Blog Jihlavských listů

Archív: Březen 2011

Zprávy ze Senátu: Petice a jejich projednávání

Miloš Vystrčil | Pátek, 18. 3. 2011 v 2:16

Na březnové schůzi projednával Senát kromě jiného i Petici proti zastavení výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou, kterou podepsalo více než 28 tisíc občanů. Vznik petice zorganizovalo Sdružení pro výstavbu komunikace I/11-I/57. V souladu s petičním zákonem a jednacím řádem Senátu byla petice v Senátu projednána a většinově podpořena.

V rámci debaty o dopravních problémech Opavska a Ostravska jsem si několikrát uvědomil, že by zřejmě u nás na Vysočině nebyl velký problém také získat dostatečnou podporu pro předložení petic obdobných podporujících realizaci možná i desítek dopravních staveb. Namátkou mohu uvést například alespoň opravu povrchu dálnice D1 na území Vysočiny, dokončení jižní části obchvatu Jihlavy, rekonstrukci silnice I/23 nebo obchvat Želetavy na císařské silnici I/38 atd. atd.

Je nám asi všem jasné, že předkládání petic a jejich případná podpora v Senátu nám samy od sebe lepší dopravní infrastrukturu nepřinesou. Základní problém je ve velké zanedbanosti silniční sítě a z toho plynoucí potřeba na obrovské investice do dopravní infrastruktury.

Dostáváme se tedy k základní otázce, kterou končí většina plánů a záměrů. Kde na to vzít? Pokud odmítneme další zadlužování, nabízí se dle mého názoru již pouze dva zdroje.

Jedním možným zdrojem jsou tzv. PPP (public privat partnership) projekty, o kterých jeden z mých kolegů říká, že jsou jako „Yeti“ – všichni o něm mluví, ale nikdo ho doposud neviděl. Tedy dle mého názoru tudy zatím cesta v ČR nevede.

Druhým možným zdrojem jsou tzv. „evropské peníze“. V dalším plánovacím období Evropské unie (předpokládá se období 2014-2020) může ČR využít prostředky ve výši cca 400 až 500 miliard korun. Tady záleží zejména na naší vládě kolik z těchto prostředků věnujeme v následujících letech pro zlepšení české dopravní infrastruktury. Buď vláda nalezne odvahu podpořit pouze několik málo priorit nebo se peníze rozdělí opět skoro mezi všechny a tím pádem budou mít opět skoro všichni málo.

Stydím se

Tomáš Ďásek | Středa, 16. 3. 2011 v 23:05

Dlouhou dobu jsem nemohl najít žádný důvod, abych do „svého“ blogu v JL něco napsal. A strašně mě mrzí, že se ten důvod našel sám a že je takový jaký je. Dnes jsem si totiž na jednom zpravodajském portálu přečetl, že někdo uřízl „Dobronínský kříž“.

Život je hodně těžká disciplína a některé záležitosti jsou tak náročné, že je na ně moje hlava moc malá. Na některé z nich tedy nemám úplně jednoznačný názor a snažím se vždycky pochopit i druhou stranu. Ovšem zrovna toto je věc, která prostě pro mě nemá jinou alternativu. Stydím se. Stydím se za to, že jsem příslušník stejného národa jako ti, kteří toto provedli. Proboha – je přece více jak šedesát let po válce ! Ti, kterým byl onen rozporuplný kříž vztyčen, nemohli nikomu z těchto hrdinných vandalů nijak ublížit. Jestli tohle má být ukázka vlastenectví, tak se stydím dvojnásob. Člověk (ne, opravdu se mi nechce věřit, že by jich snad mohlo být více) který tohle udělal, je ubohý. Je ubohý a zlý. Vždycky jsem si myslel, že svět a lidé za tu dobu od války někam dospěli. Že jsou moudřejší a lepší. Dnešek mě bohužel přesvědčil o tom, že to není pravda. Protože člověk, který je schopen zneuctít něčí hrob, je schopen úplně stejně třeba…zapálit synagogu.

Už dlouho mi nebylo tak smutno.

Bude Vysočina zadrátována?

Jiří Pykal | v 9:39

     Každým dnem očekáváme konečný verdikt v procesu EIA (posouzení vlivu na životní prostředí) k záměru společnosti ČEPS vybudovat z Kočína do Mírovky nové vedení velmi vysokého napětí 400 kV. Tato kontroverzní a diskutabilní stavba by se na Vysočině dotkla více než tří desítek obcí a na mnoha místech Pelhřimovska a Havlíčkobrodska by nevratně narušila dosud zachovalý krajinný ráz. K dokumentaci jsem již dříve vznesl řadu připomínek, nyní proto uvedu jen některé, které jsem přednesl na veřejném projednávání v Pelhřimově.

     Pokud bude výsledkem EIA nesouhlasné stanovisko se stavbou, nebude to žádná tragédie, ale naopak šance celou stavbu znovu řádně promyslet. Ekologická újma, která výstavbou vznikne, poškození krajinného rázu (fragmentací dosud neporušené krajiny stožáry vyššími než vzrostlé stromy, ochrannými pásmy a množstvím drátů), omezení rozvoje obcí, jejich obyvatel, pokles kultury a kvality bydlení, cen nemovitostí i negativní vliv na cestovní ruch bude neúměrně vyšší, než veřejný zájem, který by to měl vyvážit. Všem, kdo se v problematice trochu orientují, je jasné, že se zde nejedná o otázku národní energetické bezpečnosti (nemáme elektřiny nedostatek, naopak již dnes téměř celý výkon Temelína vyvážíme a trend spotřeby směřuje dolů), ale jde pouze o zájem podnikatelský. Vedení se má totiž stavět pouze kvůli připojení dalších nových bloků Temelína, jejichž výkon bude opět určen na vývoz. Chápu tedy zástupce a obyvatele obcí, pokud nejsou záměrem nadšeni, protože oni budou novým vedením skutečně postiženi a přitom nebudou mít ze zisku z tohoto podnikatelského záměru žádný prospěch.

     Dá se předpokládat, že nové temelínské bloky se nezačnou stavět dříve, než za 25 let. Proto není žádný důvod spěchat a je naopak dostatek času zvážit plnohodnotně jak nulovou variantu (tedy nestavět), tak rozpracovat více variant trasování vedení a posuzovat jejich efekt. Dle našeho názoru by šel stávající záměr realizovat účinněji a levněji např. propojením stávajícího vedení č. 420 s vedením č. 475 či 476 poblíž Kamýku nad Vltavou. Je to z našeho pohledu jedna z možných variant. Odůvodnění, proč má vést celá trasa právě tak, jak je navržena, se nám jeví jako neuspokojivé. V horizontu 50 let navíc hrozí nutnost nového koncepčního napojení na celoevropskou energetickou síť (zejména v severojižním směru), kdy se může stát, že vedle tohoto již postaveného vedení budeme nuceni postavit ještě další.

     Dále jsem uvedl připomínky a dotazy k návrhům opatření v případě realizace: podrobněji popsat optickou signalizaci na ochranu ptactva a umístit ji všude, kde to bude potřebné; snížit pohledovou exponovanost stožárů nátěry nejen ve vyjmenovaných lokalitách, ale v celém průběhu vedení; žádal jsem vysvětlení, jaká bude konkrétní kompenzace pro dotčené obce a dotázal jsem se, proč při posuzování krajinářského hlediska nebyla přiměřeně aplikována i metodika pro posuzování umístění fotovoltaických a větrných elektráren, když vedení svou výškou stožárů 41,5 až 49m se jim značně blíží?

      Závěrem jsem stejně, jako většina následujících diskutujících žádal, aby všude, kde to bude jen trochu možné, bylo nové vedení realizováno v souběhu s již stávajícím vedením 110 a 220 kV. K vysvětlení investora, že to není možné z důvodu jiného vlastníka vedení, k tomu hlas z publika trefně poznamenal, že i když je provozovatelem jiná společnost, tak jsou-li obě stoprocentně nebo většinově vlastněné státem, neměl by pro ně být přece problém se domluvit.                                                                       

Podklady EIA: http://tomcat.cenia.cz/eia/detail.jsp?view=eia_cr&id=MZP281

Novinář politikem

Petr Klukan | Úterý, 8. 3. 2011 v 10:14

Co by říkal Radek John z pohledu kritického publicisty k aférám či nejasnostem u ministrů Drobila, Dobeše, Vondry? Netepal by do nich a svou typickou dikcí nedokazoval jejich neschopnost? Průšvihy svého ministra Dobeše strana Věci veřejné dnes spláchne jednou větou, že se jedná jen o drobnosti. V rozhovoru s Dobešem zjistíte, jaké to ministerstvo je moloch, v němž si úředníci vyrábějí práci, aby zdůvodnili své funkce. Co by řekl novinář John? Přece – Od toho je tam ministr placený z našich daní, aby to nepřipustil! Ale co čekat od ministra, který píše své podřízené diplomku, že? – a měl by námět do pořadu Na vlastní oči.

Pro ty slušné je politika neskonale těžší než novinařina. Protože ať děláte, co děláte, novinář to vždy může popsat z druhé strany a dát prostor křiklounům. Co ale s těmi neslušnými politiky? Právě kvůli nim jsou novináři nenahraditelní. Kdo jiný by je kontroloval?

Proč jsem proti přímé volbě

Ivo Strejček | Pátek, 4. 3. 2011 v 15:16

Zdá se, že se vládní koalice zřejmě bez problémů dohodne s opozicí na návrhu přímé volby prezidenta. Pokud se tak stane, bude to svými důsledky pro český politický systém největší změna za posledních dvacet let.

Politický prezident
Jedním z hlavních argumentů podporujících přímou volbu prezidenta je touha vybrat si prezidenta „bez zákulisních čachrů stranických sekretariátů“.
Tato myšlenka se zakládá na poněkud naivní představě, že osobnosti mimo politické strany či dokonce mimo politiku jsou automaticky morálnější a lepší.
Není mým cílem dnes tento názor vyvracet. Tvrdím pouze, že představa, že člověk, který nikdy neměl s politikou co do činění, může být demokratickou pojistkou v prostředí, kterému nebude rozumět, je představou dětinskou.
Kampaň, kterou prezidentští kandidáti povedou, bude také – zcela přirozeně – kampaní politickou. Lidé budou uchazečům pokládat otázky týkající se hospodářského směřování země, zaměstnanosti, řešení sociálních problémů a národní bezpečnosti. Bylo by nebezpečné, kdyby se o prezidentský úřad úspěšně ucházel člověk „nepolíbený“ politikou.
Důvěra v současného prezidenta Klause je právě proto tak vysoká, že – kromě intelektuální výbavy – je mistrovským znalcem politické scény, kterou dokáže ovlivňovat, moderovat a těší se jejímu respektu.

Přímá volba
- kvalitnější demokracie?
Pozoruhodným mýtem spojovaným s přímou volbou prezidenta je víra v to, že demokracie v zemi tím bude „nějak“ kvalitnější.
Je naše demokracie nějak defektní v porovnání se Slovenskem či Polskem, kde své prezidenty volí přímo? Je český prezident na setkání se svými protějšky z okolních zemí prezidentem se slabším mandátem?
Nepřímá volba vyprodukovala v České republice kvalitní a respektované prezidenty. U nás i v zahraničí. Proč měnit postup, který funguje?

…ale ať to moc nestojí
Úsměvným pokrytectvím obhájců přímé volby prezidenta je souběžné ujišťování daňových poplatníků, že to nesmí (a nebude) moc stát.
Demokratické procedury se mnoha občanům zdají neefektivní a drahé. Činnost demokratických institucí doopravdy něco stojí a chtějí-li voliči žít v demokratické zemi, pak se s těmito náklady musí smířit.
Pokud vyznavači přímé volby prezidenta chtějí hlavu státu tímto způsobem volit, musí poplatníky upřímně informovat, že budou muset náklady této volby ze svých kapes zaplatit.
V tomto kontextu považuji za chybnou také úvahu spojovat termín přímé volby prezidenta s termínem jiných voleb jenom proto, aby se ušetřilo.
Kandidáti na prezidentskou funkci by se snadno stali nedobrovolným rukojmím regionálních či dokonce komunálních témat v závislosti na tom, ke kterým volbám by se voliči současně chystali.

Zdroj politického napětí
Nesdílím názory, že prezident přímo volený občany bude zklidňující protiváhou parlamentu. Obávám se, že tomu může být právě naopak.
Například: pokud výsledky parlamentních voleb určí, že dolní (horní) komora bude většinově levicová a voliči se poté v přímé volbě rozhodnou pro pravicového prezidenta, bude docházet k častým politickým střetům a politické napětí v zemi se oproti současnému stavu zvýší.

Závěr
· Nedomnívám se, že přímá volba prezidenta přinese do Čech více kvalitnější demokracie.
· Prezidentem země má být člověk intelektuálně výrazný, lidsky spolehlivý a – s politickou zkušeností.
· Přímá volba zbytečně nahradí systém, který dal zemi kvalitní prezidenty a který tak ve svém důsledku prokázal, že je výkonný a funkční
· Věřím v parlamentní demokracii, ve které zvolení zástupci obhajují zájmy svých voličů a své postoje voličům vysvětlují. Dokonce i to, koho volili v tajné volbě prezidentem země ve Španělském sále na Pražském hradě.
· Spory mezi přímo voleným prezidentem a jinak politicky zabarveným parlamentem mohou politické napětí v zemi zbytečně zvyšovat.
· Přímá volba prezidenta otevře prostor k přímým volbám hejtmanů a starostů, což může kvalitu rozhodování na krajské a komunální úrovni negativně ovlivnit (pravicový starosta v obklíčení levicové městské rady).
(Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS)




© 2008 Parola s.r.o.