Blog Jihlavských listů

Archív: Červen 2011

Odborářská Pandořina skříňka

Ivo Strejček | Úterý, 21. 6. 2011 v 12:58

Z hlíny a vody prý kdysi stvořil božský kovář Héfaistos půvabnou dívku, kterou starořečtí bohové obdarovali umem a svůdností. Mezi dary jí ovšem proradně věnovali také skříňku, do které uzamkli strádání, smůlu, závist, chaos a naději. Když zvědavá Pandora skříňku otevřela, zaplavily tyto hrůzné vlastnosti do té doby šťastný svět. Pandora se polekala a víko skříňky prý zaklapla tak rychle, že na dně zůstala přivřena pouze naděje.
Kdo otevřel onu skříňku nenávisti, zloby a nevůle k dohodě, je po čtvrteční odborové stávce v ČR jasné. Výmluvně o tom svědčí nejen způsob, jak ji obyvatelé Prahy a velkých měst odmítli, ale zejména krach mezi samotnými odboráři. To ale neznamená, že je to vše za námi. A už vůbec to neznamená, že humorný způsob, jakým na vše reagovali Češi, by si měla koaliční vláda přeložit tak, že se jí vše daří a vše dělá dobře. Pár drobných poučení je, domnívám se, namístě.

Vláda: méně sporů, více reforemKoaliční vláda vznikla s podporou luxusní převahy hlasů v poslanecké sněmovně. Možná právě to způsobilo, že někteří z ministrů této svůdné představě podlehli a více než vládnutí se věnovali rozdmychávání vnitřních svárů. Tak důsledně a vehementně, že kromě ztráty podpory části veřejnosti, otrávené každodenními šarvátkami, si ani neuvědomili, že přitom sedí na sudu se střelným odborářským prachem.
Rozviklaná politická reprezentace sice připravila některé nezbytné reformy, ovšem ukolébána jistotou převahy hlasů, zapomněla je občanům důsledně a přesvědčivě vysvětlit. Nejsem snílkem a vím, že modernizační reformy, jejichž základním smyslem je zvýšit konkurenceschopnost České republiky, nepřijme veřejnost bez reptání. Je ale potvrzenou životní pravdou, že obtížné a nepříjemné úkoly se dají zvládnout, pokud víme proč, jak a kam směřují.

Nálada veřejnosti: Řecko strašíNeschopností vysvětlit naléhavou podstatu vládních reforem nechala vláda a její poslanci ve veřejném mínění vyklíčit myšlenku, že reformami se rozumí pouze rozpočtové škrty. Slyší-li veřejnost den co den, že to či ono bude dražší a současně jí nikdo srozumitelně nevysvětlí, co pozitivního jí jednotlivé reformní kroky přinášejí, nelze ji vinit z toho, že svoji nechuť může obrátit proti vládě.
V tak zakaleném rybníce se posléze dobře daří demagogickým šíbrům, kteří zmatenou a znechucenou náladu veřejnosti zneužívají k dosažení vlastních politických cílů. Naštěstí odboráři nenalezli u drtivé části veřejnosti ve čtvrtek sluchu. Snad proto, že právě v oněch dnech destruovala dluhy zcela rozložené Řecko další generální stávka, plály ulice a rozběsněný dav demoloval své okolí. Češi zřejmě pochopili, že „řeckým“ směrem s odboráři a socialisty jít nechtějí.

Odbory a jejich vůdcovéSmyslem každého výše postaveného odborového předáka je vytvářet a podporovat atmosféru vhodnou k organizaci nátlakových akcí. Kdyby tak nečinili, mohlo by se ukázat, že jsou zbyteční a nakonec by se museli jít živit prací.
Svými soustavnými sklony k organizaci neklidu jsou odbory nepřáteli stabilní společenské atmosféry a přestože mají plná ústa boje za pracovní místa a sociální jistoty, je pro ně představa spokojeného dělníka či zaměstnance nejhorší noční můrou.
V tomto smyslu jsou čeští odboroví vůdci plnohodnotnou součástí širší „evropské odborové rodiny“. Evropský stát sociálního blahobytu, který (spolu s českými socialisty) vykreslují jako vysněnou rajskou zahradu, kam své členy jednou dovedou, narazil na svůj strop a je základní příčinou těžko zvládnutelných finančních potíží svých států.

Pandořina skříňkaPandořinu skříňku radikálních nálad otevřeli v Čechách nepochybně odboroví předáci. Mám ale strach, že ani vláda není bez viny a příliš snadno vlastními chybami pustila levicové funkcionáře k „lizu“. Je teď na ní, jak rychle ze skříňky vysvobodí onu uvězněnou naději. Zdá se, že levicové experimenty by mohly být pro část společnosti zase atraktivnější než svoboda. A to by bylo zlé!

Stávkujeme za vás

Petr Klukan | Úterý, 14. 6. 2011 v 14:43

Občané, stávkujeme i za vás! Takové heslo je k vidění na transparentech ke čtvrteční stávce koalice dopravních odborových svazů. To heslo se mi nelíbí. Nejvíc obtíží zažije pravicová Praha, která odbory kritizuje, že se chová jako levicová sociální demokracie. O kolektivní vyjednávání odborům nejde, jde o to, že část společnosti chce reformy, ale takové, aby je oni sami nepocítili. Zvláště když vidí, jak se plýtvá, krade a korumpuje.

Co s tím? Doporučoval bych, aby odboráři mohli stávkovat jen při kolektivním vyjednávání o mzdě a nepletli se do politiky. A ať si vytvoří legitimní politickou stranu: Demokratickou stranu odborů, která by hájila (jak jinak) zájmy občanů. Podle avizované podpory by mohla v dalších volbách zvítězit. Do té doby si nepřeji, aby někdo stávkoval i za mne.

Socialismus se vrátil

Štěpán Komárek | Sobota, 11. 6. 2011 v 19:45

Socialismus se vrací. Jen tak lze vysvětlit ubohý krok vlády, která ignoruje už i základní práva obyčejných lidí. Moc dobře si vzpomínám na první dny po 17. listopadu 1989. Komunisté se stále ještě domnívali,že mají situaci pevně v rukou a chystala se generální dvouhodinová stávka. Soudruzi ve vládě vyhrožovali nelegálností stávky. Tvrdili, že způsobí nedozírné škody na našem hospodářství a snažili se jí zabránit všemi úskočnými prostředky. Nicméně se jim zabránit stávce nepodařilo a sametová revoluce se mohla úspěšně rozběhnout.

Současná údajně pravicová vláda uvažuje a jedná naprosto stejně, jako ti staří soudruzi z dob konce totality. Právo na stávku je jedna ze svobod, které jsme si sametovou revolucí vybojovali a u nás tuto svobodu využíváme narozdíl od našich západních sousedů jen málokdy. Přesto se současná vláda k plánované stávce staví jednoznačně komunisticky. Tvrdí, že dojde k obrovským škodám na národním hospodářství. Vyhrožuje nelegálností stávky a na rozdíl od komunistických mocipánů ještě přidala vyhrůžky na ekonomickou likvidaci odborům. Jen tak lze vysvětlit podání žaloby Kalouskova ministerstva na konání stávky a soudní předběžné opatření v kombinaci s vyhrožováním případnými žalobami na náhradu škody. Oficiálním důvodem zákazu stávky je tvrzení, že stávka musí být ohlášena 3 pracovní dny předem a nikoliv 3 kalendářní. Každý, kdo čte noviny sice o stávce věděl nmohem dříve, ale to prý nebylo oficiální. K tomu Nečas s Kalouskem přidali úskok s předáním soudního rozhodnutí do rukou odborů tím, že si odbory pozvaly na sobotní mimořádné jednání vlády, kde už čekala justiční stráž s papírem v ruce. Jinak by rozhodnutí platilo až v pondělí, tedy pro vládu pozdě. Nic jiného než podraznické chování to být nemůže.

Ironií je, že komunistům šlo tehdy o hodně, což se o současné vládě říci nedá. Metody, myšlení a způsoby mají však stejné. Současná vláda není pravicová, není reformní, není schopná ani moudrá a už vůbec ne protikorupční. Bohužel je jen ubohá. Nic víc.

Zprávy ze Senátu: Pozor na příjmy obcí a krajů

Miloš Vystrčil | Pondělí, 6. 6. 2011 v 9:30

Již v dubnu 20011 jsem se zúčastnil společně s některými starosty mého volebního obvodu v Senátu semináře na téma rozpočtové určení daní obcím a krajům.

Protože výsledkem semináře byly i informace, které se týkají možných změn zákona, který stanovuje daňové příjmy obcí a krajů (zákon o rozpočtovém určení daní – podrobněji prezentace RUD_01 na www.vystrcil.cz ), sešel jsem se na začátku května s předsedou Svazu měst a obcí Oldřichem Vlasákem a telefonicky jsem se také spojil s předsedou hnutí Starostové a nezávislí Petrem Gazdíkem.

Celý problém spočívá v nebezpečí spojeném s připravovanou novelou zákona o DPH, jejíž součástí by měla být i změny zákona o příjmech obcí a krajů.

Přestože je obecně známo, že zejména příjmy malých a středně velkých obcí a měst jsou dlouhodobě podhodnocené, chystá se ministerstvo financí v souvislosti se změnou zákona o DPH ponížit podíly obcí a krajů na této dani a tím zamezit tolik potřebnému nárůstu příjmů obcí a krajů. Všechny navíc vybrané peníze by tak po změně zákona o DPH zůstaly ve státním rozpočtu.

Osobně pokládám tento plánovaný krok ministerstva financí za nesprávný. Za daleko logičtější považuji využití změny zákona o DPH (dojde ke sblížení sazeb DPH) pro navýšení příjmů všech menších a středně velkých obcí a měst se současným alespoň částečným přenastavením velikosti průměrných daňových příjmů na obyvatele pro jednotlivé velikostní skupiny obcí a měst.

Současný stav, kdy nejmenší průměrné daňové příjmy na obyvatele mají naprosto nelogicky obce od 2 do 10 tisíc obyvatel považuji za dlouhodobě neudržitelný.

Zatímco předseda Svazu měst a obcí Oldřich Vlasák tento můj návrh na našem setkání podpořil, od hnutí Starostové a nezávislí v tuto chvíli (polovina května 2011) takovouto reakci nemám.

Protože se v komunální a krajské politice již delší dobu pohybuji, dovolím si nyní jednu předpověď. Pokud bude skutečně přijat zákon o sbližování sazeb DPH (tím se fakticky navýší na této dani státem vybíraný objem peněz) a obcím a městům se ve stejné chvíli nepodaří prosadit (málem všemi slibované) navýšení jejich příjmů, nevěřím, že se tohoto navýšení svých příjmů v dohledné době obce a města dočkají.

Samozřejmě jsem si vědom toho, že je třeba šetřit a že by se veřejná správa měla uskromňovat na všech svých úrovních státem počínaje a malými obcemi konče. Na druhé straně jsem přesvědčen, že obce a města jsou pořád schopné používat své příjmy efektivněji a průhledněji než to dokáží centrální orgány.

Pokud chce stát skutečně šetřit, je třeba zásadním způsobem zeštíhlit zbytnělý systém státních dotací. Jaký to má smysl obcím a městům peníze nejdříve sebrat, a potom po nich následně chtít, aby sepisovaly podrobné žádosti o dotace například na úpravy veřejného prostranství, údržbu zeleně nebo likvidaci odpadů? Nebylo by mnohem jednodušší obcím a městům peníze přímo ponechat v jejich daňových příjmech a nezatěžovat stát a jeho úředníky komplikovaným a neprůhledným přerozdělováním? Právě chystaná změna zákona o DPH k tomu poskytuje příležitost. Mám obavy, abychom ji opět nepromarnili.

Miloš Vystrčil, senátor, www.vystrcil.cz

Odboráři polili vládu živou vodou

Ivo Strejček | Středa, 1. 6. 2011 v 11:16

Sobotní poutní sraz Zavadilových odborářů v Praze nebyla v ničem objevná či překvapující levicová veselice.

Nedozvěděli jsme se nic nového, co bychom již předtím nevěděli: odboráři nenávidí současnou vládu, reformy považují za odpudivé nebezpečné hazardy, úspěšní (po odborářsku „bohatí“) mají být podstatně více zdaněni, míra přerozdělování od produktivních k neproduktivním je příliš nízká, sociálních jistot je málo, krachující státy kolem nás neexistují, země je prolezlá korupcí, stát má více rozhodovat nad našimi osudy…

To jsou obvyklá odborářská témata, na kterých si jejich předáci brousili svůj slovník, zatímco účastníci demonstrace reptali, že se to vše koná na Václaváku, protože zmrzlina je tam příliš drahá a že by se pro příště mělo najít lacinější místo srazu.

Formálně ani obsahově tak Zavadilovci nijak nepřekročili stín českých sociálních demokratů a komunistů, kterými jsou údernou pěstí. A přesto je dobré zmínit něco varovnějšího než obvyklé argumentační triky řečníků.

Míra agresivity, kterou použili, je totiž dalším stupňováním tvrdosti a tlaku na českou vládu. Nakonec, není se – po tlaku lékařských odborů, které na počátku roku chladnokrevně k prosazení svých mzdových požadavků použily své pacienty jako živé štíty – ani co divit.

Zavadil volal po vnesení hněvu do celé společnosti a rozpoutání vlny občanské neposlušnosti, což další odborářka vášnivě přitvrdila hrozbou vtrhnutí do parlamentu spojeného s roztřískáním parlamentních lavic.

Bez obalu se tedy část české společnosti dozvěděla, co si aktuálně myslí česká levice v čele s odborářským beranidlem.

S jistotou lze totiž po sobotním vystoupení tvrdit, že se levicový tlak bude stupňovat a že nás čekají další, zřejmě významně masovější, odborářská vystoupení. Jejich cílem bude destabilizace společnosti. Hlas ulice bude radikalizován a požadavkem (pod reálnou hrozbou generální stávky) budou předčasné parlamentní volby v očekávání drtivého vítězství socialistů a komunistů. Tak nebezpečného, že může těmto politickým stranám umožnit vládnutí s většinou, která jim umožní měnit ústavu.

Po eskapádách vládní koalice z posledních měsíců se ani nelze divit, že to může odborářům a spojené politické levici projít docela snadno. Poté, co někteří poslanci koaličních stran upřednostnili osobní války o moc před vládnutím a prosazováním nezbytných reforem, chopili se odboráři své příležitosti bušit do vlády hlava nehlava. Vláda působí slabě, což si zavinila sama svými vnitřními nesváry.

A proto se mi chce říci, nemístně a kacířsky: díky za sobotního Zavadila. Doufám, že vládní koalice a spolu s nimi všichni další, kteří v posledních dnech s lehkostí mluví o pádu kabinetu a volají po nových volbách, dostali od odborářů pořádný kopanec. Snad si proto ministři i jejich poslanci v parlamentu uvědomí, že současná (jakkoliv komplikovaná) převaha 115 (?) hlasů je unikátní a neopakovatelnou příležitostí navrhnout a prosadit smysluplné reformy.

Skličující příklady některých krachujících evropských států, jejichž vlády jedna po druhé slibovaly občanům bezstarostný a nekonečný ráj na zemi, jsou varovné. Jistě, dá se před tím strkat hlava do písku a stále se dá tvrdit, že zdroje jsou. O tom nás česká levice v sobotu dostatečně poučila.

A proto neklid a destrukce hlásaná Zavadilovými levicovými odboráři by mohla být pro současnou vládu užitečným milníkem. Za předpokladu, že si vláda i koalice v parlamentu konečně uvědomí, že to jsou oni, komu většina českých voličů dala převahou svých hlasů mandát k provedení reforem, a změní svůj současný styl práce.

Teprve následující týdny a měsíce otestují Nečasovu rozhodnost. On vede vládu a musí ukázat odborářům neoblomnost, sílu, soudržnost i schopnost vést srozumitelnou debatu o obsahu a smyslu reforem ve vládě, v parlamentu i mimo něj. V takovém případě bych považoval Zavadilovo sobotní levicové válečnické matiné na Václavském náměstí za užitečné pokropení vlády živou vodou a žádoucí metodu, jak část české společnosti vrátit do reality.




© 2008 Parola s.r.o.