Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

25.ÚNOR 1975.

Zdeněk Gryc | Pátek, 25. 2. 2011 v 11:32

25. února 1975.

V úterý 25. února 1975. vyšla JISKRA Orgán OV KSČ, nositel řádu práce,  číslo 16.  za   50 haléřů.  Za těchto pouhých padesát haléřů byli na první straně Jiskry občané jihlavského okresu obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou. Druhý zprava vypadá  zvlášť uvědoměle a rozhodně, ti ostatní nikoli.

Pod fotografií je tento nápis:PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil. Pod nimi  je báseň Františka Branislava ÚNOR.

Pod hlavičkou Jiskry jsou uvedena  slova vedoucího tajemníka: „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“.

V listu  se připojuje redaktor Milan Dvořák a vyzývá: 

„Zachovejme pokrokové tradice a symboly – Kvartal prověren“.  . . . . . „Chci přispět dalším, jehož by se měli chopit soudruzi na městském národním výboru /finančně?!/ a z Muzea Vysočiny /historicky/“. . . „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána.  Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré. Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě. Všimněte si však, že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem. Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky. My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplńkem stojících a připravovaných sportovišť. . . . Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě z něhož k občanům Jihlavska  promlouval“. . .  

Na závěr vysvětlení, proč se „Nemůžeme se spokojit s dosaženým“:

1/ Bylo   riziko, že se nějaká babička, či nestydlivý věřící se před stupem do Březinek u sochy sv. Jána požehná.

2/ Musíme zabránit, tomu, aby nebylo za socialistické peníze realizováno něco co připomíná církevní architekturu. V rámci Březinek v souvislosti s Okružní jsme s Ing.  Hlaváčem navrhli  opěrnou zeď hřbitova a já pak na ni márničku-kapličku se zvoničkou.  V rámci autorského dozoru jsem zajistil i  zavěšení zvonu. /Bylo o něj podobně postaráno jako o uložení sochy sv. Jána. /  Po zavěšení se  vyzkoušelo, jak funguje a jaký má zvuk.  Soudruhům se to doneslo.  Vedoucí stavebního odboru ONV Jiří Vondrák pamatuje, jak mu také za tuto realizaci „umyli hlavu“. U mně se o to postaral soudruh ředitel Kavalec.  

A co je v souvislosti s dobou nejzajímavější,  Phdr.  František Hoffmann byl z města odklizen. Také proto, že jeho  články v Jiskře zabývající se památkářskou problematikou  byly nežádoucí.  Soudruzi   „z Muzea Vysočiny /historicky/“,  jak je vyzývá v článku 25. února 1975.  M. Dvořák,  se poslušně zapojili do publikace v rámci dalších výročí Únorových událostí. Nikdo z nich se neodvážil  prezentovat odborný památkářský požadavek na zachování sochy sv. Jána in situ.  

Taková byla doba.  

Jihlava pátek, 25. února 2011.  Zdeněk Gryc 

8 komentářů k článku “25.ÚNOR 1975.”

  1. drbdrb říká:

    Hezké, jsem zvědav zda v budoucnu bude někdo psát o zlodějinách a podplácení na jihlavské radnici v dnešní době.

  2. Zdeněk Gryc říká:

    Dnes je 25.února 2011, výročí Února 1948, pišme tedy o něm.

    Každý jsme totalitu prožívali jinak. Někteří soudruzi mohli manipulovat s lidmi. Pocit osobní moci podpořené komunistickým aparátem jim po únoru 1948 umožnil důležitost a snadný život. Ve Stavoptojektu Jihlava tomu tak bylo. Jenom ta legrace v rámci každoročního komplexního hodnocení. Boris Dočekal o tom napsal 14. 5. 1990 článek „HODNOCENÍ JAKO ZBRAŃ“. A zbraň to byla, podobně jako ty pušky na ramenou LM. Doporučuji vyhledat. Myslím, že i mnozí nacističtí kolaboranti to také nedělali tak úplně z přesvědčení, jako z prospěchu. Napsal jsem svoji autentickou vzpomínku na mantinely ve kterých se architekt v té době pohyboval, uvedl jsem prameny a také jsem se podepsal.

    . . . „Hezké, jsem zvědav zda v budoucnu bude někdo psát o zlodějinách a podplácení na jihlavské radnici v dnešní době“. . .
    Zvědavost nestačí. . . zajisté, že by mohl, musel by ale o nich vědět a pod své zjištění se podepsat, ale to asi nějak bolí. Je zajímavé, že jsou to spíše ženy, které stojí za svým názorem i svým podpisem.

    PS. Jsem rád, že si město „kapličky-márničky“ na Kalvárii všimlo a pěkně ji opravilo.
    Zdeněk Gryc

  3. maria pilkova říká:

    Když člověk sleduje dejinný vývoj, třebas jenom ten ,co právě naše generace prožívá -přes2 společenské systémy -socializmus a kapitalizmus, tak musí zákonitě konstatovat jenom to, co už asi každý zjistil-celý vývoj je závislý na charakterech jedinců a bohužel často jedinců, kteří se dostanou do vedení.A zdá se, že opojení mocí je tak silné, že zlomí téměř každého a ten kdo odoláva, působí jako Sancho Panza bojujíci s větrnými mlyny. Už je téměř jisté- není možné spoléhat na charakter a čest jedinců ve společnosti, je nustné spoléhat na silné a promyšlené zákony. Nemůžeme odsuzovat poválečnou generaci, že přebírala myšlenky socializmu, když předtím žila v poměrech vylíčených v knize např. Malý Bobeš nebo Čenkovej deti od slovenského F. Krála. Musíme ovšem odsoudit všechno zlo, co pak napáchali tí , kteří sice vyšli z bídných poměrů, ale neměli právo sáhnout na majetek a život jiných. Stejně musíme dnes odsuzovat všechny, kteří si hrají na demokraty a pod pláštikem demokracie zneužívají všechno a všechny a doslova ožebračují celý národ a některou jeho část tím přivedou i k odchodu ze života. Jenom zákon, pravidlá a pořádek můžou přinést změnu a pokud to my všichni nepochopíme, tak se nikdy nepoučíme a vše se bude opakovat jako v začarovaném kruhu.

  4. Zdeněk Gryc říká:

    25. ÚNOR 1948.

    Smyslem mého blogu je nikoli řešit současný politický a ekonomický marasmus.
    Snahou je připomenout národní katastrofu.Události odstartoval projev budoucího prezidenta, KTERÉHO KSČ DOSADILA DO ČELA STÁTU.
    V památný den 25. února 1948 prohlásil:
    „Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována.
    Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal…“

    Klement Gottwald na Václavském náměstí 25. února 1948

    Z Wikipedie, otevřené encyklopedie:
    Únor 1948 (resp. Vítězný únor, což je výraz používaný zejména komunisty a jejich příznivci) je pojmenování komunistického převratu v Československu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem v roce 1948. Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě, připojení k sovětskému mocenskému bloku, počátek útlaku obyvatelstva a ekonomického úpadku. V době totality byl 25. únor slaven jako významný den, „Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky“. . . . . . . . . .

    . . . je členy Komunistické strany Čech a Moravy každoročně připomínán i v současné době.
    ———————————————
    Bohužel současný stav neutěšený stav nahrává komunistické straně, jejíž preference stoupají.
    Má ve svých ukázněných členech záruku volitelnosti a skvělé strategické myslitele.
    Myslím, že není tak těžko pochopit proč nebyl prezidentem zvolen profesor Švejnar.
    JAKOU ROLI SEHRÁLA KSČ PŘÍMO, NEBO NEPŘÍMO PŘI VOLBĚ HLAVY STÁTU ?

    Nebezpečí je v tom, že těžko kontrolovatelné bačování politicko-ekonomické oligarchie může nespokojené obyvatele dovést demokraticky k její ztrátě.

    Zdeněk Gryc, děkuje Marii Pilkové, že se pod svůj názor podepsala.

    P. S. informací o nástupu KSČ je dosti, viz: http://www.pametnaroda.cz/index.php/anniversary/detail/id/6

  5. Milan Dvořák říká:

    Jenom malé upřesnění. Pan „architekt“ projektoval sídliště A. Zápotockého, název Březinovy sady je pozdějšího data. Tak jen pro přesnost. A to sídliště je stejnej symbol socialismu jako všechny ty panelákový hnusy.

  6. Josef Drbal říká:

    Já mám na pana Gryce otázku, dostal jste za Váš projekt „Březinek“ nějakou odměnu? Nemyslím peníze, ale nějaké uznání.
    děkuji

  7. Milan Dvořák říká:

    Na svou otázku se pane Drbale odpovědi nedočkáte. On pan architekt není zrovna zadobře s Gutem – Jarkovským a nepřekypuje právě základní slušností. Ostatně, možná přemýšlí, proč ten příspěvek jako břitva k tomu tragickému 25. únoru neodeslal do Jiskry právě v tom roce 1975 a statečně se ohání až dnes. Taky možná přemýšlí nad tím, proč jeho blogy prostě skoro nikdo nečte a on sám je současně i nejčastějším vlastním komentujícím (viz i případ shora).

  8. Zdeněk Gryc říká:

    1. Milan Dvořák říká:
    28. 2. 2011 v 15:27
    Jenom malé upřesnění. Pan “architekt” projektoval sídliště A. Zápotockého, název Březinovy sady je pozdějšího data. Tak jen pro přesnost. A to sídliště je stejnej symbol socialismu jako všechny ty panelákový hnusy.

    Pane Milane Dvořáku,

    Zajímalo by mne a to moc, jestli jste byl pisatelem toho předmětného článku z 25. února 1975 ?
    Pokud jste byl redaktorem v Jiskře tak dobře znáte publikace v jiskře před vstupem vojsk a po něm. Poslední odborné názory na památkovou problematiku od pana Káby a PhDr. F. Hoffmanna, pochází z roku 1968, než ho kolaboranti vyhnali z Jihlavy.
    Nemám rád nepravdivé informace.
    Sídliště jsem pojmenoval „Březinovy sady“ na podnět doktora Hoffmanna, který mi jako ředitel archivu poskytl potřebné znalosti a vysvětlení o historii daného prostoru. Název „Březinky“ jsem použil již v prvním článku dne 21. 3. 1967. který vyšel v Jiskře a je k nahlédnutí na webu:
    brezinky.atlasweb.cz
    Doklad je zde rovněž na tabulce 7. která pochází z publikace CENTRA OBČANSKÉHO VYBAVENÍ 1988, kde se dostalo Březinkám uznání a byly zde publikovány na prvém místě.
    Je to doklad o tom, že pokud šlo o mou osobu, tak jsem se vždy snažil až do konce totáče používat název Březinovy sady.
    Pravda je, že název Sídliště Antonína Zápotockého“ je dílo kolaborantských „vlezdoprdelků“, jako přímý následek okupace v roce 1968. V souvislosti s dotazem pana to Drbala doložím obsahem diplomu, který jsem jako soukromá osoba dostal. Nedokážu ho vložit do blogu a tak opisuji:
    ———————–

    SVAZ ARCHITEKTŮ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY

    Vážený soudruh
    Ing. arch. Zdeněk Gryc
    Jihlava
    Leninova 96. V Brně dne 3. 4. 1968.
    Vážený soudruhu,
    V krajském kole „přehlídky architektonických prací 1966/67“ byla Vaše práce
    SÍDLIŠTĚ BŘEZINOVY SADY JIHLAVA
    Oceněna čestnou cenou I. Stupně
    Blahopřejme Vám k tomuto ocenění vaší tvůrčí práce
    a jsme se soudružským pozdravem
    za krajskou porotu
    Přehlídky arch. Prací 1967/68
    Ing. arch. Miroslav Gilwan
    Předseda poroty
    ————————
    Na závěr bych rád uvedl pro informaci pana Milana Dvořáka, že první článek, kdy jsme mohli s architektem Seligou otevřeně a volně informovat o poměrech, které vládly nejenom ve Stavoprojektu vyšel v Mladé Frontě dne 17. května 1990. Pochází od Borise Dočekala. Jeho název je „Kádrové hodnocení jako zbraň“. Z něho lze pochopit, co šlo a zejména nešlo a snad i jaké kádrové následky se daly vyvodit z článku, který je meritem blogu. Byla to smutná doba, kdy stranický tisk veřejně úkoloval architekta.
    Nereagoval jsem podle Guta Jarkovského. Omluvenkou mi je, že jsem byl na treku-přechodu Nízkých Tater.
    Na sněžnicích nám to moc rychle ne-šlo, ale počasí vy-šlo.
    Zdeněk Gryc

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.