Blog Jihlavských listů

Archív: Září 2010

ČKO- Český klub olympioniků

Bedřich Ščerban | Čtvrtek, 30. 9. 2010 v 15:41

Nedávno se konal sraz Českého klubu olympioniků Královehradeckého, Pardubického kraje a kraje Vysočina. Bylo to příjemné setkání olympioniků. Nejvíce hokejových olympioniků je z kraje Vysočina a to díky Dukle Jihlava. Diskuse s Vláďou Martincem, Bohoušem Štastným, Imrichem Bugárem, bratry Svojanovskými je zajímavá a přínosná. Nejvíce však obdivuji vitalitu Dany Zátopkové. Ve svých 88 letech je velmi živá. Její projev byl úžasný. Je to dáma se vším všudy. Energická, vitální s jasnými myšlenkami a představami. Ve svém projevu kritizovala pohybové schopnosti současné generace. To byla hlavní myšlenka jejích slov. Plně s ní souhlasím. Potřeba pohybu je lidstvu daná a nedostatek pohybu vede k mnoha problémům současné civilizace. Od nadváhy, přes vysoký krevní tlak, cukrovku, cholesterol, atd., až po špatnou náladu. Současná generace má málo pohybu a sportovního vyžití. Fyzická pohoda je spojená s psychickou. Psychická pohoda pak s náladou. Lidé pravidelně sportující jsou více usměvaví a mají lepší náladu. Jsou spokojeni, že to dokázali. Je jedno jestli vyhrát zlato, zápas nebo těch pár kilometrů, které uběhnou. Cítí se lépe, mají vyšší výkonnost.

ČKO má ale i jiné úkoly než příjemná setkání a diskuse nad stavem společnosti a fyzické kondici současné populace. Je jím i záslužná činnost spočívající v ekonomické pomoci potřebným olympionikům. Systém rozdělování financí pracuje s koeficienty na základě sportovních výsledků, výše příjmu, nemoci, věku atd. Rovněž je možné požádat o příspěvek např. na léčení (lázně, rehabilitace apod.). Vrcholový sport je tvrdá dřina. Tito lidé často obětovali vše, včetně vzdělání a zdraví, pro reprezentaci České republiky na mezinárodní scéně. Proslavili ji svými úspěchy a medailemi na MS, ME a OH. Dnes mají finanční nouzi. Klub shání prostředky, které pak rozděluje potřebným. Chce se mi napsat, že supluje stát. Neměl by se stát postarat o lidi, kteří pro něj tolik udělali? O lidi, kteří stát proslavili a zviditelnili? ČKO může pomoci, nemůže ale nahradit systém.

Rozprávka pre dospelých

Ján Lauko | v 10:40

   Všetko na tejto planéte je veľmi úzko prepojené a to čím ďalej, tým viac. Veci, ktoré sa dejú na druhom konci zemegule sa nejakým spôsobom dotýkajú a nakoniec aj celkom reálne dotknú i nás samotných. Či už v dobrom, alebo v zlom.

   Toto platí v plnej miere i o ľudskom utrpení, biede a strádaní. A hoci náš egoizmus nám umožňuje žiť v mylnej domnienke, že sa nás utrpenie iných ľudí v našom najbližšom, alebo vzdialenejšom okolí vôbec netýka, nie je to tak! Utrpenie druhých, ku ktorému sme boli necitliví a ľahostajní nakoniec časom predsa len príde až ku nám a bolestene siahne aj na nás samotných, pretože všetko na tejto zemi je naozaj veľmi úzko prepojené.

   Určite by sa o tom dalo napísať rozsiahle pojedanie, ale všetko toto sa dá vyjadriť i veľmi prostými a jednoduchými slovami:
   Jedného dňa sa medzierkou díva myš na sedliaka so ženou ako rozbaľujú balíček. S hrôzou zistí, že je v ňom pasca na myši. Beží na dvor a kričí: „Pasca na myši, pasca na myši!“

   Sliepka sa na ňu pozrie a hovorí: „Viem, že sa veľmi bojíš, ale nie je to môj problém, ja sa nemám čoho báť.“

   Myš sa teda obrátila na prasa s tým istým: „Pasca na myši, pasca…“

   Prasa zachrochtá a vraví: „Je mi to ľúto, ale mňa sa to netýka. No budem sa za  teba modliť.“

   Myš sa teda rozbehla za kravou a zasa: „Pasca na myši…“

   Krava zabučí: „Myška, je mi ťa naozaj ľúto, ale nejde o moju kožu…“

   Myš sa vráti so sklopenou hlavou domou; odmietnutá teraz musí pasci čeliť sama.

   Ešte tú noc sa za domom ozval zvuk klapnutia pasce. Sedliakova žena sa hneď bežala pozrieť, čo sa chytilo, ale v tme nevidela, že je to jedovatý had a má chytený chvost. Uštipol ju. Farmár ženu ihneď odviezol do nemocnice, ale vrátila sa s horúčkou.

   Každý vie, že horúčku je najlepšie liečiť dobrou slepačou polievkou. Farmár teda zabil sliepku a polievku uvaril. Jednako sa žena neuzdravila. Prišli priatelia, aby sa o ňu celé dni starali. Farmár zabil prasa, aby mali dosť jedla. Nič však nepomohlo a farmárka umrela. Na pohreb prišlo veľa ľudí a farmár zabil i kravu, aby bolo dosť jedla na hostinu.

   Myška to celé medzierkou sledovala s veľkým zármutkom…
 
   Keď budeme teda nabudúce počuť, že má niekto problém a pomyslíme si, že predsa nie je náš – zamyslime sa! Pokiaľ je niekto v nebezpečenstve, sme v ňom všetci! Každý z nás je dôležitou niťou vo vzácnej tapisérii života toho druhého. Naše životy sú tkané spoločne! Pomáhajme si preto, vychádzajme si v ústrety a vzájomne sa podporujme, ako a kde len môžeme.

jl, priaznivec časopisu „Pre Slovensko“ http://www.pre-slovensko.sk/

Festival patří Jihlavě

Marek Hovorka | Neděle, 26. 9. 2010 v 23:31

Setkal jsem se v posledních týdnech s jistými zprávami, že náš festival se stěhuje do Prahy, případně že proběhne v Jihlavě jednou za dva roky. Nevím, kde se tyto zaručené informace berou. Ale obě odmítám.

Pro nás je Jihlava tím nejpřirozenějším prostorem. A dokud nás budou místní instituce podporovat, budeme dělat vše pro to, aby se naše město na podzim proměnilo ve výjimečné místo, kam za filmy přijíždějí jak tisíce českých diváků, tak stovky hostů z celého světa. Abyste na dokumentární Jihlavu narazili snad ve všech médiích a návštěva kina pro vás byla příjemným a inspirativním zážitkem.

Přesně za měsíc začínáme již počtrnácté. To číslo zní neuvěřitelně. Uteklo to. Za tu dobu se z jihlavského festivalu stal bod, kterým projde na dvě stě významných a pozoruhodných dokumentů roku. Právě dolaďujeme letošní program. Přijďte se podívat. Těším se na setkání s vámi.

PODOBNOST ČISTĚ NÁHODNÁ?

Zdeněk Gryc | v 13:53

Typový KRAVÍN 96-2a 

Po promoci jsem chtěl nastoupit do Stavoprojektu v Brně, kde jsem praktikoval při studiu. Leč v únoru 1958 jsem dostal  socialistickou umístěnku do Agroprojektu v Jihlavě. Ředitel Ing. Havelka pravil, pokud nenastoupím, dá to prokurátorovi. Tak  začala moje dvouletá činnost, situování, projektování a realizování typových kravínů 96-2a v české krajině, kam se moc nehodily. Taková byla doba, vše typové, tedy laciné a všední.

HYGIENICKÝ ODSTUP KRAVÍNA OD OBYTNÉ ZÁSTAVBY BYL 300 METRŮ. 

Dnes projíždím  páteřní komunikací Třeště,  Palackého. Koukám, jak zde roste podobná typová hmota, uprostřed drobné bytové zástavby. Utilitární provoz –  “překladiště zboží“ – z nákladního do osobního auta, registrovaný pokladnou  - je pohodlný a nadmíru ekonomický. Není ale městotvorný……………

Tento nový magnet laciného nákupu, podpořený masivní reklamou, zatáhne do prostoru tušenou i netušenou dopravu.Intenzivně využitá PARKOVIŠTĚ prodejny neprospějí klidu a zdraví okolních  obyvatel.

HYGIENICKÝ ODSTUP A HLUKOVÁ ZÁTĚŽ PAKOVIŠTĚ OD OBYTNÉ ZÁSTAVBY BYLY NEJSPÍŠE VYPOČÁTÁNY,TAK ABY VYHOVĚLY.

U KRAVÍNA  96 -2a jde o také o utilitární provoz, dovézt píci a stelivo, odvézt mléko a hnůj. Stereotypní opakování těchto velkých hmot znehodnotilo přilehlou krajinu………….

Byl to zajisté velký problém jak využít a uklidit areál stávající továrny. Myslím, že město si mělo ohlídat  exponovaný intravilán pro vybavenost, která by prostor využila přínosněji,  jako zajímavou ulici, či náměstíčko, / ve více úrovních s třeba i suterénním parkováním /. Snažím se pochopit dopady dnešní doby na tradiční výrobu Třeště,  nezaměstnanost,  problematiku využití stávajících budov, ale……….  

Provoz  tohoto typu prodeje, určený hlavně pro automobilisty, bylo vhodné situovat  s odstupem od obytné zástavby, obdobně jako bezinku, nebo areál technických služeb v Třesti.

Moc mi vadí, obdobná  hmota Lídla a provoz parkovišrě pro 100 aut, umístěných v předškolním prostoru na Březinkách, důvody viz.  www.brezinky.atlasweb.cz

Až tak moc mi nevadí umístění Lídla v Jihlavě na Jiráskově ulici. Za dobré považuji umístění Coopu v Jihlavě za benzínkou na nároží mezi Žižkovou a Rantířovskou.    

Hezký zbytek pršivého dne přeje: Zdeněk Gryc

Ulice byly prázdné

Petr Klukan | Pátek, 24. 9. 2010 v 8:24

Heslo na demonstraci státních zaměstnanců „Nechceme platit dluhy za špatné vládnutí“ mne zaujalo. Kdo by měl dle nositelů transparentu dluhy zaplatit? Prezident, který jmenoval premiéra? Dvacítka ministrů, která vládne? Dvě stě poslanců, kteří dělají zákony? Politické strany, ze kterých se rekrutují zákonodárci? Nebo voliči, kteří špatně volili? Neboť volili ty politické strany a politiky, kteří rozhazovali peníze ne svoje, ale nás všech.
Aby to zase nebylo až moc černobílé, tak si uvědomme, že část lidí – občanů této země, by chtěla nejraději zadarmo školství, zdravotnictví, nulovou nezaměstnanost a stoprocentní jistoty. Tlaku, který tito občané vyvíjejí, některé strany podléhají více, jiné méně.

Do čísel se schová ledacos, proto je možné žít léta na dluh. Občan je víceméně spokojen, rozumný hospodář si zoufá. Jenže jednou se stane dluh tak velikým, že vám pekař už na sekeru nedá.

Za dluhy zaplatíme všichni. I když by je možná neměli platit ti, kteří proti rozhazování peněz a zadlužování země protestovali a demonstrovali v ulicích s transparenty: „Nechceme žít na dluh!“ Jestli si dobře vzpomínám, ulice byly prázdné.




© 2008 Parola s.r.o.