Blog Jihlavských listů

Archív: Září 2010

Aktivní způsob života a problémy automobilové dopravy. Dnešní akce v rámci Evropského týdne mobility.

Zdeněk Gryc | Pondělí, 20. 9. 2010 v 13:04

ZMAŘENÍ  POHYBU  HENDIKEPOVANÝCH  PO  BŘEZINKÁCH  

PREFERENCÍ ZÁJMU MORISTŮ,  TVRDĚ PROSAZOVANÝCH NA BŘEZINKÁCH NÁMĚSTKEM VOVSÍKEM, BYL ZMAŘEN BEZBARIEROVÝ KONTAKT OBČANŮ SÍDLIŠTĚ S LESOPARKEM. NARUŠENA BEZPEČNOST CHODCŮ A DĚTÍ Z MATEŘSKÝCH ŠKOLEK, VYKÁCENA CENNÁ ZELEŇ. AKCE SI VYŽÁDALA NÁKLAD PŘES 12 MILIÓNŮ.  

Projekty na zlepšení pohybu hendikepovaných po Praze, vyřešení problematiky bezdomovectví a podpora seniorů. To jsou hlavní pilíře kampaně  před podzimními volbami do pražského zastupitelstva.  

 Slibují, že zajistí bezbariérový vstup do stanic metra Anděl, Můstek a I. P. Pavlova. Chtějí také postupně obměnit městské autobusy a tramvaje za nízkopodlažní typy nebo usilovat o rozvoj informačních systémů pro zrakově či sluchově postižené. „Je třeba předcházet vzniku bariér důslednou kontrolou dokumentace při územním plánování,“ dodala bývalá náměstkyně primátora.

NÁMĚSTEK PRIMÁTORA,  RADEK VOVSÍK,  PROSADIL A PROSAZUJE V JIHLAVĚ  ZCELA ODLIŠNÉ TRENDY. TOMU JE NUTNO ZABRÁNIT!  VÝBĚR KANDIDÁTŮ U VOLEB  MŮŽE TYTO NEHUMANISTICKÉ SNAHY  OVLIVNIT. NEDEJME SE ZMÁST TRIKEM SOUVISEJÍCÍM  S PLATNÝM HLASOVACÍM LÍSTKEM = je a není 1. ODS Mgr. RADEK VOVSÍK

Zdeněk Gryc 

——————– 

Týden  mobility, který začal v českých a moravských městech ve čtvrtek. Kampaň propaguje aktivní způsob života a upozorňuje na problémy automobilové dopravy. Má také lidem nabídnout alternativy. Veřejnou dopravu nebo jízdu na kole.

Před devátou hodinou pohovořil do radiožurnálu náš přední odborník, profesor Dopravní fakulty ČVUT, někdejší ministr dopravy a spojů Petr Moos.

Podobná slova, se stejným obsahem, použil šéf katedry dopravních staveb VÚT Brno, profesor Vladimír Veselý, když předkládal a vysvětloval jihlavským orgánům segregovaný systém dopravního řešení sídliště Březinovy sady.

Používám této příležitosti, abych znovu a opakovaně upozornil na necitlivý přístup motoristické loby ODS na zničení pěší zóny na Březinkách – bezbariérového vstupu chodce do lesoparku Heulos.

Při této akci bylo nejenom pokácena cenná zeleň, ale i investována částka přes 12. mil. Kčs, která by patrně stačila na dokončení původního záměru, na realizaci ocelové lávky, která by chodci a cyklistovi umožnila pěší kontakt s historickým jádrem Jihlavy. Znamenalo by to značné úspory pro obyvatele sídliště, kteří by navíc nemuseli čekat na veřejnou dopravu.

Mnozí obyvatelé Březinek by uvítali krásnou procházku v klidném a výfukovými plyny nezamořeném prostředí.

Žaluji touto cestou na necitlivý přístup magistrátu, zejména na buldozer ODS, náměstka Vovsíka, o jehož bezohlednosti jsme se mohli dočíst nedávno ve sdělovacích prostředcích. Magistrát nevyhověl dvěma peticím občanů, narušil systém místní demokracie. Lidé, kteří v dané lokalitě bydlí, mají právo rozhodovat o svém životním prostředí. Anketa, kterou vymyslel náměstek Vovsík a nedemokraticky využil k novému hlasování je příkladem toho, co by zastupitelstvo, které vzejde z příštích voleb říkat a dělat nemělo:

30. 10. 2009. Radek Vovsík mi říká:

. . . . Proto dopravní opatření byla a určitě v budoucnosti i budou následovat. Chybí parkovací místa, spousta komunikací je umrtvena systémem slepých ulic. Právě realizovaná propojení nejenže usnadnila dopravu, ale i zvýšila bezpečnost obyvatel Březinek (a to včetně zúžení Okružní komunikace). Tento trend je navíc zjevný i ve vyspělejší části Evropy (v našem partnerském Heidenheimu již takto upravili téměř všechny původně čtyřproudé vozovky). ….

Že by to byla také lež?

V Heidenheimu byl také dopravář, žák citovaného profesora Veselého, Ing. Šlechtický, který tam tyto poznatky nezískal. Náměstek Vovsík je tedy zcela mimo pochopení problematiky a to i přesto, že jsem mu osobně předal publikaci:

MĚSTA PRO LIDI – Koncepce snižování automobilové dopravy – příklady evropských měst. Informace pro zástupce měst a obcí. Vydané kanceláří pro úřední publikace Evropských společenství, 2004.

Zdeněk Gryc

„Vyčistění vztahů“

Bedřich Ščerban | Pondělí, 13. 9. 2010 v 20:18

Celou veřejnost zaujala kauza Holík. Přestože jsem žádán o reakce, nebudu se daným případem zabývat a posuzovat ho. Byl jsem několikrát v názorovém střetu s panem Holíkem ohledně mé práce a vedení Dukly. Ohledně zakladatelské listiny Dukly.

Budu se věnovat problému obecně. Kauza je časově opožděná. Ukazuje, že neřešené problémy se vždy vrací. Neřešená minulost pak přináší problémy v budoucnosti. A to je to, s čím se potýká celá současná společnost, tedy i lední hokej.

Současné vedení ČSLH čeká stejný úkol, kterým jsem si prošel i já po nástupu do vedoucí funkce v Dukle, „vyčistění vztahů“. Bez tohoto kroku se nepohneme kupředu. Ani společnost ani lední hokej. Pevně věřím, že v Dukle se povedlo pohnout se směrem kupředu. Bylo by naivní se domnívat, že vše už je úplně v pořádku. Čeká nás ještě hodně práce, ale myslím, že jsme se vydali správnou cestou.

Sám jsem prožil několik střetů, když jsem aplikoval cestu „ vyčištění vztahů“. Dostal se do různých sporů. I prezident ČSLH se může dostat do sporu. I on se může dostat do situace, kdy mu to budou dávat „sežrat“.

Vím, co obnáší „ vyčištění vztahů“. Vím, kolik úsilí a psychických sil stojí „ vyčištění vztahů“. Přeji prezidentovi ČSLH hodně psychických sil a odvahy do bojů.

Bedřich Ščerban

Mít co říct

Marek Hovorka | v 0:19

Těch čtrnáct let od prvního festivalu je přechodem z analogového do digitálního času. Koncem devadesátých let lidé téměř neměli mobily, nepoužívali internet, neznali webové stránky a emailové schránky. Tištěné festivalové katalogy byly pro nás jediným zdrojem informací.

Prvních pár ročníků jsme zvládli se starším černým faxem ze zastavárny. Každé oslovení či žádost o film bylo třeba odeslat. I několik minut uběhlo, než dvoustránkové psaní prošlo s tichým bzučením do tisíce kilometrů vzdálené kanceláře. Dopis byl hmatatelný. A stejně tak i odpověd. Zatímco se tiskla a vysouvala řádek po řádku, odezírali jsme z prvních vět výsledek. Od té doby poznám přijetí či nepřijetí pozvání z první věty. Takto k nám prošla faxem kresba a báseň od Jonase Mekase, „nemůžu s vámi být, ale připíjím vám červeným vínem“, jindy pozdrav od Vojtěcha Jasného s přáním, v jakém pokoji by chtěl spát.

Filmy jsme sledovali na videokazetách, každá z nich v těžkém zavíratelném obalu. Předávali jsme si je v banánových krabicích, do jedné se jich vešlo tak čtyřicet, nejvýš padesát. Přicházely ze všech kontinentů, v obálkách s barevnými známkami ze vzdálených krajů, které jsme vystřihovali pro mou babičku. Místo kurýrních služeb jsme filmové kopie pro jihlavské projekce dováželi a odváželi vypůjčenými auty. A poznali tak velké i malé produkční společnosti ve Vídni či Paříži, distribuční firmy i různě naladěné festivalové kinosály.

Legendární britský režisér Richard Leacock se v Jihlavě už v roce 2000 ukázal být prorokem digitální revoluce. S malou kamerou v ruce vykřikoval, že kamera je jako pero a jednou s ní bude moci film natáčet každý. A bude záležet jen na tom, co chce a umí říct. A to platí v časech analogových i digitálních. I když už denně dostáváme a rozesíláme stovky emailů, filmy sledujeme na dévédéčkách či internetových stránkách a potřebné informace vygooglujeme během několika desítek vteřin.

(Napsáno pro podzimní číslo Revolver Revue, kde bude rubrika Dokumentaristé věnována jihlavskému festivalu.)

Vovsík ztratil, ale i získal

Petr Klukan | Úterý, 7. 9. 2010 v 8:36

Radek Vovsík, kdysi druhý muž ve městě, odstoupil ze všech funkcí a stal se řadovým členem ODS. Celá kauza naznačuje, že ODS není stranou jednoho názoru, že jsou tu lidé různých povah, schopní prosazovat své myšlenky. Zároveň to však ukazuje, že v ODS chybí osobnost schopná sjednotit a umravnit Frantu i Jendu, aby ODS navenek působila jako silná jednotná strana.
ODS svým vnitřním tlakem dohnala Vovsíka k rozhodnutí odstoupit. Lze jej nazvat správným, neboť část členů rozdělené ODS by se od svého lídra stejně v průběhu kampaně distancovala a to by působilo ještě hůře.

Už za doby Vratislava Výborného se ODS rozdělila na dvě půle. Tehdy vyhrála jedna z nich a strana dokonce Výborného, jednoho ze zakládajících členů, vyloučila.

Je zřejmé, že Vovsíkovi nic podobného nehrozí. Jeho myšlení stojí na pravicových základech a nebýt zkratkovitého jednání v případě lhaní při dokazování dopravního přestupku, byl by stále lídrem. Částí ODS nechtěným, ale byl by. Razantní, někdy černobílý, jdoucí za svým přesvědčením.

Část ODS se „dokázala“ Vovsíka zbavit, i když si za to prvotně může sám – lhal. Lež se stala jakýmsi zaklínadlem v ODS: Lhal, nemá tam co dělat! A zaznívá to od různých členů, i od těch, kteří by měli slova o lži volit mnohem obezřetněji.

Jak si vysvětlit postoj zastupitele, jehož celá rodina bydlí v jiném městě, ale protože by nemohl být zastupitelem, má trvalý pobyt nahlášený stále v Jihlavě? Papírově vše v pořádku, není to ale jen obcházení zákona? Nenazveme takovou obezličku také lží a poukazování na Vovsíkovu lež pokrytectvím?

Kdo získal a kdo ztratil? ODS ztratí něco hlasů, ale do voleb je ještě daleko a strana se teď bude tvářit kompaktněji, neboť příznivci Vovsíka dostali přes nos.

Radek Vovsík sice nyní ztratil, ale do budoucna by mohl získat. Zažil tlak médií, tlak strany i veřejnosti, nabyl zkušenost, která je k nezaplacení. Poznal, že i když nekradl, nebyl spojován s žádným lobbingem, ani s korupcí nebo s prapodivným výběrovým řízením, ale jen s jednou hloupou chybou a zpočátku malinkatou lží, může to vést k dalekosáhlým problémům obřích rozměrů.

Byla by škoda, kdyby politiku pověsil na hřebík. Diplomat z něj asi nikdy nebude, ale rázných politiků schopných říkat bez obalu nepopulární věci je zoufalý nedostatek.

To by si měla po volbách uvědomit hlavně ODS a nehodit každého, kdo ve zkratu zalhal, přes palubu. Hrozilo by nebezpečí, že by ve straně mohlo zůstat jen pár lidí do mariáše.

Zlý stav spoločnosti a hľadanie východísk z neho

Ján Lauko | Sobota, 4. 9. 2010 v 12:14

   Súčasná spoločnosť sa nachádza v nesmiernom úpadku. Môžeme si ho ilustrovať jedným, možno banálnym, ale výstižným príkladom, poukazujúcim na hlboký hodnotový prepad, ku ktorému došlo v pomerne krátkom časovom horizonte 10 –15 rokov.

   Keď sme sa totiž pred 10 – 15 rokmi spýtali nejakého malého dieťaťa, čo robí jeho otec, spravidla odpovedalo: Môj otec je murár, lekár, šofér, učiteľ a podobne. Inými slovami, zaoberá sa činnosťou, ktorou prináša do spoločnosti určité užitočné hodnoty.

   Keď však túto otázku položíme menším deťom dnes, mnohé z nich odpovedia: Môj otecko zarába peniažky. O čom to svedčí?

   O nesmierne hlbokom posune smerom nadol, v ktorom sa pre mnohých ľudí stáva nepodstatným vytváranie užitočných hodnôt pre spoločnosť, ale za jednu a jedinú hodnotu považujú iba peniaze. Peniaze, ktoré sa koniec koncov dajú získať aj inak, ako poctivou prácou. Len nech sú a nech ich dosť.

   Uvážme však, že ak sme takto hodnotovo hlboko posunuli smerom nadol v pomerne krátkom časovom rozmedzí 10 – 15 rokov, čo dokážu deti svojim pozorovacím talentom reflektovať v jednej jedinej výstižnej vete, ako hlboko asi duchovne upadlo ľudstvo v dlhšom časovom horizonte 30. 40. 50., alebo 70. rokov?

   Iba postupné zužovanie duševného obzoru, ktoré kráča ruka v ruke s takýmto katastrofálnym duchovným pádom nám neumožňuje vnímať jeho hroznú hĺbku. To je tiež dôvod, prečo mnohí ľudia odmietavo krútia hlavami, ak sa im začne niečo hovoriť o duchovnom úpadku.

   Väčšina z nich totiž spravidla vníma veci iba povrchne a preto, vidiac pred sebou najmodrenejšie autá, neobmedzené možnosti cestovať, krajšie bývanie, internet a iné technické vymoženosti a ešte mnoho iného, na základe trblietavého lesku týchto vonkajších vecí nie sú jednoducho ochotní pripustiť, že by to snáď mohlo byť až také zlé. Naopak, oproti minulosti sa im to javí ako pokrok.

   Ak sa však pozrieme na veci trošku hlbšie pod povrch, nemožno si nevšimnúť onen spomínaný, obrovský hodnotový prepad v každodenných medziľudských vzťahoch a to vo všetkých oblastiach života. Ľudia síce kedysi mali hmotne naozaj menej, ale boli oveľa srdečnejší, vzájomne ústretovejší a ochotní si pomôcť, jednoducho povedané, boli oveľa lepší. Za hmotný pokrok platíme príliš vysokú daň, ktorou je strata ľudskosti. Je potom naozaj takýto pokrok možné vôbec nazvať pokrokom?

   Áno, ľudská civilizácia budí pri povrchnom pohľade zdanie rozkvetu, ale vo svojom vnútri je zasiahnutá rozkladom, nadobúdajúcim doslova tragické rozmery. Naša civilizácia sa v skutku podobá nabielenej, honosnej a majestátne navonok pôsobiacej hrobke, ktorá je však vo svojom vnútri plná hniloby a najrôznejšej nečistoty.

   Tak napríklad konkrétne školstvo sa stalo iba bezduchým vymývaním mozgov informáciami, z ktorých sa v praktickom živote využije iba zlomok. Zdravotníctvo sa zvrhlo na tupé potláčanie dôsledkov, bez poznania skutočných príčin. Jeho osobitou kapitolou je farmaceutický priemysel, ktorého úlohou v skutočnosti nie je liečiť a vyliečiť, ale čo najdlhšie udržiavať pri živote potencionálnych klientov, ktorí sa nastavením na určitý druh udržiavacej „liečby“ stávajú istým zdrojom príjmov po celý ich ďalší život.

   Ale poďme ďalej: Bankovníctvo sa snaží bezpracne zarobiť čo najviac tým, že sa iným požičiavajú požičané peniaze. Podnikateľská sféra je skrivená snahou väčšiny takzvaných podnikateľov vyžmýkať zo svojich zamestnancov čo najväčší výkon za čo najmenej peňazí. Právne služby sa stali sofistikovaným zlodejstvom, kde sa namiesto službe pravde a spravodlivosti slúži tomu, kto viac zaplatí. A tak ďalej a tak ďalej. Pokrivené, znetvorené a základného rozmeru človečenstva sú v skutočnosti a vo svojej skrytej vnútornej podstate zbavené všetky odvetvia ľudskej činnosti. Takéto niečo je však istou cestou do záhuby.

   Ako teda zastaviť tento úpadok a nasmerovať spoločnosť nahor? Ja osobne vidím dve cesty. Prvou z nich je cesta osvieteného vládcu. Nie je tomu totiž tak dávno, kedy sa Tomáš Garique Masaryk snažil vybudovať spoločnosť na rešpektovaní Zákonov Božích. A ak odhliadneme od všetkých chýb, ktoré sa v danom období urobili, úplne rovnaké tendencie mal aj prvý Slovenský štát.

   Snažiť sa vybudovať spoločnosť na rešpektovaní Zákonov Božích! To je čosi nevídaného a v dnešnej dobe priam neuveriteľného! Žiaľ, odvtedy ľudstvo nesmierne hlboko duchovne upadlo, takže je skutočne otázkou, nakoľko reálnou je objavenie sa osvieteného vládcu v dnešnej dobe. Každopádne ale táto možnosť zostáva naďalej jednou z možností.

   Druhou, omnoho reálnejšou cestou je cesta zdola, spočívajúca v žití skutočných, pravých a budujúcich hodnôt, ako je spravodlivosť, česť, ľudskosť, srdečnosť, ústretovosť a snaha pomáhať iným. Jedine život v súlade s týmito hodnotami môže totiž, ako to jediné, zastaviť súčasný úpadok spoločnosti a nasmerovať ju nahor.

   Lebo aj napriek spomínanému úpadku, ktorý zhubne zasiahol všetky odvetvia ľudskej činnosti, v každom z nich sa predsa len nachádzajú ľudia, ktorí dokázali zostať vnútorne verní vyššie spomínaným ideálom. Ľudia, ktorí sa cítia sa vo svojom okolí osamotení, pretože sa nemôžu stotožniť s tým, čo sa deje vôkol nich.

   Sú to ale práve oni, čo tušia veľkú pravdu, spočívajúcu vo fakte, že iba život, v ktorom sa ľudia riadia vyššími hodnotami, môže nasmerovať spoločnosť k výšinám, k skutočnému, reálnemu a dlhodobo udržateľnému rozvoju a pokroku. Že jedine takýto život má skutočný význam a skutočnú hodnotu.

   Áno, je to presne tak! Spravodlivosť, česť, ľudskosť a snaha pomáhať iným majú pre vzostup spoločnosti omnoho väčší význam, ako ten najprevratnejší vedecko technický rozvoj bez elementárnych mravných zásad.

   A ak sa život podľa vyššie spomínaných, morálnych zásad spojí s poznaním Zákonov stvorenia, takéto vzájomné prepojenie vytvorí pevný základný kameň novej, zdravej, prosperujúcej a trvalo sa rozvíjajúcej spoločnosti. Pod poznaním Zákonov stvorenia nie je však myslená príslušnosť k nejakej konkrétnej cirkvi, alebo inej duchovnej organizácii. Je tým myslené objektívne, jasné a vecné poznanie Zákonitostí, ktoré hýbu univerzom.

   Jednoducho povedané, obrodenie našej spoločnosti, obrodenie každého jednotlivého odboru ľudskej činnosti spočíva v rukách jednotlivcov, ktorí sú ochotní žiť svoj život podľa vyšších morálnych zásad. Z nich, z týchto jednotlivcov sa totiž skladá spoločnosť. Čím ich bude viac, tým bude spoločnosť lepšia a zdravšia. Je to naozaj veľmi jednoduché.

   V súvislosti s hospodárskou krízou odznelo napríklad z úst mnohých politikov, dokonca na tých najvyšších postoch  a nie len u nás, ale aj v zahraničí, že súčasná kríza je predovšetkým krízou hodnôt. To je skutočne pravda!

   Ako sa ale táto kríza na celom svete vo všeobecnosti rieši? Iba čisto ekonomickými a hmotnými opatreniami, napríklad šrotovným a podobne. To znamená, dielčím, nekomplexným a teda nedostatočným spôsobom. 

   Ak je totiž dnešná kríza naozaj krízou hodnôt a ak by bol vskutku záujem o jej komplexné a úspešné riešenie, toto riešenie by malo vyplynúť z veľkej celonárodnej diskusie o nevyhnutnej zmene hierarchie hodnotového rebríčka spoločnosti. Lebo práve tie hodnoty, ktoré sme doposiaľ uznávali a preferovali krízu  v skutočnosti spôsobili.

   K niečomu podobnému však nikde na svete nedošlo. Všetky opatrenia proti kríze boli iba ekonomické a svet vo všeobecnosti ďalej žije a verí tým hodnotám, ktorým veril a ktorým žil doposiaľ. A hoci ekonomické opatrenia môžu priniesť určité čiastočné, či už krátkodobé, alebo hoci aj dlhodobejšie riešenia, podobný prístup je v podstate iba zárodkom novej, budúcej a pravdepodobne ešte omnoho väčšej krízy.

   Na teraz nám teda naozaj nezostáva nič iného, ako spomínaná cesta zdola, ktorá však ani zďaleka nie je tak bezvýznamná a tak bez možnosti vplyvu na dianie v spoločnosti, ako by sa mohlo zdať. Veď napríklad i Kristus, ktorý chcel svojim učením taktiež obrodiť vtedajšiu spoločnosť, nešiel cestou zhora, čiže cez elity a vládne posty spoločnosti, ale považoval za omnoho efektívnejšiu cestu zdola, vedúcu cez prostých a jednoduchých ľudí, ktorí by svojim osobným, čestným a spravodlivým životom dokázali obrodiť spoločnosť zdola. Táto cesta je aktuálnou i dnes. Treba ňou iba vykročiť.  

jl, priaznivec časopisu „Pre Slovensko“ http://www.pre-slovensko.sk/




© 2008 Parola s.r.o.