Blog Jihlavských listů

Tomáš Ďásek
32- Dlouhodobě působím v čestné funkci samozvaného okresního brouka Pytlíka. Všechno znám, nikdo si na mě nepřijde a ve všem mám jasno. V podstatě kdyby se mi z velkých měst nedělala kopřivka, mohl bych se celkem úspěšně ucházet o místo českého prezidenta. Do blogu JL jsem se po delší době opět rozhodl sem tam přispět proto, že je mi hodně smutno nad jeho úrovní, která je ale nakonec jenom odrazem současné české společnosti. Abych ale předešel dalším zbytečným krysoobojživelným válkám, nebudu zásadně nijak reagovat na případné diskuse pod mými blogy a předem děkuji čtenářům a případným diskutujícím za pochopení. Pokud snad někdo pocítí potřebu mi za mé internetové výkřiky osobně vynadat - a nebo prostě jenom tak napsat, těším se na Váš mail - tdasek(a)seznam.cz

O lodích a lidech

Tomáš Ďásek | Čtvrtek, 19. 3. 2009 v 3:10

V českých i amerických luzích a hájích se traduje, že když šel kdysi starý dobrý Titanic důstojně a nezadržitelně ke dnu, tak lodní kapela do poslední chvíle nepřestala hrát. Možná to byl jejich smysl pro povinnost, možná jenom výraz zoufalství a beznaděje – na to už se dneska dirigenta bohužel nezeptáme. Leda tak jeho ducha a ten by nás nejspíš s podobnými dotazy poslal někam, kam se v nebi zcela běžně neposílá…

Náš povltavský Titanic je ale přece jen trochu jiný a rozhodně ne tak hollywoodsky nudný a romanticky rozplizlý. Trochu se nám kolíbe, voda se pomalu hrne do podpalubí, ale zatím ještě nevíme, kolik jí bude a kolik námořníků bude muset padnout za oběť velkému Poseidonovi. On taky ani není čas to zjišťovat – lodní personál má na starosti mnohem důležitější a zábavnější věci. Zhrzený šéfkuchař s uměleckými ambicemi doposud nezapoměl svému úhlavnímu nepříteli, že mu jen tak tak vyfoukl místo šéfdirigenta a nepřestává si hryzat prsty při urputném přemýšlení, jak mu sebrat taktovku. Jenomže on orchestr kupodivu poslední dobou šlape celkem skvěle a zejména pokladník zjevně ví, co a jak je třeba, takže to vypadá, že hrát by se ještě nějaký čas dalo, i když se pravděpodobně bude muset ušetřit na třetích houslích a kostýmech pro harfenistku – jenže kdo by stál o nějaký úspěch ? Tomu ten debil říká hudba ? Já ! Já bych to rozjel ! Tango, čardáš, Lambádu – ne tyhle jeho unylé kavárenské lapalómy ! A tak milý šéfkuchař hází šlehačkovými dorty a gulášovými kydanci a čeká na každou příležitost, aby dirigenta aspoň trochu upatlal. Ten mu to zdatně oplácí ranami taktovkou a rozmáchlými gesty, které dirigenti v euforii často při práci používají a laická veřejnost v nich neprávem vidí obscénosti.

Ale samozřejmě v tom nejsou sami ! Však to známe z fotbalu – oběma týmům se fandit nedá. Váš může být jen jeden a ten druhý, to je jen klubko jedovatých hadů bez sebemenšího povědomí o fair-play, které je nutno urychleně zašlapat, rozjezdit buldozerem – sprovodit z povrchu zemského. Tudíž za šéfkuchařem pevně stojí kohorta šikovných kuchtíků, kteří sní o tom, že až se šéfkuchař dostane za pultík, tak si třeba zrovna jednoho z nich vybere za nástupce. Také řezník je s ním – a že řezník se hodí vždycky ! Šéfkuchař sice nemá tak úplně jasno, co by hrál on – nemá ani seřazené noty a jenom než by nový orchestr naladil, tak už by taky mohl být konstrabas plný vody, ovšem to mu nezabraňuje v tom, aby se o „vnitrolodní orchestrální puč“ mezi první a druhou sérií písniček alespoň nepokusil. Šéfdirigent ovšem není zdaleka bezbranný – je obklopen svými věrnými umělci (bubínek, trouba, vozembouch, kastaněta…) kteří se v případě potřeby dokáží pěkně ohánět šmytcem či notovým partem a rozpustilým kuchtíkům nic nedarují.

Takže je ve vzduchu cítit, že se nám milé staré lodní krysy do sebe co nejdřív pustí krev na krev. Bude to náramná podívaná, lidi přestanou mít černé myšlenky, v nastálém chaosu se mnohému topiči z podpalubí podaří nenápadně ukořistit trochu krevetek a uzené krůtí stehýnko, hudba (tedy ti, co budou mít ještě čím) bude hrát o sto šest. A nikomu nebude nic chybět.

Tedy…bude. Vlastně chybí už teď. Někdo, kdo by měl být na každé lodi, která se má bezpečně dostat do přístavu. Říká se tomu kapitán.

Na našem Titanicu zkrátka chybí pořádný, urostlý a zarostlý, mořem ošlehaný kapitán, který by si vzal šéfkuchaře a šéfdirigenta stranou, nasázel jim preventivně devítiocasou kočkou dvacítku jelit na hřbety a na podhřbetí a poslal by je zofort do podpalubí s kýblema, protože dokud se nepřestanou hádat jak malí kluci, tak těch s prominutím sraček bude dole celkem zvesela rychle přibývat (mnohým lodníkům už dosáhly pomalu k lýtkům), který by tu a tam flákl přes pazouru uřvaného plavčíka, jenž si myslí, že sežral veškeré navigační předpisy a vede loď přímo na útesy, vyházel by z pozorovacích košů poloslepé a němé kreatury, omezil nebo zvýšil příděly rumu (dle momentální potřeby) a celou dobu by jasně věděl CO JE POTŘEBA UDĚLAT.

Já nevím – školy nemám a do hlav mocných nevidím. Podle mého – byť mdlého - vesnického rozumu, když hoří stodola, tak se hasiči na chvilku přestanou hecovat, které vesnické družstvo že je ta jediná pravá protipožární jistota v okruhu sto kilometrů a svorně běží hasit, každý jak nejlíp může a umí. Holt u nás na vsi jsme krapet do tupa, a tak nám hlava moc nebere, že když začíná tam kdesi ve velkoměstě doutnat zatraceně velkej barák, tak se hasiči v parádních uniformách raději naparují venku před diváky a starostové jednotlivých hasičských jednot se přou o to, kdo si právě teď půjde vyzkoušet do prvního patra křesílko v ředitelské kanceláři, kde je zrovinka náramné teplo…

Ale zpět k tomu našemu Titanicu – k nepsaným dobrým mravům takovýchto obřích lodních legend patří i to, že počet míst v záchranných člunech jaksi úplně nekoresponduje s počtem pasažérů a posádky.

Ono chvilku sledovat ten zábavný bratrovražedný boj je celkem zábavné, ale opravdu jen chvilku. Obvykle to diváky nakonec tak otráví, že když už je nejvyšší čas k nástupu do člunů, tak se náhle zjistí, že tam herdek-filek nějak najednou bůhvíproč pro onoho milého šéfkuchaře a jeho nejvěrnější, ani pro tvrdé jádro orchestru jaksi není místo.  Tak jim ostatní alespoň zamávají, pomodlí se – a nechť je jim moře milostivo.

No vidíte – chtěl jsem napsat něco o naší současné politické situaci a zatím tady hloupě plácám nějaké pokleslé námořnické historky co nemají hlavu ani patu. Tak třeba příště…

9 komentářů k článku “O lodích a lidech”

  1. xmolly říká:

    Tomáši napsal jsi to trefně a přesně. Bohužel mám obavy, že v našich luzích a hájích není nikde v dohlednu žádný pořádný kapitán. Možná se ještě ani nenarodil. Proto musíme doufat a věřit, že se co nevidět nějaký objeví jinak z těch s.r.a.č.e.k už tu naši milovanou kocabku nevytáhne i sebelepší kapitán a potopí se stejně jak ten islandský parník.

  2. XXXXX říká:

    Mě připadne mnohem horší, že ti divácí do druhýho dne zapomenou, co viděli a najmou stejnou posádku. To si myslím, je největší průser na říční lodní dopravy.

  3. xmolly říká:

    No oni lidé mají všeobecně krátkou pamět. Vždyť jak je možné, že dnes někteří “ spoluobčané“ velebí velkého vůdce! Možná kdyby žili v té době kterou tak rádi oslavují měli by staženy gatě až někde u kolen a prdel celou hnědou od výkalů, jak by se báli. Dnes si však hrají na hrdiny:o(

  4. xmolly říká:

    Ne já jsem myslel spíše dnešní hrdiny z řad Dělnické strany

  5. Tomáš Ďásek říká:

    Janě, to jsem pochopil – já jen že někdo by si mohl myslet, že chci cara :)

  6. xmolly říká:

    No chtít můžeš, ale asi by to nedopadlo:o)) Jedině, že bys založil carství Loucké a sám se do této role obsadil.:o))

  7. XXXXX říká:

    Hoho tak to nikdy!!! Protože já bych musel založit přísecké knížectví. A kdo by kraloval, to je snad jasný!!! A protože bychom skoro sousedili, dopadlo by to jako…. bylo nebylo, dávno nedávno, jedno knížectví. Šťastně a spokojeně by si žili, nebýt toho, že se jednomu knížectí zdálo, že se v druhém mají lépe a to že je příčina, proč se v prvním mají zle. A třetí knížectví počkalo, až se ty první dvě pobijí, čtvré knížectví dělalo totéž, páté se přidalo k třetímu, šesté k čtvrtému a sedmé zbrojila a čekalo až jak to dopadne. A jsme zase v čechách. Zas by vyhrála Jihlava s kralevicem Vovsíkem. Nikdy!

  8. xmolly říká:

    No jo jak to tak píšeš, tak jsi mi připomněl fotbalová utkání, kde je jasný, že veškerý fotbalový um strčí jhráči Vysočiny do kapsy a nám obyčejným hold nezbyde nic jiného než hrát ty pralesní ligy.:o))
    Když už knížeství tak to já bych měl knížectví Kamenické a taky Jihlavské a vůbec sebral bych to šmahem a rovnou bych nechal vzniknout monarchii, která by pohltila půlku Evropy. no jde vidět, že už je večer a blábolím nesmysly:o))

  9. Pavel říká:

    Hm, pánové, to jsme se sešli. Vy byste se dole poprali a já ze Studnic (myslím ty Vysoké) pěkně shora mohl vše pozorovat, a pak se vtipně přidat k tomu, u koho by to vypadalo na vítězství, a pak se samozřejmě vychvalovat, jak jsem mu účinně pomohl k vítězství …

    A teď vážně: Vy jste ještě opravdu nepochopili, že politici „hrají“ především pro sebe a svoje politické strany, a že u nás byli lidé schopni „táhnout za jeden provaz“ naposledy snad v r. 1938 a pak ještě 1968 (když pominu těch pár, kteří „je pozvali“)?

    Jak je možné, že se soudruzi politici handrkují „o koryto“ v době všeobecné krize, v době našeho předsednictví EU, kdy je situace zcela jistě vypjatá a normální lidi by „táhli za jeden provaz“, jak správně píše ve svém blogu pan Tomáš Ďásek? A paradox je, že si takto nebezpečně „hrají“ za naše peníze!!!
    Jak je možné, že regionální politici a úředníci dodnes nepochopili (a nikdo jim to nedokázal dostatečně „citelně“ vysvětlit), že oni jsou tu pro nás a za naše peníze a neexistuje, aby „si něco upekli“ a pak nebyli ochotni svoje někdy velmi podezřelá rozhodnutí ani vysvětlit veřejnosti nebo médiím?

    A jak je možné, že při tom bordelu, který se dnes děje na silnicích, může nějakého blbce napadnout předem varovat řidiče, že se bude měřit rychlost? Jak chceme vychovat ty hovada, která jezdí v obcích 90, na dálnicích 200 a neexistují pro ně žádná pravidla? Obvykle navíc, když někoho „sestřelí“, tak díky jejich takřka obrněným autům se jim nic nestane, zatímco nevinní zbytečně umírají kvůli jejich blbosti? Bohužel, dokud mezi námi budou řidiči, kteří kašlou na nějaká pravidla, budou muset policisté provoz kontrolovat. A zatím mi to připadá, že jim naše zákony spíš úspěšně hážou klacky pod nohy. A kdo schaluje ty zákony? A jsme opět na začátku u soudruhů politiků, kteří dosud nepochopili, že jsou tu především pro nás a jsou tu za naše peníze …

Zanechte komentář




© 2008 Parola s.r.o.