Blog Jihlavských listů

Archív: Duben 2010

Príčiny ľudského utrpenia

Ján Lauko | Čtvrtek, 29. 4. 2010 v 18:50


   Predstavte si obrázok ťažko postihnutého novorodenca a pod ním nápis: Jemu právo na život odňaté nebolo! Takzvaní materialistickí humanisti a zástancovia interrupcií, apelujúc na city ľudí, chceli takýmto drsným spôsobom vyjadriť, že predsa len existujú prípady, kedy by bolo omnoho humánnejšie, aby sa určitý ľudský jedinec radšej nebol vôbec nenarodil.

   Áno, tvárou v tvár pred tvrdou realitou extrémneho utrpenia, a zvlášť detí, sa v mnohých ľuďoch prebúdza otázka: Jestvuje na svete vôbec nejaká spravodlivosť, keď musia trpieť nevinné deti a keď si naopak očividne zlí a nečestní ľudia žijú v blahobyte, dostatku a zdraví po celý život? Ak existuje Stvoriteľ, ako vôbec môže takéto niečo dopustiť? Prečo trestá nevinných a netrestá zlých?

   Ak chceme správne pochopiť problém ľudského utrpenia a zdanlivej nespravodlivosti, mali by sme si byť vedomí nasledovných skutočností:

   Život má duchovný rozmer a univerzálna Spravodlivosť, ktorá v ňom vládne, zahŕňa do svojich účinkov celé naše bytie a nie iba krátky časový úsek nášho života v hmotnosti. Táto Spravodlivosť nie je teda obmedzená iba nám viditeľnou, hmotnou realitou, ktorou je obmedzené chápanie takzvaných materialistov.

   No a keďže život kontinuálne pokračuje aj po našej fyzickej smrti, ak sa niekomu nedostane zákonitej a spravodlivej odplaty za zlé skutky počas jeho pozemského života, neznamená to, že tejto odplate, alebo lepšie povedané, dôsledkom svojich zlých činov trvalo unikol. To si môžu myslieť naozaj iba materialisti, ktorých duševný obzor je obmedzený iba čisto hmotným vnímaním reality a z tohto dôvodu preto ani neveria v jestvovanie nejakej univerzálnej Spravodlivosti.

   Keďže ale táto vyššia Spravodlivosť, ako už bolo povedané,  zahŕňa celé naše bytie, ktoré pokračuje aj po  takzvanej smrti, je vskutku detinské myslieť si, že pred jej účinkami je možné uniknúť. Každého zasiahnu presne a spravodlivo, či už tu v hmote, alebo tam na druhej strane – na takzvanom druhom brehu.

   Vo stvorení platí aj Zákonitosť reinkarnácie, čiže opätovného návratu ľudskej duše do pozemského tela. Univerzálna spravodlivosť zahŕňa do svojich účinkov samozrejme aj túto Zákonitosť, takže v podstate platí, že dôsledky našich zlých skutkov nás môžu zastihnúť už v tomto pozemskom živote, na takzvanom druhom brehu, po našej smrti, alebo zase tu na zemi, pri našom opätovnom návrate do pozemského tela.

   No práve toto by mohol byť prípad ťažko postihnutého dieťaťa, spomínaný v úvode. Mohla by to byť jeho karma, čiže dôsledok vlastných, predchádzajúcich zlých činov. Nijaké pozemské dieťa sa totiž v súčasnosti nerodí nevinné, ako sa ľudia mylne domnievajú. Narodenie  s nejakým postihnutím treba preto vnímať, ako príležitosť odčiniť si a odpykať určité previnenie prostredníctvom bolestného prežitia dôsledkov svojho minulého, nesprávneho jednania. Čiže tým, že sa takýmto deťom dá možnosť narodiť a žiť, hoci len niekoľko dní, tým sa im dá príležitosť odpykať si vlastnú vinu.

    Ak chceme pochopiť príčiny ľudského utrpenia vo vzťahu k skutočnej Spravodlivosti mali by sme tiež vedieť, že nie každé utrpenie je spôsobené účinkami samotných Zákonov stvorenia, v ktorých sa napĺňa Spravodlivosť Božia. Každý človek má totiž slobodnú vôľu a ak sa na základe svojej slobodnej vôle rozhodne urobiť inému človeku niečo zlé, niečo, čím mu spôsobí utrpenie, bude toto utrpenie potom pre dotyčného dôsledkom slobodného rozhodnutia nejakého človeka a nie dôsledkom vlastného, zlého a nesprávneho jednania, ktoré nazývame karmou.

    Typickým príkladom v tomto smere je utrpenie Ježiša Krista, ktoré mu bolo spôsobené jedine na základe slobodného rozhodnutia ľudí. Avšak každé zlo, ktoré spáchame na inom človeku práve zo slobodnej vôle  sa v tom okamihu stáva pre nás samotných začiatkom takzvanej karmy, ktorej spravodlivé účinky nás jedného dňa celkom určite dostihnú.

   Ako teda vidieť, pred dokonalým pôsobením Spravodlivosti Božej niet úniku. Jej účinky, ktorými sú v skutočnosti iba dôsledky našich vlastných činov nás  nájdu všade, nech by sme boli kdekoľvek. Neunikneme im ani vlastnou smrťou. Práve naopak! Ňou im vykročíme v ústrety.

   To len ľudia, vo svojej vlastnej obmedzenosti iba na hmotné stratili schopnosť vnímať pôsobenie dokonalej Spravodlivosti Božej a preto majú dojem, že neexistuje a vo svojom živote sa potom podľa toho aj tak správajú.

   Keby totiž čo i len trochu tušili pravdu, nemohlo by na svete jednoducho jestvovať toľko zla. Zla, ktoré ľudia konajú v mylnej domnienke, že zaň nebudú nikým braní na zodpovednosť. Že smrťou ich život predsa končí a tým je všetko vybavené.

   Nie je to ale tak! Za všetko vykonané zlo, nech už na citovej, alebo myšlienkovej úrovni, či už slovom, alebo viditeľným konaním, za toto všetko budeme prísne braní na zodpovednosť a to presne podľa miery nášho previnenia.

   Pomôcť nám môže iba jediné a síce, polepšenie a trvalý príklon k dobru. Iba takýmto spôsobom budeme schopní vybudovať mocnú hradbu, ktorá nás dokáže uchrániť pred  všetkými dôsledkami nášho predchádzajúceho, zlého jednania.

   Konanie dobra v každej životnej situácii je teda tým najlepším, čo môžeme urobiť pre seba samých, ale samozrejme aj pre iných. Každý dobrý skutok, každé dobré slovo, každá dobrá myšlienka a každý dobrý cit sú totiž základnými kameňmi našej novej, budúcej pozitívnej karmy, ale zároveň i hradbou, na ktorej sa musia rozbiť všetky prichádzajúce spätné účinky našich vlastných,  dávno minulých, zlých skutkov. Je preto vskutku vrcholne nerozumný ten, kto s konaním dobra nezačne už dnes, práve v tejto chvíli.

jl, priaznivec časopisu „Pre Slovensko“ http://www.pre-slovensko.sk/

Školné není strašák

Ladislav Jirků | Pondělí, 26. 4. 2010 v 12:09

V souvislosti se školným na vysokých školách, které navrhuje TOP09, se ve veřejnosti vytváří dojem, že doposud je vysoká škola zadarmo a po zavedení školného bude za peníze. To je zásadní nepochopení.

Každý rodič, jehož potomek studuje na vysoké škole, vám potvrdí, že „vejška“ je za peníze, za dost peněz. Nechci tady rozebírat náklady na studium, ale osm až devět tisíc měsíčně je docela reálný odhad.

Školné skutečně není strašák, bude tvořit jen další část celkových nákladů na studium. Půjčit si bude možné nejen na zaplacení školného, ale i na pokrytí ostatních nákladů spojených se studiem na vysoké škole.

Školné nemusí za jistých okolností představovat okamžitou zátěž, připravují se takové nástroje jako je odklad placení školného až po absolvování školy, vysokoškolské půjčky či výhodné spoření.

Školné však také znamená zvýšení osobní motivace studentů vedoucí k větší odpovědnosti za studium.V neposlední řadě systém půjček umožní snadnější přístup ke vzdělání právě pro sociálně slabší jedince. Investovat do studia a investované peníze dostat zpátky díky lépe placené práci, díky vyšší kvalifikaci. To je nová možnost. Vlastně ne nová, jinde ve světě je to už stará možnost.

Zavedení takové možnosti financování vysokoškolského studia je podstatou politiky TOP09, politiky, která přivede naše terciární vzdělávání do 21. století.

CO BY SE VLASTNĚ MĚLO UDĚLAT

Zdeněk Gryc | Pátek, 23. 4. 2010 v 14:41

Motto:
Chvála našim úředníkům
Když by vedení města nic neudělalo, přijde okamžitá kritika – pro nečinnost. Když vedení města rozhodne, přijde okamžitá kritika – pro nesprávnou činnost.
Ještě jsem tu nečetl, že by někdo navrhoval CO by se vlastně mělo udělat.
Ka | 2010-04-21 19:28:08 | Reagovat
————————————-

„CO BY SE VLASTNĚ MĚLO UDĚLAT“?

Udělat dobrý územní plán s jasným rozvržením organizací ploch.
Vyznačit obytné zóny a plně v nich respektovat životní prostředí.
Tedy dle možnosti nevtahovat do nich dopravu.
Vyčlenit průmyslové zóny a stanovit ochranná pásma a reservní plochy.
Markety a jejich parkoviště umístit u příjezdových cest do města, jak je to vidno u našich zahraničních sousedů.
Hlavně pak nepřipustit účelové vsuvky a INTERVENCE !!!
VŽDYŤ JE TO TAK JEDNODUCHÉ,
NA MARKETY A JEJICH OBROVSKÁ PARKOVIŠTĚ, NYNÍ AKTUÁLNĚ 200+350 AUT,
Z MĚSTA VYJÍŽDĚT, NE DO NĚHO VJÍŽDĚT!!!
Také se snažit přemýšlet a znát veškeré vazby.Urbanista Jiří Jirmus to uměl,  ÚP jsme ctili,  než jsme něco začali,tak jsme k němu zašli,vyložil nám souvislosti, nakreslil nám ochranná pásma, upozornil na infrastrukturu. Ve Stavoprojektu byla Umělecko-technická rada.
Každý projekt se zde předkládal v konceptu. Jeden z architektů byl pověřen zpracovat oponenturu. Ostatní vyjádřili své náhledy na radě. Nakonec byl sepsán zápis, který ukládal autoru úpravy. Myslím,že vždy byly na prospěch návrhu. Je to tak složité? Po odchodu ze Stavoprojektu jsem upozornil  na to, aby tato dokumentace, byla pro paměť města zachována. Zajímavé by to  bylo třeba u divadla.
Návrh na projekt projednat v konceptu se všemi institucemi,aktivně,ne jim posílat hotový projekt k vyjádření.
BILBORDY NEDĚLAT PRO VOLIČE, ALE PRO OBČANA.
ZDE HO VIZUÁLNĚ INFORMOVAT, CO MAGISTRÁT ZA PODPORY JÍM ZVOLENÝCH ZASTUPITELŮ HODLÁ V DANÉ LOKALITĚ REALIZOVAT.
Náměstek Vovsík se ve své argumentaci odvolává na zvyklosti v EU.
Tam je zvykem informovat občana o závažných záměrech, které se ho týkají tímto způsobem a zejména zavčas! 

Je  povinností magistrátu a zastupitelů  občanu sloužit, ne ho obcházet!

Na jednáních argumentovat v zájmu občana té které lokality, ne podnikatelského záměru, který  má na prosazení široký aparát!
INFORMOVAT OBČANA  A NASLOUCHAT MU PATŘÍ K TÉ PRAVÉ DEMOKRACII….
TAKY  TAM PATŘÍ JÍT K VOLBÁM S CÍLEM VYSTŘÍDAT PARTU O KTERÉ VÍM CO UŽ UDĚLALA  A NE SE NECHAT NACHYTAT SLIBY NA BILBORDECH !
TO JE JASNÁ ODPOVĚĎ NA TO – CO BY SE MĚLO UDĚLAT !!!

- nebo ne? Zdeněk Gryc

Mikeše do koše !

Tomáš Ďásek | Čtvrtek, 15. 4. 2010 v 21:35

Je to hrozné – není snad týden, aby na naší politické a společenské scéně nevyhřezl nějaký nový, doposud nevídaný skandál. Dokud se jednalo jen o běžné a celkem tolerovatelné věci typu tunelování, korupce nebo sexuální obtěžování, tak to ještě šlo. Ovšem v poslední době se začaly rojit kauzy, které už tak zábavné nejsou. Jedná se o velice citlivá témata, jakými jsou třeba vztahy společnosti k menšinám. Kdejaký ajznboňák dneska napadá bezdůvodně homosexuály, kdejaký dnes již bývalý předseda státostrany se nemístně otírá o spoluobčany židovského původu a podobně. Myslel jsem si bláhově, že už mě nic nemůže překvapit. Ovšem nejnovější kauza, kdy jedna z romských iniciativ odhalila, že jedno zdánlivě nevinné knižní dílo je ve skutečnosti snůškou rasistických předsudků a proklamací nejhrubšího zrna, nadzvedla z otomanu i mě. Přiznám se totiž bez mučení, že i já – člověk, který si zakládá na tom, jak ho nikdo neoblafne lacinými slovíčky – jsem se nechal oklamat a knihu o mluvícím kocourkovi Mikešovi jsem celý život pokládal jenom za obyčejnou dětskou pohádku. Teprve toto senzační odhalení mi otevřelo oči a ve své naturalisticky syrové nahotě ukázalo, jak je celé toto dílo doslova prošpikováno nebezpečnými a extremistickými obrazy, autorem mistrně zaobalenými do zdánlivě nevinné nealkoholické limonády.

Nedalo mi to, a celou knihu jsem si znovu přečetl. Bohužel musím oné romské iniciativě dát zapravdu. Je vážně potřeba toto dílo vytěsnit ze všech školních učebnic, letité nahrávky s hlasem Karla Högera trvale vymazat a celou knihu dát na index vedle takových knižních zrůdností, jako třeba Marxův Kapitál, Hitlerův Meine Kampf, nebo kuchařka „Vaříme z konopí“. Během půl hodiny jsem totiž objevil tolik závadných pasáží, že snad i samotná satanská bible je proti Mikešovi pouze výroční zpráva dívčí rodinné školy z roku 1887.

Jen považte sami – onen inkriminovaný nenávistný výrok o cikánech, kteří kradou a vraždí nevinné kocourky se sice autor mistrně snažil vykompenzovat barvou Mikešovy pleti, ale rasistický podtext je tak silný, že jej nelze přehlédnout. Avšak text je plný dalších nebezpečných a ožehavých témat. Vezměte si třeba Mikešovo působení v cirkuse. Komu onen cirkus patřil ? Rodině Kludských. Rodině, o níž se přece všeobecně ví, že je příbuzensky velice těsně spojená s rodinou Kočků. A být spojován s rodinou Kočků – to dneska nechce být ani kdejaký vrcholný politik…

A teď třeba další, zdánlivě naprosto nevinná příhoda – o tom jak byl Mikeš s Pašíkem na pouti. Dobře, vyrazili si na výlet, pobavili se – proč ne. Ale jak se to z té pouti vraceli ? Na motocyklu ! Pan Lada to samozřejmě úplně otevřeně nenapsal, ale podle mě téměř určitě střízliví nebyli. Kdo by taky o takové správné vesnické pouti byl, že ano. Mimochodem autor to v inkriminované pasáži pomocí metafory i naznačuje, když popisuje, jak pašík spolkl frkačku - což byla ve skutečnosti pochopitelně detekční trubička alkoholtesteru. Navíc Pašík, jakožto nezletilý (alespoň tedy u nás na vsi jsem se prozatím s žádným čuníkem, který by se dožil plnoletosti nesetkal) zcela evidentně neměl patřičné řidičské oprávnění. No považte sami ? Co to může znamenat pro dětské čtenáře ? Prostě jednoduše nabudou dojmu, že je naprosto normální jezdit ožralý bez řidičáku – navíc jako prase.

Ale on už i samotný výběr hlavních postav je poněkud zvláštní. To máme kocour Mikeš, jeho malý kamarád Nácíček, zmíněný Pašík, kozel Bobeš, Franta Kuldanů, Pepík Šveců… Nechybí vám tady náhodou něco ? Pročpak oni nemají také nějakou kamarádku ? Že by se v Hrusicích nenašla ani jediná – alespoň třeba nějaká slepička, kozička nebo ovečka ? Vždyť to je přece zcela flagrantní a dnes už doufám zcela nepřípustná diskriminace žen !

A takovýchto, z výchovného hlediska naprosto nepřijatelných momentů v Mikešovi najdeme snad dva tucty. Koneckonců vzato kolem a kolem – co vůbec mají zvířata co mluvit ? No uznejte sami – kam bychom takto došli ? Aby můj pes na celou ulici vykřikoval, že jsem s ním včera nebyl venku ? Nebo snad aby naše rybičky před návštěvou ukňouraně žalovaly, že nedostaly tři dny krmení ?

Býval kdysi v českých zemích jeden čas takový zvyk, že se podobné hříchem prolezlé tištěné neřádstvo vyneslo v podvečer na náměstí a tam vrhalo do očistných plamenů, aby již dále nemohlo slabší povahy uvádět na scestí. Já jsem pro obnovení této tradice. Zanedlouho budou čarodejnice – pojďme tedy vedle Prioru udělat velkou vatru, přinesme každý svůj starý, ošoupaný výtisk Mikeše a ukažme celému světu, že podobná nenávistná a extremistická literatura u nás nemá sebemenší šanci ! Nebo snad chcete, aby z vašich dětí vyrostlo něco společensky nepřijatelného ?

Přeji hezký víkend – a hlavně nekonečný nadhled a smysl pro humor všem. Jinak bychom se totiž taky, pardyjé kopyto, pro samé kroucení hlavou pondělka nemuseli dožít…

MEMENTO STB

Zdeněk Gryc | v 16:11

MEMENTO  STB 

Navrhuji, aby na budovu STB – Stavoprojektu – Magistrátu – byla u vstupu z Hluboké ulice umístěna plastika, která připomene utrpení a smrt politických vězňů.  

Na komorní sochařský reliéf, aby byla vypsána soutěž. Mohlo by na něm stát třeba “ČEŠI -ČECHŮM“,  nebo MEMENTO STB,  nebo něco vhodnějšího.  Poblíže osadit plaketu, kde by byla stručně  uvedena historická fakta. /jak připomíná XXX chce to stručně, na pomník faráře Toufara jsem navrhl: „ecce Homo“./

————————————————————————-

 Včera  ve 20:00 byl na ČT 2 uveden dokument: Ta naše povaha česká.Hradišťské memento. Bude časy bolševické hrůzovlády připomínat další památník? 

Jihlavské memento: „ČEŠI ČECHŮM“ by odpovídalo tomu, co chtěli autoři dokumentu říci. Podrobnější souvislosti s budovou lze najít ve dvou článcích, které vyšly v JL: 21. 11. 2009 Kdo první oznamoval listopadové události a 8. 12. 2009. Ad. . . Není co oslavovat. Pokud někdo naznačí zájem, popíšu „story“ budovy,  od „Mauzolea hrůzy“,  s pohledem na vysoký žulový  sokl k  dnešnímu vzhledu.   

Dne 13. 4. 2010. jsem byl přijat panem primátorem,   závěr textu, který jsem mu při této příležitost předal:„K rukám paní náměstkyně, která se stará o sochařská sympózia jsem poslal foto modelu – návrhu na pomník Jana Palacha od starosty Přibyslavi, autora sochy matky s dítětem na Březinkách. Jeho pískovcová socha před PVT odešla neznámo kam. Mohla se přemístit na Březinky. Rád jsem přijal pozvánku pana primátora na přijetí PhDr. F. Hoffmanna na radnici. Hoffmann mne upozornil v rámci rekonstrukce Sklípku na jeho bohatou minulost a legendy, které ho doprovázejí. Dokonce poradil a ovlivnil podobu sgrafita v mázhauzu. Čtyřlístek prezentoval stěžejní historické události města Jihlavy. Je pryč, nikoho to nezajímá. Od sametové revoluce uplynulo 20 let. V JL jsem v těchto souvislostech upozornil na podíl studentů, nejenom tedy Palacha,  kteří mohou být právem hrdi na to,  jak pohnuli svědomím národa. Také jsem upozornil na hrůzy, které se odehrály v prostorách magistrátu v Hluboké ulici. Nedalo by se uvažovat o plaketě, nebo plochém reliéfu, který by návštěvníka upamatoval.“ 

Svoji snahu dokumentuji dopisy:  Vážená paní Podrázská,  2. 2. 2007.  jsem poslal šéfredaktoru Jihlavských listů následující dopis. Sádrovou plastiku, jejíž fotku přikládám,   vysokou snad 40 cm, jsem tehdy Romanovi vrátil. Nevíte prosím kde je, nebo kdo ji má. Od Palachovy smrti uplynulo 40 let. Zajisté, že z realizace nejspíše  nic nebude. Přesto o ní dost přemýšlím, zdála se mi velice zdařilá. S pozdravem: Zdeněk  Gryc 

Šéfredaktoru JL Vážený pane doktore,  

. . . . „Zaujal mne však článek dole : Osobnosti našich obcí a zmínka o faráři Toufarovi. To,  co se s ním stalo,  nesmí být zapomenuto! Hned po sametové revoluci přemýšlel Akad. soch.  Roman Podrázský, starosta v Přibyslavi, jak uctít jeho památku. Za totality jsem inicioval jeho sochařské práce na Březinkách. Hnedle po sametové revoluci jsem R.  Podrázského požádal o návrh na Palachův pomník v Jihlavě.  Přesto, že jsem považoval návrh za zvláště zdařilý, tak se mi ho nepodařilo uplatnit.  Chtěl jsem ho tehdy umístit před gymnáziem. /Na nynější podobě pomníku se později Podrázský podílel./ Krátce na to  se na mne Podrázský obrátil jako na spoluautora se žádostí o spolupráci na Toufarově pomníku v Čihošti. Výsledkem je socha – pomník, který stojí u vchodu do kostela. Je doplněn pomníkovou deskou s portrétem a daty pana faráře. Tehdy jsem návrh ovlivnil zejména v tom smyslu, že jsem prosadil,  aby na pomníku bylo pouhé zvolání ECCE HOMO. Pomníková deska a symbolický hrob pak doplňuje vzpomínku na faráře Toufara. Pro zajímavost přikládám několik snímků z té doby. 1/návrh Podrázského na pomník Jana Palacha v Jihlavě2/foto autora  R. Podrázského z doby jednání o návrhu na pomník faráře Toufara, který byl vysekán na jeho zahradě v Dobré u Přibyslavi. 3/  socha-plastika věnovaná památce faráře Toufara4/ pomníková deska s jeho podobiznou,  umístěná vedle plastiky.  

S pozdravem: Zdeněk Gryc            Jihlava 2. 2. 2007.  




© 2008 Parola s.r.o.