Blog Jihlavských listů

Musím si k rozhovoru v MF-DNES s hráčem Petrem Štrachem poznamenat několik myšlenek. Neměl jsem možnost vyjednávat o ceně hráče, protože se neozval klub, který by měl zájem realizovat obchod. Nebo alespoň vést obchodní jednání. Nebo by se alespoň dotazoval na Petra Štracha. Nebylo s kým jednat. K obchodu jsem neměl ani příležitost. Čtenářům je opět prezentován klub v negativním světle. Už jsem byl romantický jednatel, minulá sezona byla trapně krátká, mlžil jsem o jednání s Petrem Vlkem. Nepřekvapuje mě to. Vím, že nestranné, nezaujaté, seriózní informace nemohu očekávat. Tak si alespoň poznamenám fakta: 1. Jednat o Petrovi Štrachovi nebylo s kým. Jeho jméno nepadlo od žádného manažera hokejového klubu. Ani od klubu, kde působil v loňské sezoně. NIKDO, ŽÁDNÝ KLUB, NEVYJÁDŘIL ZÁJEM O PETRA, NEREGISTRUJI ANI DOTAZ NA NĚHO. NEDOŠLO K ŽÁDNÉMU JEDNÁNÍ. Částku milión korun jsem nemohl nikdy vyřknout. 2. Autorka prezentovala veřejnosti tabulkovou hodnotu registračních práv Petra ve výši milión korun. Je o dost nižší. Po zařazení zdravotního koeficientu (zohledňující předchozí zranění a pravděpodobnost příštího zranění) může být nižší o několik statisíců. Tento údaj, tedy hodnota registračních práv, je informace veřejná a dá se jednoduše zjistit. Obchodů, které se realizují za tzv. tabulkovou cenu, je v současnosti v době krize, obecně velmi málo. 3. Klub HC Dukla Jihlava vlastní registrační práva, to není totéž jako hráčská smlouva. Registrační práva nezavazují klub k tomu, aby aktivně sháněl hráči hráčskou smlouvu. To je práce hokejového agenta. Chápu snahu redaktorky prezentovat mou práci v klubu v negativním světle. Uskutečnit obchod s hráčskými právy Petra Štracha nebylo možné. Nebyla protistrana pro obchodní jednání. BS

   Otázka: Je súčasný systém naozaj taký prehnitý, ako neustále zdôrazňujete? Vari moderná civilizácia ľuďom nepriniesla a neprináša nič dobrého? Je správne neustále odhaľovať nové chyby a nedostatky? Neprispieva to iba k prehlbovaniu krízy a depresie? Snáď by naozaj nezaškodilo trochu úcty k tomu, k čomu sme dospeli. Nezaškodilo by trochu úcty k „nepriateľovi“, za ktorý považujete rozumovo materialistický spôsob myslenia a usporiadania spoločnosti. Nie je práve optimizmus tým, čo v tejto chvíli najviac potrebujeme?

   Odpoveď:    Áno, určitá úcta k súperovi a „nepriateľovi“, ako to nazývate, je prejavom rytierskosti, avšak tento nepriateľ by mal byť toho aj hodný. Mal by spĺňať isté vnútorné kvality a kritériá. Zákernosť, podvádzanie, nečestnosť, klamstvo a podobne, toto všetko by nemalo prichádzať do úvahy.

   Ale žiaľ, práve takýmto zákerným a nečestným súperom je dnešný, materialistický spôsob myslenia a na ňom postavený materializmus súčasného typu, ktorého chovanie dokonale vystihuje prirovnanie k vlkovi, oblečenému v rúchu baránka.

   Áno, presne takto to reálne funguje! Navonok plné ústa demokracie, slobody prejavu, ľudskej dôstojnosti, rovnakých práv, všeobecnej cesty k blahobytu a tak ďalej, avšak v skutočnosti, vo vnútri, iba chamtivosť, nenásytnosť, bezohľadnosť, túžba po ovládaní iných, surovosť, neľudskosť, zdieranie, zneužívanie a podobne. Vo vnútri, v jadre je to v skutočnosti iba ľudí nedôstojná nízkosť a hnus.

   Avšak dobrá propaganda robí zázraky a tisíckrát opakované klamstvo sa nakoniec predsa len stáva pravdou. O nesmiernej sile neustálej a neúnavnej propagandy vedeli už svoje fašisti, komunisti, či iné režimy, ktoré ju dlhé roky úspešne využívali a čoraz viacej zdokonaľovali. No a tento osvedčený a rokmi takmer do dokonalosti dovedený spôsob ohlupovania, spracovávania a ovládania širokých más obyvateľstva uplatňuje s veľkým úspechom aj súčasný, bezohľadný a neľudský, rozumovo – materialistický spoločenský systém, skrývajúci svoju pravú tvár pod pláštikom slobody a demokracie.

   Širokým masám obyvateľstva je neustále a neúnavne, zo všetkých možných strán prezentovaná predovšetkým pozitívna tvár materialistického spôsobu myslenia a materialistického spôsobu riešenia problémov. A keďže široké masy sú pod vplyvom tejto propagandy mimoriadne zaneprázdnené honbou za „jediným dobrom na svete“, čiže za materiálnym prospechom, nemajú v skutočnosti čas  hlbšie sa nad vecami zamýšľať a všeobecne šírené, propagandistické klamstvo naivne považujú za pravdu.

   Takýto je teda v skutočnosti „nepriateľ“! Je to dravý vlk, vynakladajúci nesmierne úsilie, aby budil dojem baránka. A darí sa mu to!

   Ak ale chce napríklad lekár vyliečiť pacienta, musí predsa najskôr dokonale spoznať príčinu a rozsah choroby, aby na základe správnej diagnózy mohol potom určiť tú najvhodnejšou liečbu. Jednoducho problém treba najskôr pomenovať a až potom následne hľadať efektívne východisko z danej situácie.

   Ak sa teda máme pohnúť skutočne dopredu, je v prvom rade potrebné strhnúť falošnú masku baránka z tváre zločinca a svetu jasne ukázať, že to, čo im je predkladané, ako dobré a pozitívne, je v skutočnosti zvrátenosťou a zvrhlosťou najhrubšieho zrna.

   Rozumovo materialistický spôsob myslenia je doslova duševnou chorobou, ktorá spôsobila všetky vojny, všetku biedu, strádanie a utrpenie ľudí počas dlhej histórie tejto civilizácie. Dnes dosahuje materializmus svojho vrcholu a vo svojej bezodnej dychtivosti po zisku sa čoraz rýchlejšie približuje k osudovej hranici, za ktorou sa už nachádza iba jediné – zánik života na tejto plante. Je vskutku slepý ten, kto to nevidí.

   Ale žiaľ, ľudia to tak naozaj nevnímajú a nevidia, pretože svojho vrcholu dosahuje i majstrovstvo falošnej propagandy, ktorá ich drží na uzde a ktorá sa všemožne snaží vzbudiť dojem, že je všetko v úplnom poriadku a že svet speje dokonca k lepšiemu.

   Materialistický spôsob myslenia je však, ako už bolo povedané, chorý spôsob myslenia, zodpovedný za všetko zlo sveta. Napriek tomu však jestvuje mnoho ľudí, i čestných a dobrých, ktorí ho obhajujú a zastávajú, prihliadajúc na rôzne pozitíva, ktoré nám priniesol. Všetci títo dobrí ľudia sú ale žiaľ, v skutočnosti iba naivnými a nevedomými obeťami dobre prepracovanej a efektívne pôsobiacej propagandy, cieľavedome zastierajúcej pravdu.

   Áno, je faktom, že naša doba, viac ako ktorákoľvek iná potrebuje optimizmus, potrebuje úsmev a radostné nadšenie urobiť svet lepším. Avšak tento optimizmus nemôže byť prázdny, falošný a naučený, vynútený iba rozumom, ako je tomu dnes.

   Tak, ako musí byť hodnota peňazí reálne krytá zlatom, tak musí byť i optimizmus krytý skutočnými a pravými hodnotami, o ktoré sa opiera. Jedine stotožnením sa s pravými hodnotami sa môže stať i náš optimizmus pravým. Ba čo viac, on dokonca z týchto hodnôt automaticky vyviera. Takýto optimizmus je skutočne to, čo v dnešnej dobe potrebujeme ako soľ.

   Naopak, súčasný hraný, silený a neúprimný optimizmus, ktorého účelom je iba zastrieť rúcanie sa všetkého toho, čo ľudia doposiaľ vybudovali, takýto optimizmus je dnes doslova bláznovstvom.

   No a aké sú tie pravé hodnoty, o ktoré by sme sa mali oprieť? Úplne v prvom rade by mal byť súčasný, bezohľadný konkurenčný boj, v ktorom silnejší ničí, potiera a profituje zo slabšieho nahradený princípom všeobecnej spolupráce, prinášajúcej úplne rovnaký úžitok všetkým zúčastneným.

   Samozrejme, mohli by sme hovoriť ešte aj o iných, pravých hodnotách, ale týmto treba začať. Treba začať skutočnou úctou človeka k človeku, prerastajúcu v snahu vzájomne si pomáhať a podporovať sa – v osobnom živote, v práci, v riadení štátu i vo vzťahoch medzi jednotlivými národmi. Na tomto stojí a padá úplne všetko! Ak totiž nedokážeme zrealizovať túto najzákladnejšiu hodnotu pravého človečenstva, nemá zmysel hovoriť o hodnotách iných.

   Ak to však ale dokážeme a vzájomná podpora, pomoc, pozdvihovanie a spolupráca ľudí bez akýchkoľvek postranných a zištných úmyslov sa stane realitou, z tohto nevyhnutného základu začnú automaticky vyrastať ďalšie skutočné a pravé hodnoty, akými sú spravodlivosť, ušľachtilosť, krása, múdrosť a ako koruna všetkého, poznanie plnej Pravdy o živote.

jl, priaznivec časopisu „Pre Slovensko“ <font color=„#800080­“>http://www.pre-slovensko.sk/</fon­t>

Možná znáte ten příběh o hostinském, který vyvěsil na dveře plakát: „Naléváme zdarma, veškerou úhradu zaplatí vaši potomci, až vyrostou!“ Chlapi ze vsi se nejdřív ostýchají, pak je ale lákadlo přemůže a hodují hojně a vesele až do půlnoci. Ve veselé náladě chtějí odejít bez placení, ale číšník jim zavírá cestu a ukazuje hustě popsaný účet. „Vždyť se řeklo, že je to pro nás zdarma!“ namítají. „Pro vás ano, ale vaši otcové tu nechali slušnou sekeru,“ reaguje číšník.

Tento příběh je poučný i pro hospodaření obce, města a státu. Rozumní hospodáři znají odpovědnost za všechno, co jednou předají svým dětem, nejen za ekonomiku, ale i za životní prostředí, kulturu a další hodnoty.

Věřím tomu, že na Vysočině je hodně dobrých hospodářů, kteří pro krátkodobý prospěch nebudou likvidovat to, co má přinést plody až za několik desítek let.

I naše nová strana, TOP 09, chce dál rozvíjet tyto myšlenky – ostatně už sám název je zkratkou Tradice, Odpovědnosti a Prosperity. Náš program nenabízí laciné sliby a nevyzkoušené experimenty, ale staví na rozumné ochraně tradice, podpoře podnikavosti a především odpovědnosti každého jedince za svůj vlastní život a nepřenášení dluhů na naše děti. Věřím, že právě lidé z Vysočiny mohou takové myšlenky nejen přijmout za své, ale také podpořit v následujících volbách.

Nositeli těchto myšlenek mohou být tváře, které Vám nabízíme na naší kandidátce. Stojí před Vámi lidé z Vašeho kraje, lidé, kteří už něco v osobním životě dokázali, vždy se chovali odpovědně a tuto odpovědnost přenášejí i do správy věcí veřejných. Proto Vám nabízím změnu. Změnu, která je návratem ke zdravému selskému rozumu. Ve vší úctě si Vás dovoluji požádat o hlas pro odpovědnou politiku.

Kluci porazili Finsko. Porazili je v zápase plném nervů. Porazili je až na nájezdy. Říkám až na nájezdy, jelikož jsme byli celý zápas lepší. Celý zápas kromě první minuty. Zasloužili jsme si vyhrát v normální hrací době. Hokej je dnes nesmírně vyrovnaný. Dorostla spousta mužstev do úrovně, kdy mohou dělat výsledky. Jet dnes na MS bez nejlepších hráčů už nejde. Klasicky se to ukázalo na příkladu USA. Rozhodují maličkosti. Nás ta maličkost, špatná první minuta mohla stát postup. Projevila se síla mužstva. I přes špatný začátek byli kluci ve hře a měli více ze zápasu. Ukázalo se, že tento tým má sílu. Vnitřní sílu, která je v kolektivním sportu to nejdůležitější. Odpovídal jsem před MS na dotaz, jak vidím výhled tohoto mužstva. Odpověděl jsem, že věřím v úspěch. Věřím v tým a ten máme. Mužstvo drží pohromadě a jde společně za svým cílem. Všichni pracují pro tým, fandí si navzájem a výsledek týmu je to nejdůležitější. A to je hlavní předpoklad úspěchu. Kdo by si v minulosti představil, že Jágr nepojede nájezdy? Hráč jeho typu a významu. Láďa (Růžička) ho tam nenasadil. Přesto bylo v záběru kamer vidět, jak se raduje z úspěchu druhých. Z úspěchu druhých pro tým. To je proč věřím v tento tým. Věřím v úspěch našich barev na MS.

BS

Před nedávnem Nejvyšší soud rozhodl, že řidič, který nedal při odbočování přednost protijedoucí motorce a zapříčinil tak smrtelnou nehodu, není až tak vinný, jak bychom předpokládali. Proč? Protože soud uznal protiargumenty. Motorkář kdesi na severu Moravy na hlavní silnici nejel třicet, jak mu přikazovala značka, ale fičel snad osmdesátkou. Kolikrát již bylo psáno, že člověk vlastnící motorku třeba tisícovku, rozuměj o objemu jednoho litru – což je opravdu hodně – nebude jezdit po silnici devadesátkou? Proč by si jinak tak silnou motorku kupoval? A vyjměme z toho asi motorkáře na čoprech, které jsou stavěné na klidné projíždění krajinou.

Je dobře, že takový rozsudek padl. Ochrání ty, kteří se ne vlastní vinou dostanou do průšvihu. Ve vzduchu však visí jiný problém. Jak je možné, že například v jihlavském případu nešťastného úmrtí motorkáře obdržel soudce dva zcela protichůdné znalecké posudky a musel nechat vypracovat třetí? Není něco shnilého v této oblasti?