Blog Jihlavských listů

Tomáš Ďásek
32- Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz

Co přinese zítřek ?

Tomáš Ďásek | Pátek, 27. 3. 2009 v 3:03

Tak se nám to hergot v té jindy celkem poklidné a oblačné českomoravské zemičce poslední dobou nějak moc hýbe. Tučné roky zřejmě skončily, pracovat u Bosche už není zase tak bůhvíjaká výhra jako dříve, hodnota akcií nám klesá jak teplota po paralenu – a teď ještě ke všemu padla vláda. Taková zvláštní a celkem nečekaná událost, která nakonec kupodivu vůbec nikomu neprospěla. I sám velký čaroděj, kterému se jeho zaklínadly napopáté povedlo vládu poslat k ledu, je tímto faktem zjevně zaskočen. Veřejnost již pravidelné hlasování o důvěře či nedůvěře brala jako určitou součást poslaneckého života a nikdo si nemyslel, že by to mohlo mít nějaký (ať už negativní či snad dokonce pozitivní) efekt. A najednou, co čert nechtěl (nebo snad chtěl) – je to tady.

Pojďme se na chvíli odpoutat od toho, co předcházelo a pokusme se na celou věc podívat zvenčí – zcela nezúčastněným a nestranným pohledem. Pokusme se po vzoru starověkých slepých věštců, nebo po vzoru někdejších zaměstnanců totalitního prognostického ústavu, trochu předpovědět – s jistou nutnou dávkou fabulace – nejbližší budoucnost…

Tragické scénáře, týkající se ekonomiky a našeho zahraničního postavení, jimiž nás část médií a politiků straší, se patrně nenaplní. Naše vnitropolitické dění nikoho zas až tolik nezajímá. Sice se to nezdá, ale svět je na podobné události celkem zvyklý – a nejedná se pouze o bývalé státy východního bloku, kde je politické napětí mezi pravicí a levicí celkem běžné, ale podívejme se třeba na takovou Itálii. Tam se demise vlády považuje za jistý druh národního sportu a nikdo se nad tím už ani nepozastavuje. Pokud naši mocní nepřijdou s nějakým zcela nestandartním vývojem vzniklé situace, bude mít na naše ekonomické ukazatele vliv pouze a jen okolní (a vnitřní) všudypřítomná ekonomická krize. Taková paní Vaněčková, co se chystá v létě k moři, může být celkem klidná – nákup těch sto euro, které si chce ssebou vzít, nemusí nijak uspěchávat, protože nějak výrazně radikální změnu kurzu pád této vlády nepřinese. Pád kterékoliv naší banky by s kurzem zatřepal mnohonásobně více.

Co však bude dál na scéně politické ? Dva největší tábory, které na ní působí, jsou natolik nesmiřitelné, že počítat s nějakou fungující formou široké koalice je naprosto nereálné. Velký třesk, který v úterý nastal, má pouze dva vítěze. KSČM a pana prezidenta. Komunisté bezesporu získali mnoho cenných politických bodů svým „klidným“ přístupem, neboť jejich poslanci hlasovali zcela jednolitě a tudíž se tato strana nemusela uchylovat k žádné hysterii, invektivám atd. Je zcela jasné, že každý konstruktér jakékoliv nové vlády, bude muset když už nic jiného, tak s komunisty přinejmenším alespoň mluvit. Prezident Klaus v těchto dnech slaví svůj triumf. Konečně má možnost oplatit všem horké (a hořké) chvilky, které musel absolvovat při prezidentské volbě a své pozice nejvyšší instance si nyní užívá plnými doušky. Sice moc možností jak postupovat nemá, ale i tak je pánem situace. Vše nasvědčuje tomu, že předčasné volby v co nejkratším termínu jsou zřejmě nevyhnutelné. Sociální demokracii, která celou tuto politickou krizi vyvolala a jak bylo řečeno, je jejím vyvrcholením zcela zaskočena, by se volby nyní moc nehodily. Kdyby byly na podzim, po krajských volbách, tak mohla zcela drtivě zvítězit, ale mezi tím se poměry a volební preference (především díky předsednictví EU) změnily a její vítězství by právě teď nebylo rozhodně jisté. Nezbývá jí nyní, než hrát o čas – pravděpodobně oním již pověstným „paroubkovským“ způsobem, kdy něčemu nabízí podporu, ale za nepřijatelných, nebo dokonce nesplnitelných podmínek. Zřejmě bude dělat další obstrukce a bude blokovat případné pokusy o vytvoření nějakého trvalejšího řešení. Když už si hrajeme na tu křišťálovou kouli, tak si troufnu s přivřeným okem říci, že vidím předčasné volby někdy ke konci tohoto roku. 

Jak budou takové volby probíhat ? Budou víc než kdy jindy spíše duelem a ne nějakou vícestranou bitvou. Půjde o historické derby ODS versus ČSSD – na život a na smrt. Předsedové obou stran mají své pozice celkem jisté a pevné (pokud snad panu Topolánkovi, který během několika málo let v politice velmi znatelně zešedivěl, nedojde trpělivost a neustoupí novému podhoubí, které se z pražského magistrátu potichu a neviditelně dere na povrch). Poslanci Tlustý, Schwippel, Pohanka, Melčák, Wolf a Snítilý si svým jednáním podepsali politický ortel, protože mateřské strany je exkomunikovaly a zapudily – tudíž na jejich kandidátkách už pro ně nikdy v budoucnu místo nebude. Přejít na druhou stranu by byl obrat o sto osmdesát stupňů, což ani otrlá česká společnost nevídá ráda. Navíc druhá strana o ně teď už ani v nejmenším nestojí – za jedno jsou zprofanovaní a za druhé by nikdo soudný neriskoval, že by mu mohli v budoucnu provést něco podobného. O těchto lidech tedy už zřejmě nikdy nic neuslyšíme. Snad jen o panu Wolfovi, který bude zcela jistě vyšetřován kvůli prapodivným a nepříliš etickým nakládáním se státními penězi a který nebude mít nikoho, kdo by se za něj postavil. Dále snad ještě o Vlastimilovi Tlustém, jehož jediná šance je pokusit se díky tomu, že je veřejně známý a svůj okruh příznivců přece jen má, uspět v senátních či evropských volbách, což však bude velice náročné a znamenalo by to vedení kampaně zcela ve vlastní režii. Poslankyně Zubová a Jakubková se objeví zcela určitě i v předčasných volbách. Obě patrně budou na čelných místech kandidátky nově vzniklé demokratické strany zelených a jejich preference jistě nebudou malé, protože velkou částí veřejnosti jsou vnímány spíše pozitivně. Jenže nově vzniklá strana nebude mít čas se nějak výrazněji prosadit a tudíž potřebné minimum pro vstup do parlamentu zřejmě nezíská. Navíc tato strana odvede velkou část voličů stávající strany zelených a tudíž je celkem pravděpodobné, že Martin Bursík nakonec velmi krutě po zásluze doplatí na to, že s rebely tak rázně zatočil v nejmíň vhodnou chvíli a že se do parlamentu nedostane ani on. Ovšem bát by se pomalu měli začít i lidovci. Ti sice mají poměrně stabilní voličskou základnu, především na venkově, ovšem část z nich také pomalu ztrácí trpělivost. Pokud se sebou KDU-ČSL něco rychle neudělá, může mít ve volbách velmi, ale opravdu velmi vážné problémy. Předvolební kampaň v čele se stávajícím předsedou si dost dobře nedokážu představit. Pokud je trochu soudný a chce straně prospět, bude muset předat rychle lidovecké otěže někomu jinému. Má totiž pořád ještě ušpiněné ruce z tzv. „Čunkovy aféry“. I kdyby byl stokrát očištěn a stokrát dokázal svoji nevinu, stínu podezření se už nikdy nezbaví a je nasnadě, že ostatní strany by mu to v předvolební kampani (už jenom nejrůznějšími narážkami a veselými billboardy) daly jaksepatří náležitě sežrat.

Žádná nová přijatelná strana, která by měla šance na vstup do parlamentu, není na obzoru a do předčasných voleb taková ani nevznikne. Komunisté mohou počítat minimálně s takovým zastoupením jako mají teď a nejspíše získají křesel ještě více, neboť část veřejnosti, frustrované a znechucené stávající situací, jim svůj hlas nyní odevzdá – ač by to dříve nikdy neudělala. Hraní na antikomunistickou notu už je vyčpělé a pomalu přestává fungovat – i díky generační výměně, neboť k volbám nyní jdou i mladí lidé, narození až po listopadu 89, kteří o komunismu slyšeli jen v hodinách občanské nauky, či jak se dneska tomu poměrně zbytečnému školnímu předmětu říká.

Předvolební kampaň se ponese v tradičním duchu – ODS bude poukazovat především na svoje (ať už reálné, nebo imaginární) úspěchy na poli evropské unie a na poli ekonomických reforem. Pokud se jí povede ve svých řadách najít nějakého „nového Tlustého“, jistě se můžeme těšit i na další daňová kolečka a bachraté peněženky. Sociální demokracie se zase pokusí ještě trochu vyždímat téma zdravotnických poplatků, postupující ekonomická krize jí bude také hrát do noty, takže se o munici proti svému rivalovi nemusí bát. 

Bohužel, ať koukám jak koukám – vidím to opět na plichtu. Zase to bude téměř nerozhodně a rozhodně z voleb nevyjde jednoznačný vítěz. K sestavení funkční vlády bude zase nutná nějaká koalice. Jenomže z našeho teoretického scénáře, který jsem naznačil, vyplývá i možnost, že budoucí vítěz jaksi nebude mít až tak moc z čeho vybírat. Rozhodně to bude ještě velmi zajímavé a teprve vývoj nejbližších několika týdnů ukáže, nakolik jsou moje předpoklady a fabulace reálné. Odložme teď tedy zase věštecké karty a přejme si, ať to všechno dopadne nějak alespoň trochu rozumně. Ať se nám ten pantatík tam v hrobě pod Řípem nemusí chudák obracet…

2 komentářů k článku “Co přinese zítřek ?”

  1. Karel Toběneznámý říká:

    Ty už to píšeš dlouhý jak Beran… :) Kdes to okopíroval? :)

  2. Martina Landergott říká:

    Dobrý den,
    pan Vovsík na svém necenzurovaném diskuzním fóru neuveřejnil demokraticky můj příspěvek,proto uveřejňuji svou reakci zde.
    Věřím stále ve svobodu slova :)
    Paradoxem je pane Vovsík,že jako náměstek primátora neznáte zákon „o právu petičním“,dle kterého k provozování petičního stolku na veřejném místě není zábor veřejného prostranství požadován,vlastně v tomto zákoně není vůbec zmíněn.Myslím,že by v politice měli být lidé vzdělaní,znalí alespoň základů práva.Fakt,že člověk ve vaší funkci nezná tak jednoduchý zákon o dvou A4 jako je „zákon o právu petičním“ je ostuda nemyslíte? Jediné,co může omluvit vaši neznalost je skutečnost,že jste studoval za minulého režimu,v tom případě by mohla pomoci rekvalifikace.
    Váš životopis je povrchní a nic neříkající,zapomněl jste zde zmínit čím jste se živil od počátku vaší pracovní kariéry,co jste studoval a jak jste se dostal k tak významné funkci jako je ředitel DD za minulého politického režimu,jak vy krásně říkáte „po uvolnění“.
    Tedy přeji vám pěkné uvolnění a těším se na odpovědi bez cenzury mého textu
    Martina Landergott

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.