výrazný dopad na české devizové rezervy České národní banky, odkud by finanční prostředky podle dosavadních informací plynuly, je třeba velmi pečlivě zvážit. Rozhodovat o našich společných penězích by neměli experti v Bruselu, které nikdo z nás nevolí, ale vláda a politici zvolení občany této země.

Navíc kolem „půjčky“ visí řada otazníků. Jedním z nich je například návratnost samotné půjčky, nebo její výše mj. vzhledem k počtu obyvatel Česka. Podíl každého občana by byl totiž v přepočtu víc než dvojnásobný oproti Polsku, které se spolu s námi jako jediné z „nových“ členských zemí může na finanční pomoci podílet.

Dalším velkým ALE je, zda by se Česku v případě potřeby a nutnosti hasit vlastní ekonomické problémy dostalo pomoci od evropské banky, jako se jí dostává státům platícím eurem, nebo zda by nakonec nebylo odkázáno opět k čerpání z vlastních rezerv. Proto dokud nebudou analyzovány všechny podmínky půjčky a nebude existovat něco více než jen bílý papír chystané dohody zemí eurozóny, jsou všechna prohlášení a výzvy vládě, aby nevybočovala z řady – zejména ze strany opozice – minimálně zbrklé a rizikové. Pochybnosti navíc nemáme sami. Podobný postoj zastává od samého začátku také Švédsko.

Jako právoplatný člen EU máme každopádně možnost vyjednávat o podmínkách, za jakých peníze půjčit a za jakých naopak nikoliv. Nesmíme při tom podlehnout mylnému dojmu, že se vyčkáváním naše země dostává stranou a že jedině půjčka je naší vstupenkou do „jádra Evropy“. Je dobře, že si Česko umí stát za svými postoji a nemění je ze dne na den. Je třeba tak jako v běžném životě nejprve použít selský rozum a seznámit se s následky, které by pro nás podpisy na tak zásadních smlouvách mohly mít.

Jana Fischerová

13 životů Dukly

Bedřich Ščerban | Pátek, 9. 12. 2011 v 14:23

Emociálnější zážitek a prožitek v kině jsem nezažil. Krátké, výstižné vyjádření. Mohl bych teď svůj článek podepsat a ukončit.

Ve čtvrtek 8.12.2011 proběhla v kině Dukla předpremiéra dokumentu České televize „13 životů Dukly“. Zájem byl velký. Hlavní promítání s besedou od 18 hodin bylo plně obsazené. Počítalo se s tím a pro uspokojení zájmu byla naplánovaná ještě i odpolední a večerní projekce. Dokument se povedl. Klobouk dolů před Davidem Lukšů, Robertem Zárubou a dalšími členy týmu. Česká televize bude tento dokument vysílat 25.12.2011 v 11.00 na ČT4. Doporučuji. Určitě stojí za to ho vidět. Emoce, vtip a výpověď o době minulé, to vše na Vás z obrazovky dýchne. Dokument Vás vtáhne a zaujme.

V kině jsou emoce umocněny množstvím lidí kolem Vás. Působí na Vás ta celková atmosféra v sále, to jak se lidé během promítaní smějí, jak spontánně tleskají uprostřed scény, jak to prožívají, komentují. Tohle vše prohloubí Váš prožitek a dokument ještě více pronikne do Vašeho srdce.

Od myšlenky zmapovat historii Dukly, udělat výstavu v Muzeu Vysočiny, po tento dokument, který byl promítán rozpracovaný jako součást výstavy „Ta jihlavská, naše Dukla“, byla dlouhá cesta. Stálo to hodně usílí a práce velkého množství lidí na Kraji, městě, Dukle, v muzeu až po Českou televizi. Standing ovation (potlesk ve stoje), kterého se dokumentu dostalo po promítání, byl odměnou všem těm, kteří na něm pracovali a kteří se na projektu podíleli. Od myšlenky po předpremiéru.

Umělecká hodnota a sledovanost dnes rozhodují o nasazení do televize. Dokument „13 životů Dukly“ bude vysílán. Svědčí to o umělecké hodnotě snímku a o sledovanosti, šíři diváků, které osloví.

Emociálnější zážitek a prožitek v kině jsem nezažil. V očích návštěvníků po projekci byly vidět i slzy. Největší odměna za vložené úsilí.




© 2008 Parola s.r.o.