Blog Jihlavských listů

Archív: Listopad 2010

Červeným svetrem na novináře

Marek Hovorka | Pondělí, 29. 11. 2010 v 2:39

Už je to tu. Po týdnech úspěšných i neúspěšných vyjednávání jsem šel na první schůzi zastupitelstva s vědomím, že skončím v opozici. Pokusili jsme se sice na poslední chvíli zvrátit dohodu o velké koalici s podporou lidovců a rozšířit ji na duhovou koalici, ale nepodařilo se. Přesto jsem byl zvědav, zda se to přeci jen nezvrtne, zda – podobně jako před čtyřmi roky – nepřinese první zasedání překvapení. A přineslo.

Ale jiné, než kdo čekal. Po oficiálním fotografování, kdy úsměvy, sklony brad a vypjatost ramen jednotlivých zastupitelů vesele dirigoval pan Michlíček, velkomeziříčský fotograf oblečený v kalhotách z vyleštěné černé kůže, přednesl nejstarší zastupitel návrh na první hlasování. A tím byla změna hlasovacího řádu! V tom dosavadním byla formulace, že projeví-li jen jeden zastupitel touhu po tajném hlasování, musí mu být vyhověno. V novém znění byl jeden zaměněn za většinu. A právě takové znění si koalice – navzdory naší opoziční nevoli – také odhlasovala.

Hned poprvé, kdy jsem hlasoval, jsem tak zažil, jaké to je být v opozici. Tedy mimo hru. A je jen ironií, že právě tajná volba před čtyřmi roky nečekaně otevřela dveře do primátorské kanceláře stejnému muži, kterému nyní volba veřejná. V kuloárech to pak úspěšní a zkušení politici s jemnou hořkostí glosovali jako „dokonalou technologii moci“, komunističtí zastupitelé s jistou jízlivostí dodávali, že šlo „od revoluce o první veřejnou volbu“ a ostatní opoziční politici teoretizovali, že „taková volba by měla být tajná vždy“. A novináři druhý den? Ani jeden se o tom nezmínil. Všichni tento „detail“ přešli. V novinách naopak citovali primátora, jak je rád, že koaliční zastupitelé „drží slovo“.

Je jisté, že za změnou pravidel stála přinejmenším nervozita a nejistota. Ale proč se v médiích nikdo neptal, kdo na tomto způsobu volby trval a proč, čeho se a které koaliční strany bály – a jestli je z dlouhodobého pohledu dobře, že vše proběhlo „podle plánu“?

Co novináře naopak potěšilo, bylo gesto našeho lídra, který místo v obleku přišel v červeném svetru – „na protest proti frašce, které se musím účastnit“, tedy že jsme skončili v opozici. Podobně s chutí citovali i jeho návrh na snížení počtu náměstků ze čtyř na dva, aby se v době ekonomické krize ušetřilo. Byli zřejmě rádi, že nyní jde o něco jednoduchého, snadno ocitovatelného, že „taková má opozice přece být“. O pokusech našeho klubu zachovat tajnou volbu ani slovo.

Abyste mi rozumněli: i já jsem hlasoval pro stávajícího primátora. Vážím si toho, co se v Jihlavě pod jeho vedením za poslední čtyři roky změnilo k lepšímu. Zdržel jsem se ale v případě dalších náměstků a radních, protože si myslím, že by byla duhová koalice lepším řešením volebního výsledku.

Ale co víc, přál bych si mít vedení města se silnějším mandátem – založeným na hlasech daných osobním přesvědčením, ne jen podpisy pod koaliční smlouvou. O výsledku ale nerozhoduje jedno hlasování. Tak veřím, že o tom, jak se nám bude v Jihlavě dobře žít, budeme přemýšlet napříč koaličními a opozičními stoly.

Zmeňme zlý systém vzdelávania!

Ján Lauko | Neděle, 14. 11. 2010 v 16:24

   Takmer všetko je v dnešnej dobe skrivené a prekrútené doslova v pravý opak! Prekrútený a pokrivený je i súčasný systém vzdelávania, pretože v deťoch cieľavedome rozvíja iba rozumový rozmer ich osobnosti, kým všetko ostatné je podradné a druhoradé!

   Tejto skutočnosti zodpovedá nepísané, ale reálne členenie predmetov na základných školách. Prvoradými, váženými a dôležitými sú podľa názoru pedagógov i rodičov všetky predmety rozumového charakteru, prednostne stimulujúce len a len rozumovú časť mozgu, to znamená matematika, fyzika, chémia, jazyky, história a podobne.

   Druhoradými, podradnými a doslova iba trpenými sú všetky ostatné predmety, ktorých úlohou je rozvoj citovosti a emocionality, etiky a morálky, pohybovej kultúry a pozitívneho vzťahu k prírode a podobne.

   Aký je ale výsledok takejto rozumovej jednostrannosti, ktorou je postihnuté základné, stredné i vysoké školstvo? Výsledkom je rozumovo mimoriadne vybavená osobnosť, ktorá sa je neraz schopná dostať veľmi rýchlo na vysoké posty v politike, v štátnej správe, v podnikaní, atď. V týchto vysokých pozíciách však automaticky prichádzajú rôzne nástrahy morálneho druhu, spočívajúce v možnosti beztrestného zneužitia, alebo privlastnenia si trebárs určitých finančných prostriedkov, majetkov, alebo iných hmotných výhod.

   No a žiaľ, keďže do týchto „osobností“ nebola nikdy cieľavedome a pevne vštepená morálka a etika, je úplne jasné, že v takýchto chvíľach osobnej morálnej skúšky vždy zakolíšu. Lebo žiaľ, to rozumovo racionálne, ku ktorému boli jednostranne vedení a vychovávaní z nich  urobilo iba vypočítavých egoistov, prednostne hľadiacich len na svoje vlastné dobro a až potom, ak vôbec, na dobro ostatných. Áno, chladný rozum a racionálna rozumovosť, bez adekvátne rozvinutého morálneho protipólu je presne takéhoto druhu.

   Tým však žiaľ, všetky nádeje spoločnosti vkladané do vzdelania a vzdelanosti vychádzajú do veľkej miery nazmar, pretože namiesto snahy o dobro celku, o dobro a prospech celej spoločnosti usilujú rozumoví ľudia prednostným spôsobom iba o dobro seba samých. Chladný rozum funguje presne takto a nie inak! Až príliš jasné dôkazy potvrdenia tejto skutočnosti môžeme vidieť v správaní sa ľudí v politike, v podnikaní, v štátnej správe, či hocikde inde. Všade vládne iba chladný, vypočítavý rozum, za ktorým beznádejne zaostáva elementárny, morálno – ľudský rozmer.

   Aby k takémuto niečomu nedochádzalo, mal by sa zmeniť predovšetkým doterajší zlý systém výchovy a vzdelávania. Keď som na začiatku hovoril o tom, že v súčasnosti je prekrútený v pravý opak, napraviť by sa dal jednoducho tak, že sa všetko obráti opačne, ako je tomu dnes.

   A ak mám byť úplne konkrétny, čo sa týka základného školstva, tak tu by mali byť všetky predmety, v súčasnosti prvoradého charakteru, hierarchicky presunuté nižšie a na prvé miesto by sa mali dostať predmety, v súčasnosti zaznávané a druhoradé.

   Prečo? Pretože napríklad úlohou predmetu výtvarná výchova a hudobná výchova je rozvoj emocionálneho a citového rozmeru osobnosti dieťaťa.

   Ďalej je tu etická a náboženská výchova, ktoré by nemali byť iba nejakým rozumovým memorovaním Biblie, jej výkladov, či tradícií jednotlivých náboženských konfesií tak, ako je tomu dnes. Na týchto predmetoch by sa malo skôr vychovávať, ako učiť! Vychovávať k praktickému, morálno – etickému jednaniu v každodennom živote! Trebárs napríklad formou nacvičovania divadelných hier, v ktorých bude deťom ukazované správne riešenie určitých modelových situácií z ich vlastného, každodenného života.

   Ďalej by nemala chýbať ekologická výchova, vyslovene prakticky budujúca pozitívny vzťah mladej generácie k prírode, k jej ochrane a k životu v súlade s ňou. A to všetko formou exkurzií, výletov a vychádzok, formou starostlivosti o políčka, poznávaním a zberom liečivých rastlín a podobne.

   Ďalej predmet telesná výchova, ktorý by mal byť skôr predmetom výučby telesnej kultúry a mal by byť koncipovaný úplne inak pre chlapcov a inak pre dievčatá.

   Ďalej by nemal chýbať predmet s názvom „Zdravá výživa“, aby sa deti už od útleho veku učili jesť nie to, čo im chutí, ale predovšetkým to, čo je pre nich naozaj zdravé a prospešné.

   Ďalej predmet pracovné vyučovanie, na ktorom by deti získavali základné manuálne zručnosti, skutočne a reálne potrebné pre život a jeho koncepcia by mala byť opäť iná pre chlapcov a iná pre dievčatá.

   Samozrejme, súčasťou výchovno – vzdelávacieho procesu by aj naďalej zostali predmety rozumového charakteru, avšak mal by sa výrazne znížiť ich časový rozsah a zároveň prehodnotiť obsahová štruktúra každého z  nich.

   V súčasnosti sú totiž žiaci doslova zahlcovaní obrovským množstvom samoúčelných informácií, ktoré v podstate slúžia iba pre učenie samotné. Pre reálny život sa z toho dá upotrebiť iba nepatrný zlomok, kým všetko ostatné nemá v skutočnosti absolútne nijaký praktický význam.

   Cieľom nového spôsobu koncepcie výchovy a vzdelávania má byť osobnosť emocionálne a citovo bohato rozvinutá, osobnosť stojaca na pevných morálno – etických základoch, osobnosť s hlbokým, pozitívnym vzťahom k prírode a k jej ochrane, osobnosť znalá zásad správnej životosprávy, plne zodpovedná za svoje vlastné zdravie.

   Jedine takýmto spôsobom rozvinutý ľudský jedinec totiž dokáže využiť nadobudnuté rozumové poznanie správnym spôsobom, čiže v prospech spoločnosti, v prospech celku.

   Dovtedy, kým k takejto zmene systému výchovy a vzdelávania nedôjde, do toho času bude dnešný, pokrivený školský systém aj naďalej produkovať iba rozumovo zdatných jedincov, avšak s trestuhodne zanedbaným emocionálno – citovým a morálno – etickým rozmerom ľudskej osobnosti. Pre absenciu tohto rozmeru budú s takýmito deťmi permanentné problémy a to tým väčšie, čím budú deti staršie, ako to už možno  dnes jasne vidieť na žiakoch vyšších ročníkov základných škôl, ktorí sa stávajú takmer nezvládnuteľnými. S deťmi v puberte boli problémy vždy, ale až v takejto miere, v akej je tomu dnes, to v dávnejších dobách prísnejšej morálky neexistovalo!

   Je jasne, že v dlhodobejšom horizonte nemôže niečo podobného priniesť spoločnosti nikdy nič dobrého! Viď morálny kredit ľudí v súčasnej politike, v štátnej správe, v podnikateľskej sfére, ale trebárs i v zdravotníctve a podobne.

   Je teda naozaj na čase zmeniť to a so zmenou treba začať od samotného základu, čiže od zmeny koncepcie výchovy a vzdelávania na základných školách a potom následne i na všetkých ostatných typoch škôl.

   No a do času, kým bude celý školský systém nastavený správnym spôsobom by bolo dobré, keby si súčasní pedagógovia boli už teraz vedomí všetkých, vyššie uvedených skutočností, aby ich už dnes, pokiaľ je to len možné, zohľadňovali pri výkone svojej profesie ak chcú, aby mala ich námaha význam a aby deti, ktoré prejdú ich rukami boli pre spoločnosť naozaj prínosom a nie nešťastím. Nešťastím, zosobneným rozumovo zdatným, vzdelaným, ale citovo chudobným, chladným a egoistickým ľudským jedincom.

   PS. Všimnime si, ako sa v súčasnosti prekrúcajú pojmy. V pedagogickej terminológii sa vraví o výchovno – vzdelávacom procese. Výchova má byť teda na prvom mieste a vzdelávanie až na druhom. Aká je však realita? Úplne opačná! Pre nadmieru vzdelávania nezostáva v školách čas na výchovu! Čiže na to, čo je prvoradé tak, ako nám to správne napovedá termín výchovno – vzdelávací proces.
 

jl, priaznivec časopisu „Pre Slovensko“ http://www.pre-slovensko.sk/

Jak jsem se stal „Skokanem“

Marek Hovorka | v 15:27

Přál jsem si to. A zároveň nečekal. Z dvacátého místa to nepůsobilo reálně. Ale stalo se, dostal jsem dva tisíce dvě stě čtyři preferenční hlasy a byl zvolen jedním ze sedmatřiceti zastupitelů. Poprvé jsem na vlástní kůži ucítil, co znamená otřepané sousloví „voliči rozhodli“.

Začaly mi chodit esemesky, lidé gratulovali – a sem tam hrdě hlásili: „Můj křížek jsi dostal.“. Najednou se abstraktní číslo a neviditelná voličova ruka alespoň částečně zkonkretizovala do tváří několika známých i neznámých. Proč jste mě volili?, ptal jsem se často. A odpovědi byly různé. Někdo mě svým hlasem chtěl odměnit za mou předchozí práci, jiní mi věří, že jako třicátník budu reprezentovat to, co chtějí nejen mí vrstevníci od města v jednadvacátém století.

V novinách mě nazvali „Skokanem“ a tlačili do prvních konfrontací. K tomu se přidaly spory pod některými blogy na stránkách Jihlavských listů: Hovorka na mě leze i z konzervy (to mě pobavilo a věřím, že až do příštího festivalu můžete být klidní), Hovorka si jde nahrabat (z platu zastupitele určitě ne, až jej budu znát, hned vám ho sem napíši), Hovorka tam jde kvůli penězům pro festival (festival je čtrnáct let podporován, aniž bych byl zastupitel).

A mezitím začala vyjednávání, telefonáty, strategie a možná i konspirace – varianty se proměňovaly jako jarní počasí. Možností bylo několik a žádná ideální. Jak to dopadlo, všichni víme. Jak na mne působila volba primátora? A jaké věci pro mě budou důležité? Napíši příště. Závěrem děkuji za podporu, opravdu si jí vážím – ačkoli to zní jako ta nejhorší fráze. I proto se zde budu s vámi průběžně dělit o své zkušenosti. Boj s frázemi je jednou z nich. Ale i o tom někdy příště.




© 2008 Parola s.r.o.